9

„Na vašem neodůvodněném a stále se vracejícím optimismu je něco až dojemného, šéfe.“ I při střídmém dávkování prostě u dalších 4 alb osmistránkových anekdot založených na jediném motivu – jak se stát kalifem místo kalifa – nemůže nedojít k únavě materiálu. Obzvlášť pokud víte, že sebeoriginálnější či absurdnější plány nikdy nevyjdou. Autoři boří 4. stěnu, vymýšlejí slovní hříčky (i když mi přišlo, že poněkud méně než minule, výborný překlad stále zaslouží pochvalnou zmínku) a nápady ani reference jim nedocházejí, přesto se už opakují (nemůžou neopakovat), tudíž často vyznívají Iznougudovy lapálie na jedno brdo. Přitom velké osvěžení znamenaly třeba 2 delší historky na 20 stran; a samozřejmě rozpustilou Tabaryho kresbu nelze nemilovat.

Stokrát opakovaný vtip přestává být vtipem. To mi velmi často vytanulo na mysli především v první polovině knihy. Scénáře asi nejsou horší než v první knize a kresba je pořád skvělá, ale už mě to moc nebaví. Až na výjimky, které tady naštěstí jsou. Říkal jsem si, že by to chtělo změnu a ony tady změny oproti první knize opravdu jsou. Přibylo zde bourání čtvrté stěny a kromě toho, že postavy vnímají čtenáře, tak se čtenáři komunikuje i vypravěč. Občas je to opravdu vtipné a autoři se pouštějí do divokých komiksových vtípků, kdy si dělají srandu i sami ze sebe. Jindy to ale působí, jako by autoři už nevěděli, co vtipného by na Iznouguda ještě vymysleli, tak se snaží bavit čtenáře jinak. Iznougudův poskok v této knize hláškuje jako o život, ale to nenahradí menší množství slovních hříček, které mi chyběly hlavně v první polovině knihy. Ale jak už jsem psal, najdou se zde i výjimky, jako například v příběhu Ice Crime (Zmrzlinový zločin). Těch pár výjimek tomu zachránilo stejné hodnocení, jaké jsem dal první knize.

Aj druhá kniha humorných príbehov o Velkom vezírovi Iznougudovi, ktorý sa chce stať kalifom miesto kalifa je nápaditá, hravá a vtipná. Samozrejme nie je všetkých 17 príbehov tak kvalitných, ale Goscinny aj v tomto diele dokazuje, že bol jednoducho majster v písaní humorných scenárov. Aj keď má v každom príbehu Iznougud ten istý motív, spôsob je vždy iný a niektoré sú naozaj veľmi vydarené. =►Celá recenzia◄=

Nebylo to špatné, ale u první knihy jsem se bavil víc. Tady je to tak půl napůl - skvělé příběhy střídají hodně slabé až trapné kousky.