Za mňa najslabší Brubaker, aký sa objavil na našom trhu (a to som čítal temer všetko), jedným dychom však treba dodať, že i slabší Brubaker je stále ľahký nadpriemer. Kým v jeho doterajších komiksoch ma bavilo, ako inovatívne pristúpil k téme, zápletke a postavám, ako sa hral, experimentoval a vzdával hold, či už ich štýlom, žánrom alebo histórii, tentokrát akoby zlenivel a uspokojil sa s najľahším možným riešením. Inkognito vinou toho pôsobí ako jednoduchá parafráza ma marvelovky (Shield nahradila S.O.S, Hydru iná organizácia, nechýbajú dokonca „Nick Fury“ a „Black Widow“). Po druhom čítaní sa situácia našťastie zlepšila a pochopil som pár vecí, ktoré mi na prvý raz unikli (a zabránili mi v kvalitnejšom zážitku). Po výtvarnej stránke je to samozrejme špička, keďže to kreslil Brubakerov dvorný Sean Phillips. No a keďže to vychádza ako omnibus od BB/art, môžete sa spoľahnúť na kvalitné prevedenie: 368 strán, 1300 gramov, desiatky strán bonusov, esej, tvrdá väzba, prebal, lacetka a okrem bonusov a samotného komiksu Inkognito vydanie obsahuje aj sequel Tajní vliv. Viac v mojej recenzii: https://www.fandom.sk/clanok/recenzia-inkognito-tajne-vydani-komiks

S katalogy z aukcí a výstav zkušenosti nemám. Očekával jsem, že v katalogu najdu všechno, co jsem viděl v muzeu na zdech. Bohužel tomu tak není. Chtěl jsem si některé originály, na které jsem v muzeu neměl dost času, pořádně prohlédnout. Ale co už. Jako výběr z české, respektive československé, komiksové tvorby za posledních 100 let to funguje dobře. Spoustu komiksů, uvedených na výstavě, jsem viděl poprvé a možná že i naposled. Takže díky aspoň za ten katalog.

Oproti předchůdcům patří tento další střípek ze světa Stranger Things rozhodně k těm lepším.
Děj má slušný spád, ale zápletka je poměrně jednoduchá. Na tak malém prostoru se nevyhne zkratkovitosti.
Díky svižnosti jsem se nenudil a našlo se tu pár momentů, které byli vcelku fajn.
Kresba neurazí a drží si svojí laťku.
Takový lepší průměr

Skvelé politické superhrdinské dráma. Akcia a kresba je vpobode. Suboj Aquamana a Black Manty bol na konci divný, ale čo už. Celkom fajn komiks.

Asi nejsem úplně cílovka Brubakerovy tvorby, ale tohle mi zatím z toho, co jsem od něj četl, přišlo nejlepší. Zajímalo mě, jak to dopadne a konec mě nenasral, což splňuje dva body, co by slušný detektivní příběh měl mít.

Pokračování prvního dílu, na stejné (dobré) úrovni. Fajn je i sekce o japonském erotickém komiksu.

Gristlewoodské údolí ukrývá jedno z nejděsivějších tajemství. Léta se o něm mlčelo, nikdo z dospělých o něm nechtěl moc přemýšlet, nebo se jím zabývat. Ale nyní nastal čas celé to letité trápení jednou a provždy ukončit a sprovodit ze světa. Comics Centrum se zase jednou předvedlo v tom nejlepším světle. Údolí zrůd Steva Nilese a Grega Rutha je prostě a jednoduše nádhernou knihou se vším všudy, včetně velkého formátu, tuhých listů a kvalitního tisku. Bez ohledu na to, zda jste příznivci podobných mysteriózních příběhů, Údolí zrůd vás zasáhne. Steve Nilesovi se daří mistrně balancovat na rozhraní horroru a drsného dětského survivalu, aniž by sklouzl k tuctovosti. Silné emoční zabarvení přidalo vyprávění na atraktivnosti a dodalo mocnou dávku napětí. Ke kresbě Grega Rutha není mnoho co dodat: je prostě fenomenální, ohromující a parádní. Jediné, co mi zabránilo dát maximální hodnocení, je poněkud primitivní a nepřesvědčivý konec.

