Detektivní sci-fi thriller zaobírající se obchodní a vojenskou ekonomikou. Tady člověk musí ocenit kresbu a barvy, ale hlavně uspořádání jednotlivých panelů! Autor se nechal ovlivnit mangou. Hezký příklad na straně 27, kde postava Mezoke při skoku přesahuje hranice panelu, což je u evropského komiksu dost nezvykle.

Různorodá kvalita, nejlepší komiks z celé knížky je Tulák Groo: Dobyvatelé, Sergio je bezesporu génius, další skvělý kousek je Mluvit s kopcem. Za zmínku pak stojí Kyjevské květiny které jsou vizuálně perfektní. V žádném případě by mě nenapadlo že si přečtu Grendela v češtině :)

Výborná kresba obestírá poměrně podivný příběh, který se zaskví několika zajímavými scénami a postavami. Je tu i náznak zvláštní atmosféry a nabídky rozklíčovávat zdejší tajemství na prašné planetě. Ač jsem fanda mystérií a nevysloveného (i klidně nedořečeného, což budu paradoxně následně kritizovat), tady to celé nějak úplně nefunguje... mnoho zajímavě rozehraného, ale málo uspokojivě dohraného. Jestli poslední dvě kapitoly měly být pointou, tak budiž, ale ocenil bych víc. Zbytečně vytahované do patosu; kdyby se to více drželo při zemi a při srozumitelnosti, byl by to dobrý komiks.

Celkový dojem: 50%

Finále manga thrilleru Muzeum je napínavé a dobre vymyslené. Sklamalo ma však, že takmer polovicu knihy tvorí úplne nová poviedka s novým príbehom a inými postavami. Nejak ma extra nebavila a ani nezaujímala. Inak však séria Muzeum naozaj stojí za to a všetkých fanúšikov kvalitných thrillerov na štýl Sedem by to mohlo potešiť. Ja som sa bavil. =►Celá recenzia◄=

Fantastic Four jsou čtveřicí hrdinů, jejichž počátky sahají až do nejranějších dnů společnosti Marvel Comics a současně byli těmi, kdo pomáhal utvářet to, co se dnes nazývá superhrdinský komiks. V jedenácté knize Nejmocnějších hrdinů Marvelu máme tu čest seznámit se s příběhem, nazvaným Pád doktora Dooma. Je to příběh, který vycházel v roce 1978 a jeho kostru tvoří pět sešitů (včetně jubilejního dvoustého čísla) z pera Marva Wolfmana a ilustrátora Keitha Pollarda. Předcházely mu čtyři sešity (Kdo seje vítr, Den démona smrti, Pomsta je má, Dej si pozor na Pátrače), které byly sólovkami jednotlivých členů Fantastic Four - Johnny Storma alias Human Torcha, Bena Grimma alias Thinga a Susan Richarsové alias Invisible Woman. V těchto sešitech se o zábavu starali Roger Slifer a Bill Mantlo coby scénáristé, George Pérez a Keith Pollard coby ilustrátoři. Jejich protivníky jsou Texas Twister, Darkoth, Diablo a robotičtí Pátrači z Atlantidy prince Namora. Celá Fantastic Four se pak sejde až v Pádu doktora Dooma a je to dobrodružství, které prověří jejich schopnosti a sílu soudržnosti až na samou krajní mez. Nenudil jsem se ani chvíli a boj s doktorem Doomem jsem si užil do poslední čárky finálního panelu.

Zásahová jednotka pro přísně tajné operace, vytvořená a vedená Steve Rogersem (prvním Captainem Americou), má za úkol chránit lidstvo před jakoukoli vnitřní či vnější hrozbou, ale především před sebezničením. Nejmocnější hrdinové Marvelu na úvod často přinášejí první číslo, ve kterém se ten který hrdina objevil. V případě Secret Avengers to však byl výstřel naslepo. Příběh Eda Brubakera a Mike Deodata jr. nijak nepřibližuje jednotlivé členy týmu, jejich role, postoje ani úkoly, a co hůře - zůstává nedokončený (pokud si ho chcete přečíst celý, doporučuji sáhnout po Ultimátním komiksovém kompletu č. 66 Secret Avengers: Mise na Mars). Zbývá tak sbírka Warrena Ellise z roku 2011 s názvem Nenápadně zachraň svět. Jedná se o pět samostatných misí, přičemž každou z nich kreslil jiný umělec. Máme tu Jamieho McKelvieho, Keva Walkera, Davida Aju, Michaela Larka a Alexe Maleeva. Každý z nich má svůj osobitý styl, každý z nich zaujme něčím jiným. Všem je ale společná obrovská dávka energie, výbušnosti a neotřelých nápadů, které se doslova valí ze stránek a z jednotlivých panelů. Zajímavé postavy, spousta technických vymožeností, propracované zápletky a vtipné glosy dělají ze Secret Avengers opravdový čtenářský zážitek.

