• P.G.
    Velké zklamání oproti předchozím dílům. Příliš mnoho vedlejších postav a konec, který tak nějak vyšuměl do prázdna... A kočičák nic moc (na to, že má být vládce východního pomezí). Naštěstí kresba a barvičky stále fajn, takže je alespoň na co koukat :)
  • P.G.
    Komiksy pro děti, které slupnete jako malinu a nad tou přemírou logických lapsů jen zavřete oči.
  • P.G.
    Asi nejpoutavější tištěný životopis, co jsem doposud četla.
  • P.G.
    Tak tohle se úplně nepovedlo... Začátek (příběh s Bufkinem) slibuje parádní rozjezd, ale pak přijde nejprve sestavování Supertýmu (!) a na jeho závěr přímo ukázkový deus ex machina, který to celé dokonale zabije. Když na scénu nastoupil pan S, představila jsem si právníka od konkurenčního vydavatelství, který jen ukazuje na postavy a říká: "máme licenci-ne, máme licenci-ne,....". Ve srovnání s tím, kolik prostoru bylo věnováno panu Temnému v předchozích příbězích, jak se postupně budoval jeho svět a jak byly Mýty nuceny ustupovat a hledat řešení, je konec v tomto stylu tragický. Závěrečný příběh z císařství s Šípkovou Řůženkou je jen slabou náplastí. I když mě tento díl Mýtů hodně zklamal, stále jsou Mýty sérií, kterou stojí za to číst - kvůli nepřebernému množství nápadů a také kvůli Buckinghamovi. Doufám, že slibně se rozvíjející dobroudružství Bufkina nedopadne stejně, jako dopadl Supertým...
  • P.G.
    Druhý omnibus je o trochu lepší než první, ale ne o moc. Lepší zejména v tom, že je tu více akcí ve vesmíru, více impéria (které též vrací úder!). Scénáře některých příběhů za moc nestojí, některé jsou vysloveně tragické a adaptace epizody pět je tak trochu zmatečná (ale zase nakreslená celkem obstojně). Osobně musím přiznat, že mi z ilustrátorů mnohm více sedí Al Wiliamson než Carmine Infantino. Stejně jako první omnibus je i tento vhodnou historickou exkurzí do světa SW, ale v hodnocení to na 4 prostě není.
  • P.G.
    Osmdesátkové Star Wars! Jasně, že jsem po něčem takovém musela sáhnout... Jenže - není to zas takové terno. Je to byproduct merchandisingu - a je to na něm bohužel vidět. Zejména s takovým odstupem času. Začíná adaptací epizody IV a pokračuje ve stylu "vyber náhodnou zápletku a přidej minimálně jenu známou SW postavu". Jak jinak si vysvětlit Sedm statečných v čele s Hanem? Nebo jakousi fanatsy splácaninu s piráty? Teprve, když se přiběhy odehrávají ve vesmíru a do věci se vloží impérium (a sám Darth Vader), konečně dostaneme alespoň trochu pořádnou akci ve stylu SW. Kresba není špatná, ale místy je dost těžké poznat, že se jedná o SW. Suma sumárum - jako exkurze do historie SW dobré, ale moc od příběhů nečekejte.
  • P.G.
    Tento omnibus je mixem dobrých a ne moc dobrých příběhů. Jak kresbou, tak příběhem se mi líbily Hon na Auru Sing, Zam Wesell a Nájemní lovci: Aura Sing. U Jango Fetta mi nejprve nesedla kresba, ale po pár stranách jsem jí přišla na chuť. Některé panely a scény jsou nakreslené výborně a pár stran opravdu stojí za to (např. dvojstrany 246-7, 266-7). Ze zbývajícíh příběhů mi utkvělo v mysli máloco a ty extrakrátké příběhy (jako např. Ohnivé srdce nebo Otrávený měsíc) mi připadaly spíše jako nějaké reklamní vložky než plnohodnotné příběhy. Po přečtení celého omnibusu jsem zjistila, že ze světa SW mám raději delší příběhy (třeba i s více dějovými liniemi a zápletkami), než takovéto krátké příběhy ve stylu "tu a tam něco vezmeme". Když už krátké, tak raději ve formě, jaká je v omnibusech Před dávnými časy (ale to je zase retro...).
  • P.G.
    První čtyři příběhy z epizody jedna jsou, bohužel, vycpávka a navíc ještě celkem nudná. Cizines se mi líbil jak kresbou, tak příběhem. Mrtvý jedi, který vlastně zas až tak mrtvý není, za to rozhdoně plus. I Vyslanci na Malastaru mají zajímavou zápletku a tady rozhodně plus za Sebulbu (a některá neočekávaná řešení problémů)! Jango Fett byl pro mě (po utrpení s Boba Fettem) příjemným překvapením, mimo jiné i proto, že jsem se v něm dozvěděla, jak to bylo s Mandaloriany a co je vlastně Boba zač. Jen ta kresba mohla být o něco lepší - stejně jako ve Vyslancích jsem si u některých panelů a scén říkala, jestli je nekreslil někdo jiný, neboť mi přijdou na první pohled odlišné (jak kdyby odbyté). Celkově jsem ale s omnibusem spokojená, kdyby nebylo toho vycpávkového úvodu, asi bych dala s odřenýma ušima plný počet. Takhle je to jen za čtyři (a taky s odřenýma ušima).
  • P.G.
    Jsem z flétny trochu rozpačitá. Bylo mi jasné, že jako prsten to nebude, ale že to bude až tak jiné, jsem nečekala. V knize je adaptováno 9 různých oper a jak je z přehledu patrné, tyto adaptace vznikly v rozmezí více jak pětadvaceti let! Což je patrné především na kresbě. A nejen díky tomu za mě prostě kniha jako celek dost dobře zhodnotit nejde. Přistoupila jsem k ní s takřka absolutní neznalostí předloh a spíše se soutředila na obrazovou stránku a vlastní příběhy brala jako doplněk. Z tohoto pohledu je jednoznačným tahounem Kouzelná flétna - kresba je podobná jako v prstenu, hravost kresby doplňují výborné drobnosti odlehčující děj (jako třeba detaily tváří a výrazů Paminy, Papagena a Papageny) a ač je zápletka dost průhledná, těch více jak 130 stran mi nepřišlo ani moc, ani málo. Salome má výbornou atmosféru, ale textu je v některých panelech až moc. Mahlerovy písně jsou spíše takovou experimentální tvorbou, ač Ztratil jsem se světu se mi po grafické stránce opravdu líbí. Pellas a Melisanda mě však neoslovila - a to ani kresbou, ani příběhem. U Parsifala mi k příběhu nesedla kresba - nevím proč, ale po prvních dvou stranách jsem očekávala pořádnou space operu a toto očekávaní se se mnou neslo až do konce. Ariana a Modrovous mě uchvátila především prací s barvami a kompozicí panelů. A po flétně je pro mě druhým tahounem knihy. Hrdinův sen beru opět jako experiment. Sedlák kavalír je druhou adaptací, která mě vůbec neoslovila. Prostředím, dialogy, kresbou... No a poslední adaptace - Komedianti - to je prostě majstrštyk. Černobílý, zběsile se řítící od začátku do naprosto excelentního finále, kde každý obraz a každý dialog je na tom správném místě.
    Shrnuto a podtrženo - možná kdybych znala jednotlivé operní předlohy, měla bych z některých adaptací lepší pocit. Pokud mám knihu zhodnotit jako celek, musím nejprve říct, že se jedná o fenomenální dílo (že se těch adaptací vůbec někdo zhostil, že to trvalo tak dlouho a především, že máme možnost je mít v jedné knize všechny najednou). Ale také musím říct, že z pohledu čtenáře neznalého předloh jsou některé adaptace výrazně lepší než jiné a díky tomu celá kniha působí nevyváženě. Na druhou stranu, i kdybyste si v knize našli jen dvě, tři adaptace, které vás opravdu uchvátí, stále stojí za to přečíst si i ty ostatní.
  • P.G.
    První příběh mě nijak zvlášť neuchvátil (nevím proč, ale vadila mi přílišná barevnost), ovšem zbývající dva, to už byla parádní jízda. A to jak příběhovou linkou (zejména v Mara Jade: Císařovou rukou), postavami (jak Mara Jade, tak Guri mi připomínají Black Widow), tak i kresbou. Na obou příbězích se mi líbí, že jak Mara i Guri, jež jsou de facto "superhrdinky", mají poměrně podstatné slabiny a právě jich je využito v zápletce. Ano, dá se očekávat, jak to nakonec dopadne a ano, je to průhledné, ale všechno to dění okolo je právě to, co se mi na obou příbězích líbí nejvíce.
  • P.G.
    Boba Fett ve filmu je pro mě velmi nesympatická postava a komiks na tom bohužel nic nezměnil. Spíše naopak. Prokousat se omnibusem bylo utrpení a kolikrát jsem si při objevení se tohoto maníka s anténkou ve skrytu duše přála, aby ho o pár panelů dál (třeba na následující stránce) už někdo konečně sejmul. Leč nestalo se, neboť všechny příběhy jsou jako přes kopírák - nezastavitelný a nepřemožitelný SuperFett vyřeší cokoliv. A to že se při tom ve scénáři tu a tam přiohne logika (a že někdy opravdu pořádně), to přeci nevadí, ne? Při některých scénách jsem jen zírala... Navíc, příběhy nemají žádnou zajímavou pointu, která by utkvěla v mysli, žádné postavy hodné zapamatování či obdivu. V některých příbězích jsem vůbec netušila o co jde a proč je to tak důležitý příběh, aby byl v tomto omnibusu (namátkou Yavinská vasilika). Kresba (pozdní devadesátky) mi vůbec ke SW nesedí (např. opět vasilika - pokud postavy neznáte, nevadí! z kresby je prakticky nepoznáte).
    Shrnuto podtrženo - pro mě zatím nejhorší ze SW omnibusů. Ta jedna hvězdička je i za to, že jsem se nedočkala příběhu, jenž jsem po Nepříteli Impéria tak nějak očekávala...
  • P.G.
    Dlouho jsem je tomuto vyhýbala, protože Wagnera zrovna nemusím, ale komiksová adaptace je tedy opravdu famózní. Dala jsem ji také na první dobrou a určitě se k ní ještě vrátím. Akorát z těch dodatků mám pocit, že kdyby byl tento komiks jen černobílý, byla by atmosféra celého díla ještě lepší.
  • P.G.
  • P.G.
    P.G.16.9.2019 18:08Mňau!
    Pro dospělého jednohubka tak na deset minut. Ale fajn - a ze života (já tam našeho kočičáka viděla mnohokrát a zavzpomínala si a nasmála se až až). A ano, také jsem nedala škrábadlo na první dobrou :D
  • P.G.
    Sebrané soudní spisy soudce Dredda nám vstoupily do osmdesátých let šestadvacetidílným příběhem Soudce dítě. Ve třetím svazku sebraných spisů je to nejdelší soubor, ostatní v knize jsou většinou jedno či dvou až čtyřaktovky. A právě ve srovnání s těmito krátkými (a většinou údernými) příběhy je dobře patrné, jak je Soudce dítě nevyvážený - jsou v něm parádní díly (jako tříaktovka s Farem) i nicneříkající vycpávky (jako je např. Příběh mimozemšťana nebo Hladová planeta). Proto musím brát tvrzení ze zadní strany obálky o "nadčasové klasice" příběhu Soudce dítě s velkou rezervou. Ano, je to klasika a svým pojetím v Dreddversu možná určitým způsobem nadčasová, ale ze zpětného pohledu mám dojem, že především proto, že je tak dlouhá a díky té délce se v ní zápletka a zjevné rozuzlení tak nějak ztratí. Prostě 26 dílů se spoustou vycpávek je moc. Ve zbylých příbězích sebraných spisů také postrádám více příběhů s Dreddovským filozofováním, které jsem si tak oblíbila ve druhém svazku. Máme tu sice příběhy jako Měsíc šílenců, Klepání na dveře, Chcete se někdo přiznat nebo Neamerické graffiti, které se mi hodně líbily, ale zbytek je mnohdy průměrná akce. Kresba je opět černobílá pérovka, v některých příbězích se mi ovšem nelíbila (na McMahona jsem si prostě nezvykla).
    Shrnuto a podtrženo: Třetí svazek sebraných spisů má nejvíce stránek z u nás doposud vydaných svazků, ale je bohužel také nejvíce nevyvážený. Ale i tak jsem se při jeho čtení bavila a užívala si Dreddovskou atmosféru dystopické budoucnosti.

