• ludek.n
    Způsobila rozpad Avengers, zabila své kolegy, přátele a dokonce i manžela, ze světa udělala podivnou utopii, v níž každý zdánlivě dostal to, po čem toužil, ale nikdo z toho není kdovíjak nadšený a teď završila všechno své šílenství proslulým výrokem „Už žádní mutanti“. To je Wanda Maximoff, alias Scarlet Witch. Brian Michael Bendis je autor, který se nikdy nečetl zrovna lehce na první brnknutí. Dává prostor čtenáři, aby se domýšlel, představoval si a odvozoval závěry. Klan M budiž toho příkladem. Žádné dlouhé uvádění do děje, vysvětlování, nebo flashbacky, zato spousta nápověd, náznaků, myšlenek, které se rozvíjejí kdesi vzadu za dějovou linkou. V jeho vyprávění je spousta věcí, které vám při prvním čtením ani nedojdou, nebo si jich nevšimnete. Někdy máte pocit, že jste se ztratili, že jste přeskočili pár panelů, které vám teď chybí. Ale když se vrátíte, zjistíte, jak geniální přesmyčku na vás Bendis vytáhl, jak šalamounsky vás poslal na úplně jinou vlnu, než jste očekávali. Myslím, že tohle si mohou dovolit jen ti nejlepší z nejlepších. Oliver Coipel tomuto způsobu práce poskytl grafický podklad, který se v ničem nenechává zahanbit. Temné, drtící a beznaděj vzbuzující stránky střídají jasné, zářící a pastelově pestré panely plné naděje, že všechno zlé se v dobré obrátí a budoucnost je možné zachránit. Klan M je přemýšlivý crossover, který si vyžaduje všechnu čtenářovu pozornost.
  • ludek.n
    „…jestli k tobě přijde smrt a nebude tě chtít pustit… nezapomeň se jí pořádně vyřvat do ksichtu!“ Následkem Anihilační války je vesmír v oslabeném stavu a rozevírající se Trhlina mezi dimenzemi propouští věci, které by v normálním světě neměly existovat. Vše, co má ruce a nohy se staví na obranu křehké hranice. Dan Abnett a Andy Lanning stvořili příběh, který je tak bombastický, že ho nejspíš vůbec nepochopíte. Bez znalosti série Strážci galaxie, a příběhů Anihilace, Dobytí a Válka králů, snad ani nemá cenu se do čtení nezbytného Thanose pouštět. Já se v tom potácel jak slepý slon v porcelánu. Ještě u žádného komiksového vyprávění jsem nebyl tak dokonale ztracený a mimo veškeré dění, jako v tomto případě. Zmatení postav, událostí, motivací, pohnutek, dokonce celých vesmírů. Kdo byl s kým a proti komu, kdo stál na straně dobra a kdo se upsal zlu, kdo se o co snažil, za čím šel… a co je probůh špatného na slovíčku „zatraceně“, že ho v tomhle komiksu nahradili patvarem „zakrápeně“? Miguel Sepulveda a Brad Walker na pozici kreslířů odvádějí „zakrápeně“ dobrou práci a některé jejich scény doslova berou dech. Jenže… k vynikajícímu prožitku to nestačí, když nechápete, co vlastně chtějí říct. Pročíst se až do finále byl sisyfovský úkol bez jakéhokoli odškodnění.
  • ludek.n
    Mohlo to být skvělé poslední (?) dobrodružství Fantastic Four, ale jak se často stává, pokud toho chce člověk moc najednou, zůstanou mu tak akorát oči pro pláč. Alan Davis je bezpochyby umělec od pánaboha, ale v případě Konce velké čtyřky dal toho do tyglíku prostě příliš mnoho, a výsledkem je přeplácaná kostýmní přehlídka hrdinů, padouchů i tvorů, stojících mimo obě skupiny. Vše smícháno dohromady v nepřehledné směsici. Uměleckým záměrem nejspíš bylo udělat grandiózní sestřih scének, které by následovaly v rychlém sledu za sebou, přičemž by nedaly čtenáři čas na nic jiného, než na zběsilé otáčení stránek a lapání po dechu. Že se to tak úplně nepovedlo, je dáno už zmíněnou snahou mít tam všechno možné a nejlépe trojmo. Což o to, nakreslené je to parádně (člověk si až učurává do kalhotek), co je to ale platné, když za líbivou bombastickou obálkou, nenásleduje nic moc dalšího. Alan Davis rozjíždí tolik dějových linií, že vám z toho půjde hlava kolem, jak skáčete z jedné strany vesmíru na druhou, zpracováváte kdejaký historický odkaz a v patách se vám řítí snad úplně všechny týmy, co jich Marvel zná. Líbil se mi dětský odlehčující prvek (hmyzí úderka je úplně dokonalá), bohužel ho převálcovaly davy, jejichž síle se nemohla postavit ani Sue Richardsová se svým originálním krátkým sestřihem.
  • ludek.n
    Poté, co se vypořádá s Night Phantomem, Unicornem a Red Ghostem, čeká Tonyho Starka zkouška z nejtěžších: vinou robotického dvojníka doslova ze dne na den ztrácí kontrolu nad svým impériem a v tu nejméně vhodnou chvíli se přihlásily také problémy s jeho nemocným srdcem. Polívčičku si pak přihřívají Midas, Lucifer, Crimson Dynamo a Titanium Man. Výsledkem toho všeho je, že se v Iron Manově zbroji nakrátko objeví náhradník, který na sebe vezme část oné nesmírné odpovědnosti. Archie Goodwin nikdy nebyl zářivou a oslavovanou scénáristickou hvězdou, ale jeho příběhy mají pevnou strukturu, skvělou zápletku a atraktivní vedení děje. Přes všechny zákruty, smyčky, manévry a zvraty se vyznačují přehledností a čistotou, kterou by mu mohli závidět mnozí slavnější kolegové. Možná je to i proto, že se nebojí ukázat neporazitelného hrdinu, dennodenně zachraňujícího lidstvo, jako člověka, který má sem tam i slabší chvilku, je plný pochybností a někdy se mu dokonce pod jeho ocelovou maskou pohne i nějaký ten lícní sval. O tom by koneckonců mohl něco říct i kreslíř George Tuska, který tyto pocity zvěčnil svou tužkou. Jeho silné a ostré linie se k opancéřovanému Avengerovi hodí dokonale a některé jeho panely se prostě nedají přejít bez rozechvění. Deset Iron Manových sešitů tohoto ultimátního kompletu mě přesvědčilo, že i komiksy staršího data mají pořád co říct.
