Šlechtovo Pohraničí a Červenák mě jako jedni z mála baví doteď. U Hrabala mě baví, že lidi z nějakého důvodu zapomínají, že to není jen ta melancholie a dobráctví, ale že do toho hezkýho jazyka balí často dost hnusný věcí a pak jsou z toho v šoku, že to není "ten hezkej Hrabal". Hodně mám v tomhle rád Inzerát na dům ,ve kterém už nechci bydlet. :)

Já jestli se tu k tomu můžu vyjádřit za ty "mladší", tedy narozený blíž k roku 2000: mám pocit, že jméno Kulhánek je mezi mladšími čtenáři fantastiky ještě pořád dost známé, ale málokdo ho podle mě reálně četl. Má to punc toho kultu, který se krade z knihoven a za který se solí nehorázné prachy na netu, ale většině lidí se nechce luštit z nekvalitních pdf skenů, takže to prostě v ruce neměli :) To, co jste zmiňovali s Kulhánkem v 90. letech, teď vnímám u Kotlety. Je tu skupina lidí, pro které je to základ české fantastiky a hltají všecko, co vyjde (a že toho Kyša sype dost) a vlastně jinou domácí fantastiku neznají a pak jsou ti, kteří to nehodlají číst už z principu, protože je to pro ně The Brak a každej měsíc na ně čumí z výloh knihkupectví nová obálka s Kotletovym jménem.