Je chlupatý, ozbrojený, nebezpečný, a samozřejmě také poslední svého druhu. V podání Scottieho Younga je Rocket navíc neskutečně zábavný. V prvních čtyřech navazujících sešitech je to opravdová jízda na tobogánu. Hláška stíhá hlášku, jedna skeč je lepší než druhá a zásahů do černého je tolik, že je ani nestihnete všechny pobrat. Kresba výborná, plně v duchu onoho šíleného Rocketova dobrodružství. Pátý samostatný sešit už přece jen v tempu trochu zvláční a zpomalí… jak také jinak, když jde o vyprávění samotného Drooda, jehož slovník je neobyčejně pestrý. V závěrečném šestém sešitě usedl za kreslící podložku Jake Parker, jehož styl je oproti Scottiemu Youngovi o něco jednodušší a ne tak „drsný“. Také scénář tohoto příběhu vykazuje podobné charakteristiky, stále se ale najde plno skvostných momentů. Tenhle Chlupatý a nebezpečný komiks byl moje první seznámení s univerzem Strážců Galaxie, a jako takový nedopadl vůbec špatně. V budoucnu budu muset naplánovat nějaký další vstup.

V dubnu 2003, během bombardování Iráku utekli z bagdádské zoologické zahrady čtyři lvi. Toto je jejich příběh o svobodě. Scénárista Brian K. Vaughan (Y: Poslední z mužů, Sága) a kreslíř Niko Henrichon (Noe) dali dohromady příspěvky vojáků, reportérů, záchranářů, bloggerů a iráckých občanů, aby z nich sestavili skutečný příběh o tom, co se dělo v bagdádských ulicích během Irácké války. Nikoho proto asi nepřekvapí, že Smečka z Bagdádů je trochu jiná než klasické komiksy. Není to o romantice, sluncem zalitých stráních, krásných scenériích, zvířecí pospolitosti, lásce a vstřícnosti… Bagdád je městská džungle, plná trosek, špíny, krve a smradu, v níž vyhrává právo silnějšího. A přestože se v knize neobjeví jediný člověk (s výjimkou finálního epilogu) je to vyprávění o lidech, o jejich krutosti, bezohlednosti a nespoutaných ambicích. Tím, že nám ho předkládají lvi, je syrové a nemilosrdné, viděné optikou „druhé strany“ bez zjemňujících fines či pokryteckého vlastenectví. Ostatně každá válka má své hrdiny, zloduchy i nevinné oběti.

Samostatný komiks z řady DC Young Adult představuje zavedenou hrdinku v neznámé podobě. Příběh o tom, že dospívání je dřina i pro superhrdinky, dobře doplňuje kresba, která zajímavě střídá lehké pastelové barvy s jednoduchou černou a bílou.

Dva celkem solidní kratší příběhy.

Komiks dvou překvapení. Číslo 1 - přesně pro tohle nesnáším DC i Marvel, takže sipřečtete díl 17 který je snový díl na konci Smrti rodiny, čekáte že díl 18 bude navazovat, ale leda hovno, protože mezi dílem 17 a 18 je asi 50 sešitů rozesraných do 7mi řad a taym se stanou ty nejvíc důležité věci, prostě by se z toho člověk posral. Číslo 2 - přesně takového Batmana bylo potřeba po těch lapáliích s rodinou a dětma. S nikým se nesere, nemluví (první sešit bez slov je super). Ale musím uznat, že je to výborně ukočírované vzhledem k tomu co se v Batmanovském světě stalo (smrt rodiny je proti tomu nic). Je to super, super, až jsem přemýšlel o 5ti hvězdě.