    A nezapomeňte - přiznání získané lstí obstojí u kteréhokoliv soudu v Mega-City.
  • P.G.
    Vypadá to jako Storm a přitom to není Storm... Na tuto knihu jsem poprvé narazila na Crweconu a po prolistování si řekla - nádhera, to chci! A tak se také stalo. Jenže, jak se říká, dojmy a pojmy mnohdy nejsou totéž. Nejprve tedy k dojmům - velký formát (větší než MDEK), plnobarevná malba (ano, malba) a bonusy dělají z útlé knihy "must have" záležitost. Jenže ony pojmy (tedy když se do knihy začtete) bohužel přináší do dojmů tu a tam povážlivé stíny. Prvním stínem jsou pro mě bubliny, které svojí ostrou geometrickou konturou působí v malbě hodně násilně. Představtre si, jak by asi vypadala Mona Lisa, k jejímž ústům bychom přilepili takový ten lepicí papírek s textem... Situace je o to horší, že na velkém formátu jsou bubliny - velké. O těch děsivých citoslovcích (zejména jak vypadají) se raději zmiňovat nebudu... Druhým stínem je pro mě absence děje. No, sice tu něco jako děj je, ale to jen proto, že bez bublin by to nebyl komiks, ale něco ve stylu artbooku. Což by bylo možná lepší, protože by a) bubliny nerušily malbu a b) to bylo stejně jedno, neboť kresba je natolik detailní a scény natolik podrobné a rozfázované, že děj jasně vyplývá z kompozice. A třetím stínem pro mě je to, že postavy (ono jich tu vlastně moc není, takže především hlavní hrdina) nemají žádný vývoj. Je to prostě ve stylu přišel jsem-záchránil jsem (krásku v nesnázích). Proč? Proto. Mohl jsem ji nezachránit? Ne. Mohl jsem udělat něco jiného? Ne. Chápu, že autor drží určitý fantasy kánon, ale v tomto případě je onen kánon až moc jednoduchý a příliš striktní.
    Když tedy shrnu výsledné hodnocení: Malba je opravdu pastvou pro oči, o tom není pochyb. Jenže bubliny a zejména ta citoslovce působí ve srovnání s malbou tragicky. Scénář - tedy pokud bych odmyslela text a hodnotila jen sled panelů - je prostý, jednoduchý, bez odboček a zápletek. Pokud k tomu přidám text, bohužel se vůbec nic nezmění. Na druhou stranu, album má pouhých 48 stran, takže to až tak moc nevadí, protože malba významně převyšuje příběh. Bonusy, které jsou součátí knihy, jsou fajn a čtenář se z nich dozví spoustu zajímavých věcí.
  • P.G.
    Úúúú... To tedy byla hrůza. 9 sešitů a z pohledu příběhu Mýtů se v nich vlastně vůbec nic nestane. Kdyby to bylo alespoň vtipné - jenže ono není. Postavy mají spoustu řečí, ale vlastně vůbec nic podstatného neřeknou. Jack je neskutečně otravný, vlezlý jako podomní prodejce teplé vody a vtipný zhruba stejně tak. Nápady a překvapení (kterých je jinak v Mýtech spousta) - skoro žádné. Akce ve stylu Přišel jsem - Viděl jsem - Deus ex machina. WTF?? Pokud má být tento crossover jakousi vějičkou na sérii JoF, tak v mém případě naopak funguje jako jednoznačné varování "Ruce pryč!" Tento díl není mytickou srážkou, jak nám sděluje zadní strana obálky, ale spíše něčím úplně jiným, ovšem též mytickým...
  • P.G.
    Jedním slovem - paráda! Kniha má úctyhodných 244 stran, ale všech pět alb jsem doslova slupla jako malinu. A když jsem dospěla na stranu 245, jen jsem si povzdychla - já chci další!
    Teď trochu vážněji. Ke Kronikám Pandarve je dle mého názoru vhodné přistoupit takříkajíc s "prázdnou myslí", protože svět Pandarve je doslova "mimózní". Zapomeňte, že znáte nějaké fyzikální zákony, logiku a podobně. Tady je všechno jinak. Nepřemýšlejte co, proč a jak, protože jinak si budete klepat na čelo, co že to ten scénarista vymyslel. Bohužel, tu a tam se v bublinách vyskytují "vysvětlení", resp. zdůraznění že je to či ono opravdu jinak - to mi v celé knize přišlo opravdu otravné a zbytečné. Scénárista prostě měl bouchnout do stolu: Tohle je můj svět, podle mých pravidel a ty, čtenáři, se snaž! Žádné berličky nebudou! No, bohužel, nestalo se. Ale dá se to přežít, já to od druhého alba prostě ignorovala. Jednotlivá alba jsou příběhově uzavřená, za což dávám plus, a navázání je nenásilné a logické (i když mezi čtvrtým a pátým albem mi to moc smyslu tedy nedává). Příběh je opravdu jednoduchý a průhledný jako čiré sklo, a v zásadě o něj ani moc nejde. Při jeho čtení se mi vybavily příběhy Conana nebo Kroniky Protizemě, které jsou v mnoha ohledech k Pandarve ekvivalentní. Stejně jako Conan a Tarl Cabot, i Storm se drží kánonu, což na jednu stranu činí příběhy extrémně předvídatelnými, na stranu druhou umožňuje scénáristovi klást Stormovi a jeho druhům do cesty kdejaké bizarnosti (protože Storm je vždy překoná). Stinnou stránkou takovéhoto způsobu vedení děje je ovšem značné množství textu a sem tam i opakování nebo zdůrazňování zjevných skutečností.
    Vizuální stránka všech pěti alb je opravdu nádherná a k tomuto typu příběhu pasuje naprosto dokonale.
    Za sebe proto mohu říct - naprostá spokojenost, neboť jsem dostala přesně to, co jsem očekávala. Pravdou ovšem je, že mám v tomto kánonu načteno opravdu hodně a tak některé jeho nedokonalosti a chyby (které prostě z principu má) rovnou ignoruji.
  • P.G.
    Těšila jsem se na pokračování Superhrdinek - a jsem z něho tak trochu rozpačitá. A nevím, jestli je to tím, že už mám z DC univerza tolik načteno a tudíž mám zažité určité pořádky. A nebo tím, že se na tento příběh určený dětem dívám dospělou metrikou. Ale popořádku... POZOR! Budu spoilovat, takže pokud nechcete přijít o překvapení, čtěte dále s rozvahou (a nebo raději přeskočte na závěr).

    Problém č. 1. V předchozím díle (Zkouškové peklo) bylo jen pár hrdinek (a hrdinů) a pár padouchů. Ostatně představení akademie (str. 4 a 5) čítá 10 osob, vč. vedení. Jenže v tomto dílu nám počet hrdinů a padouchů dramaticky narostl - představení již čítá 18 (!!) osob. A další nezanedbatelný počet je poté "představen" v příběhu. Autoři naštěstí drží charakteristické barvy/propriety/atributy postav, takže se neztratíte, ale je to náročné...
    Problém č. 2. Pokud již máte něco načteno z DC, tak to při čtení tohoto příběhu rychle zapomeňte. Ivy jeko hrdinka? OK, proč ne, když jsme ji měli v Gotham City Sirens. Cheetah? No dobrá... Enchantress jako profesorka? Budiž. Ale Birds of Prey jako padouši? To jsem nesla opravdu těžce.
    Problém č. 3. V prvním díle byl příběh jednoduchý a přímočarý (v podstatě co kapitola, to příběh jedné hrdinky). Ve druhém díle už máme komplexní příběh v několika rovinách. A tady jsem narazila. Na pozadí běží Odyssea, ale její odrazy v realitě příběhu jsou občas těžko postřehnutelné a nebo je třeba znalosti z reálného DC (a to docela dost - viz Sirény a Bad Banshees a Birds of Prey). A to nepočítám postavy, které se jen mihnou, a o nichž soudím, že nějaký ten význam v příběhu také mají (např. Lobo, Star Sapphire).