  • faster86
    faster8612.2. 07:37Démoni balkánské války
    Ono to není tak, že by mě tady ten konflikt přímo nezajímal a zvěrstva ve jsou tu popsané jsou v každé válce. Chápu, že jde o literaturu faktu v komiksu, ale asi mi to neumí Ležák prodat nějakým způsobem aby se mě to dotklo. Stejný problém jsem měl s "Peklo je prázdné".
  • Sagikkun
    S videoherním Cyberpunkem jsem zatím bohužel tu čest neměl, pro stejnojmenný podžánr mám ale slabost. A jelikož se lore zmíněného titulu neustále rozrůstá do všemožných médií, tak mě to již dostatečně nalomilo a přemluvilo se narychlo seznámit s Night City alespoň prostřednictvím komiksu. Od počátku jsem tak nicméně počítal s tím, že možná budu v něčem plavat, zde si však Bartosz Sztybor odnáší první plusové body - s prostředím mě jakožto absolutního neznalce hry dokázal rychlým a nenásilným způsobem více než dostatečně seznámit. Přičemž jsem i po zbytek komiksu cítil, že funguje jak samostatně, tak zasazením a odkazy v širším kontextu, takže ideál pro obě skupiny nováčků i fanoušků.

    Samotný příběh je pak opravdu nadupaná a svižná jednohubka s pořádnou náloží nadávek, tělesných modifikací a nekompromisní akce; nijak svatými avšak v mnohém pochopitelnými charaktery se svými vlastními úhly pohledu; zasazené do pohlcujícího města s výbornou kresbou a ještě výbornějšími barvami; a na závěr s ukočírovanou a výstižnou titulní myšlenkou. Prostě vše, co bych od kyberpunku/thrilleru čekal. Jasně, někdy je ta akce rychlá až moc - ale celý komiks si díky tomu udržuje již zmíněnou svižnost... a občas jsem se neubránil pocitu, že těch plot twistů je najednou poněkud příliš - jenže opět, měl jsem pochopení, jelikož vše sloužilo k ústřední myšlence. Celkově tak za mě paráda.
  • faster86
    faster8611.2. 21:59Joker #02
    Skoro se až chce říct joker bez jokera. Gordonovi monology jsou správně noirovské. Nejlepší část je annual, ale na 4 hvězdy to pořád nemá.
  • Norri
    Při psaní tohoto hodnocení jsem dlouho přemýšlel nad tím, co to vlastně jsou generické příběhy. Neumím se rozhodnout, jak jsou na tom, v tomto ohledu, příběhy v této knize. Pokud jsou generické příběhy takové, které nijak neovlivní hlavní dějovou linku, pak příběhy v této knize generické nejsou. Byť to spojení s hlavním příběhem je často velmi tenké. V prvním krátkém příběhu Jasona Aarona nakoukneme opět do Obi-Wanova deníku. Je to pěkná vzpomínka na Lukovo dětství a na to, jak mu Obi-Wan dělal tajného strážného anděla. Kresba Mika Mayhewa je pěkná, ale občas to vypadá, že základem panelu je fotka postavy, nebo obličeje, které byly překreslené důležité obrysy. Nepůsobí to tak špatně, jako výtvory Salvadora Larrocy (který, bohům žel, nakreslil zbytek knihy), ale přesto se nad tím pozastavíte, protože to prostě ke zbývající kresbě okolo úplně nesedí.

    Hlavními příběhy knihy jsou Popel Jedhy a Vzpoura na Mon Cale. V Popelu Jedhy se podíváme na měsíc Jedha, který byl téměř zničen ve filmu Rogue One. Právě tento příběh bych se nebál nazvat generickým, pokud by v něm nebyl začátek něčeho, co má poté pokračování ve druhém příběhu. V druhém příběhu Vzpoura na Mon Cale se dozvíme, jak rebelská aliance ke flotile přišla. Dějově to navazuje jak na Popel Jedhy, tak i na Moře v plamenech. Děj je sice přímočarý, ale není úplně triviální a nepostrádá humor. Celkově musím říct, že mě dějově celá kniha bavila. To už se ale nedá říct o kresbě. Oba hlavní příběhy kreslil Salvador Larroca, kterého už po několikáté kritizuji za vkládání fotografií obličejů herců do kresby. Vypadá to hrozně pitomě a kazí mi to zážitek ze čtení. Nejenom že ty fotky v kresbě razí jak pěst na oko, ale také někdy dělají příšerné grimasy. No hnus…
  • SickNail
    SickNail mecenáš11.2. 12:42Skřet
    Pekný príbeh pre mladších čitateľov. Ani dospelý s dobrodružnou dušou a bez nejakých veľkých očakávani však nebude sklamaný.
  • Django
    V tomhle případě se hodí citát nesuď knihu podle obalu. Čekal jsem zábavnou oddechovku, a dostal jsem dost průměrný komiks. Začátek byl prostě utrpení, kvůli kresbě a coloringu, s dalšími příběhy se kresba a barvy výrazně zlepší, ale děj je místy dost nuda.
  • VanTom
    S úplně prvními příhodami Spider-Mana jsem měl tu čest již v Komiksovém výběru Spider-Man #15: Počátek a nebojím se přiznat, že napodruhé byly snad ještě lepší! Stan Lee překypoval úžasnými nápady a disponoval obrovským talentem je v jednoduchých zkratkách, tedy během jednoho dvou obrázků, přehledně vyložit… a svištět dál (což se samozřejmě neobešlo bez maximálního zploštění, naivity, dětinskosti až často absolutní lobotomie, zejména z pohledu po 60 letech). Origin pavoučího hrdiny nicméně skvěle funguje doteď, všechno zaklaplo na své místo během pár stránek a dodneška tam pevně drží: Petr Parker, tetička May, J. Jonah Jameson, Chameleon, Vulture, Doctor Octopus, Sandman… V zářivém světle se taktéž předvádí Steve Ditko, jenž rychle našel příhodný styl a každým číslem jej vypilovává. Těším se na další knihy!
  • Fry
    Fry admin8.2. 21:27Kačer Donald 2023/02
    Sešitu jasně dominuje Magika von Čáry, které jsou věnovány hned dva příběhy. Druhý z nich - Midasův dotek navíc napsal i nakreslil Carl Barks.
  • Fry
    Fry admin8.2. 21:18Kačer Donald 2023/01
    Nostalgický návrat jednoho z nejdéle vycházejících původně zahraničních magazínů. Za zmínku stojí hlavně První dobrodružství od Kari Korhonena.