Josef Vybíral pokračuje v postupnej kompletizácii Rahana na českom trhu a po jednotke prichádza, neprekvapivo, dvojka. A žiaľ rovnako neprekvapivo, ako vtedy, aj teraz sa dočkáme trojice príbehov, ktoré poznáme už z minulosti. V jednotke šlo o príbehy Tajemství slunce, Bláznivá tlupa a Past na ryby a teraz o Kouzelný kámen, Vodní hrobka a Mamutí bůh; všetkých šesť sme si v minulosti mohli prečítať v knihe, ktorú pod stručným názvom Rahan v r. 2003 vydal Albatros. Takže ak ju máte, sú pre vás prvé dva vybíralovské diely teoreticky zbytočné. Avšak šanca, že ju vlastníte, nie je vysoká, keďže vzhľadom na starší rok vydania je všade vypredaná. A pravdupovediac ak ju máte a ste Rahanov fanúšik, asi aj tak si to budete všetko kupovať odznova, aby ste raz mali kompletnú zbierku. Rušili ma niektoré ťažkopádne okamihy (Rahan padne do jamy s kolmi, ale zachráni mu kožu, že má okolo nohy uviazanú lianu, o pár strán do jamy padne ZNOVA, ale medzitým pršalo tak veľmi, až sa naplnila vodou, takže sa mu zase nepodarí napichnúť sa na koly) a wtf nápady (lovci si z ulovených zvierat zvyknú brávať rôzne trofeje, logika ale vraví, že by to malo byť niečo, čo len tak nepoškodí zub času – kly, kosti, zuby... -, náš obľúbený dlhovlasý hrdina si ale vezme CHVOST, ktorý o dva dni zhnije). Rahan je i v dvojke sám sebou: praveký divoch, ktorý napriek tomu temer v každom príbehu objaví šokujúci vynález alebo revolučný spôsob obživy. Tu puzdro na zbraň, tam zapaľovanie ohňa prostredníctvom slnka, hentam mimikry. Je čudné, že takýto vizionár a mysliteľ neustále behá po zemi v bedrovom rúšku, oháňa sa nožom zo slonoviny a hľadá miesto, kam chodí spávať slnko. Ak dáme bokom tieto (a podobné) sarkastické bonmoty, zostane nám komiks doslova zo starej školy. Je to európska klasika, krásne nakreslená Andrém Chéretom. Poteší pevná väzba a celkovo nádherný obal, vďaka ktorej, ak raz Parom dá, sa celá séria bude vedľa seba parádne vynímať. Srdcovka to nie je, keďže keď príde reč na dlhovlasých divochov, uprednostňujem skôr Thorgala a Conana, ale čo je skvelé, to je skvelé a nezáleží na tom, či to je alebo nie je srdcovka, ale na tom, či je to dobrý komiks. Bonusy: životopis scenáristu a jeho spomínanie na tvorbu/vznik Rahana.

Nádherné retro. Super komiks, mám naňho dobré spomienky.

Děkuji Tomu Kindovi za to že tohle napsal , neskutečné finále a neskutečná série . Miluji to .

Ještě že jsem šel do kina na nové zpracování Tří mušketýru. Původně jsem si Škorpiona kupovat neplánoval, a to i přesto, že mám Mariniho mám rád. Měl jsem z toho příběhu trošku obavy a moje knihovna není nafukovací. Tři mušketýři mě ale nalákali svou atmosférou a na Škorpiona mě přemluvili.

Hned první stránky příběhu dávají tušit, že to bude parádní. Přinejmenším že bude mít kvalitní základy. Na prvních stránkách jsme totiž svědky tajného setkání nejmocnějších rodin starého Říma. Na tomto setkání se dohodnou, že využijí nového náboženství, které je na vzestupu. Využijí křesťanství, aby se udržely u moci i v následujících staletích.

Následně vyprávění skáče do druhé poloviny XVIII. století, kde se již setkáváme se samotným Škorpionem. Děvkařem, šermířem, vykradačem hrobů, vzdělancem a v neposlední řadě rebelem, který se neváhá vzepřít církvi, ani papežově Švýcarské gardě. Rozehrává se zde příběh o spiknutí mocných, o církevních intrikách a o několika osobních mstách. Tato první kniha je skvělým základním kamenem pro celou sérii. Staly se zde důležité události a nadefinovaly se důležité postavy a jejich motivace. Vyprávění má perfektní tempo a naprosto mě pohltilo.

