9

Nevím, co se to stalo, ale v létě jsem se nějak zasekl na Providence a od té doby jsem v podstatě nic nepřečetl. Je to evidentně prokletá blasfemická kniha! Ale Ježíšek mi přinesl pod stromeček tuhle knížečku a nějak jsem, i přes tiché výhrůžné bubnování zpod stolu, do ní zalistoval, způlky přečetl a teď s angínou jsem ji dorazil a po dlouhé době si teda napíšu koment, na což mám náladu a hodlám si to užít.

Začněmež knihou samotnou. Je to kurevská bichle, těžká jak cyp, na čtení v buse v deštivém lednovém temném ránu to fakt není, ale když jsem si sedl na gauč a na svá svalnatá stehna si dal dva polštáře, přičemž ten horní byl předsunut a udělal mi úhel 45°, na něž jsem knížečku položil, četlo se to velmi pohodlně, nemusel jsem to držet v ruce, ani jsem to nijak nehmoždil. Vazba vypadá, že vydrží, papír je dobré kvality, překlad, tisk, lettering, korekce, vše za jedna a jelikož nesdílím Zackovo přesvědčení, že kolosálky jsou čiré zlo, konstatuji, že to je krásný artefakt.

Další na řadě je kresba a jak se mi líbila, což je samosebou čistě subjektivní disciplína a nelze ji objektivně a všeobjímajícím způsobem zhodnotit. Takže tento odstavec je zcela bezpředmětný. Kresba je ….no nehezká, místy až odpuzující a všichni kreslíři mají podobný styl. Příliš pitoreskní, bez temnějších nádechů, barvičková a to mám hrubé linky rád. Občas se mi stane během čtení, že napíšu “kresba nic moc, ale během čtení jsem na ni přivykl“ či “ač ze začátku jsem byl ze stylu kresby znechucen, zhruba v půli knihy jsem prozřel, pochopil a až do konce jsem si nad každou stránkou dvakrát vyšulil honina.“ Zde se to nestalo. Bohužel, ale pro zkušeného komiksového matadora to není žádná velká překážka.

Tak a teď se dostáváme k tomu nejpodstatnějšímu a to ději. Kniha je tvořena dvěma nitěmi, které štopujou příběh do jedné pevné kompaktní ponožky, teda kuš, příběhu, asi bych si měl dát s těmi kurzy háčkování na chvíli pokoj. První niť je JŮ-ES-EJ!! JŮ-ES-EJ!! JŮ-ES-EJ!! Druhá niť je pak vědecko-fantastická. A předem říkám, že vyzvoním úplně všechno, takže varuju před BROJLEREM! A kdo bude číst dále, tak dostanete ptačí chřipku!

Niť č.1. – Děj knihy je zasazen do let 1999 až 2008, kniha pak byla psaná v letech 2013-2017, kdy byla spousta věcí jinak, takže se na tuto niť podívejme kapku drobnohledněji. US army, nejlepší a v podstatě neporazitelná armáda na celém široširém světě, charakterní a pevně morálně i lidsky ukotvena, plná nejlepších altruistických lidí nejlepšího národa světa, bojuje stále i za Prahu v Afghanistánu proti kozojebům. Jak už teď víme, tato armáda nebyla tyto kozojeby schopná ani za 20 let okupace porazit a statečně utekla před rokem a půl. Druhou světovou taky samosebou vyhrála tato armáda (jo a pak ještě trochu ti zatracení prokletí Sověti). Musí se zase férově nechat, že zaznívá i protiválečná struna, kdy nový Pan Prezident chce všechny ty nesmyslné války ukončit, dokonce tam padne i to, že Vietnam byla prohraná válka, to se zas tak často nevidí. Přes hlahol a lesk slávy US Army však nejde tento hlas moc slyšet.

