Příběh je celkem fajn, ne úplná špička, ale svůj standard z předhozích dílů si LM drží. I když upíři jsou už trochu obehrané téma. Co mne zklamalo, byla kresba - u minulých dílů se mi hodně líbila, ale v případě mi nějak nesedla.

No tak tohle je luxusní. Nebýt tam ta holka s pěstma, tak je to ještě lepší, ale i tak je to na plnej kotel. Tohle je Batman, kterého mám rád - realistický (v rámci mezí), žádní emzáci nebo Mr. Freezové, žádný kouzla a blbosti. Žádný "děti", žádný týmy. A skoro žádný Batman.

Nejedná se o nic echt originálního. Záporáci mají traumata a chovají se jako mileniálové na ig reels, kde brečí nad 20 let starými událostmi a nechají si jimi ovlivňovat svoje životy. Ale zatímco brečícím mileniálům se smějeme, zatímco kakáme na WC, brečícímu Tučňákovi fandíme, protože je to prostě cool záporák. To samé Riddler.

Storylejna jsou velice jednoduchá, u Tučňáka trochu pitomá a nesmyslná, ale v rámci universa to smysl dává a hlavně to čtenáře baví. Je to svižné, je tam málo postav, kresba je parádní (hlavně teda u Riddlera, to jsem slintal) a za ty mrzký peníze to fakt stojí. Naběhněte na eshop.

Ajta krajta! S Kingom je to ako na húpačke: raz hore, raz dole. Po vlažnom rozjazde (Já jsem Gotham) kopol do vrtule (Já jsem sebevražda) a cez skvelého Já jsem zhouba sa dopracoval k trochu divnému prequelu o Válke vtipů a hádanek. Nasledovali báječné Operace Zásnuby a skvelý diel Nevěsta nebo lupič? a on to má tú drzosť prísť s niečím ako Svatba??? Názov je mimochodom zavádzajúci, ale uvidíte sami. Čas obradu sa každopádne blíži a to znamená jediné: vypýtať si povolenie od človeka najpovolanejšieho. Jokera. Cat a klaun zločinu sa stretávajú zoči-voči a potečie z toho veľa krvi, ale zároveň ešte viac odhalených citov, priznaní a vyznaní. Žiaľ, King z toho nedokázal vydestilovať takú výstavnú a ornamentnú bombu, akú som čakal. Po prvé, Jokera nech tvorcovia ponímu ako beštiu v ľudskej koži, alebo ako trocha divnejšieho strýka, ktorý to s Batmanom vlastne myslí dobre. Nie naraz tak i tak. Po druhé: od takejto témy som čakal fakt podstatne viac. A po tretie: aj kebyže je to nejaká výnimočná pasáž (čo nie je), tvorí len malú časť knihy. Zvyšok dopĺňa enormne nezáživný Booster Gold a konečne samotné prípravy na svadbu. Booster Gold je absolútne príšerný a pri čítaní som trpel ako na krátkej reťazi priviazaný pes. Navyše som nerozumel, prečo King cítil potrebu vybrať sa v tak nastavenom univerze cestou svojho vlastného Flashpointu. Skôr mi to pripadá ako lacné odbiehanie od ústrednej svadobnej témy, len aby ju čo najviac oddialil, čo vnímam trochu ako podvod. Až na samom konci (svedok) sa dostaví senzačné dojatie, ale oproti predchádzajúcim delom je ho ukrutne málo. Finále je špeciálne, keďže na ňom hosťovali desiatky (!) významných ilustrátorov, vrátane extra významných a rozpoznateľných na prvý pohľad (Bermejo, Sale). Každý komiks čítam dva razy. Kým na prvý bol Batman: Svatba „len“ bohapustý priemer, po druhom už je to katastrofa za 2*. Strašne ma to nebavilo.

Snad každé okénko mě tady výtvarně uspokojuje, stejně tak celé paperbackové vydání, které je prostě estetický klenot a návrat o pár dekád dozadu... ale na druhou stranu, nejsem fanoušek akčních chaosů na pozadí apokalyptických výbuchů, navíc celé finále nesoucí se ve znamení jakéhosi násilného anarchistického převratu s "lalala" tóninou na mě přílišný dojem neudělalo. Hlavní je, že to mám za sebou a teď se těším na film, co z toho v porovnání se sérií bude.

Celkový dojem: 40%

Star Wars - Vrcholná Republika #01: Není strachu - Ačkoliv je mé hodnocení vcelku vlažné, přiznávám že jsem fenoménu s názvem Vrchoná Republika zcela propadl. Samostatně bych to asi neocenil, nicméně se znalostí románů a oficiálního reading orderu je tohle jistě má nová guilty pleasure. Po dočtení této knihy doporučuji pokračovat příběhem Sílící bouře... Za mě 3*!

Ze začátku jsem byl takový nějaký vlažný, ale od třetí třetiny prvního sešitu se začal děj hýbat příjemným tempem dopředu a tohle Okko mě bavilo. Jediné co bych asi vytknul je kresba která je hezká, což o to, jen v některých panelech jsem naprosto nechápal na co se to dívám.... Zlatý A4 formát, tady bych to fakt ocenil.

