Tempo se v tomhle díle zpomalí, ale pořád je to velice čtivé a napínavé. Důkazem je třeba to, že Kišimoto na cca 60ti stranách popisuje průběh psaného testu a stejně není nuda vidět jak si s ním postavy poradí. Jedna z mála věcí co jsem schopen přečíst najednou. Naruto je prostě jednoduchá manga, ale přesto má v sobě něco vyjímečného co vás nutí sáhnout hned po dalším dílu. Autorovy krátké poznámky ze života mangaky jsou taky skvělé a pěkně ty knížky obohacují, tím že můžeme aspoň trochu nahlédnout pod pokličku tvůrčího procesu.

Storm by mohl sloužit jako vzorkovník pro 80kové scifi. Barvy, kresba, celý ten mimozemský svět je nakreslený krásně. Dějově je to takové oddechové snadné čtení které vás ponoří do běčkových starých filmů. Musím zmínit technologické a fyzikální vysvětlování rozdílu mezi Pandarve a Zemí, to se mi tu hodně líbilo. Čekal jsem že po 10ti stránkách to hodím do krabice a nevytahnu... ale musím uznat, že mně nakonec čtení bavilo.

Rozhodně je to zajímavé a svým způsobem originální. Snyder krásně pokračuje ve svém příběhu a elegantním způsobem se posouvá dál. Dost se mi líbilo jak se změnil James Gordon a i celý Gotham. Nová pravidla, nový hráči v boji o moc atd. Mrzelo mě to se děje v posledním sešitu - ne proto, že by to bylo špatné, ale je to tam lehce na sílu. Tento díl se měl věnovat jenom Gordonovi a jeho nové úloze. Co se týče akce, tak tu jsem si tolik neužil, a mnohem více mě bavilo jakým způsobem Gordon přemýšlí a jedná. Docela mě zaráží, že tam není zmínka, co se stalo s Bat-Family, ale třeba to bude v dalším díle. Supertíha je fajn komiks a těším na další díl, který přinese odpovědi.

Škoda, že série nepokračovala Marneus Calgarem, ten mě bavil o poznání víc. Sice jsem se na Adepta Sororitas těšil více (zejména na zjevení Saint Celestine, které se -pochopitelně- nekonalo), tak mi to přišlo takové moc "Marvelovské". Zkrátka, chybí mi tam větší warhammerovský šmrnc. Chápu, že série má fungovat jako lákadlo na warhammerem netknuté a zároveň i potěšit fandy, ale čekal jsem trošku lepší příběh. Každopádně i tak super, že u nás Crew Warhammer vydává a dalšímu kousku opět neodolám.

Příběh o tom, jak snadno se můžete ocitnout v pekle a jak není vůbec snadné se z něj dostat. Snažení hlavního hrdiny mi hodně připomínalo Kafkův zámek. Výborný komiks, kerý rozhodně stojí za přečtení.

Nevím, co se to stalo, ale v létě jsem se nějak zasekl na Providence a od té doby jsem v podstatě nic nepřečetl. Je to evidentně prokletá blasfemická kniha! Ale Ježíšek mi přinesl pod stromeček tuhle knížečku a nějak jsem, i přes tiché výhrůžné bubnování zpod stolu, do ní zalistoval, způlky přečetl a teď s angínou jsem ji dorazil a po dlouhé době si teda napíšu koment, na což mám náladu a hodlám si to užít.

Začněmež knihou samotnou. Je to kurevská bichle, těžká jak cyp, na čtení v buse v deštivém lednovém temném ránu to fakt není, ale když jsem si sedl na gauč a na svá svalnatá stehna si dal dva polštáře, přičemž ten horní byl předsunut a udělal mi úhel 45°, na něž jsem knížečku položil, četlo se to velmi pohodlně, nemusel jsem to držet v ruce, ani jsem to nijak nehmoždil. Vazba vypadá, že vydrží, papír je dobré kvality, překlad, tisk, lettering, korekce, vše za jedna a jelikož nesdílím Zackovo přesvědčení, že kolosálky jsou čiré zlo, konstatuji, že to je krásný artefakt.

Další na řadě je kresba a jak se mi líbila, což je samosebou čistě subjektivní disciplína a nelze ji objektivně a všeobjímajícím způsobem zhodnotit. Takže tento odstavec je zcela bezpředmětný. Kresba je ….no nehezká, místy až odpuzující a všichni kreslíři mají podobný styl. Příliš pitoreskní, bez temnějších nádechů, barvičková a to mám hrubé linky rád. Občas se mi stane během čtení, že napíšu “kresba nic moc, ale během čtení jsem na ni přivykl“ či “ač ze začátku jsem byl ze stylu kresby znechucen, zhruba v půli knihy jsem prozřel, pochopil a až do konce jsem si nad každou stránkou dvakrát vyšulil honina.“ Zde se to nestalo. Bohužel, ale pro zkušeného komiksového matadora to není žádná velká překážka.

Tak a teď se dostáváme k tomu nejpodstatnějšímu a to ději. Kniha je tvořena dvěma nitěmi, které štopujou příběh do jedné pevné kompaktní ponožky, teda kuš, příběhu, asi bych si měl dát s těmi kurzy háčkování na chvíli pokoj. První niť je JŮ-ES-EJ!! JŮ-ES-EJ!! JŮ-ES-EJ!! Druhá niť je pak vědecko-fantastická. A předem říkám, že vyzvoním úplně všechno, takže varuju před BROJLEREM! A kdo bude číst dále, tak dostanete ptačí chřipku!

