Naprostá klasika :)

Ten komiks působí jako jedna velká pozitivní jízda. Ale… Tereza Drahoňovská na konci knihy říká, že je jí lehce mdlo, když vidí své úsměvy na prvních fotkách bez vlasů, protože ví, co všechno za těmi úsměvy skrývala. Já mám trošku obavu, že za posláním tohoto komiksu, tedy za osvětou a povzbuzením pro jiné pacienty, se toho také skrývá více. Je jasné, že náš největší nepřítel se většinou schovává v naší vlastní hlavě. A to ten komiks ukazuje. Jenom se mi nechce věřit absolutní absenci nepříjemných reakcí z okolí, i když třeba neúmyslných. Na druhou stranu, to, co si myslí ostatní, to nám může být ukradené, že. Celkově ten komiks vnímám pozitivně a navíc jsem se dozvěděl i něco nového. Gratuluji k úspěchu ve Francii!

Scénárista Al Ewing znovu odvedl velmi dobrou práci. Ewing má svůj příběh promyšlený a krásně nám ho dávkuje. Nikam nespěchá a krásně si všechno připravuje, aby to fungovalo a mělo to nějakou emocionální odezvu. Krásně je to vidět na prvním sešitu, kdy Ewing věnuje prostor postavě generála Fortean, abychom ho lépe poznali a pochopili jeho motivace. O to více pak funguje finální konfrontace s Hulkem, která je velmi zajímavě vymyšlená (jsou tu vynikající hororové momenty) a má skvělou pointu.

Ewing hlavní část příběhu uzavře velmi rázně, ale tím se v tomto komiksu nekončí. Poslední sešit s pořadovým číslem 25. si pro nás připraví něco, na co jsem nebyl vůbec připravený. Podíváme se na konec času, kde Ničitel světů zabijí poslední živé hvězdy a organismy ve vesmíru. Ewing zde vypráví filozoficky sci-fi příběh s obrovským přesahem, u kterého si budete jednotlivé texty číst znovu a znovu. A na samotné panely budete koukat desítky minut. Scénárista zde předvede opravdu něco mimořádného a vy pochopíte, že tahle série s Hulkem není jen "hloupá akční mlátička". Tahle série je jiná, je chytřejší a má, co říci.

V tomto díle se o kresbu podělili tři kreslíři. O první sešit se postaral Ryan Bodenheim, který odvedl dobrou práci. Jeho kresba se mi dost líbila a připomněla mi věci, které dělá John Romita Jr.. O zbytek hlavního příběhu se postaral Joe Bennett, který je hlavní kreslíř pro tuhle sérii a opět odvedl velmi dobrou práci. Bennet si výborně vyhrál se souboji a opět do nich přidal nepříjemné momenty. Některé pasáže působí dost nechutně a až hororově - pro mě tolik ne, ale mladší čtenáři by to nemuseli úplně rozdýchat.

Poslední sešit 25. si vzal na starost Germán García a odvedl luxusní práci. Ta kresba je luxusní, a vy budete mít pocit jakoby jste koukali na nějakou space operu alá Interstellar, Sunshine atd. Plus to má výbornou barevnou paletu, která tento sešit posouvá na úplně jinou úroveň. Tento sešit je moc zajímavý a povedený.

Pátý díl komiksové série Immortal Hulk se dost povedl a já si ho užil. Je to velmi dobře napsané a i na kreslené. Děj má spád, akční scény jsou parádní a poslední sešit je něco, co jsem opravdu nečekal. Jediná věc, se kterou mám trochu problém je ta, že mě to celé nechávalo chladným, a necítil jsem tam ty emoce, které jsem chtěl. Ale tohle je jen drobná výtka. Immortal Hulk 5: Ničitel světů je povedený a dobrý komiks.