    Když to shrnu - oproti prvnímu dílu je tento mnohem komplexnější a náročnější - nejen na udržení pozornosti (spousta postav), ale i na pochopení. Na jednu stranu je dobré, že postavy příliš nevybočují ze svých rolí a drží si své atributy, na druhou stranu nejednoznačná definice hrdina/padouch a odlišná příslušnost (ve srovnání s "dospělým" DC) může vést k pozdějšímu zmatení (a to hodně velkému).
    Ke kresbě nemám výtky a k tomuto typou komiksu dobře pasuje. Plus dávám za odlišnou Odysseu, která se mi kresbou líbí mnohem více.
    Co říct závěrem? Nejsme si jistá, jestli je tento komiks vhodný pro děti od sedmi let. Příliš mnoho postav, komplexní příběh...
  • P.G.
    Famózní. Naprosto. Famózní. Kůstek v BW mě prakticky vůbec neoslovil, nějak mám v BW zafixované vážnější věci a ke Kůstkovi mi to prostě nesedlo. Ale Kůstek v barvě, to je něco úplně jiného. Úplně jiná liga. Coloring je nenásilný, často se spoustou pastelových odstínů a nevýrazných barevných přechodů, který je v perfektním souladu s čistě černou linkou postav – prostě dokonalá pastva pro oči, do níž se ponoříte – a za chvíli vám průvodčí klepe na rameno, že konečná a vystupovat :) I provedení knížky je výborné - pevná vazba (pořádné tvrdé desky), šitá, s dostatečně širokými okraji (i ve vazbě!) a především - metalický nápis Kůstek! A to vše za bez koruny 250 wočí! No nekupte to!
  • P.G.
    Hodně povedený díl NHM. Jedná se sice o pořádný tlustospis (celkem 10 sešitů), ale vzhledem k tomu, že se celý děj odehrává v poměrně krátkém čase, tak svižně postupuje k závěru. Ano, místy je trochu ukecaný (zejména ten konec mi přišel ukecaný až moc), ale nakonec mám z celého příběhu dobrý pocit. Superhrdina, který má i svouji temnou stránku, to se moc často nevidí. Kresba k příběhu pasuje výborně, i když některé sešity mi zrovna nesedly (zejména Hulk a X-Men). Ve výsledku spokojenost.
  • P.G.
    Zklamání. A to přímo obrovské. Jessica se v příbězích vyskytuje opravdu sporadicky a kdyby nebylo stručné historie, považovala bych ji za obyčejnou Marvelovskou statistku (hodně daleko v pozadí). Kresba je místy opravdu děsivá (zejména v prvních pěti sešitech), v New Avengers to tak hrozné není, tam je ale pro změnu děsivý scénář. Jen doufám, že vydavatel tímto výběrem nezamýšlel od Jessicy čtenáře nadobro odradit.
  • P.G.
    Starší příběh docela v pohodě, ale ten moderní, to byl tedy děs a hrůza. V té změti všho možného jsem se ztratila už po několika stranách, i díky nepřehlednosti panelů a přemíře všelijakých detailů.
  • P.G.
    Jedním slovem: Parádní!
  • P.G.
    Na první seznámení s komiksovými superhrdiny (v tomto případě superhrdinkami) pro děti fajn. Jednoduché a přímočaré. Na druhou stranu, pokud už máte něco načteno, narazíte při čtení na řadu zajímavých souvislostí s "dospěláckými" komiksy. Pro mě příjemné oddychové čtení, k němuž se ráda vracím.
  • P.G.
    P.G.2.9.2018 17:49Snění
    Přiznám se - koupila jsem si tento komiks kvůli kresbě, kvůli ničemu jinému. Prostě se na to dobře kouká :) A byla jsem celkem zklamaná, když se styl ve druhém albu trochu změnil. Sice ne moc, ale dost na to, aby byla změna poznat. Příběh ani nebudu komentovat, protože ten je tam jen proto, aby se něco dělo. Takové "děj? jaký děj?", se všemy nešvary, které k tomu patří. Když to shrnu - kresba za 4* a to je tak vše, protože záporné hodnocení tu není zavedeno :)
  • P.G.
    Po prvním příběhu, kdy Spider-man v podstatě na světlo přivedl neznámé postavy, jsem si říkala - budou to pro něj jen statisti, kteří jeho stín nepřekročí, a nebo to budou osobité postavy, které se budou vyvíjet úplně jinak? On ten první příběh je totiž příběhem protikladů - hláškující Spidey proti odměřeným C&D, bojovník za spravedlnost (podle zákona) proti nekompromisním bojovníkům jdoucím za svým cílem (potrestat padouchy). Ač by to mohlo být klišovité, není tomu tak a jedná se o povedený příběh plný emocí a atmosféry. Bohužel, kresba nenaplňuje očekávání a místy k atmosféře nepasuje. Hlavní příběh již se Spideym nemá nic společného - je to taková mysteriózní detektivka z městského prostředí. Mysteriózní proto, že se v ní řeší, co jsou C&D vlastně zač a jaký je mezi nimi vztah. V příběhu sledujeme jejich tápaní nad hranicemi vlastních sil, nad tím, zda je morální je užívat tak, jak je užívají a vlastně i nad jejich budoucností. Jejich origin na konci příběhu je tečkou, pomyslným rozhřešením. Čtyři sešity jsou tak akorát, i když jsem měla místy pocit, že některé části jsou v příběhu prostě jen na zaplnění místa. Kresba je o poznání lepší, než v prvním příběhu, ale místy to také není žádně sláva. Shrnuto a podtrženo - na seznámení s postavami výborné, i když je to celé osmdesátkové retro.
  • P.G.
    Když si to vezmu zpětně, tak všechny holky, co zatím vyšly v NHM jsou parádní výběr :) O téhle Cpt. Marvel jsem neměla ani páru (pro mě prostě zůstává Cpt. Marvel Billy Batson), o to více jsem potěšená, co nám NHM č. 53 nadělilo. Retro je sice místy trochu zmatečné a nelogické (to si jako nikdy nikdo nevšiml, že se Carol transformuje?) a některé věci také nejsou zrovna dobře vysvětlené (třeba ten sedmý smysl), ale na seznámení stačí. Kresba je fajn a nad pár dialogy jsem se i zasmála (i když v době vydání asi neměly tak vyznít, jak vyznívají dnes). Hlavní náplní knihy je příběh (v podstatě opět origin) z roku 2012, který obsahuje celkem zajímavou zápletku - je fakt, že tento způsob, jímž sledujeme, jak Carol ke svým schopnostem přišla, je originální. A taky je to pěkná akční podívaná. A to opravdu podívaná s velkým P, protože kresba (no, spíše malba) ve sv. 1-4 je parádní a k příběhu dokonale pasuje. Bohužel, sv. 5 a 6 již mají kresbu jinou, která mi k příběhu moc nesedla. Ano, je tam pár povedených scén, ale v předchozích sv. 1-4 je jich prostě mnohem víc (třeba ta na poslední straně sv. 1). Na seznámení s Carol je komiks výběrem obou příběhů výborný. Už se těším na film...
  • P.G.
    Čekala jsem tedy něco jiného, něco ve stylu Snění. Místo toho je v knize soubor mikropovídek, které často "jen tak" něco naznačí. A některé z nich se mi ani nelíbily po grafické stránce. Je to taková ochutnávka, která mě ale nechává naprosto chladnou. Přečteno, založeno do knihovny a nejspíše brzy zapomenuto.
  • P.G.
    Retro celkem v pohodě, ale hlavní příběh (FF) je tedy naprosto tragický. Úplně jsem se v něm ztratila a vůbec netuším, o čem to vlastně má být. Jediné, co mě zaulo, bylo rande She-Hulk, jinak vůbec nic. No a ten konec, ten je taky - ve stylu NHM... Takže sorry, Scotte.
  • P.G.
    Nádhera! Origin je sice hodně průměrný a také ztrochu zmatečný, ale hlavní příběh je parádní temná a drsná detektivka. Jeden by řekl - detektivka na 7 čísel? Proč? No přeci proto, aby se měla kam vejít ta spousta stránek, kde se moc nemluví, zato je na co koukat! Kresba je sice hodně temná a syrová (spíše jde v celku o malbu než o kresbu), ale k takovémuto příběhu sedne naprosto dokonale. A to že se tam moc nemluví? Jedině dobře! Bendis říká vše, co čtenář potřebuje vědět a to, co neřekne, to dopoví kresba. Vřele doporučuji!
  • P.G.
    Přiznám se, že jsem k 51. svazku NHM přistupovala trochu s rezernou. Předmluvy až radši ani nečtu a tak jsem se rovnou pustila do vlastního komiksu. První číslo představující naši hrdinku jsem vzala jako letmé seznámení (tak trochu varovné). Kresba celkem povedená, ale příběho - no, jak říkám, lehké varování... No a pak přijde 8 čísel hlavního příběhu, u něhož jsem se královsky bavila. Kresba super, příběhově sice žádná extra třída, ale těch různých narážek na kde co, hříček a vtípků! Po přečtení jsem dokonce sedla ke googlu, abych si ověřila, zda to či ono bylo dříve či později, než tento komiks (jako třeba v tom třetím předposledním panelu v čísle 3!). Dokonce jsem začala uvažovat, že si něco dalšího z devadesátkové She-Hulk opatřím.
  • P.G.
    Oproti první knize je kniha druhá jiná - a to v mnoha ohledech. Příběh je uzavřený, s jasnou dějovou linkou, jejíž zápletka je zajímavá a dobře zapadající do prostředí a doby příběhu (pro někoho je ale bohužel odhalena příliš brzy). Na druhou stranu má příběh i několik nevýznamných, leč o to zajímavějších vedlejších linií. Celkem šest sešitů je možná až příliš, na druhou stranu, není to Lara Croft, kde by nám na něco takového stačil sešit jeden, maximálně dva. Velký formát a vazba knize sluší, to je ostatně stejné, jako v případě prvního svazku. Co ovšem první dojem kazí, je obrázek na obálce, konkrétně pozadí za Mechanikou (a konkrétně růže), které má výrazné pixelování. Při čtení knihy jsem navíc narazila na problémy v překlad a nepřesnosti původního originálu, které jinak dobrý dojem z příběhu také trochu kazí. Dovolím si tedy uvést k nim několik poznámek:
    Překlad "The Tablet of Destinies" jako Tabule osudů mi vzhledem k příběhu (a době a odkazech v příběhu) nepřijde vhodný. V kontextu příběhu by bylo lepší přeložit "tablet" jako tabulka či destička. A nebo rovnou jako deska (když už máme tu Smaragdovou desku).
    Na str. 1 druhého sešitu (CZ) je uveden výklad k teorii tria prima. Překlad je v pořádku, problematický je již originál, který je pravděpodobně upraven pro potřeby příběhu. Podle Teoria tria prima je totiž merkurius duch, sulfur je duše a sůl je tělo (našla jsem i jiné aspekty, nikoliv však ty popsané v příběhu).
    Na str. 5 druhého sešitu (CZ) je zmínka o křížové růži jakožto znaku rosekruciánů - v originále je uveden "rose cross", tedy růžový kříž, což je onen symbol rosekruciánů, jimž se také říkalo Růžoví křižáci.
    Na str. 1 třetího sešitu (CZ) je zmínka o rozpouštění smolince v lučavce. V originále je uvedena "aqa fortis", což je kyselina dusičná. Lučavka (královská) je aqua regia.
    Na str. 4 třetího sešitu (CZ) se je zmínka o hořlavosti hélia - v originále je uveden termín "lifting gas", tedy nosný plyn (balonů a vzducholodí), jímž v počátcích tohoto způsobu létání byl vodík, případně svítiplyn (a oba jsou prudce hořlavé a výbušné).
    V úvodu čtvrtého sešitu je úryvek z Tabula Smaragdina, jež je v češtině známa jako Smaragdová deska nebo Hermova Smaragdová deska. Jedná se o poměrně dlouhý text velmi významný pro alchymii, který je součástí textů hermetica (pravděpodobně řecko-egyptských z období přelomu letopočtů). Původ označení "smaragdová" není jistý.

