I pokračování hodně bavilo, ale přesto mi přišlo trošku slabší, než první kniha. Arminova změna by měla být trochu propracovanější, takto to byla příliš rychlá změna. Ale to je tak jediné, oc bych tomu vytknul. Napínavý, akční děj, intriky, věrohodný historický základ, dobře vystihnuté chraktery postav i celkové tehdejší atmosféry. K tomu výborná kresba. tak teď jen doufat v brzké dokončení.

Když někdo umí skvěle vyprávět a ještě k tomu i kreslit, tak i ne zcela originální děj vyzní jako nezapomenutelný příběh, který se dychtivě čte, a kde hlvním zklamáním je to, že tak rychle skončil. Starověký Řím je sám o sobě atraktivní téma, které je z mého pohledu zde zpracováno celkem realisticky.
S dvěmi hlavními postavami jsme prožili léta dospívání a budování si vztahů a kariéry a přes občasné mráčky to vyznělo spíše jako klid před bouří, kterou asi přijde v pokračování.

Toto bylo hodně povedené. Řadím mezi jeden z nejlepších superhrdinských komiksů. Asi proto, že to typický superhrdinský kus není. Postava Visiona pro mne dosud byla jen nudnou, bez projevování velkých emocí nezajímavou postavou v rámci širokého Marvel universa. Když po dočtení o této postavě přemýšlím nyní, tak vlastně Vision o moc jiný nebyl ani v tomto příběhu. Ale přesto se díky celkovému kontextu vyprávění, zajímavým postavám (zde nutno vyzdvihnout Visionovu manželku, na níž celý příběh i díky své nejednoznačnosti hodně stojí) a výborně vybudované atmosféře, která je čím dál více tísnivější, jedná o příběh, na který se bude těžko zapomínat. Syntezoidi, kteří opravdu v některých aspektech myšlení a jednání jsou hodně odlišní od lidí, aby naopak v některých emocích byli lidštější, než velká část lidí, ve své touze být těmi obyčejnými ldimi z předměstí, to mají těžké - především pak děti ve škole, kde každá odlišnost je důvodem k odstrkávání. A když se k tomu přidá oosba, která má pocit, že má s touto rodinou nevyřízené účty, je na problémy zaděláno. Kniha není ani tak o akci, jako spíše o pocitech Visionovy rodiny a o čím dál více tísnivé atmosféře, kde tak nějak tušíte, že tohle nemůže dopadnout dobře. A v tom je opravdu hodně silná.

Kdo je zrůda? Ten, kdo tak na první pohled možná vypadá, nebo ten, kdo se tak chová? Příběh nás zavede do odlehlého kraje, kde je takovýchto "pochybných existencí" nemálo. Ponurá atmosféra údolí se přenáší do nálad a vztahů všech jeho obyvatel, jejichž střet se zdá být nevyhnutelný. Vyprávění je plné emocí a to je jeho hlavní přednost, protože samotný děj je vlastně poměrně jednoduchý a zasloužil by si větší propracování a větší gradaci. Takto to bylo od půlky hodně rychlé a zkratkovité. Konec byl hodně kvapný, ale na druhou stranu jeho vyznění se mi líbilo. Pokud jde o kresbu, tak ta mi k příběhu hodně sedla - dokázala vystihnou emoce lidí i náladu kraje a přispěla tak k celkově kladnému hodnocení knihy.

Tohle mne zklamalo. Hodně jednoduchý příběh, do něhož byla snaha nacpat co nejvíce dříve osvědčených atributů - opusštěný ostrov, obří opice, sbevražedný atentátník, postava, která chce ovládnout svět, atd, atd. Celkově to ale nemá žádnou atmosféru, kde by to mělo být hrůzostrašné, tak je spíše úsměvně, kde by to mělo být akční, tak je spíše nudné. Cílovými čtenáři asi mělo být dětské publikum. Tentokráte to nezachraňuje ani kresba, která zřejmě bude pro dětského čtenáře líbivá, ale k Hellboyovi se podle mne nehodí.