Odsýpající jednohubka o jižanském rodu po generace lapeném v kruhu násilí se s ničím nepáře, avšak v psychologii spíš toužebně klouže po povrchu – můj otec (děd, praděd) byl zmrd, tak jsem taky zmrd, co střílí nevinné lidi / koně a naděje na změnu vyhasíná. Kresba mě bavila tak napůl a k vážnému tématu se úplně nehodilo přepálené grafické gore rozprsklých hlav (až mě napadlo, zda by scénář lépe nerezonoval třeba v Sin City prostředí či stylizaci).

Únik z Luxuru temnými katakombami s hypnotickým, hadovitým zlem patří k tomu nejlepšímu, co jsem v této řadě četl, zatímco zemětřesení při dlouhé pouti k moři a čelení kletbě obřích králů naopak standardní kvalitu tak akorát drží. Možná i kvůli mizernému (snad se i zhoršujícímu) překladu a chybám.

Klasická jednohubka z jiného času (a série) o pohledném rukojmí a prastarých horských démonech příjemně vyplňuje místo, prim ale hraje přímá konfrontace Conana, Belit a Zuly (tentokrát již nastálo tmavě šedého) s králem Luxuru a jeho mocichtivým čarodějem. Neftha se nám tedy nepěkně vybarvila! Když už jsem u těch barev, tentokrát sice tolik nemění, ehm, barvu, ale zase opravdu výrazně přetahují geniální Buscemovu a Chanovu linku. Překlad aby občas taky smyslu pohledal.

Zula vypoví svůj "origin" a motivace, na což Conan suše zareaguje vypovězením slibu – na rozdíl od pomsty záchrana Belit nepočká. Po nezbytném poměření rovnocenných sil se tedy společně odebírají ke stygijské metropoli Luxuru, ve které infiltrují pohřební průvod až k nestvůrnému "Polykači mrtvých". Dobře napsaný scénář s povedeným parťáckým doplňováním a skvělou akcí v báječné Buscemově kresbě kazí snad jen divné barvy, sice (opět) v jemném rastru, ale hodně lajdácky aplikované (Zula má třeba polovinu druhé části tmavě šedou barvu kůže namísto dosavadní modré).

Dokončení příběhu z pochmurných močálů oplývá hutnou atmosférou plnou zapovězených kouzel džu džu a hmatatelného utrpení černochů proměněných v nelidské vodní zrůdy. Démonický tanec (a skon) svůdné Sabiy patří ke skutečně silným momentům! Návrat do Sokolího města Harakhtu pak vítá zpět skvělého Johna Buscemu (ne že bych době vydávání o něm něco tušil… nebo že by Howard Chaykin představoval jakkoliv kritizovatelný záskok) a navazuje hlavní linku s Belit a otrokyní Nefthou. Zároveň také do děje efektně uvádí mého tehdejšího oblíbence, charizmatického Zulu.

Moje první plnohodnotné setkání s ostrostřelcem Lucky Lukem potvrzuje, že tohle nebude můj šálek komiksové kávy. Primitivní zápletka o stavbě železnice mě sice nebavila (na maximalizovanou absurditu to ve ztřeštěné westernové grotesce nesvaluji), ale že jsem se jen párkrát ledva pousmál („No, nejrovnější to zrovna není…“) naivně suchému, dětinsky "vousatému" humoru, to zamrzelo více. Líbila se mi jednoduše roztomilá, přesto suverénně propracovaná kresba.

I přes rozpustilé upozornění Stana Usagimu, že jde jen o takovou jeho alternativní bokovku pro radost, stejně mi invaze marťanských chobotniček úplně nesedla (Usagi Gundam v závěru byl už přílišný úlet). Možná i z pocitu mírného zklamání, že v základní řadě se vývoj charakterů v podstatě zastavil, tudíž nějaký podobný posun příběhu patnáct let do budoucnosti by to velmi chtělo – jenomže tady se autor samozřejmě nerozpakuje zabíjet hlavní postavy. Akční a destrukční inferno nicméně rozjede slibné, kresebně mi však přišlo spíše "načárané horkou tužkou". Potěšilo napojení na Vesmírného Usagiho.

Fajn oddychovka, která neurazí, humorem, kresbou ani scénářem ve kterém se pořád tak nějak pomrkává do budoucnosti.

