Zhruba v polovině příběhu naší trojice je Válka na slunci další povedenou knihou. Osud nečekaně odtrhne kladné i záporné hrdiny od svých bližních a přinese velmi nečekané zvraty (a vlastně i tělesné ztráty). "Tak to bylo velmi nudné. To už si rovnou můžu vyříznout pochvu do fláku koupeného masa." Ne ne ne, tohle sice pravil Herr Starr, ale taková nuda to rozhodně nebyla. Ve skutečnosti byl v této knize Herr opravdovou star, tahle kniha byla jeho. A Prdelmanova. Howgh.

Šílené množství písmenek, přesto zábavných. Kecy, které nenudí. Autor si vodí vaše oči, jak hadrovou marionetu. I když je trošku zvláštní a nekomiksové, jak se přistihnu při tom, že hltám každé písmeno a kresba je tak prapodivně druhořadá...
Kniha čtenáři osvětlí postavu Cassidyho a pomůže mu snáze pochopit jeho charakter. Casse jsem si po čtvrté knize velmi oblíbil, kdežto v této knize se mi zprotivil. Vztahy mezi hlavními aktéry houstnou a moje závislost na Preacherovi roste. Híky hohu ha ho!

Opět výborná, velmi pestrá kniha. Líbila se mi linka z Vietnamu, road story ala "Bonnie & Clyde" po Francii, i závěrečný masakr v tajné základně Grálu. Casse mám čím dál raději, je to pěkně tuhej parchant. Ennis má dar vyprodukovat perfektní záporáky: Ital měl styl i dole bez, také Praotec bulimik a jeho nedomrdek byli dalšími povedenými kazišuky, při Jesseho výpravě za bohem. Řek bych, že v této knize je víc akce, než bych od Preachera očekával, ale je to vítaná změna. Nemohu se dočkat pokračování...

Po dvou parádních knihách šla kvalita mírně dolů. Ne, že by Ennis večírkem u snobského ultrahovada Ježíše de Sade nezazářil, ale byla to asi jediná část knihy, která mne dokázala strhnout. Dvojitá newyorská čokodávka mě bude strašit až do smrti. Zbytek knihy byl spíše ukecanější a děj se soustředil hlavně na prohlubování vztahů hlavni trojice. Přesto události ke konci komiksu opět dokázaly namlsat a připomněly čas na další dávku Ennisova matroše.

Tato kniha je opravdu silné kafe. Člověk se dozví, jak to bylo s Jesseho, ne zrovna šťastnou minulostí a taky to, že mluvit sprostě se nevyplácí. Babi má o vnoučka starost a nachystá pro Jesseho malé překvapení. Ennisova záliba ve vyschlých nazi pizdách, balancujících nad hrobem a s koulema až na podlahu, zkrátka musí mít nějaký původ. Babi jakoby z oka vypadla mámě Gnucciové. Dvojka je brutální čtení, možná až moc. I přes vysoké hodnocení byl pro mne příběh velmi negativní, rozhodně nic, co bych chtěl číst při nedělním čajovém dýchánku. Přesto jsem si závěrečnou satisfakci náležitě vychutnal a již mám obavy, jaké magory Ennis našemu páru postaví do cesty příště...

Čtené po 16 letech. Na tohle musí člověk uzrát. Tehdy, ve věku kolem dvaceti let, jsem na to jednoduše připravený nebyl. Jasně, miloval jsem Tarantina, Johna Woo, znal všechny podstatný filmy nazpaměť, přesto jsem to nedokázal vstřebat tak, jak si tenhle komiks zaslouží. Dnes mohu s klidným svědomím a erekcí na další knihu konstatovat, že tohle by měli na středních školách vyučovat jako klasiku a povinnou četbu v žánru "komiks pro dospělé". Ennis je nadbůh, vytvořil predátora, který na vrcholku pyramidy komiksového řetězce sotva najde konkurenci. Když vezmu v potaz dnešní svět, s o to větší razancí mne Preacher oslovil. A také o to větší smysl má se k němu vracet. Dost bylo superlativ, nic není dokonalé. Tohle, jako jedna z mála knih, onomu statusu dýchá na záda.