Zmínit musím samozřejmě i Mariniho kresbu a barvy. Pokud jste četli jeho Batmana anebo Orly Říma, tak víte. Jeho kresba je precizní a jeho děvy vnadné. Ale jeho barvy, to je dokonalost sama. Barvy dělá ručně a používá vodovky, které mě v komiksech hodně baví. Často používá syté odstíny, které krásně podtrhují atmosféru vyprávění. Radost pohledět.

Tak toto bol šialený apokalyptický komiks. Epický komiks o zamrznutom Central City. Flash je skrátka frajer.

Ja neviem. Mám Warrena Ellisa celkom rád a ilustrátor Jason Masters odviedol dobrú prácu (detto farbiar Guy Major). Ale ako pri jednotke, ani pri dvojke si nie som istý, či je takéto smerovanie ságy slávneho agenta OO7 správne, nesprávne, originálne alebo je na každom z nás, aké. Na jednotke som kritizoval, že proti krvavým komiksom a priori nemám nič, ale k takej „staromódnej“ postave, akou James Bond nepochybne je, sa gore skrátka nehodí. V dvojke k tomu pristupujem podobne. Výbuchy násilia sú nečakané, šokujúce a drastické (lámanie krkov som asi ešte nevidel a to som v hororoch videl a čítal už ozaj všeličo), no k tejto postave sa mi to pod Ellisovým vedením (ne)hodí podobne, ako stvárnenie samotného ústredného hrdinu. Ten vyzerá zameniteľne a nezaujímavo a aj sa podľa toho správa. Hlavne mi pripadá nijaký, bez charizmy, bez chuti, či aspoň zápachu. Občas prehodí kvázi vtipnú hlášku, ktorá mu zjavne nejde cez pery, inokedy sa správa ako fušer (upozornenie na seba v podzemnom depe). Je to skôr profesionálny gigolo so zbrojným preukazom. Zlepšenie oproti jednotke vnímam v zápletke. Kým v nej sa mi nepáčilo, že sa špičkový anglický špión zapodieva takou podradnou témou, ako drogový kartel, v dvojke bol nepriateľ č. 1 zvolený predsa len dôstojnejšie, správnejšie, atraktívnejšie a sálal z jeho nemilosrdnosti rešpekt. Trocha divné (bitkárske) finále.

Výživné dobrodružstvo s Hellboyom.

Dobré hlavní lince od Snydera dobře sekunduje Batman a Robin, nightwing je opět nemastný neslaný.

Hlavní linka od Snydera dobrá, ale tu už známe. Nightwing je nemastný neslaný a Catwoman je tak strašně špatná že to snad ani není možný. 3 hvězdy zachraňuje jem ten snyder

První oficiální mise Hellboye pro UPVO, jsou tam opice, kouřící opice, náckové. Všechno co k Hellboyovi patří. A když si to přečtete s třetím Lovcem čarodějnic tak uvidíte jak má Mignola všechno propletené se vším.

Finále bolo rýchle a krátke i keď epické a nereálne. Páčil sa mi však krátky príbeh na konci, kde Batman spolupracoval so Swamp Thingom. No nič moc, ale fajn vyvrcholenie tohto súboja o psycho-piráta. Fajn kresba.

Mangu vôbec nečítam (tie proporcie sa nedajú vydržať), ale musím uznať, že ma tento komiks príjemne prekvapil. Jediné, čo mi chýba ku dokonalosti sú tí smrtonoši. Zdali sa mi "ehm" divný? Ja neviem :-D Inak super komiks.