Komiks, který vypadá božsky. Z příběhu jsem si taky odnesl pár věcí. Něco bylo zajímavé, něco zas tak moc ne. Každopádně vizuál po všech stránkách zvládnutý na jedničku. Obzvlášť se mi líbily expresivní obličeje při konverzačních scénách. Ty části jsem si užil nejvíc.

Dlouho jsem nečetl tak dobře napsanou a napínavou mangu, která s vámi hraje chvíli otevřenou, chvíli tajuplnou hru, přesto není kdovíjak zbytečně překombinovaná, jako to někdy bývá.

Celkový dojem: 90%

Tak to by bylo solidní "přiznání".

Ultimate Spider-Man a spol. 12 je na obálke avizovaný ako „startovní číslo, nové příběhy pro nové čtenáře“. Nie je to až tak od veci, ako by sa mohlo zdať. Zrejme za týmto tzv. slamky-sa-chytajúcim vyhlásením mohli upadajúce predaje? Dvanásty diel tohto sympatického magazínu ponúka komiksy, ktoré teoreticky skutočne majú nový začiatok. Ale prakticky sa znova jedná o Spider-Mana a znova o X-Menov, ktorí vystupovali už v predchádzajúcich dieloch. Ich príbehy v č. 12 nie sú nové začiatky. Proste dej pokračuje tam, kde skončil minule. Áno, je pravda, že minule Spajdy i mutanti svoje dejové oblúky plus-mínus uzavreli a v č. 12 štartujú nové, ale ono je to samozrejme všetko prepojené s minulosťou. Udalosti z predchádzajúcich epizód rozhodne nie sú ignorované, nedajbože anulované. Čiže ak ste nečítali všetko od jednotky po jedenástku (vrátane) a skočíte rovno do dvanástky, nemáte šancu chytiť sa. Pochybujem, že vám nevďačnú situáciu pomôže vyriešiť sumarizačný text. Prepáčte, zbytočne dlho sa pristavujem pri niečom, čo je v podstate detail. K veci, začnime Spajďákom. Stále sa mi nepáči vizuálne stvárnenie väčšiny postáv. Teta May vyzerá ako panička z Dallasu, Gwen ako Joker a MJ ako nadržaná lolita neustále sa obzerajúca po okolí pohľadom hľadajúca miesto, kam by zatiahla Petra na cicmanie. Na iných miestach akoby to ilustrátor Mark Bagley úplne flákal (MJ na strane 24). Najotrasnejšie je nakreslený Green Goblina. Počkať, čože? Vracia sa Green Goblin?! Nuž... vracia. Hoc sa jedná pochopiteľne o jedného z najvýstavnejších Pavúkových protivníkov, jeho stvárnenie Bendisom a spol. ma nielenže necháva chladným, ale ma dokonca irituje. Ako keď známy reťazec riskantne vyhodí z menu výborne predávaný hamburger napriek tomu, že ho všetci varujú, aby to nerobil, nový druh je prepadák a tak manažment rýchlo vráti do hry hit č. 1. Ako-takým plusom sú dialógy. Nie sú zaujímavé, ani zábavné, ale páči sa mi ich realistickosť. Hrdinovia rozprávajú ako v živote, občas si nevedia spomenúť na slovo, inokedy sa odmlčia a tak im do toho s úplne novou myšlienkou skočí iná postava. Na scenári je najzaujímavejšie to, že v dnešnej dobe by sa čosi také v americkom mainstreamovom komikse nemohlo objaviť (jedna postava želá inej rakovinu, ďalšia je zosmiešňovaná na základe homosexuality, čomu sa Peter Parker smeje za jej chrbtom, toto skutočne nie je Peter, akého chcem vidieť). Straczynského inovatívny prístup k Spajďákovi oceňujem stokrát viac; Bendis univerzum len jemne reštartoval, kým naopak Straczynski pridal plno nových a sviežich nápadov (mytologický rozmer postavy). Lepší dojem v č. 12 zanechávajú X-Meni. Ale ani tí po scenáristickej stránke nepredstavujú zázrak. Prejedol som sa mládežníckeho poňatia. I najstaršia postava (Profesor X) vyzerá ako tridsiatnik. Aj sa tak občas správa. Netúžim vidieť X-Menov na kolieskových korčuliach. Akože hej, reštartovať slávny tím tak, že sa vrátim na začiatok ich kariér, kedy boli mladí a nepokojní, je vynikajúca východisková myšlienka. Ale pripomína situáciu pri niektorých filmoch, ktoré majú výborný námet, ale priemerný scenár, ktorý neveľmi využíva výborného námetu a len sa v ňom piple ako dieťa, ktoré na obed dostalo neobľúbené jedlo, ale je hladné, tak sa na tanieri snaží nájsť položku, ktorú by bolo ochotné poslať dole krkom do svojho žalúdka. Už nápad, že sa X-Meni vydávajú na knižné svetové turné, mi pripadá nedôstojný; toto by som toleroval u Raťafáka Plachtu, Harvepína a Kuka, ale nie u Wolverinea a Beasta. Našťastie ich kreslil Adam Kubert, ktorého práca ma oslovila oveľa viac, ako Bagleyho. Mark Millar zas však pre zmenu píše nudnejšie dialógy, než Bendis, takže je to prašť jako uhoď. Hoc oceňujem zrážku Wolverinea a Bobbyho mamy; vidno, že na svete jestvujú sily, na ktoré je prikrátky i večne podráždený kanadský rosomák. Najviac sa mi z č. 12 paradoxne páčili textové bonusy, ktoré boli také fantastické, až ma fakt mrzí, že v CREW nikdy neinvestovali energiu do encyklopédie mainstreamovému komiksu 90. rokov.

