Překvapivě velmi silná kniha, která přináší nejeden zvrat díky kterému jsem knihu prakticky nedokázal odložit. V kontrastu s předchozími dvěma díly jsem sám překvapen a velmi oceňuji, že se autor nebojí zabíjet své postavy. Možná se nakonec opravdu vyplatí tuto sérii podrobněji sledovat.

Nejedná se ani tak o prequel, jako spíš o samostatnou mangu, na jejímž základě autor postavil sérii Jujutsu Kaisen. Několik postav se v nezměněné podobě navíc promítly do finálního produktu. Jako úvod je to asi fajn, výhodou je že funguje i samostatně, ale kvalit první knihy nedosahuje.

Děj přítvrdil. Hlavní postavy se řítí do čím dál větších sraček. Pomyslná laťka naděje na lepší život se posouvá výš a výš. Kolektivní deprese je všudypřítomná a jediný únik před realitou nabízí fet a chlast. Rudá Vrána udělá zásadní první krok, aby se dostal ze začarovaného kruhu. 90%

Dokonale promyšlené spiknutí, které vyzkouší, jak pevný je vztah mezi netopýřím mužem a kočičí ženou, běží už od začátku. A to v hodně svižném tempu, stejně jako děj vyloženě natřískaný akcí i překvapením. Batman: Rychle a zběsile! Scenárista James Tynion IV dobře ví, jak šlápnout na plyn.

Trvá to 4 sešity, tedy 200 stran, než to začne být dobré, napřed jde vidět jak se do toho autor postupně dostává a od půlky jde s příběhem pěkně dopředu, ke konci už je to hromada emocí, zvratů a překvapení. Dalo by se říct, že s každým číslem jde kvalita lehounce nahoru.

Nečtěte si ty dvě stránky před komiksem - je tam spoiler jak hovado. Akce na apokolips je nepřehledná, celé je to tam jaksi zmatené. Od určitého bodu v příbêhu začne autor psát vztah Batmana a Robina jako na začátku a to je super, ale i tak musím říct, že Morrison zabitím Robina v Batman inc úplně zkurvil dobře psanou sérii Batman a Robin, protože Tomasiho dynamika mezi těmahle postavama je super.

Pro mě jeden z vůbec nejlepších čtyřlístků, autoři ve vrcholné formě

První díl mě přišel průměrný se zajímavou kresbou a slabším scénářem, ovšem druhý díl mě přišel scénáristicky vyloženě špatný. Nekonzistentní, na první díl prakticky nenavazující, velmi těžko uchopitlný. Tentokrát to už ani kresba a humor nezachránily.

Pro mě silnější než díl první. Díky dvojce jsem se dokázal navštívit Stínadla opravdu intenzivně a vychutnal jsem si následně víc i jedničku. Hlas na Magensii Literu jistý.

Romantické drama o přátelství a touze, které více než jiné příběhy ukazuje rozdíly v dospívání u kluků a holek. Silné téma navíc nerušivě skvěle doplňuje čistý styl kresby. Vůbec bych se nebál právě tuto mangu doporučit úplně komukoliv, ačkoliv nejvíce rezonovat bude asi mezi teenagery.

Musel jsem začít s touto sérií znovu od začátku, ale nějak se do toho stále nedokážu začíst. Autor pracuje s více postavami najednou, střídá lokace i zápletky, ale je to na můj vkus takové moc ukecané. Dám tomu ještě šanci hlavně teda kvůli záporným postavám, které mě baví víc než hrdinové.

Netrvalo to příliš dlouho a ústřední dvojice už spolu nechodí. Každý z nich však jejich rozchod vnímá jinak a na obzoru se rýsuje další drama, jelikož by s Nanou chtěl chodit i Janův nejlepší kamarád. Příběh doplňuje také kapitola z minulosti, akorát teda díky tomu se oddaluje rozuzlení zápletky.