Nedávno jsem četl Pochmurný kraj Odkaz a přijde mi, že to má hodně paralel s Lady B. Autoři se snažili navázat na úspěšné série a úplně se jim to nepovedlo. Jako základ se vezme druhá světová válka, to nemůže nikdy škodit; namísto plíživého děsu a tajemna, které hlavní hrdiny obklopovali v původních sériích, jsou nyní všudepřítomné záporné postavy, které ale zastrašit nedokážou (třeba velké létajííc oči jsou spíše k smíchu); nezajímavé postavy; lesbický vztah hlavních hrdinek; rychlé přemožení záporáků. Potěšilo zasazení příběhu do Č Krumlova a některé pasáže knidy, ale celkové vyznění bylo zklamáním z nevyužítého potenciálu

Začátek s obřím pavoukem a hmyzáky nebyl nijak originální, ale ještě to šlo. To měl autor více rozvést, udělat nějakou zápletku a byl bych spolu se vždy výbornou kresbou spokojen. Bohužel zbytek knihy už byla změť ne dobře rozvitých nápadů. Tentokráte ani bonusy nebyly příliš zajímavé. Bohužel dosud jasně nejslabší díl.

Výborný příběh, který mne bavil hned od první stránky. Spolu s hlavním hrdinou se dostáváte do situace, kdy nevíte, co je skutečnost a co je jen odrazem vaší mysli. Atmosféra a napětí postupně narůstá a úsměv malých panenek udělaných z kůže a kostí malých dětí nenechá čtenáře klidným. Povedený je i závěr, který není žádným happyendem a opět trochu nechává na čtenáři, jak si vše vyloží. Povedená je i černobílá kresba a rozvržení panelů, které především na začátku každé části navozuje atmosféru roztříštěného vnímání reality.

Sice je kniha plná běsů, duchů, skřetů a jiných podivných postav, ale přesto se tajemno z nového příběhu zasazeného do Harrow County nějak vytratilo. Berenika byla v původní sérii fajn, ale tady mi, přestože je hlavní postavou, přišla spíše nevýrazná a tak nějak vláčená dějem. Ačkoliv původní séria ke konci trošku slevila z původně nastavené laťky, tak jsem měl asi příliš velká očekávání, která se zatím úplně nenaplnila.

Povedený Batman. Zprvu mi to přišlo jako na sebe ne úplně navazující příběhy, ale postupně vyprávění do sebe zapadalo a na prvotních základech je vybudován hodně noirový až hororový gradující děj. Poprvé jsem se setkal s Batmanem, kterým je někdo jiný, než Bruce, ale nejedná se o prvoplánovou snahu autora se něčím odlišit, ale v příběhu to má své opodstatnění. Vše se více než kolem Batmana točí kolem komisaře Gordona a jeho rodiny a je celkem syrové vyprávění rodinných vztahů a nočních můr. Povedené je i civilní pojetí záporných postav, především té hlavní, z níž jde ke konci skutečný děs, a kterou byste v noci nechtěli potkat. Ne vše od Snydera mne oslovilo, třeba Metal jsem ani nedočetl, ale Černé zrcadlo se povedlo a v oblasti klasického superhrdinského komiksu rozhodně nadprůměrný kousek.

Noirový příběh z protektorátních Čech (resp. Prahy), který má možná trochu pomalejší rozjezd, ale o to syrovější je pak ve svém konci. Policejní vyšetřovatel, původem Němec, jemuž nevěří ani Češi ani Němci, a který odkrývá druhou tvář svého kolegy "pana Obíbeného" se musí při svém vyšetřování potýkat s mnoha ústrky překážkami. Je tak při cestě hledající pravdu nucen vydržet fyzické i psychické útoky na svou osobu a jít téměř proti všem. Kladně hodnotím i černo bílo šedou kresbu, která výborně dotváří atmosféru protektorátního útisku. Za tento komiks výrazně převyšující tuzemský snadard jsem opravu rád a mohu jej jen doporučit.