Mráz nie je zlý komiks. Klon severskej kriminálky zasadený do hôr Francúzska obsahuje všetky povinné ingrediencie - extravagantné vraždy, komplikované a nie moc realistické zato hodne perverzné motivácie, geniálnych zločincov… Kresba je fajn, koloring prepracovaný a dodávajúci atmosféru. Je to jednohubka, nad ktorou nesmiete premýšlať, len sa baviť.

Na superhrdinský komiks to není vůbec superhrdinské. První 2 sešity to vytáhly na 4 a zbytek na 3 hvězdy. Takže s odřítýma ušima skoro 4 za komplet.

Tohle se mi líbilo. Mám rád, když si hrdinové v příbězích sahají na dno, musí řešit morální dilemata, a začnou se stírat rozdíly mezi správným a špatným. A takový je i komiks Země Nikoho. Gotham padl. Zemětřesení zničilo město, a jak padlo město, tak padl i řád a zákony. V ulicích vládne chaos a přežívají silnější a chytřejší. Někdo se dokázal přizpůsobit, a někdo stále věří ve staré pořádky a zákon. Jenž jak dodržovat zákon, když žijete v Zemi Nikoho, kde už žádné zákony neplatí. Scénáristé rozjedou velmi silnou zápletku, která velmi dobře funguje. Čím více se scénáristé drží v civilně rovině, tím je komiks lepší a silnější. Hodně tomu pomáhá, že Batman má minimum prostoru - alespoň ze začátku. S příchodem Batmana příběhu lehce spadne řetěz. Což, je trochu škoda, protože jsem si užíval tu civilnost a problémy, které řešil Gordon a spol. Jakmile Batman nastoupí na scén, tak příběh začne být mnohem akčnější a lehce chaotický. Pořád je to moc dobré čtení, ve kterém se scénáristé krásně vyřádili - viz. poslední dva sešity s Cainem. Země Nikoho kniha první je povedený a zábavný komiks a já se těším na další díly.

faster86: Neprošlo to jen těsně.

vidím tu velký promarněný potenciál v českém názvu, který mohl být slovní hříčkou na originální Kokuhaku na Kokot na háku.

Nejvtipnější a nejzábavnější díl, ke konci se to pěkně rozjede hlavně vtípky v cirku.

