Už hodně dlouho jsem se u komiksu nesmál nahlas. Tomuhle se to podařilo.

Na domácí tvorbu naprosto parádní! Osobně mi mnohem víc sedla kresba Ledeckyho, ale Suchánkova je samozřejmě taky moc hezká a klidně bych si ji dokázal představit u nějaké mainstreamové Marvelovky.
Dějově je to ok, nejvíc se mi ale líbila povídka Máslový sušenky (ta zkušenost s krabicí od sušenek, ve které je schované šití jsem sice už slyšel aspoň jednou v nějakém standupu, ale je to tak zajímavá vzpomínka, kterou má tolik lidí společnou, že mi to vůbec nevadí).

Parádní oddechovka. Chtěl jsem si přečíst něco nenáročného a Kletba se mi přesně trefila do nálady. Nehraje si to na veledílo, je z toho cítit nadsázka a celé se to čte moc pěkně. A hlavně to baví.
Časová smyčka mi nedává smysl, ale to mi vlastně ani nevadilo.
Zpracování knihy je tradičně prvotřídní.
4a1/2 *

Oba příběhy paráda, postavám jsou šité na míru a jejich charaktery mi dokázaly bez problému a svým jedinečným způsobem prodat. Penguinovo i Riddlerovo vyprávění také pojí svěží přístup a pojetí s nejednou, pro čtenáře nastolenou otázkou; důmyslné skloubení s pohledy na jejich dětství, jenž se projevuje až do jejich současného já a závěrečné pointy; a především fungující, modernizovaný odkaz na Mooreův Kameňák. Poslední zmíněné platí obzvláště pro Riddlera, který toho dosahuje mj. nejen ikonickým panelováním, ale také koncem otevírajícím se čtenářově vlastní interpretaci.

Snad jediný problém, který jsem příhodně vnímal také u obou příběhů, je jisté utržení se ze řetězů, které už pode mnou zmínil GWB. Protože jasně, jedná se o superhrdinský žánr, jenže v tomto případě se autoři netypicky pokoušejí o více realistické a přízemní pojetí. Což se jim také daří, o to více však poté zamrzí, když se v určitý moment už při zemi neudrží. A pokud bych si měl na závěr vybrat pouze jednoho favorita, tak zřejmě nepřekvapivě Riddlera. Zlomený Tučňák byl skvělý, ale mrazivý Hádankář mě posadil na prdel. Ať už svoji vizuální stránkou, s tou spojenou naprosto bravurní atmosférou či scénářem, jenž měl navíc oproti tomu prvnímu mnohem údernější závěr. Celkově jsem (i navzdory výše zmíněné menší výtce) nadmíru spokojený a budu pouze doufat, že se u nás a snad brzy dočkáme špatných dnů také z pohledů dalších postav.

Před deseti roky by se mi to asi nelíbilo. Měl jsem radši Jima Leeho a Batmana, který se bral trošku vážně. Je evidentní, že už jsem jinde. Dneska si tyto přepálené příběhy a divokou výtvarnou stránku užívám. Všichni jsou tady parádně drsní a hláškující. Přepálená a špinavá malba probouzí fantazii mnohem více než čistá linka mainstreamu. Je to osvěžující. Škoda, že toho není více.

Silný, krásně nakreslený a parádně odvyprávěný komiks. Umělec Stjepan Šejić odvedl na Harleen výbornou práci a je vidět, že je to autorský komiks, který má umělec pěvně v rukou. Šejić je převážně umělec než klasický komiksový scénárista, a tímto přístupem přistupoval k tomuto komiksu. Nepsal klasický scénář, ale nastínil příběh a dialogy, pak k tomu přizpůsobil panelovaní, a jakým způsobem bude příběh vyprávěn a jaké bude mít tempo. Šejić jako umělec převážně vypraví obrazem a vizuální formou. Nicméně musím uznat, že to na komiksu nebylo vůbec poznat. Šejić má hodně silné a zajímavé dialogy, které mají hlavu a patu, a parádně po psychologické stránce fungují. Scénář je povedený a hodně se mi líbilo se dostat pod povrch doktorky Harleen Quinzelové. Její rozhovory s panem J. jsou velmi povedené a fungovali na mě. Co se týče vizuální stránky, tak to je kapitola sama pro sebe. Šejić udělal užasnou kresbu, která se mi moc líbí. Jsou to úžasné obrazy, na které je radost koukat. A ty barvy jsou úžasné. Fakt super práce. Největší problém tohoto komiksu je, že má přesně daný konec a samotná cesta k němu je dost předvídatelná. Z mého pohledu zapojení do příběhu Harvey Denta funguje, tak na půl, ale několik hezkých momentů to nakonec přinese. Harleen je moc povedený komiks, který udělá radost zkušený komiksovým znalcům, tak i začátečníkům.