Další z výjimečných komiksů, které vám nedovolí ani odskočit si na toaletu. Oči na šťopkách hltají každičkou bublinu a nepřestanou, dokud to celé nedočtete. Jedinečně poutavý styl vyprávění nemá chybu. Aaron povýšil žánr na noir 2.0
100%

Prakticky bych mohl zkopírovat komentáře k předchozím částem, a tak nějak bych dokázal přesně vystihnout jaká je třetí část. Opět mohu napsat, že se jedná o komiks, který se čte dobře, má spád a jsou tady věci, na které nejsme tolik zvyklí. Bohužel stále mám pocit, že se místy klouže po povrchu, některé věci se vyřeší jednoduše a celkově z toho necítím tu naléhavost a jistou bezmocnost. Největší radost mi udělal příběh z Arkhamu, který je hodně povedený a stylisticky nejzajímavější. Třetí část Katastrofy není špatná, ale pořád mi tady něco chybí.

Není nutné znát knižní předlohy, asi takhle nějaké povědomí o Petru panu, alence a Dorotce by čtenář měl mít. Moore typický provokuje kontroverzi, ono téma pornografie není jednoduché obhájit. První kapitola je inteligentní s druhou kapitolou kvalita začíná kolísat. A třetí je už prostě laciný porno. Kresba mi trochu připomíná Muchu celkově dobrá knížka, ale jinak pornokomiks který se snaží tvářit jako něco intouskeho.

Průběžné lokální "duely", jejich dořešování a (zbrklé) utínání směřují k velké sestrovražené bitvě, jež vyústí nečekaně, naráz, vlastně i logicky a uspokojivě (vždyť jsem na to sám kápnul už v minulé knize, dřív než Růženka :)). Nakonec jsem rád… i za konec. Závěrečná kapitola se čte jedním dechem a ohromně jí přidává rozmáchlá, epická kresba, která jako by se v několika minulých svazcích šetřila, aby se do ní teď Mark Buckingham opřel naplno. Poslední příběhy rozličných mýtů vždy sotva na pár stránek nepřekračují roli bonusu, třešničky, byť dávají nahlédnout do lákavého všedního světa nově infikovaného magií. Sbohem, Mýtove!

Zločinecký boss Kingpin se dozvídá identitu Daredevila a pomstychtivě sráží Matta Murdocka na samotné dno existence, když jej promyšleně připravuje o práci, přátele, domov a (téměř i) příčetnost. Frank Miller v nejlepší formě si nebere servítky, jde na dřeň a hrdiny nešetří (v nečekaně benevolentním maximu přístupnosti – špína, kriminalita, zoufalství, drogy, vedlejší oběti). Temné noirové vnitřní monology je radost číst (jen občas lehce matou přechody z první do třetí osoby či přepnutí mezi postavami), nezmínit samozřejmě nemůžu také "drsnou" kresbu Davida Mazzucchelliho, která nijak nezestárla.

Rozjezd vesmírné pirátské honby za pokladem se o originalitu snad ani nepokouší, ale nevadí, zatím šlape pěkně. I když jej tedy táhne především fantastická kresba plná dynamiky, bravurně vybarvená.

Nastává finální souboj Kurona s elitním mimozemským bojovníkem o osud veškerého lidstva, (zpočátku) pěkně jeden na jednoho, v přímém přenosu za hurónského skandování (případně hrobového ticha) obyvatel celé planety… a KONEC.

Odpovědi, odpovědi, odpovědi – v podstatě na všechno, nevyžádaně též na to, že Bůh neexistuje a lidé jsou pouhými věcmi z prachu a smetí, což nejednoho ostříleného bojovníka, před několika málo momenty znásilňujícího zajaté mimozemšťanky, dovede k slzám. Demonstrace druhého tvrzení na Reice a Kišimoto je nicméně zvráceně působivá. Jen ještě zbývá dostat se z vesmírné lodi domů.

