Nevšední steampunkový komiks se zvířátky místo lidí. Ehm, lidé jsou tu sice také zastoupeni, ale dělají jen podřadné práce a pro ostatní jsou to "knedlíci". Hlavní hrdina - jezevčí inspektor LeBrock používá nevšední metody, a to jak u vyšetřování, tak u výslechu. Jelikož se nesere, žádný padouch s ním setkání nepřežije. Jeho věrný nohsled a asistent Krysmyš plní roli Watsona, chemie mezi ním a pomyslným Holmesem funguje znamenitě. Tenhle zajímavý dobrodružný komiks o tajném mocenském spiknutí jsem si užil, těším se na další knihu. 85%

Po první části jsem měl strach, že se to autorům začíná rozpadat pod rukama a není už moc o čem vyprávět. Opak je ale pravdou. Tempo se zvolní, Roland se setká s chlapcem z našeho světa a pistolníka to tak nějak polidští. Jejich cesta je taková meditativní a pár motivů mi zase utkvělo v hlavě. Tohle je série ke které se budu rád vracet.

Oceňuji snahu tvůrců podívat se tentokrát na celou Prašinu z jiného úhlu, a více tak prozkoumat to, proč se tam dějí nevysvětlitelné věci. Art Kateřiny Čupové, další z velice nadějných výtvarkyň u nás, mi k tomu sedí a dodává tomu ten správný nádech. Na rozdíl od Křídového panáčka, kterého si mohli užít mladší ale zároveň i starší čtenáři, mi však tohle zatím přijde už vyloženě jenom pro děcka, necítím se jako cílovka. A navíc je to opět jenom úplný začátek, tak uvidím, jak to na mě bude později působit jako celek.

Skrýš je uzavřený příběh odehrávající se během jedné noci, kde si mladý manželský pár vyrazí na dovolenou do tropického ráje. Zprvu se navenek jedná o snahu o nový začátek, ale rychle zjistíte, že tady půjde o něco jiného – Seiiči, hlavní mužská postava, chce totiž svoji ženu Miki zabít. Za tím účelem ji bere na vyjížďku do přírody, jenže pak jeho zvrácený plán dostává ještě mnohem hrůznější dějový twist.

Vyprávění je tíživé od první stránky. Napřed možná naivně doufáte, že se ti dva usmíří, ovšem brzy se ukáže, že mosty mezi nimi jsou spálené takovým způsobem, že už znovu postavit nepůjdou. Co se vlastně stalo, odkryje postupně dávkovaný flashback, vhodně dokreslující tenhle příběh tragédie a zoufalství, které nakonec přejde v čiré šílenství. Šiiči a Miki se ocitají v podzemní jeskyni, vedoucí kamsi do hlubin, do úplné tmy. Boj na život a na smrt vrcholí, jenže v tom pekelném labyrintu temnoty číhá něco horšího, než jsou oni dva a jejich vzájemná nenávist, pohrdání... I z toho důvodu je to chvílemi docela bolestivé čtení – když vidíte, v co se může změnit láska.

Masasumi Kakizaki Skrýš napsal i nakreslil. A nakreslil ji famózně, dojde také na de facto klasické „filmové“ lekačky, za což klobouk dolů. Scénář možná mohl být o něco hutnější, intenzivnější, ale i tak se jedná o parádní povídku, které nechybí nic, díky čemu je hororový žánr dodnes tolik populární. Ostatně moc pěkně vypadá celá knížka i zvenku, takže se jedná ve všech směrech o ideální kousek pro zpestření sbírky.

Rozhodně nejde o lehké čtení, je potřeba se fakt soustředit na všechno, protože na konci budete mít v hlavě spoustu otázek na které jsou odpovědi v průběhu komiksu, jenže když v průběhu čtení ty otázky ještě neznáte tak nehledáte odpovědi, takže je dobré být opravdu pozorní. Chápu, proč píše Cyboy, že jde o věc která musí vyjít kompletně v jednom svazku protože dostat paperback co půl roku tak co nedočtete/nedokoupíte.

Nějak jsem měl problém s vypravěčskýma rámečkama, nevím jestli je to tak psané originálně, nebo je to překladem, ale asi slovosled, nebo skládání vět mi přišlo strašně težkopádné (to mohlo být i tím, že vypravěčské rámečky jsou vyplněné random hlubokýma hláškama které nedávají ani hovno smysl - nebo aspoň do té doby než dojdete na konec knihy, pak už si to začne trochu sedat - tak jak píšu na začátku). Určitě doporučuju číst během dvou až čtyř dnů, podle vydávání tpb, což znamená 1-5, 6-9, 10-14, 15-19 co den to tpb, nebo 2tpb na den protože konec každého tpb má nějaky mindfuck cliffhanger. Nechte to pěkně uležet a pak pokračujte. Na goodreads má každý tpb kolem 3hvezd, a plně s tím souhlasím, možná bych šel s hodnocením ještě o chlup níž, ale jako celek, tak jak to vydali MB musím sáhnout po 4 hvězdách.