  • Kapis
    Kapis mecenáš8.2. 10:13Mýty #22: Sbohem
    Tak, nebudu trapný s koncem a zvoncem, což mě pochopitelně napadlo hned jako první, ale konec jedné série tu opravdu je. A jsem za to vděčný. Je to navíc konec velice pěkný, až mé citlivé a něžné nitro, schované pod hrubou ostravskou slupkou, jihlo. Autor projevil obrovskou snahu za sebou pozametat a nenechat žádnou nitku bezcílně vlát v severním větru. Trvalo to věru dlouho – moment…, komentář k prvnímu dílu jsem psal v červenci roku 2008, takže bezmála před 16 lety. To někteří zdejší progresivní libtardí admini si sotva začali tahat kačera a někteří ho netahali ještě ani po dvoře. Velký dík Crwi, že tuto Netopejrem nastartovanou sérii dotáhli ke zdárnému konci. Z příběhů nejvíce oceňuji ty s Jezkou a Geppettem, měly největší kuliska. Na kresbě se tu podílela celá řada autorů a všem se to docela povedlo. Je s podivem, že i když jsem první díl četl už tak dávno, neztrácel jsem se v ději a souvislostech, což svědčí pouze o kvalitě této série, i když mi určitě některé věci unikly. Nebudu tu psát ani to okřídlené “a teď si to přečtu v kuse“ ale to jen proto, že se na to teď nechystám. Pro mne je to skutečně konec, další přídavky mne už po tom tragickém crossoveru nezajímají, to budu radši poslouchat několikahodinové pusté žvanění některého (libovolného) zkurveného politika. Takže ještě jednou díky, byla to skvělá jízda!
  • deefha
    deefha mecenáš8.2. 09:14Sexuální výchova na 120 % #01
    Japonsko je zvláštní země. Technologická velmoc, které už několik desetiletí klesá porodnost až k aktuálně kritické hranici. Země plná výdejních automatů, ve kterých můžete koupit všechno od časopisů přes teplé jídlo až po spodní prádlo (použité? to už je možná jen urban legend, ačkoli z gača-matů opravdu může vypadnou ledacos). Kultura, která sice na jedné straně dala světu hentai a perverzní televizní soutěže, ale na druhé straně doteď cenzuruje intimní partie v hraných pornofilmech. Trvale přeplněné seznamovací akce pomáhá organizovat dokonce už i vláda, ale situace je pořád zoufalá. No a do toho přichází se svou troškou do mlýna Sexuální výchova na 120 %.

    Upřímně řečeno - nevím, jaká byla zamýšlená cílová skupina v Japonsku a už vůbec netuším, jaká bude u nás. Opravdu je to hodně edukativní, takovým sice docela sympatickým, ale místy až moc vlezlým a rozjuchaným způsobem (uřvaná učitelka Cudži je trvale na přesdržku). Člověk se dozví docela dost asi ne úplně běžně známých faktů o některých japonských reáliích, třeba o hodinových hotelech a možnostech zábavy pro dospělé obecně. Netuším ovšem, jaký měl vlastně být cíl publikace, protože na 130 stranách prvního dílu nepadne ani slovo o normálním (normální ve smyslu běžný nebo obvyklý - pořád je nás nejvíc a tak to i zůstane) heterosexuálním vztahu, žádná z hlavních postav ho nemá a předpokládám, že ani mít nebude.

    Ve světle výše uvedených skutečností si troufám tvrdit, že povědomí o existenci orálních roušek nebo to, že neholit si chlupy je normální (přitom ochlupení je právě to, co se v Japonsku původně nejvíc cenzurovalo, ačkoli dneska už je situace trochu jiná), porodnost Japoncům nijak významně nezvýší. A to, že by si každý člověk měl vážit svého těla, ať už vypadá jakkoli, je samozřejmě pravda a všichni to víme, ale nikdy s tím nebudou v pohodě úplně všichni, vždycky bude někdo trpět a někdo jiný z něj bude mít prdel. Lidi jsou prostě takoví, žádná optimistická utopie se v tomhle směru nechystá a ani tahle manga na tom nic nezmění.

    Jsem docela zvědavý, jak budou vypadat další dva díly, které Dobrovský vydá v rychlém tempu během následujících čtrnácti dnů (jak jsem byl upozorněn nadšenou obsluhou v pražské prodejně na Andělu, kde toho mají hromady). Zatím jsem si čtení užil a rozšířil jsem si obzory, tak teď jen aby to nesklouzlo nějakým směrem, který by mi ten zážitek zkazil. Vydavateli patří dík za to, že to k nám dostal. Ale stejně mi bude pořád vrtat hlavou proč :-)
  • perak
    Trochu jsem byl před četbou skeptický - říkal jsem si, že krátké komiksové povídky těžko mohou na pár stránkách zachytiti nějaký příběh. O to větší pak bylo moje překvapení a především potěšení. Historie Divokého západu - tragické osudy jednotlivců, i celých indiánských národů, naděje ve zbohatnutí, které rychle pominou, velmi nízka cena lidského života, těžká vymahatelnost práva, kde jediným zákonem je mnohdy jen zákon silnějšího. Je jasné, že v povídkách jsou silnější i slabší kousky, ale nenarazil jsem na žádný vyložené nepovedený. Na to, kolik se v knize vystřídalo kreslířů, tak i v totmo ohledu zůstala úroveň hodně vysoko. Tuto knihu si rád někdy zopakuji.
  • faster86
    Dokončí se linky z třetí knihy, spousta lidí dostane do držky. Pořád je to surové a místy hnusné. Ale něco (sám nevím co) mi tam chybělo abych tomu dal plný počet a abych byl tak nějak kompletně spokojený. Jako když jdete do restaurace, najíte se, chutnalo vám, ale přemýšlíte jestli by to nechtělo ještě něco málo k úplné spokojenosti.
  • Poniczech
    Poniczech mecenáš7.2. 21:19Hellboy - Mladá léta: Utajená země
    Normálně bych dal 3*, ale jsem hrozný King Kong nerd a spoustu těch malých odkazů v téhle knize mi prostě udělalo radost - hlavně ten boj s T-Rexem. Jinak příběh prostě průměr, kresba mi nejdřív nesedla, ale pak jsem si zvyknul a nebyla vlastně špatná.