Bitevní roboti větší než mimozemské mrakodrapy se (v poměrně nepřehledné ofenzívě) blíží k věži bráněné superobřím dělem. Dostane se k ní pouze Niši, jenže zachráněná Tae promluví Kuronovi do duše: Přece nezničí celou rasu, to pak umřou obyčejný lidi… dědečkové a babičky a… mimina! Vždyť jo, to dává smysl, zvlášť když je zotročená Země z poloviny v troskách a tupá stáda obyvatel vymytá propagandou o teroristech…

„Jsem Thor, syn Odinův. Nejsem bůh pochopení a rozprav, jsem bůh hromů a blesků.“ S tímto provoláním otevíráme třicátý druhý svazek Nejmocnějších hrdinů Marvelu, abychom se seznámili napřed s Thorovým debutem na stránkách Journey Into Mystery (scénář od Larryho Liebera zkreslil nesmrtelný Jack Kirby), poté v minisérii Michaela Avona Oeminga, Daniela Bermana a Andrey di Vita s názvem Ragnarök. Zatímco Kamenní lidé ze Saturnu jsou takovým jednoduchým a nezáludným příběhem, Ragnarök už má ambice daleko vyšší. Thor zde nemusí ukázat jen sílu svých svalů a své odhodlání pokořit nepřítele, musí překročit svůj stín a nalézt moudrost nad moudrost. Soumrak bohů si žádá monumentálnost: velká slova, velká gesta a velká osudová rozhodnutí. Tady se mu jich dostává měrou vrchovatou. Andrea di Vito pak onu scénickou velkolepost zhmotňuje svými panely. Žádné drobné kresbičky, kde se jich tucet vleze na stránku, ale pořádné panely, kterým je jedna stránka malá. Má to drive i myšlenku, krev i slzy. K plnému hodnocení chybělo málo: být víc vtažen do příběhu, být rozdrcen a znovu poskládán, polaskán a pohlazen…

Defenders jsou partička, která se tak trochu vymyká klasickým trendům: žádní stálí členové, žádná pravidla, žádná společná základna ani technické prostředky k potírání padouchů. Možná tím nejcharakterističtějším rysem je, že se navzájem zase až tolik nemusí a mnohem raději by pracovali sami. Edice Nejmocnější hrdinové Marvelu je představuje v uceleném, pětidílném příběhu Bez nároku na obranu z pera Keitha Giffena a John M. DeMatteise. Výtvarnou stránku si vzal na starost Kevin Maguire a podává velmi dobrý výkon, byť jsem se s ním neztotožnil na sto procent. U celostránkových panelů jsem měl neodbytný pocit, že si s nimi neví rady a tluče tužkou na hluchý buben. Daří se mu naopak facelift (a třeba alternativní Avengers, Daredevil či Spider-Man jsou hodně zajímaví). Příběh je na tom koneckonců podobně jako kresba: Dormammuovo znovuzrození všech bytostí ve všech vesmírech je nápad k nezaplacení a potápí ho snad jen ty obrovské dávky melodramatičnosti, patosu a sarkasmu, kterýchžto ingrediencí je ve vyprávění bohužel přes míru. Šlehy, které byly na začátku k popukání, se neustálým omíláním a zveličováním proměňují v uslintaný, bezzubý škleb, jaký vyprodukuje na poslední dvoustránce pokořený Dormammu.

Chlupatý a nebezpečný mýval Rocket se někdy v budoucnu stane nepostradatelným členem Strážců vesmírů, ale tady v příbězích scénáristy Billa Mantla má k této osudové roli ještě nebetyčně daleko, tady je po boku svého přítele a prvního důstojníka Wal-ruse strážcem kvadrantu Keystone. Jestliže se v černobílém Čarodějném světě (1976) jen mihne jako jedna z vedlejších postav, v Černých dírách Siria Major (1982) je už stejně důležitou postavou jako sám neuvěřitelný Hulk. K samostatné minisérii se propracoval až v roce 1985 a její tvůrci Bill Mantlo a Mike Mignola se pokusili ukázat o něco víc z jeho historie a zasadit ho do marvelovského světa. Byť oceňuji úsilí všech zúčastněných stvořit postavu, která by se vymykala klasickým šablonám a vnesla do světa komiksu nový druh drsného dětsky dospělého humoru, všechny tři pokusy mě nudily a ani v jednom případě se mi nepodařilo naladit se na jejich vlnu. Rocketova komika mě zdaleka míjela a obsah vyprávění nezabrnkal na jedinou strunu, která by mě rozechvěla. Nepovedlo se to ostatně ani kresbě: pěkná práce, ale na prdel mě neposadila. Strážce Rocket tak v tomto případě zůstal daleko za očekáváním.

