1

Cesta kostí je příběhem o útěku tří trestanců z ruského gulagu přes pustou tajgu. Jsou tu fajn vykreslené charaktery a prostředí. Obé je bohužel až příliš archetypální, takže už po prvním sešitě odcitujete jak to celé skončí. Jinak je to vcelku dobře se čtoucí jednohubka, která nezanechá snad kromě poslední stránky hlubšího dojmu. Je zvláštní, že zrovna takhle klasický erbovně plochý příběh si vybrala kvalitativní úderka Mighty Boys. Ale možná jsem to jen nepochopil. Ač mám horrory rád, k tématu koncentráků určitě nemám nijak blízko. 3,5*

Nakonec trochu zklamání. Premisa se mi líbila, prostředí také, ale celkově byl děj nakonec trošku nudný a málo hororový. Kresba se mi líbila, ale vadilo mi, že obličeje hlavních postav byly těžko rozeznatelné, takže jsem se někdy ztrácel. Škoda promarněného potenciálu.

Taká malá vychladená chuťovka. No K sežrání... :)
V napätí ma cesta kostí udržala takmer celú dobu, a pár krát aj zamrazila. Kresba je síce čarbavá, a ako to skončí viete už v momente ako chalankovia zdrhnú z tábora, no ako to nakoniec Douek vysvetlil, tak som to aj pochopil.

Cesta kostí - Meh! Vcelku předvídatelné 'dobrodružství' na cestě z ruského gulagu, které mimo jiné s názvem tohoto příběhu má společné tak první tři stránky (k vidění i v ukázkách zde na webu). Nebudu zastírat, čekal jsem od toho víc. Nicméně horší než zápletka je snad už jen kresba, jelikož ač protagonistů v knize není mnoho, vyznat se v nich byl vcelku oříšek ... Za mě 2*!

Žiadny Boh. Len hlad. Veľká pecka. Od Cesty kostí som nič nečakal, o to príjemnejšie ma prekvapila. Spadá do extrémne (logicky) temných „táborových“ (gulagy, koncentračné tábory) komiksov typu Vrána: Soumrak bohů alebo Čertův rypák/Tulipánek. Najhoršie na nej je, že najstrašnejšie veci sú inšpirované skutočnosťou (pochovávanie pod cestou, hladomor, kanibalizmus v podobe tzv. „chodiaceho obeda“). Takže ak chce niekto nadávať na tvorcov, ako neúctivo pristupujú k historickým udalostiam, nech si láskavo naštuduje, aké svine v 50. rokoch riadili Sovietsky zväz a to, čo robili. Ak vás odsúdili na 10 rokov a umiestnili vás do gulagu, v podstate sa to rovnalo trestu smrti, keďže priemerné dožitie v takýchto neopísateľných podmienkach bol cca jeden (!) rok. Môj otec, ročník 40, na Rusov nikdy nemal pekné slovo. Veľmi dobre vedel, o čom hovorí. Cesta kostí je snežný gulagovsko-kanibalsko-domovojský survival, čo je síce divoká, ale perfektne fungujúca kombinácia. Scenáru Richarda Doueka nechýba nedoslovnosť, takže ani po druhom precitaní nebudete stopercentne vedieť, ako to bolo. Príbeh je sympaticky jednoduchý, priamočiary a nekomplikovaný. Avšak i na menšej ploche dokáže rozohrať zaujímavú a šialene tragickú hru. Vyhodí vás z pohodlných životných koľají skôr, než si uvedomíte, že to chce urobiť. Minimálne pár hodín vám táto extrémne strastiplná cesta mrazivou tundrou nedokáže odísť z hlavy (hoci by ste si to priali, vrátane strašného posledného panelu). Kresba Alexa Cormacka je fantastická. Alex nádherne nakreslil drastickú „ruskú zimu“ a majestátne, krásne, ale kruté a absolútne nič neodpúšťajúce hory s priepasťami, z ktorých hĺbky sa točí hlava. I najväčší drsňáci, zvyknutí doteraz riešiť svoje problémy hrubou silou, sú proti prírode bezmocní ako malé deti. Beštiálne poňal explicitné scény násilia, ktorých je len hŕstka, ale o to čvachtavejšie sú spracované. Je pravda, že postavy je od seba vcelku ťažké odlíšiť, ale neustále sa oslovujú menami a sú len tri a pri druhom čítaní som sa v nich orientoval bez problémov. Nové komiksové vydavateľstvo Mighty Boys tento skvelý hororový komiks vybavilo tvrdou väzbou, kvalitným papierom, 12. výtvarnými bonusmi a 2-stranovým záverečným slovom. Kto pácha najväčší teror? Fiktívne (?) nadprirodzené bytosti, alebo ľudia? Osobne odpoveď na túto otázku poznám, ale nie je to také jednoduché, ako by sa mohlo zdať, lebo to, čo v Ceste kostí stvárajú niektoré postavy, tak sú k tomu de facto donútené. Kto je teda dobrý a kto zlý? Dá sa to vôbec povedať? Povedal by som: užite si. Ale toto si fakt neužijete.