  • Bary02
    Druhý díl této spidermanovské série od Nicka Spencera je tu. A musím říct, že mě bavil více než ten první. Spencer zde přichází s horou fajn nápadů, které postupně rozvíjí. První polovina sešitu se opět točí okolo Boomeranga a snaží se nám trochu přiblížit tohohle béčkového zlosyna. Tato část příběhu mě bavila asi nejvíce, spoustu akce, hlášek a prostě taková uvolněnější akční jízda. Druhá půlka sešitu nám vrací zpět do hry Black Cat. Nebudu lhát v této fázi se mi příběh zdál velice průměrný. Už se velice těším na další díly této série protože mě Spencer se svými nápady nepřestává bavit. A taky mě zajímá jak to půjde dál s tím tajemným záporákem na kterého poukazuje skoro v každém sešitu. Hodnocení: 7/10
  • Milo_Harwey
    Zas dva příběhy:

    1) zabírá většinu knihy, týká se pokryteckého moralisty, co si hraje na hodného tatínka, vzorného manžela, v telce odsuzuje nevěru, všem ubrečeným věčně si stěžujícím matkám přitakává a reálně je on největší zmrd, "GOOD x BAD" bylo docela vtipný... Jinak průměr

    2) krátký příběh, kde jede Dan s partou z práce na dofču, přičemž vedle je firemní tyran, co zneužívá svého postavení, zakončení jsem nepochopil... Hodně slabý.

    Lepší než minulý díl, ale ne tak dobrý jako první, co dost namlsal. Průměr za 3*.
  • VanTom
    V podstatě zcela plnohodnotná kapitola do ságy o rodině Zámkových, tentokrát ze začátku 20. století. Namísto souboru samostatných povídek Joe Hill s Gabrielem Rodriguezem vyprávění plynule propojili a ve fantazii v používání klíčů se utěšeně odvázali. Výprava do Sandmanova snění a Luciferova pekla byla zakomponována hladce a dávala naprostý smysl.
  • VanTom
    VanTom7.2. 12:19Conan Barbar #06
    Přímočarým zakončením návštěvy ztraceného Iskanderova údolí (prostě válečná řež Attalanů s nájemnými Stygijci kněze Hun-Ya-Diho) se prolínají Conanovy pocity, jaké to je mít zodpovědnost krále. Při návratu domů temnými bažinami se pak (ne)nechává okouzlit snědou čarodějnicí – první část však především seznamuje s napjatou situací ve Zmijí hlavě mezi Stygijci a černochy. Zpodobnění Conana Howardem Chaykinem & Erniem Chanem se mi fakt zamlouvá (i když vypadá minimálně na pětatřicet); a jestli aspoň něco na redakční práci Semicu pochválit, tak úhledné písmo K. Šlosárové.
  • VanTom
    VanTom7.2. 12:17Conan Barbar #05
    Mé první setkání s komiksovým Barbarem Conanem. Pro kompaktní příběh ze ztraceného Iskanderova údolí a osady založené samotným Alexandrem Velikým si mě získala už jen sexy polooblečená blondýnka Bardylis, kterou krásně vytvaroval přizvaný Howard Chaykin. Neseděla mi akorát křiklavá jednobarevná pozadí – nahodile žluté, modré, fialové, červené (…) plochy – a časté chyby v barevnosti např. vlasů či kůže; což na druhou stranu vyvážil jemný rastr tisku (výjimečně použitý pouze v sešitech 5 a 6).
  • VanTom
    VanTom7.2. 12:15Conan Barbar #04
    Zápolení o život (a moc) v sokolím městě Harakhtu nabývá po průměrném začátku až nečekaný záběr a Roy Thomas přisypává jednu atraktivní přísadu za druhou – ať už jde o tragicky narostlého, obřího muže či klání v aréně. Druhý (klasický a nesouvisející) příběh pak přivádí na scénu Rudou Sonju, jejíž minimalistické brnění (co si budeme, bikiny) silně dráždily mou pubertální představivost. Buscemova kresba je prostě skvělá, přestože ji ruší velmi nehezké přetahování barev.
  • VanTom
    VanTom7.2. 12:13Conan Barbar #03
    Tohle nebylo mé první číslo komiksového Conana, dokoupil jsem si jej o něco později. Vhozen doprostřed příběhu jsem netušil zbla nejen o momentálním směřování hrdinské trojice (C. plus Belit plus otrokyně Neftha), ale samozřejmě ani o hyborském věku nebo světě meče a magie. Takže mě tehdy úplně netrápilo, že útok přerostlých sokolů, zápas s hladovým krokodýlem či infiltrace Harakhtu, města sokolího boha, představují v barbarových příbězích čistou rutinu – plnou dlouhého, květnatě popisného textu s bezmezným adorováním titulního nadčlověka, ovšem náramně, v proporcích těla dokonale vykreslenou.
  • VanTom
    VanTom7.2. 12:06Betelgeuse (paperback)
    Úchvatné trosečnické/kolonizační dobrodružství na fascinující planetě ztratilo trošku momentum až v posledním svazku, kdy se především vysvětlovalo (avšak ke spokojenosti postav i čtenáře). Příběh byl strhující, ucelený… a také atraktivní stejně jako ženská hlavní hrdinka, do které se každý chlap okamžitě zamiloval (a obojí jí rovnou řekl, což v dnešní upjaté době působilo jako, ehm, z jiného světa). V konjunkci s čistou kresbou s jednoduchou linkou, naprosto přesnou, krásnou a vystihující, nenechal(y) vydechnout.
  • VanTom
    VanTom7.2. 12:01Vesmírný Usagi
    Jelikož samurajským Japonskem se inspirovaly samy Hvězdné války, přechod Sakaiovy antropomorfní zvířeny do vesmíru nepůsobí vůbec nepatřičně (naopak, prostě jako směska mimozemských druhů). Také v této akční trilogii nalezneme čestné rytíře, krásné "princezny" (Tomoe to fakt sekne :-)), sympatické pašeráky… a vlastně i ty světelné meče. Je mistrně nakreslená a poutavě vyprávěná, akorát ne kompletně uzavřená.
  • Kapis
    Další dva dílky do světa vytvořeného Alechandrem, který nijak nevybočuje ve své brutálnosti, úchylnosti a velkofatalismu ze zavedených kolejí. I přesto se povedlo do díla dostat poctivou porci originálnosti, aspoň já tedy neměl pocit, že by se krušné příhody metabaronské famylyje nějak moc okatě opakovaly. Kresba standardně špičková. Až vyjde něco dalšího, tak to bez váhání kupuju.