Koho jiného představit v první knize Nejmocnějších hrdinů Marvelu než proslulé Avengers? Stan Lee a Jack Kirby nám v úvodním sešitě z roku 1963 ukazují, jak a proč to celé začalo. Narychlo spíchnutá náhražka Daredevila se ukázala nebývale životaschopná, a tak tu jsou s námi Avengers dodnes a stále se mají čile k světu (a nejen ve světě komiksu). Jejich první ještě netýmové dobrodružství je jednoduchým příběhem, poplatným době svého vzniku, jak z pohledu scénáře, tak kresby. Nicméně položilo základy, na kterých všichni pozdější tvůrci Avengers mohli stavět. Kurt Busiek a George Pérez uchopili tento odkaz po svém a stvořili v roce 1999 v rámci třetí sady minisérii s názvem Ultron nespoutaný. A opřeli se do toho pořádně. Jestliže v nultém sešitě, který funguje jako jakási předehra, ještě drží běsi na uzdě, hned v následujícím už do toho jdou naplno a s každou další otočenou stránkou přitahují šrouby. George Pérez se představuje jako megaloman, který se utrhl ze řetězu. Jeho dynamická kresba vás doslova zatlačí do sedačky a jediné, co poněkud kazí dojem je Busiekova upovídanost (Richard Starkings natlačil textové bubliny snad do každého panelu, který mu Pérez předhodil). Příběh ale drží pevně pohromadě a Avengers v něm řádí, jako vyhládlí vlci. Pominu-li některé hvězdné manýry a vrtochy, bavil jsem se od začátku do konce.

Mrazivě aktuální, se spádem, který nedovolí tento porotherm jen tak zavřít. Kolik se tam toho jen povedlo autorovi nacpat a schovat! Hodnotím tedy zatím jen Přístav Země, který je samostatnou knihou, protože kdoví, kdy začnu číst druhou knihu, tak ať to vysypu začerstva. Možná mohla kniha vyjít samostatně - ale zase chápu motivaci Mighty Boys při vydání jejich prvního počinu. Akorát teda, jde vidět, jak ty desítky let klima-aktivistické paniky už stihlo lidi naformátovat a ještě si myslí, že to myslí dobře. Jak to tam bylo s tím vodním pohonem? Že lidstvo už nahrazovalo fosilní zdroje spolehlivě obnovitelnými zdroji? Tak nějak to tam bylo podprahově. Tak ne-e, nenahrazujeme a tyto "obnovitelné" zdroje ještě dloouhooo nenahradí stabilní zdroje energie (fosilní, jádro), tato myšlenka je akorát v myslích fanatických rádobyzelených hitlerjugend, s velmi pochybným vzděláním, nahony vzdáleného vzdělání technickému, kteří to tu momentálně vedou ke kolapsu, ne nepodobnému tomu, který jsem viděl v knize. Ale to je jen na okraj, takové bezvýznamné povzdechnutí v poušti, karavana pojede stejně dál k propasti a nebude poslouchat štěkající psy. Jinak nemám Přístavu Země co vytknout, opravdu skvěle napsaný i nakreslený autorský komiks, není tam hlavně žádný altruistický, citlivý, ale zároveň tvrdý, chytrý, silný a krásný Pan Prezident, nejvyšší velící je obyčejný pragmatický chlap. Opravdu paráda, už se těším na tu druhou část, která asi bude trochu apokalypticky popisovat tu prapříčinu té slavné klimatické změny.