Možná nejsympatičtější člen Fantastic Four Benjamin „Thing“ Grimm se představuje v šestisešitovém příběhu „Projekt Pegas“ Marka Gruenwalda, Ralpha Macchia, Johna Byrneho a George Péreze z roku 1979, doplněného o dvě jednohubky: „Thing a Impossible Man“ a o něco starší klasiku „Člověk s tváří netvora“ z dílny Stana Leeho a Jacka Kirbyho. Thing se v každém ze zde uvedených sešitů musí vypořádat s nějakým tím podivným protivníkem, ať už je to nelidský Deathlok, radioaktivní Nuklo, bojovnice Thundra, Solarr či Klaw, ale nejimpozantnější boj ho čeká s proměněným doktorem Tomem Lightnerem, který svou singularitou ohrožuje celý svět. Jeho zápasy jsou jadrné, energické a plné hrubé síly, která se na nějaké škody rozhodně neohlíží. Přestože se scénáristé snažili dát jednotlivým epizodám strukturu, vysokou prokomponovanost, myšlenku a kontinuitu, vyšel jim z toho nakonec zase jen pouťový wrestling z rohu do rohu a s pěstmi proklatě nízko. Kresba je solidní standard konce sedmdesátých let, jednoduchá, líbivá se spoustou zajímavých momentů. Takže pojďme si dát držkovou a můžeme pokračovat s další knihou…

Zakladatel a vůdčí osobnost Fantastic Four Reed Richards je jednoznačně nejvzdělanější postavou marvelovského vesmíru a jeho neutuchající motivace žene motory Fantastické čtyřky stále vpřed. Je vědcem, hrdinou, manželem i otcem a věří, že věda nezná překážky, jež by se nedaly překonat. Problémy proto řeší více rozumem, než silou svých svalů. Ještě předtím než nám Mark Waid a Mike Wieringo naservírují svůj pětidílný opus Citlivka, seznámí nás Stan Lee a Jack Kirby s tím, jak to všechno začalo a jak se Fantastic Four vypořádali se svým prvním případem. Po eliminaci Molemana přeskočíme čtyři desetiletí a společně s PR manažerem panem Shertzerem se vydáme zmapovat život rodiny Reeda a Sue Richardsonových a jejich přátel Bena Grimma a Johnyho Storma. Pravdou je, že Waidův scénář se prodírá vpřed poněkud trhavým způsobem a nejednou mě vyhodil ze sedla, takže jsem se musel vrátit o několik panelů zpátky, abych se znovu chytil. A to i přesto, že samotný příběh je poměrně „civilní“ a nějaká ta zapeklitá akce hodná Fantastic Four se objeví až v úplném závěru. Tyhle výpadky hravě překlene precizní kresba Mike Wieringa, která je prostě úchvatná a když nic jiného, člověk se alespoň může kochat tím, co tenhle chlápek s tužkou dokáže.

Pre mňa jeden z najlepších komiksov v edícii Modrá Crew. Poznám tento komiks už roky a vždy som tajne dúfal, že ho u nás niekto vydá. Preto patrí veľké ďakujem Crew a snáď bude tento thriller o zabijakovi natoľko úspešný, že sa postupne dočkáme celej série. Veď napokon to môže byť vydávané rovnakým spôsobom ako je Ekho či Okko a teda raz za čas. Veľmi ma na tom bavilo, že sa jedná v podstate o obyčajného chlapíka, ktorý je však v zabíjaní ľudí veľmi dobrý. Nie je tu tak veľa akcie, no celé je to podané tak pútavo, že som to preletel celé prekvapivo rýchlo. Skvelé a právom jeden z kultových Francúzskych komiksov. =►Celá recenzia◄=