Moc Kingovi nežeru ty velké suprácké události s Banem a ostatními zločinci, ale ty menší konverzačky mu jdou skvěle. Takže ačkoliv je tohle asi úvod velkého finále, tak události v Gothamu mi byly ukradené, zatímco komorní linka s Brucem a Selinou mě bavila dost.

"Na tý naší mezi, to se to leží. Nikde ani noha, to je pohoda" - tímto popěvkem z mé oblíbené komedie by se dal shrnout život komunit, dva roky po válce s Neganem. Mír, prosperita a výrazy lidí na jejich tvářích, které by člověk nazval štěstím, nejsou uvnitř osady výjimečným jevem. Zdá se, že Rick to dokázal. S chutí jsem si tuhle téměř mírumilovnou knihu přečetl a prožíval smysluplné pohodové okamžiky se všemi obyvateli. Užíval jsem si každou stránku, protože Kirkman... Pssst 90%

Je to takový fajn příběh u kterého nevadí novinové výstřižky, které vás hlouběji seznámí pozadím děje. Konec mi přijde takový zrychlený, ale u 80ti stránek ho asi ani nejde natahovat.

Tam kde bylo Volání po spravedlnosti příběhem prozkoumávající morálku a smýšlení různých hrdinů, a to s mnoha velkými a zásadními událostmi, je Vzestup a pád dozvuk předchozího dění ve formě již mnohem komornějšího, více psychologického dramatu. A funguje to tak naprosto výborně. Sledujeme Green Arrowa a Arsenala, jenž se oba vyrovnávají (v něčem podobně, v něčem jinak – a v tom je jádro příběhu) s těžkými ztrátami a upadají kvůli tomu na samotné dno. Je tam samozřejmě morální ponaučení, které však rozhodně není tak přímočaré a – už jenom kvůli konci – předvídatelné. Emoce šlapou, beznaděj a mizérie je cítit na každé stránce, je to syrové, nekompromisní a především osobní. K úplné dokonalosti a tím i plnému počtu to má skutečně blízko, možná bych býval ocenil o něco více prostoru pro Green Arrowa. Nicméně i tak to je pecka, přičemž s již zmíněným Voláním po spravedlnosti to vytváří celek, který se navzájem doplňuje a rozhodně funguje nejlíp pospolu.

Komiks Kingdom Come: Deliverance je průměrným komiksem s nevýraznou kresbou a hloupými dialogy. Nepřekvapí vlastně ničím novým. Těží především z herní licence a to je v dnešní konkurenci málo. Oceňuji snahu o propojení herního a komiksové světa, ale pro úspěch bude muset komiks v případných dalších dílech vytáhnout více, než jen značku a prostředí Českého království. Tento pokus tak zůstal hrubě nevyužit. Některé fanoušky KCD potěší, většině bych ale nedoporučil.

Zajímavé vyústění krvežíznivé bitvy o moc. Druhá část této války mi sedla více. Zejména konec knihy dokáže čtenáře nahlodat k další knize. A kdo se ukázal jako lepší stratég? Rick vs Negan 2:1
95%

Rick vs Negan 1:1. Oceňuji zejména promyšlené tahy na obou stranách šachovnice, děj je opravdu nepředvídatelný. Nikdo z obou táborů nechce ustoupit i přes velké ztráty. Zoufalá linka s Ezekielem a Shivou uprostřed lesa se mi zaryla hluboko do paměti. Už se těším na pokračování téhle božárny. 95%

Co si budem...Negan je ten jediný středobod vesmíru posledních částí příběhu. Kdykoli se objeví a začne kafrat ty svoje kydy, pokaždé to stojí za to. Na jednu stranu - je to sice vychytralý sadistický parchant, přesto má své zásady a svým způsobem hraje fér. To vše, v kombinaci s jeho charismatem, z něj činí jednu z nejlépe napsaných postav napříč komiksama. Každopádně Neganův záložní team Rickovi vypálil rybník a od příští knihy očekávám masakr biblických rozměrů. Kirkman jede. 90%

Bez Alfreda si Batmana vieme predstaviť len ťažko. Paradoxom je, že vo väčšine komiksov (o filmoch nehovoriac, čo-to z jeho vojenskej minulosti naznačili snáď len Irons a Caine, ale málo) je len vedľajšou postavou, ktorá sem-tam zasiahne ako deus ex machina, prípadne poskytne hrdinovi mentorskú radu (alebo vítané, suché anglické odľahčenie). O jeho vojenskej (a inej) minulosti vieme len málo. Tak to sa tentokrát mení, vážení. A hneď je z toho najlepší diel divnej série All-Star Batman! Snyder sa konečne opäť raz po dlhšej dobe vzchopil a prichádza s dlho utajovanou kapitolou Batmanovho (a najmä Alfredovho, aj keď ono je to samozrejme prepojené a istým spôsobom jedno a to isté) sveta. Šikovným spôsobom rozširuje, obohacuje a prehlbuje mytológiu okolo fenoménu Temných rytierov. Osobne si síce myslím, že to bude spätne vyhodnotené ako slepá ulička, na ktorú v budúcnosti nadviaže iba minimum scenáristov, ale ani ako jednorázovka to nie je blbé. Určite by ste ale mali mať načítané minimálne Ticho, inak budete fest mimo. K úprimnému nadšeniu mi chýbal predsa len ilustrátor e najzameniteľnejším rukopisom (napr. dvojkový Jock). Dobrý dojem (okrem štandardného, avšak nie jedinečného ilustrátora) kazí azda len zbytočný ruský dodatok. Takže hoc celú sériu All-Star Batman vnímam s rozpakmi a vlastne som nepochopil jej nosnú myšlienku (zdá sa, že jediným spojivom všetkých troch kníh sú Batmanove cesty mimo Gotham, nechám na čitateľovi, či je to málo alebo to stačí), tak posledná kapitola pachuť v ústach napraví. Ale obálka je nevzhľadná.