  • Ivan Kucera
    Sme my ale nevďačná banda, všakže? Ak Morrisonovho Batmana niekto v ČR vydáva na preskačku, raz tak, raz onak, ako prvé vydá staré príbehy, niektoré časti vydá až po štrnástich rokoch atď., frfleme. Právom. Ale keď BB/art vydá plus-mínus vcelku a chronologicky Morrisonov príspevok do kánonu Batmanovho najlepšieho kamoša Supermana... tiež frfleme. To je ale proste Morrison: môžete jeho komiksy čítať v takom chronologickom poradí, v akom pôvodne boli zamýšľané (a a v akom aj v zahraničí reálne vyšli) vyšli a napriek tomu na konci zostanete neuspokojení. Som rád, že som si doplnil vzdelanie, ale pecka to fakt nebola. Hoc je môj vzťah k scenáristickej tvorbe rozporuplného Škóta ehm rozporuplný, považujem ho za istým spôsobom výnimočného tvorcu. Ide si svoje, na nič (a nikoho) neberie ohľad a spája veci tak, ako by iní nemali odvahu. To, že ma Grantova tvorba míňa, miestami vyložene štve, paradoxne nepovažujem za až tak dôležité ako to, že je originálny. Zároveň to ale neznamená, že píše veci, ktoré ma strhnú. Preto som bol zvedavý, čo vnesie do Supermanovho sveta. Nuž... podľa očakávaní chaos. Veľa chaosu (aj keď treba dodať, že mal na písanie scenárov viacero spolupracovníkov). Za mňa záver série predstavuje robustne nakreslený (a nafarbený) priemer s niekoľkými výnimočnými okamihmi, na ktorých je paradoxné, že pozostávajú z obyčajných ľudských a citlivých momentov súvisiacich s Clarkovým psom a zrodom resp. s jeho dospievaním na farme v Smallville. V týchto momentoch je to TEN Superman, ktorého zbožňujem, viď. famózna pasáž „hvězda jasná, hvězdo krásná“. Avšak trilógia má spolu 700 strán (OK, rátam aj masívne bonusy) a väčšina pozostáva buď z akcie, alebo z chaotických scén z minulosti, budúcnosti a alternatívnych svetov. Nepochybujem o tom, že presne takto to Morrison zamýšľal, ale pane Morrisone, vy pre zmenu nepochybujte o tom, že ste si ma takým štýlom nezískali. Z toho dôvodu sa mi páčil Superman: V každé roční době a z toho dôvodu sa mi zďaleka tak nepáčil Morrisonov „Action Comics“. Samozrejme chápem, že nie každá supermanovka môže byť o tom, ako Clark dospieval na farme medzi kukuričnými klasmi a poľnohospodárskym náčiním, ale ja proste starnem, mňa Superman baví vďaka tomu, že je citlivý a múdry, pomáha slabším, je ochotný kvôli nim umrieť, má pekné vzťahy so svojimi pozemskými rodičmi a dojemne mu sekunduje nesmierne verný Krypto. To, ako si s niekým dáva po tlame, ma až tak nevzrušuje. Celkovo nápad hodiť na Morrisona Supermana hodnotím ako keď by nejaký blbec chcel svojmu 5-ročnému synovi kúpiť 10-litrovú guľu s dvoma desiatkami skalárov bez filtrácie, s oranžovým štrkom a bublinkujúcim umelohmotným potápačom, ale nemal by na to čas, tak by to nechal na odborníkovi a ten by mu doniesol 700-litrové morské akvárium s tomu odpovedajúcimi živočíchmi a plynne pridávaným CO2 systémom. „A jak chlapec rostl a prožíval nesčetná dobrodružství, pes mu stál po boku a ze všech sil jej zkoušel ochránit. Ale kdyby ten pes uměl mluvit, prozradil by vám, že když nastala noc, když vše utichlo a stěny oddělujícií světy zeslábly na pouhé závoje, tehdy byl nejšťastnější.“ (úryvok zo s. 1623 – 163)
  • Moon
    Musím konstatovat, že jsem se bavil.
    Nadchla mě atmosféra 19 století v Londýně a námět jako takový též není špatný, je to takový klasický Mignola. Pro někoho možná už ohrané, ale mě zatím neomrzel. Jsem zvědavý na druhou knihu.
  • Ivan Kucera
    Na letisku núdzovo pristálo (tým pádom vlastne teda skôr havarovalo, ehm ehm) lietadlo plné mŕtvych cestujúcich. Telá vyzerajú tak, že ich koniec života našiel už riadne dávno, azda dokonca až pred rokmi. Čo sa stalo? Na mieste činu sa zjavuje náčelník letiskovej kontroly a, nuž, Batman. Iskrí to medzi nimi, ale obaja si navzájom uvedomujú, že jeden druhého potrebujú. A zjavne sú obaja smrteľne nakazení, takže záhadu musia rozlúsknuť skôr, než zomrú. A možno milióny nevinných spolu s nimi Wow, pecka! Toto je tak atypická úloha pre nášho milovaného Batsa, že som si ju užíval plnými dúškami. Detto famóznu kresbu pripomínajúcu Gotham Central a niektoré kapitoly fenomenálnych Skalpov. Čo neprekvapí, keďže John Paul loen kreslil tretie Skalpy. Ono by nevadilo ani tak to, že po skvelom rozjazde prichádza divné a akési prirýchle ukončenie tohto špecifického, drsného prípadu. Vadí, že je len krátkym úvodným fragmentom a po zvyšok komiksu sa objavujú príbehy, ktoré mu nesiahajú ani po vrtuľu. Občas síce chytia dych, tempo, drajv a atmosféru, ale inokedy to všetko opäť na dlhý čas strácajú a keď to znova nájdu, je už neskoro. A veci typu „vymazanie digitálnej stopy každého Gothamčana“ sú predsa len už trošku naivné (hoc v závere Nolanovej trilógie čosi podobné relatívne fungovalo, takže zjavne závisí aj od spôsobu uchopenia). A nejak ma prestáva baviť, ako sa v každom šiestom, siedmom komikse Batman musí spojiť so svojím úhlavným nepriateľom. Tentokrát s Riddlerom. Podľa mňa narúša celistvosť univerza, keď každú chvíľu Batman s osobou X bojuje a o pár mesiacov neskôr s ňou spolupracuje a osoba X je odrazu poňatá ako vlastne fajn, len trochu viac bláznivý chlapík.
  • J1602
    J16026.2. 18:14Rváčov 2
    Trochu slabší než jednička, přesto stále hodně zajímavé dílo.