A teď bacha “Pan Prezident!“ Bacha, jo Pan Prezident nejskvělejšího národa, co kdy kráčel po povrchu zemském, je duchem i tělem mladík v nejlepší kondici, kdy jeho nespoutané mládí se už snoubí s rašícími šedinami důstojné moudrosti. Pan Prezident, jenž svými demokratickými pěstmi dokáže zrubat i svého bodyguarda, cvičeného to zabijáka tak, že zůstane v bezvědomí ležet a dodělat ho může jeho žena. Pan Prezident pak, s rozmlácenou hubou a hematomy zvícími granátového jablka, je ještě téhož večera opět bez jediné oděrky a řídí Zemi. Pan Prezident je etalon morálky, lidství, sebeobětování, rázné laskavosti, rozvahy a pevného charakteru, má skvělou superkuňdáckou ženu a roztomilého, šikovného a skvěle vychovaného klučinu. Dělá těžká rozhodnutí, a to, pozor skoro sám! Hehe, kapku odbočím, bo si myslím, že snad i méně bystrým musí být jasné, že žádný prezident/premiér/monacha/atd.., ani americký ani ruský ani žádný jiný, nedělá rozhodnutí sám, vždy za ním stojí klanově korporátní skupiny, které ho drží ve funkci a on musí jejich zájmy vyvažovat, aby se ve funkci udržel. Je to celé obzvlášť pikantní v kontextu toho, jak celý svět může sledovat, že současný Pan Prezident je dementní stařec, kterému musí psát, co má říkat, netrefí z pódia, polovina žen z jeho týmu jsou ženy a když nedej bože začne něco říkat na vlastní pěst, tak ho jeho lidé radši típnou. Konec odbočky. Takže jediným subjektem světové politiky je USA a její Pan Prezident, zbytek světových velmocí jsou pouhé objekty, které hrají druhé housle. Jelikož žádní soupeři pro USA na světě v žádné oblasti neexistují, nemůže být pochopitelně Nemesis našeho nového Pana Prezidenta nikdo jiný, než zase Pan Prezident, tentokrát ten bývalý, nikdo jiný na to nemá.

ALE NEŠŤ!!!! Jsem v dobrém rozpoložení a jako tolerantní muž kompromisu musím konstatovat, že se to nijak zvlášť neliší od toho, co do nás soustavně tlačí americká propaganda v tsunami své degenerativní “umělecké“ tvorby, kterou zaplavuje svět. Opravdu nic nového, je to ve všech filmech i seriálech a ani mi to vlastně tolik nevadilo, když jsem na tu hru chtěnechtě musel přistoupit. Škoda akorát nevyužité příležitosti, kdy to autor mohl pojmout trochu jinak, a ne tak hloupě šablonovitě, ještě s adorací všech těch povinných agend. Ale říkám OK, mám angínu a je to přece jen americký komiks.

2. niť je pak vědeckofantastická. Ta je tak celkově zajímavější, ale bez 1. nitě by nefungovala. Cosi se našlo v pásu asteroidů a Pan exPrezident odkloní značnou část rozpočtu do projektu Monolit, jenž má za cíl vyslat jednosměrnou loďku, aby prozkoumala, co tam ti mimozemšťané dělají a druhou značnou část odkloní do své kapsy, aby altruisticky zachránil pár lidí ve vyřazeném protiatomovém krytu v Šošonských horách, aby mu tam mohli říkat Pane Prezidente. Loď má fúzní a ne termojaderný motor, což jsem odvodil z možností dočerpat palivo někde po cestě, což musí být vodík, ten půjde jistě těžit jednodušeji, než zpracovávat na lodi uran do využitelné podoby. A tento motor musí dávat spoustu odpadního tepla, proto je na lodi teplo jak v ráji, nikdo ani svetr nepotřebuje, všichni si to štrádují v tílkách a paní doktorka má pitkáče tak nízko v bocích, že kdyby si ju poctivě po 2000 dní mise neholila, tak ji musí lézt ven kocur. Na lodi to není vůbec gender vyrovnané, rasově jakž takž, aby to prošlo přes ideově-cenzurní komisi Svaté Inkluze Black Lives Buzerants (SI-BLB), nově nasazenou povinně do každé redakce, jejíž funkci ovšem nadšeně většinou už zastává dobrovolně a zadarmo přímo někdo z týmu; ) Loď, i když je na ni teplo, není vůbec dokonalá, protože ji šili horkým nýtem a dějou se tam teda věci. Mám tyhle Hard Vě-Fa rád, např. The Expanse apod., kdy lidé dobývají teprve sluneční soustavu na “kosmických dvouplošnících.“ Určitě by se zde něco našlo, ale za mě dost spokojenost s touto nití.

Dál to pokračuje 1. niť, hladce, 2.niť obrace, má to spád superdží, jeden zvrat stíhá druhý, zrada stíhá zradu, když už jsem si myslel, že je vymalováno, tak se najednou oškrábalo a malovalo se nanovo, to se musí nechat, odtrhnout se od toho nedá. Retrospektivní část z minulosti mi přišla rušivě vložena, protože přišla v tom nejnapínavějším, ale to byl asi účel, osobně za mě moc rušivé, myslím, že by to šlo udělat lépe. Ke konci je to jízda, vše se mění, všechno je nakonec jinak, jen Pan Prezident zůstává zakovanou jistotou v rozbouřených časech, etalon mravní pevnosti a morálky zůstává zatesán z důstojného profilu do mramoru. God bless America!!!!

Jo, rozhodně stojí za přečtení, trochu méně toho ultranacionalistického nadřazeného amerického patosu a mohlo být i za 4!

Dobrý literální počin, skvěle zpracované vydaní. Úvodní polovina dějově uvěřitelná, o to víc vás pohltí. Ta druhá už je čisté sci-fi a už se mi tolik nelíbila. Kupte si to a uvidíte sami, navíc časem bude mít komiks vetší hodnotu.