Nějak se mi to povedlo posbírat všech 24 dílů po 29 korun v LK a s potěšením sleduju, jak si to děti samy našly v knihovně, malý Kapis si to prohlížel, ještě ani mluvit neuměl. No a dneska si to tak četli spolu po obědě, než jsme si zašli zahrát fotbal, až mi srdíčko plesalo, a já se k nim přimazlil a četl s nima a ponořil jsem se s nima do příběhu jejich očičkama a teda, vůbec to není špatné musim konstatovat. A dokonce kousek tu má i Moebius. Za mě fajne jak cyp.

To je tak když Lovecraft zabloudí do pochmurného kraje napíše tam povídku, kterou pak nakde Mignola, uzpůsobí to svojí představě a dá scénáristům kteří se drží not.

„A teď mě poslouchej, ty pitomej bígle.“ Podobne rozkošné stripy, ako napr. Calvin a Hobbes. Vtipné, pôvabné, milé, ale i sarkasticko-filozoficko-existenciálne, hlboké a hĺbavé, precítené, melancholické a v podstate depresívne a temné, zároveň výstižne udierajúce klinec po hlavičke. Autor mal v podstate celý dospelý život rôzne zdravotné problémy a i vinou toho dosť komplikovaný súkromný život, čo sa nejeden raz logicky premietalo i do jeho tvorby, postáv atď. Paradoxne je to napriek tomu (značne špecifickým spôsobom) veselé a zábavné. Dole klobúk pred Schulzom za tonu skvelých hlášok a dialógov a za to, koľko vtipov dokázal vymyslieť na tú istú tému (lopta, Snoopyho jedným slovom otrasné nočné stráženie, kradnutie „deky bezpečia“). Niektoré nápady sú neskutočné (za mňa boli najvtipnejšie nádherne WTF scény, v ktorých sa ľudské postavy snažili komunikovať so Snoopym v jeho rodnej psej reči, čomu vôbec nechápal, prípadne z toho bol na prášky), avšak na rozdiel od Lucy si nie som až taký istý, že je to plemeno bígla. Zbierka je smutne zaujímavá i tým, že je na nej vidieť, ako sa autorov zdravotný stav ku koncu zhoršoval. Posledné diely vyzerajú relatívne inak ako prvé, hoc pravdupovediac kresba už v prvých častiach bola jednoduchá a „detská“, takže si to niektorí čitatelia zrejme nevšimnú. Kniha disponuje zaujímavými, menej častými rozmermi a kvalitným 7-stranovým textovo-vizuálnym bonusovým materiálom.

Kritika dnešní sosajety a woke culture v prostředí alternativní ČR - me gusta. Všichni jsou barevní (zelené vlasy, tretky, křiklavé oblečení), všichni jsou super, ale všem je to prd platný. Pořád jim život komplikuje bílý muž toužící po penězích. Na pozadí probíhají jasné zprávy, že woke svět je povrchní úplně stejně jako ten konzervativní.

Zápletka je vlastně romantická, což se líbilo nejen mně, ale bude se to líbit i teens. Kresba je úplně v pohodě. Panelování je skvělý. SFX v podobě kresby vycházející z mobilu je supr nápad. Storylajna odsejpá, má smysl, pointu a postavy se chovají uvěřitelně.

Snad se bude komiksu dařit, potřebujeme kritiku woke culture jako sůl. Ale nejen to. Potřebujeme hezky nakreslené komiksy, které jsou akční a neřeší se v nich nesmrtelnost chrousta. Snad se podaří, protože to tomuhle by slušel i merch.

Dávno před Geraltem znal fantasy svět jiného Bílého vlka, Elrika z Melniboné. Jestli nám může Geralt připadat někdy sobecký a sebestředný, Elrik takový bezpochyby je. Co hůř, pro svůj prospěch neváhá svou duši upsat těm nejhorším démonům. Ale není to zas úplně jeho chyba, protože pro jeho nadřazený a dekadentní národ je to normálem. Stejně jako pojídat na hostinách lidské maso, bodat otrokům jehly do očí nebo věštit z novorozeňat. Život pro ně nemá žádný větší význam. Pokud to ale není život Elrikovi milenky. Nevadí, že únoscem je její bratr a současně Elrikův bratranec, nástupce trůnu. A tak se vydává na záchranou výpravu s pomocí démonů a elementálů. A také meče požírajícím duše, nazvaným Bouřava.
Elrik patří bezesporu k tomu temnějšímu, co fantasy literatura nabízí. Což se perfektně povedlo převést do komiksu nejen autorům scénáře, ale hlavně ilustrátorům. Tohle rozhodně není pohádka pro malé děti.