Na to, že jde o třetího houslistu v páté řadě orchestru zvaném Marvel, mě Herkulovo představení docela bavilo. Teda až na ty vysvětlující vtípky, které jsou jak pro pitomce. On vůbec humor tady občas působí, že je cílený na pologramotné žáky večerní školy. Jinak ovšem jednohubka, která když už nic jiného, alespoň trochu nastíní, co je Hercules (ten Marvelovský samozřejmě) vlastně zač, ačkoli pravdou je, že to nejlepší, co jsem s ním kdy četl, byly týmovky s Adamem Cho, kdy se ti dva vzájemně naprosto dokonale doplňují.
Šestidílní Bohové Brooklynu nejsou vyloženě špatní, je to taková solidní pouliční řezačka šmrncnutá urban fantasy, navíc hezky dotvářející atmosféru zmaru, předcházející událostem Samotného strachu. Problém je, že jde o očividnou výplňovku bez větších ambicí, což dokazují i nelogické zvraty a odfláknuté charaktery vedlejších postav. Na druhou stranu, já mám pro tuhle tématiku smrtelného poloboha v kulisách velkoměsta docela slabost, takže v důsledku jsem byl spokojený.

Tak v 19. díle jsem vznesl otázku, jestli bude finále ve stylu, “žili šťastně až do smrti“ a ejhle, už je to tady. Někteří ovšem nedožijí a někteří už vůbec ne šťastně. Tento díl ukončil pár linek, kdy vždy těch pár stránek kreslil někdo jiný, což je dobrý koncept, líbilo se mi to – jediný, kdo je extrémně nezajímavý, nesympatický a celkově se mi ekluje, je ten Jack of Fables. Jestli to u nás bude chtít Crew vydat, tak už předem hlásím, že tohle nebudu chtít ani zadara.

No takže tak kolkolem, tento předposlední díl mě opět pořádně chytl a celkem úspěšně navozuje očekávání na velké finále, které asi bude stát za to. Za mě tentokráte po dlouhé době 5 rozpáraných pohádkových růží s useknutýma hlavama za takových dejžtopánbů 95%. A poslední díl má být v prosinci, což po těch letech už je jako příští týden. Jen tak uvažuju, že bych nechtěl naskočit na tuto sérii až teď a skupovat to celé.

„Jsme tím, čím jsme, a nemůžeme změnit, co už se stalo.“ Do netopiera! To čo bolo? Toto bol taký experiment s Batmanovým svetom, že už to ani nebol experiment. Morrison je pre mňa dlhodobo ak nie najkomplikovanejší, tak určite jeden z najkomplikovanejších batmanovských scenáristov v histórii. Zrejme najkomplikovanejší. Jeho scenáre pre mňa predstavujú tvrdý oriešok, cez ktorý sa neviem dostať silou svojich myšlienok, ale ani búračským kladivom, vŕtačkou a dokonca ani buldozérom. Občas sa chytám, miestami sa veľmi dobre bavím a o sekundu nato sa prepadám do absolútnej jamy chaosu a nepochopenia. Čas a Batman je komiks, oproti ktorému sú R.I.P. a Černá rukavice naivné rozprávky na dobrú noc, ktoré pochopí aj šesťročné dieťa. Na toto naozaj potrebujete Vysokú školu Batmanovskú. Znova raz (uznávam, je to otravné) musím zopakovať, že vydávanie Batmanových rôznych eventov a priľahlých záležitostí je u nás nesmierne chaotické. Niečo vyjde v takom vydavateľstve, dačo v onom, iné zošity sa nech je sranda vydajú rovno dva razy a iné vôbec, kvôli čomu samozrejme vznikajú medzery. Pozoruhodné je i nelineárne vydávanie jednotlivých dobrodružstiev, takže paradoxne nejeden raz si musíte prečítať ako prvý komiks X a to napriek tomu, že vyšiel až po predchádzajúcej batmanovke. Najviac si to odskákal pravdepodobne práve Morrison. Vinou toho mnohí hodnotíme jeho diela horšie, než by sme ich zrejme hodnotili v prípade, ak by sa nám raz naskytla možnosť čítať to komplet a chronologicky, postupne, v správnom (a jedinom možnom... a logickom) poradí.