Niť č.1. – Děj knihy je zasazen do let 1999 až 2008, kniha pak byla psaná v letech 2013-2017, kdy byla spousta věcí jinak, takže se na tuto niť podívejme kapku drobnohledněji. US army, nejlepší a v podstatě neporazitelná armáda na celém široširém světě, charakterní a pevně morálně i lidsky ukotvena, plná nejlepších altruistických lidí nejlepšího národa světa, bojuje stále i za Prahu v Afghanistánu proti kozojebům. Jak už teď víme, tato armáda nebyla tyto kozojeby schopná ani za 20 let okupace porazit a statečně utekla před rokem a půl. Druhou světovou taky samosebou vyhrála tato armáda (jo a pak ještě trochu ti zatracení prokletí Sověti). Musí se zase férově nechat, že zaznívá i protiválečná struna, kdy nový Pan Prezident chce všechny ty nesmyslné války ukončit, dokonce tam padne i to, že Vietnam byla prohraná válka, to se zas tak často nevidí. Přes hlahol a lesk slávy US Army však nejde tento hlas moc slyšet.

A teď bacha “Pan Prezident!“ Bacha, jo Pan Prezident nejskvělejšího národa, co kdy kráčel po povrchu zemském, je duchem i tělem mladík v nejlepší kondici, kdy jeho nespoutané mládí se už snoubí s rašícími šedinami důstojné moudrosti. Pan Prezident, jenž svými demokratickými pěstmi dokáže zrubat i svého bodyguarda, cvičeného to zabijáka tak, že zůstane v bezvědomí ležet a dodělat ho může jeho žena. Pan Prezident pak, s rozmlácenou hubou a hematomy zvícími granátového jablka, je ještě téhož večera opět bez jediné oděrky a řídí Zemi. Pan Prezident je etalon morálky, lidství, sebeobětování, rázné laskavosti, rozvahy a pevného charakteru, má skvělou superkuňdáckou ženu a roztomilého, šikovného a skvěle vychovaného klučinu. Dělá těžká rozhodnutí, a to, pozor skoro sám! Hehe, kapku odbočím, bo si myslím, že snad i méně bystrým musí být jasné, že žádný prezident/premiér/monacha/atd.., ani americký ani ruský ani žádný jiný, nedělá rozhodnutí sám, vždy za ním stojí klanově korporátní skupiny, které ho drží ve funkci a on musí jejich zájmy vyvažovat, aby se ve funkci udržel. Je to celé obzvlášť pikantní v kontextu toho, jak celý svět může sledovat, že současný Pan Prezident je dementní stařec, kterému musí psát, co má říkat, netrefí z pódia, polovina žen z jeho týmu jsou ženy a když nedej bože začne něco říkat na vlastní pěst, tak ho jeho lidé radši típnou. Konec odbočky. Takže jediným subjektem světové politiky je USA a její Pan Prezident, zbytek světových velmocí jsou pouhé objekty, které hrají druhé housle. Jelikož žádní soupeři pro USA na světě v žádné oblasti neexistují, nemůže být pochopitelně Nemesis našeho nového Pana Prezidenta nikdo jiný, než zase Pan Prezident, tentokrát ten bývalý, nikdo jiný na to nemá.

ALE NEŠŤ!!!! Jsem v dobrém rozpoložení a jako tolerantní muž kompromisu musím konstatovat, že se to nijak zvlášť neliší od toho, co do nás soustavně tlačí americká propaganda v tsunami své degenerativní “umělecké“ tvorby, kterou zaplavuje svět. Opravdu nic nového, je to ve všech filmech i seriálech a ani mi to vlastně tolik nevadilo, když jsem na tu hru chtěnechtě musel přistoupit. Škoda akorát nevyužité příležitosti, kdy to autor mohl pojmout trochu jinak, a ne tak hloupě šablonovitě, ještě s adorací všech těch povinných agend. Ale říkám OK, mám angínu a je to přece jen americký komiks.

2. niť je pak vědeckofantastická. Ta je tak celkově zajímavější, ale bez 1. nitě by nefungovala. Cosi se našlo v pásu asteroidů a Pan exPrezident odkloní značnou část rozpočtu do projektu Monolit, jenž má za cíl vyslat jednosměrnou loďku, aby prozkoumala, co tam ti mimozemšťané dělají a druhou značnou část odkloní do své kapsy, aby altruisticky zachránil pár lidí ve vyřazeném protiatomovém krytu v Šošonských horách, aby mu tam mohli říkat Pane Prezidente. Loď má fúzní a ne termojaderný motor, což jsem odvodil z možností dočerpat palivo někde po cestě, což musí být vodík, ten půjde jistě těžit jednodušeji, než zpracovávat na lodi uran do využitelné podoby. A tento motor musí dávat spoustu odpadního tepla, proto je na lodi teplo jak v ráji, nikdo ani svetr nepotřebuje, všichni si to štrádují v tílkách a paní doktorka má pitkáče tak nízko v bocích, že kdyby si ju poctivě po 2000 dní mise neholila, tak ji musí lézt ven kocur. Na lodi to není vůbec gender vyrovnané, rasově jakž takž, aby to prošlo přes ideově-cenzurní komisi Svaté Inkluze Black Lives Buzerants (SI-BLB), nově nasazenou povinně do každé redakce, jejíž funkci ovšem nadšeně většinou už zastává dobrovolně a zadarmo přímo někdo z týmu; ) Loď, i když je na ni teplo, není vůbec dokonalá, protože ji šili horkým nýtem a dějou se tam teda věci. Mám tyhle Hard Vě-Fa rád, např. The Expanse apod., kdy lidé dobývají teprve sluneční soustavu na “kosmických dvouplošnících.“ Určitě by se zde něco našlo, ale za mě dost spokojenost s touto nití.

