12

Tak tohle je přesně příběh podle mého gusta. Líbí se mi na něm mnoho věcí a o to víc mě mrzí těch několik nedorazů, které autoři napáchali. Nápad s městečkem Eden s hodně specifickými obyvateli i kontextem ochrany pod patronátem FBI je opravdu skvělý. Stejně jako většina ústředních, ale i vedlejších charakterů dávajících příslib velkých věcí. Které ale nepřijdou. Protože autoři se svými skvělými nápady, ani postavami naprosto neumí zacházet. Už dynamika celé knihy je podivná. Hlavní linie příběhu od prvních stránek letí tryskem aby po pěti, šesti kapitolách zapadla úplně do pozadí. Pak začne povídková výstelka, kde postupně poznáváme některé postavy z městečka, hlavní hrdina pomáhá řešit jejich problémy a ač jde o charaktery zajímavé a dalo by se s nimi hodně kouzlit, jsou ve skutečnosti ty příběhy i postavy jen plácnutí do vody. Autoři se zmůžou maximálně na jejich zavření do klece, či smíření se světem, aby je později mohli vytáhnout jako deux ex machinu. Pokud by kniha měla o deset sešitů méně, vůbec to patrně nepoznáte. Kolem dvacátého sešitu se hlavní linie zase rozjíždí a čtenář vybaven hrstkou nových detailů o Edenu, které se klidně daly vpašovat do hlavní linie, zírá na finální konfrontaci. Poprvé je tu použit prvek asynchronního vyprávění pomocí flash forwardu a vy si říkáte : proč až teď? Pokud to autoři zvládají, tak to mohli pro zvýšení zajímavosti zakomponovat už dávno. Finále je navíc lemované laciný východiskem v "nečekaném zvratu". Prostě dokonalá přehlídka populistických scenáristických triků, které designér příběhu tahá z klobouku, když se mu to zrovna hodí. Docela by tohle všechno napravil úplně poslední sešit, který by snad knihu důstojně uzavřel, kdyby ovšem zůstal opravdu poslední a autoři neměli svrbění tomu blbému projekci neschopnému čtenáři explicitně naservírovat naprosto standardní konec v tuplovaném dodatku (o tom, že pro jistotu přidali i celou novou sérii ani nemluvě). Co má tohle jako bejt za gamebook? To si mám jako vybrat, jestli chci happy nebo shitty end a když tak pro jistotu přestat číst dvě kapitoly před koncem? Ne tohle nekousnu. Buď svému čtenáři věřím, vím že je chytrej a dám mu volnost v otevřeném konci (a nevycpávám sérii deseti sešity vaty), nebo prostě napíšu co chci říct a jdu od válu. Což bude patrně ten problém, protože autoři nevěděli co chtějí říct (nebo na to neměli odvahu) a v okamžiku pravdy jen (s)prostě improvizovali. Škoda. Dát tomu čas a vzít trochu rozumy do hrsti (a třeba si přečíst něco od Brubakera, nebo Hilla aby viděli jak se tohle dělá), mohla to být fešná kniha. Takhle to bohužel degraduje do úrovně běžného konzumního komiksu.

Matt Hawkins a Bryan Hill přišli s opravdu zajímavým námětem - mladík s aspergerem žijící v městečku plném kriminálníků - o kterém jsem si však od začátku říkal, jak dokáže pokrýt přes 700 stran...? Bude-li děj skutečně zaměřený pouze na ono jedno malé místo, co se tam dá na tolika stranách vymýšlet...? Přičemž jsem záhy dostal odpověď - než-li o souvislý děj jde o epizody. A s takovým formátem jsem měl bohužel dva problémy:

1) nejednou se stane, že co autoři rozehrají v jedné epizodě, k tomu se už v dalších nevrátí. Například takové zápasy, jenž měly údajně být nedílnou součástí fungování Edenu, se však objeví pouze jednou, pro představení jediné postavy. Což působí poněkud samoúčelně. Na konci jedné kapitoly také přijde matka za hlavním hrdinou Markem s tím, že se jí ztratil syn, načež ji Mark odvětí, že ho dokáže najít. Čtenář tak nabyde dojmu, že o tom bude pojednávat další epizoda, ta je však opět úplně o něčem jiném a co víc, ke ztracenému synovi se už později nikdo nevrátí. Pošťák má sice v pozadí souvislý děj, tyhle věci ho však dokážou tříštit a vyvolat dojem, že autoři si přidávali a odebírali mnohé prvky dle nálady.