Hodně povedený díl, ke konci to už moc vtipné není ale pořád je to hodně zábavní komiks.

Pěknej příběh ale moc vtipů tu není.

Míň prsíček, víc pletichaření, věci se daly nezastavitelně do pohybu. Jak dopadnou germnánské kmeny, římské legie, Falco? Doufám, že poslední kniha si udrží kvalitu.

I když Mlsoun nepatří mezi mé top série, rozhodně jim statečně dýchá na paty. Finále proběhlo hladce, děj si drží stabilizovanou kvalitu od první po poslední stranu, což je výjimečné. Oproti jiným sériím, které mají pár kultovních sešitů a marný konec je to
zkrátka Lemireho známka kvality. Za mne je lepší být po celou dobu těsně pod topem, než být občas na výsluní a ve finále spadnout do hnoje. V tomhle je Mlsoun zajímavý a dokáže si čtenáře omotat po celou dobu příběhu. 85% Hodnocení série 90%

Dobrá kresba, dobrý příběh, nijak složité machinace, prsa, míň akce než bych čekal na vojáky. Zábavné, svižné. Jeden z nejlepších Vybíralů?

Trochu nastavovaná kaše a spíše se navozuje atmosféra před setkáním legendární trojky. Moc se tu toho nestane, ale stejně postava Tsunade je dostatečně zajímavá aby tenhle díl bavil až do konce.

Romantika pokračuje velmi pomalu dál, ti se dají dohromady za hodně dlouho :)

Je fajn, že každá z Fanoušových knih je jiná. I tak je asi potřeba užívat je velmi střídmě, aby se toho člověk nezajedl. Tentokrát se Dan Černý vydal s Fanoušem po stopách populárních záhad, jako jsou Yeti, potopené říše anebo obrazce v poušti Nasca. Všechna setkání tentokrát nekončí ani masakrem na ostřích čepelí, ani žhavou nocí v hipísáckém doupěti, nýbrž poněkud absurdně.

Jízda ✌️

Po zombie masakru v Továrně zkázy tady máme divokou hipísáckou jízdu vesmírem, proti které byla cesta na Woodstock úplný hudební tábor. V hlavní roli je tentokrát Klytora, která se setká nejen s obludami tak příšernými, že i Blátotlačka z Traalu je proti nim úplný milouš, ale také s nadrženým ropušákem a žhavou čarodějkou popíjející Absint. Oproti předchozí knize obsahují Tři úkoly pro Klytoru pár pěkných komiksových odkazů, ale scénářem jsou za Továrnou zkázy kapánek pozadu. Jde zde spíše o navazující vtipné momenty a nápady. To samozřejmě není nijak na škodu a pořád je to parádní zábava.

Toto byla pecka. Dlouho jsem nečetl komiks s takovým nadšením a úsměvem na tváři. Vražedné tempo a sympatická hlavní hrdinka zajistili, že jsem otáčel jednu stránku za druhou. Kresba je parádní a vše je díky ní přehledné ale i stylové. Joe Hill si mě získal a těším se na další věci, co napíše.

Parádní úvod do romantické mangy. Pěkně to odsypá, přečteno na jedno posezení, kdy jsem se vždy těšil co bude na další stránce. Uvidíme jak dlouho oběma postavám ta nesmělost vydrží.

Svým způsobem mě tohle bavilo víc než hlavní děj První knihy.

Zápletka je prima, jen je taková naivně scenáristicky podepřená (horská nemoc a oslepnutí, samotná pointa). Ale napjatý jsem byl celou dobu!

Celkový dojem: 70%

Už mě to unavuje, jak se mají rádi a nejsou k sobě upřímní ve vzduchu je otázka co se stalo v minulosti, že se Jano chová tak jak se chová.

To dílo je po románu a filmu pro mě už lehce omleté a ač nemůžu říct, že by mě nebavilo, jsem z té postapo deprese vždy trochu sklíčený. Jenže tady tu samu o sobě dobrou předlohu Manu Larcenet a jeho kresba povyšují na něco skutečně velkolepého, bezesporu uměleckého a dráždivě působivého.