Je to klasický hellboyovský úlet s Rasputinem, tajnými nacistickými konspirátory a šílenými vědci, přičemž dojde na klasické pěsti pekelného kluka, ale oceňuji všechny díly, ze kterých alespoň trochu sálá ona tajemná atmosféra ruin, kostelů a hřbitovů, temných nocí, duchů apod. Také je znát kresba naprosto skvělého (mého oblíbeného) Maaleva.

Celkový dojem: 80%

Jsou to ruští vojáci, doktorko. Smrt mají v popisu práce.

Dlouhodobě neskrývám, že mě tyhle celosvětově katastrofické kulisy příliš neberou, ale jak jsme tady uprostřed jednoho konkrétního ruského nadpřirozeného "problému", celkem mě to bavilo.

P. S. Koukám, že cituji to samé jako Norri:)

Celkový dojem: 70%

Vesměs všechno podstatný o tomhle nádhernym, emocema protkanym komiksu už bylo řečený předchozíma komentářema. Nemůžu se ale ubránit dojmu, že Balada pro Sofii v katalogu CC bohužel zapadla tak nějak podobně nenápadně jako Daytripper u Crwe. A to je obrovská škoda. Můžete se mnou nesouhlasit, ale pro mě je tohle rozhodně nejlepší věc od CC od vydání Rváče. Přehlídnout tenle úžasně ztvárněnej příběh (Miloš Forman by se asi při jeho čtení trochu uculoval ;), reflektující širokou škálu lidskejch vlastností - těch kladnejch i těch zápornejch, ale i v tomhle případě naprosto lidskejch, přirozenejch a pochopitelnejch - by byla fakt škoda.

Millar si opět s ničím neláme hlavu a jestliže byl první díl nelítostný, drsný, sprostý, krvavý, ..., tak druhý díl šel ve všech aspektech ještě dál. Trochu ubylo humoru, což je škoda, i když by se asi do příběhu úplně nehodil. Millar jde mnohdy "přes čáru" a je to jen dobře, že rád opouští mainstreamové vody a nabízí čtenáři trochu toho méně korektního zážitku. Závěr mne hodně natěšil na další pokračování.

„Tohle jednou musí vyjít v českém překladu.“ ❤️

Více zde: https://edblok.blogspot.com/2013/03/daytripper.html

Nulový děj, maximum soubojů. Není to špatné, ale úplně nečekám, že se z toho najednou vyklube něco inteligentního.

Docela fajn příběh plný klišé (kterých prý v dalších dílech ubude a série se do nich spíš strefuje, teď mi to ale zatím tak nepřijde) - problémem je tady hlavně kresba, která mi přijde opravdu podprůměrná. Jakmile jsem si všimnul, že ty jejich oči bez života vypadají jako žabí, už to nešlo nevidět. Pokud to ale zkousnete, není to úplně pitomé.

Pořád mám s Mýty ten problém, že de facto od porážky Temného netuším, kam se ubírají (skutečně mě zajímají akorát příběhy mláďat, zde božskou mocí obdařené Winter), ale teď to aspoň ke konci vypadá, že se k čemusi řádně osudovému a tragickému schyluje. Byť tedy hlavní dějový blok budování nového Kamelotu dělá ze sympatické Růženky umanutého, zaslepeného "paladina naděje", který si nenechá do ničeho mluvit a svou pofidérní vizi "druhých šancí" naplňuje bez ohledu na náklady či poničené vztahy.