Zápletka možná není z nejoriginálnějších, ale přesto mne kniha hned chytila svojí atmosférou. Hned od začátku se ve vyprávění propadáme do čím dál většího marasmu, beznaděje, násilí. Cesta hlavních hrdinů za svobodou je dlážděná nejen kostmi, ale i krví. K tomu trochu fantaskna a závěr, který ač spíše otevřený, tak byl hodně zajímavý. Syrová kresba se výborně hodí ke stylu, jakým je příběh podán. Kniha na jeden večer, ale rozhodně ne večer tuctový.

Rusko je esencí deprese a beznaděje, u příběhů ze sovětské éry to platí milionnásobně. Tohle je celkem fajn hororová jednohubka, kde těžko rozhodnout, zdali je tím nejhororovějším komunismus, fantastický prvek nebo snaha tří "hrdinů" přežít... škoda, že jsem většinu knihy nebyl schopen rozpoznat, kdo je kdo v těch ušankách.

Celkový dojem: 60%

Spokojenost. Úderná jednohubka, která baví po celou dobu, má dobrou kresbu a doslova mrazivou atmosféru. Dobře si to hraje s ruskými legendami a hlavně lidskou psychikou. Autor chtěl na malém prostoru na něco poukázat, a to se mu povedlo, je to efektivní. Na co se to soustředilo, tak to splnilo skvěle, a víc v tom hledat netřeba, protože si to ani na to nehraje. Jen jsem se občas musel zorientovat, kdo z těch tří je kdo.

Čtivé od začátku do konce. Místy z příběhu až mrazí… Jako bonus je pěkná kresba. Tohle se fakt povedlo!

Atmosférická hororová povídka z prostředí Ruského gulagu o kámoších, jejich útěku a hladu (a roztomilém skřítkovi jménem "Domovoj" :)). Bohužel předvídatelné, krátké (vnímám i jako plus, chtělo by to vydat HOROR komplet!) a snaha o vyvolání otázek se míjí účinkem, patřím ke skupině, co by v tomhle případě radši vysvětlení. Za mě je !SPOILER! Domovoj projevem schízy (R. v táboře jeblo), ale raději bych tu druhou mytologickou variantu. ;)

Tak tohle je hodně podařené. Kvalitní a temný příběh jde napsat i o třech, dvou, vlastbě jednom člověkovi.

Cesta kostí je brutálny a napínavý hororový survival, ktorý sa šikovne zahráva s čitateľom. Príbeh je dostatočne silný a doznieval vo mne aj niekoľko dní po dočítaní. To je hlavný dôvod plného hodnotenia a ak máte chuť na drsný horor, určite si dobre pochutíte. =►Celá recenzia◄=

+++V recenzii nájdete aj pre mňa najlepšiu hlášku a najlepšiu kresbu.+++

Štvorzošitová jednohubka so zaujímavou atmosférou, prostredím, ale zároveň triviálnym príbehom a často príliš neprehľadnou kresbou. Ambície sú väčšie ako výsledok.
Často som riešil, ktoré z troch postáv mužov s bradou a ušiankou sú na scéne a kde je ten tretí a prečo to nedáva úplný zmysel, že tam nie je. Nie je to vyložený průser, ale rozhodne je to premrhaná šanca na naozaj dobrý komiks.

