1

Strašná slabota a hrozne podpriemerné scenáre, ale zároveň úžasná nostalgia, aspoň pre mňa teda určite. Stopu mi v roku 1990, kedy som mal sladkých deväť, kúpili rodičia. Pamätám si, s akým chvením som ju otváral... a aké sklamanie pre mňa vnútrajšok predstavoval (najlepšie bolo Zrození čtyřky a aj ono bolo slabé). Po deväťdesiatkových peckách ako Thorgal, Funky Koval, Bublinky či Kometa proste „nejaká“ Stopa u mňa nemala šancu (a vidím, že ju nemala ani u ostatných, nakoľko vyšli len tri čísla a bol koniec). Mal som len prvé číslo a aj toho som sa neskôr zbavil, čo som následne ľutoval a tak som si zošit v roku 2019 znova kúpil, tentokrát v komiksovom antikvariáte. Nuž stále to bola obrovská bieda. A úžasná nostalgia zároveň.

Nejdéle přežívající zástupce druhé ligy porevolučních comicsových magazínů zaměřených na domácí tvorbu (Grif, Robinson), mixující mládežnické seriály ze současnosti s historickými. Kresebně ani scénáristicky to neustojí srovnání s Kometou nebo Arénou. Hned úvodní příběh je dokonale zbytečnou vykrádačkou klubáckých klasik, následující Sherlock Holmes taky nemá šanci proti tomu čtyřlístkovskému a k tomu dva pohříchu nezajímavé obrázky z dějin českých. Jako nejoriginálnější se mi jeví prostřední seriál (paradoxně obšlehávající zápletku z Dvou nosáčů a videa), jehož tvůrci si ale na jeho konci kdovíproč uzavřeli cestu pro další pokračování, která se přímo nabízejí. Ale ani ten nestojí za řeč. Těch 40 dávám jen zato, jak z toho na mě úžasně sálá začátek 90. let.

moc mi to teda koule nervalo

Kometa, Aréna, stopa, to vše mi splývá v jedno, ale byl jsem rád, že to vychází. MdS