Sloni v Marienbadu
Tichý syndikát1. vydání 2004série Monstrkabaret Freda Brunolda 1/3
4
...
První svazek komiksové série Monstrkabaret Freda Brunolda. Ospalými lázeňskými městečky po celé Evropě už léta kočuje zábavný Monstrkabaret pochybné pověsti a pokleslé úrovně. Jeho principálem je upadající bavič, vyhaslý klaun a alkoholik Fred Brunhold. Ale ať se Fred sebevíc snaží utopit v opojných látkách a zvrhlých životních návycích, vždy dokáže při svých produkcích vyvolat ze tmy a snových krajin nové a nové příběhy a jimi dovede okouzlit, omámit a strhnout znuděné měšťáky, kteří náhodou za nedělního podvečera zavítali do zatuchlinou čpícího stanu Monstrkabaret.

Scénář
Džian Baban
Art
Vojtěch Mašek
Překlad
Marek Přibil
Žánry
ze života
ISBN/ISSN
80-239-3892-4
Vazba
lepená v měkkých deskách
Formát
230 x 165 mm
Tisk
černobílý
Stran
132
Původní cena
299 Kč
Originál
- (-)
Naprostá klasika současného českého komiksu.

Scénáři by někdo mohl vytknout, že je překombinovaný a ideově neuchopitelný. To je však pouze prvotní zdání, protože absence jakékoli racionality či jasných schémat je zde zcela záměrným prvkem. Ve světě, který zde autoři budují, se čtenář nemá čeho chytit, tone v zoufalém nepochopení, až nakonec mu postupně dochází, že jediným únikem z něho je smích.

Kniha nadhazuje celou řadu závažných témat, narážejících zejména na stísněnost moderního světa. Hlavní inspirační zdroje pro příběh Damiena Chobota autoři nepřímo prozrazují: motiv určité „ztracenosti v pravdách“, které jsou navzájem v rozporu, si vypůjčili z geniálního Resnaisova filmu Loni v Marienbadu, a situace hlavního hrdiny je zase parafrází Kafkovy Proměny. Oni sami však všechna tato témata schválně dovádějí ad absurdum. Řetězením bizarních prvků vzniká jakási mrazivá groteska, takže čtenář v mnoha momentech neví, jestli se má smát nebo jestli mu má přebíhat mráz po zádech (třeba když jde pan Huber otevřít lékaři dveře s cedulkou na krku). Vše je samozřejmě umocněno tím, že všechny popsané příběhy jsou vlastně pouhým spektáklem určený pro pobavení návštěvníků monstrkabaretu, dekadentních intelektuálů, kteří je komentují průpovídkami typu „Roztomilé dada“ nebo „Svěží dílko“.

Ironický odstup, naznačený už například jen volbou komiksu jako způsobu vyprávění, uplatňují autoři v mnoha rovinách. Typické je například zesměšňování stereotypů. Zaujme především ústřední dvojice, snaživý mladý idealista a vysloužilý pragmatik se spisovatelskou machou, kterému se snaží vlichotit. Pestrost charakterů je jedním ze základních rysů činících knížku zajímavou.

Významnou roli sehrává též atmosféra. Podílí se na ní jednak obratné užití jazyka, občas slangového, občas básnického, jednak netradiční výtvarné zpracování. Užití upravovaných fotek a koláží pomáhá vytvořit iluzi reality, která je v souladu se snahou autorů o historickou fabulaci (imaginární životopisy atp.). Dalším efektem této techniky je určitá strnulost postav, evokující pocit stísněnosti: někdy to působí skoro jako by si člověk prohlížel staré rodinné album zobrazující dávno mrtvé lidi v rozpuku mládí. Tato strnulost působí nepatřičně pouze u několika akčních scén, kam by se zřejmě hodila větší expresivita.

Některé další detaily by šly knize vytknout, například různé „oslí můstky“ propojující jednotlivé příběhy zavánějí samoúčelností, ale to není klíčové. Důležitější je zdůraznit, že se jedná o velmi vynalézavý a originální komiks, v našich končinách o zcela ojedinělý experiment, který mě velice pobavil a rozesmál už při prvním přečtení před několika lety a baví mě stále.
Přečetl jsem si Pandemonium aneb Dějiny sousedství, které mě mile překvapilo svým absudrním humorem, ale Sloni v Marienbadu mě skoro ničím nezaujali. Jedna výjimka tu je, na tom se asi všichni shodnem: rezidence Shlechtfreund a přepisování Franze Kafky. To se fakt povedlo. Jako celek ale nic pro mě.
první díl je
Tak tohle bych teda nečekal, jsem velice příjemně překvapen. Hovory z Shlechtfreundu jsou naprosto výborné - u nápadu přepsat Kafku..."tak to napište lépe"... "za deset let si nikdo ani nevzpomene, kdo že vlastně ten Proces a Proměnu napsal," ... jsem se moc dobře bavil;-). Hovory se perfektně prolínají nejasnými a tajemnými vyprávěními chorého syfilitika a neobadaného alkoholika, který se ukájí v nejnižších a nejpodlejších neřestech. Viděl jsem i nějaké video z komiksfest DVD od Monstrkabaretu, tak úplně vidím jak tam Fred (Robert Nebřenský ???) vyřvává. Grafické zpracování sedí dokonale nejednoznačnému vyznění celého díla. Navíc je to dotažené do konce, celé to má hlavu a patu a hlavně je to originální. Mě se to až nečekaně líbilo a jdu si hned objednat chobot...teda pokračování:-)
Po přečtení - velmi spokojen.
Příběh Damiana Chobota jednoznačně úžasný. Povídka Já naprosto geniální. Hovory z rezidence Shlechtfreund super. Humor, který zcela přehlíží jakýkoli vtip a přesto zůstává humorem.
Asi jsem divnej, ale pro mě jednoznačné zklamání. MdS
Absurdní příběhy vyprávěné v kabaretu. Asi to není pro každého, ale pro mě to, jak jsem se u slonů bavil, bylo překvapení. Výtvárně jsou to takový koláže a dokreslovačky fotek. Některý fotky se a situace se v knížce opakují, takže to připomíná stripy. Jinak nemůžu tvrdit, že jsem všechno pochopil (pointa chobotizace je nějaká mlhavá, jestli vůbec je nějaká) ale snad to chápe alespoň autor :).
Skvěle jsem se bavil.
moc prijemny. inspirovalo me to k popsani par kusu sveho nabytku :)
Celý to bylo hodně psycho. Absolutně sem to nepobral, ale líbilo se mi to. A to i po výtvarný stránce která byla super.
Ackoliv vytvarne zpracovani mi neni prilis po chuti, povidky se mi docela libily. Takze od Slonu jsem moc necekal a prijemne me prekvapili. Dalsi dil si rad koupim.