Dál to pokračuje 1. niť, hladce, 2.niť obrace, má to spád superdží, jeden zvrat stíhá druhý, zrada stíhá zradu, když už jsem si myslel, že je vymalováno, tak se najednou oškrábalo a malovalo se nanovo, to se musí nechat, odtrhnout se od toho nedá. Retrospektivní část z minulosti mi přišla rušivě vložena, protože přišla v tom nejnapínavějším, ale to byl asi účel, osobně za mě moc rušivé, myslím, že by to šlo udělat lépe. Ke konci je to jízda, vše se mění, všechno je nakonec jinak, jen Pan Prezident zůstává zakovanou jistotou v rozbouřených časech, etalon mravní pevnosti a morálky zůstává zatesán z důstojného profilu do mramoru. God bless America!!!!

Jo, rozhodně stojí za přečtení, trochu méně toho ultranacionalistického nadřazeného amerického patosu a mohlo být i za 4!

Devět krátkých příběhů z východních Krkonoš a pár drobných úkolů navíc. Nic světoborného, zároveň ale zajímavé a poučné. Malíř mění v každém příběhu styl, což je velmi osvěžující. Naopak by si ale měl dát více záležet na letteringu.

Dívčí, pestrobarevné čtení, které s klidným svědomí doporučím i bývalým hráčům.

Komediant

Když jsem tuto knihu začínal číst, tak jsem doufal, že to nebudou jedny z těch Azzarellových scénářů, které mi moc nedávají smysl. Naštěstí to tak není. Právě naopak. Je to luxusní politicko válečný thriller. Brian zde staví Komedianta do situací, kdy musí čelit událostem kolem JFK, válce ve Vietnamu, protiválečným náladám ve společnosti, ale také svým činům. Ne vždy tomu ale dokáže čelit jen s cynismem sobě vlastním, protože některé události se ho opravdu hluboce dotknou. Musím říct, že tohle vyprávění mě bavilo. Ne, nemám teď Komedianta raději než dřív, ale bylo fajn nahlédnout také pod jeho cynickou masku. Vyprávění z Vietnamu mi připadalo slabší, ale chápu, že bylo důležité pro pozdější děj v Americe. Děj kolem JFK a RFK byl perfektní.Kresba je hodně fajn.

Rorschach

Příběh Rorschacha je jedna velká deprese. Beznaděj v prohnilém městě bez vyhlídky na spásu. Kresba Lee Bermeja tuhle náladu ještě umocňuje. Víc k tomu není co napsat. Rorschach tak, jak jej znáte z Moorových Strážců - nemilosrdná, nesmiřitelná a černobílá pomsta. Týpek, kterého nechcete mít za přítele a už vůbec za nepřítele. Je škoda, že se Brian nepustil do nějakého jeho originu, ale jenom odvyprávěl případ s jedním gangem. Případ, který není ničím výjimečný. Prostě jeden z mnoha. A také asi jeden z těch, kdy to nešlo tak úplně podle plánu.

Druhá kniha série Před Strážci je opět dobrá, ale kvalit té první, od Darwyna Cooka, nedosahuje. Oba Azzarellovy příběhy jsem si užil. Jak jejich scénáře, tak jejich kresbu. Galerie obálek a bonusy jsou opět perfektní. Překlad textů v obrázcích šel zase do neuvěřitelných detailů.

Film jsem neviděl, takže nemohu srovnávat, ale ani nevím, zda ho nyní chci vidět, trochu se po dočtení bojím, že by mi Tom Cruise zkazil dojem z dobré knihy. Knížku už mám doma celkem dlouho, ale čtení jsem stále odkládal. Což bylo škoda, protože se jedná o nadprůměrou mangu. Napínavý sci-fi příběh o boji s mimozemskými agresory - mimiky), který hlavní hrdina v obměněné podobě prožívá neúspěšně opakovaně, je protkán vztahovou linkou s nejúspěšnější vojačkou (alespoň v boji s mimiky). Děj je možná trošku odhadnutelný (tedy až na samotný závěr), ale přesto jsem se ani chvíli nenudil. Právě zakončení bylo z mé strany ne úplně očekávané, ale o to bylo povedenější. Ke spokojenosti přispěla i přehledná kresba.

Roztomilé, protivné, dojemné i nepříjemné zároveň. Králík se celou dobu chová jako děti přesně v tom věku, kdy jejich projevy nejvíc nesnáším, takže ty pasáže s Flafíkem mě vlastně celou dobu hrozně iritovaly. Jakmile ale došlo na vztahová a rodinná "dramata", bylo to hned lepší. Konec dobrý, všechno dobré - ten byl asi nejlepší :-)

Poslední díl se mi líbil asi nejvíce, i když jsem váhal mezi ním a druhým. Ale jelikož je celé dílo hlavně o postavách (a jejich životě, na jehož pozadí se odvíjí nechvalně proslulé historické události), měl na mě větší dopad, protože postavy už jsou člověku věrně známé. Zakončení bylo svým způsobem otevřené, ale dávalo to smysl, protože v jednom okamžiku musíme postavy opustit a nechat je žít vlastním životem. Velmi dobrá série, díky které může člověk nahlédnout na historické události z trochu jiného pohledu.