Jeden z tých lepších komiksových Zaklínačov, no ja osobne mám radšej nové príbehy v komiksoch ako tomu bolo pri skvelých Zaklínač 5: Blednoucí vzpomínky a Zaklínač 7: Balada o dvou vlcích. Síce mám poviedky Zrnko pravdy / Menší zlo veľmi rád, no mám ich načítané z kníh a aj videné v seriály. Bolo zaujímavé si pozrieť aj komiksové spracovanie, ale z príbehového hľadiska ma to predsa len už tak veľmi nebavilo, keďže mi bolo jasné, ako to celé dopadne. Úplne však chápem, že bude mať tento komiks veľmi vysoké hodnotenia a celkovo obľubu, tie poviedky sú totiž skvelé. =►Celá recenzia◄=

Účelem téhle knihy je prostě šokovat kontroverzi. Více méně zábavná knížka, ale největší kámen úrazů je řidič autobusu, který na vás doslova vykřičí celou pointu. Na české poměry povedený komiks.

Zrnko pravdy je skvělá povídka a je i skvěle převedená do komiksové podoby. Geraltova podoba má blíž ke kresbám z knížek a celkově má kresba a barva skvělou atmosféru. Mimochodem kresba s uhranutím je téměř stejná jako v předchozí Baladě o dvou vlcích. Naopak kresba v povídce Menší zlo mi sedla o něco méně, ale na kvalitě příběhu to nic nemění. Povedená publikace s převedením do komiksové podoby.

Série Journey into Mystery dokazuje, že když šlo o superhrdinskou tématiku, neměl Stan Lee žádné zábrany. Severská mytologie je samozřejmě pro podobné účely jako stvořená; obzvláště, když necítíte potřebu držet se nějakých zaběhnutých modelů. Zároveň ale musím obdivovat samotnou podstatu nápadu, že člověk, který je v normálním životě naprosto nepoužitelný – díky zdravotní indispozici, ne pro mizerný charakter – se proměňuje v postavu toliko rozdílnou. Teď ještě ta fantastická bizarnost zápletek, jež obzvlášť v kontextu s obsahem dalších sérií získává na hodnotě, protože neopakovat se při všem tom množství, rovná se plnohodnotný zázrak. Že by proto Marvel?
Thor má každopádně oproti konkurentům ze stejné stáje jednu velkou výhodu – jeho dobrodružství netvořila kompletní obsah sešitu, takže jednotlivé příběhy se alespoň v začátku vešly na krásných třináct stran, díky čemuž se tu děj tolik uměle nenatahuje. Ovšem o tom, že se jedná o prvotřídní dobovou divočinu, nepochybujte ani vteřinu.

„Vítězství je pro válečníky. My můžeme jenom prohrát.“
Obdivuhodný projekt, jehož účel – tj. humanitární pomoc Ukrajině – převyšuje kvalitu obsahu. Ono se ale o moc víc čekat nedalo. Sto dvacet stran pro patnáct komiksů různého ražení, žánru i vyznění, kdy hvězdy devátého umění předkládají své příspěvky nejen z přesvědčení, ale i nezištně, nemůže přinést jiný výsledek, než antologii lepších a horších kousků. Přitom komiksy jako Prázdná čtvrť, Cena války, Vítězům… a především Mluvit s kopcem dokážou zasáhnout na správném místě nebo alespoň zahrát na čtenářovo svědomí, není-li úplně cituprosté. Zbytek pragmaticky plní zadání, razí intelektuálnější rovinu, popřípadě se pokouší tématiku tím či oním způsobem zasadit do vlastních sérií. Nic z toho však nepřesahuje hranice očekáváného standardu, nic z toho nenabízí na konflikt jiný pohled, než jaký známe z médií.
Osobně si myslím, že potenciál šel využít nápaditěji, ale jak už jsem psal v úvodu, účel je v tomto případě důležitější než obsah.