  • louza
    John Byrne je fajn. Nevěřil jsem tomu, ale u čerstvě devadesátkového Namora se mu podařilo zachovat civilního hrdinského ducha, tak jak ho známe třeba z dobového Spidermana. Elasťáky byste tu kromě plavek hlavních hrdinů hledali skoro marně a stejně tak přirození jsou i korporátní nepřátelé, proti nimž Namor stojí. Oproti přeplácaným Avengers je tohle úplně jiná poloha Marvelu, kterou toho času repreznetnoval třeba i sólový Wolverine. Škoda že se téhle noty nedrželo vydavatelství trochu déle.
  • louza
    Na Matze jsme si museli počkat dlouho. Čekal jsem ho už víc než před dekádou po Bullet to the Head, leč film necitoval komiks úplně věrně a vlastně nešlo ani o super dobrej biják, což je v případě snímku obsahující axe fight mezi Mamoou a Slyem skoro oxymoron. Matz každopádně má i lepší věci než Bullet a tím nej je právě Killer. Cynický nájemný vrah dávájící čtenáři ochutnant svým monologovým pojetím realitu světa. Není to úplně čtení pro citlivé povahy a místy je na hranici příjemnosti. Ale je do dobře udělaný komiks moderní téměř předrsnělé školy. Jediné co nechápu je proč až teď.
  • Django
    Django6.2. 10:59Sága #10
    Začíná to byt trochu utahaný, ani ne tak scénář jako kresba. Přijde mi, že se Fiona Staples do toho kreslení už nutí, a už jí to prostě nebaví.
  • Django
    Django6.2. 10:55Sága #09
    Největší problém ságy, je ze Brian jede porad podle stejně šablony, takže mě ten zvrat nepřekvapí prostě ho čekám. Ne že by mě to nezasáhlo ale největší překvapení by bylo kdyby zůstal happening.
  • RichardWest
    Velice zajímavá jednohubka, která vyniká především příběhem a úžasnou kresbou. Jedná se o elseworld, který dokáže v mnoha směrech příjemně překvapit. Bohužel některé věci dostatečně nevysvětlí a samotný konec příběhu by si zasloužil trochu více objasnit, celý děj je vlastně lehce zmatený. Nicméně bylo skvělé vidět postavy z Batmanova světa v úplně jiném světle, stejně jako samotného Batmana.
    Velice příjemné čtení, pro mě hlavně díky skvělé kresbě.
  • ludek.n
    Dobrodružství Avengers pokračuje. Přenesením boje do Immortusova sídla v limbu si nepomohli. Naopak teď musí členové Avengers čelit nové hrozbě od Správkyní času, které chtějí pomocí krystalu věčnosti vymazat prakticky všechny existující časové linie a zničit všechny odlišné reality, ve kterých by mohla být ohrožena jejich existence. Nové nápady, nová koncentrace událostí, nové zákruty na cestě k cíli, nové postavy a spousta vysvětlování. Čím blíže jsme závěru, tím zběsilejší tempo příběh nabírá, aby nakonec vyústil v oslepující katarzi. Poslední kapitoly tohoto vyprávění jsou ohromující, jedna monumentální davová scéna za druhou v nekonečné řadě na dvojstránkách i v jednotlivých panelech. Zvrhlí a zkažení Avengers proti čestným a šlechetným Avengers. Souboj století…? Událost, na kterou se nezapomíná…? Přes všechnu tu pompu a bombastičnost se mi však v hlavě objevuje zrádná myšlenka, že je toho tady až příliš, že je to zbytečně překombinované, cirkusácké, ztrácející smysl. Carlos Pacheco na druhou stranu mohl ukázat, co všechno v něm je, protože zvládnout ty hromady postav a udržet si přitom přehled a jasnou mysl, chce určitě pořádnou dávku umu a pevnou ruku. Pro nás čtenáře je tu pak spousta věcí k objevování.
  • ludek.n
    Ricka Jonese ohrožuje vládce času Immortus. Aby se mu ubránil, použije Rick nově získanou „osudovou moc“ a přivolá si na pomoc sedm členů Avengers, kteří jsou každý z jiného času. Nový tým je okamžitě vtažen do víru dění a přestože nemají tušení, o co v této hře jde, o nepříteli nepochybují. Ani o úkolu ho zastavit. Scénárista Kurt Busiek se s přispěním Rogera Sterna pustil do ságy, která nejenom staví před Avengers nové výzvy, ale připomíná i mnoho z historie marvelovského světa. Znalci si tak mohou vychutnávat mnohé narážky a výjevy z minulosti jednotlivých superhrdinů či jejich protivníků. Příběh je nicméně samonosný, takže si ho užijí i ti, kdo zase až tolik zkušeností s vesmírem značky Marvel nemají. I přes poměrně komplikovanou strukturu vyprávění, je děj přehledný a srozumitelný. Hrdinové z různých časových rovin (stejně jako cestování časem) navíc autorům nabízejí zajímavé možnosti, které vytěžují, seč jim síly stačí. Samozřejmě v popředí zájmu stojí, co jiného než boj na tisícero způsobů. Konečně mluvíme tady o největších bojovnících Země. Šťávu a neuvěřitelnou energii všem bojovým scénám (a nejenom jim) pak dává fenomenální Carlos Pacheco, před jehož výtvarným cítěním se hluboce skláním. Jeho kresba je prostě skvělá a na ty úžasné panely, kterými pokryl stránky, se dá koukat zas a znova pořád dokola, aniž by se člověku omrzely. Je to on, kdo dal tomuto komiksu duši a bez něhož by to prostě nebylo ono.
  • ludek.n
    Než se Avengers (tady ve složení Giant Man, Wasp, Hawkey a Black Panther) podívají na zoubek šílenému robotovi s božským komplexem, který si říká Ultron-5, musejí se vypořádat s nejednou lapálií, občas vycházející z jejich vlastních řad. Napřed jsou tu Páni zla a proradná zrada komorníka Jarvise, poté se společně s Captainem Amerikou vydají strojem času dr. Dooma do minulosti, aby vypátrali, jak to bylo s Buckym a baronem Zemem, aby se hned po svém návratu museli vypořádat s proměněnou realitou a Scarlet Centurionem. Setkání se syntezoidem Visionem konečně probudí v Avengers zájem o původce všeho zla Ultrona, a když je tento padouch zpacifikován už se na scéně objevuje Yellowjacket, jehož svatbu s Wasp nevybíravě přeruší Ringmaster se svým cirkusem. Řečeno jednoduše „pro tým superhrdinů práce až nad hlavu“. Přes všechnu snahu se začíst, mi jednotlivé příběhy malinko splývají. Těžko v nich hledám něco, co by mě zaujalo nad rámec průměrného zážitku a určilo sekvenci k zapamatování. Tento problém mám ostatně se všemi scénáři Roye Thomase, ať už jsou účinkujícími X-Meni, Defenders, Inhumans, neuvěřitelný Hulk nebo jako v tomto případě Avengers. Dokonce ani King Size Annual #2, který je součástí tohoto ultimátního kompletu a který vrací do hry původní tým Avengers, na tom nic nezměnil.
