13

Je to skvělé. Čekal jsem to trochu záhadnější a ne tak dopodrobna vysvětlené, ale asi jsem radši, že si nemusím nic domýšlet. V komiksu není tolik humoru, jako v Rudovi, přesto je skoro na každé stránce. Sarkasmus a ironie, je Majlingova specialita. Nejlepší vtip (pro mně) nechci prozrazovat, ale byl o hrabání se ve vzpomínkách. Asi si stránku oskenuju a nechám zarámovat. Jinak příběh má dobrou atmosféru a kresba je prostě dokonalá. Rozhodně doporučuju a už se těším na další díla, tohoto skvělého autora.

Tak zde jsem se hodně bavil. Asi jako většina jsem se při čtění neubránil srovnání s výborným Rudem. Nějaké stejné prvky bych tam našel, ale snad je lepší moc nesrovnávat a užít si naplno tento trochu depresivní, ale vtipný tajemný příběh. Vypointované dialogy (jakož i celý příběh), k nimž se budete rádi vracet a bude si říkat, kam na takové nápady autor chodí.

Tak jak byl Rudo úžasný, říkal jsem si, že jen tak něco ho nepřekoná a tady mi teda spadla brada a musel jsem to hned přečíst znova. A pak jsem jel na hory na Poľanu a zažili jsme tam takové psycho a tak divné věci, že jsme z hor v sobotu za krásného počasí i na neděli, utekli. Nikdy jsem nic podobného nezažil a nikdy nic podobného už zažít nechcu. Doma jsem komiks otevřel potřetí a zjistil jsem, že jsme byli asi 20 kilometrů od "Zóny" u jednoho z největších stratokráterů v Evropě. Je zaznamenáníhodné, že Lipovec je údajně také v kráteru sopky.

Ať už je celý koncept Zóny vymyšlen a jestli existuje nebo ne - nemyslím to tak, že by tam lidi měli mít superschopnosti - ale jestli tak působí na lidi, co tam v okolí žijí - zlomy v zemské kůře, které působí poruchy elektromagnetického pole, sopouchy vyhaslých sopek a s tím spojené ložiska těžkých kovů, fakt nevím, ale vím, že jsem potkal dost lidí, kteří se chovali úplně přesně apaticky a podivně jako ti rodiče v Lipovci. Vím, co jsem zažil. Teď už se sice nebojím jít v noci na hajzl potmě, ale je to pořád ve mně. Asi budu muset Danielovi napsat.

Výborný komiks. Především skvělý scénář , vtipných komiksů je málo. Jedinou vadou na kráse, jak píše i Toe je bohužel trochu nepřehledná kresba , postavy , kromě vypravěče se někdy obtížně diferencují a vede to k nutnosti přečíst si komiks opakovaně.
V československém kontextu ale naprostá špička.

Výborná věcička, jak píše trudoš, ve stejném duchu jako Rudo, jen tohle mě bavilo více asi díky menšímu objemu existencionální omáčky, přidanému konspiračnímu thriller koření a povedené pointě na konci. Úderná hláška na každé stránce a Dan touhle knihou potvrzuje, že patří k naprosté česko-slovenské komiksové scenáristické špičce.
V kresbě se ale neposunul vůbec. Ne že by kresba snižovala u tak dobrého scénáře zážitek, některé scény se k tomu hodí i tak, stísněnou atmosféru a mrazení dokáže Dan udržet bravurně, ale pořád nepoznáte kdo je kdo a pořád to působí trochu jako storyboard připravený na vytažení lepším kreslířem.
U mě zatím nej pro rok 2020 z česko-slovenských luhů a hájů.

- "Máte tady i komiksy?"
- "Komiksy?! Tohle je knihkupectví... ne hračkářství!"

Když se objevila zpráva, že tenhle komiks vyjde u nás a když mi to i Joachim Dvořák osobně potvrdil, byl jsem radostí bez sebe! Dodnes považuji jeho Ruda za jeden z nejlepších a zejména nejvtipnějších komiksů, co jsem kdy četl. I tentokrát jsem při čtení nesmírně bavil, chtěl jsem si četbu rozložit, alespoň do dvou dnů, ale i když se mi chtělo značně spát, nevydržel jsem to a přečetl jsem si to před spaním celé. A dostal jsem zase vtipný příběh, v lecčem i zajímavý a správně pošahaný. Kdyby se mě někdo zeptal, asi budu preferovat stále Ruda, ale nemá smysl porovnávat... je to super, nasmál jsem se! Daniel Majling je zkrátka nesmírně inteligentní a duchaplný autor. Je-li někdo skutečně fanda jeho komiksových děl a zároveň by si od něj ještě něco rád přečetl, vřele doporučuji jeho povídkovou knihu Ruzká klasika. Možná to nejlepší, co jsem loni četl.

Celkový dojem: 90%

Zajimava vec a misty i opravdu vtipna.
70%

Jmenuje se to jinak, vypadá to jinak, ale pořád je to Rudo. Daniel Majling sice maličko změnil charakter vyprávění, ovšem jádro je stále stejné. Tady bych na každý pád nerad strašil, protože Zóna zdaleka není tak anarchistická, jak by se mohlo zdát. Dobrodružství se rozvíjí ve správně konspiračním duchu, kdy společně s hrdinou odhalujeme tajuplnou záhadu, před kterou by podklesla kolena i Danu Brownovi. Atmosféra je v tomhle ohledu perfektní, autor si z žánru záměrně utahuje, stejně jako jej využívá k zvýšení napětí. Největší předností pak zůstává nekorektní humor, operující s vytříbenými metaforami: „Bola chytrá, milá, vtipná, vzdelaná, a hoci jej prsia bagatelizovali pokrok, ktorý na poli miniaturizácie dosiahli Japonci, bola aj neskutočně priťažlivá.“ Překvapivě ubylo vulgarit a to na úkor děje, avšak existenciální monology si nadále udržují komediální syrovost. Prostě nelze neobdivovat stylistiku, s níž autor dokáže pourážet člověka do třetího kolene pomocí spisovné slovenčiny.