9

Komiks jsem dočetl asi před měsícem, ale pořád jsem s hodnocením otálel, protože jsem čekal, že se mi dojmy rozleží a pochopím to, co mi při čtení unikalo. Ale bohužel se nestalo a já si říkám, že mi asi nic neuniklo, ale že šlo jen o velmi průměrný komiks, který se tvářil jako něco více. Začátek byl zajímavý, svět byl poměrně originální a bavilo mě ho poznávat, ale pak se to začalo kazit a celé se to rozplizlo do "divnopříběhu", nevím, jak jinak to nazvat. Kresba byla fajn. nejsem z ní tak nadšený, jako kolegové níže, ale rozhodně byla lepší, než příběh. Takže ve výsledku poměrně zklamání.

Už Bouncer ukázal, že spolupráce s Francoisem Boucqem Jodorowskemu svědčí. Domnívám se, že jako druhá silná osobnost dokáže Boucq krotit Jodorowského tvůrci třeštění a dát mu vhodné mantinely. V Měsíční tváří se tak zajímavě snoubí Boucqova totalitární politická fikce, která ve světle současného dění dostává aktuální rozměry, s Jodorowského tendencemi k mysticismu. Zajímavé je, že zatímco v jiných dílech se Jodo vůči křesťanství vymezuje spíše negativně, zde z něj naopak čerpá. Hlavní kladnou silou je zde víra středověkého ražení (stavitelství chrámu, Mariánský kult, mysticismus ve stylu mistra Eckharta, samotný Měsíček připomíná svou čistotou svatého Františka), která stojí proti totalitní moci sovětského/ruského stylu. Samozřejmě, že nechybí typické Jodorowského atributy jako anarchie, psychedelické drogy a zvrácenost mocných, ale v celkem uměřené míře Příběh se naštěstí nerozpadá, ale celkem odsýpá, a nepůsobí jako nastavovaná kaše, jako třeba u Kasty metabaronů. A Boucqova kresba - prostě paráda. Jedna z nejlepších MDEK posledních let.

První půlka docela šlape a má rychlé tempo. Poznáme zákonitosti ostrova Damanuestra na kterém vládne totalitní režim. Bohužel ve druhé části je na mě příliš náboženského plkání a mesiášství. Posledních padesát stran už jsem doslova protrpěl. Tohle asi nebylo pro mě. Vůbec se mi nechtělo se v tom šťourat a přemýšlet nad tím, jako to mám například se sérií Incal. Potěší tak hlavně Boucqova kresba, která je stejně jako v Bouncerovi precizní.

Jasně rozpoznatelný Jodorowsky opakovaně vytěžuje svá typická témata (degenerovaní diktátoři, (falešní) mesiáši, zfanatizovaná lůza, technokracie vs. náboženství) a ingredience (tyranie, dekadence, násilí, sex, mystika), jenže i po stoprvé se mu je daří smíchat v chutnou, neotřelou, myšlenkově podnětnou krmi. Titulní nesmrtelné dobračisko nemluví, ale (biblické) zázraky koná na potkání, jím zažehnutou revolucí pak bezstarostně proplouvá, přitom ji cíleně směruje. Ty nejgrotesknější a nejabsurdnější zvraty nevěřícně komentují i samotné postavy, čímž si autor alibisticky pojišťuje nevytýkání nesmyslností ani mraku nedotažeností. Obzvlášť v naprosto úchvatné, detailní Boucqově kresbě, která zaslouží obrovskou poklonu.

K Jodorowskému už přistupuji apriorně skepticky, dávno ho mám zařazeného mezi lehce přeceňované (či snad přežité?) autory. Ovšem tady mě ten kluk ušatý chilský zase jednou mile překvapil. Ano, čekal jsem zase nějaký šílený nesmysl ve fantastických kulisách a dostal jsem jsem šílený nesmysl ve fantastických kulisách, nicméně se mi tentokrát tento tvůrčí chaos celkem líbil. Je to sice plné křesťanských symbolů, které oceňuji, i když v příběhu podle mě vůbec nic neznamenají, jen tam jsou; je to opět plné odpudivých kreatur a psychopatů, je to zároveň dekadentní, ulítlé, plné zbytečně vysvětlujících dialogů/monologů postav... také jsem příliš nepochopil celkový smysl a silně pochybuji, že ho tam Jodorowsky ve své bláznivém tvůrčím a naprosto překombinovaném výtrysku rafinovaně ukryl, přesto jsem si tento vyfabulovaný a Boucqem pěkně vykreslený svět celkem užil. Bylo to paradoxně zábavné, zajímavé, napínavé i čtivé. Možná za to může fakt, že naprosto nezištný Měsíček, kříženec Supermana s Ježíšem, je jednou z naprosto nejsympatičtějších postav, které jsem v poslední době potkal...