  • ludek.n
    Telepat Quentin Quire alias Kid Omega možná ani sám netušil, co svým vpádem na konferenci o regulaci zbraní, způsobil a jak strašlivou lavinu uvedl do pohybu. Pro Cyclopse a Wolverina je spouštěčem roztržky, která rozdělí komunitu mutantů do dvou táborů. Scénáristé Jason Aaron a Kieron Gillen se pustili do konfliktu dvou prominentních mutantů s veškerou vervou a stvořili výjimečný příběh, který svým dopadem dalece přesáhl jejich pětidílnou minisérii. Na začátku je tým, který chrání svět, na konci dva rozzlobení muži, kteří si vybíjejí frustraci jeden na druhém a jejichž vize budoucnosti nemůže být odlišnější. Boj proti sentinelovi odkryl hloubku propasti mezi nimi a zdá se, že není síly, která by ji dokázala překlenout. Kdo z ostatních mutantů se přidá na tu či onu stranu, je pak předmětem zkoumání posledního sešitu Obrození. Co se týče výtvarné stránky, přestože každý díl kreslil jiný umělec, není to rozbité ani nesouvislé. Samozřejmě si okamžitě všimnete rozdílů ve způsobu kresby, v kompozici, faceliftu i rozložení panelů, ale najdete i spoustu společných znaků a vůli vytvořit stejnorodé prostředí, ve kterém se při přechodu z jednoho sešitu na druhý neocitnete pokaždé na jiné planetě. Když vezme do ruky tužku takový Carlos Pacheco, Alan Davis nebo Adam Kubert (abych jmenoval alespoň některé) je na výsledek jejich práce opravdu radost koukat.
  • ludek.n
    „Před lety jsem spatřil narození Jean Greyové. Viděl jsem, jak z dítěte dospěla v ženu, jak převzala své předurčené místo mezi X-Meny. Viděl jsem ji zemřít… a viděl jsem ji znovu se zrodit jako Phoenix!“ Jenže teď je z ní vinou Masterminda neovladatelná Dark Phoenix, která je hrozbou pro celý vesmír. Scénárista Chris Claremont má neoddiskutovatelnou zásluhu na tom, že jsou dnes X-Meni tím, kým jsou - jednou z vlajkových lodí marvelovského vesmíru. On je pozvedl z prachu až k hvězdným výšinám a pak jim po dlouhá léta věnoval svůj um a péči. Dark Phoenix je v téhle záslužné práci navíc ještě milníkem. Představil nejsilnějšího člena týmu v jeho životné formě, ale zároveň mu nedal dojít odpuštění. Příběh tímto dramatickým zakončením nebývale zhořkl a nabral na závažnosti, která pak do budoucna dala autorům řadu podnětů ke zkoumání. John Byrne na pozici výtvarníka a spoluautora příběhu vdechl postavám přirozený sex appeal a zápletkám dynamiku a napětí. Jeho panely jsou krásně čitelné a přehledné, takže nehrozí, že se v nich ztratíte. Je střídmý v používání pompézních efektů, přesto vás provede dějovými zákrutami s neobyčejnou vervou a nasazením.
  • Kouzelnik7
    Kresba obličejů příšerná a dějově hodně zmatené, nebyl to úplně můj šálek. Ale za originalitu dávám 3*
  • ludek.n
    V roce 1975 nastartoval speciál Giant-Size X-Men #1 scénáristy Lena Weina a kreslíře Dave Cockruma novou éru marvelovské série X-Men. Byli to oni dva, kdo na scénu vrátili Wolverina a přidali do hry nové hrdiny: Storm, Colossuse, Nightcrawlera, Bansheeho a na krátkou dobu i Thunderbirda. Jejich nápadu se pak chopil Chris Claremont a společně s kreslířem speciálu Davem Cockrumem ukázal světu předávání žezla, původní X-Meni skončili a odcházeli, noví se poznávali a učili se, jak pracovat jako jeden tým. Vše pro ochranu světa, který je ani po všech těch letech nepřestal nenávidět a bát se jich. S druhou generací začala nová éra X-Menů, kteří si následně vydobyli post světové komiksové stálice. Tato kniha ultimátního komiksového kompletu představuje úplné začátky nového týmu. Deset sešitů nejrůznějších dobrodružství, s hrabětem Nefariou, s Kierrokem, se Stevem Langem a jeho sentinely a nakonec s Blackem Tomem Cassidym a Juggernautem. Jednotlivé příběhy mají solidní drive i zápletku, ale poněkud zkratkovité a náhlé konce. Rozuzlení příběhů se často odehraje na jediné stránce, v horším případě na několika málo posledních panelech. Jako by autoři už měli v hlavě nový nápad, nový příběh, a tak honem pryč se starým. Za mě dobré, ale s nějakými těmi rezervami.
  • ludek.n
    „Zvíře ví, čím je, a přizná to. Člověk tuší, čím je… ale klade si otázky. Má sny. Snaží se. Mění se. Roste.“ Wolverine v rukách Chrise Claremonta opravdu vyrostl. Pořád je to zuřivá, nezkrocená šelma s instinktem zabíjet a nenávistí v každém póru svého těla, ale možná poprvé tady v této čtyřdílné minisérii vidíme i Logana člověka. Člověka, který si klade otázky, přemýšlí nejen o sobě, ale i lidech okolo, přičemž jim věnuje o něco více pozornosti než jen coby objektu, určenému k efektivnímu zabití. Láska, čest, odplata a spravedlnost na japonský způsob, co víc si přát? Příběh má vysoký dramatický potenciál, ale i přemýšlivější okamžiky, které dávají prostor zkoumat Wolverinovu osobnost. Je to krátké, rychlé a uzavřené vyprávění, které má všechno, co je potřeba pro dobrou zábavu. Frank Miller na postu výtvarníka odvádí zatraceně dobrou práci. Claremontovy vize naplňuje beze zbytku a s originalitou sobě vlastní. Je silný v celkovém pojetí i drobnokresbě, vyhýbá se laciným efektům i pompézním scénám, takže čtenář má pocit opravdovosti. Divoké scény zvládá s přehledem a čistě. Wolverine není oslnivý komiks, ale funguje a já s ním strávil příjemné chvíle.