Za mě plnohodnotných 97%

nebaví mě ani liga spravedlnosto ani paradémoni, nějak to ztratilo šťávu

Začátek je výborný s pěknou námořní atmosférou, bohužel ke konci to začne upadat. Takže finále s leviatanem prostě neohromí, a konec už tak nak odpluje do říše snů.

První povídka posedlý je prostě paráda, druhá povídka s ponorkou působí jako něco z weird Tales. A třetí prostě jednoduchá zábava s násilím. Oproti dýce z lípu naprostá spokojenost.

Hlavní dominantou tohohle komiksu je kresba, má to i správnou atmosféru která je typická pro Hellboyovo universum. Nicméně místy to působí dost okatě. Nevím jak to přesně vyjádřit, ale prostě mi přijde že se ten komiks bere moc vážně.

Uprostřed obálky velký, vystrčený zadek. Co dodat...?

batman a robin je bez robina nuda, mimo to se nam tu opakuje zase "neco se stalo nekde jinde a tady je zminka". ALE jak rika pearlXjam, posledni stranka sesitu 27, nostalgicky zahrala u srdicka.

Učebna pomsty je nová manga séria zo školského prostredia o šikane. Séria má celkovo sedem dielov a jedná sa žánrovo o thriller, v ktorom nájdete pár naozaj drsných a nepríjemných scén. Príbeh je síce jednoduchší, je o pomste na spolužiakoch, ktorí hlavnú hrdinku nejakým spôsobom šikanovali, no už v prvom diely sa ukázalo, že to nebude celé tak čiernobiele ako sa na prvý pohľad zdalo. Tak uvidíme, čo prinesie druhý diel, ale minimálne potenciál na komerčný úspech hlavne u teenagerov je tu veľký. =►Celá recenzia◄=

Máme tu už deviaty Radiant a stále si táto sympatická manga séria udržuje svoju vysokú kvalitu. Tentokrát tu máme asi najepickejší diel doteraz, v ktorom sa odohráva vojna dvoch armád. Sledujeme tu však až štyri príbehové linky, v ktorých v každej sa bojuje ale všade tak trochu inak. V jednej bojujú dve armády, ďalej tu máme zajatého Setha, ktorý chce pomôcť svojim kamarátom, potom tu máme Melí, ktorá má čarodejnícky duel a v neposlednom rade tu máme ešte aj Okoho, ktorá bola zajatá aj so svojím zvieracím kamarátom a chcú ju zabiť. Poriadne dynamický diel, v ktorom sa neustále niečo deje a nemáte si čas ani vydýchnuť. =►Celá recenzia◄=

Želvy ninja bez humoru a bez pizzy? Tak to určitě nebude ono. Ale ne, i bez těchto jasných atributů je to příběh, který se do celkového obrazu želvích hrdinů nadmíru hodí. Zkrátka poslední ronin už není žádný hláškující mladík, ale osudem zlomený stárnoucí bojovník, který musí pomstít své blízké. Cesta za pomstou, kde lze vytušit, kam to směřuje, je velmi dobře vyprávěna a akční scény nejsou nijak přestřelené, takže pár klišé vůbec nevadí. Překvapivě smutný příběh ve finále dává naději, že se s Želvami nevidíme naposledy.

Nevím, ale zdá se mi to velmi dobře napsané a gradující, dost mě to baví... konečně další manga, ze které nedostávám osypky z nudy či cringe motivů. Ale pravda, tenhle motiv je taky dost úlet!