Asi som čakal trochu viac, ale i tak si to 4* s oškretým mačacím uchom zaslúži. Na tejto nepredvídateľnej mange kráľa hororu Džundžiho Itóa je najlepšia atmosféra. Autorovi Spirály sa perfektne podarilo vystihnúť spoločné bývanie ľudských a mačacích bytostí v jednej/spoločnej domácnosti. Takže je to občas humorné, poetické, milé a rozkošné a následne mrazivé a desivé, akiste i nechutné, ba dokonca odporné. I preto sa ťažko určuje, komu sú Kočičí deníky primárne určené. Sú vôbec niekomu primárne určené? Záleží na tom? Síce sú typicky itóovsky „šibnuté“ (nebál by som sa použiť slovo úchylné), zároveň ale nejde o horor. Neuspokoja však ani čitateľov čakajúcich bezstarostnú komédiu. Mnohým to bude vadiť, ale verím, že väčšiu časť čitateľskej obce nepredvídateľnosť naopak poteší a nadchne. Súčasťou mangy sú farebné fotky autorových kocúrov, keďže je to celé inšpirovaná skutočnými udalosťami. Kočičí deníky u nás vychádzajú v na mangu netradičnej podobe a to v tvrdej väzbe. Podobne nedávno v CREW vydali skvelú lovecraftovskú manga jazdu V horách šílenství, ktorú si mimochodom Itó v dodatkoch Kočičích deníkov chváli. Áno, Kočičí deníky obsahujú niekoľkostranový rozhovor s týmto tvorcom báječne úchylných máng. Viac v mojej recenzii: https://www.fandom.sk/clanok/recenzia-kocici-deniky-manga

OK, tak tohle bylo po pomaličku se rozjíždějícím prvním dílu jako rána okovaným cepem do palice! Jedna velká akční scéna, jeden velký spletenec potenciálních vedlejších linií a spousta možností, jak z toho do budoucna vybruslit. Žižka je badass a Šárku čím dál tím víc charakterizuje replika jedné z jejích souputnic: "Jak to, že je tady? A jak to, že má tak roztomilé šatičky?" ^-^ Jo a chorál byl nakonec jen jeden, takže za mě prostě dobrý :-) Docela chápu, že zrovna Japoncům se na tom musí líbit spousta věcí.

Autoři komiksu vzali práci vážně a vyšli z historických pramenů. Na scénáři se dokonce podílela výzkumná pracovnice Oxfordské univerzity a kresby jsou inspirované třeba i starými fotkami kočovných pastevců. Nakonec nechybí ani několik stran historických informací a ilustrací. Na dobrodružný komiks je příběh příliš útržkovitý, ale jako bohatě ilustrovaná encyklopedie části Čingischánova života se to povedlo.

Daredevila jsem znal zatím jen z filmů a seriálů a jakožto Marvelovského hrdinu jsem si ho chtěl vychutnat i na poli komiksu. A jako prvotní seznamovací kousek před čtením ( 4 větších omnibusů) s touto postavou se mi Daredevil - rok jedna líbil hodně.
Příběh je výborný, na seznámení s hlavními protagonisty tak akorát dlouhý. Kresba mi k tomu celkově tak nějak seděla , je docela temná, opravdu zajímavá, souboje dobře krvavé a z tvrdého ranku....Celé čtivo jsem sloupl jedním nádechem a už se opravdu hodně těším na ty zmíněné omnibusy. Daredevil jako postava mi hodně sedí i ten jeho kámoš z vysoké, je to takové lidské počteníčko...takže celkově spokojenost. PS: Sám jsem zvědavý na vyústění vztahu s Elektrou a taky na to jak se tam bude následně vyskytovat Stick a jeho tajemný pobočník....+ samozřejmě Kingpin a jeho nástrahy :-)

celkové hodnocení: 80 %

SF/fantasy "telenovela" pokračuje po vydavatelské přestávce (a několikaletém skoku v ději) čímsi mezi plynulým navázáním a novým začátkem. Možná bude chvíli trvat, než se dostane do obvyklých příběhových otáček, ale Vaughan umí postavy, staré i nové, pořád napsat maximálně poutavě a Staplesová neztratila nic ze svého mistrovství ve vykreslení emocí v gestech a výrazech tváří. Opět mě chytli na první dobrou.

O úvodních 3 sešitech s Bílou královnou a úklady Hellfire Clubu, v nichž se mladičká, sympatická a odvážná Kitty Prydeová poprvé objevila, se i přes ten ohromný náklad textu nemá smysl bavit, ty patří do zlatého fondu X-Menů, Claremonta i Byrnea jednoznačně. O následné minisérii Kitty s Wolverinem v Japonsku (6 čísel) už to samé úplně prohlásit nemohu, kresba Allena Milgroma mě nenadchla (přestože se viditelně snaží kráčet ve stopách Franka Millera) a Claremont zase často zabředává do podrobných, atmosféricky "noirových" vnitřních monologů, zatímco děj posunuje poněkud zkratkovitě (k občasným nejasnostem nejspíš přispěl i chybující překlad, o jehož nekvalitách svědčí mj. transkripce jména Jukio v jedné kapitole, zatímco v ostatních píše Yukio). Nicméně schopnosti Shadowcat mi přišly vždycky jako jedny z nejskvělejších a tady jsem si jich užil do sytosti, takže spokojenost.

Sága (kasty) metabaronů píše další kapitoly. Nejprve strhujícím způsobem v paralelním vesmíru ve válce s Technotechny (a v dechberoucí kresbě/malbě Valentina Séchera), později už přece jenom slaběji (scénáristicky i kresebně) zpět na planetě Marmola. Tam už jsem si říkal, že by se historie nemusela opakovat donekonečna.