2) s čímž souvisí i druhý bod - vata. Jak již bylo zmíněno, Pošťák má přes 700 stran, bohužel jsem po dočtení nepociťoval, že oprávněně. Když bych vyškrtal několik prostředních epizod či tunu, ale opravdu tunu dialogů, hlavnímu ději (a knize celkově) by to nijak neublížilo, protože obojí ho často akorát zbytečně natahuje a vážně nikam neposunuje. V porovnání s předchozími špalky od MB, kde jsem měl po dočtení pocit, že mám za sebou skutečně mohutný příběh, kde ani jediná kapitola nepřišla vniveč, jsem však tady pociťoval, že jsem právě dokoukal seriál, u kterého tvůrci nejčastěji řeší, jakým způsobem pokrýt stopáž. A zadaptované do seriálu si tohle dokážu představit v barvách.

Lhal bych, kdybych ale řekl, že mě tenhle seriál jinak vůbec nebavil. Eden má tu správně pochmurnou až hnusnou atmosféru, a když už se často zastavujeme a zaměřujeme na jeho obyvatele, tak důkladně. Každá postava je totiž napsaná skvěle a uvěřitelně, se svým vlastním úhlem pohledu, svými chybami a dopodrobna vypracovaným psychologickým profilem. Takže ano, nejednou jsem si přál, aby Matt a Bryan přestali přešlapovat na místě a děj konečně zase někam posunuli, ale i během těchto zastávek dokázal být Pošťák čtivý. A byť premisa může vyvolat dojem, že je to 'pouze' přímočará jízda zaměřená čistě na násilí, tak ho tam ve finále vzhledem k mnohem větší přemíře dialogů a celkovému počtu stran tolik není. Někdo se sice dokáže zaměřit i na tuhle menšinovou násilnou část a vzít si z toho, že Pošťák je pouze o tom, ale právě ony dialogy, postavy a podstata Edenu mě dokázaly nejednou přesvědčit, že mají autoři co říct. Nejsou to úvahy, nad kterými budete přemýšlet ještě několik týdnů po tom, ale jsou tam, a Pošťáka bych pouze jako přímočarou jízdu neoznačil.

Do své topky MB to zcela jistě nezařadím, protože na to to až příliš často přešlapuje na místě a přes 700 stran to má zbytečně. Převážně však čtení dokázalo ubíhat a dokonce nepustit, a Matt s Bryanem dokázali vybudovat velice prokreslená, uvěřitelná a atmosférická místa s neméně prokreslými postavami.

V městečku Eden žije 2198 lidí. A jeden z nich je vrah… Hotový námět na reportáž, kdyby celá věc neměla jeden malý háček. Lépe řečeno přesně 2198 háčků. Protože Eden je místo, kde se schovávají zločinci všeho druhu před světem i spravedlností. Teď mezi nimi hledejte predátora.
Matt Hawkins a Bryan Hill rozehrávají strhující thriller plný lží, intrik a násilí, to celé okořeněné notnou dávkou mystiky. Až jsem s láskou zavzpomínal na seriál Twin Peaks, ke kterému má Pošťák v mnoha ohledech hodně blízko. Naneštěstí doplácí na jasnou tvůrčí představu o začátku a finále, přičemž vše mezi tím působí bezděčně jako řemeslné pletichaření, které má pouze vyplnit prostor. Jednotlivé epizody tak častokrát končí ve slepé uličce, operují s nedůležitými postavami, přehlížejí očividné skutečnosti, nebo zůstávají s otevřeným koncem, protože nic z toho není ve svém důsledku pro hlavní dějovou linku podstatné. Přesto si nemohu stěžovat, neboť jsem se na více než sedmi stech stránkách bavil naprosto skvěle.