Nejsem úplný příznivec hororů, ani krátkých příběhů, kde nás autoři vedou poměrně předvídatelně za ručičku, ale tahle povídka vlastně stojí za to a nakonec jsem si to docela užil. Dobrý je, že to nejsou žádná jatka, kde na každý stránce stříká krev. Oceňuju rozhodně kresbu a stejně tak i atmosféru + ty palčivé otázky, které ostatně příběh předkládá. Všichni, jež vyrostli v komunistickém bloku nebo ti, jež mají ponětí o hrůzách gulagů, se příběh dostane lehce pod kůži. Ale jak anotace nasvědčuje nejde jen o hrůzy, kterých se na nás dopouštějí jiní, nejde tak o šílený režim, který je schopen odsoudit člověka na 20 let za pitomý vtip, jde o to, co tyhle děsy dělají s námi. Jak bychom se vlastně zachovali sami? Co bych dělal pro přežití v gulagu nebo mimo v něj v tak zvráceném systému a na takovém nehostinném místě jako je Sibiř. Jakou cenu má můj život v mých očích (Vs hodnoty na kterých život stavím)? Jakou cenu má život spoluvězňů, jakékoli jiné lidské bytosti? Jak rychle se dokážu proměnit v něco, co si raději projektuju mimo sebe, co si vlastně ani sám nechci přiznat? Inu, klasika.

Inu, klasika, ostatně nějaký moudrý muž už dávno prohlásil, že až pod nečekaným a těžkým tlakem se teprve ukáže, kdo ve skutečnosti jsme a tohle je další alegorie na dané rčení v hororovém hávu z nedávné doby. Nebylo to nakonec vůbec špatné. MB svou druhou knihou opět nešlápli vedle. Takže jen houšť.

plusy
- kresba, která sedla příběhu a vlastně ho udala a udělala. Cormack umí hru se stíny a staví dobrý atmo
- uvěřitelný příběh (ostatně tyhle hrůzy se fakt děly) a uvěřitelné postavy (na těch pár stránek)
- hmatatelná atmosféra (takhle v zimě na horách, v mrazu - to fakt chceš číst)
- hororové a metafyzické elementy jsou v náznaku a davaj volnost pro interpretaci čtenáře a nejsou hlavním hybatelem příběhu

mínusy
- příliš jednoduchá zápletka (ale i kus suchýho chleba je v gulagu posvícení) - na můj vkus nás ale vedl autor až moc za ručičku a to napětí nestupňoval asi tak, jak bych čekal
- příběhu by seděl alespoň nějaký ten nečekaný zvrat. Je to zbytečně trhané, přímočaré a rychlé. Až moc rychlé (s charaktery, minulostí, gulagem, ruskými bajkami si šlo pohrát daleko lépe - je to fakt promarněná příleřžitost)
- ten závěr je ještě kratší než by mu slušel. Je evidentní, že Douek chtěl alespoň na závěr nějaký překvápko, kde by položil pointu / otázku pro čtenáře, ale úplně se to nepovedlo. Přišlo mi to opět moc narychlo a bez lepšího prolnutí.

Doslov je must-read, pro celkovej kontext. Je stejně krátký jako příběh, ale mnoho z nás si znovu asi položí otázku, proč do toho Douek nedal prostě více... takže pro někoho je to plus, pro jiného mínus a řada lidí to ani nemusí přečíst. Ale určitě stojí za to užít si každou stránku, pač jich vskutku není mnoho.

Celkové hodnocení: 70 %

Jednoduchý horor, pohybující se na hraně realistického dramatu a snového děsu. Richard Douek nijak neidealizuje lidskou touhu přežít, obzvláště pohybujeme-li se v prostředí sibiřského gulagu. Syrová absurdita příběhu vám dojde už v okamžiku, kdy se dozvídáte, že hrdina byl zavřen na dvacet let nucených prací za špatný vtip o Stalinovi. To si pak jeden hned přestane dělat iluze o lidech nebo hodnotách někde na konci světa, kde namísto lišek dávají dobrou noc šklebící se přízraky.
Cesta kostí však nestojí jen na scénáři, ale také na atmosférické kresbě Alexe Cormacka, která bravurně vystihuje podstatu místa a okamžiku. Každá rána pěstí bolí i samotného čtenáře, stejně jako všudypřítomný mráz a narůstající hlad v útrobách hrdinů. Sto stran pak oběma tvůrcům bohatě stačí k tomu, aby se se ctí vypořádali s nároky hrůzostrašného vyprávění, jež potěší jak dobře vygradovaným konfliktem, tak nezodpovězenými detaily, nechávajícími prostor pro vlastní fantazii. Povedená záležitost na jeden večer.

