10

Tráva je další z komiksů po vzoru Mause, u kterého je skvělé, že byl realizován a hlavně také, že byl vydán v našich končinách. Takovýchto témat není z důvodu poučení se z historie nikdy dost a mladé dívky sexuálně zotročené během 2. světové války je jedno z témat o kterých jsem doposud prakticky nic moc nevěděl. Kniha je opravdová bichle a k její masivnosti přispívá opravdu hrubý papír a také autorčina záliba v zobrazování nejrůznějších dřevin a podobně, takže díky těmto vlastnostem kniha nabyla do opravdu obřích rozměrů a já jsem se při čtení vrátil do dob, kdy jsem hltal špalky Her o trůny. Nicméně mi tento fakt absolutně vůbec nevadil a dokonce tato rozsáhlost přidávala svou těžkostí jistým způsobem na autenticitě danému tématu. Samotný příběh je opravdu emotivní, těžký i krutý a jako otci malé dcerky jsem rozhodně některé situace prožíval daleko intenzivněji než v dobách, kdy jsem dcerku neměl. Život I Okson byl opravdu strašný a ani se nedivím jejímu výroku ,,Co jsem na světě, nikdy se mi nežilo dobře´´. Celé tohle opravdu těžké téma autorka dokázala velice čtivě ukočírovat a knihu jsem musel přečíst na jeden zátah. Po přečtení jsem si kladl otázku, zda by nebylo na škodu některé momenty více vyhnat do extrémů, přidat na vulgárnosti a násilnosti. Celkově se možná může zdát, že autorka pouze lehce klouže po povrchu daného tématu a příliš se nevydává pod prohnilý povrch. Sama to ale popisuje na konci knihy ,,Zařekla jsem se, že ať se sama budu cítit jakkoli, nikdy nebudu přehnaně zdůrazňovat násilí, utrpení a trauma, které hrdinové komiksu zažívají. Nepoužila jsem žádné dráždivé výjevy ani slovník, které by snad mohly uspokojit něčí povrchní touhu po senzaci. A já jednoznačně souhlasím. O zvěrstvech během 2. světové války je toho známo mnoho, takže si čtenář, pokud bude chtít, může udělat obrázek sám ve své vlastní hlavě, jaké další šílenosti se ve stanicích útěchy odehrávaly. Kniha je tedy daleko více přístupná i lidem, kteří se daným tématům obloukem vyhýbají. Samotná kresba je jednoduchá, ale vystihuje vše podstatné, neodvádí přiliš pozornost od hutného scénáře a dle mého se zde hodila naprosto dokonale. Tráva je opravdu dalším velice důležitým komiksem, který u nás vyšel a bude jen dobře, když si najde cestu k co největšímu počtu čtenářů. Určitě si to zaslouží.

Kdyby se použil normální papír místo skicářového byla by to menší bichla a bylo by to veselejší, ale budiž.
Vyprávění je stejně jako kresba jednoduché což příběhu svědčí. Jde o další silný příběh z 2. sv.v. který u nás není moc známý. Život paní I byltěžký ve všech jeho fázích a já s ní soucítil.

Nesdílím nadšení ostatních čtenářů. Téma je jistě poučné a zajímavé, i když z historie často popisované. Je dobré , že se o něm píše a vznikaji komiksy. Scénář je průměrný , ilustrované vyprávění se střihy, které mnohdy příliš posouvají děj. Kresba je průměrná a rádoby umělecké pohledy na krajinu a mraky a přírodu roztahují zbytečně celou knihu bez jakéhokoli efektu . Doslov rovněž zavání současným pokrokářstvím tak jako v komiksu Knockout. Mně osobně vadil nezvyklý silný papír, z jakého důvodu byl zvolne nevím. Z mého pohledu nevyužitá příležitost při přiblížení opomíjeného tématu. Rozhodně ne nejlepší komiks roku 2020 jak je uvedeno na zadní straně. A už vůbec bych nesrovnával s kvalitou Mause, sahá mu maximálně po literární kolena.

