Winton nebyl sám | ComicsDB.cz

+ 1 další ukázka

Jak mladý bezdětný makléř k 669 „Wintonovým dětem“ přišel? Příběh Sira Nicholase Wintona, který se se svými spolupracovníky zasloužil o záchranu československých a sudetských dětí před druhou světovou válkou, je sice notoricky známý, ale…

Praha 1938. Mnichovská dohoda vyhnala z domovů desetitisíce uprchlíků. Nad lidmi se vznáší strach z války a v jejich hlavách víří beznaděj. Zdá se, že situace je bezvýchodná, ale někteří přece jen neztratili naději. Stejně jako sir Nicholas Winton totiž věřili, že není-li něco absolutně nemožné, musí existovat cesta, jak toho dosáhnout.

Příběh komiksu Winton nebyl sám je příběhem aktivního dobra. A ukázkou toho, že k hrdinství člověk nepotřebuje neobyčejný život. Jména jako Doreen Warrinerová, Trevor Chadwick, Beatrice Wellingtonová, Marie Schmolková dnes nikomu nic neříkají. A přitom by měly. Protože Winton opravdu nebyl sám.

Vyšlo jako 44. svazek velké řady edice Argomiks. Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky. Finální obálka nemá na rozdíl od press kit ve spodní části logo nakladatele a celkově se liší výřezem ústředního motivu viz ukázky v náhledech.

Scénář: Tereza Verecká
Art: Mikuláš Podprocký
Obálka: Mikuláš Podprocký
Lettering: Martin Radimecký
Redakce: Milan Dorazil, Tereza Janků, Richard Klíčník, Martin Radimecký

CdbID: 11279
Žánry: historický, protiválečný, životopisný
ISBN/ISSN: 978-80-257-4589-2
Vazba: šitá v tvrdých deskách
Formát: 220 x 310 x 23 mm
Hmotnost: 1285 g
Tisk: barevný
Stran: 224
Původní cena: 698 Kč
Varianty: Winton nebyl sám (limitovaná edice) (2025)
Winton nebyl sám (2024)

faster8619.10.2025 23:06Winton nebyl sám

Před půl rokem ksem viděl film který je hodně podobný, takže jsem emoce už měl za sebou, ale jinak velmi hezky zpracovane

soulbringer20.8.2025 11:21Winton nebyl sám (limitovaná edice)

„Nikdy se nezbavím těch vzpomínek. Desítky, stovky opatrovníků, stejně jako já, přeci jen doufají a čekají na vlak, který nikdy nepřijede… Není-li (však) něco absolutně nemožné, musí existovat způsob, jak toho dosáhnout! Musí existovat naděje!“

Tohle je mimořádný český počin světových kvalit. Příběh, který dodnes dojímá a inspiruje, a kresba, která mu sluší, rezonuje a z níž umí autoři vystavět napětí i tíhu okamžiku. Přestože se může zdát, že je tenhle příběh už ohraný a notoricky známý, právě v tomhle podání je zásadní rozdíl, protože už samotný název říká, že Winton opravdu nebyl sám a že na každém zázraku se podílí spousta lidí, kteří zůstali ve stínu. Vlastně bych si přál, aby se právě tahle kniha stala povinnou četbou na školách, protože ukazuje, že hrdinství takového rozsahu není často otázka jednoho jména, ale kolektivní odvahy, houževnatosti a často i obyčejné každodenní práce.

Tereza Verecká a Mikuláš Podprocký (edit: hluboká omluva za přepsání jména) se pustili do tématu, které u nás zná povrchně téměř každý, ale jejich podání je svěží, vnímavé a hlavně zaměřené na ty, kteří zůstali vedle slavného „Sira“ neprávem bokem. Komiks je civilní, hluboce lidský a v momentech, kdy sledujeme hrdiny, kteří zůstali v okupovaném Československu, nechybí akční a dramatické scény, které mají švih a nebojí se ukázat napětí i bezvýchodnost situace. Na celém komiksu cením hlavně to, jak se příběh snaží rozplést síť lidí, kteří za celou akcí „wintonovských vlaků“ stáli, a ukázat, že za každým velkým činem stojí nejdříve osobní motivace odvaha, kterou následuje kolektivní úsilí, ale i prostá souhra náhod. A teprve pod tlakem se ukazuje, kým ve skutečnosti jsme a co člověka dokáže zabrzdit či naopak. Pomoc tady nevypadá jako hollywoodský zázrak, ale často je to boj s byrokracií, výroba razítka, shánění oblečení, kontaktů, neustálé bušení na zavřené dveře, nebo mistrná komunikace s někým, komu byste stěží podali ruku. Tihle lidé nenosí slipy přes kalhoty, neodnášejí děti z hořících mrakodrapů, ale právě v tom je jejich síla. A o to více je beru za opravdové hrdiny (i když Winton ani celá crew by to o sobě nikdy neřekli).