Lahůdka pro všechny fandy, tedy zejména Jokera. Zajímavá verze původu tohoto Batmanova úhlavního nepřítele. První povídka ujde, skvěle navnadí a pak už jde kvalita strmě vzhůru. Trošku jsem měl obavy z barevné verze. Četl jsem Kameňák v Crwi snad dvacetkrát, přesto musím konstatovat, že tahle barevná verze se mi líbí podstatně více. Barvy nejsou přesaturované a naopak, vše je s citem a precizností chirurga jemně dobarveno. Jokerovy vzpomínky v černé a bílé skvěle kontrastují s rudými krevetami, jak situace v baru houstne. Na závěr bych rád pochválil kresbu Briana Bollanda, protože mi k Netopejrovi sedla nejvíc, tedy z toho, co jsem s ním zatím četl. 95%

Slušný Punisher. Vcelku mne dostala kresba, která mi tak trochu připomíná tu Millerovu ze Sin City = Romita Jr. je opravdu flexibilní kreslíř. Příběh je přímočarý a má tah na bránu, je přesně takový, jaký bych od devadesátkového Punishera očekával. Jak už bývá u tohohle antihrdiny zvykem, i zde příběh vyústí v grandiózní finále na malém ostrově, kde bude vše náležitě rozsračkováno. Dokonce dojde i na miniaturní atomovou munici. 80%

Velký formát je fajn, škoda příliš tmavého odstínu u Sinistera a Dextera. Pokud si vzpomínám, jejich příběhy v původních Crwích sice byly tmavší, ale ne až tak moc, jako v tomto sborníku. Jinak co dodat? Tohle není třeba nějak moc okecávat. Vážím si toho, že jsem mohl být u toho, když nám kluci začali servírovat lahůdky na listech, co znamenají svět. Vzpomínka na pořízení první Crwe ve mně zůstane navždy. Díky kluci.

Opět slušné retro. Spidey potká Punishera, kterého podporuje Jackal. Poté se na skok mrkne do nudné Paříže, aby se pak vrátil zpět do NY, kde jej čeká nabroušený Scorpion. Největší záhadu má ale pořád před sebou: Jak to ,že Gwen vstala z mrtvých? Jako lepidlo drží příběh pohromadě Jackalova linka, a v momentě, kdy se znovu na scéně objeví Gwen, je vymalováno. Fajné sedmdesátkové čtení. 80%

Na můj vkus příliš ukecaný, téměř nezajímavý komiks. Vlastně to zachránilo až finále v nemocnici. Určitá hororová nálada tu je, ale u mnoha dialogů jsem se místy dost nudil. Ještě tomu dám šanci a pořídím pokračování. 50%

Pěkný dárek nám (si) hoši z CRWE k výročí nadělili, jen co je pravda. Pro milce fekal humoru povinnost.

Skvěle vyvážený komiks: Krásná kresba, akce a bublin tak akorát, zajímavý a poutavý příběh s děsně sexy Selinou a Harleen. Jeden z nejlepších Batmanů, které jsem četl. 95%

Finale grande! Emotivní nápaditá akční jízda plná osudových zvratů, lásky i nenávisti. Perfektní postavy, skvělý lore a především ultradémonický génius - profesor Desty Nova. Vlastně tu máme ještě jednoho génia: Jukita Kišira. Neuvěřitelně skvělý příběh s ještě neuvěřitelnější kresbou. Tady není o čem. 100%

Velkolepá řezanice dostála své pověsti. Jde do tuhého, skupinku hrdinů nečeká lehký úkol: Nejenže musí zastavit skupinku maniaků, vraždících pro zábavu občany NY na potkání, musí také vymyslet způsob, jak přežít agresi zbylých obyvatel lačnících po jejich krvi. Děj je dramatický, herové doslova jedou "na směny", aby se s šílenou OP bandou vypořádali. Akce střídá akci až do povedeného finále, kde mě Cletus naprosto odrovnal s rakví vlastní mámy. Tohle jsem si užil i přes určitou naivitu devadesátek. Carnage rules! 90%