Celkový dojem: 90%

Na komiksech s Asterixem jsem prakticky vyrostl, takže kvůli nostalgií jsem neodolal a objednal, jsem rad ze i jako dospělého mě Asterix pořád baví. Ta scénka s jahodami je vážně povedená.

Charizmatický Válka (nie, nevyskloňoval som to zle) bol v predchádzajúcich dieloch skvelý, takže som sa tešil na komiks, ktorý nesie názov po ňom. No ale nedopadlo to. Vo všeobecnosti sa mi páči, čo Azzarello stvára s Wonder Woman, pretože áno, ono je to síce ikonická a nepochybne kultová DC postava, ale treba s ňou vedieť správne narábať, inak to nie je ono. Azzarello ju zmodernizoval a paradoxne vrátil ku koreňom výrazným posunom k prastarej božskej mytológii. Druhou stranou mince je, že hoc sa snaží, zázrak mu z toho nevyšiel. Kresba Cliffa Chianga (Paper Girls, Gotham Central) a Gorana Sudžuku (Wonder Woman: Vůle, Y) je na tom podobne: miestami je skvelá a snaží sa na veci pozerať z nečakaných uhlov, aby to o pár strán nato vyčerpane zabalila a vrátila sa k ukážkovému štandardu. Pôvodne som chcel dať 3*, ale pri druhom čítaní som si uvedomil, ako veľmi ma to nebaví. Postavy, dialógy, zvraty, zápletka, dej, ak to teda vôbec malo dej a nie len samoúčelné akčné scény a medzi nimi ťažkopádne našraubované chvíle pokoja, ktoré boli nesmierne nudné, keďže ma nebavili postavy, dialógy, ani twisty. Ono je skvelé, ako sviežo sa scenárista v rámci tejto série pozerá na božskú mytológiu a ako ju zasadzuje do sveta súčasnej Ameriky, ale to žiaľ nestačí.

Ono to vlastně je devadesátkové akční béčka. Kdy jdeš umřít do hor, narazíš na vesničany v nouzi, chceš jim pomoct, selžeš, trénuješ u super kungfu mistra a pak jdeš za pomstou. Čekal jsem od toho víc.

Okostýmované a ikonické krále zločinu nahrazují feťáci, gangy a jiná individua. Prostě ryzí devadesátkový komiks. Problém je, že všechno to jsou taková šméčka, že vlastně nepředstavují pro Jean-Paula žádnou větší výzvu a tím se i hůře hledá (byť to pár svých momentů má), co by zaujalo samotného čtenáře. Osobně také začínám pociťovat jeden problém, který vzešel z pravděpodobně mylných představ - očekával jsem, že k demonstraci "proč tento nový Batman nemůže fungovat" se z Jean-Paula stane víceméně Punisher. Ale on je to vlastně furt regulérní Batman? Že je na svoje protivníky tvrdý a někomu i zlomí kosti? A Bruce to snad nedělal? Není z toho zatím moc jasné (z posledního sešitu), jestli je tedy Jean-Paul plně odhodlaný zabíjet či ne - avšak tím, že se tvůrci stále víceméně drží zpátky a neopřou se do toho naplno, tak podkopávají prvotní význam tohoto příběhu. Momentálně ho tam totiž moc nevnímám, Gordon je spíš na pěst a změna Gothamu zmíněná na začátku je poněkud neodůvodněná (Batman víc než jeho přístup změnil tak maximálně hadry). Z celého runu zatím nejslabší díl.

Zajímavý exkurz do japonské tradice a mangy poloviny 20. století. Prvotní nadšení z humoru, roztomilosti i obskurního strašení se však u mě brzy s delšími příběhy vytratilo - ona dobová, "humorná" a kulturní propast je myslím horko těžko překlenutelná.