    I přes výše uvedené problematické části hodnotím druhou knihu Lady Mechaniky jako zdařilou, i když první kniha se mi líbila více (nebyla tak přímočará a jasná). Abych byla upřímná, při čtení se mi neustále vybavovala Lara Croft, k níž takovýto příběh pasuje mnohem více, než k Mechanice. Shrnuto podtrženo - 65 %.
  • P.G.
    Kresba tedy nic moc. Příběh taktéž. Když jsem útlý sešit dočetla, měla jsem naprosto stejný pocit, jako tehdá, když se Pam probudila ...
  • P.G.
    Tak tohle se opravdu povedlo - kdo v originále sestavoval výběr sešitů?? Ten konec fakt stojí za to... A to zrovna v okamžiku, kdy mě příběh z Mighty Avengers celkem chytl a díky kresbě v posledních dvou sešitech hodně zaujal. Jako jestli si někdo z vydavatelství myslí, že zrovna tenhle způsob (ukončení příběhu v rámci knihy NHM) mě přiměje nějakým způsobem k pokračování (v sérii, zájmu o postavu), šeredně se plete.
  • P.G.
    Mno... Těšila jsem se na slušnou space-operu, ale výsledek je bohužel úplně jiný. Málokdy se mi stane, abych knihu odložila s tím, že se k ní už nehodlám vracet. A přesně to se mi stalo po přečtení prvních dvou sešitů. Nápad dobrý, realizace nic moc a výsledek tragický. Proti-Země? Man-Beast? Ale no tak! Tohle jako někdo myslel vážně?? Nedalo mi to, a po nějaké době jsem si řekla, že přeci jen zkusím i tu Stráž nekonečna. Zpočátku (první sešit) to vypadalo zajímavě, ale nakonec to zase sklouzlo do splácaniny všeho možného. A kdo si myslíte, že se tam zase objevil? No, kdo asi!
    A korunu tomu všemu nasadily bonusy - doufala jsem, že se z nich dozvím, jak to tedy s tím Warlockem je (a bylo), ale Stručná historie Warlocka je teda mazec... P.S. Ta jedna hvězda je za devadesátkovou kresbu a za první sešit Stráže...
  • P.G.
    Výborná akční jednoaktovka na pozdní odpoledne. Příběh pěkně odsýpá, padouch prudí a občas překvapí, hlavní hrdinové si tu a tam vjedou do vlasů (a nebo i dají po ústech) a postupně se rodí budoucí parta S+B+WW. Jedinou výtku mám k závěru, který je na můj vkus hodně uspěchaný a tu a tam skřípe logika (v pár případech opravdu hodně). Na kresbu jsem si musela chvíli zvykat, ale nakonec jsem se s ní sžila. Líbí se mi, jak je v některých panelech strohá a v jiných naopak detailní. Retro příběh o spolupráci S+B je nápadem docela zajímavý, ale i tady logika skřípe a to neustálé vysvětlování všeho mi opravdu šlo na nervy.
  • P.G.
    Pro mě zatím nejlepší z doposud vydaných svazků kompletu. Teď vážně, hodnotit takovouto knihu je hodně obtížné, protože je v ní vše, co mám na komiksu tak ráda - postavy, akční scény, barvy; a to vše v podání M. Turnera! Co více si přát? Dobrý děj... Máme tu nový origin SG, akčně se řítící vpřed, který se ale tu a tam neobejde bez berliček a zkratek. A to je vlastně to jediné, co mi na celém díle vadí asi ze všeho nejvíce. Chápu, že kdyby jich nebylo, měl by origin o dost více sešitů a asi by nebyl tak akční a čtivý. Retro příběh představující původní origin SG je místy opravdu naivní a hloupoučký, ale to už tak u těchto starých příběhů občas bývá (někdy více, někdy méně).
  • P.G.
    Kresba se mi zpočátku hodně líbila, ale s přibývajícími stránkami zevšedněla a ke konci mi už přišla vyloženě otravná. A děj vzhledem k té délce také nebyl nijak extra záživný. A retro tentokrát také za moc nestojí.
  • P.G.
    P.G.12.7.2017 22:34Klik
    Klik je jedna z mála knih, kterou jsem přečetla postupně po částech – a to především kvůli kresbě. V knize, jejíž provedení (pevná vazba, obálka) je na výbornou, jsou celkem čtyři příběhy, které spojuje jedna jediná věc – implantát (v hlavě! Claudie) a ovladač (v rukou! někoho jiného…). Děj všech příběhů je prostý a jednoduchý, ale to není to hlavní, oč v tomto komiksu jde – tím hlavním je kresba. Jenže ta se mi zdá značně nevyvážená, co se týká jednotlivých příběhů. Nejlepší mi přišla v prvním, ve druhém již měla některé panely horší, stejně tak ve třetím a subjektivně nejhorší mi přišla ve čtvrtém, který mi přijde nejhorší i po stránce příběhové. Přestože se jedná o erotický komiks, najdou se i momenty, u nichž jsem se zasmála (zejména ve třetím příběhu). Co se týká hodnocení – příběhy jsou do značné míry jen doprovod kresby (to aby se alespoň něco dělo) a Manara si v řadě případů s logikou hlavu neláme. Kresba je bohužel v některých panelech strohá ve srovnání s ostatními, případně má příliš silné linie, které působí rušivě. A některé postavy jsou navíc nakreslené opravdu odpudivě.
  • P.G.
    Třiadvacátý svazek NHM a opět tenký, obsahující jedno starší číslo na seznámení (z roku 1980) a čtyři čísla novější (z roku 2009). Starší příběh má jednoduchý příběh, celkem obstojnou kresbu a líbí se mi na něm dvojznačnost Mockingbird pro čtenáře neznající tuto postavu (je padouch nebo hrdina?). Novější příběh je po grafické stránce povedený (líbí se mi střídání stylu kresby mezi realitou/flashbacky), ale po příběhové stránce mi přijde naprosto nepochopitelný. Spousta odkazů na jiné postavy a události, o nichž je třeba mít alespoň povědomí, aby čtenář pochopil, o co jde. Já se ztratila už na páté stránce. Kdo je to Ronin? A nový Cap?? A kde je Hawkeye, když je o něm zmínka v předmluvě? Pravda, něco se čtenář dozví ve stručné historii a v zákulisí na konci knihy, ale i tak mám z celé knihy po přečtení neodbytný pocit, že vůbec netuším, co je vlastně Mockingbird zač a co má za schopnosti. Opět jeden z dílů NHM, který je na seznámení se s postavou pro čtenáře výstřelem do tmy.
  • P.G.
    Sebrané soudní spisy soudce Dredda nám v druhém svazku přináší další sérií příběhů z přelomu 70. a 80. let ve stejné grafické podobě, jako svazek č. 1. V této knize jsou již kratší příběhy a více „jednoaktovek“, což mi vzhledem k tehdejšímu způsobu vydávání přijde lepší, než delší příběhy. Nosnou linií knihy se tak stává „život a kariéra“ soudce Dredda a dalo by se říct, že je to vlastně takový graficky podaný seriál z profesního prostředí (jako se o mnoho let později v TV objevily všelijaké policejní stanice, nemocnice a podobně). Takže tu máme akční příběhy s hlavním hrdinou, obraz hlavního hrdiny v podání jeho robota, sympatické kolegy(ně) a další klasické propriety tohoto žánru. K tomu samozřejmě nesmí chybět všichni ti zločinci, padouši a další vhodné cíle pro odsouzení. Ve srovnání s příběhy v prvním svazku se zde také více hraje na city, objevují se emoce a občas se také z Dredda stane superhrdina. Kresba je opět výborná (zejména detailní Brian Bolland) a příběhy mají opět patřičnou dystopickou atmosféru (mně se nejvíce líbily pasáže, v nichž zobrazenou/popsanou utopii tříští nemilosrdné konfrontační komentáře či následující panely; jako je tomu třeba v příběhu Městský blok). Ve srovnání s prvním svazkem také přibylo hlášek, ať už v podaní Dredda, či dalších postav. Celkově mám dojem, že Dredd příběhově více vyspěl. Proto dávám vyšší hodnocení, než u prvního svazku.

    A nezapomeňte: Před zákonem člověka nezachrání ani smrt!
  • P.G.
    Sebrané soudní spisy soudce Dredda servírují v první knize dva velké příběhy – Prokletou zemi a Den, kdy zemřel zákon a tři krátké (Vláda grázlů, Exo-meni a Monstrum DNA) z přelomu 70. a 80. let. Nečekejte však žádný barevný komiks – v tomto svazku dostanete akční černobílou pérovku z dystopické budoucnosti, jejíž hlavním hrdinou je nekompromisní soudce Dredd, pro něhož je zákon nade vše. Kresba je výborná a k tématu naprosto dokonale sedne a dotváří temnou a pochmurnou atmosféru budoucnosti. Co je o trochu horší, je vlastní příběhová linie, která je v Prokleté zemi absolutně zredukována na cestu z A do B s jedním jediným cílem, doplněná o epizodní vložky v každém čísle (tedy progu). Což se víceméně opakuje i v příběhu Den, kdy zemřel zákon, i když zde je již dějová linie rozprostřena do několika vrstev a není tak triviálně jednoduchá, jako v Prokleté zemi. Ona triviální jednoduchost se ovšem vrací v posledních třech příbězích, což je ovšem pochopitelné vzhledem k jejich délce. Příběhy soudce Dredda totiž ani nemohou být jiné, neboť vycházely „na pokračování“, čemuž je uzpůsoben příběh i gradace děje v jednotlivých sešitech. Vše se tak víceméně nese v duchu: Přišel jsem – odhalil jsem – odsoudil jsem pachatele. Přesto není nouze o zajímavé momenty (dinosauři), postavy (Spikes, Tweak, Fergee) a výtvory techniky (Walter, vohuldozer!), které mi utkvěly v paměti; spolu s řadou hlášek soudce Dredda. Shrnuto podtrženo – výborná kresba, super atmosféra, dobré postavy a dostatek hlášek pro pobavení. Prostě příjemné oddechové čtení. Jen se musíte smířit s tím, že příběhy jsou prostě přizpůsobené pro periodikum (takže tu a tam něco zopakují, přeskočí, vynechají...).