První komiks s Čolákem a Doláčem se mi dostal do rukou ještě v 90letech na základní škole - nemusím snad říkat, že tahle doba se naprosto nedá srovnat s komiksovým trhem, který tu máme teď. Čolák a Doláč jsou pro mne totální kultovka a jsem neskutečně rád, že jsme se po několika dekádách dočkali slibovaného pokračování. Příběh je poplatný době, ale nadčasová kresba Jana Tatarky pro mne toto vytoužené album staví do nadprůměru. Nedosahuje kvalitou humoru albu které sám psal i Jan Tatarka, ale je příjemné uzavřít tuto kapitolu českého komiksu a zároveň otevřít novou ... Čolák a Doláč se totiž vrátí v albu Návrat hukanů! ;)

Ne, že by to bylo špatné, ale v kontextu celého Ú.P.VO. mne to úplně nenadchlo. Asi jsem čekal od zakončení série něco trochu jiného. Kromě originu Johanna Krause nijak nedoplňují předchozí příběhy v sérii a z tohoto pohledu to vlastně ukončení série ani nebylo. Pokud na toto čtenář přistoupí, tak nudit se nebude. Tradiční Mignolovy atributy jako je akce, nemrtvé příšery, záhady, napětí, tajemná atmosféra atd. nechybí. A při rozlučce ani Hellboy nemohl chybět.

Uzavretá jednoduchá jednohubka s nie príliš oslnivou krasbou a hnusným digitálnym koloringom. Cieľová skupina sú deti vo veku 10-12 rokov, pre kohokoľvek trochu sčítanejšieho je komiks až urážlivo plytký a priehľadný. Za mňa slabota.

Fantastické zakončení fantastické série. Psychologická příprava živoucích postav v prvních třech sešitech tedy v napětí překonává samotnou konfrontaci s démonickým Bóďou/Fintou/Zackem, ve které se hodně vysvětluje a k níž Tyler přistoupí vyzbrojen nejen novým klíčkem, ale také s nějakou tou scénáristickou náhodou v zádech. Jinak si Joe Hill vše parádně pohlídal a (výživným epilogem) uzavřel, západky čistě zaklaply, přestože sem tam jsem v čachrování s klíči lehce plaval. Detailní, precizně inkovaná kresba Gabriela Rodrigueze výjimečnost celého zážitku mocně podtrhla.

Příjemná superhrdinská týmovka dvěma příběhy reprezentuje dvě doby – osmdesátá a devadesátá léta. Ani jeden není nějak kulervoucně zásadní, ale scénářem i kresbou představují slušný průměr, nad který je pozvedá podařená dynamika vztahů mezi postavami, nemající daleko k mýdlové opeře. Což pěkně vynikne právě po přeskočení o 8 let, kdy v/z týmu nezůstal bezmála kámen na kameni.

Bez dlouhých "story arců" mají 5-6stránkové případy Soudce Dredda v megalomanském, bizarními zločiny a zločinci prolezlém Mega-City 1 snad ještě větší půvab – jak pozvolna přibližují futuristický svět a svérázný život v něm. Chvilku trvalo, než jsem se naladil na nevyhnutelnou roztříštěnost, kdy některá čísla nepředstavují o moc víc než zveličenou anekdotu, ale brzy jsem si přivykl – čemuž hodně napomohla až nečekaně kvalitní kresba (zejména detaily téměř nepřehledně nabitá od Rona Smithe). Škoda, že propagovaná přítomnost soudce Smrtě se omezila na 3 sešity a psi-soudkyně Andersonové na 2 (ve stejném příběhu). Také mohli Crwáci v medailonku Johna Wagnera uvést, že jakýsi John Howard (který podepsal cca 95 % této knihy) je jeho pseudonym. :-)

Zatímco se děj opět neposouvá ani o píď – Coco a Tarta jenom zapáleně vymýšlejí kouzlo, které "změní svět" (tzn. zpřístupní invalidům všechny cesty, ehm), autorka do malých čtenářek hustí jedno prosté moudro (o třídním, nerovnostářském postavení, ne(vy)léčených zraněních, magických omezeních) za druhým, znovu a opakovaně. Hezky napřímo, citově, po lopatě – chudáček dobrotivý sirota, co se špatně narodil, život se s ním nemazlil, nikdy nic neměl a ještě si nohy pochroumal. Protože se (asi/snad už brzy) bude muset laskavá Coco bolestivě rozhodnout, jestli jí zákony omezená magie postačuje k tomu, aby mohla splnit všechny své veskrze šlechetné a bohulibé cíle.

