10

Příjemná space opera zakončuje trilogii o výpravě za mocným krystalem (plus do nitra svého původu) a pokračuje ztroskotáním na nehostinné planetě. Půjčuje si tu a tam (ve 4. knize třeba z Černočerné tmy), ale sympatickou pirátku k cíli vede s vervou, byť jednoduše se spoustou náhodiček. Akční scény trošku hledají rytmus, kteréžto drobné mínus přebíjí výpravná kresba s famózními barvami.

Četl jsem oba díly dohromady, bohužel je to jak píšou uživatelé níže, jednoduchá space opera.

UCC Dolores 3, 4 ukončuje hlavný príbeh začatý prvým dielom, ale zároveň začína nový a pravdepodobne sa bude jednať o dlhšiu sériu, keďže vo Francúzsku už tento rok vyšiel aj piaty diel série. Inak je to však kvalitné nahláškované akčné sci-fi, ktoré má sympatických hrdinov a rýchle tempo. Štvrtý diel s novým príbehom ma prekvapil a jedná sa tam o záchrannú misiu na zasneženej planéte a na mňa to fungovalo. Bavil som sa. =►Celá recenzia◄=

Tohle bylo kvalitativne velmi chabe a pribehove to slo brutalne dolu. Navic na me dychal dojem, ze to vlastne neskoncilo a neco bude dal, coz jsem si pak nevhal potvrdit. A to je cely ten problem, proste to nevyznelo, jako ze o nic nejde, lidi se objevovali a mizeli, a pak to nejak skoncilo. To, co me chytlo u prvni knihy, tady vubec ne.

Tentokrát až příliš jednoduchá akční space opera. Z dobře promyšleného dobrodružství autor vybruslil velkolepým galimatyášem, ve kterém se (spoiler alert!) všichni padouši navzájem vystřílejí a intriky největšího záporáka jsou smeteny jedním rychle rostoucím stromem. Finále odyssey mladičké naivní Mony a ostříleného veterána Kashe se sice nese v duchu spousty vysvětlování jak, co a s čím vlastně souvisí v rámci předchozího děje, ale spíš než překvapení přináší zápletka pocit zklamání z nedotažených ambicí.
Chuť vylepší alespoň hned následující příběh, který funguje maličko samostatně a dává sérii vizi možných pokračování, jež se mohou táhnout do nekonečna a ještě dál. Tady se tvůrci vrací k osvědčenému žánru vesmírné kovbojky a docela se nepářou s tím, komu to natřou a jak moc to bude bolet. Jestli tímhle tempem budou pokračovat i nadále, je otázkou, jak rychle posádka UCC Dolores projde celkovou obměnou, včetně hlavní hrdinky. Jen to zatím příliš nikam nesměřuje, což není úplně dobře.

Nadšení z první knihy pokračuje. Autor a výtvarník v jedné osobě sympaticky kluše v před a nenechává se zabrzdit ani odhalením dost nestandardní pointy, která sice čtenáře nevystřelí z bot, ale rozhodně jí neuhádne na první dobrou. Meze se nekladou ani v epickém souboji s finálním zlem, který je netradičně krátký, ale jak účinný. Super řež bez zbytečných plků. Autor do toho šlape dokonce tak vehementně, že stačí pěkně uzavřít celý dějový oblouk už v půlce knihy a tam bych ideálně vyhlásil konec, napařil max hodnocení a šel od válu. Leč bohužel nestalo se tak. Čeká nás tak ještě bonusový příběh z událostí po hlavním příběhu, který není špatný, ale už zbytečně nařeďuje to dobré a bůh ví co ještě přijde v budoucnu. Je fakt tak těžký napsat : sice jich teď půlka pomřela, tři zradili, jeden se zcvoknul, ale ty zbývající dva žili šťastně až do smrti? No ale když už se furt musíme k něčemu vracet, tak raději k Dolores než k Ekhu.