Tak toto mi přišlo scénáristicky slabé a s pokračujícím příběhem celkem i nudné. Jasně, má to i silnější chvilky s humorem a povedenou nadsázkou, ale přesto by příběh měl ctít alespoň nějaké základní premisy, pokud se má jednat o "vražedně dokonalou". Namísto toho vidíme vraždící dámu, která za každou zakázkou nechá spoustu svědků, které ji viděli s obětí či ji přistihnou na místě činu - o tom, že tam po ní zbyde spousta stop a sama z akcí mnohdy vyvázne jen se štěstím a se šrámy, které by hned musely být podezřelé, ani nemluvě. Takže základ matka od rodiny udržující teplo rodinného krbu versus skutečně dokonalá vražedkyně hodně pokulhává. Což je škoda, z tohoto se dalo vytěžit více.

Je dobré si tyto časy připomínat. Slušel by tomu větší rozsah - takto je příběh přece jen trochu zkratkovitý. Ale i tak jsou v knize zajímavá fakta, o tom, že ani za železnou oponou to pro mnohé alespoň ze začátku nebyla procházka růžovou zahradou.

Vypadá to jako hodně neatraktivní téma, ale nenechte se tím odradit. Je to plné emocí, humoru, malých nedorozumění - snaha o reálný vhled do života duševně postižených, který ukazuje, že i v případě těchto jedinců existují plnohodnotné vztahy a hodnoty, pro které stojí vyvinout maximální úsilí. Samotný děj se skládá z menších příběhů, které gradují v dojemné finále.

Hellblazer, který zde vycházel kdysi, se mi líbil více. Cynických hlášek je i zde dost, základní nápad příběhu (kdy z nebe padají mrtví boháči, kteří nejdříve mají a pak nemají andělská křídla plus využití fotbalového rématu) je dobrý, s kresbou jsem neměl větší problém, i když si myslím, že k pekelným a okultním příběhům se úplně nehodí (na to je moc barevná a líbivá). Ale přesto mne jednotlivé postavy postupem času bavily spíše méně, některé scény mi přišly nelogické v jednání hlavních hrdinů a především to nakonec bylo až příliš happy (zdolání démona bez ztráty kytičky, rozdávání peněz mezi lid, který to neřeší a jde to hned oslavit, vyřešení všech traumat, mrtví boháči jsou vlastně ok).

Příjemné poslední setkání s některými vedlejšími postavami této skvělé série. Je to spíše takové volné doplnění, které nemá žádný vliv na Kazatelův příběh, ale i tak potěšilo. Za mne určitě nejlepší Hoši z jihu - nakonec bych si ty dva hajzlíky ještě zamiloval, což si tedy za to, co provedli Jessemu a jeho rodině, nezaslouží. Hodně mne bavil i Příběh vy-víte-koho - věčného lůzra, který ke štěstí nepřišel. Naopak lehké zklamání jsem pocítil u Cassidyho příběhu, který tak nějak neměl tempo - ale i zde jsem se bavil kupou hlášek a rádoby gotických postav.

Líbilo se. Dobrý superhrdinský komiks je hodně o záporácích - tady jsou dva a jednání a motivace obou jsou uvěřitelné. Kromě nich má Batman problémy i s policií, takže na nějaká hluchá místa není čas a prostor. Zvláště pak, když děj je ještě doplněn o sice menší, ale celkem zásadní linku s Catwoman. Tísnivá atmosféra smyčky stahující se kolem Batmana je z příběhu úplně cítit a tentokráte jsem opravdu Batmanovi fandil, aby se z toho dostal:).

Líbilo se mi více, než úvodní díl. Neohrožený Pérák má i své stinné stránky, ale to ho právě dělá tím správným českým hrdinou. Je to možná trochu zkratkovité, ale když na tak omezený prostor chcete dostat mimozemšťany, dinosaury, Hitlera s kupou nácků, záporáky jako je Fosforák a Verner, tak to ani jinak nejde. Jediný hendikep jsem měl v neznalosti Dechberoucího zázraku, který se s příběhem Péráka částečně prolíná. Budu muste někdy tento rest dohnat, protože tento způsob českého brakového hrdiny zdá se mi poměrně povedeným.