Druhý díl, oproti konci prvního, opět na začátku mírně zvolňuje, ale k postavám jsem si už vypěstoval v prvním díle vztah a proto ani pomalejší rozjezd není takový problém, jako v prvním díle. Na pozadí příběhu stále více přituhuje a vše nasvědčuje, že bude ještě dusno.

Na tento komiks jsem se hodně těšil, ale na můj vkus byl rozjezd až příliš dlouhý. První čísla na mě působila chaoticky, představilo se hodně postav, mezi kterými nebyla žádná spojitost. Ke konci se však vše začalo měnit k lepšímu a děj začal dávat smysl a přibylo i napětí. Za mě 3,5*, ale trochu slabší, takže nakonec musím dát za 3.

Tak jsem to konečně sehnal. Jednohubka bez textu, kterou jstem přečetl ještě v tramvaji cestou z antikvariátu. Celou dobu jsem se bál, aby to s mouchou špatně nedopadlo, což se mi u hmyzu obvykle nestává :-)

Po epickém konci boje se Zabuzou, kde Kakaši poprvé vyvolá Čidori, nebo ukáže svoji vyvolávací techniku, startuje nový dějový oblouk. Jsou nám tedy představeny postavy ze skryté písečné vesnice, ale taky další geninové z Konohy. Masaši Kišimoto tak začíná čtenáři rozšiřovat svět, který nakonec dosáhne opravdu obrovského měřítka. Protože na téhle sérii je vyjímečné to, že žádná postava tu není jen jako vata, ale je jí dříve nebo později věnován prostor k představení původu nebo motivací jejich činů.

Opět se potvrdilo, že když je někdo schopný kreslíř, neznamená to, že bude taky schopný scénárista.
Aspoň se to přečetlo rychle...

První díl mě nijak zásadně nezaujal, ale tady už to bylo o poznání lepší. Příběh, který měl napětí, akci a zajímavou zápletku, doplněný kresbou, která dodala příběhu tu pravou atmosféru. Dobře jsem se bavil.

Asi tady půjdu trochu proti proudu, ale za mě byl tento díl zatím nejhorší. První dlouhý příběh mi přišel poměrně zmatený a celkově mi tento díl přišel méně humorný, než ty předchozí. Průměr.

Ako toto ohodnotiť? Najprv teda negatíva:
Zišiel by sa určite väčší formát - písmo v rámčekoch je ozaj veľmi malé.
SFXka uplný des. Tie robilo dieťa alebo fakt amatér.
Film som nevidel, ale adaptácia sa moc nepodarila asi. Teda samotný príbeh nič moc, také Ľadové kráľovstvo je neporovnateľne lepšie. Alebo aj Vaiana.
Plusy:
Šitá väzba.
Pekné spracovanie.
Ilustrácie a celkový vizuál super.
Profily postáv.
Škoda, že Ľadové kráľovstvo vydal Egmont v paperbacku (tie zásadne nekupujem). A keby v šitej väzbe vydali dodatočne napr Vaianu, tú by som si určite kúpil.

Druhé Jasmíně to na české pulty trvalo trochu déle, ale co, hlavně že je tady. Jelikož znám celou sérii z francouzštiny, vím, že druhý díl je jedním z nejlepších. Malá rozumbrada Jasmína (Cerise) je vyloženě sympaťačka, to samé se dá říct i o jejích kámoškách Lídě a Erice. Opět musím pochválit, kterak se grafické studio Albatrosu zhostilo náročné editace. I překlad je na jedničku. Jasmína je ten typ komiksu, který může přivést děti ke komiksům jako takovým. Je hravý, má tah na branku (rozuměj pro děti), ale má taky trochu výchovný přesah. Prostě ideální knížka pro malé holky, které už umí číst, baví je přemýšlet a ještě se jich nezmocnila puberta.

Asi jsem Ekho posledně moc přechválil, protože tentokrát už laťku neudrželo. V aktuální knize hrdinové řeší podivné línání prikónů a snaží se naverbovat artisty pro divadlo na Broadwayi. Obě zápletky jsou spíš slabší a příhody v džungli téměř infantilní. Dobrodružství v Číně mi přišlo lepší, ale těžko se celkově ubránit dojmu, že nápady docházejí Ekho se zvrtává v taškařici. Některé předchozí knihy byly o dva řády lepší.

Po druhé přečtení ubírám jednu hvězdu. Já se při tom dost nudil...

Konečně se odkrylo, jak prášek Jožinovi ublíží. Jednou jsem podle textu písničky nacvičoval divadlo a pojali jsme Jožinův zánik trochu jinak... :-)

Tomb raider je jediný komiks kde se může stát, že vám lara řekne něco ve stylu "byla jsou v mrazive pustině, kde mi hrozilo umrznutí" a hned na druhé straně bojuje v kalhotkách a podprdě s tygrem a vám to nevadí. Guilty pleasure, kterému odpustíte asi milion logických nesrovnalostí, ale vyžadujete velký prsa a detailní záběry. Něco z toho tu máme, ale málo často.... Z archivů nejslabší kniha, ale pořád snesitelná. Co si budeme, tak celý TR stojí na kresbě, která je někdy lepší a někdy horší, ale na těch 500 stránkách se to ztratí.