Dost o ničem, sotva průměr pro malé holky (kresba stále krásná). Coco zbrkle utíká k Věži knih, aby se nakonec zastavila a rozmyslela, že tohle ještě nedá a potřebuje poctivě studovat; přičemž Qifreyho postranní plány nenabývají žádné zřetelné obrysy, akorát je už jisté, že nějaké má. Za zvuků dramatické hudby, plna odhodlání: „Ale co mám nakreslit? Mám to! Moji specialitu! Velikánskou rovnou linku!“ – tomu jsem se nechtě musel smát.

První, co mě zaujalo, je kresba a barvy. To z toho komiksu dělá už na první pohled luxusní záležitost. Barvy jsou sice digitální, ale jsou dělané tak, aby se podobaly malbě. Rozhodně to patří k výtvarně nejpěknějším komiksům, které u nás vyšly.

Tulák má sice hlavního hrdinu, ale není to příběh jen jednoho muže. Je to příběh celé komunity. Dějem je to spíše komorní záležitost než epický příběh. Taková povídka natažená na 450 stran. Nedá se tomu upřít poctivě budovaná atmosféra. Navíc se to velmi dobře čte, a to i přes to, že převládajícími pocity při čtení jsou deprese, zmar a beznaděj. Je to svět, který je divný. Nerozumíte mu vy, ani hlavní hrdina. Spousta otázek bez odpovědí. Normálně takové příběhy nemám rád, ale tady to funguje. Mozek mi automaticky začal pracovat na různých teoriích, aniž by k některé z nich tíhnul více. A já jsem mezi tím otáčel stránku za stránkou a spratkovsky odmlouval pocitu zodpovědnosti, který naléhal, ať už to zavřu a jdu spát, že musím jít ráno do práce.

Hlavní trik v pozadí celého příběhu není přísně vědeckofantastický, ale spíše jenom fantastický. S takovými prvky se ve sci-fi můžeme setkat zcela běžně a ničemu to nevadí. Zmiňuji to jenom proto, že jsem se nevyhnul srovnání s Dopisem 44, který byl více technický. Potěšilo mě hlavně to, že to nebylo v žádné z mých teorií. Trošku jsem se totiž bál, že to bude jedno z provařených klišoidních finále. Když to pak bylo ke konci odhaleno, tak jsem si hned vzpomněl na jednu scénu ze začátku knihy, která najednou dostala úplně jiný význam. To se mi vážně líbilo. Hned po dočtení jsem si to tedy celé projel znovu a zaměřil jsem se na rozhovory, které předtím příliš nedávaly smysl. Takže za mě dobrý.

Asi nemá cenu zmiňovat, že je to opět vymazlená kniha. Papíry jsou tak akorát pevné, aby se v tom dobře listovalo, na lakovaných stránkách nezůstávají otisky prstů a vazba perfektně drží. Pěkný je přebal i desky knihy s parciálním lakem.

Nečteme americký ale český komiks, takže nečekejme žádné velké happy endy. Celá série je vyjímečná atmosférou a u posledního dílu tomu není jinak. Celkově co se série týče bych řekl že jde o povedenou věc. Ten třídílný příběh co je v plánu si ujít nenechám.

Jak bylo řečeno, pomalu ale jistě jdeme do finále. Zase jde z příběhu cítit taková tíživá atmosféra která jen nepřijemná až je příjemná.

Hezké navázání na minulý díl, ale mám neblahý pocit, že nejlepší díl série jsem už viděli.

„Když mají zbraně obě strany, jsou lidi hned civilizovanější.“ Jonah Hex je postava, ktorá mnohým nesadne. Je to asi najmä čítanie pre mužskú časť čitateľskej obce, ale aj tá s ním bude mať problém, aspoň teda niektorí z nich. Hex je totiž kretén a „chlap“ v najhoršom zmysle slova. Problémy rieši násilím, ženy uznáva len kvôli sexu, je to ožran a ak je niekto inej sexuálnej orientácie, ako on, má na to jasný názor. Či sa vám takýto prístup scenáristov bude páčiť alebo nie, závisí najmä na tom, ako sami vnímate svet okolo seba. Scenár je miestami fajn (nečakané slávne cameá), miestami vtipný (Hex fyzicky zaútočí na muža, ktorý mu ponúkne cigarety, lebo si myslí, že ho chce otráviť), inokedy proste len divný (Jonah sa čuduje drobnostiam, ale pri pohľade na autá sa tvári, ako keby sa im na koni v 19. storočí vyhýbal každý deň). Ako celok neurážajúca, štandardná oddychovka zjavne si uvedomujúca, že nemá na to, byť hitom sezóny, a tak je všetko len také napol, aby to nenadchlo, ale ani neurazilo, od scenára po kresbu a farby. Ale ako oživeniu trhu prečo nie; je príjemné mať konkurenciu voči superhrdinským, underground a realistickým komiksom. Viac v mojej recenzii: https://www.fandom.sk/clanok/recenzia-all-star-western-5-muz-mimo-cas-komiks

Je to obří (velikostí, ne hloubkou). I když budete obdivovat kresbu tak u předmluvy se seknete dýl jak u komiksu. Ono to je takový "to muselo dat práce a přitom taková blbost". Konec mi přišel ale fajn, takže to nebudu hanit. Ale je potřeba říct, že jsem za to dal něco přes kilo, takže to nebolí...

