První díl mi přišel ještě v mezích a bral jsem ho jenom jako rozjezd, tedy byl ponechán bez komentáře. Ale tady už to musí ven - sakra, tohle nefunguje. Z Kostek mám dojem neskutečně vydřeného díla. Od Gillena jsem nic jiného nečetl, ale když vidím, kolik toho napsal, zřejmě úplně bez nápadu nebude. A i Kostky nápady mají a ne špatné. Tak kde je problém? Vidím tu ohromné ambice, které Gillem horkotěžko vláčí, strká a táhne do strmého kopce, přestože mu podkluzují nohy, praští mu v kostech a tu a tam se mu něco vysype. Jako by si vyloženě řekl, že napíše velký, epický, srdceryvný komiks, jehož dospělost dokáže převážit DnDčkové zasazení. Tak teď skřípe zuby, rešeršuje a vymýšlí z prdu kuličku, aby svůj cíl naplnil. A na mě to vůbec nefunguje a vůbec mu to nežeru. Celé Kostky mi připadají neskutečně povrchní, namyšlené a neukotvené, asi jako anime pro puberťáky, které se snaží být dospělé tím, že všude cpe sex a gore. Milion odboček a zmatečnost vyprávění pak logicky musí být chápána jako závoj tajemna, pod kterým se skrývají ta „vážná témata“, která rozklíčuje jen skutečný fajnšmekr. Prostě je to tak podivně edgy a paradoxně tomu podkopává nohy i vyňuňaná kresba. Nedaří se budovat návaznost panelů i stran, scény neplynou, vrzají a klokotají šup-sem šup-tam aniž by se cokoliv podařilo pořádně rozehrát. A i když si jinak libuju v (dobrých) dlouhých dialozích, je to strašlivá žvanírna. A přesto je to tak nějak perverzně přitažlivé...? Nevím, rád bych tomu dal 2,5 hvězdy, slovo Průměrný to nevystihuje, Kostky nejsou průměrné, ale nezvládnuté. A stejně asi mrknu i do dalšího dílu, protože při čtení závěrečných textů se bavím nejvíc; čtení o Kostkách je lepší, než samotný komiks.
Výrazně přesvědčivější, než Křídový panáček. Osohova kresba byla skvělá a atmosféra Panáčka výborná, ale tempo příběhu neladilo s rozdělením na sešity a spíš působilo, jako by někdo uměle rozsekal „původní komiks“ na díly. Procházky naopak skvěle fungují jako úvodní díl a skutečně se jim daří navnadit na další sešit. Fascinující propletenec kreseb Čupové a Kuchynkové je sice stylizovanější, ale taky výrazně dynamičtější. Prašina je vykreslená jako fyzické místo, ne jen jako atmosféra pošmourných večerů. Prospívá i odlehčenost a čas strávený mimo Prašinu. Pecka. Jen tak dál.
Komentář za všechny tři díly. Poměrně průhledná romanťárna, žádná velká překvapení ani zvraty se nekonají, příběh na začátku nastaví směr a poctivě dojede až do konce. Bohužel „neurazí ani nenadchne“ je to nejsmutnější hodnocení, co jde knížce dát. Žánrově poplatné množství bublin a vnitřních monologů je skousnutelné a příběh jako takový by plynul poměrně příjemně, nebýt neskutečně odfláklé sazby bublin a občas kostrbatě znějících vět. Obojí se částečně zlepší s třetím dílem, tak netuším, co proběhlo v redakci Dobrovského za změny. Kreslířka se sice vyžívá v pozdně viktoriánské módě, občas jí ale haprují proporce a ti chlapi jí taky moc nejdou. Nemastná neslaná jednohubka, která ale konečně dotáhla do Čech juri mangu.
Komiks, u kterého je holt potřeba si přiznat, že možná (možná), holt cílí na někoho jiného, než jsme my, s X verzemi těch stejných příběhů v knihovně. Nové příběhy průměr, nijak neurážejí. Pro neznalé ideálka.