Nedobrovolní spojenci si musejí nejprve vyříkat svá stanoviska a vykoupat se navzájem ve spáchaných křivdách, aby vůbec mohli táhnout za jeden provaz. Čeká je totiž boj v přístavu (pro ostrovany vyloženě bratrovražedný, přičemž autor se nerozpakuje tyto sžírající pocity krutě demonstrovat a akcentovat), do kterého musejí dát vše (=> jako vždy skvělá, dynamická akce), jelikož mlčenlivá, nezastavitelná, ohromující apokalypsa doráží na pevninu.

Eren spouští zeměbouření, zdi padají a masa titánů se valí rozdupat "nepřátelský" svět. Proti této kataklyzmatické síle, strhující a zdrcující ve svých fatálních dopadech, obětech či fanatismu "přátel", se nelze adekvátně postavit, tudíž rozpolcení hrdinové reagují aspoň na dílčí záležitosti, které trochu ovlivnit ještě mohou. Přitom zjišťují, že společný zájem najednou většinu dosavadních aliancí staví na hlavu.

„Když padám, on mně chytí.“ Pri čítaní tohto komiksu som si spomenul na Teóriu veľkého tresku. Tej tiež mnohí vyčítali, že najväčšia zábava sa konala, keď boli štyria geekovia sami a že akonáhle sa k nim začali pridávať jednotlivé baby, už to nebolo ono. Tak ja si myslím presný opak: legendárny sitkom dostal gule práve v momente, kedy sa do deja naplno začali zapájať dievčatá! Batmanovský run Toma Kinga sa vyznačuje podobným fenoménom: poľudštil nevrlého samotárskeho čudáka a spravil z neho v rámci možností normálneho chlapa, ktorý má city, chce milovať a byť milovaný a usadiť sa, hoc vie, že to bude náročný boj (možno ešte ťažší, než kedysi s Baneom), keďže minulosť s ním zostane už navždy. Je krásne a dojímavé a veľmi si vážim, že si k tomu Tom vybral práve Catwoman, ku ktorej, nalejme si čistého plnotučného mlieka ehm vína, to beztak nenápadne odjakživa smerovalo. Tá je pod jeho taktovkou sympatická a rozkošná mladá žena, ktorú je ťažké nezamilovať si na prvú dobrú. Za to pred Kingom dávam dole klobúk, pretože Catwoman má až na pár výnimiek (Catwoman: Selinina velká loupež, ale to je samozrejmosť, keďže to písal Brubaker) nikdy nebavila. U Kinga som sa do ženy s bájnym poprsím zamiloval. OK, preháňam, som šťastne ženatý. Podľa mňa je každopádne Batmanovo zaláskovanie prirodzeným a nevyhnutným krokom, ku ktorému raz muselo dôjsť rovnako, ako v Marvele musel nastať okamih, kedy sa Peter a MJ do seba definitívne a raz a navždy zaľúbia, vezmú sa a založia rodinu. Ak by k tomu nedošlo, bol by to podvod. Čiže ja som z tábora, ktorému sa páči nielen babské osadenstvo Teórie veľkého tresku, ale i to, že sa Tom King nezľakol a vyslal Batmana na cestu lásky. Vďaka ilustrátorom a temným príbehom je to však stále Batman: drsný, ponurý, pochmúrny a samozrejme temný. Ako hosťujúci autori sa tu dokonca v tradične skvelom svetle previedli Lee Weeks (Bendisov Daredevil, Spider-Man: Smrt a osud) a slávny noirovec Michael Lark (Gotham Central, Místo činu). Áno, Operace Zásnuby je istým spôsobom „poviedková“ zbierka. Akčný úvod je skvelý, pretože akcia nie je o tom, kto komu rozdá aké rany. Je to vyznanie lásky Batmanovi. A to sakra silné. Úplne chápete, čo k sebe priťahuje ženu, ktorej nikto nikdy nič nedal zadarmo a muža, ktorý už ako 1O-ročný vyhlásil vojnu zločinu. Parádna je i chémia medzi Damianom a Dickom. Napriek tomu, že Damian je tu fakt hnusne nakreslený. Ale Operace zásnuby je v prvom rade o tom, že C + B= VL. Bombou je spoločné vyznanie na tému Batman/Superman. Povedal som si, že takú báječnú, fantastickú božskosť nič neprebije. Na zvyšok komiksu som sa vrhal s obavami. Nasledovala kapitola s jarmokom. Padla mi sánka. To bolo TAK pôvabné! Vravel som si, že ale toto OZAJ už nič neprebije. A dočkal som sa kapitoly, ktorá sa navždy zapíše do análov Batmanovho univerza. Tom King sa odvážil vyraziť do končín, z ktorých som ostal šokovaný a v nemom úžase. Neskutočné, zimomriavky na rukách, zvlhnuté oči (aj uši), guča v hrdle a rozbúchané srdce. Kto povie, že to nie je bomba, je hnusný netopier. Zarazilo ma, že King to miestami dáva až na „historického“ Morrisona, viď. neuveriteľná koncovka, kedy sa párik háda, za akých okolností sa prvý raz stretol a Tom vyrukuje s Catwomaniným debutom (vtedy to ale ešte teoreticky nebola Catwoman), ktorý sa uskutočnil okolo r. 1940 (!), na lodi.

