4

Zero 2 má stejné schéma jako jeho předchůdce: pět sešitů, pět kreslířů, jeden scénárista, jeden letterista a jedna koloristka. Oproti jedničce mají jednotlivé sešity větší kontinuitu a provázanost, na druhou stranu jim ubylo něco z nápaditosti a dost z napětí. Příběh se místy spoléhá na setrvačnost a děj se nikam dál neposunuje (Kalijuga, Kdo ti řekl, že tenhle pokoj existuje). Kreslíři jsou oproti tomu až vzácně vyrovnaní - pokud bych měl vybrat favorita, zvítězil by Jorge Coelho (Stud jako spouštěcí mechanismus násilí), jemuž by na paty šlapali Tonči Zonjić (Marina) a Vanesa R. Del Rey (Sběratelé koní). Matt Taylor (Kalijuga) a Michael Gaydos (Kdo ti řekl, že tenhle pokoj existuje) už jsou o něco slabší, ale pořád víc než slušný standard. Nedá mi to, abych se nezmínil o podivném uspořádání úvodních transkripcí kapitol: kromě prvního příběhu jsou totiž u všech ostatních až na konci daného oddílu, což vzbuzuje pocit, jako by nám kniha jeden sešit upřela.

Oproti předchozímu albu se hodně ubralo na akci a více se rozehrávají vztahy mezi postavami, které však nepřekvapí ničím zásadním. Ti, o kterých jsme si mysleli, že jsou prohnilí, jsou ještě prohnilejší a o těch, o kterých jsme si mysleli, že jsou na hraně, se ukázalo, že jsou ještě víc na hraně. Co však musím ocenit, je skutečnost, že se Aleš Kot příliš nepáře s tím, koho z protagonistů pohřbít a tak to padá jak v bitvě u Slavkova. Sice nejde o hromady mrtvol, ale rozhodně se kácí tam, kde to čtenář nečeká. Posun v ději ovšem žádný. To, co jsme se dozvěděli dříve, stále platí a spíš sledujeme cestu k divoké budoucnosti, která nám byla představena na konci první knihy, ale prozatím je ta cesta nic neříkající. A zabiják, litující své zabijácké výchovy, neohromí ničím, co by už dříve nepředvedl Jason Bourne a jemu podobní.
Po výtvarné stránce ale opět fajn, jen mi ta potřeba, aby každý sešit kreslil někdo jiný, přijde trošičku samoúčelná, protože v důsledku to ničemu zásadně neprospívá.

Tady se to komplikuje, příběh zpomalil a houstne. Opět trochu chaotické. Nemám příliš v lásce akci v komiksu, ve smyslu delších úseků boje, přestřelky, či podobně, takže tady jsem podstatnou část jen tak prolít a moc si to neužil.

Příběh o odchodu z Agentury pokračuje. Stejně tak pokračuje rychlé tempo a spousta akčních scén. Ukončení posledního sešitu, kde se Zero snaží zapadnout do společnosti je famózní.

Za mě mírné zklamání. Nevím, jestli to je tím, že jsem mezi prvním a druhým dílem měl půl roku pauzu, ale nějak jsem se nechytal, příběhy nedávaly moc smysl. Nejvíc mi však vadilo příliš moc akce a málo dialogů, takže komiks jsem přečetl skoro hned a v podstatě nic jsem se nedozvěděl. Uvidím, jak vše bude dávat smysl, až budu číst oba díly po sobě, ale zatím převažuje zklamání. Kresbu obecně hodnotím kladně.

Kot se přestává číst snadno, ale zjevně směřuje něčemu důležitému, k něčemu co stojí za to sdělit. V srdci všeho se odklání od tradičního vyprávění, dokládá další kusy mozaiky střípkům z prvního svazku. Z jednoduchých pod-zápletek vykresluje zvláštní verzi reality, která si uvědomuje křehkost vlastního pojmenování. Realita umí být totiž stejně fantaskní jako ZERO Aleše Kota.

"ZERO #02: V srdci všeho" - Dlouho jsem nebyl z komiksu tak nadšený ... A platí tady prakticky všechno, co u první knihy. Líbí se mi to "kartónové vydání", vychutnávám si co sešit nový styl kresby a dokonce i ten scénář už začíná dosahovat vysokých příček. Přece jen děj se konečně trochu pohnul z místa a začínám pomalu tušit o co by asi tak ve výsledku mohlo jít a dávám si to celé konečně dohromady. Pomalu, ale jistě ... Navíc co fakt můžu je celkový styl knihy, barev, grafiky a obálek. Přesně to, co na tomto trhu od zmizení DMZ chybělo se (aspoň u mě) pocitově vrací s mistrovským příběhem českého autora - ZERO ... Za mě 5*!

Jako dílek v skládance těžko posuzovat samostatně, není to čtení pro začátečníky, ale věřím, že to jako celek bude dokonalé. A hlavně to není žádná nekonečná série, u Crwe je navíc téměř 100% jistota, že to vyjde do konce. Tak jedem!

Nevím, řekněme, že se vezu na stejných čtenářských pocitech jako u prvního dílu. Některé věci jsou slabší (lehká chaotičnost příběhu, někteří kreslíři), ale některé věci jsou zase hodně povedené (kresba jiných výtvarníků, emoce, celková "vizáž", atp.). Ale dostal jsem z toho trochu depresi...

Celkový dojem: 70%

Prvotní nadšení vyprchalo, člověk už se na sérii dívá střízlivěji, i když ji píše Čech pro Američany, a čtenář tak zjišťuje, že to své mouchy má. Jenže taky se klidně může stát, že s tím dalším děním ta skládanka nabude skvělých rozměrů. Holt, je tenhle druhý díl takový trochu slabší, i když se rozhodně dobře čte. Mimo jiné i proto, že Aleš Kot ví, kdy může mlčet a nechá vyniknout kreslíře. Více: http://www.comics-blog.cz/2015/12/1061-zero-2-v-srdci-vseho-65.html

Střípky začínají pozvolna zapadat do mozaiky hlavní linie příběhu. Děj se hýbe trochu dopředu, ale zároveň se ve flashbacích dozvíme co je vlastně hlavní hrdina zač. Opět je zde pěkně prokombinovaná forma asynchronního vyprávění, kdy autor tvrdí nejdřív B a posléze nás šokuje s A. Udrží tak čtenáře až do konce knihy takřka bez dechu i když hned ze začátku bez skrupulí vybalí, že vrah je zahradník. Poklona. Stejně jako opět variabilnímu grafickému podání celé knihy, která čím dál víc začíná rezignovat na slova a klade důraz na vizuální ztvárnění. Moderní grafická novela se vším všudy.