Komiks se vskutku nesnaží být památníkem nebo suchým výkladem, ale opravdu vypráví příběh a to v tempu, které vás nenechá ke konci vydechnout. Verecká píše věcně, bez zbytečných kudrlinek, přitom dokáže i na malém prostoru vystihnout motivace a vnitřní dilemata postav. Jasně, místy mě trochu štvalo, že si musela něco domýšlet/vymýšlet nebo dramatizovat, ale v doslovu to autorka poměrně dobře vysvětluje a je vidět, že šlo o nutnost, ne o snahu příběh zbytečně přikrášlit. Hlavní hrdinové - Doreen Warrinerová, Trevor Chadwick, Beatrice Wellingtonová, Marie Schmolková či Bill Barazetti (a samozřejmě Winton) - nejsou žádní příkladní Mirkové Dušinové, ale lidé, kteří mají strach, pochybnosti i vztek, a přesto dokážou v rozhodujících chvílích jednat. Lidé, kteří se klidně zapletou s půvabnou blondýnou, i když člověk tuší, že na vás třeba šije levou. Lidé, kteří se bojí a raději volí úprk. Lidé, kteří chodí do hospody s náckama a smějí se raději jejich židovským vtipům...

Největší síla knihy je právě v tom, že se nesoustředí jen na Wintona jako osamělého hrdinu, ale ukazuje, jak zásadní byla práce jeho českých a mezinárodních spolupracovníků, bez jejichž odvahy a znalosti místních poměrů by žádný transport dětí neodjel (a ne všichni to nakonec přežili). Tohle je přesně ta rovina, která v klasických verzích příběhu často chybí a tady ji dostáváme v plné palbě, když vidíme Wintona, který se prakticky na "dovolené" dostal do kontaktu už s fungujícím britským výborem pro uprlíky z Československa (BCRC) a zarputilou Doreen Warrinerovou (její žlutá šála a přímý tah na branku mi přirostl k srdci).

Podprockého kresba je pro tenhle příběh jako dělaná. Je atmosférická, přitom čitelná, přehledná a dokáže velmi dobře pracovat s emocemi. V očích postav je vidět strach, únava i odhodlání, což je přesně to, co podobné příběhy potřebují. U náznaku románku Wintona s pravděpodobnou špionkou umí zvýraznit šarm dámy jako jasnou zbraň, a stejně tak dostáváme tunu rozprostřené černi, která se valí z každého nacistického tanku i vojáka. Jo, černo-černá čerň, je Podrockého rukopis, který tady fakt funguje - panely jsou lemovány stejnou černotou, která podtrhuje bezútěšnost situace. A zatímco nacisty Podrocký záměrně vykresluje jako černošedá monstra bez tváře (což je pro mě osobně možná trochu škoda, protože zlo tyhle tváře nikdy nenosí, ale samozřejmě chápu tu dramatizaci), tak se mi zase líbí, jak u scén z nádraží, kde se mísí chaos, naděje i zoufalství rodičů, zvládá všechno bez patosu, spíš s civilní empatií. Skvělá je i jeho metaforická kresba a nejde jen o bortící se nádraží. Najdete tam panely, které pohladí po duši i ty, které skvěle rozvinou děj beze slov. Tlak na slzičky a šponování emocí přichází až se závěrečným monologem, ale úvodní i konečná zatmívačka vlastně velmi dobře funguje s celým vyprávěním.

A respekt si nakonec zaslouží především Tereza. která musela bruslit mezi faktografií, didaktičností, reáliemi doby a zároveň rozehrát novou paletu postav, kterým na krátkém prostoru musela vtisknout osobnost, zasadit je do děje, vykouzlit nějakou unesitelnou spekulaci a nezůstat u suchého výkladu. Příběh není ani zjednodušený akademický výklad dějin, ani mudrování nad hrdiny. Ocenit musím i to, že komiks je přístupný mladším čtenářům, aniž by ztrácel hloubku. To je podle mě mistrovský kousek, protože u podobných knih často sklouzáváme k infantilizaci nebo naopak k těžké depresi. Tady je to vyvážené a místy až překvapivě napínavé. Komiks má přesah a rozhodně vím, co některým lidem pořídím jako dárek. Navíc je ten příběh až mrazivě aktuální, protože na stejná nádraží dnes v Praze přijíždějí lidé a děti, jež ztratily své domovy na pomezí rusko-ukrajinských hranic.