P. S. Ani Argo neumí mě/mně (str. 349)?

Celkový dojem: 60%

Jediné, čeho jsem se zprvu obával, tak že půjde o další Supermanův origin (kterých, leč nepopírám jejich kvalitu, jsem již četl požehnaně). A přestože Roční doby začínají na počátku této postavy, jsou vším, jen ne originem. Jeph Loeb a Tim Sale totiž vytvořili láskyplný, citlivý a krásně napsaný příběh, který zachycuje Supermana v jeho nejryzejší podobě, zároveň mu však jeho unikátnost dovoluje dosadit za titulního hrdinu téměř kohokoliv jiného - klidně sama sebe. Roční období poté neslouží jako pouhé kulisy, ale je s nimi perfektně pracováno a zastávají hned několik rolí a symbolik (a což mi dalo vzpomenout na mé oblíbené Jaro, léto, podzim, zima... a jaro). Pochopitelně svými specifickými klimatickými podmínkami ovlivňují vyprávění a zachycují nejen časové skoky jako takové (a s nimi vyvíjející se Clarkův život), ale fungují zároveň jako metaforické milníky a body, na kterých se v koloběhu života může ocitnout každý z nás. Zažijeme rozkvétající jaro, jenž otevírá dveře novým možnostem, ale také naopak chmurný podzim, který nám vezme nadějný vítr z plachet. Každé období je navíc zosobněno konkrétní osobou, jenž má na Clarka svůj vlastní pohled a tím přináší též odlišnou pointu svého malého vyprávění. "Epizodické"/roční kapitoly ale samozřejmě fungují jako celek se společným poselstvím, a obdobně jako rok/život tak společně dotvářejí jeden uzavřený cyklus - tomu jsou ostatně přizpůsobené i lokace v ději. Prostě parádní práce. Pro jednou nezaostával ani "bonus" v podobě vyprávění o Clarkově spolužákovi, který mě navzdory svým pouhým pár stranám dostal. Třešničkou na už tak dokonalém dortu je pouze Saleova kresba. Tohle je zkrátka po všech stránkách naprosto úžasný komiks, kterým se duo Loeb/Sale zas a opět vyznamenalo, je radost jej mít ve sbírce a který zafunguje jak pro Supermanovy nováčky, tak znalce. A ostatně i pro kohokoliv jiného.

Prequel a zároveň sequel Posledného Ronina, ktorý je jednak zbytočný a druhak sa tvári omnoho sofistikovanejšie, než je v skutočnosti. Čítať sa to ale dá a kresba je fajn.

Mangu moc nemusím, ale toto je zábavná jednohubka ktorú prečítate za pol hodinky.

Průměrné Jodoversum, jinak zdařilá kresba, ale příběh příliš rozkouskovaný a banální.

Po dlouhé době mě zase něco dostalo do kolen. Zejména první dva sešity jsou na deset hvězd z pěti. Jak už se tam ale zase začíná motat většina okostýmovaného gothamského orloje (plus ta implantátovaná ruská báryšňa), vrátí se to zpět na (za mě) poctivých pět hvězd

Geniální to asi není, ale kdo potřebuje geniální komiks, když můžeme mít super zábavný a nahláškovaný zombie masakr? Je to sranda a je to famózně nakreslené. Dan Černý má skvělý styl a je neuvěřitelně vykreslený.

Na Zemi nikoho jsem se těšil už od dob vydání šestého Hitmana, přičemž jsem ani moc nedoufal, že bychom se jí v českých luzích a hájích kdy dočkali. Konečně se však nemožné stalo skutkem a pánové Bob Gale, Greg Rucka a Kelley Puckett rozjíždějí jednu z nejtemnějších událostí historie Gotham City. A že je na co koukat – město bylo odstřiženo od světa a prohlášeno za místo stižené živelnou pohromou. Všichni příčetní je opustili a ti ostatní, co zůstali uvnitř, musí zůstat dokud... dokud se nestane zázrak. Anebo Gotham neshoří na popel. V ulicích tak propuká nemilosrdný boj o moc, kterého se účastní i zbytky policie pod vedením Jima Gordona. Jestli ovšem očekáváte nějaké hraní si na spanilé rytíře, můžete rovnou zapomenout. Už ani Batman se nechytá, protože vzbuzovat hrůzu v lidech, kteří si prošli peklem, není právě jednoduché. A že šílenci své domovy neopustili, na to můžete vzít jed.
Civilní příběhy v uhrančivých kulisách, které tíhnou spíš ke gangsterce než k superhrdinskému mainstreamu.