„Co jsem na světě, nikdy se mi nežilo dobře.“
Temné a pochmurné svědectví o druhé světové válce, odehrávající se v Asii. Kim Kumsuk přitom nezobrazuje žádné explicitní scény plné násilí či vulgarit, vyvolávající senzaci. Pouze mapuje výpověď stařičké dámy, která své dopívání strávila jako nedobrovolná sexuální otrokyně japonských vojáků. Přičemž čtenář si všechnu tu hrůzu uvědomuje takřka mimoděk, kdy si postupně z různých náznaků dává dohromady neutěšený obrázek života chudých venkovanů, jejichž lidskost byla zašlapána do země a ve finále se na ně ještě plivlo. To celé pak dokresluje podmanivé výtvarné zpracování, plné rozmáchlých a jednoduchých tahů. Není to příjemné čtení, přesto je neuvěřitelně strhující i informačně zajímavé. Ne pro válečné zběsilosti, ale pro kontext historických souvislostí, jež nás léta míjely. Jedna z těch knih, která mě pro svůj zneklidňující obsah bude dost možná strašit ve snech. Paradoxně ne díky autorčině fantazii, ale vinou neuvěřitelně smutných faktů.

Když mi došla tahle bichla, říkal jsem si no potěš. Hrubý vysokogramážni papír nesoucí skvělou černobílou kresbu mě celkem uchvátil. Co mě zase neuchvátilo tolik, byl samotný příběh, tedy spíše samotné pojetí. Děj odyspává svižně a celkem zábavnou formou i když se jedná o smutnou historii Japonského národa, ke které se logicky moc nehlásí. Na konci, mi to přišlo nějak líto. Akorát se nemohu rozhodnout, jestli to bylo blížícím se koncem nebo velmi letmým dotykem daného tématu. Tak nějak jsem očekával od daného tématu více...

Silné, smutné, obohacující kulturně i informativně.
Srovnání s Mausem je na místě, minimálně je tohle něco, co se k tomu za poslední roky přibližuje. Životní strastiplnou cestu paní I Okson jsem přečetl za jeden den, a až na to budu mít sílu, tak se k tomu ještě někdy vrátím. Kniha mapuje její život před, během i po táboru, kde sloužila jako sexuální otrokyně. Respekt před takovou osobou, v životě neměla nic a stejně šla dál. Kresba se může zdát ze začátku jednoduchá, což často i je, ale to převážně v případech, kde si to tempo vyprávění může zrovna dovolit... Gendry-Kim kreslit umí a v knize vás o tom přesvědčí. Vykreslené scenérie dokáží být dechberoucí, ale i mrazivé.
Nemám co vytknout, mohu jen doporučit, ať už samotnou kvalitou knihy tak i přáním o větším povědomí veřejnosti o tomto tématu.

Tráva - Silný životopisný příběh mapující život I Okson, korejské sexuální otrokyně, zotročené za dob II. světové války. Tohle je jeden z těch komiksů který bych rozhodně doporučil neminout, už jenom kvůli kulturnímu obohacení, ladné kresbě a doplnění znalostí, které jste se ve škole na 99% neučili. Jsem rád že mám tohle doma, určitě se k tomu budu někdy vracet ... Za mě 5*!

Těžký špalek, ještě těžší téma. Výborná kresba. Důležitý námět - je skvělé, že to vyšlo.

Celkový dojem: 90%

Jediné co mi vadilo byla nedotaženost onoho závažného tématu ohledně pohlavního zneužívání mladých dívek za druhé světové války Japonci. Čekal bych, že to bude drsnější a víc na dřeň. Takhle to bylo sice informativní, ale bylo tam na můj vkus moc balastu. Že to je v podstatě bildungsroman bych ještě vzal, to je v pohodě, ale přišlo mi to celé jaksi nahypované a vyumělkované a přitom nám to vlastně moc neřeklo. Přitom je to zase vcelku dobře zmáknutý komiks se slušnou kresbou. Jinak nemám nijak zvlášť velké výhrady. Prostě se moc klouže po povrchu, ale pořád mi to přes to všechno předalo slušný komiksový zážitek. Tohle je prostě pořád dobrá komiksová práce. Doporučuji, už jen kvůli sečtělosti.

Nemělo to vyjít až v srpnu?