15

„Už dávno se davům vyhýbám. Vím, že skoro všechno vzešlo od nich… Válka a všechny kazerskwiry, které lidem otevřela v mozcích. Můžeme se utěšovat, že je to vina těch, co to podnítili. Není to pravda. Dav je obrovské tělo složené z tisíců dalších vědomých těl. Neexistuje šťastný ani mírumilovný dav. Za smíchem a hudbou vře krev. Já je viděl při práci, ty lidi, když získali jistotu, že nejsou sami…“

Jednoznačně finalista komiksu roku 2023! Manu Larcenet vás chytne a nepustí. Od první stránky čtenáře vtáhne do tísnivé atmosféry horské vesnice, kde se příběh odehrává krátce po skončení války. Vesnická komunita, stále omámená stíny minulých konfliktů, však skrývá svá temná tajemství, jež jsou vložena hluboko v jejich duších i fungování místní vesnice. Do této uzavřené společnosti však vstoupil záhadný cizinec, jehož místní pojmenují Anderer (mrk, mrk) a má nebývalý apetit reflektovat zdejší realitu. Je prostě jiný, je divný, není místní a hlavně má tendenci se dívat a popisovat místa, kde někteří vesničané schovávají věci, které by neměly nikdy vyplavat na povrch. A když jednou nastaví ono pověstné zrcadlo, tak si moc přátel mezi místními věru nezíská. Ale to trochu předbíháme. Náš příběh totiž začíná jeho náhlou smrtí.

"Moje jméno je Brodeck a nemám s tím nic společného," začíná Brodeck svou zprávu. "Chci, aby to všichni věděli. Neměl jsem s tím nic společného." Možná má, možná ne... Brodeck, je navrátilec z koncentračního tábora a hlavní hrdina příběhu. A jelikož se zdá, že u smrti Anderera nebyl, je pověřen místním vedením, aby o incidentu sepsal zprávu a pokud možno danou věc uzavřel (ať už to znamená cokoli). Do mysli se hned vtírá otázka, zda skutečně s danou věcí nemá náš hlavní hrdina nic do činění. Člověk se ani nenaděje a hltá jednu stranu za druhou. Ale rychlost by v tomhle případě byla vskutku na škodu. Rozhodně doporučuji nespěchat a opravdu nechat obrazy hovořit a pomalu je zpracovávat (zároveň jsem se při druhém čtení přistihl, že když to člověk čte nahlas, pomalu a potichu, má to ještě lepší grády).

Brodeckova zpráva, původně vytvořená Philippem Claudelem, který za svůj román získal oprávněně několik cen, je zde luxusně převyprávěna štětcem, tužkou, uhlem a všemi černými odstíny Manu Larceneta. Naprosto famózní a atmosférické kresba, která dává příběhu ten nejlepší možný ráz! Román odkrývá hluboké vrstvy lidské podstaty v časech válečného utrpení a následných konfliktů. Brodeck nás provází nejen vlastním vyšetřováním, ale i svými introspektivními úvahami, které nám odkrývají bolestné vzpomínky na jeho minulost a vnitřní boj o identitu a lidskost. Asi nepřekvapí, že to dílo je jasným a silným varováním před xenofobií a manipulací davu. Mimoto se vše odehrává v boji o duši a identitu hlavního hrdiny.

Říká se, že naše přítomnost je jen chvilkovým prodlouženým minulosti, jež s ní hned splyne. Přítomnost existuje jen v kratičkém okamžiku a tak jde především o to, jak a jestli dokážeme změnit budoucnost. Zní to zbytečně filozoficky, ale na černobílých stránkách a obrazech života Brodecka se nevyhnete těžkým otázkám, o našich vlastních motivech či o tom, jak by se člověk zachoval, kdyby byl v kůži hlavního hrdiny nebo třeba starosty, jež se má postarat o okupanty.

Naše zážitky, prožitky, vlastní interpretace, a především hluboká traumata, jsou hlavními faktory, které nakonec formují naše vidění budoucnosti i světa kolem nás... a nás samotné. Jak se ve světě orientují lidé, kterým vzali vše, na čem jim záleželo? Jak se hojí rány, které se nechtějí zacelit? Jak vidí svět a budoucnost lidé, kteří si prošli vyhlazovacím lágrem? Dokážou v tom všem najít špetku smyslu, a především naději do budoucna? A jak se vyrovnají s tím, že chapadla zla se natahují i mimo mříže koncentračního tábora? Jak se vypořádat s tím, že kořeny toho zla zakořenily u vašich sousedů ještě dříve, než postavili první ostnatý plot lágru? Jak se člověk má vyrovnat s tím, když zlo vidí každý den v nepřítomných očích manželky, která vás kdysi budila veselou písní?