Pupíky jsou pro mě asi největší překvapení ze všech komiksů, které jsem kdy četl. Přestože se totálně míjím se zamýšlenou cílovkou, oslovila mě jak kresba, tak humor, kterými jsou stránky doslova prošpikované.

Kresba, podle mého neprávem kritizovaná jako hypersexualizovaná, vtipným cartooningovým zachycuje teenagery jako bezedný rezervoár emocí a hormonů, které tak či onak musí vyjít navenek. Pupíky začínaly jako jednoduché jednostránkové gagy, ale díky talentu autorské dvojice se podařilo vytvořit až překvapivě plastický obraz světa, ve kterém postavy žijí.

Moje nejoblíbenější část celého omnibusu je čtvrté album, česky vydané jako Souboj krásek. Dle mého nabízí až neuvěřitělně detailně propracovanou psychologii postav, za kterou by se žádná vážnější literatura nemusela stydět.

Celkově nemohu omnibus jinak než doporučit. Jako komiks dílo funguje svěle a Albatros/Cooboo odvedli skvělou řemeslnou práci. Vydání kombinuje oba francouzské integrály a proto neobsahuje osmý díl, ani žádné album ze spinoffu (česky vyšlo jako Krávovinky).

Nářez !!! a to absolutní ! Carey stvořil pod hlavičkou labelu Joa Kinga naprosto famozní horor. Není to žádný přehnaný krvák, ale typ atmosferického thrilleru, který jednoduše miluju. Je úžasné, jak se oba dva příběhy prolínají, aby došlo k celkovému pochopení a jak ta celková mozaika hrůzy do sebe zapadá. S každou další kapitolou člověk žasne, kam se až může lidská smůla dostat. Hlavní hrdinka dlouho trpí, aby nakonec došlo víceméně k happyendu. Kresba je neméně zdařilá, za mne je to celkově výborné dílo a jedno z parádních překvapení letošního roku ! Myslím, že od Careyho začnu pomalu louskat jeho další beletrii (Lucifer, Mezi řádky, Hellblazer) , protože mne tímto počinem hodně dostal....

celkové hodnocení: 95%

Parádní (a za pár let nejspíš i dost aktuální) příběh z pera Bartosze Sztybora tentokrát sráží naprosto blbá (a fakt to nejde napsat jinak) kresba, která je kvalitou a barvami tak někde v 80.letech. A tady ta retro stylizace, pokud byla vůbec umyslná, nemá žádný význam.
3,5* (čteno loni v originále)

Super nápad mít kraťas o batmanových záporácích. Penguin je lepší průměr, jen mi tam strašně vadila nekonzistentnost Penguinovi výšky (viz scény se šlapkou hned po návratu do Gothamu). Riddler mi přišel vyloženě perfektní asi do 2/3, pak se tam zbytečně kecá, až bych skoro řekl o ničem, když teda nepočítám to velké Riddlerovo odhalení. Budu rád za další takové příběhy.