Ačkoli mi roztržka mezi Wolverinem a Cyklopsem přišla maličko šroubovaná, pracuje, podobně jako Občanská válka, s důležitým detailem, který snadno rozdělí svět mutantů. O zbytek se pak postaral perfektní scénář, bezvadné dialogy a ohromují scény. Jen je škoda, že si člověk nemůže přečíst v češtině vývoj dalších událostí, protože karty jsou rozehrány pozoruhodně.
Navíc oceňuji zahrnutí do alba sešity ze sérií Generation Hope a X-Men: Regenesis, které jsou sice pro ústřední zápletku zbytečné, ale změny úhlů pohledu dávají celému konfliktu jiný rozměr a zvyšují atraktivitu vyprávění, kdy vlastně sami nevíte, na kterou stranu se přidat, protože v tomhle boji není správná a špatná, obě totiž mají pravdu. A na rozdíl od Občanské války, kde přeci jen bylo znát, že Iron Manova linie je příliš radikální, tady podobné odstíny šedi zcela mizí. Ostatně, víc než samotný střet dvou stran pro mě bylo zajímavé společně s hrdiny názorově polemizovat a odhadovat kdo za jakou stranu bude ve finále kopat.

Minutemani

Darwyn Cooke navazuje na Alana Moora a pokračuje v dekonstrukci superhrdinského žánru. Chybí mu však Moorova elegance a hloubka. O to sžíravější a kritičtější ale je. Navazuje na Moorovy ukázky z Masonovy knihy "Pod kápí" a dále je rozvíjí do dalších vzpomínek a událostí. Vypravěčem je právě původní Sůva, Hollis Mason. Cooke je ve svém vyprávění mnohem explicitnější než Moore a to, co je ve Strážcích jen naznačeno, to je zde rovnou ukázáno. Vypráví také o komplikacích a nevoli svých bývalých kolegů před vydáním knihy. Během čtení jsem si říkal, že se Cooke nechal příliš unést a až moc se vzdálil Minutemanům z Moorových Strážců. Závěr ale přináší něco, co všechno uvede na pravou míru. Takže ve výsledku musím říct, že jsem s těmito Minutemany spokojený. Zpočátku se mi sice zajídalo velké množství vyprávěcích obdélníků, ale časem si to sedlo a já jsem si to užil. Hodně tomu pomohla Cookova kresba, která je zkrátka geniální.

Hedvábný přízrak

Je zatraceně těžké být dcerou Sally Jupiterové. Terorizuje tě matka, která se z tebe snaží vychovat vlastní kopii, a sežrat ti to dávají i ty krávy ve škole, které proti tobě taky použijí tvoji matku. To prostě nechceš. Proto Laura utíká do hipísáckého San Francisca plného drog. Jízda plná míru, lásky a divokých barev začíná…
Komiks Hedvábný přízrak je o mladické rebelii proti rodičům, o prvním velkém zklamání, o drogách a samozřejmě i o nějaké té superhrdinské akci. Scénář Darwyna Cooka a Amandy Connerové je zde úplně jiný, než jací jsou Minutemani. Amandina kresba a barvy jsou taky úplně jiné než od Darwyna. Přesto se ty dva příběhy tak nějak zvláštně doplňují. Když jsem tuto první knihu ze série Před Strážci začal číst, tak jsem dopředu počítal s tím, že ty knihy nemají nejlepší pověst. Za sebe ale můžu říct, že s touto knihou jsem spokojený. Jasně, nemá to kvalitu Strážců, to málo co, ale sedlo mi to.

Už komentář DR mi napovídal, že to bude docela dobré... ano, Tom King se občas nechává unášet na vlnách své vlastní geniality, až jsem ve třetí čtvrtině knihy myslel, že to vzteky zahodím. Ale já mu to nakonec všechno odpouštím, protože stvořil příběh, který je opravdu dobrý a celkem rafinovaný. Kresba připomíná noirové pecky dua Brubaker-Phillips a kdyby nebylo explicitně řečeno, že se jedná de facto o současnost, s těmi všemi americkými účesy, vozy a trenchcoaty bych myslel, že se píšou sedmdesátky. On je tam ten Rorschach celkem zbytečný, myslím, že by to nějakým způsobem fungovalo i bez návaznosti na Watchmeny, kdyby se to napsalo trochu jinak, protože gró příběhu a zápletka je fajn i tak. Ale i tak po delším čase děkuji za velmi kvalitní komiksový zážitek.

Celkový dojem: 90%

Bufkinova revoluce v Zemi Oz mě od začátku nebavila, tudíž kvituji její promptní ukončení (krásně nakreslené, ovšem kvůli rozsekání do 3stránkových bonusových kapitol střípkovité až nesoustředěné). Doplnění hlavní linie (odehrává se totiž souběžně s minulou knihou), čili navrácení dávného Sněhurčina snoubence, který ji unese, vězní a dožaduje se svého práva, trpí kouskováním také, větší problém však představuje jeho zbytnost (přes naprosto zásadní skon ve finále). Jak momentálně Mýty nesledují žádný "event", tak jenom bezcílně pokračují a zároveň stagnují. Někdy to stačí (viz geniální "Mláďata v Zemi hraček"), jindy – jako teď – úplně nezaseknou.

Souboje Spideyho se Zlým duchem právem patří nejen k nejlepším epizodám tříletého Semicovského výseku, ale rovnou do zlatého pavoučího fondu, takže ani tento v kancelářích Harryho Osborna (kterého Zlý duch konfrontuje kvůli kopiím deníků Zeleného skřítka) nezklamal.