Celkový dojem: 90%

Na této knize je skvělé to, jakým způsobem do sebe vše krásně zapadá. Je zde vícero postav, jejichž osudy jsou více propleteny, než se na první pohled může zdát. Poznáme minulost většiny aktérů - ať už se jedná o mysteriózní linku "Toho, kdo chytá", či Dinův bláhový sen o lepším životě. Přes rozdílné osudy každé z postav všechny spojuje místo původu, které na všechny působí jako Bermudský trojúhelník. Zatím pořád výtečné čtivo, těším se na další nášup. 90%

Baví mě to čím dál, tím víc. Univerzum se rozrůstá, postavy už neřeší osobní problémy a parta hrdinů značně kyne. Jistě, je to podle všech rysů dívčí, ale už po pár stranách tenhle detail neřešíte, stejně jako skutečnost, že Star Wars působí v mnoha ohledech až podezřele pohádkově. Navíc se zdá, že Hannah Templerová má se svým dobrodružstvím krapet širší úmysly, než je pouhé osvobozování princezen od nalinkovaných osudů. Dochází tu k názorovým rozkolům a je patrná snaha dívat se na problematiku z vícero úhlů, přičemž celek rámuje neskonale sympatická kresba, díky níž všechny postavy působí bezděčně sexy – vzhledem k tomu, že jde o lesbické sufražetky, tak bych se nad sebou měl asi zamyslet.
Na závěr jednu radu pro autorku – chcete-li, aby příběh působil drsně, nemůžete aktéry krvavé hospodské bitky zpodobnit usměvavé. Scéna pak působí nadvakrát divně – buď jsou všichni úplně šílení, nebo zrovna přemýšlejí nad tím, kolik času v životě by mohli ušetřit, kdyby všichni chlapi byli ženský.

Je tu pár dobrých momentu jako kyklopsky bráchové, které nám přestaví jejich nebohá matička.

Po letech jsem si zase mohl přečíst posledního czarniana, jo když si vzpomenu jak můj kámoš ve třetí třídě přinesl loba do školy. Hned se mi vypálil do mozku spolu s Batman zemřít smíchy a slainem. No nevím jestli mě to poznamenalo? Ale tenhle druh dementního a násilně infantilního humoru mám pořád rád.

Dokonalé. Dan Černý drtí. Dosud poslední Fanoušova kniha ubírá na kadenci šíleností, je opřená o dobrodružnou zápletku postavenou na záhadách, je tu vyvážený prvek Fanouše a jeho kámošky. Jediné co opravdu chybí je Klytora. Zase tu ale nejdeme postavu bestiálního kritika Pavla Jirkovského (cha cha cha cha cha!!!) a spoustu dalších perfektně sednoucích vtípků. Na to jak se mi továrna zdála plochá a Klytora přepálená je tohle po všech stránkách perfektně vybalancované a v mých očích tak suverénně nejlepší Fanouš. Bravo. Série se stoupající tendencí se jen tak nevidí.

První komiks s lobem který mě neuvěřitelně zklamal, problém není humor, ale mainstreamová kresba. Kde jsou ty časy kdy loba kreslili Bisley, Carlos Ezguerra, Val Semeiks, nebo legenda Rafael garres. Kdyby ta kresba byla hezky špinavá, jako v devadesátkach. Jak šel čas tak se z loba stal už jenom průměrný komiks.

Druhá kniha Fanouše opravuje vlastně všechno, co mi přišlo suché na té první (což je trochu s podivem, když vznikly v opačném pořadí). Fanouš je tu jen jako taková tvrďácká deus ex machina a opratě příběhu přebírá jeho kámoška Klytora jíž jsem sem stal okmažitě oddaným fanouškem. Tam kde mi továrna plná zombíků přišla tak trochu nápadově plochá, tady to doslova prýští inspirací. Výlet do vesmíru skýtá nepoznané možnosti, jež nezůstanou bez využití. Je tu všechno co má každej zdravej čtenář rád. Kydlení, nahý ženský, ufoni, dinosauři, hipíci, lesbický sex, mutantni, potenciální sex s mutantem...prostě vše bez čeho pubertnální čtenřstvo (i to zamrzlé) neobejde. Kniha je tak natřískaná dějem i grafickými nápady, že je tu skoro až přenápadováno, až jsem si chvílemi říkal, že už by neškodilo dát nohu z plynu. Každopádně velmi, velmi super. Cyklus Fanouš rozhodně aspiruje na Černého Opus Magnum.