Lazarus #01: Rodina - Naprostá spokojenost, takhle má vypadat správný US paperback! S chlopněmi, bez komerčního balastu a hlavně za rozumnou cenu. Škoda že takto nevychází většina podobně laděných sérií... Příběh je takový standardní akční sci-fi thriller, zlo a dobro se na první pohled zdá býti černobílé (nicméně uvidíme) a výtvarná stránka je zcela perfektní ... Za mě 5*!

Skvělé, čtivé jako vždy. Jen změna v grafice, hlavně u obličejů se mi vůbec nelíbí, za celou dobu jsem si na to nebyl schopný zvyknout.

Je to takový průměr, kde je člověkovi jedno jak to skončí, nejlepší část je asi prolínání prologu s epilogem, kdy epilog je taková ilustrovaná povídka. Trošku mi vadilo že Manx a Geek mají tak nějak obličej skoro stejný, čekal jsem že je to schválně a že přijde nějaké rozuzlení a ono je to jen kvůli tomu že kreslíř umí udělat asi jen 5 obličejů. Velký formát bych tu viděl jako naprosto zbytečný, snad jediný důvod proč to udělat je velké je, aby to v knihovně zapadlo hezky vedle údolí zrůd (které je taky zbytečně velkoformátové).

Tohle jsem nečekal. Genialni a velmi temné zakončení. Celá ta série je vlastně origin story a já chci vědět co bude dál!

Letos v zimě dvě komiksové výstavy - jedna v MZM v Brně a druhá v Západočeské galerii v Plzni. Obě hezké a s hezkými katalogy. Ale v Brně přece jen širší záběr a katalog zajímavější .

Pri jednotke som vyslovil ľútosť nad tým, že Jock kreslil len alternatívne obálky v galérii a nie samotný komiks. Preto si asi dokážete predstaviť moje nadšenie, keď som otvoril dvojku... a BUM, Jock! Akiste si však rovnako viete predstaviť moje sklamanie, keď som zistil, že je len jedným z pätice ilustrátorov, takže jeho vklad do tohto komiksu je v konečnom efekte pomerne malý. Škoda, lebo jeho prácu zbožňujem (Green Arrow: Rok jedna, Černé zrcadlo, obálky Skalpov). Scenárista Snyder napísal veľa batmaních kultoviek. Táto k nim patriť nebude. Ale bavilo ma to po dejovej stránke predsa len o jedno netopierie krídlo viac, ako jednotka. Dvojka je jednak ladená do poviedkovej formy (takže ak vás aj jeden príbeh nezaujme, skoro skončí a začne druhý, ktorý vás zaujme) a jednak je dôraz kladený na záporákov, ktorí kedysi boli dobrí ľudia a múdri, vzdelaní vedci, avšak následne kruto zomletí mlynčekom na mäso vinou tragických udalostí. Toto si na Batmanovi vážim. Nanešťastie ako minule, i tentokrát tempo riedi extrémne mdlý Duke. Mám Batmanovu „rodinu“ na rozdiel od niektorých iných čitateľov celkom rád (hoc uznávam, že najlepší Batman je samotár), ale Duke synonymom nudy. Snyder opäť (batboxerovi z jednotky) prichádza s kurióznym vynálezom (ochrana pier). Jednotlivé poviedky sú jemne previazané, čo na konci vyvrcholí zaujímavým zvratom, hoc keď sa nad ním zamyslíte, uvedomíte si, že strojcom TOHTO mohol byť asi naozaj len jeden jediný človek na planéte.

Jakožto technik oceňuju technické nápady, kresba je fajn, prsa jsou taky vždycky fajn. Příběh je tak nějak seznamovací ale nijak nenadchne. Uvidíme jestli se něco zlepší ve svojce k lepšímu.

Tak tohle bylo příjemné překvapení. Zábavná jednohubka jako luxusní dárek od Mighty Boys. Cyberpunková detektivka v lehce dystopické budoucnosti. Policejní příběh z Nové Amazonie plný robotů, umělých končetin, drog, zášti a pomsty. Moc dobře se to čte. Při vyvrcholení děje jsem sice trošku nadzdvihl obočí, ale neurazilo mě to. Ke krátkým příběhům takové rozuzlení asi patří. Hlavní postavy, organického i křemíkovou, jsem si rychle oblíbil a s radostí bych si toho přečetl víc. Navíc se na to pěkně kouká. Kresba je pěkná a živé barvy k tomu sedí. Komiks dvakrát doplňují novinové stránky, které přibližují politickou situaci Nové Amazonie, ve které těžbu dřeva nahradila těžba nového vzácného kovu - vitria, a hlavní slovo mají jeho producenti.

He iyéčhel, wakhán thánka, anpetu kin lé, mičhanté kin mi ší yu ská yé!