Do městečka v indiánské rezervaci přijíždí alfa samec a ultradrsoň v jedné osobě. Ten, který nejde pro ránu daleko a zabíjení je pro něj stejnou rutinou, asi jako je pro průměrného občana ranní hygiena. Ano, komu jinému taky na tomto bohem zapomenutém místě připnout šerifskou hvězdu? Skalpy jsou drsné čtení plné násilí, drog a věčně nadržených indiánek, čili je tam vše co potřebuji. Jako úvod výborné, ale nepochybuji o tom, že lepší knihy teprve přijdou. Howgh. 90%

První kniha Fanouše představuje svébytného hrdinu jehož charakter tvoří přesný průsečík mezi Hurvínkem a Rambem. Geniálního školáka, který neváhá změřit své síly s čímkoli a kýmkoli a vyhrát. Tedy docela věrnou reprodukci jedenáctiletého Štepána Kopřivy. Nápad je to skvělý, ale brzy zjistíte, že cool hrdina s podivným sidekickem a hromadami Zombíků v patách celou, byť relativně tenkou, knihu neutáhne. Jako seznamovačka s postavou OK, ale je to asi nejslabší kniha z trilogie Fanouše. 75%

Před finálním soubojem s Azraelem potřebuje Batman pořádnou montage, tak mu Shiva domluví pořádnou školu od mistrů bojových umění a Jean-Paulovi začíná hrabat čím dál víc a jede full aggro. Příběhově to není nic extra, ale má to vibe osmdesátkových kung fu filmů a vlastně mě to dost bavilo.

Příjemný příběh, který poprvé uvedl na scénu Tima Drakea. Není to nic světoborného, ale čte se to slušně a je to důležitý dílek v Batmanově historii.

Ze začátku jsem s tím bojoval, ale pak se to příjemně rozjelo. Je vidět, že tvůrci mají dost načteno, a berou si hodně inspirace od Marvelu - Spider-Man a X-Meni. Příběh celkem šlape, postavy jsou zajímavé a mají, co nabídnout. Jediný, co mi fakt nesedlo jsou dialogy. Těch je tady zbytečně moc a brzdí děj. Kdyby to bylo lehce svižnější, tak bych byl spokojenější.

Hodně fajn komiks, který se nebere úplně vážně a čte se dost dobře. Je to přepálené, zábavné a dělá si to srandu z nezranitelných hrdinů. Trochu mi nesedlo, že se o hlavním hrdinovi nic nedozvíme - jaký je, kým byl, co ho motivuje atd., ale zbytek fungoval více, než dobře. Povedený a zábavný komiks.

Po naprosto excelentních dílech plných obléhacích taktik, intrik a moru se zklidňuje tempo vyprávění a datově se posouváme někam k obléhání Vyšehradu. Nepřátelé mají tentokrát ale navrch a jelikož kniha nenabízí tolik zvratů, tak opravdu zajímavá byla jen metoda dvojitého obléhání.

Hlavní premisa se začíná rozmělňovat a už to není tak exciting jako v prvním díle. Holky tentokrát řeší v podstatě jen záchranu svého knižního klubu a na otázky kolem sexu není tolik prostoru. Highlightem dílu je tak asi online románek Hitoto s Milem, jelikož ostatní příběhy ustupují do pozadí.

První půlka ujde.

Kresba super, zbytek odpad.

Jestli v něčem tahle série vyniká tak v nepředvídatelnosti. Romantická chvíle se v mžiku mění na boj o holý život, postavy se jakoby stále přetvařují, hrají nějaké skryté hry a ani po šesti dílech není jasné kam to celé směřuje. Ale je to skvělý, akce je výborná, nechybí tomu humor a není to nuda.

Překvapivě se nejedná o mainstream, ale o artovou záležitost. Autor si hraje s médiem, dlouhé záběry na jednu scénu se střídají s rozostřenými panely v pohybu filmového střihu. Zásadní je ale prvek zrcadlících se momentů evokujících nemožnost úniku z daných situací. Cool, bavilo hodně.

Povedená satira na křesťanství a judaismus, monolit z vesmírné Odyssey prostě top. Šnikl je takový mix Mojžíše a Krista. Jenom mi to přišlo trochu pokrytecký, v tom že ženský partie jsou pomalu v každém panelu. A když dojte na mužské tak jen prdel, ne že bych potřeboval vidět ztopořený úd jak v providenci. Stejně jako autorovy mi přijde konec pozitivní, jenom ten easter egg na poslední večeři mi ušel. A ještě by mě zajímalo přijetí tohohle mistrovského kusů v Polsku.

O něco slabší než první díl. Stínadla stále působí tajemně, svět Vontů navazuje na Foglara dobře, využívání reálných míst přímo vybízí k jejich návštěvě (tedy kdyby všude nebylo tolik turistů), ale vyprávění díky několika dějovým linkám v různých dobách mi přijde občas nepřehledné a ubírá na spádu. Na druhou stranu musím hodně vyzdvihnout výtvarnou stránku knihy, to byla pastva pro oči. Doporučuji pěkně pomalu, pod světlem.

