7

Příběh je plný poučných detailů, ale objevil jsem i pár chybek (tak třeba v době konání mnichovské konference nebyl Eduard Beneš ve vedlejší místnosti). Pojetí příběhu se mi líbilo, jen mě vadilo groteskní pojetí postaviček, ve kterém postavy neustále šilhají, vychází jim z nosu obláčky páry apod.

Jak píše GWB, překvapilo mě, kolik informací v knize bylo a přitom příběh krásně odsýpal.
Způsob podání mi taky přišel ideální - pokud knížky tvrdí, že jsou "naprosto nestranné a nebudou Hitlera démonizovat", vypadá to častokrát tak, že má autor doma nad stolem Hitlerův portrét, pokud naopak Hitlera chtějí zesměšnit, nedozvíme se faktografického skoro nic. Tady se dozvídáme spoustu faktů, satira však vyplývá hlavně z karikatur, které se tu Šigeru Mizukimu fakt povedly.
Hitlera tedy tahle manga tak nějak "polidšťuje", ale ne ve smyslu, že by nebyl ten šílený diktátor, spíš poukazuje na to, jak "goofy" týpek to vlastně byl, což je přesně to, co by ho naštvalo jistě mnohem víc, než text, který ho vyobrazuje jako vraždící monstrum a nejhoršího člověka v historii. Taky to bohužel implikuje, že tihle lidé se nerodí jednou za sto let, ale ve "správných" podmínkách může podobný osud čekat kdejakého jedince.

Nevím, jestli tahle publikace bude dostačující pro lidi, kteří koukají každý týden na dokumenty o Hitlerovi, ale pro někoho jako já, kdo o Hitlerově životě pořádně slyšel naposled na dějepisu na střední, je to perfektní.

Přes počáteční nedůvěru ke způsobu ztvárnění jednoho z největších diktátorů a vrahů historie, si můj mozek zvykl, přijmul estetiku "mangahitlera" a užil si to! Je to skvěle vyvedené dílo. Když se podíváme v historických dokumentech a knihách na Herr Hitlera a jeho družinu šílenců, tak se nevyhneme myšlenkám na jejich značnou komičnost - tragikomičnost. Hitler, Goebbels, Hess, Goring, Rohm, jsou karikaturami sami od sebe a proto jim Mizukiho ztvárnění prostě padne. A např. Rudolf Hess je, v kvalitě autorova provedení,
přímo kandidát na postavičku Funky POP!

Monstrum, masový vrah, diktátor určitě by jste ho nenazvali, lidskou bytostí, přesto se vás tato manga bude snažit o opak. Tvůrce přináší svůj typický styl, kdy téměř útržkovitě nakreslené postavičky vkládá do realistického prostředí. Výsledná práce je pohlcující studie cílevědomého odhodlání vadného ​​obyčejného jedince, kdy získá obrovský vliv. Dozvíte se zde málo známá fakta, zejména z jeho mládí.
Konečným výsledkem je kronika, která je v současných paralelách děsivá, když si uvědomíme, kolik lidí na mocenských a vlivných pozicích se začalo učit z historie, tak aby ji neopakovali.

Tohle mi prijde jako zbytecny komiks. Moc zkratkovite a kdyz uz tam neco faktickeho zaznelo, tak mo to bud prislo tendencni anebo malo. Sama kapitola osobnosti Hitlera potrebuje vic nez jen cca 250 stran komiksu a zase z nej delat jen prachsprosteho labila bez jakychkolov schopnosti sazejici de facto na pokerovsky gamble je zase moc odsuzujici. Komiks vam vlastne nenabidne strany, ale jednu stranu, ze to byl vlastne blb. Autor tvrdi, ze se opira o prameny, ale ty jsiu pouze subjektivni svou povahou. Nedokazu presne pojmout, jak moc sel k faktum, neco tam je, ale je to tak zkratkovite, ze z toho moc nemate. Jako komiks to neni vylozene spatne, cte se to docela dobre, ale kresbou je to takove skromne, chapejte staticke. Jako ochutnavka to docela funguje, ale jinak nic moc.