Tak je to tady. Došel jsem na konec cesty u této luxusní série. A když, píšu tento komentář, tak nějak sám nevím, jestli je správný čas, abych ho napsal teď, nebo pár dní počkal, až si to celé sedne a vykrystalizuje. Zrovna v tuto chvíli, když se snažím vytvářet tento komentář, tak myslím na ten konec. Konec tohohle příběhu, který svým způsobem není úplný konec, nýbrž pokračovaní jiné cesty. Konec, který jsem nečekal, konec který mě hodně sere, konec který mě dojímá jako málo co, konec o kterém musím přemýšlet, konec ze kterého jsem svým způsobem neskutečně nadšený, protože takovéto konce tvoří jen luxusní vypravěči, v tomto případě scénáristé. Už teď vím, že je tady spoustu věcí, co mi úplně nesedlo, a přál bych si, aby byly udělaný jinak. Celé to na mě působí lehce uspěchaně, ale to možná bude tím, že jsem nechtěl, aby to skončilo. Chtěl jsem, aby tento díl měl přes dvě stě stránek, a působilo to jako Nelítostný souboj, kde by to celé pomalinku gradovalo k osudovému setkání trojice Dash - Rudá vrána - Ten, kdo chytá. A jak, tak přemýšlím a čtu si po sobě, co jsem doposud napsal, tak si uvědomuji, že to jsem taky dostal, jen musím brát předposlední díl a Konec cesty jako jeden dlouhý díl. Jason Aaron dokázal s touto sérii velké věci, a já si jí i přes drobné výtky hodně moc užil, vyloženě špatný nebo průměrný díl v této série nevznikl. Aaron skvěle pracuje s postavami, a je obrovská radost sledovat, co s nimi dokáže, protože je tvoří jako opravdové lidi, kteří jsou plný chyb a zloby, ale mají taky v sobě hodně dobra a dokáží velké věci, pokud ve svém srdci cítí, že je to správná cesta. Konec cesty není bezchybný komiks, a ani v rámci série není nejlepší, přesto je to konec, a jako konec cesty funguje více, než dobře. Aaron a jeho spolupracovníci (R.M. Guéra, Jock a Giulia Brusco) vytvořili výbornou komiksovou série, která přesahuje rámec komiksů. Tahle série je něčím více, než jen obyčejnou kriminálkou, více než jen komiksem pro dospělé. Tohle velké umění, o kterém vím, že ve mě bude dlouho zrát, a až jednou přijde ten správný čas, tak se znovu vypravím do rezervace Prérijní růže a dám si tento kvalitně vytvořený příběh znovu.

Héčhetu aloe!

Minulý díl mě poslal do kolen, takže jsem byl hodně, ale opravdu hodně zvědavej, co se bude dít v předposledním dílem. Jason Aaron sešlápne svůj vypravěčský pedál až na podlahu a řítí se plnou rychlostí. Dost bylo zbytečných odboček, teď se musí připravit půda, na krvavé finále, a ne každá postava se ho dožije. Ještě, než se hlavní příběh posune dál, tak máme velmi silnou historickou odbočku, ve které se dozvíme něco o správné technice skalpování. Tento příběh v té nejčistší podobě ukazuje, co jsme udělali (my Evropané) s původními obyvateli Ameriky, a ještě jsme se při tom schovávali za to, že vykonáváme Boží dílo. Precizně odvyprávěna historie od Jasona Aarona. No, a po té historické odbočce nastupuje hlavní příběh, který má jeden velký problém. Z mého pohledu je tady až moc zvratů a působí to na mě hodně uspěchaně. Aaron potřebuje redukovat postavy a linky, a to se dělá nejlépe tak, že se dané linky protnou. Něco funguje fantasticky - celá linka s Šunkou, něco působí lehce divně - Dashův táta a Ten, který chytá, zde mi to přišlo takové nedodělané, ale asi v tom je hlubší smysl. Ke slovu se dostanou agent Nitz, šerif Karnow, nebo Dino, které krásně propojí nečekaný sled událostí. Do příběhu se zapojí i Volný pád, jenž si prošel svým osobním očistcem, o který vůbec nestál. Samozřejmě nesmím zapomenout na naše hlavní hrdiny Dashiella a Rudou vránu. Oba se v průběhu celé série hodně změnili, a prošli si důležitým vývojem. Našli nový smysl života, zakusili peklo, a teď vidí cestu ven. Jenže to něco bude stát, a abys byl spasen, musíš hřešit. Hřešit takovým způsobem, ze kterého se můžeš zbláznit, ublížit lidem který miluješ, a zradit všechno, v co věříš. A pak přijdou pochyby, jestli to za to všechno stálo. Velké finále je přede mnou a já se po poslední stránce tohoto svazku těším, protože věřím, že to Aaron dovede do skvělého zakončení.

Celé je to plné docela zajímavých nápadů a imaginace, nicméně mám pocit jak bych přežvykoval v hubě vatu. Je chvályhodné, že autor chce ukončit co jak nejvíc linek, ale nějak se to možná samoúčelně celé táhne více než je třeba. A nedovedu si představit "finále." Jakože pokud nezemřeli, žijí všichni šťastně až do....do čeho vlastně, pokud jsou nesmrtelní? Tak uvidíme, s jakou grácií se to povede či nepovede ukončit.