Skutečný životní příběh Mary Jane Watsonové, aneb nádherná, jímavá (a opravdu hezky napsaná) ukázka toho, jak při přátelské procházce – otevřené zpovědi vybrousit charakter oblíbené postavy, dosud poněkud prázdné a jednorozměrné "větroplašky". Prostřihy na Zlého ducha (jehož skrývanou identitu Semic bezostyšně propálil v bonusovém profilu!), v paktu s Rosem rozšiřujícího své zločinecké impérium, jej přerušují poměrně obhrouble – zjevně aby tu byla aspoň nějaká super(padoušská) akce. Příjemně pak začíná i příběh Pláště a Dýky, i když z jeho zařazení jako výplně místa u mne dodnes setrvávají smíšené pocity.

Ten úvod minule mi přišel skoro uzavřený. :) Nebezpečný Štír utíká z ústavu, aby se pomstil Jamesonovi, a jako rukojmí si bere jeho syna i nastávající. Spidey s ním má hodně práce v dlouhém, vyrovnaném, nahláškovaném souboji, při kterém se i JJJ ukáže jako charakter. „Marla vypadala nádherně a Jonah o nic hůř než obvykle.“ Stan uvolněně perlí.

Částečně téměř hororový díl, v němž Spidey konečně zaskočí za Reedem Richardsem nechat prozkoumat svůj mimozemský kostým. Šokující výsledek odlehčuje vtipkování Lidské pochodně, zároveň se schyluje k emočnímu vrcholu – upřímnému rozhovoru s Mary Jane. Proto mě dost zarazilo dramaturgické rozhodnutí Semicu "plynule" navázat komediálním hašteřením Spideyho s J. Jonahem Jamesonem (pod taktovkou samotného Stana Leeho!), který se chystá oženit.

Tragédie z konce minulé knihy odmrštila zbytek našich hrdinů 30 let do budoucnosti, do totalitního světa, který se s ní už smířil. Napínavé "hard" sci-fi nespoléhá na akci, naopak pečlivě vysvětluje složité události na hraně fyzikálních teorií; přičemž kresba se překonává – v detailech i scénických výjevech. Pointa pak samozřejmě souvisí s cestováním časem, nicméně tady bych viděl největší slabinu celého příběhu: Přestože vše do sebe zapadne a nedojde k očekávanému "resetu", je finále natolik exemplárním (zne)užitím "deus ex machina" principu, až ve mně zanechalo pocitové prázdno.

Další povedený Usagi (aneb Ctrl+V :)) se výhradně skládá z kriminálních případů, které náš všetečný ronin řeší společně s inspektorem Ishidou – a které se posléze ukážou jako propojené záhadným mocným intrikánem v pozadí… Možná i kvůli jednoznačnému „pokračování příště“ a přes v rámci možností neotřelé zápletky mě však 32. kniha zcela nestrhla. Potěšila hostovačka sympatické zlodějky Kitsune… ale už zase, kde se toulá třeba Gen? Bonusové dětské Chibi anekdoty pak šly naprosto mimo můj zájem.

Temné, depresivní, alternativní pojetí Spider-Mana. Velmi ctím myšlenku přinést nám marveláckou verzi Návratu Temného rytíře, avšak ten je o pár parníků dál. Kresba je velmi ponurá, ale zvláštní,
není tak stylová jako v Noir Spider-Manovi. Příběh čtenáře strhne až v zajímavém finále, kde se Spidey opravdu nesere. Pořád tomu ale něco chybí. Nebýt určitých nelogičností a částečně kostrbatého příběhu, byl by tento (i tak zajímavý a záslužný) počin zářil, jak křišťál na slunci. Přesto si tahle kniha právoplatně zaslouží být v tomhle kompletu. 80%

O Zázracích z roku 2022 od Crwe píšu jinde, sem dávám čistě porovnání s tímto prvním vydáním u nás, které vyšlo o 20 (!! Je to vůbec možný?:)) ) let dříve. Hned zaujme rozdíl ve velikosti formátu. Zázraky z roku 2002 jsou tedy sice menší, ale na působivosti komiksu to nic nemění – kresba i příběh mají stejnou sílu, proto hodnotím rovněž 10/10.

Verze 2002 má tmavší/sytější barvy a nedokážu říct, co vypadá lépe. Je to nádhera v obou případech. Logicky zde schází epilog, který vznikl až roku 2019, ale jinak tu máme stejně jako ve verzi od Crwe předmluvu Stana Leeho a skvělé bonusy, kde se blíže seznámíme se vznikem kreseb Alexe Rosse, což považuju za asi nejzajímavější extra přílohu, kterou jsem kdy viděl. Chybí tu skicy tužkou (bez problému oželíte) a taky galerie mnoha obálek a plakátů od Rosse (možná vznikly až později).

V něčem má tohle starší vydání nad novinkou navrch (krom klasické textilní záložky, která se u silnější knihy hodí). Obsahuje totiž předmluvy k jednotlivým kapitolám, kde vždy na dvoustraně postupně hovoří scenárista Kurt Busiek, Alex Ross (o tom, proč je 3. sešit jeho nejoblíbenější) a legendární John Romita sr. To jsou věci, které bych do „definitivní" edice Crwe určitě zařadil. Calibre přidalo také vysvětlení na úplném konci, z něhož se dozvíte, co že se to tam objevilo za malého kluka. I tohle bych v nějaké podobě ponechal, protože bylo jasné, že se nejedná o náhodnou „no name“ postavu a člověk si ji pak sám dohledával.