Čisto čistý průměr, ale místním tajtrdlíkům se to bude líbit.

Atmosféra skvělá, rusko k takovým temným uchylárnám sedí. Zhltnul jsem to jako malinu ale…šup šup a je konec. A ani mi to nepřišlo nějak extra vygradovaný. Jasně konec to má a pokud chtěl autor vyvolat otázky okej..nicméně tohle neni žádná intelektuální extraliga na to, aby si to takovej konec mohlo dovolit a víc než jindy by tady slušelo pustit dál alespoň jedno issue, kde by se vysvětlilo, co to k*rva bylo za divnotvora! Temnej, děsivej element, fungovalo to a líbilo se mi to. Ale sakra mohl tam být alespoň náznak..možná je cosi v ruský mytologii, co mi uniká. Ale kdo má načtený ruský legendy? Škoda, velká škoda..nicméně kniha zpracovaná skvěle, atmosféra hutná a nepříjemná, ale kdyby to bylo jednou tak tlustý a věnovalo se jednou tolik každý jedný části + poslat nějakej hint ohledně “žrouta”…bylo by to nekompromisních 5. Tenhle typ příběhů mi ale zatraceně chutná…dobrá práce Mighty Boys! Jen tak dál!

Komiks jsem přečetl na jeden zátah. Fajn oddychovka, i když děj byl celkem rychlej, přímej a bez velkých zvratů. Kresba k tomu naprosto sedí. Knížka je moc hezky udělaná. Na konci je u sběratelské verze i jakýsi obsáhlý seznam lidí, kteří se na komiksu asi nějakým způsobem podíleli. S poděkováním. Nevím, jestli ho obsahuje i běžná verze, nebo se od sebe liší jen obálkami. Skvělá práce!

Příjemná jednohubka okořeněná brutalitou, masakrem a děsem. Někdo si může stěžovat, že je to předvídatelné. Ano je. Zvláště pro národ Járy Cimrmana, který se stejnou zápletkou také pracoval. Ale vůbec to nevadí. Právě proto, že víme, kam to směřuje, tak si můžeme užívat tu plíživou atmosféru hnusu a brutality očekávaného. Navíc čtenář ví, že lidi nejsou jediné monstra, které skrz to bílé peklo putují. Ale možná taky jo. Kresba a barvy mě bavily. Jednotliví aktéři jsou ve svých mundůrech a kuliších trošku hůře rozeznatelní, ale scénář s tím do určité míry pracuje a kreslíř Alex Cormack jim udělal dost detailů na to, aby je čtenář dokázal rozeznat tam, kde je to potřeba. Doslov autora Richarda Doueka pak celou knihu zasadí do historického kontextu.

Zajímavý komiks ze zajímavého prostředí. Vše plyne svižně a kresba vypadá solidně. Ale i když se to vlastně dobře čte, tak to má poměrně velký háček, alespoň v mém případě.
Bohužel komiks uteče jako nic a nestihl jsem si k postavám nebo k tématu o čem komiks vypráví vybudovat nějaký vztah.
Děj je vcelku triviální a zároveň ho rychle prokouknete.
Překvapivý je až sám konec, který je otevřený a má vás vybízet k otázkám. To je ale ten problém.
Sám autor o komiksu napsal, že pro něj nebylo důležité nabídnout odpovědi, ale naopak položit otázku/y. Já si však nejsem úplně tak jistý, zda-li o to vůbec stojím.

Schirru: dekuju!!!! Ja si za boha nemohl vzpomenout, diky!

