1

První příběh je legendou. Carnage je mým, zřejmě nejoblíbenějším Spideyho záporákem a souboje s ním jsou vždy až na dřeň. Carnageho premiéra se nadmíru povedla, jeden ze Spideyho zásadních comicsů, symbionti jsou zkrátka moje úchylka. 90%
Druhý příběh je temný, má spád a šílenou kresbu, kdy kreslíř zřejmě požil halucinogenní houby „Fungus Titanicus“, známější mezi vesmírnými hipíky pod názvem „veselá houba“. 80%
Pro symbiontofily jasná volba!

Tady váhám mezi třemi a čtyřmi hvězdami.
Starší příběh je canon a čte se velmi dobře. Má to pochmurnější atmošku, Carnage není takový edgelord jako v Masakru (nějaké hlášky mají k tomu nakloněno, ale v rámci jeho charakteru se to tady ještě dá a vlastně se i k němu hodí) a baví, a ty tři čísla utečou jako nic. Nabitá akční jízda se super charaktery a chemií mezi nimi.
Modernější příběh je už na tom hůř. Jako nápad dobrý, provedení už meh... kresba se k tomu hodí, někdy jsem se v ní ale neorientoval; Toxin jako charakter je vymyšlen dobře, ale nejde moc do hloubky i přes to, že má na to potenciál; Venomův motiv sice žene příběh, ale často mi připadal jako out of character (alespoň v porovnání se staršími čísly, moderního Venoma upřímně tak moc načteného nemám). Nicméně to stejně jako starší příběh dobře odsýpá a má to i zajímavé motivy. Ve finále neurážející průměr.
Starší příběh za 4*, moderní 3*, ten je ale delší, tudíž celkově lepší 3*.

Michelinův úvod Carnage do spider-versa je opět povedený, ten chlapík Spideyho prostě umí psát. Carnage je tu vylíčen uvěřitelně (samozřejmě v rámci superhrdinského komiksu), má logickou motivaci a není to tak strašný cringe jako v pozdějším Masakru. Zároveň moc nechápu editorskou logiku, proč tenhle svazek vyšel až po Maximum Carnage, když na sebe navazují, ale takových nelogičností je u těchto řad spousta. Druhý novější příběh má zajímavý motiv a vizuál, ale jinak je to takový lehký nadprůměr.

Zrození Carnage nemohlo mít lepšího dirigenta než je Micheline, z jehož hlavy pochází i samotný Venom. Tří sešitový příběh, který elegantně přivádí na scénu nového záporáka a zároveň rehabilituje Venoma, je tím správným originem, který byl českým čtenářům dokonce představen v prvních číslech sešitovek s nimiž kdysi experimentovala Crew. Parádní kousek. Těžko uvěřit, že vznikl jen o dvě desítky čísel dříve než příšerný Masakr. Z modernějšího pojetí Venoma v druhé půlce knihy jsem měl trochu strach, ale nakonec se mi to docela líbilo. Zrození Toxina balancuje šíleného Carnage a překvapí, že postavička celkem zapadla i když má vcelku potenciál. Milligan se sice nevyhýbá klišé a přehnané emotivnosti, ale přesto není jeho práce jen bezduchá mlátička i když to tak díky přepálenému vizuálu vypadá. Pěkně tu pracuje s charaktery postav, tématem otcovství i motivací padouchů. Syntetická grafika je hodně zvláštní. Je mírně řečeno přeexponovaná, ale zajímavě volený coloring nadmuté bicáky a výstřih Black Cat končící hluboko pod opaskem příjemně osvěží. Je to rozhodně něco co nevidíte každý den.

Tento komiks obsahuje dva příběhy, jeden starší a jeden nový s moderní kresbou. První, který je starší je velkou peckou. Stojí za ním David Michelinie a já si ho moc užil. Příběh je hodně drsný a Spidey má, co dělat aby to zvládl. Michelinie krásně vykreslil charakter Carnage, jeho myšlenkové pochody a radost z brutality. Velmi příjemně mě překvapilo, že Venom dostává dost prostoru a jsou tady položeny základy, na kterých se v budoucnu bude stavět. Hodně super příběhy. Druhá část, kde je modernější příběh má zajímavou kresbu, zajímavou zápletku, ale bohužel nijaké provedení. Přišlo mi to, že to celé stojí na zajímavé kresbě, ale nejde se v tom případě do hloubky a občas i samotná motivace nedávala moc smysl. Jako akční jednohubka to funguje, přesto to je tak všechno. Venom vs. Carnage je fajn komiks a stojí za přečtení hlavně kvůli staršímu příběhu.