Místy pořád dobrý momenty, jako chudák Batista. (Doufám že to skloňují správně) a pavouka jsem si hned oblíbil. Vřele doporučuji.

Tenhle druh fantazii mám rád, u některých pasážích jsem si říkal že takhle by vypadal komiks od Terryho Pratchetta.

Sci-fi podle mého gusta. Jednoduchá premisa, silné momenty, nevšední pojetí, tradiční motivy. Jeff Lemire se tentokrát vyhýbá hloubavému polemizování o otcovství či rodinných traumatech a namísto toho vyšvihl parádní thriller v kulisách mezihvězdné kosmické lodi. Nejdramatičtějšími momenty pro mě přitom byly činy separatistů, zabíjejících ve jménu svobody, aneb Jak funguje fanatismus v praxi. Jinak ale autor nijak příliš nerozebírá, kdo je v právu a kdo ne, soustředí se primárně na myšlenku umělé inteligence, jež se musí vyrovnat s nenadálou situací – stát se matkou desítky dětí a vychovat je k tomu, aby sebe i ji udržely v nekonečných kosmických hlubinách naživu. Zápletka jako taková pak už příliš nepřekvapí originalitou, zároveň si ale ani na nic nehraje a rychlým tempem spěje ke svému neodvratnému konci.
Za mě osobně paráda, zase jednou jsem se vrátil do časů, kdy jsem načítal povídky zlatého věku science fiction a nechával se uhranout dějovou nápaditostí i myšlenkovým přesahem.

Nádherně nakreslený příběh v duchu románů Ronja, dcera loupežníka Astrid Lindgrenové a Petr Pan Jamese Matthewa Barrieho, s podmanivou atmosférou anime filmů Hajao Mijazakiho a komiksové série Amulet Kazu Kibuishiho. Nadějná norská výtvarnice Malin Falchová rozvíjí Cestu do Údolí trollů pozvolna a s minimem slov, nijak se to ovšem neprojevuje na bezbřehé fantazii, jíž oplývá. A v okamžiku, kdy se vyprávění překlene do bájného světa mýtů a legend, neubráníte se okouzlení nad autorčinou imaginací. Neřeší se co, proč či jak, ale pouze s kým se spřátelit a na koho si naopak dát pozor. Je v tom přitom stejnou měrou zkombinován nenásilný humor, mrazivé napětí i dětské nadšení pro dobrodružství.
Slabinou je pouze dějová osnova, u níž ani po dočtení první knihy série absolutně netušíte, jakým směrem se bude v dalších dílech ubírat. Nastíněno je hned několik možných cest a stejně tak je představeno množství zajímavých postav, ovšem co bude hrát ústřední part, je zatím pro všechny tajemstvím.

Autor už nevěděl kudy kam, tak je to pořád dokola mám tě rád, moje duše tvoje duše mělo to skončit v osmým nebo devátým dílem.

Poetická pohádka pro dospělé.

Po Essex County a Matce moje třetí setkání s Jeffem Lemire. Prostá zápletka se zaměřením na postavy a jejich vztahy - o ty jde v knize především. Moc příjemná jednohubka která se dobře četla. Kresba mi k tomu sedla na jedničku.

Každý z nejznámějších hrdinů (a padouchů v druhé knížce) z prvních tří epizod ságy Star Wars má vlastní příběh. Některé jsou jako zajímavé scény, které byly vystřiženy z filmu. Jiné přidávají působivé momenty ze zákulisí hlavního dění. Ale najdou se i takové, které vyvolají dojem zbytečnosti, jako bychom je už znali odjinud. Hrdinové obstojí, ale Padouchové tentokrát baví více.

Taky bych rád sbíral čísla jen podle seznamu autorů a určitých období jejich kresby, scénáře, délky, pro jakou zemi to tvořili. Ale teď si to nemůžu přečíst v knihovně, nemají to tam. Tak kupuji každé číslo, abych to vůbec přečetl a proto jsem si poprvé v životě zařídil předplatné, jinak by to bylo o mnohem dražší.