Konečně mám za sebou první část předlohy pro hru Maximum Carnage, kterou jsem v mládí pařil na konzoli Sega Megadrive, dokud mi puchýře na prstech nedovolily v hraní dále pokračovat. Proto oceňuji, že tahle věc u nás vyšla. Většinou mám problém s týmovou presdržkovou, zde je to ale jiné. Oceňuji nevšední výběr postav v obou teamech, i když idylka a harmonie nepanuje ani v jednom z nich. Příběh není zrovna od Shakespeara, ale kdo sakra potřebuje příběh, když je tu Carnage? Nad městem se vznáší odér temnoty, lidé jsou masakrováni na ulici, vražděni jen tak pro radost - ano, Carnage uprchl z Ravencroftu a šíří svou mantru "Anarchie a total chaosu", že by to nerozdejchali ani Visáči. Mrtvoly se kupí, jak Dežovy neplacené aloše a otázkou zůstává, jestli tohle někdo dokáže zastavit...
Téměř perfektní akční jízda plná bezbřehého násilí, kde Carnage je ultrasaďour, ostatně jako vždy. Díky bohu. 85%

Perverzák Manara servíruje na srazu heteráčů jednohubky na stříbrném podnose. Jako sekundární název tohoto příjemně lechtivého dílka bych se nebál použít: "Óda na pochvu". A skutečně - onu komůrku zde uvidíme v takových polohách a vytříbených situacích, že jen člověk dostatečně perverzní může něco takového stvořit a přitom příběhu zachovat jistý šarm. V tom tkví kouzlo Manarových děl. Medunka příjemně překvapila. Doporučuje perverzní páprda. 80%
KLIK!

Zrození Venoma v ultimátním vesmíru si představuji trochu jinak. Tohle bylo na můj vkus příliš ukecané a málo akce. Fňukna PP, který se neustále hledá a bečí a bečí, a pokud by to scenárista neukončil, bečel by tam dodnes...
Slabota.

Podobně jako u Batman: Rok jedna mírné zklamání. Asi to bude tím, že to psal oboje Frank Miller - člověk, který je v komiksovém světě naprostá legenda. A od legendy je to "pouze" další nadprůměrný origin, nic víc.

Na úvod Ennis sešlápne pedál téměř na podlahu. Jeho horor čtenáře perfektně namlsá a také jej připraví na to, že tahle série bude něco zcela jiného, než by běžný čtenář Spideyho očekával. 4/5
Následuje Zimmermanova komorní Tarantinovka ze zapadlého baru s perfektní kresbou, nahláškovanými dialogy a pointou, ze které mi na konci běhal mráz po zádech. To když si člověk uvědomí, jaké peklo nedávno PP prožil... Brilantní. 5/5
Třetí povídka příjemně přiblíží první krůčky PP, ale je o poznání slabší, než předchozí dvě. 3/5
Co se týče poslední povídky, upřímně nevím, co si o ní mám myslet. Nevyniká ani scénářem, ani kresbou. 1/5

Tenhle díl se povedl, zatím nejlepší Alita. Název knihy by klidně snesl přejmenování na "Mad Alita: Fury road'. Od začátku do konce proletíte, jak kojot Vilda na raketě od Acme. Ať už se jedná o dechberoucí akci, Alitiny tuning vychytávky, či ultratuhé záporáky, je to jen malý výčet toho, co si pro nás Jukito přichystal. S kadencí 30mm autokanónu nenechá čtenáře vydechnout, až do samotného finále. Natěšenost na čtvrtou knihu je na maximu.

Jediné, co tenhle komiks zachraňuje, je atmosféra 2. světové války. Matně vzpomínám, jestli jsem vůbec někdy četl tak slabého Ennise. 50%

Druuna je bezpochyby ztělesněním ideální ženy, tedy co se sexu týče: hloupoučká, naivní, vyvinutá, ale především - má to velmi ráda a nebojí se to přiznat. Moh bych tu sepsat román na téma "Jak moc úžasná Druuna je", ale neudělám to. Až na příliš mnoho bublin se mi komiks velmi líbil. Zamiloval jsem se do Druuny sakra!