První světvá válka podaná v příbězích několika fransouzských vojáků. Všudypřítomný pocit zmaru, špíny, smrti. Lidský život, který má cenu pouhé čárky ve statistice, kdy byli vojáci posíláni na téměř jistou smrt, případně byli zastřeleni vlastními, když neposlechli nesmyslný rozkaz. Válka, která zasáhla do osudů milónu lidí po celém světě apřecese z ní lidé nepoučili. To vše ukazuje tento černobílý komiks, který po řečtení těžko budete dostávat z mysli. Sugestivní, syrové, ale bohužel asi pravdivé.

Čekal jsem trochu velkolepější finále, jakoby autorům docházela invence, ale na druhou stranu zase byly víceméně uzavřeny všechny hlavní dějové linky, a nikde to úplně neskřípalo. I když tedy Kazatelova cesta byla lepší, než jeho cíl, tak celkově hodně povedená série s kupou velezajímavých originálních postav, humoru, který se nebojí jakéhokoliv tématu, a akčních scén, kde jsou prolity hektolitry krve. Za mne nejlepší Ennisova série (teda nečetl jsem ještě Punishera).

Za mne trochu zklamání. Kresba je stále výborná a atraktivita westernového prostředí tomu napomáho, ale scénáristicky mne to tentokráte neoslovilo. Hlavní hrdina bez bázně a hany, který je schopen dostat se z těch nejkrkolomnějších situací, mnohdy za přispění málo uvěřitelné náhody, a proti kterému ani velký počet ozbrojených záporáků nemá šanci. Ne, že by to bylo úplně marné, ale předchozí části Hrobaře byly mnohem povedenější kousky.

Kresba ještě není tak vytříbená jako u pozdějších Lemirových prací, samotný příběh je celkem jednoduchý, některé situace a dialogy byly spíše rušivé, ale i tak je kniha fajn a obsahuje základní atributy, na kterých Lemire postavil své pozdější kousky. Jedinec na pokraji společnosti, obklopený samotou i ve chvílích, kdy jsou kolem něj davy; deprese; osudová rozhodnutí; emoce až na dřeň; ... . Nepatří to asi k tomu nejlepšímu od Lemira, ale i tak to potěšilo.

V kontextu celkového děje je to přešlapování na místě, ale jde o hodně zábavné přešlapování. Především linka s Odinem a jeho právničkou baví náramně - tady se autoři vyřádili. K tomu KKK, starý nacista, nalezená matka. Zklamání bylo trochu ze závěru - ačkoliv jde především o to, ukázat nesmyslnost války, tak mi to přišlo jako již obehrané neoriginální téma a v celém Kazatelově příběhu asi spíše nadbytečný sešit.

Zápletka možná není z nejoriginálnějších, ale přesto mne kniha hned chytila svojí atmosférou. Hned od začátku se ve vyprávění propadáme do čím dál většího marasmu, beznaděje, násilí. Cesta hlavních hrdinů za svobodou je dlážděná nejen kostmi, ale i krví. K tomu trochu fantaskna a závěr, který ač spíše otevřený, tak byl hodně zajímavý. Syrová kresba se výborně hodí ke stylu, jakým je příběh podán. Kniha na jeden večer, ale rozhodně ne večer tuctový.

U UPVO mne nejvíce bavily díly, kde je to o takové té vnitřní chemii mezi jednotlivými členy, a kde jde spíše o odkrývání záhad, než o boj za záchranu světa s monstry většími než mrakodorap - těch už jsem u Mignoly pár četl a už mi to nepřijde moc zajímavé a originální. V knize jsou určitě pasáže, které byly zajímavé a bavily, ale celkově spíše tentokráte zklamání (možná částečně i z namllsání se předchozích dílů).