    A jen tak mimochodem, Cal tě sleduje!
  • P.G.
    Ocitli jsme se v polovině Mýtů a válka vrcholí. Když jsem jedenáctou knihu dočetla (a když válka skončila), uvědomila jsem si dvě věci. Za prvé – Willingham je autor, který v Mýtech dokáže z minima možností vytěžit absolutní maximum příběhu (to když si spojíte, co všechno by dokázaly mýtické postavy (na obou stranách), kdyby se jim nechalo úplně volné pole působnosti). Navíc první polovina příběhů naznačila tolik možností, kam pokračovat, až to není hezké. A za druhé – Buckingham je svým podáním postav (a vlastně nejen jich) v Mýtech prostě nezastupitelný.
  • P.G.
    Nejprve dva sešity retro – první s Iron Manem a druhý se Spider-Manem. V tom prvním se s Black Widow seznámíme (tedy jako že existuje) a teprve v tom druhém se dostane do pořádné akce. Její úmysly jsou však podivné a tak i závěr příběhu je opravdu k pousmání. Kresbou je však druhý příběh o mnoho lepší, než první (u něhož mně vadily především ty různobarevné bubliny). Zbytek knihy tvoří příběh Návrat domů, kdy se vydáváme na pátrání po původu Black Widow. Dalo by se říct celkem povedený špionážní thriller, který má spád, i když jsem se občas ztrácela ve všech těch tajných agenturách, agentech a nepřátelích. A korunu všemu nasazuje kresba, která je … strašná. Na Sienkiewicze jsem poprvé narazila v krátkém extra příběhu Shazam a říkala si – jako artovka zajímavé, ale nic pro mě. A v téhle knize je jeho kresby rovnou 6 sešitů.
  • P.G.
    První příběh je origin v novém kabátě s dobrým příběhem, spíše více zaměřený na jednotlivé postavy, než na týmovou akci. Nenávist k mutantům v pozadí příběhu mu dává na vážnosti a kompenzuje teenage vzhled (zejména kresba mi k příběhu moc nesedla). Naproti tomu druhý příběh si na nic milého ani vzdáleně nehraje. God loves, Man kills přináší temnotu nenávisti vůči mutantům a náboženského fanatismu podanou nejen slovně, ale i graficky. Výborné nadčasové dílo, při jehož čtení jsem si uvědomila, jak málo občas stačí, aby se věci daly do pohybu.
  • P.G.
    Jaké to může být, když se potkají takoví dva velikáni a jsou okolnostmi přinuceni spolupracovat takříkajíc na jednom případu? Občas překvapivě velmi vtipné. Kontrast obou hrdinů částečně stírají jejich monology a částečně i ta spousta superpadouchů a superhrdinů, které na jeviště posílá Lex, a kteří duo S/B nenechají vydechnout. Díky tomu všemu má příběh pěkný spád, na druhou stranu se v něm vyskytují místa, která připomínají hodně divoký střih. Občas jsem si díky tomu připadala ztracená a mám pocit, že některé scény odkazují na něco, co se stalo někde jinde a někdy jindy a tak nějak se předpokládá, že čtenáři vše znají. Např. rošáda. Nebo Toyman. Ostatně ona zkratka k vyřešení problému letícího šutru je jako králík vytažený z klobouku. To, že ho vytáhli, to jsem jakž takž skousla, ale kde, sakra, toho králíka vzali? A vlastně, kde vzali i ten klobouk? Před koncem pátého sešitu jsem nabyla dojmu, že v příběhu pár stránek chybí. Co pár stránek! Pár sešitů! Za toto „řešení“ zápletky dávám body dolů. Za co naopak přidávám, je řada povedených a vtipných scén a narážek. Kresba se mi líbí a k takovémuto příběhu celkem dobře pasuje.
    Retro číslo z roku 1952 je příjemným zpestřením knihy, a to i přes svoji jednoduchost.
  • P.G.
    To se takhle ráno vyslechne přednáška na téma Black Panther, obratem se koupí nové NHM a ... Číst Black Panthera a umřít nudou.... Číslo 22 NHM je podezřele tenké, ale i kdyby bylo poloviční, výsledek bude stejný. První dva retrosešity (origin z roku 1966) jsou strašné. Scénář tragický, postavy neuvěřitelné (snad ve všech významech tohoto slova; chudák Sue, za co si to zasloužila?) a kresba, u níž místy nevěříte vlastním očím (to černé něco absolutně bez detailů má být jako Black Panther?). Po retru (u něhož jsem si nebyla jistá, jestli náhodou není o pár desetiletí starší) přijdou 3 (sic!) sešity Vidět Wakandu a zemřít (z roku 2008). A co je v nich? Spousta zelené, černé a modré barvy (no dobře, sem tam i oranžová), v nichž moc detailů nevidno (takže netušíte, kdo je kdo) - ale ono je to stejně jedno, protože Skrullové jsou všichni stejní a Wakanďané mají všichni panteří oblečky a masky. A na pozadí vám běží "komentář" Skrullského komandéra doplněný srdceryvnými povzdechy. Hotový uspávač hadů. Už někde na začátku třetího sešitu jsem umírala nudou a alespoň doufala v nějaký zásadní zvrat. Který ... nepřišel. Black Panther předvedl vpravdě mistrovský trik a přišel happy end. Příběh, který by se dříve vešel do jednoho sešitu (možná ani to ne) na více jak 60 stranách...
    Shrnuto podtrženo: z mého pohledu jeden z doposud nejhorších dílů NHM.
  • P.G.
    Po Nikdykde jsem sáhla především kvůli kresbě a také kvůli Miku Careymu (Lucifer). A nějak mi uniklo, že se jedná o adaptaci Gaimanova stejnojmenného románu. Jelikož jsem jej nečetla, budu hodnotit pouze tuto adaptaci. Začátek příběhu je celkem přímočarý a naznačuje spoustu zajímavých možností, kam by se mohl dál ubírat. Jenže pak přijde druhý sešit a na jeho začátku jsem jen zamrkala překvapením. Další Midnight Nation? No, proč ne… Jenže – z příběhu se postupem času stane jednoaktová RPG s hlavním úkolem vpravdě triviálním a vedlejšími úkoly průhlednými jako sklo. Aby toho nebylo málo, oba hlavní hrdinové jsou vykresleni ne moc uvěřitelně. A padouši? No, ti jsou spíše úsměvní. Včetně toho hlavního (pravda, je tam ještě jeden „skorohlavní“, aby to nebylo tak jednoduché). To vše prosím na 9 sešitů. Občas skřípe logika, občas přijdou scény, které nedávají smysl. A závěr? Ten raději ani nekomentuji. Kresba Glenna Fabryho, která mě ke knize přivedla, je z mého pohledu o mnoho lepší, než vlastní příběh, ale nedokáže jej zachránit. V některých panelech jsem se ztrácela (díky přemíře detailů). Také mi občas přišlo, že perspektiva některých scén je – přinejmenším zvláštní.
  • P.G.
    Lady Mechanika je mnohem více umělecké dílo, než klasický komiks. Což podtrhuje i formát českého vydání – pevná vazba s dvěma variantami obálek. Když jsem knihou listovala, uchvátila mě Benitezova kresba a Steigerwaldovy barvy, kdy obojí k steampunkové atmosféře naprosto dokonale padne. Příběh sám plyne pozvolna a čtenáři jsou postupně odhalovány střípky událostí, souvislostí a minulosti zahalené v mlze, které skládají živý obraz skutečnosti, který čas od času přinese nečekané odhalení. Benitez dávkuje jednotlivé střípky s mistrnou grácií – tu ukáže to, tu nastíní ono a nutí čtenáře neustále věnovat pozornost jak kresbě, tak textu. A hlídá si, aby vše sedělo. Jak příběhu, tak kresbě nemám prakticky co vytknout. Tedy až na jednu věc – scénu v cirkusu s revolverem (která tak, jak je podána, je prostě zvláštní a podezřelá). Na celkovém výborném hodnocení knihy to však nic nemění. Pevně věřím, že Argo vydá obdobným způsobem i pokračování.
  • P.G.
    Mno... jak to jen říct... Mám LoSH opravdu ráda, zejména staré příběhy, ale tento jsem prostě nedala. LoSH má bohužel tu zásadní nevýhodu, že potřebujete znát postavy, pozadí celého LoSH univerza a ideálně ještě vazby na jiné postavy jinde/jindy (např. linie Superman-Superboy), které jsou místy ... zvláštní. Mám z LoSH načteno hodně, zejména Levitze a pozdější věci z Legion, Reboot a New cont., ale zrovna The Great Darkness Saga mi přišla hodně meh. Tuším, kam asi Levitz mířil, ale v mém případě prostě úplně minul. Koncept vážně míněné SF ságy mi k Legii nesedí. Bohužel se obávám, že pro seznámení se s LoSH tohle není dobrá volba. To už jsou lepší jednoaktovky třeba se SM/SB nebo SG, případně s jinými postavami.
    P.S. Hodnotit české vydání nemohu, četla (a nedočetla) jsem originál :)
  • P.G.
    Darth Raelchi: Přidávám se k Lennymu! Také já to četla v AJ!! Tady to, podle toho, jaké perličky našel cyboy, vypadá na "ne úplně povedený" český překlad. A koukám, že mám asi stejný vkus jako Lenny, neboť druhý (skoro stejně roven prvnímu) důvod pro koupi, byla Pérezova kresba (první od něj mám WW). A ano, je to ukecané. Hodně. Moc. Strašně moc. Ale taková holt byla doba. Já to mám ráda (stejně jako mnohasetstránkové romány a ságy).
  • P.G.
    Lidi, prosím, neberte to tak vážně :D Chápu, komiksy stojí peníze, ale uvědomte si, že je to, jako spousta jiných běžných věcí, spotřebka (až na pár výjimek). Cílem vydavatelů je vydat co nejvíce sešitů/knížek a vydělat co nejvíce peněz. A bylo tomu tak i v minulosti. Doba se mění a s tím se mění i vkus čtenářů a je tak pochopitelné, že co se jednomu líbí, se druhému nemusí vůbec líbit. Přiznejme si, že málokdo z nás je odborníkem na komiksy a tudíž, pokud sem napíšeme vlastní zhodnocení komiksu, který jsme právě přečetli, většinou se nejedná o recenzi v pravém slova smyslu. Je to prostě náš osobní názor, naše osobní zhodnocení – které však může být diametrálně odlišné od názoru kohokoliv jiného. Já osobně sem moc nepřispívám (protože většinu komiksů čtu v angličtině), ale když už něco napíši, není to recenze, je to můj „pocit z díla“, takže občas trochu ujedu (protože to prostě tak v danou chvíli cítím). Při čtení komiksů je pro mě na prvním místě právě ten pocit a proto je můj názor málokdy „objektivní“. A se stejným ohledem čtu vaše názory a komentáře. Cyboy má, dle mého názoru, tu „smůlu“, že většinu (neříkám, že všechny) komentářů píše „po vojensku“ – první míří, první střílí a první trefí. Občas mám z jeho příspěvků pocit, že spíše první střílí a až potom míří, ale proč ne. Je to jeho právo. Proto jsou jeho příspěvky takříkajíc na ráně a je jasné, že se nemusí zalíbit všem. Prosím, respektujte jeho přístup, stejně jako si přejete, aby byl respektován ten váš. Přiznám se, že i já občas dříve střílím než mířím (viz můj komentář k Mýtům 7, Sáze 1). Ale snažím se to omezovat, protože takové mé příspěvky jsou málokdy užitečné pro ostatní.
    P.S. Jsem ráda, že komentáře a diskuze zde na comicsdb jsou stále velmi kultivované, věcné a užitečné (což je na internetu obecně spíše výjimka) a že se my, čtenáři a hodnotitelé, zde chováme jako dospělí a nikoliv jako malé děti na pískovišti, kteří si šlapou na bábovičky a mlátí se kyblíčky po hlavičkách. Věřím, že to tak i nadále zůstane.
    Díky
  • P.G.
    Mně kniha nedrží na stole rozevřená a na to držet ji v klíně je na můj vkus moc těžká. A navíc je kresba až na doraz do lepené vazby (což je peklo).
    Teď koukám, že těch omnibusů vyšlo víc. Já mám ten první "vázaný" (tedy ve skutečnosti lepený v pevných deskách) z 2011...
  • P.G.
    Lenny: taky máš ten strašný lepený omnibus? jak to čteš? Pro mě je to hrozně náročné, neb se bojím, že když to víc rozevřu, tak se to prostě rozloží...
  • P.G.
    Já to četla v originále a líbilo se mi to. Nicméně tady to vypadá, že překlad asi stojí za to...
  • P.G.
    P.G.7.12.2019 21:39Providence
    Já hlavně nechápu, jak něco takového mohlo projít přes kontrolu. A rovnou celý náklad. To mi hlava nebere...
  • P.G.
    Cyboy: Reaguji na komentář ohledně citoslovcí. Nevím, jak je tomu nyní v současné manze (co do rozšíření a stylu), ale tebou zmiňované "bubliny" s "citoslovci" se v manze používají nejspíše již od počátků. Záměrně píši oboje v uvozovkách, protože ne vždy jsou to pravé bubliny a ne vždy pravá citoslovce. Ověřovala jsem si to v manze, kterou vlastním a je fakt, že v nich se podobnými prvky šetří a používají se střídmě k dokreslení atmosféry. A důsledně se dbá na grafické odlišení, což v ukázkách výše k této manze mi nepřijde. Právě ono grafické odlišení je důležité - např. ...! nebo !!, ??, !? a podobné je obvykle v jiném typu bubliny a značí v podstatě záblesk myšlenky. Takže např. klasický mluvený projev je v hladké bublině, souvislá myšlenka v graficky odlišné bublině (třeba dvojité) a ten záblesk myšlenky zase v jiné (třeba zubaté). A našla jsem i bubliny s citoslovci, ale většinou v případech, kdy je to pro příběh důležité (např. u strojů nebo vetřelců). Má to většinou čtenáře na něco upozornit. Je rozdíl, když přístroj vrčí (klasické vrrr v panelu) a zavrčí, i když je celá budova odpojená od proudu (třeba separátní panel s detailem přístroje a vrrrr v bublině u něj). Právě toto se mi na manze velmi líbí.
    Ostatně i v Asterixovi se používala citoslovce v bublinách v podobě obrázků (vzpomínám si na blesky, spirály a podobně) k dokreslení atmosféry.
  • P.G.
    P.G.5.3.2019 22:54Gantz #22
    Cyboy to napsal hezky a má v mnohém pravdu, ale podle mě je u mangy problém především v tom, jak to vychází v originále - většinou na pokračování v nějkých obsáhlých periodikách jako SJ. Teprve když se to chytne, vyjde to uceleně v klasické svazkové podobě - a to může být poté problém, protože to, co předtím vyšlo během pár měsíců na pokračování, je najednou v booku a mohou "vyniknout" nelogičnosti, kterých si při "dlouhém čtení na pokračování" nevšimnete. U mangy je bohužel třeba vybírat, přebírat a posuzovat mnohem více, než u běžné komiksové produkce. Neplatí dvakrát vybírej, jednou kup, ale spíše desetkát (lépe dvacetkát) vybírej a jednou kup. Přiznávám, že nemám prakticky žádné zlušenosti s mangou, která zde vychází (vyjma GITS a AYNIK), protože mi nevyhovuje především žánrem ani rozsahem. Ale mohu říct, že ze sérií, které vlastním (namátkou Pet Shop of Horrors, Pet Shop of Horrors:Tokyo, Rozen Maiden, Chobits, Video Girl Ai, Maho Tsukai Kurohime, W Juliet, Rosario Vampire I a II nebo z novějších AI Ore! a From the New World) se mi nestalo, abych se takříkajíc netrefila vkusem, obsahem, délkou. Většinu mám přečtenou minimálně 2x, W Juliet asi 4x a VG Ai asi 5x a nelituji toho, že jsem se kdysi dávno do mangy pustila. Ale vděčím za to několika pravidlům, kterých se striktně držím: Vždy pořizuji uzavřenou sérii. Preferuji "historický" počet svazků (tj 8, 10, 14) nebo krátké uzavřené celky (jako mají třeba Girl Friends). Držím se žánru (ano, preferuji Shójo a romantiku). Mám ráda staré série (i když se nebráním novějším, jako třeba FTNW). A vybírám z osvědčených značek (třeja SJ advanced, Shójo a Action od WIZ).
    Abych to shrnula: Manga není obecně špatná. Jen její výběr (vydavatelem, čtenářem) může být špatný, protože jí je moc. Strašně moc a díky tomu se prostě nedá strefit do vkusu všech.
  • P.G.
    P.G.1.1.2021Koupím
    Sháním
    Dance in the Vampire Bund Omnibus 6 (The Memories of Sledgehammer 1-3), v rozumném stavu.
    Before Watchmen: Comedian/Rorschach (deluxe edition, pevná vazba)
    X-Men: Age of Apocalypse Omnibus HC (Scott Lobdell)
  • P.G.
    P.G.28.12.2020 20:42Pindárna
    Future-Death: teď jsem si uvědomila, že Medusa v Inhumans tedy rozhodně nevypadá jako klasická Medusa (s háďaty na hlavě). Tak bacha na to :)
  • P.G.
    P.G.28.12.2020 20:28Pindárna
    ad stesky nad mangou: To máte z toho, že nečtete Shōjo mangu. Kdybyste četli, měli byste natrénováno :D Sáhodlouhé mýdlové opery, s množstvím odboček; vysvětlivek na každé (druhé) stránce; textu, že po chvíli čtení vidíte písmenka i tam, kde žádná nejsou; s dějem tak zamotaným, že se po pár boocích ztratíte (v horším případě se ztratíte už při čtení prvního booku) a se scénářem (včetně epického závěru, pokud je), nad nímž by zbledli i protřelí scénáristé mnohasetdílových mýdlových oper...
  • P.G.
    P.G.28.12.2020 20:14Pindárna
    Future-Death: Pokud si dobře pamatuji, tak Medusa je královnou Inhumans. Najdeš ji tedy v komiksech Marvelu - Inhumans (v češtině vyšli Nelidé v UKK č. 94), pak se myslím objevila i v F4. Jinak co se týka komiksů DC, tak tam je zejména v komiksech Wonder Woman (např. WW - Earth One).
  • P.G.
    P.G.5.12.2020 19:42Pindárna
    Draco nobilis: Protože je všude kolem spousta zajímavé a dobré mangy? :D
  • P.G.
    P.G.22.11.2020 15:51Povinná četba
    Black Bird (v originále Burakku Bādo)
    Scénář: Kanoko Sakurakoji, Kresba: Kanoko Sakurakoji, Celková délka: 72 kapitol v 18 svazcích, Publikace: 2006 až 2012, Kategorie: Shōjo, Žánr: Fantasy, Romance

    Říká se, že láska i hory přenáší. Co dalšího ještě zvládne?