Velmi emotivní dílko o lásce syna ke svému otci, který záhadně zmizel. Introvertní hlavní hrdina v sobě nese trauma z dětství, které se promítá do vztahu s jeho těhotnou ženou.
Obdivuji, s jakou lehkostí Lemire dokáže vyprávět příběhy, a to zejména bez bublin. Místy minimalistická kresba do příběhu skvěle zapadá a pomáhá dotvářet atmosféru iluze, či navození snové atmosféry přímořského městečka a světa pod hladinou.

Musím říci, že je to zatím jedno z nejlepších čtení se Spajdym, které jsem kdy četl. Nad celou knihou visí záhadný opar tajemství identity hlavního záporáka, který postupně nabývá na síle a učí se. Od prvního setkání děj pozvolna sílí, až vyvrcholí a ukojený čtenář zasune knihu zpět do vitríny. Jistě mi nejeden retromaniak dá za pravdu, když tohle dílko označím za povinnou četbu pro všechny příznivce pavouka. Ne všechny komiksy stárnou s grácií, zrno by se mělo dělit od plev 95%

Ve své době to musel být přelomový komiks. Dnes už mi přijde, že zub času udělal své...
Hlavní otěže příběhu táhne překvapivě linka s komisařem Gordonem, která je opravdu výborná. Řekl bych, že se ctí drží tuhle knihu pohromadě. Dějová linie se Selinou v knize ani nemusela být. Na origin Batmana je příběh málo detailní. Zamrzí absence výroby výstroje, výcvik, nebo takové detaily, že by alespoň autor stručně vyzobrazil útroby nejslavnější jeskyně všech dob. Dobrá kniha.

Celá tahle série vyžaduje více pozornosti a vnímání detailů. Občas jsem se v ní trošku ztrácel. Autor vykládá karty na stůl postupně, přesto byly některé situace hůře pochopitelné. Velmi drsná série s perfektními dialogy, hodně mě to dostalo. Láska je ku*va. 90%

První příběh mne neoslnil, čekal jsem důstojnější zakončení příběhu s Klikařovou vdovou. Tedy, ne že by postrádal parádní hlášky, či drsné momentky, jen vyústění příběhu neobstálo pověsti Briana Azzarella.
Druhý příběh byl perfektní, obnažuje Johna v celé jeho zkaženosti...
...a to je myslím důvod, proč tohohle cynickýho parchanta tolik milujeme.

Autorovi se nadále daří vystačit si s málem. Buduje atmosféru "z ničeho". Film Constantine stojí a padá na bytostech, jako jsou andělé a démoni, zde si však Brian vystačí se zlem v lidských srdcích. S lidmi ještě zkaženějšími, než je John sám. Azzarello spolu s Frusinem vytvořili dvojku, která má až mystickou schopnost nakazit čtenáře plíživým děsem, který se vám zaryje hluboko pod kůži. Tarantinovka v zavátém motelu neměla chybu, přesto tomu neustále něco chybí...

Zklamání. První polovina příběhu byla bezchybná - tajemná road story, okořeněná Johnovými stroze cynickými hláškami s perfektními dialogy. Natěšenost byla na maximu. Škoda, druhá část příběhu vše zabila. Jakoby si Azzarello s ukončením nevěděl rady - finále mne neuspokojilo, a já zůstal neukojen...
...což nelze říci o jednom hafanovi.
Co mne doslova strhlo, byla kresba. Úžasná práce se stíny, která mi nejednou připomněla Sin City. Hlavně díky kresbě s odřenýma ušima 4/5.

Asi bude lepší, když se budeme bavit o přednostech, a zde jednoznačně dominuje kresba. A té je opravdu škoda, tedy na takovouto tuctovou záležitost...

LL je vzhledem ke stáří původu nadčasový komiks, přesto tentokrát příběh i humor nijak nevyčníval. Etapy stavení železnice byly zkratkovité, takové rychle ukončené, prostě "střih" a jedeme dál...
Věřím, že se dočkáme lepších příběhů. Skvěle vyzobrazenou atmosféru Divokého západu však komiksu upřít nelze.

Doslova zhltnuto na jeden nádech. John sice uchránil zadnici a ošéfoval věznici, přesto mi v příběhu chybělo trošku více onoho nadpřirozena. Doporučeno osmi vošousty z deseti.