Celkový dojem: 70%

Měsíční tvář je pro mě jeden z nejlepších komiksů od Joda. Svůj nazaměnitelný otisk v něm zanechali jak Jodo, tak i Boucq. Není se ani čemu divit, vzhledem ke způsobu, jakým ho ti dva tvořili. Hrozně mě bavilo ho číst. Bavilo mě, jak hlavní hrdina všemi nástrahami, těžkostmi a dokonce i mučením prochází se svým bezelstným úsměvem. Ten jeho optimismus je nakažlivý. Celý ten komiks má úžasnou kresbou, úžasnou a pro mě uchopitelnou fantazii a je vtipný. Je teda pravda, že konec jsem úplně nepobral, ale zas tak moc mě to tady netrápí.

Klasický Jodorowsky útočící na podvědomí a používající všechny archetypální zbraně. V tomto díle s obvylým mesiášem outsiderem se mu to dle mého podařilo lépe než obvykle. Vynikající je Boucqova kresba . Pro mě v té záplavě Jodorowského děl nadprůměr.

"I po tom všem, co jsem od Alexandra Jodorowského přečetl, mě stejně ještě pořád překvapí, jak moc dokáže věci vyhrotit. U Showman Killera jsem si říkal, že už ty absurdní a šílené situace nelze překonat, ale zase se mu to povedlo a Měsíční tvář je ještě větší bláznivina než cokoliv, co napsal před tím. Úplně každému to asi nesedne, dokážu si představit, že hodně toho bude pro mnohé už za hranou vkusu nebo přijatelné trapnosti. Jenže já si to užíval a nemůžu si pomoct, prostě jsem se přímo královsky bavil. Například část s racky a jejich snesením vajec ve stylu protiraketové obrany bylo tak debilně vtipný, že jsem se rozesmál na celé kolo. Dokonalost." Více na https://nerdopolis.cz/2021/09/27/recenze-mesicni-tvar-alejandro-jodorowsky/

Mě to i bavilo, mám pro tyhle úchylárničky zvláštní slabost.:-) Kresba bez debat úžasná.

Měsíční tvář - Klasický Jodorowsky, několik zdánlivě nesouvisejících dějových linek, despotičtí záporáci, komplex mesiášského hrdiny, biblické texty, fantastika, sci-fi, prostituce a velkolepé scenérie. Jak už ale tady trefně poznamenali kolegové pode mnou, nejvíce to táhne Boucqova kresba, jelikož overall po téměř 260 stranách zbyde čtenáři jen takový ten 'meh' pocit ... Za mě 2*!

Ach jodo ty jodo, jsi jako jojo. Porad se vracis, ale uz si i rikam, jestli se mas vracet. Tohle me vylozene nebavilo. Uz jsem trochu predpokladal, oc pujde, a ejhle, zase se to potvrdilo. Mesiassky komplex se opet recykluje. Jede se porad to same akorat v jinem prostredi a s jinym kreslirem. Kam na ty variace kreace chodi a proc to vlastne rika a komu. Nic ve zlem, ale to nemuze prijit s necim opravdu originalnim, co se syzetu tyce? Musi porad dokola opakovat to same? Navic mi tento pribeh prisel jako jakasi ochutnavka toho, co opravdu chystaji, resp. chysta. Tenhle komiks nezanechal ve me zadnou stopu, natoz abych si z nej neco vyznamneho pamatoval. Joda uz ne prosim, chci jinou Francii! Kresbe nelze takrka nic vytknout, Boucq proste umi a obdivuji ho, ze zvladal Jodovy pochody.

Hltal jsem a těšil se na každou stránku. Super kresba, podivuhodný příběh. Je pravdou, že pointa tam jen tak vykukuje a nejspíš má ostrov sloužit jako alegorie na naši křesťanskou společnost, nebo něco úplně jiného. Užil jsem si to.

Nejsem tvůj otec. Jsem tvoje matka! A ty jsi má netř! ... Už podruhé v krátké době mám u Joda pocit, že čtu Járu Cimrmana, který jen v tomto případě nahradil vichr z hor vichrem z moře. Jádro knihy je nicméně velmi prosté svěrákovské poetiky a připomíná spíš něco mezi duševní krajinomalbou Josefa Stalina a Marylina Mansona. Úchylná společenská uskupení, dystopie, mutantni, bordel, ezoterika, mystično, biblické konotace. V téhle knize je zkrátka všechno. Kromě děje, ústřední myšlenky, nebo nedejbože pointy. To že je Jodorowski zralým kandidátem na pomoc specialistů je jeho čtenářům dávno známý fakt, ale proč musel skrze své fantasmagorie zatížit tak význačného umělce jakým je Boucq, který místo tohto blábolu mohl nakreslit další význačné dílo evropského komiksu, které by kromě ustředí myšlenky mělo i hlavu a patu, to mi není zhola jasné. Naprosto zbytečné, významově prázdné komiksové album.

Dle anotace jsem se těšil na příběh z diktatury a dostal jsem klasickou jodorovinu, kdy diktatura je spíše jen pozadu klasického schématu autora, kdy hlavní hrdinové někam putují/něco plní a vždy jim pomůže nějaká deus ex machina.
Za mě po tragickém Showman Killer druhý nejhorší Jodo v MDEK.