Neuvěřitelné jak bravurně Miura vypráví obrazem (textu tu moc není). Závěrečná katarze kdy Guts pádí lesem a vzpomíná na jestřáby je něco neskutečného.

Máme zde druhé vystoupení naší nesourodé dvojice, které na to jak dopadne zabírá více místa než bych si přál. Doufám, že spolu začnou řešit i něco jiného než hudbu a každý svazek nebude jen o soutěžním koncertu.

Než jsem se pustil do této druhé knihy, tak jsem si dal znovu tu první. První kniha je úžasná. Má dobře vystavěný příběh a zápletku a má dobré tempo. Od druhé knihy jsem čekal to samé. Tedy ne nové budování zápletky, druhá kniha je přímé pokračování té první, ale čekal jsem stejné tempo. Mám ale pocit, že zde příběh trošku zvolnil. I druhá kniha obsahuje čtyři alba (dva cykly). První cyklus je přímým pokračování první knihy, a i přes již zmíněné zpomalení pěkně celý příběh o epifytu ukončuje. Navíc to má pořád tu úžasnou kresbu z první knihy.

Čtvrtý cyklus navazuje na předchozí děj volně. Odehrává se sedmnáct let po třetím cyklu a rozvíjí důsledky předchozího děje. Ale také přináší již viděná témata. Zlomeného Metabarona, syna toužícího zabít otce a shrnutí historie celé Metabaronské kasty. Není to úplně špatné, ale už to není tak “nové” jako předchozí tři cykly. Ani záporáci tady nejsou tak zlí, jak jsme u Metabaronů zvyklí. Úplný čajíček. Navíc zde došlo ke změně kreslíře a je to bohužel změna k horšímu. Výsledné hodnocení je tedy spíše jen za první cyklus.

Strašně dlouho jsem laboroval jestli dát 4 nebo 5, a těch 5 hvězd si asi nechávám na nějaké ty srdcovky. To ale nic nemění na faktu, že jde o naprosto výborný komiks na poli superhrdinského žánru a může za to opět Taylor (hellblazer). V DC mu něco potřebovali strčit tak dostal Injustice (hele tome máme hru tak udělej nějaký komiks ať to máte pokryté) a minimálně v první sérii je to naprosstý odpal, DC není blbé a řeklo si že když mu to šlo mimo kánon tak mu dají zase svoje postavy na hraní ale ať si s nima děla co chce a vytvořil perfektní věc, člověk by to chtěl srovnat se Zombie marvelem, ale tohle je o 2 třídy vepředu. Takže je otázka, jestli se i crew chytne za prdel a vydá Injustice....

Díky rozsahu knihy jsou karty celkem rozdané - tady nelze očekávat detailně propracovaný příběh s nějkaými dějovými odbočkami. Postava staršího velmi schopného detektiva, který v minulosti byl účaten nepovedené akce, která ho dosud traumatizuje, také není z nejoriginálnějších. Ale díky robotický postavám ten příběh celkem funguje, a pokud odhlédnete od některých vypravěčských zkratek, tak si četbu užijete. Od Mighty Boys asi dosud nejslabší kousek, ale jako bonus k druhé knize určitě super a knihu bych si pořídil i v případě, kdyby dárkem nebyla.

Po úvodní knize rozestavující figurky na šachovnici se zdá, že ve dvojce začíná něco jako dějový oblouk. Stále tu dostáváme vhled do svébytně řešeného postapo světa, který ovládají rodiny mocných. Kromě toho se tu po střípcích skládá minulost hrdinky Forever a na plátno přibývají další postavy aspirující úhené kameny zápletky. Série se rozhodně vyvíjí zajímavě. Jen kdyby to chodilo po větších kusech než pouhých pěti sešitech. Jen se člověk začte a je konec.

Nejsem velkým fanouškem původní Vrány, ale tohle se mi líbilo. Tří sešitová vyvražďovačka, která s sebou nese premisu původní knihy ve zcela jiných, možná ještě závažnějších kulisách. Obsahově je to vlastně povídka o pomstě vyprávěná v pěkném rytmu šikovným kreslířem, který se na ní doopravdy vyřádil. Slušné. Takový Joe Hill s Rodriguezem by to nezvládli líp.

Co si tak pamatuji, když komiks před dvěma lety vyšel, tak jsem byl z komiksu nadšený. Na druhé čtení, už vnímám určité nedokonalosti v příběhu, v podobě zkratkovitosti, nelogičností v chování postav, či v jisté nesourodosti a nepospolitosti příběhu. Jako takový, ale první díl má co nabídnout ať už v podobě příjemné kresby, či zajímavého kliffhangeru.