A ještě poznámka k ceně. Verze 2022 od Crwe stojí 849 Kč, což se může leckomu zdát hodně. Jenže verze z roku 2002 stála 999 Kč, takže když vezmete v úvahu inflaci, zaplatili byste za ni momentálně 1727 Kč!:)) Ještě si chce někdo stěžovat, jak jsou dneska komiksy drahý?;)) Ale abych to uzavřel - obě verze jsou super a za ty prachy stály Zázraky tenkrát, stejně jako dnes!:)

Velice bezútěšná atmosféra lemovaná tajemstvím, nepochopením a nakonec i zvířecími pudy, které zůstanou, když nezbývá nic moc jiného.

Celkový dojem: 80%

Tuhle sérii miluju kvůli malbě a krásně vymyšleným přístrojům. Ale doprčic co to bylo za "příběh"? To že jsou to obvykle slaboduché náměty mi vůbec nevadí, naopak mne to u žoldnéře baví, ale tady jsem se musel kolikrát vracet tam a zpátky i o několik stran, nestli jsem něco nevynechal. Ta návaznost částí příběhu vůbec nedává smysl. Vysvětlení záhad nikde. Přepínání lokací bez důvodu a vysvětlení. Vůbec jsem nepochopil co mám vidět a jak to chápat. Bordel. Ale krásnej.

Tady už jsme na pomezí 5* :)..Jedna z prvních ikonických scén Naruta a to souboj na mostě se Zabuzou a Haku. Do toho se Sasukemu zrodí jeho Šaringan :D. Zní ti šíleně, ale tahle manga je prostě perfektní záležitost.

Vše jednou skončí, i tahle výjimečná a zásadní komiksová série. Přes veškerou hořkou pachuť odloučení jsem rád, že už je konec. Kvalita scénáře byla nejsilnější v první polovině vyprávění, později měla (naštěstí lehce) sestupnou tendenci. Přesto je obdivuhodné, kolik linií Carey rozjel a jak se s nimi vypořádal. Dle mého názoru to udělal přímo nadpozemsky, je to Pan Scénárista. Propojení náboženství a různých mytologií s (nejen) naší realitou dopadlo skvěle. Sérii hodnotím 90%, poslední knihu 80%.

Nejsem uplne velky fanda mangy, ale tohle bylo vice bez dobre. Kresba je hodne pekna, prehledna a postavy od sebe dobre rozlisitelne. Atmosfera je hutna a pribeh je budovany opravdu dobre. Clovek to slupne jak malinu, cteni je na nekterych strankach skutecne malo, nicmene spolu s kresbou to funguje skvele.

Tohle by možná mohlo dostat nějakou cenu :-) Minimálně za autorčinu trpělivost a odhodlání. Když si jen vzpomenu, jak obvykle skončily moje deníkové pokusy... A to jsem se pokoušel jen psát, natož kdybych měl kreslit! Jsem opravdu vděčný, že nám někdo touhle formou zpřístupnil rok svého života. I když to bylo před pandemií a před válkou a tak vůbec, stejně se toho v deníku stalo překvapivě hodně. Někdy jsou to příjemné banality typu koupě nových šatů nebo televize, jindy mikrodrmata typu neštěstí v paneláku nebo rodinný coming-out (abych úplně nespoiloval). A pak je tu jedna komplexnější a náročnější linka, u které bych tedy jako autor hodně váhal, jestli ji mám vůbec pustit "ven"... Nicméně pravidla byla stanovena, tak se musí dodržovat. Opravdu smekám!

Cetl jsem v soubornem vydani v originale, tak budu hodnotit jako celek. Urcite se jedna o zajimavy pocin, ktery bavi a nenudi. V podstate jsem byl hodne spokojeny, pribeh odsejpa, napady jsou zajimave a celkem se da i orientovat v case, prestoze skaceme sem a tam :-). Az temer do posledni chvile, me to bavilo. Bohuzel mi ale nesedl uplne zaver. Tri nebo ctyri posledni sesity byly pro me zklamanim. Asi neni jednoduche takovou sagu uspokojive uzavrit, ale ten konec mi prisel nejak uspechanej. Kdyz to trochu prezenu, tak se najednou na par strankach udelala za vsim tlusta cara a byli jsme zpatky na zacatku. Presto ale hodnotim jako celek nadprumerne.

Příběhově se vrháme po hlavě do kratší záležitosti nesoucí název Letmé setkání a hned v úvodu bych měl menší výtku a to takovou, že je tohle zatraceně krátké a chci prostě víc. Smrt naděje se však zcela utrhne ze řetězu a dostáváme pravou a nefalšovanou galaktickou bitvu s hvězdným obsazením v čele s Lukem, Hanem a samo sebou samotným Vaderem. Jejich naháněčky v blízkosti hvězdných destruktorů jsou jednoduše parádní. Ztrastání Shu-Torunu je pouhou třešničkou na dortu a zcela logickým vyústěním předchozích událostí. Celá kniha se pěkně postaru zaměřuje na destrukci, ničení, masakrování a hlavně Vader si střihne pár líbivých sólo akcí čítající usekané údy se dvěma světelnými meči či jiné lahůdky a hlavně vůbec se zde neztrácí čas s řešením pohlaví a následných romanťáren, tak jako v případě knihy s Aphrou. Tohle je prostě klasa.

Po minulom zmätenom čisle som opäť absolútne spokojný a teším sa na finále. Čo ma ale sklamalo je, že ďalšie tri diely dostali inú ilustrátorku. Na Osohovu kresbu som si už zvykol a dokonale mi k príbehu sedí. Nechám sa prekvapiť.