S Nanits jsem se setkal již v původní elektronické podobě. Nanits jsem četl a hltal plnými doušky spolu s hudbou a zvukovými efekty, které byli dokonalé. A ikdyž jsem velký zastánce knih a papíru, tak Nanits jsi mě získalo a kupoval jsem každou kapitolu co byla vydaná. O to víc mě potom mrzelo zrušení vydávání a nakonec i nefunkčnost aplikace nebo nemožnost si přečíst již zakoupenou tvorbu, která teda bohužel nebyla nikdy dokončena. Byl to pro mě hořký konec.
Poté se objevila tato kniha, kde pánové dopsali rozdělaně kapitoly.
Tak jsem to opět zakoupil a pojal se číst.
V první řadě hned podotknu, je znát , že komiks byl dělán původně do již zmiňované aplikace s hudbou a efekty. Některé stránky , hlavně bojové scény, působí jakoby jim něco chybělo.
Jinak je to dílo hodné vaší pozornosti. Jen bohužel je tu svět Nanits jen nakouslý a tak nějak není nic uzavřeného. Samotná kniha je označená jako kniha první, nicméně jestli bude někdy pokračování je ve hvězdách. Takhle ta kniha defacto nemá konec. Jen náznaky věcí příštích.

Ze všech tří CP2077 komiksů, které u nás zatím vyšly (těším se na XOXO!), je Výpadek rozhodně nejlepší. Výtvarným stylem, způsobem vyprávění, příběhem i celkovým poselstvím. Kdyby to šlo, dal bych spíš čtyři a půl hvězdy. Fakt dost dobrý. Ale měl bych k tomu dvě věci:

1) Za ten překlad přijde Ženíšek do pekla - platí samozřejmě hlavně pro hru (hrál jsem radši s anglickými titulky, to se fakt nedalo), ale vidět takhle dokurvený i komiks, to prostě fyzicky bolí.
2) Když už se někdo snaží, aby mu postavy mluvily jakože hovorově, tak ať kurva nepoužívá "jseš", ale úplně normálně "seš". Nikdo neříká "jseš"! Prostě nikdo! A je to tam asi milionkrát...

Tahle manga je to, co by mohl být Brutal, kdyby měl nějaký propojující děj a nebyl úplně blbej :D Zatím jsem mírně pozitivně překvapen.

Za samotný příběh bych hodnotil vlastně celkem průměrně, ale to zpracování? Naprosto skvělý počin a přijde mi docela šílené, jak dobře se tu autorům podařilo vzít operu a přepracovat ji pro úplně jiné médium jako je komiks. Opravdu luxusní "kus umění"!

Těžko se mi hodnotí, protože kvalita jednotlivých příběhů extrémně skáče. Přestože si velmi vážím myšlenky, za kterým kniha vznikla, nakonec přece dám jen 2*, protože ty nejlepší části jsou velmi dobré, ale ty nejslabší jsou fakt naprostý děs (a i když Ukrajině fandím, tady na mě byla občas ta propaganda trochu moc). I přes moje nižší hodnocení ale doporučuju přečíst.

Alenka v říši divů je bezpochyby jeden z nejbláznivějších příběhů, jaký byl kdy napsán. Svět, v němž je téměř všechno vzhůru nohama, všichni se tu chovají divně, dělají bláznivé věci, mluví nesmyslně a někteří vypadají i dost bizarně. Je to tak šílené, až je to kouzelné. Na sedmdesát kreslených stránek samozřejmě nepřenesete původní Carrollův příběh v celé jeho komplexnosti, scénáristovi Lewisi Helfandovi se přesto podařilo řadou jednotlivých skečů navodit tu správnou ztřeštěnou atmosféru. Výtvarník Rajesh Nagulkonda přidal komiksu na pohádkovosti a výsledkem je nekomplikované líbivé leporelo báječných dobrodružství jedné malé holčičky v podivuhodném kraji divů. Nehledáte-li hlubokomyslná životní moudra, literární skvosty či velká umělecká díla, s Alenkou si tady můžete užít chvilku báječné zábavy.