Tak tohle jsem nečekal. Celá atmosféra tohoto díla, je taková hřejivá a v některých momentech ukrutně chladná, stejně tak jako život. Celá kniha je protkána obyčejnými lidskými situacemi, zakončené osudným okamžikem smrti a upřímně jsem si říkal, jaká bude pointa a jestli to nakonec dá smysl. A ono to nakonec sepne, navíc poslední příběh před finálním vyústěním, nádherně pracuje s panely a onou událost upřímným lidským způsobem oddaluje. Finále se pak dá shrnout, jako upřímné, dojemné, hřejivé, ale hlavně lidské. Navíc narozdíl od jiných existencionálních knih, zde autor nejde za takovou tu meta hranici. A soustředí se spíše na daný lidkský život. Kresba je pak úplně boží, autor ví kdy vykreslit určitě panely do detailu, kdy dát prostor určitým osudovým momentům, které se natáhnou na 2 strany, například kdy 2 postavy na sebe jenom hledí.

Celé je to nádherně nakreslené a Gon je strašný hovado :-) Rád bych další, ale vzhledem k "popularitě" tohoto díla u nás (po třiadvaceti letech od vydání jsem ve Walesu na Synkáči sehnal nikdy nečtený kus...) si budu muset nechat zajít chuť.

Martin Štefko v r. 2013 napísal, že Americký upír 1 je komiks, ktorý si náš trh skutočne zaslúžil. Pod to sa podpisujem. Kurva podpisujem. Je to temný a „zlý“ príbeh. Vymyslel ho Scott Snyder (jeden z najpodstatnejších batmanovských scenáristov), k dokonalosti dotiahol (a „rozpísal“) slávny Stephen King a úchvatne zhmotnil fantastický ilustrátor a rodák z brazílskeho mesta Porto Alegre, Rafael Albuquerque (Batman: Soví město). Scenár je prekvapivý a nepredvídateľný. Skáčeme naprieč rokmi, v podstate až dobami, medzi časmi starými a novými, plnými vynálezov, o ktorých sa ešte pár rokov dozadu nikomu ani len nesnívalo. Je to istým spôsobom podprahovo zároveň prelet starou a novodobou Amerikou, kedy staré odchádza a nahrádza ho nové. V tomto smere mi to pripomenulo Dickeyho Vyslobodenie resp. Boormanov film, pri atmosfére 2O. rokov 2O. storočia v USA som si zas spomenul na noiry Eda Brubakera. I do najzapadnutejších kútov krajiny sa postupne dostávajú vynálezy, kone sú nemilosrdne vystriedané automobilmi, na miesto nemého filmu nastupuje ozvučený. Je to kruté a drsné, plné krvi a iných zvrhlostí, no vadil mi alibizmus, že násilie nie je problém, ale sex áno. Oceňujem parádny dizajn a obsah: od úvodného Kingovho slova cez záverečné Snyderovo, až po výtvarné a textové bonusy (napr. ukážky zo scenára) a tvrdú väzbu s prebalom a lacetkou. Príbeh je vyrozprávaný komplikovane. Pred šiestimi rokmi, pred troma dňami, v roku 1880, v roku 1909... Sledujeme vyčíňanie charizmatického upírského milovníka cukroviniek s príznačným priezviskom Skinner Sweet. Následne sa vrátime v čase, stanúc sa svedkami jeho pekelného zrodu. Potom dej zas skáče, tentokrát dopredu, Skinner je odsunutý na vedľajšiu koľaj a príbeh sa sústredí na iné postavy. Ale vieme, že tam niekde číha a je len otázkou času, kedy ho opäť uvidíme. Môže to znieť komplikovane, ale ja každý komiks zásadne čítam dva razy a pri repríze to do seba všetko pekne, hladko, šarmantne, fajnovo a jednoducho zapadlo (ale pravdou je, že v niektorých súvislostiach som sa stále strácal, viď. masový hrob). Scenár sa miestami hrá na inteligenta a pritom kopíruje iných (evolúcia ohľadom pobytu na slnku by bola geniálna, keby s ňou dávno predtým neprišiel Blade).

Zevrubné listování a povídání o shánění zde https://youtu.be/K1u97-NlF0s

Předehra je grandiózní dílko, přesně v duchu všech Gaimanovských snových světů a fantazií. Když se k tomu přidá geniální kresba J.H.Williamse III a famózní kolorování Dave Stewarta, už to není komiks, ale úchvatné grafické představení, které člověka doslova vtáhne a pohltí ve svých barevných útrobách. Je úplně jedno jak silný či zmatený je příběh, zda člověk zná nebo nezná celou Sandmanovskou sérii, tohle je o emocích. O emocích, které se doslova valí z každé stránky, z každého panelu, z každé jednotlivé drobnosti. A to ani nemluvím o rozkládacích listech nebo o otáčení knihy na konci čtvrtého dílu. To jsou věci hodné mistrů, kteří mají vše promyšlené do posledního detailu. Zážitek nad zážitky.

