Conan z Cimmerie, svazek III. (varianta A)
Argo1. vydáníduben 2021série Argomiks 39/71, Conan z Cimmerie (Glénat) 7/15
3.9
...
...
...
...
+ 1 další ukázka
Koupit
Třetí svazek úspěšných francouzských adaptací děl R. E. Howarda přináší povídky Rudé hřeby, Lidé černého kruhu a Zamboulské stíny, tedy vesměs povídky dýchající tropickým dusnem a zasazené do exotických východních končin Howardova světa, kde za každým rohem číhají prastará božstva, děsivá magie a nemilosrdný boj.
Svazek je jako vždy opatřen zasvěceným doslovem a řadou bonusů a výtvarných poct postavě cimmerského bojovníka.

Obsahuje původní tři alba série Conan le Cimmérien, vydané nakladatelstvím Glénat:
Conan z Cimmerie #07: Rudé hřeby (Conan le Cimmérien #07: Les Clous rouges, 2019)
Conan z Cimmerie #08: Lidé černého kruhu (Conan le Cimmérien #08: Le Peuple du cercle noir, 2019)
Conan z Cimmerie #09: Zamboulské stíny (Conan le Cimmérien #09: Les Mangeurs d'hommes de Zamboula, 2020)

Vyšlo jako 24. svazek velké řady edice Argomiks


Scénář
Stéphane Girard (Gess), Régis Hautière, Sylvain Runberg, Olivier Vatine
Předloha
Robert Ervin Howard
Art
Didier Cassegrain, Stéphane Girard (Gess), Jae Kwang Park
Ink
Didier Cassegrain, Stéphane Girard (Gess), Jae Kwang Park
Barvy
Didier Cassegrain, Éloïse De la Maison, Stéphane Girard (Gess), Alessia Nocera, Hiroyuki Ooshima
Obálka
Didier Cassegrain
Lettering
Alena Tejnická (Sarah)
Překlad
Richard Podaný
Redakce
Hana Gelnarová, Erik Lukavský
CdbID
8684
Žánry
dobrodružný, fantasy
ISBN/ISSN
978-80-257-3481-0
Vazba
šitá v tvrdých deskách
Formát
228 x 320 x 21 mm
Hmotnost
1140 g
Tisk
barevný
Stran
208
Původní cena
598 Kč
Originál
Conan le Cimmérien #07: Les Clous rouges, Conan le Cimmérien #08: Le Peuple du cercle noir, Conan le Cimmérien #09: Les Mangeurs d'hommes de Zamboula (Glénat, 2019, 2020)
Varianty
Conan z Cimmerie, svazek III. (varianta A) (2021)
Conan z Cimmerie, svazek III. (varianta B) (2021)
Conan z Cimmerie, svazek III. (varianta C) (2021)
Conan z Cimmerie, svazek III. je svojou kvalitou poviedok podobný predošlým knihám. Tu sa mi páčila hlavne tá prvá s názvom Rudé Hřeby, ktorá bola vážne veľmi dobrá a patrí celkovo k tým najlepším komiksovým výtvorom s Conanom, aké som kedy čítal. Ďalšie dve sú už slabšie, ale rozhodne nie sú zlé. U tejto francúzskej série poviedok si nikdy nemôžete byť istý, či vám sadnú všetky alebo len niektoré. V každom prípade je však tento štýl spracovania – čo poviedka to iný autor veľmi fajn. =►Celá recenzia◄=
U první povídky “Rudé hřeby” jsem už od první stránky jsem věděl, že mě kresba a panelování bude bavit. Brzy se sice ukázalo, že kresba obličejů a postav je docela hrubá a panelování se drží stále stejného vzoru, ale díky povedeným barvám, jsem si tu kresbu užil. Je to parádní krvavá řezničina a Conanova parťačka Valerie je moc pěkně rostlá. Takže jsem se ve výsledku dobře bavil. Je to sice ukecané, ale ne tak jako další povídka.
Druhou povídkou jsou “Lidé Černého kruhu” a tam bylo špatně skoro všechno. V prvé řadě se mi nelíbila kresba. Přílišné šrafování ji zabilo i s barvami. Navíc to obličeji i zobrazením akce více připomínalo mangu, než francouzský komiks. Nebavil mě ani scénář. Možná i proto, že je tam zpočátku příliš mnoho politiky a přespříliš krkolomných jmen, které se vzájemně pletou.
Závěrečná povídka “Zambulské stíny” klame obálkou. To že obálky komiksů často lžou, to ví každý. Málokdy ale komiksu škodí jako v tomto případě. Podle obálky jsem čekal příšernou kresbu, ale ve skutečnosti je ta kresba nejpěknější a nejdetailnější v celé knize. Celý děj se odehrává za soumraku a v noci, takže barvy jsou hodně tlumené a stíny hluboké. Příběh je zábavný, má vysoké tempo, jde z akce do akce a Conanovi skoro celou dobu běhá po boku nahatá ženská. Co více chcete? :-)
Další kvalitní nášup evropského Conana, a to především v případě první a třetí povídky. Klasika v podání Rudých hřebů nezklamala, a to jak sénáristicky, tak kresbou. Dobrodružství začínajííc bojem s veleještěrem a končící v kulisách uzavřeného města/domu, v němž spolu bojuje několik kmenů a do toho ještě magie a krásné ženy - prostě Conan, jak má být. Druhá povídka Lidé černého kruhu mne nezaujala, kresba šmrcnutá mangou se prostě ke Conanovi nehodí a tentokráte to nezachránil ani příběh, který byl díky velkému počtu postav trošku zmatečný a celkově spíše nudný. Za to Zamboulské stíny byly super. Povídka je spíše taková jednodušší, ale k neohroženému Conanovi se skvěle hodí, takže tam máme lidojedy, opičí monstrum, hady, trochu kouzel, utajené identity a samozřejmě nahé ženy (i když zrovna zde jde v případě výrazu hlavní hrdinky o možná nejslabší atribut povídky). A čtenář se baví.
Trojka mi přišla malinko slabší než předchozí dvě knihy, i na kresbu jsem si musel déle zvykat, o to ale zase má epičtěji podané příběhy. Suma sumárum jsem se pořád bavil a musím uznat, že tyto adaptace jsou velmi podařené. Zase krásná 4.
Standardní Conan, ke kterému už jsem si dávno našel cestu a jeho komiksové adaptace, ať už evropské či americké, nevynechávám, protože mě prostě a jednoduše baví. Snad jen druhá povídka byla trochu překombinovaná a bylo tam na můj vkus více "sorcery", které bylo stejně záhadně sekáno na kusy "swordem"; a prvoplánovitá nahota v povídce třetí byla lehce úsměvná a naivnější, než je i u Conana zvykem.