Možná jsem po Goražde měl až příliš velká očekávání, ale tato kniha mne až tak neoslovila. K dokreslení jugoslávského vícenárodního konfliktu, kde asi každý národ měl v této válce své stinné stránky, je to dobré, ale na druhou stranu mi to přišlo utržkovité a někdy až nepřehledné. Než se čtenář začte do nějakého příběhu, už se vypráví příběh jiný. Sacco tak v knize dostatečně nevyužil svůj vyprávěčský talent. Ale za přečtení rozhodně stojí. Je dobré si připomínat historii a krutost a někdy nepochopitelnost válečných konfliktů.

Obálka mne hodně zaujala, za tu palec hodně nahoru. Obsah už byl horší. Vyprávění je hodně strohé, myslím, že kdo nezná podrobněji příběh, tak se v komiksu bude občas ztrácet. Pokud jde o kresbu, tak tam mám jedno velké plus a jedno velké mínus. Mínus - občas jsem měl problém rozpoznat, co se kterým obrázkem má sdělit, resp. co je na něm vůbec nakresleno. Plus - kompozice obrázků. S tou si autoři vyhráli a je jednou z nejlepších, jakou jsem v poslední době v komiksu viděl. Bohužel ta nezachrání mé smíšené pocity z knihy.

Od Ennise už jsem něco přečetl, ale na Punishera se ještě nedostalo. Přesto jsem tak nějak tušil, oc mohu očekávat a mé očekávání bylo splněné. Honba za spravedlností a vyrovnán se s minulostí, kde se nejedná v rukavičkách a krev teče v potocích. Překvapivým parťákem Franka Castla je ruský veterán z afgánistánské války a nadmíru jim to šlape.
Trošku jsem se bál kresby, zda nebude příliš uhlazená, ale ne, i ta se k příběhu hodila a přispěla k mé radosti z knihy.

U tohoto autora už taková klasika - krátké příběhy s minimem slov a s velkou pointou, která chytne za srdce. Vždy mne přepadává vlna nostalgie. A tradičně krásně graficky zpacováno. Tohle se neomrzí.

Mám tyhle Lemirovy cesty do hlubin člověka rád. Zdánlivě jednoduchý příběh má hodně rovin a myslím, že si zaslouží vícero přečtení, kdy je možno vždy nalézt ve vyprávění něco nového a podívat se na příběh z jiné perspektivy. Hlavní hrdina se potápí nejen skutečně z důvodu zaměstnání, ale i obrazně ve svém životě se potápí čím dál k větší marnosti a jen na něm, zda bude schopen vyplavat. A k tomu, aby to zvládnul, se musí potopit až na dno své duše, pátrat ve své minulosti a odkrýt, poznat a přiznat si věci, které podvědomě chtěl nechat ukryté. Vše podtrhuje černobílá kresba, která působí hodně úsporně, ale přitom je schopná detailně vyjádřit spoustu emocí.

Moc jsem od knihy nečekal - povídky, které jsou z minulosti a které vlastně současný děj nikam neposouvají, na mne působilo jako výplň. Ale chyba lávky. Kniha mne hodně bavila, každá povídka má dobrý nápad, napětí (trošku slabší mi přišla jen ta poslední). V každě povídce je hlavní postavou někdo jiný z ÚPVO a i tím je vyznění jednotlivých částí různé. A moje srdce zaplesalo, když mezi ústředními postavami byli i Roger a Daimio, nad nimiž se bohužel předtím slehla voda (i když alespoň u Daimia doufám, že ne nadobro). Jednotlivé kapitoly kreslili různí autoři, všichni obstáli, i když tu klasickou, jež patří k UPVO tak nějak již neodmyslitelně, mám nejraději.

