Miluju Led Zeppelin
BBart s.r.o.1. vydáníduben 2010
2.8
...
Tento velkoformátový komiksový výbor byl nominovaný na ceny Harvey a Eisner a jde o sbírku stripů kreslířky Ellen Forneyové. Obsahuje celostránkové komiksy, které vycházely například v L. A. Weekly, v seattleském The Stranger, v BUST Magazine a Oxford American.

Řada stripů spadá do kategorie „Jak na to“, i když tedy nelze říci, že by šlo o právě běžné návody: autorka rozdává rady nejen ryze praktické („Jak kouřit trávu a neskončit ve vězení“), ale i zcela ujeté („Jak kroužit ňadry na různé strany“) a dojemně nepoužitelné („Jak si přišít amputovaný prst zpátky“). Kromě manuálů najdete v knížce i stripy jako „Poslední soundtrack“, morbidní skládanku se spoustou krve, pozlátka a Led Zeppelin; obrázkové interview s Margaret Choovou nazvané „Jak být správná buznolapka“; a „Seattleské erotické zajímavosti“ a „Vzpomínky na Lásku“, což je jakési grafické putování za vzestupy a pády Courtney Love.

Ellen Forneyová se osobně podílela na přípravě českého vydání a ve spolupráci s ní vznikla bublina, kterou v žádném jiném vydání nenajdete, jen v tom českém. Je to „radikální řez“ z příhody „Jak abstinovat podomácku“.

Scénář
Ellen Forney
Art
Ellen Forney
Obálka
Ellen Forney
Překlad
Jaroslava Kočová (Koudelka)
CdbID
3659
Žánry
stripy, underground, ze života
ISBN/ISSN
978-80-7381-674-2
Vazba
šitá v tvrdých deskách
Formát
225 x 300 x 12 mm
Hmotnost
786 g
Tisk
barevný
Stran
112
Původní cena
399 Kč
Originál
I Love Led Zeppelin (Fantagraphics, 2006)
Takové nenáročné, ne moc vtipné čtení pro lesby. Navíc záměnou písní v příběhu Final Soundtrack přičiněním snaživé překladatelky přišla kniha o jedinou zmínku o Zeppelínech, čímž její název pozbyl smyslu. Takhle je to spíš Miluju Boba Dylana.
Přestože osobně nemiluju Led Zeppelin, přišla mi tahle knížka celkem sympatická. Jedná se o klasickej feministickej "androš", jehož plus spočívá ve faktu, že si autorka nebere jakékoli servítky. Především v autorském komiksu mi Ellen přijde hodně silná a zábavná. Její práce dávají dohromady solidní mišmaš, a celá publikace působí jako příjemnej bordýlek, kterým se člověk ležérně přehrabuje. Že je to někdy blbě nakreslené, kresebně upachtěné a anatomicky zcela nefunkční, mi ani nevadilo. Tohle je prostě underground.

... Což mě ale přivádí k hlaví výtce: Bí-Bí-atrímu syndromu vydávat všechno v pevných deskách a na křídě. V případě "Zeppelinů" opravdu ukázkový případ obludný samoúčelnosti. Vsadil bych s klidem svý fusekle, že Ellen Forney do roku 2010 nepublikovala na kvalitní lesklý křídě. K jejím pracem se taková pompa absolutně nehodí. Tohle mělo vyjít v paperbacku a nejlíp na šedým hajzlpapíru... Jak si každej správnej Underground zaslouží.

Ještě dodávám, že překlad je super. Celkové hovorové vyznění použité češtiny působí báječným "fuckerským" dojmem.
Nechápu příliš smysl prvního souboru nazvaný "Jak na to" skládající se s nejrůznějších návodů. Návody samy o sobě by nemusely být špatné... říkáte si, co to plácám? Inu, sdílím třeba lásku Umberta Eca k seznamům jako takovým, návody by mohly fungovat obdobně. Jenže tyto forneyovské jdou absolutně mimo mě. Respektive ten humor, který se v nich má údajně nacházet. Podobně nudně (skutečně jsem se musel nutit k četbě) vyznívá kapitola "Další krátké komiksové povídky". Tenhle americký styl rádobyhumoru u mě vzbuzuje pouze zívající reflexy. O něco lépe pak vyznívá kapitolka s názvem "´92-´94" a úplně nejlépe jsem se bavil u poslední části "Spolupráce", a to zcela z jednoduchého důvodu: scénaře psal totiž někdo úplně jiný. Například epizody z "Co mě naučily drogy" byly dokonce velmi vtipné. Škoda, že takový není celý komiks.