Toto komiksové album obsahuje tři povídky mistra mystické hrůzy Edgara Allana Poea - Jámu a kyvadlo, Černého kocoura a Skokana, a to v moderním podání scénáristy Martina Vaňa (alias Eberhardta von Grubendorfa) a výtvarníka Jiřího Cardy. Adaptace klasických a slavných literárních děl je vždy věc ošemetná, vyznačující se množstvím rizik, a ne vždy se podaří naplnit základní kánon obsahu a atmosféry zpracovávané předlohy. To, že čtenář originál zná, může být stejně tak výhodou, jako nevýhodou. V tomto případě se autorům podařilo vetknout do povídek spoustu temnoty a děsivé atmosféry, malinko jim však pokulhává dějová linka. Některé přechody jsou hodně krkolomné, občas jsem měl dokonce pocit, že jim z řady vypadl nějaký ten panel, tím spíše, že slovní doprovod je ořezán doslova až na holou kostru. Grafika Jiřího Cardy mě osobně příliš neuhranula, nicméně věřím, že se najdou fandové, pro něž je fantasmagorická a nedají na ni dopustit. Jáma a kyvadlo nebyla ódou na radost, ale nebyla ani zklamáním. Technická poznámka: proč je na obálce uvedeno, že se jedná o grafický román, když jak originály, tak obsah téhle kniha jsou povídky?

Dave je dvacetiletý mladík bez peněz, bez děvčete, zato s naprosto marnou a neperspektivní prací v nonstop večerce Poslední zastávka. Teď se ale zdá, že se děje něco významného: Dave se totiž zamiloval. To by koneckonců nebylo nic zvláštního, tedy pokud by Dave nebyl upír. Jessica Abelová a Gabe Soria popisují trampoty upířího mládence s láskou bez velkých gest, fanfár a oslnivého lesku. Jejich civilní, hravý přístup k tématu si tak trochu utahuje sám ze sebe, a také z provařených upířích klišé. Ruku v ruce s tím, jdou i kresby Warrena Pleece, podpořené barvami Hilary Sycamorové, které stojí oběma nohama na zemi a dávají vyniknout silné a sevřené struktuře příběhu. Ten je přímočarý a hodně osobní. Přestože neřeší velká dilemata ani neprovádí hloubkový průzkum upíří duše, dokáže nastolit otázky, na které se obtížně hledají odpovědi. Současně ukazuje, jak zrádná a falešná může být dychtivost po počitcích, které málokdy přinesou to, co se od nich očekává.

Lili byla unesena. Výše výkupného je stanovena na 10000 Euro v malých bankovkách. Místo předání - zámek Bois Renard (Culhat). Brána se otevírá a dobrodružství začíná. Jeho průběh je ponechán na čtenářích, protože to oni rozhodují, jak se bude záchrana Lili odehrávat. Komiks, který je současně gamebookem. Jak se dostanete k závěrečnému vyvrcholení je ponecháno čistě na vás, na vašich špatných či dobrých rozhodnutích a někdy samozřejmě i na štěstí. Problémem gamebooků obecně je skutečnost, že vlastně nemají žádný příběh, byť se mnohdy tváří nesmírně důležitě a poučně. Faktem však je, že přes všechny proklamace a mnohomluvné reklamní upoutávky, jde čistě o to, projít labyrintem a zabít bosse či najít poklad. Můžete to dělat v jeskyních, na hradech, v kosmických lodích nebo třeba na zámku Bois Renard. Bonusem Unesené pak je, že vám celé bludiště nabídne obrazem a v barvách. Kromě neustálého skákání ze stránky na stránku, jsou v některých panelech ukryty tajemné odkazy, které vás nutí být neustále ve střehu. Ztratit se tady, je pravděpodobně ta nejsnadnější věc pod sluncem a nevěřím, že se někomu podaří zachránit Lily hned napoprvé. Z tohoto pohledu je Unesená nápadem k nezaplacení, na druhou stranu je toho bloudění a slepých uliček možná až příliš. Člověk totiž velmi rychle ztratí prvotní nadšení, a kniha mu žádný únikový prostor nenabídne. V komiksovém provedení má gamebook ještě jednu nevýhodu navíc: panely vás zobrazí v místnosti či chodbě aniž by bylo zřejmé, odkud jste přišli.