Série mě hodně bavila, užíval jsem si příběh i kresbu, spousty originálních běsů, zajímavých a dostatečně odporných záporáků, hlavní hrdinky, které jsem opravdu fandil, emocí jednotlivých postav. Určitě se k tomu někdy rád vrátím, a jelikož již nebudu tak dychtivý po ději, budu mít více času se kochat jednotlivými obrázky. Pokud jde o tento závěrečný díl, tak finální vyústění mne nějak nepřesvědčilo a k celkovému vyznění série se tak nějak nehodilo, a to přestože mne nenapadá, jak jinak bych to sám ukončil:). Za celou sérii tedy 5 *, ale za poslední díl jen 4. Těším se na případně vydané spin-offy.

Tak tohle je hodně velký odvaz. Je to třeba číst bez předsudků, bez záklopky a jen se nechat unášet příběhem plným explicitního násilí, sprostých slov, ulítlých nápadů, narážek na víru, božích přikázání vyřčených nebožími ústy, ... Já si to tedy užíval plnými doušky a jsem zvědav, zda takto vysoko nastavenou laťku udrží i další díly. Ještě bych chtěl vyzdvihnout obálky jednotlivých sešitů - jedním slovem skvosty.

Tak jestli vydržím s komiksama, tak si celé mignolaverse budu muset zkusit přečíst znovu a rychle najednou. Těch náznaků a provázaností je na mne nějak moc. Celkem významnou roli v Černé bohyni hraje například Humr Johnson, který mi zatím trochu unikal, ačkoliv jsem již první knihu o něm četl.
Každopádně zde pokračuje velký epický boj s žábami a jim spřátelenými potvorami, máme tu díky Liz ohnivé draky,nemalou roli zde mají sněžní muži, do toho Memnan Sa versus LIz a celé UPVO. Klobou dolů před autory, že to vše dokážou ukočírovat a že z toho nění nechutný dort od pejska a kočičky. Naopak stále je to hodně delikátní čtení. I když, jak jsem už konstatoval u předchozího dílu, ta předchozí část ÚPVO, kde to bylo více o jednotlivých postavách, jejich tajemstvích a vzájemné interakci a méně o záchraně celého světa, mi chutnala krapet více.

Smrákání dělá vyznění celé série opravdu temnější. Někomu bude ublíženo, někdo dopadne ještě hůře (což především v jednom případě mi bylo hodně líto), někdo bude muset dělat věci, které něchce dělat, případně věci, které mohou být nechutné:). Naopak někdo bude dělat věci, na které se dlouho těšil, ale že by z nich čtenář měl radost, to úplně si jist nejsem. Po nějaké době má opět větší prostor v ději Malachiáš a myslím, že v závěrečném díle bude jeho role ještě větší. Celková koncepce příběhu v tomto díle není nějak převratná, ale jako v celém Pochmurnm kraji - má to skvělou atmosféru a výbornou kresbu.

Nevypadá to, že by se děj někam moc posunul, ale možná je to jen relativní klid před závěrečnou bouří. Alespoň doufám. Přesto musím konsttaovat, že mám pro tuto sérii velkou slabost. Líbí se mi ta atmosféra všudypřítomného neznámého strachu - někdo ho má z běsů, někdo z lidí a tak není divu, že panuje vzájemná nedůvěra. A k tomu super kresba ať už kraje, tak především různých běsů - takový chlapec bez kůže a kůže bez chlapce jsou "postava", kterou si těžko neoblíbit.

Krásně udělaná kniha, věřím, že toto se originálu podobá více, než originál:). Kresba mi zatím po prvním dílu přijde lepší, než děj - propracovaná kresba je bez chyby. Příběh je zajímavý a pný akce. Jen mi trochu vadilo, že pár teenagerů je schopno poměrně snadno překonávat všechny nástrahy, zákazy a především, že na ně nemá ani vycvičená elitní armáda. Každopádně první díl je spíše jen intro a moc se těším na pokračování.