  • ludek.n
    Projekt X je doslova a do písmene sólová jízda multifunkčního umělce Barryho Windsor-Smitha. Nejen že se postaral o scénář, kresbu a obálky, ale působil zde i jako inker, kolorista a pod palcem měl částečně i lettering a výsledný tisk. Pokud jste tedy někdy chtěli mít v ruce komiks, který by byl tak komplexní, jak je to jen možné, Projekt X je přesně ten pravý. Můžeme pak dlouze polemizovat, jestli je to cesta tím správným směrem, nebo zda se zde naopak do popředí derou sebestředné tendence, postrádající kritický odstup. Ať tak nebo tak, Wolverinova ne úplně dobrovolná účast v projektu X je podle mého mínění jedním z nejsyrovějších představení tohoto zmutovaného hrdiny v marvelovském univerzu (a možná i v komiksovém světě vůbec). Byť Windsor-Smithova kresba není kdovíjak líbivá nebo propracovaná, je pořádně drsná a opravdová. Bohužel je občas malinko nepřehledná a ke dnu ji táhne karnevalová barevnost. Ta se Barrymu vymkla zpod kontroly (pokud to tedy nebyl tvůrčí záměr, pak bych ovšem pochyboval o jeho příčetnosti). Příběh jako takový má potenciál, ale zůstal někde na půli cesty. Nějaký průlom, nedej bože snad úplné odhalení Wolverinovy minulosti, se nekoná. Spíše přešlapujeme na místě. Co jsem si tedy z Projektu X odnesl? Divoký, nespoutaný a nekompromisní projev, který si nebere servítky a neohlíží se napravo nalevo.
  • ludek.n
    „Skupina neobyčejných lidí… lidí, které by vás ani náhodou nenapadlo spojit do jednoho týmu. Lidí, ochotných odložit stranou své osobní zájmy a problémy. Lidí, kteří automaticky dělají to, v čem jsou nejlepší, kteří si nedají oddech, aby uvažovali o hrozivosti situace, ve které se ocitli.“ Brian Michael Bendis musel napřed kapitolu největších hrdinů světa Avengers ukončit (viz UKK Avengers: Rozpad), aby mohl začít spřádat plány pro New Avengers. Nový tým, ale staří hrdinové. Zpočátku mi to přišlo strašně zmatené, pak se dějová linka zdánlivě projasnila, jenže to nevydrželo dlouho a byl to zase zmatek nad zmatek, a na dovršení všeho otevřený konec s douškou „pokračování příště“ (ale nejspíš nikdy). Takže další ultimátní ochutnávka, která nabila zbraně slepými náboji. To jí samozřejmě nebrání být pořádně drsnou a temnou ouverturou, která někde cestou sebrala i nějaký ten intelektuální podtón. Přiznávám, že mi Bendisovo klamání nepřítele mnohdy nedávalo smysl (možná proto, že rozpoznat přítele od nepřítele, je občas docela oříšek, o tajemných náznacích ani nemluvě). Nebýt to tak parádně nakresleno, asi bych před tímhle dobrodružstvím utekl už někde v první třetině. David Finch mě ale přikoval do sedačky s takovou bravurou, že jsem vydržel až do finále a nevynechal jediný panel.
  • ludek.n
    „Co chceš dělat, zabíjet, dokud nebudou úplně všichni lidé mrtví? Pak budeš konečně šťastnej…?“ Ennisova divoká jízda New Yorkem s Punisherem po boku pokračuje. Energii rozhodně neztratila, jen má o něco více zákrut a odboček, než jsme čekali. Ty ji bohužel malinko odvádějí od vytčeného směru a nechávají ji bloudit pustinami poněkud zbytečných skečů. Satirický nadhled, který v první knize o Frankově návratu do New Yorku tolik pomáhal odlehčit nesmiřitelný cynismus hlavního hrdiny, tady už sklouzává k pitoreskní karikatuře, dělající s drsného Harryho Bambiho na výletě s přáteli. Asi to nejlepší na liniích Elita, Mr. Paybecka a otce Redonda je jejich ukončení. Podle mého jim bylo věnováno až příliš mnoho prostoru a jejich vstupy v této druhé polovině už byly jen mlácením prázdné slámy. K tomu se koneckonců přibližovali i Soap s Richthofenovou, kteří to však nakonec ustáli jen s malou kaňkou na cti. Co se Ennisovi vůbec nepovedlo, bylo úvodní představení Rusáka. Být to samostatně hodnocená sekvence, udělil bych jí tak mínus jednu hvězdu. Na konec ještě zmíním famózní fotorealistické obálky Tima Bradstreeta. Docela by mě zajímalo, jak by vypadal komiks, nakreslený tímto umělcem.
  • ludek.n
    „Vítej zpátky, Franku. Zpátky do světa vrahů, znásilňovačů, magorů, úchylů. Každou minutu čerstvý značkový zlo, pořád nový a nový druhy, chrlený mezi lidi rychlostí myšlenky…“ Garth Ennis přivádí cynického a nelítostného Franka „Punishera“ Castla zpátky do zkaženého New Yorku, aby přinesl zhoubu všem nekalým živlům, kterých je město plné. Už to není o pomstě za zmařené životy jeho rodiny, o etice samozvané spravedlnosti či čemkoli jiném hlubokomyslném, už je to jen a prostě o zabíjení! Bez morálky, bez lítosti, bez jediného zaváhání. Dokonce ani Daredevil, muž beze strachu, nedokáže zabránit Frankovi udělat to, co si usmyslel. Garth Ennis vypráví hrubozrnný, přímočarý příběh, který se na nic a na nikoho neohlíží. Jeho zničující jízda šesti sešity je posetá mrtvolami od začátku do konce a zdá se, že se nikdy nezastaví. Na nějaké úlitby bohům a citlivým duším rovnou zapomeňte, tohle je možná ten nejdrsnější New York, jaký kdy poznáte. Už od první stránky jsem věděl, že se mi tenhle komiks bude líbit a nemýlil jsem se (alespoň ne moc). Výtvarník Steve Dillon k tomu přispěl svým dílem. Jeho kresby jsou skvělé, a hádám, že se při nich bavil stejně jako Garth Ennis, když vymýšlel pro toto dílko zápletku.
  • Django
    Django5.2. 15:36Daredevil: Rok jedna
    Marvel moc nemusím, ale daredevil rok jedna je první Marvel komiks který semi opravdu líbí. Asi se není čemu divit frank Miller z dob začínající slávy, a k tomu Romitova kresba je známka kvality sama osobě. Musím pochválit i crew ze tenhle kousek před lety vydali. Celkem jak obsah tak provedení na výbornou.