Já jsem se toho trochu bál, bál jsem se nějakého naivního splatterpunku, ale James Tynion IV je naštěstí šikovný scenárista, který, ač mě to celé děsí a zajímá trochu méně, než záhodno, to pěkně ukočíroval po stránce čisté plynulosti i napětí.

Celkový dojem: 70%

Není to zlé, ale nejlepší na tom celém je galerie na konci.

Zkrátka Dan Černý s jeho humorem a stylem kresby. Víc by asi nebylo třeba dodávat. Zpočátku jsem si říkal, že tohle je možná až moc pro děti, bez narážek pro dospělé, ale pak se to nějak zlomilo a já jsem se bavil. Ani tento DC omnibus nepostrádá úvodní povídání o historii tohoto komiksu.

Romance ze střední díl druhý, plná citu, pocitu, touhy, lásky, nepochopení, něhy, poznávaní, lásky. Příběh je tuctový, ovšem plyne tempem, který mi je sympatický a dokáže pohladit po duši.

Tohle je strašně nedoceněný komiks, pokud jde o příběh tak prostě paráda se spoustou postav, které superman na verbuje aby odrazily útok na zemi prostě klasika.

Hodnotenie oboch kníh ako celku. Chřtán som si kúpil, lebo mám rád kresbu Šejiča. V prvej knihe mi kresba vadila, najmä hlavy na digitálnom pozadí mi hodne pripomínali fotokomiksy z Brava. Druhá kniha má kresbu výrazne lepšiu. Rovnaké je to s príbehom, prvá kniha predstavuje postavy, v druhej už sledujeme putovanie a aj keď je komiks ukecaný, veľmi-veľmi ukecaný, číta sa dobre. Problémom je, že dve knihy príbeh len načali, končia cliffhangerom a pokračovanie nebude. Áno, Dort tvrdil, že sa hovorí, že niekedy o pár rokov bude aj tretí diel, ale aj keď som hľadal, jediné čo som našiel je, že Šejič projekt pred desiatimi rokmi stopol, lebo sa nepredával. Takže aj keď sa mi druhá kniha páčila, odporúčam ju len tým, ktorým nevadí, že dostanú pekne nakreslený úvod do neexistujúcej ságy. Je to ale škoda.

Hodnotenie oboch kníh ako celku. Chřtán som si kúpil, lebo mám rád kresbu Šejiča. V prvej knihe mi kresba vadila, najmä hlavy na digitálnom pozadí mi hodne pripomínali fotokomiksy z Brava. Druhá kniha má kresbu výrazne lepšiu. Rovnaké je to s príbehom, prvá kniha predstavuje postavy, v druhej už sledujeme putovanie a aj keď je komiks ukecaný, veľmi-veľmi ukecaný, číta sa dobre. Problémom je, že dve knihy príbeh len načali, končia cliffhangerom a pokračovanie nebude. Áno, Dort tvrdil, že sa hovorí, že niekedy o pár rokov bude aj tretí diel, ale aj keď som hľadal, jediné čo som našiel je, že Šejič projekt pred desiatimi rokmi stopol, lebo sa nepredával. Takže aj keď sa mi druhá kniha páčila, odporúčam ju len tým, ktorým nevadí, že dostanú pekne nakreslený úvod do neexistujúcej ságy. Je to ale škoda.

Že začátku jsem si říkal že to už ztrácí dech, ale jak se blížil konec, tak jsem byl jak na jehlách jak to dopadne.

Uzavřena mini serie, která by neměla uniknout pozornosti žádnému fanouškovi DC comics.

Nuda, navíc neustále přerušovaná vedlejšíma linkama o ničem.

Konec série, která za mě měla tak akorát délku, myslím, že čtvrté album už by mohlo být na škodu. Takto jsem se po celé tři díly bavil a závěr přišel v příjemném tempu. Určitě by se v tomto světě dal vystavit několikadílný epos ve stylu Ekho, ale nevím, jestli by mě to ještě bavilo. Tyto tři díly mě ale bavily víc, než jsem vůbec čekal.