Wolverine v plné síle, zabijácké náladě a s téměř neustále vytaženými drápy a vedle něj malá, na jazyk si šlapající holčička Elsie-Dee, robotický dvojník, maniakální taťka Sabretooth, divoký Noční lovec, odporný Masq se svými věrnými Morloky, po zuby ozbrojený Cable, precizní Nick Furry, oplzlý Linus, chladná lady Deathstrike a hodně naštvaná Emma Doolinová - to jsou hlavní účinkující v dobrodružné sérii scénáristy Larryho Hamy. Deset sešitů se dvěma flashbacky (Moře neviňátek od Petra Davida a Hamův Den pod psa) tvoří sice souvislý příběh, ale malinko mu chybí koncovka. I přes tento handicap se jedná o tvrdou akční jízdu, kde chvíle na odpočinek je právě jen v již zmíněných dvou retrospektivách. Jinak se jede s plně sešlápnutým plynovým pedálem a vytaženými drápy. Jedná se doslova a do písmene o masakr, jehož dynamiku podporuje i výtvarník Marc Silvestri svou rozpohybovanou kresbou. Nekolorovaná verze má nicméně jeden zásadní problém - panely jsou narvány až po samý okraj a místy jsou proto nepřehledné, někdy vlastně ani nevím, na co koukám. Na jednu stranu strhující a omračující, na druhou zmatené a roztříštěné, hnané až za hranu schopnosti vnímat a pojmout všechno to, co se na vás valí.

Jedno z nejslavnějších děl sira Arthura Conana Doyla a současně jeden z nejdramatičtějších a nejmysterióznějších případů detektiva Sherlocka Holmese se dočkal své grafické podoby, byť určené pro nejmladší čtenáře. Je nepsanou skutečností, že indické nakladatelství Kalyani Navyug Media, které pod značkou Campfire vydává adaptace největších děl světových klasiků, přistupuje k předlohám sice s respektem, ale ve své zpracovatelské velkovýrobně je často zbaví veškeré pompy a jedinečnosti. Výsledkem jejich úsilí je pak standardizovaný „supermarketový“ produkt, který je na první pohled líbivý, funkční a bezproblémově přijatelný pro širokou veřejnost, nicméně je zbavený veškerého kouzla a atmosféry. A přesně s tím se potýká i Doylův Pes baskervillský. Scénárista J. R. Parks a výtvarník Vinod Kumar jsou řemeslníci, kteří předlohu zbavili veškerého napětí a tajemna a udělali z ní obyčejné tuctové vyprávění o rodové kletbě. Komiks bez chuti, bez zápachu, neurazí, nenadchne.

„Já, dauphin Karel s potěšením uděluji této milované Boží služebnici - Panně Johance z Arku - titul, moc a hodnost velitele francouzské armády! Povstaň, Johanko z Arku, velitelko mých vojsk! A s pomocí všemohoucího Boha staň se spasitelkou Francie!“ Věčný a nesmrtelný příběh, který se pravděpodobně nikdy neomrzí, ať už je prezentován v jakékoli podobě. Komiks jako médium se k tomuto historickému eposu opravdu hodí skvěle. Do pouhých sedmdesáti stran dokáže zhustit všechny důležité události a probudit pocity nadšení a hrdosti. Samozřejmě příběh je podán letem světem, není čas ani prostor jít do hloubky a zabývat se detaily, pocity, náladami. Přesto se Tonymu DiGerolamovi podařilo dát dohromady vskutku krásné vyprávění. Bohužel už ne tak skvělá je kresba. Na některých Negulakondových panelech se ono půvabné dívčí stvoření, které v Remeši korunovalo dauphina na francouzského krále, proměňuje v šerednou bezpohlavní bytost, ošklivější jak zvoník od Matky Boží. Moc nefungují ani davové scény, kdy namísto armády vidíte jen bandu chlápků, co si přišli zahrát na válku. Líbily se mi naopak barvy, takže hůl jsem nad Johankou z Arku nezlomil.

Musím uznat, že jde o velice povedené ukončení série, nahota tetování a průhledné pinďoury tu opět najdete, takže je všechno v pořádku. Nejdelší bitka z celé série, která je hezkým protikladem k záporákům, kteří jsou strašně hroziví a freeman je nakonec ukončí na dvou stránkách nožem do čela. Celkově je série fajn akční 90tkový béčko s nahotou, sexem a hlavně nestupidní kresbou.

Kamarád, který čte všechno možné, ovládá cizí jazyky a je výrazně historicky erudovaný, si tohle koupil a shrnul: "Žižka san, am I kawaii uguuu~?" Což je myslím celkem trefné :-) Prostě takový crossover, který u nás může trochu rezonovat.

Historickou akurátnost hodnotit nemůžu, protože tohle období našich dějin nemám moc v oblibě (jako ostatně celý středověk), ale předpokládám, že autor to má aspoň rámcově nastudované. Jakožto bezvěrce mě ovšem náboženské fanatismy celkem dost serou, takže v tomhle příběhu jen těžko najdu postavu, se kterou bych mohl sympatizovat. Navíc pokud to má mít dvanáct dílů, tak se docela děsím, jak moc to celé bude naschvál zašmodrchané a plné husitských chorálů...