Neskutečně rozplizlá kaše po celkem slibném začátku. Topka jsou pak ohromné přípravy na jakýkoliv větší konflikt, který se pak ve finále odehraje na pár okének. Ke konci už jsem se musel přemáhat k dočtení.

Jak už tu bylo řečeno, není to komiks který by vám změnil svět, nebo pohled na cokoliv. Nicméně je to komiks který se strašně dobře čte. To je jak díky kresbě která není zbytečně detailní (žádné zbytečné easter eggy), ale je v ní všechno co je potřeba, a hlavně díky scénáři, kdy je psáno jen to co je potřeba pro pochopení popřípadě posunutí děje (žádné zbytečné monology neposouvající děj). Po zavření jsem měl vnitřně příjemný pocit, že jsem přečetl něco dobrého a kvalitního. Napřed jsem myslel, že bude příběh o pošťákovi (jak to nadhazuje název), ale ve skutečnosti jde o klima celého městečka čítající asi 2200 obyvatel. Ze začátku jsem si říkal, že by bylo fajn představit víc postav, ale nakonec jsem usoudil, že je jich tak akorát (jinak bych musel přistoupit k tužce a papíru jak jsem to dělal u 100 nábojů a sepúisoval si kdo je kdo a co kde dělá, abych si to pamatoval). Nic méně se velmi rád do světa Matta Hawkinse vrátím jak v Think tanku tak ve sbírce tithe+eden+samaritan.

S kresbou tohoto komiksu jsem měl dlouho problém. Není škaredá. Trvalo ale dlouhých třináct sešitů, než mě začala bavit. Než moje vnímání té kresby ovlivnil příběh a jeho protagonisté.

Ten komiks je jako seriál. Má nějakou linku v pozadí a v jednotlivých dílech se pak odvíjí menší příběhy. Ale slovo příběhy asi není na místě. Příběhy jsou obvykle nějak ohraničené. Tohle je sled událostí, které formují hlavní postavy a nevyhnutelně vedou k velkému finále. Je to plynulý děj. Je to taková komiksová "Ulice". Je ale zábavnější a krvavější. A čte se to tak snadno! V podstatě to nemá slabá místa. Tedy až na konec. Na to již zmíněné velké finále. Tam je tak zatraceně nečekaný, a hlavně nevysvětlený zvrat, že to trošku kazí celkový dojem. Na druhou stranu, jsou tam i momenty, které se mi hodně líbily. Třeba když mi děj připomněl film Kult hákového kříže.

Konec příběhy pak plynule přechází v bonusy, které jsou jak komiksové, tak textové a obrázkové. Jsou tam do komiksu zapracované profily hlavních aktérů, jsou tam bonusové komiksové kapitoly, ukázky scénáře s komentáři a storyboardy a je tam i galerie obálek.

Není to ten typ komiksu, který změní váš pohled na svět. Nezmění vaše životní hodnoty a asi ani neobsadí přední příčky ve vašem žebříčku nejlepších komiksů. Je to ale jízda, kterou si užijete. Nejsou tam žádné hluboké filozofické úvahy a otázky života, vesmíru a vůbec. Tohle je doslovná přímočará jízda, od které se nebudete chtít odtrhnout, dokud nebudete na konci.

Mighty Boys vybrali znovu veľmi kvalitný komiks so silným a pútavým príbehom. Drsný thriller, ktorý je dostatočne dynamický, má nejednoznačné a zaujímavo napísané charaktery a nie je v ňom núdza ani o vystrelené mozgy. Jeden z najlepších komiksov tohto roka v perfektnom spracovaní a musím pochváliť aj kvalitný preklad. =►Celá recenzia◄=

Ano! Za mě zatím nejlepší z těch špalků od MB.