Tentokrát to zkusím vzít postupně po řekněme +/- paperbacích.

1-6: První sešit by měl vypadat přesně takhle - po přečtení by mělo být ve čtenářovi něco jako "tak to je hodně dobrý, pojďte do mě s dalšíma". Dvě dějově linky, jedna politická s pletichařením o moc a druhá o navazování prvního kontaktu, plus co se stane na vesmírné stanici když tam jste 3 roky zavření. Líbí se mi jak Soule myslí na detaili (zbraň bez zpětného rázu, doručování zprávy skrz vesmír trvá půl hodiny, války vedeš abys měl ospravedlnění pro vývoj nových zbraní a měl doma veterány, kteří tě v budoucnu mohou bránit ...) Plus z vyprávění mám stejný pocit jako ze seriálu ztracení, útěk z vězení, hrdinové což je za mě věc která u spoustu komiksů chybí. A navíc kdo je sakra Rowan a hlavně... kde kurva je?
5⭐️

7-12: Věci se začínají vyostřovat, jak ve vesmíru tak na zemi. Oproti první části zmačně akčnější, příběh to ale nijak nezjednodušuje. Dějová linka z afgánistánu a hlavně její konec je boží. Druhé setkání vesmírných druhů, mě uplně neoslovuje, ale je dobré. Neuvěřitelné jak Soule dokáže udržet "Ztracení" atmosféru, kdy do každého sešitu narve spoustu věcí a žádná nenudí. A konec 12tého sešitu je prostě.... BOOOM.
5⭐️

13-18: Jak se dalo čekat, na zemi se život v hovna obrací (a bude hůř), ve vesmíru probíhá další fáze setkání třetího druhu a přibyla nám retrospektivní linka a počátek projektu Monolit. To co se děje na Clarku mě zajímalo ze všech tří linek nejmíň, osud země už je lepší linka a retrospektiva je super i díky tomu, že začneme chápat kdo je s kým, na základě čehož vyvstává hromada dalších otázek... například: "Co ta jehla v Eliášově krku?" Nicméně tady musím jít s hodnocením malinko níž.
4⭐️

19-24: Všechno je posraným na vrch a namazanou stranou dolů. Dvě hlavní linky se rozrůstají o třetí, která je retrospektivní a ukazuje začátky (první rok) společného života na lodi Clarke. Soule si pořád drží standartní hromadu informací a cliffhangerů.
4⭐️

25-29: Než skočíme do velkého finále, je potřeba se ohlédnout co dovedlo posátku Clarku tam kde je teď. Co sešit to verbování dvou členů posádky, kvalita příběhu je stabilní, bez větších výkyvů.
4⭐️

30-35: Velké finále. Tak si říkám jestli spolu Soule a Kirkman nechodí na pivo.
5⭐️

Na první dobrou jsem si říkal, že mám spoustu otázek na které neznám odpovědi. Když se nad nima ale zamyslíte jakmile vám komiks tak říkajíc posedne, zjistíte že odpovědi někdecv příběhu jsou jen to chce poodstoupit.

Jinak zpracování suprovní.

Spolu s Alias, Velvet, Zabij nebo budeš zabit je to nejlepší věc co v roce 2022 vyšla v Čr.

Veľkolepý sci-fi politický thriller o mimozemskej hrozbe. Scenárista Charles Soule si pripravil pre čitateľov množstvo príbehových prekvapení a pri niektorých vám bude padať sánka. Vždy na komiksoch oceňujem nepredvídateľnosť a tu som teda vôbec netušil, ako bude príbeh pokračovať. Aj keď ma politika v komikse nelákala (nebaví ma ani v reálnom živote), nakoniec ma chytila ešte viac ako sci-fi príbehová linka s mimozemšťanmi. Veľmi šikovne a pútavo napísaný komiks. Perfektne spracovaná kniha, ktorú by nemal minúť žiadny fanúšik žánru. =►Celá recenzia◄=

Tentokrát to zkusím vzít postupně po řekněme +/- paperbacích.

1-6: První sešit by měl vypadat přesně takhle - po přečtení by mělo být ve čtenářovi něco jako "tak to je hodně dobrý, pojďte do mě s dalšíma". Dvě dějově linky, jedna politická s pletichařením o moc a druhá o navazování prvního kontaktu, plus co se stane na vesmírné stanici když tam jste 3 roky zavření. Líbí se mi jak Soule myslí na detaili (zbraň bez zpětného rázu, doručování zprávy skrz vesmír trvá půl hodiny, války vedeš abys měl ospravedlnění pro vývoj nových zbraní a měl doma veterány, kteří tě v budoucnu mohou bránit ...) Plus z vyprávění mám stejný pocit jako ze seriálu ztracení, útěk z vězení, hrdinové což je za mě věc která u spoustu komiksů chybí. A navíc kdo je sakra Rowan a hlavně... kde kurva je?