Celkový dojem: 70%
Tentokrát se tvůrci pustili do méně známých příběhů neohroženého Conana, nepočítám-li tedy slavné Rudé hřeby, jejichž adaptaci zvládli pánové Régis Hautière a Didier Cassegrain na jedničku. Až se přiznám, že jejich verze mě oslovila mnohem více, než původní text Roberta Ervina Howarda. Kombinace hrdinské fantasy a plíživé hrůzy v pseudoaztéckých kulisách tu funguje skvěle.
U Lidí černého kruhu už jsem ale trochu bojoval se scénářem Sylvaina Runberga i s kresbou, jíž se zhostil Jae Kwang Park. Vyprávění především zpočátku působí lehce zmateně a „manga obličeje“ mi po celou dobu výrazně kazily toliko potřebnou atmosféru heroického dobrodružství.
V závěru naopak příjemně překvapil Stéphane Girard (alias Gess), od jehož podání Zambulských stínů jsem příliš nečekal, hlavně kvůli nepříliš líbivému vizuálnímu zpracování. Dějově si ovšem umělec s povídkou poradil náramně a nebýt vychrtlé krasavice, co vypadala jak vyzobaná slunečnice, považoval bych dost možná právě tenhle příběh za nejlepší.
Další nášup Conanovské klasiky o jejíž literární formě se nepochybuje. Kniha tak stojí hlavně na výtvarnících. Cassegrainova kresba Rudých hřebů stylizovaná až na hranici karikatury vypadá jednoduše, ale zdání klame. Kresba je dynamická, nápaditá a proporce všech postav jsou překvapivě správné (v případě Conanovy kámošky Valerie dokonce VELMI správné). Citlivý coloring. Příběh krásně šlape a ohromí stylově zpracovaným prostředím. Nádhera. To Lidem z černého kruhu Hiroyukiho kresba se znatelným asijským dialektem sedí o mnoho méně. Stejně jako přepálená videoherní dynamika upomínající na prince z Persie někdy v období Warrior Within. Není to vyloženě špatné, ale v případě Conana už moc alternativní. Závěrečné Zamboludské stíny od Gesse jsou jiná káva. Sice stylizovaná, ale dokonale detailní a čistá kresba s pěkně zpracovaným fibigerovsky výrazným coloringem je pravou třešničkou na dortu knihy. Příběhově plošší povídka je tady scenáristicky dobře zvládnutá a autor se pouští do opravdu velkých akcí co se perspektivy a detailu prostředí týče. Paráda. V životě bych neřekl, že to řeknu, ale po všech těch Linech Carterech, Spraguí DeCampech a Vlado Ríšech, je Conan v mých očích zase na koni a tyhle autorské trojboje začínají mít těžce gurmánský charakter. Dva a půl špičkového Conana a ani jeden z nich není John Buscema? Neuvěřitelné.
6299
Tři různé knihy dané dohromady, každá kreslená úplně jinou technikou. Troje naprosto odlišné podklady.
Měl bych dotaz k téhle knize, nejspíš na Richarda. Proč je první příběh barevně tak neskutečně vyblitý, druhý tak na půl ale znatelně lepší než první a třetí úplně dokonale colorovaný? Nejdřív jsem myslel, že je to chybou kusu, ale evidentně to mají všchny knihy stejné. Jsou podklady z nichž jste to tiskli validní, nebo byly trochu invalidní?