Criminal a Gotham Central se mi líbily více, ale pořád je to skvělý Brubaker (a samozřejmě i Phillips). Noirové vyznění, kdy nejednoznačný a ne zcela kladný hrdina s věčnou cigaretou bez ohledu na důsledky rozkrývá špínu mocných a přitom se kolem něj kupí krásné ženy a mrtvoly, je výborné. Před očima mi vyskakovaly obrazy, jak by takovéto dílo bylo převedeno na filmové plátno. Atmosféra poválečného Holywoodu a rovněž tak Spojených států v komunistické paranoie je hodně uvěřitelná. Možná konec nebyl úplně dotažený, ale to je jen malá šmouha na tomto podařeném komiksovém detektivním příběhu.

Tak tohle dílo se těžko zařazuje. Co začíná jako celkem obyčejný příběh o cestě podceňovaného jedince za záchranou světa, se později mění v příběh o mnoha podobenstvích a interpretcích. Šninkl J´on spíše než hybatelem vlastního osudu je pasivní osobou, která se k různým činům dostane náhodou či vůlí jiných osob, a to mnohdy ještě s jejich jiným záměrem než je výsledný efekt. J´onovými jedinými přáními je najít klidné místo a být v objetí krásné G´wel, což mu však stále není dopřáno a postupně je čím dál více zřejmé, že je pro něj přichystán jiný osud.
K povedenému příběhu pak výborně sedne i Rosinského kresba.

Udělat na cca 10 stránkách komiksovou povídku, aby měla alespoň trochu nápad a pointu, je hodně těžké. Některým příběhům se to celkem povedlo, ale většinou i ty by s větším (alespoň klasickým jednosešitovým) možným rozsahem určitě vyzněly lépe. Na druhou stranu je v knize i pár kousků, které šly zcela mimo mne, u nichž jsem těžko hledal myšlenku.
Vyzdvihnout musím Rusko - ucelený, dojemný příběh jako plnohodnotná pocta Batmanovi.

Celkem depresivní čtení. Oba příběhy ukazují kam až může zajít totalitní režim při své paranoie vidění světa rozděleného na dvě části. Na tomto základě jsou zprvu hodně realiticky vyprávěny životy dvou mužů, kterým tento režim výrazně ovlivnil život. Dostáváme se tak jednak do výcvikových táborů NKVD a do sibiřského Gulagu, abychom se násedně přesunuli do Spojených států, kde oba příběhy vrcholí. I zde je však dohánějí stíny sovětské minulosti. Konce s trochou mystiky nejsou špatné, ale tím, jak syrově a realisticky vyznívao vyprávění od začátku, bych preferoval i realističtější konec. Každopádně hodně povedený příspěvek do MDEK od Crwe.

No pokud bych po dočtení měl příběh krátce shrnout, tak bych musel dospět k závěru, že to scénársticky zas až takové terno není. Soupeřící strany, frakce s různými zájmy v rámci jedné strany, rodinný propletenec, zrada a vykoupení, ... Ale vše je tak výborně nakreslené (pro mne tedy především různá bojová zvířata a bitvy) a styl vyprávění má takový spád, že nemáte moc času nad uvedenými "nedostatky" moc přemýšlet a jen si užíváte čtení. Za mne tedy hodně povedený kus Modré Crwe.

Tuto knihu jsem doma v knihovně dlouho přehlížel a nějak do ní neměl chuť. O to větší bylo mé překvapení při jejím čtení, při němž jsem se hodně bvail. Jednotlivé příběhy jsou zpočátku spíše samostatnými kusky, ale postupně je vše čím dál více propojené a kompaktnější. V ději lze nalézt hodně vtipných hlášek a slovních hříček využívajících psí (a kočičí) svět, přesto celkové vyznění příběhů má atmosféru tajemna až lehce hororovou, kdy se pro vyhřezlé vnitřnosti, části těl, ale ani pro různé démony nejde daleko . Hodně se mi také líbilo vystihnutí charakterů jedotlivých zvíčecích postav, člověk si je nemůže neoblíbit. K tomu ještě vyzdvihnu povedenou kresbu a máme z toho hodně povedené komiksové dílo.