5⭐️

Jsem nadšený! Dopis 44 je monumentální sci-fi epos. Skutečně velkolepý a epický po všech stránkách. Vím to, byl jsem jím po tři dny naprosto pohlcený. Nyní mám pocit, jako bych to všechno prožil. Že jsem byl s posádkou lodi Clark v pásu asteroidů i že jsem seděl s prezidentem Bladesem v oválné pracovně Bílého domu a dělal s ním všechna jeho těžká rozhodnutí. Nejsem schopen říct, který sci-fi komiks, z těch, co jsem četl, je nejlepší. Muselo by se hodnotit podle jednotlivých kritérií. Svou komplexností a čtenářským zážitkem však patří Dopis 44 rozhodně k těm nejlepším. V počtu stran jasně vede.

Předně je třeba říct, že je to neskutečně dobře napsané. Hrozně příjemně se to čte. Postavy jsou skvěle napsané a pomalu se vyvíjí. Dialogy fungují a pracují s napětím. Navíc Charles Soule umí pracovat s překvapeními. Často mi po otočení stránky spadla brada a občas jsem nadšením i vykřikoval slova jako “Ho ho ho!” anebo “No, do prdele!”. Prostě mě to pohltilo...

Dopis 44 je spíše technická sci-fi. Není to žádná space-opera anebo divoká vesmírná kovbojka. Je vidět, že Charles Soule má sci-fi rád a že nad tím přemýšlel. Moc se mi třeba líbilo logické rozebrání toho, jestli o nás mimozemšťané vědí a jestli od nás něco chtějí. Tohle mě zkrátka baví číst. Celý příběh má dvě hlavní dějové linky, které jsou spolu propojené. Jedna je spíše vědecko-dobrodružná ve vesmíru a druhá zase politicko-vojenská na Zemi. Celý příběh je dějově neuvěřitelně rozmáchlý a nemá smyl z něj nic přibližovat. Bylo by to jenom zrnko, které by vám stejně nic neřeklo o epické velikosti celku. Bylo by snadné napsat, že je to o povaze člověka a lidstva čelícího setkání s mimozemskou civilizací, ale nebyla by to tak úplně pravda. Je to o konkrétních jedincích a jejich rozhodnutích, které mohou mít a většinou i mají netušené a nedozírné následky. Je to také o nevyhnutelnosti a nesmiřitelnosti. Nikdo zde není jenom záporný anebo kladný hrdina. Každý se rozhoduje zodpovědně na základě vlastního přesvědčení a informací, které má.

Charles Soule a kreslíř Alberto Jiménez Alburquerque mají úžasnou fantazii co se mimozemské civilizace a technologie týká. Alburquerque byl pro tento komiks jednoznačně skvělá volba. Zvládá skvěle technické udělátka i lidi. Jeho kresbu jsem si rychle oblíbil a baví mě. Jednotlivé postavy jsou od sebe jasně rozeznatelné, a to i ve skafandrech.

Vyzdvihnout musím i papír a tisk. Papír je pevný a zároveň příjemný na omak. Neleskne se, nezůstávají na něm otisky prstů, ale tisk je i tak pořád ostrý a barvy syté. Moc příjemně se v tom listovalo. Vazba také naprosto skvěle drží. Když k tomu připočítám i povedený parciální lak na deskách, tak zbývá jen smeknout. Mighty Boys a tiskárna PBtisk odvedli moc dobrou práci.

Nejsme ve vesmíru sami… akorát že jediní, koho to zajímá, jsme my. Mimozemský objekt, náhodně objevený v pásu asteroidů, se o Zemi evidentně nijak nestará a už vůbec nereaguje na pokusy o komunikaci. Což je stejnou měrou frustrující, jako znepokojující. Co chtějí? Jaký účel plavidlo má? A když už nás ignoruje, je to proto, že o nás neví? Nebo naopak ví až moc dobře, čeho jsme schopni?
Pětatřicet sešitů série Dopis 44, které nakladatelství Mighty Boys vydalo v olbřímím kompletu, nabízí nevídané sci-fi dobrodružství, jež se zamotává s každou další kapitolou o kus víc, než by se jednomu zdálo možné. Charles Soule rafinovaným způsobem dávkuje zvraty, takže nejde přestat číst, dokud se nedoberete k finále. Nedává hrdinům nic zadarmo, ať už jde o prezidenta USA, kosmonauty putující k neznámu nebo obyčejné lidi semleté událostmi. Tohle není příběh s jednou šokující pointou, ale komplexní historie blízkého setkání třetího druhu, jež o lidském uvažování (a hlavně chování) nevypovídá nic pěkného.