Civilnosti si na Spider-Manovi cením hodně a mám rád jeho obyčejnější, přízemní příhody (ve srovnání s kosmickým zachraňováním multiverza), ale v tomto případě není moc o co stát. Sexy Stříbrná kuna se pouze představí jako někdo v pozadí operace, na důchod se chystající, vystrašený zloděj Černá liška nezaujme a Petr řeší s kostýmem úplně stejné potíže jako minule (je špinavý, tudíž si musí vzít náhradní černý). Plášť a dýku se těším, až si přečtu hezky v celku v NHM #52.

Vypjaté momenty očekávání a nervozity před komplikovaným porodem vyvažuje oddychové, nebo možná už vyloženě komediální, snažení šikanovaného, obtloustlého nerda Ollieho stát se Spideyho parťákem jako skvělý Spider-Kid. Z čehož Petr samozřejmě nejásá; no já se bavil výborně.

Díky Mary Jane, skoro už rodící Harryho manželce Liz a samotnému zoufalému, ale odhodlanému Harrymu získává další souboj Spider-Mana se Zlým duchem na intenzitě i silných emocích. Když je skvěle napsán, postačí jedno zaprášené (záhy hořící) skladiště, aby pořádně vygradoval. Zato Plášť a Dýka byli docela o ničem a vzhledem k nepěknému kouskování mě přehození segmentů v číslech 28 a 29 nijak nerozhodilo.

Jednoduchá zápletka představuje úkrok k obyčejným, civilním problémům Petra Parkera, když je náhodou slizkým reportérem vyfocen při převlékání z kostýmu a onen bezcharakterní lump se negatívy (sic!) naivně pokouší prodat zločincům. Takový neškodný průměr s nic moc kresbou, víc mě tentokrát zaujali Cloak a Daggerová. Tisk, překlad i redakční práce od Semicu znovu jednou hrozné.

Páni! Bizarní, drsná "kung fu wuxia" akce ve stylu ujeté tarantinovky se povznáší nad logiku (ne, tady sofistikovaný ani jakýkoliv jiný příběh fakt nehledejte) a dadaisticky si pohrává na střídačku s usekanými údy a trapnosuchým humorem kombinujícím popkulturu se slovními hříčkami či fantasy zenovými poučkami z letáku. Geoff Darrow to pak vykresluje v takové maniakální detailnosti, případně velkolepých filmových úhlech a střihu, že prostě bere dech. Až možná trošku kontraproduktivně, protože plynulost čtení ustupuje dlouhému, pečlivému prohlížení. CC odvedlo skvělou práci, tohle vyjít zmenšené v Modré Crwi, byl by zážitek třetinový.

Přestože dění přímo navazuje na předchozí knihu, Usagi s inspektorem Ishidou řeší jinou zapeklitost a otevřený konec z minula nechávají ležet ladem. A že se pořádně zapotí a po celých 7 sešitů jim bude čtenář zobat z ruky!

Ano je to pořád to samé. Ano, pořád se tam vystřídají všichni záporáci. Ano, nemění se status quo. Ale přesně takhle si pamatuju zábavné průměrné mainstreamové čtení. A to myslím kladně. Není tam moc textu, nejsou tam žádné velké koniny, příjemně to plyne. Pointa je sice pitomá, ale aspoň tam nějaká je.

Čte se to dobře ve vlaku, na wc, i vedle ječících dětí. Prostě příjemná odpočinkovka.

Nikdy se nedozvíme, kolikrát jsme už mohli v životě umřít, kdyby ... (chom se třeba v jednu chvíli rozhodli udělat něco jinýho, než jsme udělali). A u těch, který svět opustili předčasně, se nikdy nedozvíme, jakým směrem se jejich každodenní život mohl ubírat dál. Skvělá věc.

Pokud si to koupíte jako komiks ze světa Asterixe tak je to o dost slabší než "hlavní série". Pokud si to koupíte jakožto dětský komiks tak si myslím, že to svou práci odvede.

