9

V nových kulisách, které připomenou svět z mangy s králíkem samurajem Usagim Yojimbem, se odehrává povědomý příběh. Geralt putuje střídmě vybarvenými stránkami rozdělenými do několika kapitol. Pátrá po tajemném přízraku sněžné ženy a cestou se střetává s duchy jókai nebo démony oni. Zaklínač: Rónin je typický zaklínačský příběh v nečekaném provedení.

Upřímně jsem nad tímhle Zaklínačem pochyboval a říkal si, proč vlastně něco takového číst, když ho mám v klasických příbězích od Sapkowskiho, a že to bude spíš „rehaš“ pro manga fanatiky. Naštěstí jsem se ale zase jednou rozhodl opustit pohodlí té omezené krabice v mé mysli a za jejími hranicemi se seznámil s parádní novou sérií!:)

V první řadě pochvala pro Crew za krásnou knihu. A tím myslím i fyzicky. Je to stejný formát jako např. Lazarus nebo Kingdom Come, tzn. brož s chlopněmi (u KC byl ještě přebal). Strašně příjemný materiál, nejradši bych ji nedal z ruky:)) Obálka od Jen Bartel je nádherná. Možná z ní na leckoho Geralt může působit trochu zženštile, ale to je jen umělecká stylizace. Uvnitř vypadá jinak, a je to ten samý tvrďák a řezník jako v Sapkowskiho originálu.

Co mi na první pohled vůbec nesedělo je Hatayova kresba. Po krátké chvíli jsem si zvyknul a dál jsem se jeho tvorbou vyloženě kochal. Ať už šlo o práci s krajinou a fantastickými tvory, nebo momenty, které by se neztratily ani v čistokrevném hororu. Geralt je stále tím zdánlivě sobeckým hrdinou, jenž však dokáže rozlišovat mezi dobrým a špatným a prokouknout, že skutečnými monstry jsou často lidé, kteří si ho najali na špinavou práci.

Propojení Geralta s japonskou mytologií funguje na jedničku. Potkáváme řadu úžasných či děsivých démonů a magických stvoření, která coby Evropané mnohdy nemusíme vůbec znát. Na mě nejvíc zapůsobil okřídlený „nebeský pes“ Tengu – během čtení povídky, kde vystupuje, už jsem najisto věděl, že jsem ztracen a v téhle sérii chci pokračovat:)) Vítaným bonusem je závěrečný detailní bestiář, kde se každé z „bestií“ věnuje stránka textu vysvětlující její původ i roli, jíž sehrála v Róninovi.

Nemám co vytknout a vřele doporučuji také těm fanouškům Zaklínače, kteří se jinak manze vyhýbají.

Zajímavé spojení zaklínačského universa s japonskou mytologií, kdy se dere na povrch otázka, zdali je tohle všechno důsledkem lásky k oběma látkám, nebo jen záminka pro čistý nakladatelský kalkul v podobě zpracování dvou výrazně oblíbených popkulturních fenoménů. Mě japonský svět (říkal jsem si, kdy zde Geralt narazí na ušatého Usagiho) zajímá a Zaklínač nesmírně baví (trávím momentálně s ohromnými výčitkami hodiny a hodiny u Witcher III), proto z oné lásky k látce a sem tam podařenou atmosféru za čtyři hvězdy, ne za tři. Zase tak světaborné to zatím není.

Celkový dojem: 70%

Rónin je zvláštny komiks. Predpokladá, že poznáte zaklínača - a napodiv ide o Sapkowského postavy, teda naozaj Geralta a jeho rodinu ktorej príbeh je zasadený do japonskej mytológie a estetiky, nie je ale jej súčasťou. Týmto to na mňa pôsobilo plytko - ak by som chcel naozaj prežiť Japonsko, zvolil by som Usagiho a nie tento neobvyklý mix východoeurópskej a východnej mytológie. Navyše, komiks naozaj veľmi odkazuje na hru - najmä konkrétnymi kúzlami - čo mi narúšalo ponorenie do príbehu. Neuspokojil ma.
A ozaj, kniha je neuzavretá, len nakusne príbeh a končí gigantickým cliffhangerom.