Hlavní část knihy pojednává o Alitině hledání sebe sama, když se vrhne na motorball. Tímto se příběh promění v jednu velkou akci, kterou bych srhrnul do dvou slov: "Twisted Metal". Tímto kniha získává poněkud monotónní nádech, který opadne až ve chvíli, kdy se Alitě vrací střípky vzpomínek z dřívějšího života. Děj graduje až v samém závěru knihy, když Ido navštíví tajemnou laboratoř, kterou vlastní profesor Desty Nova. Posledních pár stránek čtenáře nakopne s takovou razancí, že máte chuť ihned sáhnout po další knize.

Todd McFarlane je borec. Svým temným, místy až hororovým pojetím Spideyho učaroval všem čtenářům mainstreamu. Jeho příběhy jsou svižnější, okleštěny od zbytečných dialogů (hlavně těch s ne sexy bábou May) a taktéž je v nich dost prostoru pro akci. Opravdu nešlo zvolit lepší knihu do startu této série, než je tato. McFarlane na vrcholu. 95%

Kratší příběh, který zachraňuje řežba na konci se čtyřmi Pepky z apokalypsy. Jak už to tak bývá u Loba zvykem, při jeho příletu si žádný planetární nosič nemůže být jistý svojí existencí. Průměrný Lobo.

Film jsem si užil a o to více jsem byl zvědav na komiks. Jelikož je to moje první zkušenost s mangou, a ač mám v lásce anime, nikdy jsem se k tomuto žánru nedostal. Alita si mne hned získala svou lidskostí, ačkoli je zároveň mašinou na zabíjení. Kresba je velmi sympatická, některé akce jsou sice nepřehledné, avšak o to více razantní, autor skvěle vyzobrazuje Alitinu sonickou rychlost. Souboje s bossy jsou lahůdkou, napěchované po okraj zrůdností a násilím. 90%

Po slabší třetí knize přichází Návrat domů. Není to sice Straczynského Návrat, přesto si tato Zdarskyho série zaslouží velkou pozornost. Hlavní příběh nepostrádá epičnost na konci, scénář chytne a nepustí = přečteno jedním dechem.
Příběh se Sandym vcelku ušel, ale ta kresba...
Poslední záležitost je onou pověstnou třešničkou na dortu. Mám rád kraťasy, mnohdy dokáží přenést poselství/myšlenku bravurněji, než celá série sešitů.

Namlsán předchozí knihou jsem sáhnul po pokračování a byl jsem zklamán...
Quinonsova kresba mi přijde hrozná. Nejen že autor nemá talent zachytit akci, ale když už se mu to téměř povede, vždy jen za cenu prkennosti a křečovitosti postav. Přesto je to ještě první liga oproti kreslířům, kteří se chopí tužky po něm. Příběh je velmi zkratkovitý, nerozvedený, bavila mne jen ta část s Normanem. Zaplaťpánbůh za Goblina, tesat do kamene "když se Goblin objeví, vždy příběhům dodá koule". Přesto si myslím, že kdyby to celé kreslil Parlov, sedlo by mi to podstatně lépe. Ať si každý říká co chce, kresba je 50 % komiksu.

Spidey na "jiný" způsob. Během dvou knih dojde k tolika zvratům, že by to pokrylo jednu sezónu Ordinace. Děj na speedu driftuje, neustále mění směr a než se nadějete, je konec knihy. Dojde i na solidní team řežbu. Tinkerer, ač malý hajzlák, přesto dostál své pověsti "jednoho z nejnebezpečnějších Spideyho protivníků", jak jej moudře popisovali v devadesátkách ve Spider-Manovi od Semicu. Ke konci příběhu neuvěřitelným způsobem "zmutoval" děj a já se nemohu dočkat další knihy. Musím pochválit zejména Parlovovu kresbu (druhá část knihy).

Rozhodně o něco lepší, než první kniha. Přibylo hlášek a tvrdé mluvy, celé mi to přijde drsnější, než předchozí příběh z Gothamu. Finální formace s Trhačem neměla chybu, jen ten drzej spratek by zasloužil na holou...