Darth Raelchi: ta povídka o které mluvíš je, myslím, Země slepců od H.G. Wellse :) díky za připomenutí, četl jsem jako dítě a jdu si to znovu sehnat :)

Descent monstra jsou vývojová větev, Marshall o tom občas v rozhovorech mluvil, právě kvůli tomu, že po Dog Soldiers každý počítal spíš s lykantropem (ne tím klinickým :) nebo nějakou podobnou verzí monstra - hold prokletí, když se proslavíš jiným filmem :D To pak měla podpořit i dvojka, ale nějak to vyšumělo, Marshall pokračování nikdy extra nechtěl a i ten odlišný konec v US verzi filmu s tím, že jim pomáhal i někdo místní kdo s nimi byl v kontaktu, nebyla úplně Marshallova vize, protože už se trojky asi nikdy nedočkáme :/ Mimochodem, i když se film odehrává v US - Kanadské přírodě, všechno je to točené v Anglii :) Hlavně jeskyně jsou komplet britská studiovka :)

A k tomu Pádu do tmy, já to už tenkrát spíš bral jako rozvinutí teorie o dalších evolučních větvích, kdy tě okolní podmínky donutí se přizpůsobit odpovídajícím způsobem. Nevím, kde a kdy, ale kdysi jsem četl zajímavou povídku o lidech někde v Jižní Americe, kteří byli od narození slepí a mezi ně přišel cizinec pro ně z jiného světa. Taky zajímavé pojetí celé kultury, když si slepý a jak je na tom vše postaveno. Ale jinak mi i docela sedlo, že jsme o těch jeskyních lidech nic moc nevěděli. To je jak s vetřelcem, snaha ho vysvětlit anebo ho zasadit do nějakého ohraničeného kontextu vědy a porozumět mu, se vždy setkalo s neúspěchem. Prometheus a Covenant budiž nám ideálním příkladem, že vetřelec nepotřebuje origin.

Anton: no právě to je ten fígl v tom, máme Domovoje jako bytost nebo jako něco v nás. Celý to balancuje na jeho psychice. Ospravedlňování a snaha být pořád člověkem. Domovoj je někdy vykládán jako přízrak, který dlí za tebou v temnotě nabádající tě ke špatnostem, na druhou stranu jsou o něm i hezké příběhy, ve kterých vystupuje jako duch domácnosti. Někde je zase legenda o něm, že v podobě v jaké se ti zjeví buď do roka umřeš nebo budeš stát na nohou. Doslov leccos dovysvětluje a rozhodně by neuškodilo si něco počíst o slovanské mytologii.

Anton: Si přečti i to povídání od autora na konci, abys to lépe pochopil.

Darth: ja jsem ale vubec nespojoval wendigo s komiksem, byla to reakce na Fimiho a film Pad to tmy. Nicmene diky za info, ale pokud se nepletu, tak na konci sam rika, ze Domovoj neni. Proto by me zajimalo co to teda bylo - respektive by me zajimala legenda, na ktery ta postava stoji.

Anton: wendigo tam vubec neplet. Nosna myslenka pribehu stoji na ruskych legendach a mytech, vcetne te o domovojovi. Ma to byt jakysi druh domaciho ducha nebo skritka, ktery na jednu stranu slouzi domacnosti ale na stranu druhou te muze pronásledovat, taky je interpretace ze do roka umres kdyz te navstivi. Sam jsem kdysi nasel dve skoro protichudne interpretace ve slovanskych mytech. U nas bohuzel domovoj prestal byt nejak zastoupeny vlivem christianizace a az na vyjimky bylo pohanstvi nebo pohanske prvky vymyceny, v lepsim pripade pokrestansteny natolik ze se puvodni myslenka davno ztratila v propadlisti dejin. Mame o tom opravdu kuse informace a proto je cesku nejbliz se podívat na mrazika nebo kosteje nesmrtleneho, popr si precist krasu nesmirnou. Tam jsme, cesi, nejbliz slovanskym mytum a legendam.

Anton člověče nejsem si jistý, to jsi mě zaskočil

Fimi: Tam nebylo něco jako vysvětlení, že to jsou ti horníci a Wendigo mýtus? Nevím, je to škoda, hrozně jsem chtěl zjistit co to vlastně bylo:/

Já toho žrouta považoval za jakousi druhou osobnost Romana, ale každý si asi musí udělat svůj názor.

Anton možná něco jako Pád do tmy, tam jsi taky nezjistil nic o těch příšerách v jeskyních a přitom dobrý atmosférický krváček