Adolf Hitler jako osoba bývá mnohdy démonizován, jindy věcně popisován, místy dokonce "zlidšťován". Zde je lehoulince jaksi zgroteskněn. Adorofu Hittorá, jak mu Japonci říkají, je na téměř tři sta stranách vykreslen jako někdo, kdo vydupal takřka z ničeho nacistickou stranu a obrovskou říši, aby ji záhy zase epicky ztratil. Fascinující, kolik biografických, politických i historických informací sem Mizuki dokázal vměstnat, aniž by nudil suchou faktografií, naopak - je navzdory tématu celkem vtipný. Cením na kapitoly bohatší vykreslení raného osobního i politického života Vůdce, protože je to přece jenom méně známá záležitost než následující válka. Nebýt toho, že je to manga, člověk by téměř nepoznal, že se zde vypráví z japonské perspektivy.

Celkový dojem: 80%

Snad ani ne. Stačí psát popravdě.

Já chápu démonizovat jako dělat z něho někoho mnohem horšího než ve skutečnosti byl, to snad ani u Hitlera nejde ne ?

yogi: A to je zvláštní, že? Přitom to byl rozhodně největší zločinec a zrůda v moderních dějinách. Ale, když už se tleská SSákům v kanadském parlamentu a nacistické ukrajinské jednotky, pokérované hakáčema od hlavy k patě, rozhodně nejsou nacisté, tak se není čemu divit. Ale je docela zajímavé - a u nás samosebou pečlivě vymlčeno - že jak tam ve stoje tleskali tomu SSákovi Hunkovi, tak se v Kanadě zvedl obrovský společenský tlak, židovské organizace i Centrum Simona Wiesenthala velice hlasitě protestovaly a:

1) Šéf kanadské Dolní sněmovny Anthony Rota, který ukrajinského nacistu Jaroslava Hunku pozval do parlamentu, učinil pokání, omluvil se za nesprávný postup a oznámil svou rezignaci na úřad.

2) Sám Jaroslav Hunka čelí silnému tlaku veřejnosti a tlaku čelí také kanadské orgány justiční, jak se postaví ke kauze válečného zločince. Aby nemusely začít stíhat staříka pro zločiny proti lidskosti (u kterých není promlčecí lhůta), odsouhlasil Hunka, že se obratem vystěhuje z Kanady do některé jihoamerické země, která nacistické válečné zločince nestíhá a nevydává, aby se celá kauza zametla pod koberec.

3) Na veřejnost vybublal v té souvislosti další skandál. Ukrajinská kanadská komunita nechala před časem postavit pomník na počest bojovníků za svobodu z UNA – Ukrajinské národní armády, která působila jako součást Wehrmachtu na východní frontě. Památník se nachází v Oakville na ukrajinském hřbitově sv. Volodymyra v soukromém vlastnictví a je věnován 1. ukrajinské divizi, která vznikla po reformování 14. divize Waffen Grenadier SS. Na hřbitově jsou pohřbeni veteráni divize, ukrajinští kolaboranti s nacistickým Německem, které po válce spojenci přesunuli do Kanady, aby je nemuseli vydat Stalinovi k potrestání, a také členové jejich rodin. Na pomník už několik roků upozorňují místní aktivisté a požadují jeho odstranění. Nyní využívají nastalé situace a na neadekvátní oslavu nacistické minulosti Ukrajiny znovu upozorňují.

U nás proběhl pokus v parlamentu, jestli je ok oslavovat nacismus, ale ani se to nedostalo do jednání, pětikolka to rázně odmítla, jsem zvědavý, za jak dlouho se tu bude moci hajlovat, jako nový společenský standard.

George Walker Bush : já nechci nijak rozporovat co jsi tu napsal , jen si nemůžu vzpomenout na žádné dílo, kde by byl Hitler tzv. démonizován . Ale zase nemusím znát všechno žejo.

Na mapě ze strany 194 je chyba (vzniklá asi při překladu?): je zde zaměněna Litva s Východním Pruskem.