7

Asi bych ani neměl komentovat, protože se přiznám, že jsem Hermetickou garáž ani nedočetl. To nešlo. Já chápu, že se v 60. a 70. dost bralo LSD a ti autoři ty zážitky a pohled na realitu chtěli rvát do těch děl chtě nechtě, v tomhle ale u mně vítězí Robert Crumb. Moebius je velký umělec, je geniální a když se potkal s dobrým scenáristou, tak vytvářeli kulty. Tohle je moc hezká knížka, ale bral bych to spíš jako uměleckou expozici, než jako funkční komiks. I když jako jasně, když bych to bral v historickém kontextu a přidané hodnotě, zaslouží si to hvězd pět, ukazuje nám to jak je komiks (ostatně jako každé jiné umění) naprosto svobodný a otevřený všem tvůrčím způsobům a bořením konvencí (které se ale opět vytvářely volně umělci samotnými) a bla bla, jenže to teď nestačí. Tehdy to bylo něco, teď je to nuda. Každopádně Arzach je príma a rád jsem si ho po letech připomenul. Ovšem i tam to stojí a padá na výtvarné stránce. Takže suma sumárum potkat se s tímhle je povinnost, ale zda se budete bavit, to bych nezaručoval.

Dát 4 nebo 5.... Tak jsem si to zpětně procházel a došel jsem k názoru, že mě to vlastně bavilo víc než bych očekával. Konkrétně se nebavím o Arzakovi, který je jasný. Být to na něm, tak se o 5 hvězdách ani nebavíme, zvlášť na takovém formátu. Řeč je tu ale o Garáži. Když si to člověk projede krok za krokem, zjistí, že ho to vlastně může i bavit, a ještě se něco dozví, resp. ten příběh i přes to všechno, že má být absurdní a nelineární, je vlastně uchopitelný. I ty projevy a změny stylu kresby a následného stylu vyprávění tomu všemu dodávají na věrohodnosti díla. Zkrátka to do sebe zapadá, i když to má působit dojmem, že ne. Ano, chvílemi jsem se ztrácel na začátku v té změní černé a bílé, ale při dalším čtení už tomu bylo obráceně, ztrácel jsem se méně, a to i na úkor toho, že mě chtěl Moebius pořád oblbovat svými kreacemi. Za mě nakonec plných 5.

Studie vizuálního vývoje komiksu. Moebius je průkopník a jeho obrazy stále budí úžas. Příběhově je Hermetická garáž až moc trippy, aby obstála v dnešní době, ale dala vzniknout obrazům, které se vryjí do paměti a je možné je studovat stále dokola objevovat nové věci. Obzvláště cenná je finální pasáž s rozborem některých políček. Zde teprve doceníte jeho génia.

Arzach a Hermetická garáž, jenž vyšli společně pod taktovkou Crwe, jsou naprosto odlišná pojetí jednoho média. Moebius se nám zde představuje ve své nejlepší formě, byť Hermetická garáž svým hravým až dadaistickým vyzněním nemusí sednout každému. Přesto je to Arzach, který uchvátí, zatímco Hermetická garáž je sice super, ale působí spíš jako experiment. Což ve výsledku nevadí. Přinejmenším to ukazuje na kvalitu autora samotného.
http://geekcave.cz/comics/recenze/arzach-v-hermeticke-garazi

Arzach se mi líbil vždycky, ale překvapila mě Hermetická garáž. Nerozuměl jsem vůbec ničemu, ale přišlo mi to nečekaně vtipný. A to Moebia jinak nemusím.

Arzacha jsem kdysi četl a výrazné stopy to na mně nezanechalo. Dnes jsem z něj měl možná o něco lepší pocit při druhé četbě, ovšem Hermetická garáž, to je panečku něco, tím jsem se spíše pronudil. Nemám nic proti surreálnému necenzurovanému proudu vědomí, ale nějak mě zase Moebius štval. Ačkoli stvořil minimálně zajímavé světy a kresba byla super, příběh byl... no prostě moebiovský. S Jodorowským se fakt u jiných děl hledali, až se našli, když tak hodnotím zpětně, co jsem od těchto dvou pánů četl.

Celkový dojem: 40%

U Arzacha se ale na první pohled budete kochat kresbou, která je prostě úchvatná. A ona něco vypráví. Jednotlivé příběhy "Arzachu" skutečně chtějí něco sdělit, jsou povídkami, i když ke konci už o tom možná budete pochybovat. Jako kdyby se Moebius skutečně více obrátil do nitra, na své démony, jako kdyby je kresbou prezentoval tak, že to pochopí především jen on sám. ale přitom světu přinesl něco, co je naprosto jedinečné, specifické a do jisté míry doposud nepřekonané. Jistě, při čtení komiksů, které jsou v knize "Arzach / Hermetická garáž" obsaženy, se může dostavit i frustrace. Do knihy ale prostě nesmíte jít s tím, že dostanete zajímavý příběh, ne do knihy "Arzach / Hermetická garáž" musíte jít s tím, že dostanete zajímavé a jedinečné umělecké dílo. A takové skutečně dostáváte. Zkušenost s dvojicí "Arzach / Hermetická garáž" se při čtení komiksu příliš opakovat nebude. I to tvoří jeho jedinečnost.

Smál jsem se nahlas u každé druhé stránky. Oproti očekávání - rozuměj žádná očekávání jsem k dějové lince neměl - se příběh sklenul velice dobře do klasického moebiovského závěru s nadbytostmi, ale celý ten svět funguje lépe, než to zpočátku vypadá.

Citovano z doslovu: "...upresnil sam Moebius: "Tehdy jsem byl toho nazoru, ze svatokradeznejsi a zabavnejsi bude provozovat vytvarnou cinnost zamerne zbavenou jakehokoli vedomeho myslenkoveho poselstvi... podle me zalezelo predevsim na zahade, na cire zahade, ke ktere bude tolik moznych reseni, kolik je ctenaru."

Takze necekejte smysl, protoze ten chybi. Jak vam v doslovu pan Pizzoli vysvetli, tak Moebius byl genialni malir. No me slo vzdy predevsim o pribeh...
60% (prave kvuli te absenci smyslu)

Disclose - K? :D