A ty příběhy, i když jsem u nich předpokládal ty pointy, protože to je typické pro ty postavy, tak i tak jsem spokojen se všemi, zvláště to s tím detektorem lži.

Tak jsem ještě dokončoval uložení nějakých komiksů do krabic a tohle na mne vykouklo, tak jsem to rychle zpucoval a musím říct, že opravdu bardzo fajne :) Takhle brutálně asi nebyli napsání ani původní Hänsel und Gretel, promícháno s houbičkami a máme na světě povedenou čamaládu z ojczyzny. Moc jsem od děje nečekal, ale dokonale mě zakončení krátkého příběhu překvapilo. Pěkná androšovina na 7 minut, ještě se dívám na doslov a jejj uups, autorka s přezdívkou Zavka získala cenu za grafiku na festivalu, no považte, pššššš, v Rusku!!!! Tak volám do zbraně, probuzení pražští hipsterští bolšánci!!! Na protestní nótu či petici do Centrály to určitě je, na bojkot jejich produkce taky, neztratí se ani nějaký sprostý profitransparent a jak už nic, tak minimálně aspoň ozvučit na sockách, naplivat tam na ni pořádně a počastovat hromadou odporných nadávek!! :))

Je to takové úsporné a chladné, stejně jako amorální a cynický hlavní... no, to snad není ani antihrdina, to je prostě zm*d.

Celkový dojem: 70%

Vyčítat nějakému médiu žánr je hloupost a hrozně nerad to dělám. Když začnu číst superhrdinský mainstream, tak musím počítat s tím, že to bude superhrdinský mainstream. Což je myšlenka, kterou jsem si musel celou dobu opakovat.

Od podobných komiksů chci dvě věci - aby tam nebylo moc postav a emzáků a abych se vyznal v ději. Jednička je jakž takž splněna (záporáků je tam habakuk, ale aspoň se nemusím potýkat s bat family) a dvojka vesměs taky, ačkoliv bych přísahal, že v jednom panelu je mrtvý záporák a o stránku dál je naživu, ale třeba jsem minul bublinu s vysvětlením celé této zapeklité situace.

No ale co fanoušky asi nejvíc zajímá - jaký tento nový story arch je... je dobře nakreslený a odsejpá. Je tam několik hezkých panelů (i když to klišé, kdy Batman šplhá v dešti po budovách je už hodně ohrané) a dva tři fórky k pochechtnutí. Nesedí mi překlad, ale to je halt Kopřiva, který pořád překládá, jako kdyby mu bylo 17, ale zase si říkám, že pro cílovku to je vlatně okej.

Děj směřuje k něčemu, co je možná až příliš rychle vysvětleno v posledním sešitě (a končí to samozřejmě cliffhangerem) a dobře funguje chemie mezi Batmanem a Catwoman.

A teda za tu cenu je to vesměs parádní produkt. A pochválit musím lettering.

Vydavateľ si asi prečítal moju kritiku predošlých čísel, v rámci ktorej som sa pustil do otrasnej prílohy (neónový jašter???) a odfláknutej redakčnej práce (absencia tiráže pri viacerých príbehoch) a tak s prvým číslom roka 2024 prichádza... umelohmotný basketbal! Netvrdím, že je to pecka, ale oproti šuntovej umelohmotnej „hávedi“ z čísla 1/2023 je to predsa len krok pozitívnym smerom. Osobne sa ale stále prihováram za plagát a samolepky. Oceňujem tiež, že tentokrát tiráž chýba už „len“ pri jednom príbehu (a pri poslednej hádanke chýba podnadpis resp. upozornenie „hádanka“). Kuriózne na mňa pôsobila prvá hádanka o krádeži v múzeu, kde som fakt nepochopil, či by sa dáme podarilo v sklenenom okne urobiť skalpelom dieru a ak áno, ako by sa vôbec do výšky X metrov (kde sa okno nachádzalo) dostala. Žeby vedela lietať? Alebo mala pri sebe 5-metrový rebrík? Veď to už nie je hádanka, to je sci-fi a to nie je voči snaživým detským čitateľom fér, pretože sa to de facto NEDÁ uhádnuť! Novinku predstavujú zábavné pikošky a vtipné zaujímavosti uverejňované vo forme krátkeho zvýrazneného textu priebežne v rámci celého časopisu. Samotné komiksy sú fajn a bavili ma (detektor lži, výťahový tanec). Poteší návrat na legendárny Klondike strýka Držgroša, hoc tentokrát žiaľ mimoriadne krátky a s divným vysvetlením. Tomuto číslu musím s prižmúreným káčerom dať 4*, lebo príbehy ma bavili a užil som si ich. Ztelesněný křik bol super, bavil ma i Donald prejavujúci sa ako extrémny fanúšik. Je tu ponaučenie pre detského čitateľa, že ak ste statoční a máte dobré srdce, vie vám spoločnosť občas tolerovať aj to, že ste tak trochu debil. Výborný bol Goofy značkovač, čo teda fakt nebol dobrý nápad poveriť túto osobu takouto zodpovednou činnosťou a dopadlo to presne podľa očakávaní.