Za mě mírně lepší, než první díl. Zajímavé zvraty, parádní Mygatule, drsné bitvy... Velmi příjemné čtení, když si chcete cca 30 minut odpočinout a neřešit složité zápletky a komplikované děje.

Původně jsem neměl v plánu kupovat, protože popisy ani hodnocením mě moc nezaujalo, ale když jsem našel všechna alba v Levných knihách po 39 Kč za kus, tak jsem zkusil. A jsem moc rád, protože jde o velmi příjemný fantasy příběh, který má spád a ničím se nezdržuje. Na kresbu jsem u evropských komiksů zvyklý lepší, ale svému účelu posloužila.

Koupil jsem vlastně jen proto, že bylo v Levných knihách za pár korun. A za tyto peníze příjemné počtení, ale nic, za co bych chtěl dát plnou cenu, nebo k čemu bych se chtěl znovu vrátit. Kresba byla příjemná, dějově však velmi zkratkovité.

Velký příběh je o předvolební agitaci ve Springfieldu, takže taková smutně satirická agitka (ve smyslu "hlavně jděte volit, i když jsou všichni politici kreténi"). Malý příběh je hříčka z Homerova dětství. Tentokrát totální průměr.

Abych byl upřímný, po reakcích, které jsem v průběhu let posbíral, jsem čekal naprosto unikátní a přelomové dílo. Nakonec jsem dostal "jen" velmi příjemný příběh, které zkoumá krátké období v životě dvou kamarádek. Velmi civilní a vlastně poměrně obyčejný příběh, se kterým se ale může čtenář ztotožnit.

Ani pár týdnů po přečtení vlastně nevím, jestli jsem konec plně pochopil, ale vím, že mě prostě tento díl bavil. Už jsem přestával věřit a doufat, že Carey všechny linky dokáže uzavřít, ale nezklamal a všechny mé obavy rozptýlil. Takto si představuji parádní závěr série.

Musím souhlasit, že tento díl je opravdu nejslabší z celé série. Příběhově podstatě zbytečné zdržení před finále, pořád to ale nebyla žádná tragédie a šlo o příjemný průměr.

Baví mě Mýty, baví mě Mezi řádky a bavilo mě i toto. Je pravda, že série by se bez tohoto příběhu v klidu obešla, ale na druhou stranu by byla o zábavný díl kratší. Líbilo se mi, jak se autorům povedlo obě série propojit tak, že to i v příběhové linii Mezi řádky dávalo smlys.

Hodně jsem se na tento komiks těšil, očekával jsem nadprůměrné dílo, ale ve výsledku jsem byl poměrně zklamaný. Za mě čistý průměr, nepříliš zajímavý příběh a velmi nesympatické postavy. Jedno přečtení bohatě stačilo.

K uzoufání nudná městská fantasy bez vlastní fantazie, která nenabídne nic co by jste už neviděli někde jinde. Autorka má evidentně něco načteno, ovšem taky málo napsáno, jde viděl, že je to její prvotina psaná v mladém věku.

Fantasy komiks inspirovaný mangou pro mladší publikum, který nenadchne ani neurazí, zkusil jsem to, nejsem ovšem cílovka.

Kitaro je směs japonského folklóru a brakového hororu, vtom správném smyslu. Během čtení jsem se několikrát hlasitě uchechtl, obsah ocení jak velcí tak malí čtenáři. Šigeru Mizuki je frajer, jeho úžasná kresba krajin s groteskně legračními lidmi prostě skvělé funguje. Jen menší výhrada, nejsem si jistej ale na straně 16 ten upír rozhodně nechtěl hrát piškvorky ale japonskou hru go.

Zombie z Marvelu mají jednoduchý ale úderný děj. Kresba Seana Phillipse (Vetřelci, Temná věž) má správně pochmurnou atmosféru a dravý styl. Ikoničtí hrdinové s prohnilou fazónou vypadají zajímavě neokoukaně.

