Zase (jako stará aikidistka) oceňuju mírumilosvnost – kouzla mají pomáhat. A tak se čarodějové pustí do záchrany lidí, kteří se stali oběťmi živelní pohromy. Dovíme se střípek z Agátiny minulosti a Quifrey objeví další stopu ke Krempákům.

Úvodní první díl se poněkud rozmělňuje a poznáváme postavy lépe. Oceňuji nápaditost a promyšlenost kouzel... až si říkám, že snad nemůže být takový čtenář hnidopich, co by se těmi runami zaobýval. Taky je za mě super způsob, jakým si malé čarodějky poradily s drakem. Rozumějme, žádné litry dračí krve vylité na stránkách prostě nenajedete. ;)

I já potvrzuji, že je manga moc pěkně nakreslená. Obzvlášť se mi líbí vykreslení scén tak, že je příběh přehledný, takže jsem měla dobrou představu o prostředí. Vyprávění je poutavé, dívenky roztomilé, vrtošivé, ale celkem vzato hodné. Pobavila mě poznámka VanToma k čaroději"...(snad až pedofilně) hodný mistr..." Obecně mi tam všichni (dva) muži (nepočítám záhadného čaroděje) přijdou nějak podezřele milí a trpěliví – to je z mého pohledu ta nejvíc pohádková věc. :D

Vlastně mě to zklamalo. Povím proč. Ale nejdřív pochvala vyvedené kresbě, scény jsou velkolepé, naaranžované, romatnické. Nekonzistenci a drobné anatomické chyby odpouštím, nakonec je to komix (hrozně mě na jednom obrázku iritovala posunutá nozdra) :D Návrhy obálek pro komix jsou nádherné, škoda, že je jim věnovaná jen jedna stránka. Taktéž skici jsou krásné a ukazují zdatnost umělce. Ale protože to nebyla jen kresebná stránka, která mě zajímala, tak... příběh podle mě šel příliš po povrchu, málo je toho věnované postavám, a tak je těžké si k nim udělat vztah. A co je horší, použití jména Musaši ve spojení s milovníkem žen a mstitelem. Tady by bylo lepší, kdyby měl prostě jiné japonské jméno. Tohle nejsem schopná akceptovat, i když vím, že to má být spíš fantasy, než jeho životopis. A připomeňme, že se o něm traduje, jaký žil asketický život. Ostatně to dokládá jeho Dokukódó. Odprostím-li se od toho, že to není onen Musaši, pořád se mi tenhle obrázek Japonska zdá příliš francouzský. Stejně tak vyobrazení cesty meče. To není prostě ono. Pokud mohu soudit, pak o Musašim je mnohem zdařilejší komix – i když taky upravený, aby lahodil oku čtenářovu – od Takehiko Inoue s názvem Vagabond.

Přiznám se, že mě trochu zmátla vizáž hlavní postavy, Erika – Vrány. Nějak to ve mě evokovalo mylnou představu, že to bude japonská manga (nehledě na nejaponské jméno autora). A ejhle... ona je to dokonce sonda do hlubin raněné duše autora samotného. Zanechalo to na mě dojem, ale nekrvácela jsem. Naopak. Erikovy jízlivé zápichy mě hodně bavily.