Tak s tímhle jsem si fakt namlátil hubu. Nahypovalo mě vysoké hodnocení, obálka, zařazení pod Black Label, dlouhé čekání na dotisk (opět naivně přispívající k přesvědčení, že když se to vyprodalo, tak asi z dobrého důvodu)... prostě absolutně všechno kolem toho, jenom abych potom dostal co? Milostnou fan fikci z Bravíčka? Četl nebo viděl někdy Šejić vůbec nějaký příběh s Jokerem, když tu psychopatického vraha jindy vzbuzujícího strach a hrůzu ztvárňuje jako nějakého sexy upíra z Twilightu? Přičemž jako vyumělkovaný model z Playboye potom vypadá snad každá hlavní mužská postava (Harvey je pak s Jokerem, až na rozcuchané zelené vlasy, téměř totožný)? "Uuuu, je zlej a navíc sexy, to mě tak nažhavuje." Samozřejmě tu pak taky není nouze o zahazování triček.

A až na pár výjimečných panelů mi neklikl jeho výtvarný styl celkově - ono by to asi vypadalo jinak, když by to bylo v menším formátu, ale takhle ta hrubá, nedetailní kresba silně se spoléhající na coloring strašně bije do očí. Což ve mě taky evokovalo pocit, že čtu fyzickou verzi nějakého webtoonu (a k němuž má dost blízko právě i scénářem). Jasně, velkou (či spíš veškerou) část pozornosti věnuje Šejić obličejům, jenže když následně "odflákne" zbytek těla pár tahy, tak to právě tvoří strašný kontrast.

Nicméně, že tu půjde především o sexy úsměvy a pohledy jsem začal pociťovat už během prvních stran, ale dobrý, říkal jsem si, že to možná zachrání příběh. Ne. Propadla jsem Jokerovi, protože... mám z něho vlhké sny a když spinkal, tak bylo vidět, že má na zádech bebí? Tohle že má být dospělá žena s titulem z oboru psychologie? Vím, v čem spočívá její origin, ale to se to nemohlo udělat trochu více přesvědčivěji? Když se navíc později začala přemíra monologů recyklovat ve stylu "já vím, že... ale!", tak už jsem to dojížděl z donucení. Vím, že bych tam neměla chodit, ale nemůžu si pomoct. Vím, že bych na něj měla zapomenout, ale jeho rádoby hlubokomyslné kecy o společnosti mi nedávají spát. Atd. atd.

Ve finále je pak jedno, jestli v příběhu figuruje Harley nebo nějaká hodná holka Jennifer odvedle, která sní o tom, že napraví problematického Sebastiana (jehož hot zevnějšek přebijí všechny red flags) - v jádru je to prostě vaše typická romanťárna se všemi jejími atributy, jenom tady se to zakrývá DC kabátem. Aby se neřeklo, objeví se sem tam nějaké nadávky, jenže ty působí akorát samoúčelně a hlavně nechápu, proč jsou některé ponechané bez cenzury a jiné (v sexuálním kontextu) jí naopak podlehnou.

Je to moje chyba. Udělat si minimální rešerši o autorovi, tak by mi hned docvaklo, o čem Harleen bude a že toho absolutně nebudu cílovka (a kvůli čemuž jsem se rozhodl pro jednou neudělit bodové hodnocení). Vztahovky a červená knihovna mě jaksi míjí. A hlavně bych opravdu nevěřil, že se něco takového dostane do Black Labelu. Nicméně jsem to i po brzkém uvědomění si zkusil dočíst se snahou najít na tom alespoň jediné pozitivum, ale fakt ne, bohužel.