Dokážete se se s tím sžít, zapomenout nebo pomůže se z toho vypsat? Stěží. Přesto v tomhle skvěle napsaném i nakresleném románu máme před sebou člověka s nespočtem traumat, jež dokáže na kusu papíru zachytit jen těžko představitelné situace a zůstat k sobě upřímný. V realitě, kde minulost těžce odnáší tíhu a formuje současnost, Brodeckova zpráva odhaluje stíny lidských srdcí, zakryté sněhem zapadlé vesnice na konci světa. Tento vizuálně poutavý román není pouhým odrazem poválečné společnosti; je rozhodně mementem, které nejen varuje před absenci lidskosti, ale umně rozprostírá obrázek zlomené lidské duše, jež se snaží nejdříve přežít a pak najít budoucnost i sebe sama.

Kresba Manu Larceneta je mistrovským ztvárněním této temné a ponuré atmosféry. Jeho černobílé ilustrace nejenže dokonale podtrhují téma příběhu, ale také nám umožňují ponořit se do každého detailu a prožívat každou stránku, kde není třeba žádných bublin. I když některé scény knihy mohou být pro některé čtenáře obtížné, celkový dojem z tohoto díla je prostě ohromující. Brodeckova zpráva je dílem, které si zaslouží širší pozornost i diskusi. Larcenetovo dílo je vynikajícím příkladem toho, jak může komiks osvětlovat temná místa lidské duše a upozorňovat na důležitá sociální a historická témata, přitom vás naprosto uhranout. Každé okénko tohoto komiksu dokazuje sílu obrazového vyprávění a jeho schopnost autora přenést emoce i atmosféru průvodního příběhu. Až bych spíše napsal, že to není jen adaptace, ale prostě úplně jiná dimenze vyprávění. Vynikající!

Plusy
- silný a uvěřitelný příběh, autentický hlavní hrdina
- skvělá adaptace, kterou komiks ještě o něco posunul (rozhodně umocnil lyričnost a vlastní výrazivo předlohy)
- výborný překlad respektující původní přeloženou předlohu
- netradiční formát, který knize velmi sedí
- a samozřejmě impozantní kresba, která není jen atmosférická, ale je to detailní poezie (a není to umění pro umění)

Mínusy
- pro nepozorné se může zdát, že řada postav vypadá stejně (...ačkoli, mrk mrk)
- rozhodně to není věc do postele (formátem) a natržení papírového pouzdra, je jen otázka času

Celkové hodnocení: 95 %

Velmi podmanivá kresba, s silnou atmosférou. Příběh naprosto lidský, odhalující všechny stránky člověka jako i kolektivů. Klenot mezi komiksy, neváhejte a běžte do toho.

Výborná, atmosférická, krásně nakreslená věc. Tady se krásně hodí říct, že cesta je důležitější jak cíl

Už téměř kafkovský a velice znepokojivý námět je výborný, ale až ve spojení s úžasnou kresbou se z toho všeho stává naprostý komiksový poklad a skvost, který u nás vyjde jen jednou za čas.

Celkový dojem: 100%

Grafická novela v pravém slova smyslu. Příběh o stigmatech války, kolektivní vinně i prostém nepřijetí jinakého, byť je to něco, co vás může posunout, je tu perfektně vystihnut až v téměř filmové fazóně. Larcenet plně využívá možnosti komiksového média. Chápe, že bubliny nejsou nutnou podmínkou a plnohodnotně se dá vyprávět i obrazem, což podporuje geniální perokresbou, která je z části stylizovaná, z části reálná, ale vždy autentická a plně sloužící neopakovatelné atmosféře příběhu. Tu podtrhuje perfektní technické provedení celé knihy. Zahoďte už konečně Mause a salónním takykomiksákům ordinujte Brodecka, ať aspoň vidí, jak vypadá po všech stránkách špičková forma grafického vyprávění.

Jednoznačně opus magnum Manua Larceneta. Dílo, které je sice adaptací, ale je natolik osobité, že znalost předlohy v tomto případě není podmínkou. Největší síla komiksu totiž spočívá v atmosférické kresbě, která celému vyprávění dává svérázný punc psychologického hororu a plnohodnotné ruské klasiky à la Zločin a trest. Ve svém důsledku by tak příběh mohl zůstat beze slov a stejně by vám svou krásou bral dech. Tím ovšem nijak nesnižuji sílu a hodnotu původního díla Philippe Claudela. Protože Brodeckova zpráva není vůbec jednoduchým čtením, ovšem ani ne tak pro složitost textu, ale pro jeho neoddiskutovatelnou tíhu, jež se jako obří balvan tlačí na lidské svědomí.
Ostatně, s příběhy o důsledcích válečných zvěrstev na civilistech – ať už těch okamžitých nebo naopak dlouhodobých – se to má tak, že zasáhnou na tom nejcitlivějším místě. Člověk si totiž až moc dobře uvědomuje, jak snadno by se mohl podobného vyprávění stát součástí a vůbec by přitom nemusel stát na straně hlavního hrdiny.