Osobně mám nejradši kresby Rosy, Barkse, Vicara nebo Scarpy, takže tady mě potěšil jen ten Vicar. Příběhově je to všechno taky průměr. Neurazí, nenadchne, u dalších dílů si počkám, až budu vědět seznam příběhů a nebudu kupovat nic na blind. Ocenil bych spíš starší příběhy, zajímavé obsahem...například jako tu byl první příběh s Magikou...tyhle klasiky by mohli občas zařadit. Velmi kladně hodnotím hračku, s tou jsem i sám zablbnul.

Je to fajn čtení. Roztěkaná kresba k příběhu pasuje, i když ne vždy sem chápal co se na panelech děje. Je go přesně ten komiks u kterého člověk neví, jestli si ho chce nechat, nebo poslat dál.

Byt je lepsi nez predchozi cislo, nejak jsem dosel do bodu, ze asi nechci shromazdovat casopisy s pribehy kolisajici kvality v nic moc provedeni. Radeji nejakou sbirku, kompletek apod. Nicmene to splnilo svuj ucel, me to dalo neco dalsiho, cim se zabyvat. Vicaruv a "a la Munch" pribehy byly velmi povedene. Zbytek hezky stred nebo nad. Celkove by tomuto casopisu prospelo vice delsich pribehu a aby Egmont nebo kdokoliv jinej uz zase zacal vydavat komiksove disneyovky.

Oproti komiksu podle Sapkowského povídek mě tohle vůbec nebavilo. Místy to na mě působilo dost zmateně, nesedlo mi ani pojetí bitek. Některé věci mi tam nedávaly moc smysl. Třeba proč dřevorubec občas mluvil normálně a občas jako "Joda".
Kresba se mi taky moc nelíbila.
Další díl už číst nebudu.

Japonská verze Dextra, která je ještě brutálnější, úchylnější a cyničtější. Nečekal jsem nic, a dostal jsem fajn příběh, co jsem přečetl raz dva. Bavil mě ten cynismus hlavního hrdiny, užil jsem si citování Vymítače ďábla, a byl jsem lehce znechucený tím, co mi Kei Koga prezentuje - ne samotnou věcí, ale jakým způsobem je to vyobrazené v rámci příběhu a daného světa. Další díl bych si klidně přečetl.

Je to mrazivé, je to rychlé, je to hnusné, vlastně asi takové věci moc nechci číst... ale je to dobré. Skoro se to mohl nacpat do jedné knihy a vykašlat se na další povídky; přiznám se, že mě stejně nezajímala.

Celkový dojem: 70%

První povídka je celkem dobrá, ale něco tomu chybí. Dcera sov je podle mě nejlepší z celé knížky. Harlekýn mne docela bavil a místy sem se i zasmál. Jinak poslední povídka s černou kočkou byla pro mě utrpení, jak já se nudil. Celkový dojem prostě průměr, jsem rad ze sem se toho zbavil.

Vcelku zbytečné, nic moc nepřidávající, trochu jsem se pobavil u Negana. Nevím, jestli autor byl někdy v nějaké vypjaté situaci a zda-li v takové situaci mluvil v rozsáhlých košatých monolozích. Ono to tak spíš nebývá, když se situace nečekaně zvrtne a člověk nemá moc času. No tak ale, protože mám doma všech 32 dílů, tak jsem za těch pár kaček přibral i tento, myslel jsem ale že to bude lepší.

Konečně opět zajímavý komiksový Zaklínač, říkám si... nojo, vždyť on je adaptací původního Sapkowského. Tak to pak dává smysl. K tomu ještě lehký videoherní "vibe".

Celkový dojem: 90%