Nicméně by byla ostuda, ktyby zrovna tohle dílo nevyšlo zrovna u nás, takže za to Argu patří velký dík. O něco menší dík si naopak zaslouží několik rozpixelovaných panelů a chyby v textu, které unikly zřejmě rozrušenému oku korektorky. Celkově ale hodnotím kladně a od Arga je to naprosto geniální tah: žáci sedmých ročníků základních škol se v rámci výuky o Husitských válkách mohou z této mangy zábavnou formou dozvědět vše potřebné.

Kvalitní romantická manga o splašené houslistce a klavíristovy, který prý neslyší hudbu. Další díl je povinnost.

I když se pořád bavím a tohle univerzum má pravděpodobně stále co říct, zdá se mi, že autorům dochází dech. Táhne to hlavně kresba, zejména v první polovině knihy. Scénář ale stále dokola omílá ty samá témata, která jsme viděli už v Kastě, nebo prvním dílu Metabarona. Dát tři hvězdy mi ale připadá málo, pořád jde o nadprůměrné dospělé sci-fi a možná mi ke štěstí stačí málo. Třeba i to, že tu opět vypráví můj oblíbený Tonto, i když už není tak nahláškovaný. Ohledně příběhu bych ale sám nevěděl kam ještě děj posunout. Máte neporazitelného válečníka, který už dokázal zachránit celý vesmír. Možná by měl Metabaron vypnout metašifrátor, zalézt do metabunkru a užít si zasloužený metaodpočinek.

Řekl bych, že je tu všeho víc jak v minulém dílu, sex, nahota tetovani akce, pořád dokolu se opakující zápletka. Všechno dohromady to pěkně funguje, jen si pořád nedokážu najít cestu jak se do příběhu víc zažrat.

Obsah skvělý, jen nevím, nakolik ho miluji kvůli nostalgii. Za zpracování ale musím jednu hvězdu ubrat.

Milé, pěkné a úsměvné. Pohyb a perspektiva jsou zde na výborné úrovni. Jako krátký animák. Sekora zde předvádí další rovinu svého umění.

Tady jsem vůbec nevěděl, co čekat. Obálka nic moca zavánělo to nějakým pseudonávratem do minulých dob s blbou kresbou á la přelom 80.-90. léta. Opak je pravdou. Filípka sledujia baví mě. Krásné příběhy od předních spisovatelů a nakonec i Toman a Foglar. Tady vážně dobrý, i když to tak nepůsobí na první dobrou. Moc pěkná edice.

Tohle vyloženeě beru s nadhledem ajistou dávkou tolerance. Ač Ácek kreslí dobře a snaží se ctít kořeny, není to prostě ono. Fisher je Fischer, přesto mi to nevadí, neuráží mě to a rád si to zařadím do čtecí fronty, když se rozhodnu číst RŠ. Já to prostě můžu a těším se na každou stránku.

Pořád dobrý a pořád to jede. Ač už lze dopředu tušit, že co epizoda, to návaznost výhradně na předchozí epizodu, nevadí mi to. Je to vlastně jedna velká cesta někam, zatímco dochází ke střetu kultur. Už jen z principu, jak je svět nastavený, mě zajímá, kam to povede a co se všechno dozvím o Rahanovi. Jo, zaujalo a kresba naprosto originální, i na tu dobu.

Tak tohle fakt ne. Další žvásty a plky. Směr žádný, cíl žádný, jen zase další hokusy pokusy, aby to jako bylo zajímavé. Kresba docela fajn, ale já to prostě nedávám, takový ty rádoby oduševnělý komiksy.

No konečně se tam něco děje a už abych četl další. Žoldnéř už je prostě ustálený a působí na mě etablovaným dojmem. Segrelles umí, baví mě a tenhle díl mi velmi sedl. Líbí se mi jak autor míchá skutečné reálie se svými vizemi. To umí málokdo. Bonusy perfekt.

Aargh vlastně pořád přináší stabilně kvalitní práci a co od čísla 15 markantně zvýšil počet stran, je to znát o to víc. Rubriky se nafoukly, komiksy zabraly širší portfolio možností a zemí. Tady tomu není jinak a ve finále jsem se opravdu skvěle pobavil a vzdělal. Nějak mi to sedlo a já si to užíval plnými doušky. Prostě mi to sedlo a k tomu ta přidaná hodnota v podobě křtu na Crweconu, no pecka.

Bavilo o mě to o trochu víc než předchozí b&w kniha, ale pořád je to pro mě jaksi na jedno brdo. Nicméně si to ale užívám a je to pro mě příjemná zábava a s velmi kvalitní kresbou. Černobílá k tomu pasuje a líbí se mi to jako super doplněk k mé dávné lásce WarCraft 3.

Tady už jsem se ztrácel a přišlo mi to jako zneuznaný synek, co cche rozbít papulu tátovi za zkažený život. Taková ta světobolská naštvanost a chybělo mi zde nějaké držení se v zaběhnutých mantinelech z předchozích dvou alb Jako kdyby chtěli autoři, autor vybočit a naservírovat nám něco jiného, co se ve finále ukázalo jako pelmel. Konec to jakžtakž zachránil, ale probublalo to mnou. Nemám z toho de facto nic a ona předvítelnost to jen umocnila.