Paříž patří drakům
Argo1. vydáníkvěten 2025série Argomiks 74/74
0
...
...
...
...
+ 3 další ukázky
Koupit
Paříž roku 1900. Po tisíc let žili draci skrytí přede všemi, uzavření v sochách a chrličích nesoucích jejich podobu. Podle pověsti může pouze obětování kouzelného stvoření uchránit Paříž před jejich hněvem a zachovat kouzlo, jež je drží ve spánku. Když však mořskou pannu, které byl tento osud předurčen, zachrání v nejzazší chvíli havajská princezna, jež propadla jejímu kouzlu, nad Městem světla se opět rozhostí zlověstný stín draků…

Vyšlo jako 45. svazek velké řady edice Argomiks.

Scénář
Joann Sfar
Art
Tony Sandoval
Obálka
Tony Sandoval
Lettering
Jiří Nevěřil
Překlad
Michal Zahálka
Redakce
Milan Dorazil, Jana B. Hniličková, Mirka Jarotková, Richard Klíčník
CdbID
11602
Žánry
akční, fantasy
ISBN/ISSN
978-80-257-4740-7
Vazba
šitá v tvrdých deskách
Formát
220 x 310 x 15 mm
Hmotnost
795 g
Tisk
barevný
Stran
108
Původní cena
398 Kč
Orig. alba
Le Paris des Dragons (Glénat Éditions, 2024)
Darth Raelchi5.7. 14:11Paříž patří drakům
Tohle byl hodně divnej erotickej sen. Nechápu pohnutky postav, nechápu, proč tam určité postavy jsou a jaká je jejich motivace. Prostě se někdo objeví, něco dělá a jde dál, skočí v čase, doslova, a jde se někam, kam, nevíme. Proč, nevíme. Co si z tohoto komiksu mohu odnést než drakoprc. Proč je posledních asi 20 stran jen o sexu mezi draky a lidmi, a draky mezi draky, a lidmi mezi lidmi. Divné. Naprosto mi uniká smysl děje a co mi tím chtěl Joann Sfar říct. Tony Sandoval je fajn, konečně ho vidím v klasickém komiksovém stylu, kdy paneluje a je úplně jinak čitelný než v jeho autorských komiksech. Mně to přišlo jen ulítlý a smysl postrádající velké lalulá.
Norri3.7. 22:02Paříž patří drakům
Je to sice jenom poloviční Sandoval, ale i tak je to skvělé. Pro někoho možná právě proto. Nechybí tomu Sandovalova poetika a tajemno, ale je to taky velmi vtipné. A samozřejmě je to bláznivé a ulítlé.
Komiks používá hovorový jazyk, a zajímalo by mě, jestli je stejný styl jazyka použitý i v originále. Dobře se to čte a často je vtipná už samotná volba slov. Celým příběhem provází hlas vypravěče, který to vypráví, jako by to bylo čtení pro děti. Zvláště ve spojení se Sandovalovým stylem kresby to tak opravdu místy působí. Příběh ale často sklouzne k brutalitě, masakru a oplzlostem. Brutalitě a masakrům nakresleným a oplzlosti ve slovech. Všechno dohromady to funguje naprosto dokonale. Už dlouho jsem se u komiksu tak často nesmál.

Anotace na obálce slibuje divoké popkulturní narážky, ale já mám evidentně málo načtené prokleté francouzské básníky a málo nastudované filmové klasiky. Bylo by pěkné, kdyby se na konce knih dával rejstřík s vysvětlivkami pro kulturní barbary.