    Misao Harada, šestnáctiletá středoškolačka, je na první pohled normální dívka. Ale jen na první pohled. Protože Misao má schopnost vidět všelijaké nadpřirozené bytosti a díky této schopnosti je již od útlého věku terčem posměchu a poznámek. Až doposud jí tyto bytosti nijak neubližovaly, avšak v den šestnáctých narozenin se vše změní. Jejich cílem je Misao zabít. A kdyby jen to! Misao je totiž vzácnou Nevěstou proroctví, jejiž krev poskytuje démonům sílu. A ten z nich, jenž ji pojme za nevěstu, získá moc a prosperitu pro svůj klan.

    Kdo je ve skutečnosti Kyo Usui, dětská láska Misao, jenž se náhla objeví a Misao před útočícími démony zachrání? A jaké má on s Misao úmysly? A přetrvá jejich láska navzdor všem překážkám, které před ně svět lidí a především svět démonů postaví? A co děsivý osud, jenž je spojený s Nevěstou proroctví a jenž se zdá být den ode dne pro Misao nevyhnutelným? To vše, a mnohé další, odhalíte v této osmnáctisvazkové manze o lásce mezi dvěma odlišnými světy.


    Black Bird je romantická Shōjo manga s poměrně jednoduchým přímočarým dějem doplněným tu a tam krátkými vedlejšími zápletkami. Napětí je dávkováno uvážlivě a v odměřených dávkách a neočekávejte také žádné expresivní scény. Rating T+

    Manga byla vydána v anglickém jazyce společností Viz Media v letech 2009 až 2014 v osmnácti svazcích, ve formátu 127x191, v ediční řadě Shojo Beat. V roce 2014 ji společnost Viz Media vydala též v uceleném souboru jako Box Set, jehož součástí je i bonusová knížka s barevnými ilustracemi (Blac Bird Memorial Illustration Book).



  • P.G.
    P.G.20.11.2020 19:42Povinná četba
    Také se přidám se zkušenostmi, jak se dostat (občas trochu kostrbatě) k vytoužené manze. Na úvod nejprve předešlu, že půjde výhradně o mangu ve fyzické, tedy tištěné, podobě, neb mé zkušenosti s digitálem jsou ... ne zrovna dobré (diplomaticky řečeno), a to především mangu v anglickém jazyce. A pak také také zmíním, že se nejedná o reklamu níže zmíněných obchodníků/prodejců :)
    Některé zdroje mangy již v příspěvku níže zmínil seneke, já je pro jistotu zopakuji a uvedu pár postřehů:

    1) Bookdepository - jeden z nejlepších velkých online obchodů. Výhodou je především dostupnost a cena - naházíte do košíku, zaplatíte a můžete se doma těšit na balíček. Další výhodou je, že neplatíte poštovné (tedy ne přímo). Pro mě podstatnou nevýhodou je, že dostupné jsou často jen aktuální (+/- pár let zpátky) booky, však čest výjimkám. Občas v sériích chybí některé díly. A (poslední dobou) nepříjemný nešvar u starších sérií, kdy si koupíte první díl (abyste se rozhodli), přičemž vidíte, že i další jsou dostupné a poté, co vám přijde, zjistíte, že už dostupné nejsou (všechny nebo jen některé).
    2) Amazon - online obchod se vším všudy. Oproti dřívějšku mi přijde, že sortiment knih (obecně) šel hodně do pozadí.
    3) Megaknihy - online/offline obchod, který má překvapivě spoustu cizojazyčné mangy (EN, DE, FR, SP), jejíž vyhledávání spolehlivě zabíjí systém vyhledávání na jejich stránkách. Na druhou stranu, dají se zde sehnat zajímavé věci za zajímavé ceny.
    4) Megabooks - online/offline obchod se zahraniční (to je důležité!) literaturou. Tady se sluší zmínit jednu zajímavost, na kterou jsem narazila - pokud daná kniha vyšla fyzicky (*to je taky důležité!) a je stále někde na trhu (třeba i mimo všelijaká knihkupectví), je hodně velká pravděpodobnost, že ji k vám dokáží dostat, když o ni projevíte zájem. A za rozumnou cenu. Systém vyhledávání mangy na jejich stránkách je však ... zvláštní (a já mu na chuť nepřišla).
    5) Ebay - i na tomto tržišti lze mangu pořídit a nemusí to být zrovna z druhé ruky.

    * toto jsem zmínila záměrně, protože v minulosti s tímhle byli na štíru jak VIZ media, tak Tokyopop. A třeba bookdepository, ale i jiní prodejci, klidně propagovali nové booky populární série ... které pak nakonec nebyly vydány (a série šla do kytek). VIZ má díky tomu u mě podřadně tlustý škraloup. Takže pokud se chcete pustit do nějakých starších delších sérií, ověřte si, že jsou kompletní a díly, které sháníte – obvykle ty "poslední" – jsou skutečně poslední a fyzicky vyšly (než se pustíte do jejich lovu).
  • P.G.
    P.G.16.11.2020 22:14Pindárna
    Nechci vám do této squělé diskuze o překladech házet widle, tak jenom pár poznámek na okraj (tedy spíš pod čárou :D): hovorový obrat obsahující slovo "zbořil" znám pouze jeden a to ten, že "ten je zbořenej" – tedy "na šrot, zkárovanej, pod vobraz, zmalovanej, ..." což se jaksi vylučuje s tím, aby mohl řídit automobil (možná by mohl, ale pak by toho druhého nenabořil, ale nejspíše se mu rovnou podíval do kufru, případně mu udělal totálku nebo ho šmahem poslal na šroťák). Tak. Toliko k libozvučnému a barvitému jazyku českému... A druhá poznámka je k pohledu na překlady - přiznávám, že většinu komiksů čtu v angličtině, takže by se dalo oprávněně očekávat, že takováto jazykovědná dilemeta a disputace se mi výhýbají. Však není pravda! I při překladu mangy z japonštiny do angličtiny lze narazit na spojení, nad nimiž se mi koutky protáhnou do potměšilého úsměvu, kdy znajíc odpovídajcí ekvivalent v češtině a očekávajíc významově shodnou obdobu v jazyce anglickém, dostane se mi něčeho úplně jiného, jehož (možný) překlad do češtiny vyzní určitě jinak, než autor i překladatel zamýšleli :D A o to více se bavím...
  • P.G.
    Seneke: Já to tušila :D Já to tušila :D :D
  • P.G.
    seneke: a co konkrétně? :D
  • P.G.
    Fimi: Nemáš zač. A už máš přečteno? ;)
  • P.G.
    P.G.25.10.2020 19:43Povinná četba
    W Juliet (v originále Daburu Jurietto)
    Scénář: Emura, Kresba: Emura, Celková délka: 14 svazků, Publikace: 1997 až 2002, Kategorie: Shōjo, Žánr: Romantika, Komedie

    Co všechno byste byli ochotni udělat, abyste si splnili svůj sen?

    Makoto Amano je klidná, tichá a krásná. Ito Miura se chová, obléká a mluví jako kluk. Obě, na první pohled rozdílné, však mají jedno společné – touží stát se herečkami a proto si při prvním setkání okamžitě padnou do oka. Jenže Makoto má tajemství – a když jej Ito náhodou odhalí, svět se pro ni doslova v okamžiku zastaví. Makoto není dívka! Jeho přísný otec totiž stanovil podmínku – pokud se chce Makoto stát hercem, musí poslední dva roky na střední škole hrát roli dívky, a pokud kdokoliv odhalí jeho pravou identitu, musí se vrát domů a převzít rodinné dódžo. Ve čtnácti svazcích mangy tak sledujete osudy Makoto a Ito během těchto dvou let na střední škole, během nichž překonávají jednu překážku za druhou v cestě za svým snem – až k finálnímu představení, v němž musí Makoto svému otci prokázat své herecké schopnosti.

    W Juliet je typickou Shōjo mangou s poměrně rozvláčným dějem plným různých záplatek, zvratů a nečekaných překvapení – a se spoustou textu, poznámek a vysvětlivek. Při čtení je navíc důležitá znalost japonských oslovení a titulů, které jsou v textu běžně užívány ve velké míře (a naštěstí v každém svazku důkladně vysvětlené).

    Manga byla vydána v anglickém jazyce společností Viz Media v letech 2004 až 2007 v čtrnácti svazcích, ve formátu 127x191, v ediční řadě shōjo.
  • P.G.
    P.G.25.10.2020 14:13Povinná četba
    Video Girl Ai (v originále Den'ei Shōjo) + Video Girl Len
    Scénář: Masakazu Katsura, Kresba: Masakazu Katsura, Celková délka: 116 kapitol v 13 svazcích + 14 kapitol ve 2 svazcích (Video Girl Len), Publikace: 1989 (1. kapitola) až 1992 (116. kapitola) + 1992 (1. až 14. kapitola, Video Girl Len), Kategorie: Shōnen, Žánr: SF, Romantika
    Yota Moteuchi, hlavní hrdina, právě zjistil, že Moemi Hayakawa, dívka, po níž touží, je zamilovaná do jeho nejlepšího přítele. Zní to jako stokrát podané téma nekonečné love story? Ano. Jenže! Zklamaný Yota cestou domů natrefí na tajemnou půjčovnu videokazet, zvanou Gokuraku, s ještě tajemnějšími tituly. Jeden z nich, s názvem „I'll Cheer You Up!” s Ai Amano v hlavní roli si půjčí, netuše, co si vlastně ve skutečnosti domů nese. Když z obrazovky vystoupí Ai Amano, aby Yotovi pozvedla náladu, celý Yotův svět se v ten okamžik převrátí naruby. A aby toho nebylo málo, Yota si videokazetu přehrává na porouchaném přehrávači, což způsobí, že Ai je také „porouchanou” a mimo jiné cítí emoce. A to je teprve začátek příběhu plného lásky, romantiky, komických situací a Yotova odhodlání zachránit Ai. Před čím? Před jejím osudem, jenž řídí mysteriózní muž zvaný Rolex, stojící v pozadí Gokuraku.
    Video Girl Len je volně navazujícím příběhem Len Momono, jak jinak, též dívky z videa.


