6

Charizmatický Válka (nie, nevyskloňoval som to zle) bol v predchádzajúcich dieloch skvelý, takže som sa tešil na komiks, ktorý nesie názov po ňom. No ale nedopadlo to. Vo všeobecnosti sa mi páči, čo Azzarello stvára s Wonder Woman, pretože áno, ono je to síce ikonická a nepochybne kultová DC postava, ale treba s ňou vedieť správne narábať, inak to nie je ono. Azzarello ju zmodernizoval a paradoxne vrátil ku koreňom výrazným posunom k prastarej božskej mytológii. Druhou stranou mince je, že hoc sa snaží, zázrak mu z toho nevyšiel. Kresba Cliffa Chianga (Paper Girls, Gotham Central) a Gorana Sudžuku (Wonder Woman: Vůle, Y) je na tom podobne: miestami je skvelá a snaží sa na veci pozerať z nečakaných uhlov, aby to o pár strán nato vyčerpane zabalila a vrátila sa k ukážkovému štandardu. Pôvodne som chcel dať 3*, ale pri druhom čítaní som si uvedomil, ako veľmi ma to nebaví. Postavy, dialógy, zvraty, zápletka, dej, ak to teda vôbec malo dej a nie len samoúčelné akčné scény a medzi nimi ťažkopádne našraubované chvíle pokoja, ktoré boli nesmierne nudné, keďže ma nebavili postavy, dialógy, ani twisty. Ono je skvelé, ako sviežo sa scenárista v rámci tejto série pozerá na božskú mytológiu a ako ju zasadzuje do sveta súčasnej Ameriky, ale to žiaľ nestačí.

Zatím nejakčnější knížka, je to tu vlastně plné nějakých soubojů, ono taky se to jmenuje válka. Posunutí postav i děje je ok.

Wonder Woman #04: Válka - Scenáristicky propletená skládačka osudů bohů, polobohů i lidských bytostí se pomalu skládá dohromady, nicméně ne všichni zúčastnění se dožijí velkolepého finále. Tohle je rozhodně jedna z těch lepších knih v sérii, Azzarello si přestává brát servítky a z olympské reprízy seriálu 'Friends' se konečně stává kultovní záležitost ... Za mě 4*!

Je to permanentní rubačka, kolem které defilují celkem zajímavé mytologické postavy a kolem které se vine ještě relativně zajímavý příběh, který mě zajímá.

Celkový dojem: 60%

WW z 52 mně dost baví kdyby to tempo vycházení nebylo jeden díl ročně )-:

Po peti letech a typicke bbartovske pravidelnosti "az a jestli se nam bude chtit" dostavame zakonceni Azzarellova pokusu o tak trochu jiny komiks, kde ani tak nejde o superpadouchy, ale spis o anticke drama, kde je kategorie padouchu pomerne mlhava.
A jak to dopadlo?
Neda se rict, ze spatne, ale taky nemuzu rict, ze bych byl uplne nadseny, i kdyz je Azzarello muj oblibeny autor. On to ma vymyslene dobre a kostra pribehu drzi, ale nejak mam problem s tim, jak ty postavy (a bez nejakeho negativniho pridechu - predevsim ty zenske) porad musi nekam rust a jelikoz uz maji za sebou desitky let existence, tak rostou do vysin, kde samy ty figury prestavaji davat smysl a vlastne jsou jen vyprazdnujicimi se (tedy ze smeruji k vyprazdneni, ne vyprazdnujici se jako vyprazdnujici se ;)) symboly. A to podle me neni dobre.
Tak mozna nekdy uvidime co bude dal.
70%