Klasický superhrdinský průměr. Paradoxně nejvíce mě bavily dialogy, naopak akce místy bohužel dost drhla, zkrátka jsem se při ní nedokázal začíst.

Musím říct, že snad nejlepší komiks, který jsem kdy četl, příběh napínavý nepředvídatelný.

Emoční horská dráha od začátku až do konce. Ani 4. díl TR nezklamal, laťka kvality zůstává vysoko. Je to z velké části díky napětí, které čtenář neustále pociťuje. Ken Wakui se drastických situací nebojí, takže kdykoliv se proti sobě postaví bandy mladistvých psychopatů (včetně kumpánů hlavního hrdiny Takemičiho), víte, že nemají vůči svým protivníkům žádné slitování. „Na Zemi i v nebi – vždy jen já“ říká motto na bundě Tokio Mandžikai, gangu, kolem kterého se všechno točí. Nevyzpytatelnost těchto grázlů jsme poznali v minulých dílech, takže od nich čekáme jen to nehorší. No, a někdy se to skutečně naplní...

Chválím kresbu, noční pohledy na Tokio jsou moc pěkné. Také se dočkáme po menší pauze zase skoku v čase, což je vždy velmi zajímavé. Kolik se toho změnilo následkem Takemičiho činů, a bylo to k lepšímu, nebo k horšímu? I romantická linka funguje, takže je člověk do příběhu loosera, který se snaží zachránit svou lásku i přátele, celkově dost emočně ponořen. Baví mě, jak se Takemiči postupně vyvíjí. Sice fakt pomalu a po troškách, ale díky tomu to působí opravdověji.

Závěrem musím znovu zmínit, jakým překvapením pro mě tahle série je. Hodně se mi líbí obálky, ta kombinace bílé + druhé výrazné barvy. Na druhou stranu, kdybych viděl TR v obchodě a nic o něm nevěděl, budu si kvůli nim myslet, že jde o nějakou mangu popisující trable dospívajících hezounů nebo tak něco:)) I když... ono to tak vlastně je. Jen úplně na jiný způsob, než byste čekali. Takže se případně nenechte odradit;)

Wonder Woman v podobě teenage sexiny v naivním příběhu o tom, jak božská Diana nezvládá time management. Obě linky, dvě krize velice zásadních rozměrů, stejnak nejsou zajímavé - o to víc, že jsou vyřešené během pěti sešitů.

Celkový dojem: 30%

Mám Batmana rád, ale tento mi nesadol. Nápad vyrvať ho z pazúrov Gothamu a premiestniť na preslnený vidiek (!) je geniálny, v praxi však zužitkovaný chabo. Viac, než scenárista, z toho vyťažil ilustrátor. Prišiel so zábermi atypickými pre netopiera (Batman šoféruje kamión, naštvaný nahrbený Batman sa blíži k nepriateľovi naprieč poľom, nad ním modrá obloha a za ním sýpka). Skvelý je nápad postaviť dej na prevoze Two-Facea z bodu A do bodu B, ale ani z tohto nie je vydestilované nič zaujímavé. Vyrúti sa hrozba, Batman ju zlikviduje (je to predsa Batman), nasleduje povinná chvíľa oddychu a opäť akcia. Zápletka o prevoze toxickej osoby osobou, ktorá nie je jej kamarátom a napriek tomu ju paradoxne chráni, mi pripomenula nejaký film, už pár dní premýšľam aký, no nedokážem si spomenúť. Za kresbou stojí (s výnimkou Íra Declana Shalveyho, ktorý kreslil kratšiu záverečnú časť venovanú Dukeovi) legendárny syn legendárneho otca John Romita Jr. Juniorova práca pre Marvel (Daredevil: Rok jedna, Spider-Man: Hobgoblin) ma však oslovila viac. Pár záberov mi dokonca pripadalo škaredých. O to mohutnejšie som si vychutnal galériu alternatívnych obálok, z nich niektoré kreslili géniovia Jock a Bermejo. Mrzelo ma, že nekreslili celý komiks. Jock našťastie Batmana už robil a Bermejo tiež, takže ak ste nečítali Černé zrcadlo alebo Batman: Zatracení, ktoré vyzerajú absolútne božsky, tak šup-šup napraviť staré komiksové hriechy! Ostatne, Jock v rámci série All-Star Batman kreslil dvojku. Snyderovi nikto nevezme stvorenie batmaních klasík Soví tribunál, Černé zrcadlo a Batman, který se směje, no toto nie je ono. Akoby Scott najlepšie zo seba vystrieľal v minulosti a teraz len zo špajze nosí suroviny, ktoré mu kedysi padli na zem a až teraz si to všimol. Nie sú po záruke, dajú sa použiť, no to, že mu doteraz nechýbali, o niečom vypovedá. Je nesústredený a strápňuje sa kvázi šokujúcimi zvratmi. Napr. viackrát očakáva, že uveríme Batmanovej smrti. Dokonca sa dočkáme scény, v ktorej ho záporák „smrteľne zraní“, ale nepočká si na jeho smrť, lež odíde zo scény s hláškou na perách, že má dôležitejšie veci na práci. Toto ak mal byť rafinovaný vtip, nepochopil som ho. Snyder používa strašne mdlé a nezaujímavé postavy a to ako kladné (Duke), tak záporné. Za negatívnu stranu kope Firefly, KGBeast (áno, ten z Batman: Deset nocí KGBeasta z konca 8O. rokov) a im podobné béčka. Práve snaživí ananásy á la Killer Moth sú jedným z dôvodov, prečo niektorí ľudia stále považujú komiks za blbosť pre decká. Pretože som síce prečítal stovky Batmanov, ale akonáhle na scénu nastúpi kaliber typu Black Spidera, prevraciam oči aj ja, čo potom oni? Snyder má Batmana drasticky načítaného (v tomto pripomína Morrisona). Pozná ho spredu aj zozadu (ehm). Takže možno štvortriednych blbečkov používa naschvál, nech je sranda. Lenže ono to sranda nie je. Príbeh je zdrcnutý na samoúčelné akčné scény. Batman a Two-Face medzi sebou nemajú žiadnu chémiu; charizmatickejší tandem vytvorili v Batman Detective Comics 9: Ztráta tváře. Typické snyderovské šialené skoky v čase (od dneška za dva dni, pred dvoma týždňami, pred 22 minútami, o dve hodny neskôr) mi nevadia, vlastne mi vyhovujú. Rovnako sa mi páčilo odratúvanie kilometrov, nekompromisné narábanie s pešiakmi (odseknuté hlavy, upálenia zaživa), milé detaily (batboxer, dvojplošník, odohrávanie akoby v reálnom čase), občasná dojemnosť (flashbacky do spoločného detstva Brucea a Harveyho) a samotný Two-Face je predsa len jedným z najvýraznejších Batmanových sokov a je na ňom silné, že kedysi bol ušľachtilým hrdinom a niečo z tých starých dobrých dôb v ňom stále prežíva, hoc v stopových množstvách. Škoda, že nie je rozvedená myšlienka, že mnohí obyvatelia Gothamu zrejme tušia, kto sa ukrýva pod maskou Batmana, ale nemajú na to dôkazy. Po takej spŕške kritiky asi vyzerá divne, že tomu dávam „až“ 3*, ale on si ich ten komiks zaslúži, v živote som čítal už oveľa slabšie. Tento nie je zlý. Je to ukážková mainstreamová fuška, ktorú si po pár rokoch nebude nikto pamätať.