    Manga byla vydána v anglickém jazyce společností Viz Media v letech 2000 až 2006 v patnácti svazcích, ve formátu 127x191, v ediční řadě action. Prvních 13 svazků je Video Girl Ai, svazky 14 a 15 jsou Video Girl Ai – Len's Story.
  • P.G.
    P.G.25.10.2020 12:39Povinná četba
    Seneke: Ale no tak :D Dávám sem, co mám přečtené a líbilo se mi... A možná by se mohlo líbit i ostatním.
  • P.G.
    P.G.25.10.2020 12:37Povinná četba
    Fry: Ještě poznámka - technicky vzato se jedná o V2V8 vazbu. Tedy lepená, vsazená do tvrdých desek. Takže to je možná důvod, proč to na některých ešopech nazývají paperback. Viz to má označené jako Hardcover, což jsou tvrdé desky, nejspíše bez ohledu na vlastní způsob vazby (asi se to v zahraničí nějak podrobněji neřeší).
  • P.G.
    P.G.25.10.2020 12:25Povinná četba
    Robur31: Je to Shōjo, což znamená, že je to svým způsobem specifické - v Shōjo manze se spousta věcí řeší náznaky, nevyřčením něčeho zdánlivě nedůležitého (což se ale později ukáže jako důležité :)), popsáním nepřímo či vyjádřením symbolicky nebo prostě úmyslným vynecháním. Říkala jsem si, že sem něco z Shōjo dám, neb jsem tu nic obdobného nenalezla, ale je pravda, že Utena je hodně symbolická a specifická. Dala jsem ji sem i proto, že je uzavřená (tedy krom novinky After the Revolution, jež vyšla v angličtině letos) a je v prodeji (takže si ji případné zájemkyně (a zájemci) mohou opatřit a přečíst).
  • P.G.
    P.G.25.10.2020 12:10Povinná četba
    Fry: Já to koupila tady u nás, v úterý vyzvedla a dnes založila do poličky (samo že přečtené) :D A ano, je to HCčko, v jiné podobě to nevyšlo (resp. nevím o tom, Viz to má vydané jako HC).
    EDIT: Je to HC, mají to evidentně špatně
  • P.G.
    Zack: Snažím se podporovat kvalitní služby, ale někdy je to velmi obtížné. Když se mnou obchodník/prodejce jedná svrchu, neváží si mě a ještě třeba pyskuje při reklamaci, tak prostě dostane banána, a jdu ke konkurenci. Ano, občas se zajdu na něco mrknout ke kameníkovi, protože ešopák se nenamáhá uvést kompletní/pravdivé/etc. informace o výrobku a to si pak, když mi cena vyhovuje, koupím rovnou u toho kameníka a ešopák dostane banána. Ale už se mi taky stalo, že to měl kameník jen vystavené a neměl kus na prodej. A tlačil mě do koupě něčeho jiného obdobného (dražšího), co jsem nepotřebovala.
  • P.G.
    karl173: No problema. V poslední době tam kupuji spíše zahraniční komiksy (zejm. boxy) a vše OK. Zabalené v origo fólii a navíc v bublinkách. Akorát když jsem tam kupovala box od Maasové (beletrii), tak ten má naražený roh - ale to vypadá, že bylo už z výroby ještě před fóliováním, protože fólie na rohu byla nepoškozená.
  • P.G.
    P.G.24.10.2020 22:44Povinná četba
    Revolutionary Girl Utena (v originále Shōjo Kakumei Utena)
    Scénář: Chiho Saito, Be-Papas (původní příběh), Kresba: Chiho Saito, Celková délka: 5 kapitol v 5 svazcích, Publikace: 1996 (1. kapitola) až 1998 (5. kapitola), Kategorie: Shōjo, Žánr: Fantasy, Romantika, Drama
    Revolutionary Girl Utena představuje význačné dílo v Shōjo manze, tedy manze unrčené především dívkám a ženám. Hlavní postavou je Utena Tenjou, dospívající dívka, jež se po mysteriózním setkání s tajemným princem rozhodne tohoto prince najít. Inspirována jeho ušlechtilým chováním se také rozhodne jednoho dne sama stát princem. S tímto cílem přestoupí na Akademii Ótori, kam ji zavede série stop při hledání prince a kde je vtažena do série šermířských soubojů s členy studentské rady o „Nevěstu Růže”. Nevěsta Růže však není jediným tajemnství, které Akademie Ótori skrývá! I členové studentské rady mají svá tajemství a všechny spojuje prsten se symbolem růže. A kdo je tajemná postava „Konec světa”, jež organizuje šermířské souboje a s níž je spojená Nevěsta Růže?


    Manga byla naposledy vydána v anglickém jazyce společností Viz Media v roce 2017 v podobě souborného dvousvazkového vydání ve formátu A5 (jedná se tedy o středně velké knihy), v ediční řadě SHOJO BEAT. První kniha obsahuje kapitoly 1-3; druhá poté kapitoly 4-5, dva příběhy: A Deep Azure Shadow a The Black Rose Seal a manga adaptaci filmu The Adolescence of Utena.
  • P.G.
    P.S.: což neznamená, že bych si nenechala tu a tam něco doporučit (jako třeba ten Volbeat) :D
  • P.G.
    Zack: yop, jsem stará, strašně moc stará :D a znáš to, starou kočku novým krmením nepřesvědčíš :D A stejně jako Šéf, i já toho mam na disku tolik neposlechnutého, ba dokonce netknutého, že ke streamům coby hlavnímu zdroji muziky mám ještě hodně, hodně daleko :)
  • P.G.
    Zack: To byl postesk vztažený k deskám :). Já prostě vyrostla na konceptu desek - ať už singlů s 3-4 skladbami nebo LP s 10-12 skladbami. Dříve to byly vinyly, pak kazety a nakonec CD. Nebyl online, nebyly streamy. Hudba se kupovala na "desky". Takže vrazit do toho prachy bylo podmíněno tím, že to za ně bude stát. Když si vzpomenu, jak jsem si pořizovala první Rhapsody z Německa na blind a poté, co mi přišly Legendary Tales jsem seděla u přehrávače dlouho do noci a těšila se z té parádní muziky... Prostě album, které za ty prachy stálo. Celé. Od začátku do konce. Když to srovnám s jedním z jejich posledních (to už jsou ti of-něco), tak kdybych si ho nekoupila v bazaru za levno, asi bych použila pár nepěkných výrazů...
  • P.G.
    Fimi: nope :D už jsem zkoukla pár záznamů a jeden mi tu běží ve smyčce :D
  • P.G.
    Šef: přiznám se, že jsem doteď netušila, že ještě existují :D měla jsem za to, že vymřely jako dinosauři, když se téměř celý hudební svět přesunul do online digitálna
  • P.G.
    Zack: to jsem neřekla, že nová muzika stojí za ** :) Jen jsem si posteskla, že v současnosti nějak nejsou alba, kde by se mi líbila většina skladeb, což vede k tomu, že ta alba aktivně ani nevyhledávám. Dělám to tak, že na trubce si pustím nějaký ten stream a z něho si vytáhnu těch pár skladeb, které mě zaujmou. Navíc, vzhledem k tomu, že nemám problém poslouchat jednu skladbu klidně celý měsíc, tak ani nějak nemám extra potřebu nových skladeb :D
  • P.G.
    Zack: mám toho mraky na poslouchání :D - a mám taky jednu podmínku - skladba musí být poslouchatelná v nekonečné smyčce :D
    Fimi: dík! tohle teď bude moje hitovka pár následujících dní: Volbeat - For Evigt (to je prostě boží, na nekonečnou smyčku jako dělaný!)
  • P.G.
    Fimi: Neřeším. Já rozlišuju hudbu na tu, která se mi líbí a tu, která se mi nelíbí. A je mi úplně jedno (u té, která se mi líbí), co je to za styl. Když tak koukám do regálu, mám tu JOST (teď zrovna poslouchám Silent Moebius Oedo Anpu Shimatsuki Music Collection), Ayumi Hamasaki (JPOP), The Dubliners, The Shangri-Las (ty jsou prostě boží :D), Middle of the Road, Pussycats, Hammerfall, Rhapsody, Axela, XIII (jak jsem zjistila, pořád existuje a nahrává - yay!), Stratovarius, Blackmoors Nights, a nějakou tu klasiku (většinou Karajana) - tolik k nosičům. A v digitálu toho je dalších pár desíte giga - včetně Za Frûmi, Dargaardu, The Soil Bleeds Black, Hexentanz, Raison d'être a mnoha a mnoha dalších :D
  • P.G.
    Gmork: souhlas, v devadesátkách vyšla spousta zajímavostí. Je smutnou (asi) pravdou, že už jsem hodně, hodně let nenarazila na nějakou "novinku", která by mě zaujala. Tedy pokud si odmyslím tu a tam jednu či dvě skladby...
  • P.G.
    Gmork: já z symphonicu nedám dopustit na Rhapsody, samozřejmě původní, ty of-něco už mi tedy pod nos nejdou. A pak Axel Rudi Pell. A taky se mi hodně líbila výběrovka od Stratovarius (Elements pt1). A když chci nějakou správnou náladovku, pustím si ambient nebo industrial - z ambientu třeba Legends od Za Frûmi a z industrialu mám oblíbené album Eternity Rites od Dargaardu.
  • P.G.
    P.G.16.10.2020 21:16Povinná četba
    From the New World (v originále Shin Sekai Yori)
    Scénář: Yusuke Kishi, Kresba: Toru Oikawa, Celková délka: 27 kapitol v 7 souborných vydáních, Publikace: 2012 (1. kapitola) až 2014 (27. kapitola)
    From the New World je manga adaptací stejnojmenného SF románu, jehož autorem je Yusuke Kishi. Jedná se o spekulativní SF, jejímž ústředním motivem jsou paranormální psychické schopnosti, respektive jejich náhlé objevení se v moderní společnosti a následky, které to poté zanechá. Dalo by se říct, že se jedná o postapo mangu – která je ovšem v řadě případů odlišná od zaběhnutých schémat. Za prvé – máme tu na první pohled idylický svět, v němž funguje určitý druh magie (paranormální síly). Za druhé – máme tu mutanty, kteří do tohoto světa na první pohled celkem dobře zapadají. A za třetí – začínáme s pěti náctiletými hrdiny, kteří tvoří partu ne nepodobnou družince z AD&D. Jenže – s postupem času (a s přibývajícími kapitolami) se nakonec ukáže, že ne všechno je tak, jak na první pohled vypadá. Manga je zvláštní tím, že v příběhu postupujete jakoby v čase zpět a postupně odhalujete jednotlivé střípky skutečností, které jsou mnohdy založené v daleké minulosti. Zjistíte, kde se vzala ona magie, jaká je cena za její užívání, kdo jsou ve skutečnosti oni mutanti a nakonec zjistíte, co se se vlastně stalo v minulosti. A úplně na závěr na vás čeká jedno velké odhalení.

    Manga byla vydána v anglickém jazyce společností Vertical Inc v letech 2013 až 2015 v sedmi svazcích, v trochu zvláštním formátu 114x172 mm (takže oproti standardním svazkům 127x188 jsou o poznání menší). Rating 16+ (všech 7 svazků, s ohledem na některé explicitní scény pochopitelné).
  • P.G.
    P.G.15.10.2020 20:44Povinná četba
    Fimi: Věřím, že se ti to bude líbit. Je to postapo, je tam šílená technika jak z MadMaxe, jsou tam mutanti (hmyzáci, houby, kytky), prapodivní mystici a vyznavači, tajemství (skoro na každém kroku) a k tomu Naušika a výborná konzistentní kresba - co bys chtěl víc? :D
  • P.G.
    P.G.15.10.2020 20:40Povinná četba
    Fimi: Solanin neznám, Showu také ne. Je fakt, že já mám ráda staší díla a žánry, které tu asi nikdo moc nečte :D
  • P.G.
    P.G.15.10.2020 20:38Povinná četba
    Fimi: Zkoukni těch pár trubkových prohlížeček, abys viděl jak to vypadá, ale už jen pro tu kresbu to za ty prachy stojí. A příběh je fakt poctivá práce.
  • P.G.
    P.G.15.10.2020 20:33Povinná četba
    Fimi: ne, není to shounen. Je to prostě Miyazaki. Viděl jsi Naušiku (film)? Film je jen část té mangy. Když tak si mangu virtuálně prohlédni na trubce, abys získal představu. Je to ... environmentální epos se spoustou zajímavých a zajímavě podaných témat a otázek, nad kterými se dá během čtení přemýšlet (než je autor objasní - a nebo taky ne!) a které dávají příběhu docela fajn atmosféru (to mi asi na téhle manze vyhovovalo nejvíce).
  • P.G.
    P.G.15.10.2020 20:25Povinná četba
    Fimi: ne, ale dá se tu sehnat v angličtině mnohem levněji :D
  • P.G.
    P.G.15.10.2020 20:22Povinná četba
    Fimi: yop, to je ono (box set vyšel jen jeden, ale ve více reprintech). Já ho mám z CZ za 1,3k (9. reprint, 2019)
  • P.G.
    P.G.15.10.2020 20:07Povinná četba
    Fimi: Jdi, tady se to dá pořídit dokonce levněji než v cizině a fakt to za ty peníze stojí. Ten deluxe komplet je ... parádní. Já si k tomu koupila ještě ty Watercolor Impressions, to je taky ... žůžo :D
  • P.G.
    P.G.15.10.2020 20:00Povinná četba
    Nausicaä of the Valley of the Wind (v originále Kaze no Tani no Naushika)
    Kresba a scénář: Hayao Miyazaki, Celková délka: 59 kapitol v 7 souborných vydáních, Publikace: 1982 (1. kapitola) až 1994 (59. kapitola)
    Nausicaä of the Valley of the Wind (Naušika z Větrného údolí) je rozsáhlá manga z postapokalyptické budoucnosti, v níž lidstvo přežívá v nevelkých oblastech dosud nezasažených zvláštním ekosystémem zvaným Sea of Corruption, toxickým pralesem, který je vůči lidstvu zdánlivě velmi nepřátelský. Lidé žijící v královstvích využívají zbytky technologií z minulosti, svádí o ně války a do jedné takové je vtažena i hlavní hrdinka – princezna Naušika. Na první pohled by se mohlo zdát, že jde o stokrát ohrané postapo téma, ale jakmile se do mangy začtete, zjistíte, že Hayao Miyazaki rozehrál partii plnou politických intrik, environmentalismu, bizarních životních forem (mutantů), mytologie a dalších ingrediencí, která se valí vpřed jako jeden z mutantů – Ohmu – aby nakonec dospěla do trochu překvapivého finále. Pokud se tedy pro tuto mangu rozhodnete, čeká na vás cca 1100 stran výborně podaného a nakresleného příběhu.