Gulliveriana sotva ušla, hloupoučká blbůstka. Nějak jsem postrádal onu snovou atmosféru, kterou na mne dýchal autorův rukopis z Vůně neviditelného. Přesto vše zachránila nádherná G, tedy svými proporcemi. Na můj vkus byl příběh příliš uspěchaný a potenciál nádherné obryně v říši trpajzlíků vyprchal s poslední stránkou příběhu. Nepochybuji o tom, že by létající město nymfomanek nejeden čtenář milerád navštívil...
Zlatý osel se povedl o to více, čím Gulliveriana ztrácela - gradací. Zatímco ta u prvního příběhu klesala s plynoucím dějem a byla vlastně nejsilnější hned ze začátku, Osel je postupně se rozvíjející příběh s uspokojivým finále. Tady už Manara hodně popustil uzdu svým divočejším představám a celkově je příběh o pár levelů vejš. Co je ale nejvíc důležité, že i když je nějaký příběh slabší, je hloupoučký, je naivní, tak přes to všechno mne autor dokáže donutit hltat každou stránku a to je známka dobře odvedené práce. Po druhé knize jsem zkrátka zjistil, že jsem cílovka. Líbilo.

Zatím nejnudnější Lobo, co jsem kdy čet. Od prvních sešitů génia masakrů a mučení jsem čekal trochu víc - tam, kde obvykle slzím smíchem půlku knihy fakt nestačí dvě solidní hlášky + jedno stylový vykydlení na celou knihu. A co se Bisleyho skic týče, mám raději jeho plastické malby, s důrazem na zvýraznění zuřivosti.

Smutný příběh tragického dětství a tvrdého dospívání. Cesta do hlubin Rosomákovy duše. Ještě pln emocí naprosto chápu, proč je Wolverine samotář a konzerva. Povinnost pro fans.

Tahle retra v kompletu přímo miluju. Příběh s Cobrou a Hydem jsem četl snad stokrát, díky Semicu a i po letech mne nepřestal bavit. Zato Tarantuli a Wispa jsem čet poprvé. Opět kvalitní retro pro fandy Spideyho. U Romity Jr. obdivuji schopnost dát přičichnout čtenáři atmosféru prostředí NY, ať se postavy nachází v zaplivaném baru, v temných uličkách, opuštěných docích, nebo bojují na střechách domů. Stejně jako dokáže přenést atmosféru města na papír, neméně zdatným je i v zobrazení akčních scén. Jeho klasické malůvky Spideyho mě prostě baví.

Kieth je blázen. Po přečtení sám nevím, jak to celé vstřebat. Kresba se mění jak počasí - z předškolní dětské přes mázlou psychedelickou, až po temnou ostrou (s parádním stínováním). Kresba je u tohoto komiksu klíčová. Určitě to přečtu ještě vícekrát, napoprvé jsem čekal větší jízdu, než na jakou lákali na zadní straně knihy.

Nářez! Pavouk v téhle poloze šmakuje náramně. Temná drsná realita NY třicátých let, příběh syrový, nebál bych se říci přímo Batmanovský. Je to špinavé, temné, je to brutální, což podtrhuje i Doc Ock, aka "Mengele, či Dr. Satan", chcete li... 95%

S řadou "Spectacular" jsem dosud zkušenost neměl a tak jsem k této knize přistupoval s menší nedůvěrou, zda mne to bude vůbec bavit...
Po přečtení jsem plný pozitivních dojmů, natěšený na druhou knihu. Příběh je výborně načasován, děj pozvolna graduje k velkému finále. Rozhovor s Jonahem to celé podtrhuje. Skvělá volba Spideyho, CREW mi dělá radost.

Co to ...? Ukecanější je už jen klasická kniha bez obrázků. Chemie obou borců funguje znamenitě, no a mou peněženku to bude hodně bolet, chci víc. Pecka

Nějak extra mne to neoslovilo. Dobrých hlášek bylo, jak oscarových filmů Zdeňka Trošky. Přeplácaný konec zase evokoval Čapkovo "Jak si pejsek s kočičkou dělali k svátku dort". Čekal jsem větší pecku na úvod Deadpoola u nás.