Dobové juri, zobrazující společnost, která odsuzovala homosexualitu a považovala ji za hrozný hřích. Anglická šlechtična a její japonská služebná, která má sen o setkání se svým oblíbeným autorem, slouží jako kulisa pro napínavé drama, při němž budete jistě držet své srdce v hrsti. Krásná kresba a růžový příběh, co víc si přát.

Negan se vybarvil v celé své kráse. Sakra, i přes jeho ohavné činy jsem si toho bastarda oblíbil. Ty jeho kecy nemaj chybu. Přes veškerou jeho negativitu (i ve jménu) má tento ryzí psychopat jakýsi pokřivený smysl pro čest. Carl velmi překvapil, celá linie v továrně byla výborná. A pan král s číčou na řetězu? Dělá si Kirkman prdel? 95%

Neměl jsem úplně velká očekávání. Povídky ze světa Zámku a klíče plus crossover se Sandmanem ne mne působily jako snaha o vydojení z osvědčených značek trochu té smetany. Ale obavy nebyly na místě. Jednotlivé volně provázané povídky jsou výborné. Celé to začíná povídkou s nádechem spíše humorným, ale postupně se více a více utahují šrouby směrem k vážným a hororovým tématům. A že bude tak skvlěle fungovat crossover se Sandmanem vylo asi největší překvapení. Určitě se dá číst bez znalosti původné série či bez znalosti Sandmana, ale myslím, že čtenář si vše lépe vychutná, když tyto příběhy alespoň rámcově znát bude (principy fungování klíčů, některé postavy u Sandmana, ...). Samostatnou kapitolou je kresba - ta povyšuje knihu o level výše a bez ní by určitě ZaK nebyl tím, čím je.

Hellblazer: Vzlety a pády - Těšil jsem se na výborné rande s Johnem Constantinem, nicméně nám to spolu moc neklapalo a vinu svádím samozřejmě na všechny ostatní. Nevím, asi mi tam chyběla nějaká chemie, možná propracovanější zápletka (?), určitě výraznější práce s postavami, a ač mám Robertsona rád, tak mě tentokrát neoslnila ani kresba. Možná příště ... Za mě 2*!

Sedmnáctá kniha, panečku. Je takřka neuvěřitelné, jakou kvalitu si tato série neustále drží. Děj graduje, tohle se nečte, tohle se fetuje. Na scénu tedy přichází Negan a ihned Rickovi ukáže význam věty "Silnější pes m*dá". Jdu si šlehnout další knihu. 100%

V tomto díle zaujme především charismatický Ježíš a jeho bojový skill. Rick tak trochu lehkomyslně uzavře nebezpečnou dohodu s vůdcem Ježíšovy komunity, což by se mu také mohlo vymstít. Příští kniha bude určitě masakr. 90%