Jokera 1 môže čítať každý, kto vie, kto je Joker, Batman a Jim Gordon, ale je pravdou, že na jeho plné vychutnanie je fajn poznať ich bohatú históriu. Napr. to, čo kto komu (a prečo a kedy) urobil. Joker 1 s tým operuje do nemalej miery. Trvám si na tom, že si ho užijete aj bez znalosti starších vecí, ale hej: s ich znalosťou si ho užijete predsa len výdatnejšie. Pomôže vám poznať Rok jedna, Kameňák alebo Černé zrcadlo. A ak netušíte, čo je zač Soví tribunál, máte problém. Scenárista Tynion IV si vychutnáva bohatú minulosť postáv a toho, čo spolu v minulosti zažili (a nejakým zázrakom prežili). Ja osobne to poznám, takže som sa spokojne uškŕňal pri nenápadných slovných zmienkach o páčidle atď. Faktom je, že dostáva zabrať logika (niekto, kto vám zaplatí 25 miliónov za úkladnú vraždu človeka, vám nie je schopný zaobstarať strelnú zbraň?). Otázkou je, ako prijmete namakaného Gordona v tielku. Čo je tak trochu v rozpore s tým, ako bol odjakživa poňatý. Bol to chlap z mäsa a kostí a so svojimi starosťami, nie akčný borec. Našťastie, Tynion IV to v tomto smere nikdy nepreženie. Vždy nájde cestu späť a ponúkne Gordona, ktorý možno vyzerá prehnane mužne (ale ako hovoria Taliani: dá sa vyzerať prehnane mužne?), no všetko vylepší jeho vnútorný noirový monológ. Stále je to starý dobrý Jim, zraniteľný a chybujúci, ale zároveň neskorumpovateľný a večne premýšľajúci o zle v spoločnosti atď. Súčasťou Jokera 1 je aj viacero bonusových krátkych komiksov, spomedzi ktorých najmohutnejšie vynikne flashback do vzdialenej minulosti. Odohráva sa po Roku jedna (resp. Mužovi, který se smál od Brubakera): Joker sa zjavil na scéne, pokúsil sa otráviť gothamskú vodu a skončil v Arkhame. Bonusový komiks sa odohráva práve v tomto období a je nakreslený tak, aby vizuálne ladil práve so starým Rokom jedna z 8O. rokov. Viac v mojej recenzii: https://www.fandom.sk/clanok/recenzia-joker-1-komiks

Události související s atentátem na Heydricha z trochu jiného úhlu pohledu. Výborně zpracované téma, v rámci něhož autoři dokázali vypíchnout to hlavní, co se k tomuto historickému okamžiku vztahuje, a vedle toho příběh doplnit detailnějšími střípky, které nastiňují atmosféru tehdejší doby a tím dávají do souvislostí jednání jednotlivých postav. Pro mne jeden z nejlepších komiksů věnujících se československé historii, ukazující, že není vše tak černobílé, jak bývá obvykle prezentováno.

Znovu výtečný Usagi, tentokrát ale jen ve dvou příbězích. V tom prvním se svým novým společníkem Yamamato Yukichim setkají se zlodějkou Kitsune a malou Kiyoko, které se zapletou s místním gangem. A poznají, že i mezi zločinci může něco znamenat čest. V tom druhém se rozdělí při pronásledování pětice zabijáků, aby Yukichi sám narazil na jednu z nejnebezpečnějších postav celé franšízy, šílenou Keiko a jejího "strýčka" Jeie. Bohužel, tentokrát se nedočkáme obohacujících vysvětlivek k jednotlivým příběhům. Takže si musíme vystačit s tím, že se dozvíme, že profesionální eskortní jednotky se nazývaly Watari-kashi.

Postapo, kde lidský život ztratil téměř jakoukoliv hodnotu, a kde jakékoliv city jsou nežádoucí, protože vás dělají slabšími. Motiv s deníkem, který pro jednoho z hlavních hrdinů zosobňuje cestu za poznáním, je hodně dobře zpracován, i když vyústění tohoto bylo hodně rychlé. Zajímavá je černobílá kresba, která se k postapo atmosféře rozvráceného světa i lidských vztahů skvěle hodí.