Další kniha ze světa Star Wars s doktorkou Aphrou v hlavní roli se řadí mezi velice kvalitní kousky, ostatně tak, jako v případě předchůdců. Příběhově se zde navazuje na události ohledně získání vědomostí dávného Jedie z jedné z přechozích knih a pokračování rozhodně ničím neurazí. Celou knihu dost táhnou dva vražední droidi, kteří v sobě mají jisté charisma a dokážou hlavní hrdince pěkně zatopit. Nouze není ani o lorda Vadera a celkově jsem se fakt bavil. Nicméně alespoň v mém případě mi lehce cukaly koutky a oči šly směrem vzhůru při zcela nečekaných milostných scénách stejného pohlaví, které byly do daných situací naroubovány zcela ,,nenásilně´´ ale tohle prostě v dnešní době nesmí chybět a já si na to začínám pomalu zvykat Jinak velice povedená záležitost, která ostatním knihám rozhodně nedělá ostudu.

Po dočtení jsem půl hodiny seděl a čuměl do nikam, mlelo se toho ve mně hodně. Takže rozhodně pecka, ale budu si to muset přečíst ještě aspoň jednou... Je to něco mezi Kafkou, Lynchem a Burroughsem, navíc trochu říznuté Cronenbergem a špatným tripem. Prostě takové ty běžné záležitosti, které dokáže stvořit jedině lidský mozek :-)

V první řadě si musíme posvítit na „slona v místnosti“ – bohužel se stalo, že v tomto vydání chybí jedna stránka, místo níž se zhruba v prostředku knihy zopakuje jiná strana z úvodní části. Je ta fail a nakladatelství Crew se tím nijak netají. Proto byly všechny výtisky staženy z prodeje a celý komiks se vytiskne znovu. Kdo už jej v mezičase stihl pořídit, nemusí zoufat, s Crwí spřízněná knihkupectví nabídnou výměnu za nový výtisk. Proto tenhle fakt do hodnocení nezapočítávám, navíc se naštěstí nejedná o nic dějově zásadního.

Zázraky jsou přesně tím typem mistrovského díla, které musí patřit do jakékoliv „definitivní“ edice Marvelu. Co ještě říct ke kresbě Alexe Rosse? Jaké nové superlativy přidat? Jeho máma byla módní návrhářka a myslím, že se to mohlo promítnout do způsobu, jakým vykresluje látku hrdinských kostýmů. Nejsou to žádné upnuté spandexy nebo moderní prodyšné materiály. Kdepak, krásně tam vidíte ohyby látky a úplně cítíte, jaké to musí být na dotyk. Ostatně u každého obrázku by se člověk mohl zastavit a dlouze obdivovat jak celek, tak nejrůznější drobnosti.

Příběh se odehrává v rozmezí 40.–70. let, takže si užijete snové americké retro, designy starých automobilů, reklam, interiérů. Pastva pro oči. A co teprve malba samotných postav! Když poprvé vzplane Human Torch, tak z něj krom žárů sálá i cosi nelidského, děsivého. Těžko se to popisuje, ale podobný pocit jsem měl i z Galactuse. Ten také vypadá jako člověk, ale zároveň nás ve všem přesahuje. Veškeré naše problémy, dovednosti, obavy i touhy jsou v porovnání s těmito bytostmi nicotné.
Proto obyčejným obyvatelům světa Zázraků nezbývá než doufat, že se jednoho dne nestanou položkou na pamětní desce, připomínající počet obětí nějaké katastrofy vyvolané půtkami mezi supersilnými hrdiny a záporáky. Což je příčinou mnoha společenských pnutí. Lidé Zázraky napřed oslavují, pak se jich děsí. Jednou jim přijdou cool, ale jakmile se něco pokazí, považují je za zrůdy, které se musí vyhubit. Strach vede k výbuchům násilí, nevděku, nespravedlnostem.

My to vše sledujeme zrakem obyčejného fotoreportéra, muže bez nadpřirozených schopností, od jeho mládí až do stáří. A díky němu vidíme, jaké reálné dopady všechny ty slavné události, které známe z komiksů, měly. Scenárista Kurt Busiek odvedl fantastickou práci, neustále čtenáři pokládá otázky, na něž existují jen složité odpovědi. Zajišťuje tím, že jsme do děje po celou dobu naplno ponořeni.

Tahle kniha je zkrátka zážitek, který si každý, kdo to myslí s komiksy vážně, musí aspoň jednou dopřát.

PS: Nový epilog z roku 2019 klasický příběh perfektně doplňuje. Má 16 stran, takže nejde o žádný dodatek z povinnosti. Co se týče bonusové přílohy, ta mi poslední dobou u řady komiksů přijde spíš zbytečná. Většinou se jedná o scénář toho, co už jsme četli, nebo zdlouhavé pasáže, kde se tvůrci plácají po zádech, jací jsou géniové. U Zázraků mě ale bonusy bavily tak moc, jako samotná kniha. Najdete v nich spoustu nádherných neviděných kreseb, skic a návrhů.

Zatímco by Norman mohl vyřešit nebezpečné démony jednou pro vždy, malí naivové mu to kazí. Chaoticky prokreslený díl, který ukazuje, že to všechno jde až nějak moc lehce. Těším se už na konec série, podle mě už to bude jen natažená nudle ze scenáristova nosu.

Celkový dojem: 50 %