    Manga byla naposledy vydána v anglickém jazyce společností Viz Media v roce 2012 jako komplet v podobě dvousvazkového vydání v nepřevrácené podobě bez překladu zvukových efektů, ve formátu B5(JIS) (jedná se tedy o velké knihy).
  • P.G.
    Fimi: Formát, typ vazby, orientační hmotnost knihy, náhled stránky s překladem a sazbou, nějaké (alespoň základní) informace o redakci vydání. Neberte to jako nějaké šťourání, ale chcete za svoji vydavatelskou prvotinu 1,7 kKč, což rozhodně není málo. Věřím tomu, že tiskárna svůj řemeslný díl kvality odvede, ale já, jakožto váš potenciální zákazník, bych na základě výše uvedených informací ráda uvěřila i tomu, že svůj řemeslný díl (o poznání větší) také odvedou MB.
  • P.G.
    Milo: Zatím ne, protože mi řada informací k té knize chybí.
  • P.G.
    P.G.21.9.2020 22:15Pindárna
    Mám za to, že Megaknihy mají v kamenném obchodě normální ceny (+/-), akorát na e-shopu jsou nižší, ale jak u čeho a jak kdy. Jejich systém slev/akcí/nabídek ceny podle toho, odkud zákazník přileze jsem doteď nepochopila. A jelikož jsou to díky e-shopu hlavně distributoři, tak jim odpadnou náklady na kamenné prodejny (jichž mají pomálu). Co na nich já osobně oceňuji je to, že jsou mi, jakožto zákazníkovi, ochotni dát dobrou cenu na komplet poskládaný z jednotlivých knih (na MK kupuji prakticky výhradně beletrii), které bych jinak musela v klasických knihkupectvích kupovat po knihách všude možně (pokud tedy MK mají všechny ty, které chci, ale z vlastní zkušenosti vím, že komplet jsou schopni udělat od dvou knih výše :D).
  • P.G.
    Mám ráda souborná vydání, jenže má to svá ALE... Je fajn, když je celý arc/ucelený počet vol./etc v jedné knize, protože to můžete číst najednou, jenže toto pohodlí je prakticky vždy za cenu technického řešení, které vám to spočítá (skoro vždy). Ať už máte před sebou nějakou bichli, megabichli nebo dokonce nadbichli. A to, co plánují vydat pánové z MB bude nejspíše někde mezi mega- a nad-, protože 850 stran je 850 stran krát tloušťka papíru krát plocha krát gramáž plus desky rovná se ... těleso vhodné např. k posilování svalů horních končetin. Bohužel, z informací k vydání nelze zjistit, jak velká a hmotná ta kniha vlastně bude, což je pro mě jedno z velkých mínus. Upřímně, po několika posledních zkušenostech s omnibusy a podobnými megabichlemi se už jednomu nejmenovanému vydavatelství vydávajícímu nadbichle ani nedivím, proč zvolilo zrovna taková monstra. Protože jsou aspoň trochu ergonomické (když je čtete na stole). Naopak některé omnibusy z modré stáje jsou příklady ergonomických tragédií, které je možné bez následků na zdraví číst snad jen metodou per partes (jaké to barbarské způsoby...). A má čerstvá zkušenost s "malou" megabichlí, alias souborným vydáním Naušiky (naštěstí na dvě knihy!), je také dost špatná - čekala jsem, že bude lehké a malé (něco ve stylu omnibusů od 7 seas), jenže ouha! Každá kniha má něco přes 550 stran na tuhém papíře (trochu lehčí křída) ve formátu B5(JIS) a pořádné pevné desky. A k tomu 4 cm na tloušťku a bratru 1,5 kg. Meh... Neskutečně blbě se mi drží v jedná ruce, oběma to taky není žádná sláva, na stole taky nic moc (pokud tedy nejste přesně v půlce a kousek poblíž). Takže jsem dospěla k názoru, že staré dobré TPB, pokud je dobře lepené, nebo nějaká šitá vazba s tužšími deskami (lehká!) je pro mě prostě lepší volba ke čtení. Ano, v knihovně to nevypadá zrovna cool, ale já si komiksy kupuji hlavně ke čtení. A sem tam nějakou tu nadbichli pro zpestření (i když třeba u té Marvels TPE měl být součástí nějaký skládací pultík, jako mají hudebníci na noty, tohle monstrum mi zabere skoro celý stůl).
  • P.G.
    P.G.4.8.2020 11:49Pindárna
    Cyboy (a vlastně i MB): Žijeme v období okamžiku, tudíž cokoliv uděláte a řeknete, má téměř okamžitou odezvu (tady, na jiných fórech, na sociálních sítích) a reakce konzumentů informací jsou mnohdy též okamžité (viz třeba reakce zde). Přijde mi, že na toto jste zapomněli a zrovna tento faktor je pro začínající podnikatele v současnosti naprosto klíčový. Dříve, když online svět nebyl tak masivně rozšířen, se daly přehmaty skrýt/ututlat/rychle opravit a nikdo si jich nevšiml, dnes se vám mohou vrátit jako bumerang okamžitě nebo v ten nejméně vhodný okamžik.
    Já, jakožto potenciální zákaznice, z vaší prezentace (tedy vašich stránek) vůbec netuším, co vlastně chcete vydávat (a vlastně ani z té diskuze tady). Chápu, že jste dospěli k závěru, že na našem trhu "něco" z komiksové produkce chybí, ale já prostě netuším co. A předpokládám, že další potenciální zákazníci na tom budou úplně stejně. OK, podívala jsem se na váš kodex - který má však 10 tvrzení, z nichž některá působí až přehnaně agresivně. Není vysvětleno, k čemu ten kodex vlastně je a proč jsou některá tvrzení tak agresivní. Proč uvádíte tvrzení v přítomném čase, když jste vlastně ještě vůbec nic nevydali? Proč některé věci šmahem odmítáte (bez logického a pro zákazníka pochopitelného a hlavně obhajitelného tvrzení)? Proč se stavíte do role soudce a nepřímo tak říkáte zákazníkovi, že jen vy dokážete posoudit, co je dobré?
    Nezlobte se na mě, ale tímto přístupem potenciální zákazníky spíše odradíte, než přilákáte. Vypustili jste do světa své webovky, které jsou vaší primární (a v tuto chvíli jedinou) reklamou - ovšem nikdo netuší, na co konkrétně. Doporučuji, abyste alespoň doplnili, co byste chtěli vydávat - žánry, regionální zaměření, autory, formát a způsob distribuce (třeba jestli budete vydávat nějaké specialitky na přání a formou crowdfundingu) a pokud už ten kodex opravdu, ale opravdu chcete, tak i nějaké komentáře k těm bodům (uvěřitelné a obhajitelné).
  • P.G.
    P.G.3.8.2020 23:03Pindárna
    Cyboy: nic ve zlém, ale reklama a správná propagace začínajícího projektu je jeho alfou a omegou. Můžete mít sebelepší nápad, ale když ho nedokážete podat veřejnosti na první dobrou, může to být váš rychlý konec. A na mě jste tedy zatím dojem neudělali, spíše naopak. Chápu, že některé informace ještě nelze pustit, ale mnoho jich jistě pustit lze a - nezlobte se - vaše stránky působí velmi amatérským dojmem, včetně toho kodexu.
  • P.G.
    P.G.3.8.2020 21:32Pindárna
    Mám dotaz na MB - myslíte si, že je u nás "stav komiksový" natolik "vážný", že se snadno uchytíte a budete prosperovat? Z toho, co máte uvedené na stránkách jsem akorát nabyla dojmu, že jste si vytvořili "vzdorovydavatelství", které zatím neví co vlastně chce vydávat (ale už ví, co vydávat NEchce). Proč jste se neuvedli nějakými (obecnými) náznaky - třeba oblíbené (a opomíjené) žánry, krajiny původu, autoři? Takhle to působí hrozně amatérsky a rebelsky (bohužel ovšem v negativním smyslu).
  • P.G.
    P.G.8.5.2020 20:12Pindárna
    Také se přidám k Prométhee - na podzim by měla vyjít poslední (3.) kniha z vydání k 20. letému výročí. Mám první dvě a je to naprosto perfektní vydání. Co mě ovšem "točí" je fakt, že Immateria Ed. nejspíše nikdy nevyjde. Na to jsem se těšila jako malé dítě na novou hračku, protože Prométhea je pro mě z hlediska kresby a grafického provedení nejlepší komiks, jaký jsem kdy četla. Jako před koronkou jsem ještě doufala (JHW III dva roky zpátky věřil, že vydání k 20. výročí pomůže), teď už ale nevěřím, že ji kdy DC vydá.
  • P.G.
    Pěknej tlusťoch, ten Y :D
  • P.G.
    P.G.29.3.2020 21:04Pindárna
    Začátek s komiksy? Pamatuji si naprosto přesně - rok 1984, ABC 1/1984 roč. 29. A na zadní straně Galaxia. To byl pro mě první "opravdový" komiks, po němž následoval Asterix ze sedmičky pionýrů a další komiksy v ABC (čtyřlístek nepočítám, to bylo pro mě takové "obrázkové čtení"). Po roce 90 jsem měla dlouhou pauzu a po roce 2000 jsem se vrátila ke komiksu prostřednictvím mangy - a tam začalo i sbírání komiksů (i když, původní Galaxii mám někde v krabici, takže vlastně sbírám od začátku! :D). A s různě dlouhými pauzami v tom jedu dodnes - pravda, nemanga komiksy až od doby, co začal vycházet UKK.
  • P.G.
    Ad knihovna: já tento problém vyřešila policovým systémem IVAR (taktéž IKEA). Mají jak úzkou (30), tak širokou (50) variantu. Úzkou mám na malé knihy a komiksy v jedné řadě, širokou na velké knihy a víceřadé uložení. Nosnost jedné police je v rozmezí 18-45 kg (těch 18 je pro 42x30 a 45 pro 83x50). A ze zkušenosti mohu žíct, že trochu nadváhy police snesou. Výhodou je, že všechno je dřevo (borovice), nějaký velmi tuhý plast (nosné lišty polic) a ocelové nosné čepy. Jedinou nevýhodou je absolutní otevřenost celého systému (takže se do něj práší) a nutnost použití rozpěrných elementů (pokud se nepoužijí skříňky).
  • P.G.
    Zack: Super! Ještě jednou děkuju!
Sbírka z comicsů na CDB
Četl/a: 1 (cca 249 Kč)
Mám: neveřejné
Chci: 1 (cca 499 Kč)
Sháním: neveřejné
Nabízím: neveřejné
Osobní: neveřejné
Sbírka mimo CDB
Četl/a: 0
Mám: 447
Chci: 0
Sháním: 0
Nabízím: 0
Osobní: 0