"Pošťák je příběh malého městečka Eden ve Wyomingu, které neexistuje. Je to město, které není na žádné mapě. Není ani ve vládních záznamech. Je to místo, kam se vydávají ti nejhorší zločinci, když nemají kde jinde začít, aby začali znovu. Řídí ho starostka Laura, která je nemilosrdná. Musí být, aby udržela ty zločince a vrahy na uzdě. Trestem za zločiny je zde veřejná poprava. Její syn Mark roznáší poštu. Má Aspergerův syndrom. Když se jeho otec Isaac vrátí do města děsivým způsobem, je Mark nucen vybočit ze své rutiny a ukázat, že vidí mnohem víc, než dává najevo."

Začnu z vnějšku, jak se s knihou budou seznamovat i ostatní čtenáři. Je to opět pořádný špalek! Vypadá dobře. Obal knihy je pěkný, přebal OK, papír je ten dokonalý MB papír, který se nedá lehce upatlat, takže se nemusíte bát knihu číst, to jako sběratel oceňuji!!, lacetka. Zde budou i mé jediné 2 výtky: papír je dokonalý, ale smrdí. Nezvykl jsem si na to ani po tolika knihách. No a při čtení se to špatně drží. Ale rozhodně větší hodnotu pro mě má, že dostáváme takovou porci příběhu, takže jsem ochoten tolerovat váhu. Kdyby to vycházelo po 140 stranách v broži, jako to mají jiná vydavatelství, na tom papíru co se hned upatlá a ohne, tak z toho určitě nebudete mít takový zážitek. Je to stejné, jako kolosálky od CC - blbě se to čte, ale perfektně to vypadá, takže beru vše v kolosálním provedení.

Kresba - ze začátku průměr, není tam nic, co by mě vystřelilo. Barvy po Tulákovi také průměr, ale upřímně, co může překonat Tuláka v tomto ohledu, že. Postupně se však kresba zlepšuje, uvidíme i odvážnější panelování, velké scény apod. Naprosto hlavní pro mě ale je, že je to strašně přehledné! Je to jeden z těch komiksů, kdy si na prvních pár stranách řeknete "meh", ale po dalších dvou hodinách čtení si uvědomíte, že to vlastně odvádí svou práci na jedničku s hvězdičkou, rozumíte každé scéně, máte dokonalý přehled o všem. V tom v poslední době řada komiksů selhává a doslova luštíte, co se vlastně v té které scéně děje, kdo co říká. To se vám tady nestane, dokonalý přehled a scény vždy z toho správného úhlu.

Příběh - vždy nejtěžší hodnotit, aby člověk nic nevyzradil. Je to jízda! Je to thriller, detektivka. Chvílemi noir. Místy až horor? Je to akční, brutální, krvavé. Je v tom hodně citů. Je to kurevsky dobře napsané. Chtěl jsem si dát pár stránek před spaním a vytuhnul jsem u toho na tři hodiny, protože je to napínavé, každá postava má tajemství, mnoho vrstev, hlavní hrdina s aspergerem je pro mě osobně zajímavý v tom jak věcně vše popisuje. Nechci tady vyzradit víc, ať vám nekazím překvapení. Příběh pádí kupředu, dostáváme stále nové a nové postavy, některé dostanou více prostoru, některé méně, řešíme drobné i větší příběhy a pořád se posouváme kupředu. Tady se trochu projeví slabina toho, že to vyjde v takovém rozsahu, a člověka tak vtáhne, že to čte v podstatě nonstop - střed má podle mě o fous pomalejší tempo.

Celkově jsem tedy zaražený, že se o této knize nepíše mnohem více a nepějí tady všichni oslavné ódy. Je to skvěle napsané, naprosto přehledně nakreslené a pro mě výborně zpracovatelné, protože jsem rozuměl vždy všemu, proč se děje, motivacím postav. Doporučuji a doufám, že se brzy dočkáme pokračování a dalších knih z tohoto světa!