Winton nebyl sám je (i právě proto) důležitý komiks, který připomíná, že hrdinství není jen o velkých gestech, ale hlavně o každodenní vytrvalosti, odvaze a ochotě pomáhat, i když to vypadá beznadějně. Má cenu dnes stále pomáhat lidem z Donbasu? Co zmůže čaj, deka, ubytování, práce nebo kurzy češtiny či jen pokec s těmito lidmi? Tahle kniha může pomoci s odpovědí. Je to kniha, která by neměla zapadnout v záplavě „edukačních“ publikací - je poctivě napsaná, výborně nakreslená a hlavně upřímná. Pro školy jasná volba, pro rodiče a děti společná četba, která otevře spoustu otázek. Pro fajnšmekry komiksu možná nepřináší formální revoluci, ale v rámci domácí produkce je to jeden z nejlepších příkladů, jak se dá citlivě a chytře vyprávět o minulosti. Český komiks tady potřebujeme a tohle je super ukázka proč. Muriel 2024 naprosto zaslouženě a to bez diskuse. Vlastně tomu přeju, aby se anglickému překladu dařilo na západních trzích a držím palce se soutěžemi mimo náš rybníček. Děkuju Argu a všem zúčastněným - výborná věc!

Plusy:
- Civilní, věcně napsaný příběh s dobře podaným dramatem a bez zbytečného patosu
- Dobře podaní „neviditelní“ hrdinové, kde je Winton de facto ve "vedlejší roli"
- Přehledná, metaforická a emotivní kresba, kde je čerň opravdu temná a bolavá
- Vhodné pro mladší i starší čtenáře
- Fajnový mix mezi edukací a dramatem
- Dobrý začátek, fajn tempo a stejně fajnový konec - funguje to jako celek
- Doslov s přehledem postav i toho, co dělali po válce

Mínusy:
- Fabulace a dramatizace jedné z postav může působit rušivě i trochu neuctivě (byť je pochopitelný, protože nikdo nechce číst nudný sešit z dějepisu)
- Některé další vedlejší postavy by si zasloužily více prostoru

Celkové hodnocení: 90 %

pechna8.4.2025 22:09Winton nebyl sám

Moc se nesvěřuji, ale souhlasím s GWB. Začátek jsem taky oplakal. Jsem velice rád, že příběh zahrnul i další neskutečné persóny. Kořím se a děkuji za tento počin.

George Walker Bush3.3.2025 10:03Winton nebyl sám

Je pár věcí, které mě spolehlivě rozbrečí: naříznutá cibule z vraňanské farmy, donebevolající hloupost Filipa Turka, nebo právě životní osud Nicholase Wintona, zejména pak scény z televizního studia z roku 1988, kterými je tento komiks uvozen. Obálka svou kompozicí připomíná superhrdinské komiksy a je to více než symbolické, neboť ti, o kterých se zde vypráví, byli skutečnými superhrdiny. Nápad jejich osudy znovu připomenout, osvětlit, a ještě touto populárnější formou, je nápadem skvostným a já za něj děkuji. Že je toto téma nenávisti, nacionalismů a jednoduchých pudů v dnešní době probouzejících se fašismů aktuální, vyzní možná jako klišé, ale je to nepříjemně pravdivé klišé.

Kresba je příjemná, ve výrazech tváří emočně variabilní, tempo příběhu svižné. Proto trochu nechápu, proč se autorka uchýlila k přiznané fabulaci, neboť samotný námět je hollywoodský a netřeba ničeho přikrášlovat. Jinými slovy, vůbec mi nevadí domýšlení děje ve chvílích, které už nelze nikdy nijak rekonstruovat, vadí mi však vymýšlení pro lepší efekt, simplifikaci apod. Za mě to nebývá potřeba, naštěstí toho je snad pomálu. Anyway, zasloužená Muriel.

P. S. Pakliže tu nedávno proběhla anketa, zdali potřebujeme český komiks, tak zde je jednoznačná odpověď.

Celkový dojem: 90%

1521