Na mangu jsem se těšil, hlavně z důvodu, protože se mi předešlé dílo autora Hitler velmi líbilo. Moc jsem netušil do čeho jdu, věděl jsem jen, že je to povídková manga o jókaich. Jako někdo kdo o japonských strašidlech v životě nečetl, jsem očekával něco na způsob Black Jacka, přece jen co je starý je dobrý, kdo by vydával letitou mangu a nebyl by to klenot.
Fráze z knihy říká: Člověk jókaiům porozumí pouze v případě, že žije aspoň tři sta let. Nežiji 300 let, nejsem strašidlo ani želva, abych se k tomu přiblížil.
Jednotlivé povídky jsou kvalitativně i svou délkou dosti nevyrovnané. Jsou zde dvě dlouhé povídky cca 50 a 100 stránek, které mě velmi nebavili. Naopak je zde mnoho kratších u kterých jsem se výborně bavil a taky pár průměrných.
Moje hodnocení je založeno pouze na kvalitě povídek, kdybych měl započíst i zpracování knihy dám o jednu hvězdičku více. Manga není pro každého, svoje publikum si bude muset najít.

První Doctor Strange, který mě bavil.

Moore si dobře nastudoval historii a mýtus Jacka rozparovače. Knížka plná symboliky a historických a literárních odkazů viktoriánské doby, a vtom je ten problém Moore nám předkládá spíš viktoriánský Londýn. Třeba sloni muž tu už působí jak pěst na oko. Na druhou stranu musím uznat že to je vlastně zábavná četba, je tu toho vážně hodně dokonce i Hitler ne doslovně samozřejmě. Kdybych to mel shrnout tak je to tak jednoduché až je to geniální.

Knihy ze světa artefaktu nejsou o scénáři, ale o kresbě a barvě. Sice tu není (skoro) Ennis, ale zlé to není. Co se týče posouvání děje... spíš než jako plná čára je to čerchované. Fajn je postupné rozkrývání toho co všechno Darkness dovede. Oproti jedničce máme na konci super cliffhanger. Příběhy mimo dějovou linku jsou až na jeden - na prd. Nejsu moc fanoušek bonusů, ale tady jsou obálky na Darkness, a ty jsou vždycky super.

Úvodní kniha zaujme dost hutným příběhem, který se odehrává v několika časových rovinách a zcela v souladu se synopsí přípraví čtenáři mnohá překvapení :-) Kapitoly jsou prošpikované zajímavostmi ze světa japonských idolů, resp. z jeho zákulisí, což je téma, které mě vždycky dost zajímalo. A že to místy věru není veselé čtení! Nosným tématem téhle knihy jsou totiž lži, lži a zase lži...

Jsem opravdu zvědavý, kam se příběh bude dál rozvíjet. Díval jsem se, že tahle série má zatím třináct dílů a není ukončená, takže se doufám máme na co těšit. Uvidíme za tři měsíce!

„Víš, Garfielde, co se říká. ‚Tvrdá práce je sama o sobě odměnou.‘“
„Není divu, že je tak neoblíbená.“

„Neříkám si Kobra jen tak pro nic za nic! Jediné uštknutí mého jmenovce znamená jistou smrt…, stejně jako moje kobří střely, když zasáhnou cíl!“
„Jsi stejně ukecaný jako spousta dalších, kteří k superschopnostem přišli před tebou! A zatímco se chvástáš, já se můžu připravit! A před střelami uhnout… Takhle!“
U prvního alba, kdy se postava teprve formovala stejně jako komiks samotný, šlo naivitu přehlížet jako daň době vzniku. S každým dalším příběhem je však stále jasnější, že ve stejné tónině hodlají tvůrci pokračovat i nadále. Přičemž jakákoliv snaha vyprávět jinak, než obrázek po obrázku předříkávat co se na něm děje a vybírat zločince z komnaty tisíce a jednoho zlovolného přání je pouze spotřebitelova zbožná tužba. A to je pořád štěstí, že Hromovládcovy příběhy z Journey into Mystery jsou třináctistránkové, takže se tu ještě stále dá mluvit o dějovém spádu. Coby recese je to bezesporu blýskavý doplněk knihovny, ovšem stran čtivosti pro současného čtenáře je to na hranici známky punku.