Za mňa neuveriteľná práca. Dlhodobo X rokov pracujem na podobnej encyklopédii (napriek tomu, že je mi jasné, že to nikto nikdy na 99% nevydá) a teda viem, čo je s tým práce, aká neskutočná (až nechutná) piplačka to je. Musíte dať dokopy nie desiatky, nie stovky, ale TISÍCE informácií. A celé to navzájom prepliesť a zapliesť aby tam bolo „všetko“, ale zároveň aby čitateľa po prvých dvoch stranách nezačala úpenlivo bolieť hlava. Vydavateľstvo nešetrilo, takže je to v tvrdej väzbe, je to hrubé, má to plno farebných fotiek a to dokonca takých, že sa dočkáme vskutku fajnových detailov typu modely vesmírnych lodí z ABC. Ak sa aj tvorcovia pri tvorbe nezbláznili, nemali k tomu ďaleko, je to proste monštrum, ale v dobrom. Jediné, čo ma rušilo, bolo na konci sa nachádzajúcich 14 strán venovaných Janovi Paulovi v čele s dlhým rozhovorom. To som fakt nepochopil. Prečo práve s ním? Čím zanechal natoľko nezmazateľnú stopu v dejinách česko-slovenského komiksu, že je mu venovaný taký obrovský priestor v encyklopédii zameranej na komiks z rokov 1945 – 1989? Rušilo ma to.

Návrat do Anglie rozhodně prospěl atmosféře, oproti minulému, neslanému, nemastnému divokému západu.
Co se týče samotné zápletky, tak i zde jde o poznání zajímavější zážitek.
Kresba do stylu alá lovecraft patří k tomu nejlepšímu z této série.
Rozhodně doporučuji.

Máte-li podobně dlouhé vedení jako já, teprve až v tomto závěrečném svazku vám dojde, že celá Katastrofa je pouhým prologem k mnohem rozsáhlejší události jménem Země nikoho. Což samotnému vyprávění nijak neubližuje, ovšem je třeba se vypořádat se skutečností, že nějaké finále se v tomto případě nekoná. Situace se maximálně v mezích zákona stabilizuje, a to je ale asi tak všechno, co vám tvůrci nabídnou.
Naštěstí se neopomnělo uzavření všech drobných zápletek, které autoři v předchozích albech rozehráli. To znamená, že třetí Katastrofa je opět souborem víceméně samostatných epizod. V rámci příběhu mi pak přijde jako nejslabší, což je dáno tím, že úvodní Huntress & Spoiler nasadí laťku vysoko a všechno další už je jen takovým čajíčkem v ruinách Gothamu. Ne, že by to bylo špatné, ale oproti vší té předchozí zkáze už scenáristé vlastně nedokážou nabídnout nic nového, snad až na Alana Granta, který se jako jediný nebojí ubližovat nevinným a zanechávat na jejich duších nevyléčitelné šrámy.

Příjemné čtivo o partě dospívajících, kteří jsou nenormální tím nejnormálnějším možným způsobem. Dan Černý je skvělý pozorovatel, nebo má možná dobrou paměť, protože v tomhle komiksu se najde kde kdo. Příběhy jsou skvěle nakreslené a mají jasný směr i pointu. Ale nejsou tak natřískaně nápaditě natlakované, jako třeba Kňour a Mník, kde si Černodan vyhrál mnohem víc. Spíš to vypadá na kvalitně odvedenou zakázkovou práci. Asi to není to nejlepší z jeho pera, ale ostudu to rozhodně nedělá.

I na třetí přečtení mě orbital pořád baví. Doufám že crew vydá další díl.

Příběhové mnohem lepší jak předchozí dva díly, celé to je takové uvolnenejsi.

Detektivní sci-fi thriller zaobírající se obchodní a vojenskou ekonomikou. Tady člověk musí ocenit kresbu a barvy, ale hlavně uspořádání jednotlivých panelů! Autor se nechal ovlivnit mangou. Hezký příklad na straně 27, kde postava Mezoke při skoku přesahuje hranice panelu, což je u evropského komiksu dost nezvykle.