Jako bych četl příběhy typu Adelheid a cokoliv od Körnera. Drsné a tvrdé. Komiks se s ničím nemaže, ale přitom to dávkuje poměrně umně. Líbí se mi to znázornění zmanipulovatelnosti lidí a po válce to muselo jít sakra snadno. Příběh je vlastně smutný a dojemný, přitom je temný a drsný. Není to lehké čtení a je potřeba si všímat všech detailů v kresbě. Další skvělý Argo zářez, který bohužel pro ně znám už z dřívějška v polštině. Kdo by to byl býval tušil, že to někdo u nás vydá, že... Kresba je exkluzivní a Larcenet si nás dává. Ten poválečný hnus k té kresbě skvěle sedí a jeden by řekl, že až mrazí. Paráda do chladných zimních nocí.

Píše se pár let po 2.SV a do vesničky kdesi v horách přijíždí tajemný cizinec Anderer, doprovázen pouze koněm a oslem. Od prvopočátku se stává trnem v oku starousedlíků, kteří absolutně netuší, kdo to je a o co mu jde až do dne… kdy ho hromadně zavraždí v jeho pokoji v hostinci. Jeden z mála mužů, který u události nebyl je Brodeck, jenž je však paradoxně pověřen sepsáním zprávy o celé události… protože je stejně jako chudák Anderer „jiný“ než ti ostatní. Brodeck zpočátku nechápe, následně se však do psaní pustí a mimoto se rozhodne popsat svůj dosavadní život a válečné útrapy ve své vlastní, tajné zprávě…

Opravdu silný příběh! V každém ohledu, ať to berete z pohledu tématu, formy zpracovaní, či poselství které se snaží sdělit. Poválečné podobenství zakleté kdesi v neurčitém čase a místě, které si bude muset pozorný čtenář vydedukovat sám. Je to příběh o lidském strachu z neznámého a jeho pudové obraně. Příběh o síle fanatismu a davového šílenství, které i v srdcích jedinců probouzí bestii. Na každé stránce cítíte strach hlavního hrdiny, který se jednak bojí svých spoluobčanů a jednak sám skrývá temná tajemství z válečných let, kdy několikrát vyměnil svou důstojnost a lidskost za jednu prostinkou věc… vlastní život!

Je to pár let, co jsem četl románovou předlohu Philippa Claudela. Tehdy mě příběh absolutně odrovnal, ale přišel mi nepřevoditelný do jiného média. Manu Larcenet však svou pochmurnou perokresbou dokazuje, že spousta sdělení lze pomocí správně nakreslených obrázků vyprávět i beze slov. Také jsem rád, že se překladu chopil pan Richard Podaný a rovněž, že přihlédl k neuvěřitelnému románovému překladu paní Kateřiny Vinšové. Pro mě je tohle nejspíš překladový comics roku. Všem moc doporučuji. Nebude to čtení pro každého, ale garantuji vám, že i hejno lučních motýlu budete pak vnímat jinýma očima…

Mause bych se v zastal. Četl jsem ho na konci devadesátek a dodnes jsem nucen s ním některé komiksy porovnávat, pokud vidím, jak dobrý příběh z reálného světa nejasně popisují a jak špatně pracují s komiksovým médiem. Aktuálně třeba Španělská epopej. Celou dobu jsem si říkal, jak perfektní by bylo, kdyby si autor místo komiksového média zvolil klasickou beletrii, neboť v komiksu má jisté mezery (špatné panelování, střih, křížení promluvových bublin, nejasnost v čase a prostoru...).
Takže coby čtenář vždy volím raději vizuální zkratku v médiu, které autor ovládá, než totální realističnost v médiu, v němž drobet plave.

Souhlas už mne nic nenapadá co dodat louza vyznás se vážně dobře

Pravda, ale tam už je ta nutnost akceptovat nasvalence v barevných podvlíkačkách, což na rozdíl od myšek ne každý dá. Watchmen jsou hojně citovaní, ale jejich i okrajové fanoušky podezřívám z alespoň tendence aktivního příklonu k žánru. Přestože mu třeba neproadli, tak těm bych ten zájem i věřil. U toho Mause mi to dost často přijde jako póza.

No něco na tom bude ale Maus není jediný co watchmen to vytahuje spousta lidí.

Nechci, aby to vyznělo, že mám něco proti Mausovi jako takovému. Ale to dílo se bohužel s odstupem času stalo fetišem mnoha taky intelektuálů, kteří se rádi staví do pozice, že i jejich rozhled je tak moc široký, že zasahuje do něčeho tak okrajového jako je komiks. A tím komiksem je dost často právě jen a pouze Maus. Nic proti, ale jde o knihu, která obsahuje určitou vizuální zkratku. A já říkám, pokuď jsme takoví kofři, zpomeňme na myšky a pejsky a pojďme si to naložit plnou palbou.

Vypadá to zajímavě možná to zkusím ale zahodit Mause? Vážně Maus je nádherný svědectví o hrůzách války a holocaustu a předání traumatu další generaci navíc jednoduchost kresby je dokonalá vtom jak vystihuje tu brutalitu nacizmu.takze za mě Mause rozhodně nevyhazovat :)