Tento díl je takový hodně osobní ve vztahu k mnohým postavám UPVO. Pořádně nevytáhneme paty ze základny UPVO a jsou řešeny osobní radosti a strasti hlavních představitelů Pobavil Johann - vůbec se nedivím, že se choval tak, jak se choval. Po takové době bez tělesných potěčšení bych na tom byl stejně a nějaké UPVO by mi bylo někde:). Liz bojuje s vnitřími démony a asi ještě nějakou dobu bojovat bude. Každopádně kniha je hlavně o Daimiovi a tam, kam ho autoři nasměřovali, jsem tedy nečekal. No jestli dopadne jako Roger, tak se s tím tedy hoši nepářou. Jen toho Humra jsem nějak neopochopil.

Tato série je díl od dílu lepší. To, co začalo poměrně nezáživnými úvodnimi povídkami, má nyní velmi zajímavé a propracované postavy a i celkový děj, i když je každá kniha jiná, drží hlavní dějová linie pohromadě a na ní jsou nabaleny příběhy z jednotlivých knih. V Zahradě duší máme poctu viktoriánské Anglii, opuštěný ostrov, na němž v robotických schránkách přežívají Abeho soukmenovci z 19. století a tím mu odkryjí kus jeho dosud neznámé historie. Nemám moc co vytknout:).

Od poměrně depresivního začátku k romantickému pozitivnímu konci. No asi málokterý (snad bych mohl dokonce napsat, že žádný) opuštěný důchodce zažije takovouto životní cestu, ale i tak to bylo příjemné číst a čtenáři nezbývá než držet hlavním hrdinům palce a závidět jim, jak přes počáteční strasti následně vše překonávají s vtipem a optimismem. Hodně milá knížka.

Vizuelně super komiks. Ať už část pouštního světa s dinosaury, tak i městská, jsou nakresleny s invencí a je pastva pro oči. Především pak celostránkové kresby. Inspirace Moebiem je vidět skrz celou knihu, ale na druhou stranu to určitě nneí nějaké kompírování jeho stylu. Tak, jak autor projevuje invenci při kresbě, tak jakoby by mu chyběla při tvorbě uceleného děje. nebo možná tam invence je, ale chybí drajv všechny ty nápady pojmout. V ději bylo hodně nedokončených věcí, hodně málo uvěřitelných náhod kolem hlavního hrdiny a hodně otazníků proč se něco, proč se mnozí chovají tak, jak se chovají a proč svět funguje tak, jak funguje.

Povedený závěr této krátké série. Napínavý děj odehrávající se na obou stranách hranice. Kladně hodnotím i osobní příběhy obou hlavních hrdinů dotvářející stísněnou atmosféru tehdejší doby. Díky tomu, že tentokráte se vše točí kolem dvou postav, tak jsme neměl porblém jako v minulých dílech s rozpoznáváním jednotlivých postav.

Po několika slabších kouscích Modré Crwe zase jednou trefa do černého. Tak trochu mi to připomínalo Conana. Samotný příběh možná jednodušší, ale přesto originálně pojatý, plný akce, bojů na život a na smrt, krásných a odhalených žen, zrady. atd. Několik kmenů spojených do jednoho nesourodéh svazku bojuje proti expandujícímu protivníkovi, který je ochoten se spolčit s kýmkoliv, aby dosáhnul svého. Hodně se mi líbilo využití zvířat v příběhu, a to těch, které známe (sloni, divoká prasata, ..), ale i těch dalších (gryfové, ...). A samozřejmě krásná kresba, ta vše podtrhuje a bez ní by určitě kniha nevyzněla tak dobře, jak vyzněla. Doufám, že druhá kniha udrží nastvavenou laťku.

Líbilo se mi více než první díl. Děj byl plynulejší a akčnější, k tomu celkem dobře budované napětí. Šrouby v republice se utahují a StB je čím dál více na koni. Je dobré si připomínat tyto časy i v dnešní době. Černobílá kresba mi k tomuto vyprávění přijde příhodná. Těším se na závěrečný díl.