No to, jak je to krátké, tak se v příběhu stane hodně dějových zvratů, které dokáží několikrát překvapit. Vůbec jsem netušil, kam děj bude na dalších stránkách směřovat. A přitom se v základu jedná o dost realistický příběh. Opět jeden western, který umí zaujmout originalitou a rychlým stylem vyprávění. Až škoda, že to bylo takto krátké. K tomu si přidejte výbornou kresbu a máte knihu, která kvůli svému rozsahu bude sice bavit jen chvíli, ale určitě vícekrát.
Kresba je sama o sobě super, ale přesto jsem v některých panelech nevěděl, co tím má být vyjádřeno a občas se mi pletly postavy či prvotní. Samotný příběh byl pro mne jak na houpačce - chvílemi hodně dobré, ale chvílemi jsem se ztrácel a nebavilo mne pátrat zpět v ději. Celkově tedy z toho mám rozporuplné pocity a spíše zklamání.
První sešit mne moc nebavil. Přišlo, že v tom dortu je nějak moc ingrediencí (konspirace, církev, medici, historie, mechanické kreatury, ...). Až jsem měl problém se v tom všem orientovat. Druhý sešit už byl lepší, akčnější, pro mne pochopitelnější. K celkovému hodnocení však bude potřeba pokračování, zatím průměr.
Příliš krátké na to, abych dělal nějaké větší závěry. potenciál dobého westernu to má. Záporáci dosti odpudiví, i linka konfliktu Sever x Jih není špatná. Trošku rušivá mi přišla "nadpřirozená" schopnost hlavního hrdiny. První díl nepřinesl žádnou zápletku, kterou bychom neznali z jiných westernů, ale i tak mne čtení bavilo. Možná půjdu s hodnocením trochu nad, ale dávám 4 hvězdy.
Lovecrafta jsem četl již hodně dávno, takže základní přehled v díle mám, ale ne nějaký detailní. Určitě mi kupa odkazů unikala a tak mi celý příběh přišel dost útržkovitý a ne úplně propojený. Spíše to byl road trip po Lovecraftově díle, kde struktura jednotlivých zastávek byla totožná. Hlavní hrdina přijede na místo, kde se ho ujmou místní "zvláštní" obyvatelé, kteří hlavnímu hrdinovi předestřou místní tajemno, které však hlavní hrdina nepochopí, resp. jej interpretuje se zcela jiným významem, který však má rovněž odkaz na Lovecraftovy příběhy, a jedeme dále. Konec byl celkem zajímavý, ten mi přišel jako dobrý nápad, ale k jeho celkovému pochopení bych vedle Lovecrafta musel mít načtena i další díla Moorea, která u nás dosud nevyšla.
Pokud jde o problematickou kapitolu s chybějícími bublinami, tak mne řešení od Arga nijak neuráželo a v kontextu celé knihy mi přišlo jako dobré řešení. Samozřejmě bych takto nechtěl mít celou knihu, ale u jedné kapitoly mi to nevadilo.
Tak tohle mne hodně bavilo. Zpočátku to vypadalo, že se bude jednat o rodinou generační vztahovku, ale rychle se to změnilo v napínavou a v jedné chvíli i dost krvavou podívanou s tajemným a všehoschopným záporákem, z něhož jde opravdu hrůza. Nevím, kdy naposled jsme měl z nějaké záporné postavy takovéto pocity. Hlavní hrdinky se snaží odhalit tajemství, kvůli němuž musí putovat do neznámých končin, kde odkrývají rodinou historii, která není moc růžová. Pln napětí jsem dočetl nakonec a zůstal sedět s velkým otazníkem. To je jako vše? Ten konec byl prostě hrozně rychlý a ne chyběla některá vysvětlení. Jen kvůli konci jdu s hvězdou dolů. Jinak to bylo hodně fajn. Tady se Argo trefilo do černého.
Šejić nějak ujíždí na ženských hlavních hrdinkách:). Pro mne je jednoznačným vrcholem jeho u nás vydaných knih Harleen, ale ani toto nebylo špatné. Už úvodní dvě scény (vyvolávání duchů na hřbitově, schůzka zamilovaného páru) hodně pobavily a rychle vtáhly do děje. Autor opět hodně staví na verbálním i neverbálním vyjádření vzájemných vztahů jednotlivých postav a k tomu přidává velkou kupu různých monster a jiných záporáků, kteří mají různé cíle a i mezi sebou osnují intriky. Jen ten závěr byl pro mne až moc happy. Nějak mi neseděl ke zbytku knihy. Každopádně zápletka je celkem fajn, jen se trochu obávám, že pokračování u nás nevyjde.
Líbilo se mi více, než první díl. Děj je přímočařejší, bez nějakých velkých odboček a vzájemných rodinných propletenců (tedy ne, že by tam nebyly, jen je jich tam na Jodův tradiční apetit méně). Zato je v příběhu nová klasická ingredience fantasy vyprávění v podobě vlkodlaků a upírů (no především u nich mi jejich vstup do děje přišel, jak vytažení z kouzelníkova klobouku, na efekt, bez vysvětlení, kde se tam vzali, možná trošku zbytečně do děje zakomponovaní, ale ve výsledku si řeknete, že je to trochu klišé, ale na druhou stranu, proč ne). A především kresba těchto různých příšer byla výborná, tady byl velký formát knihy povinností.
Asi půjdu trochu nad, ale dávám slabších 5.
Tato kniha naplnila má očekávání, která jsem měl po přečtení jiných Lemirových děl. Úsporná kresba i úsporný styl vyprávění, ale přesto to dokáže vypovědět příběhy, které jsou plné emocí a dokážou obsáhnout životy několika generací. Není to příběh depresivní, spíše smutný, se záblesky humoru, který ten smutek vždy prosvětlí, ale jen na chvíli. Je to o osamělosti, o krocích, které nelze vzít zpátky. A je to o lásce k hokeji. Tedy alespoň k tomu, který se hraje v Torontu:).
Jak už jsem psal u jedné z předchozích knih série - čím méně se v příběhu objevuje postav z Batmanova univerza a čím více je příběh civilnější, o to je lepší. A to plně platí i v tomto případě. Jeden sešit, v němž vystupuje Spectre je snad z celé série nejhorší a vůbec nezapadá do zbytku. Tam jsem otáčel palec hodně dolů a říkal jsem si, že Rucka prostě nedosahuje kvalit Brubakera. Úvod s Robinem (Robiny) nebyl špatný, ale žádná super pecka to také nebyla. Ale závěr byl výborný. Tak jsme naopak musel před Ruckou smeknout a v duchu se mu omluvit. To byl hodně silný závěr celé série. Jednotlivé hlavní charaktery nejsou černobílé a dokážou překvapit svým jednáním, ale jejich chování je naprosto uvěřitelné a obhajitelné. Dialogy jsou úsečné a trefné, noirové. Jen houšť takovýchto komiksů!
Tato adaptace by si zasloužila dvojitý rozsah. Mignola se svou temnou kresbou se k příběhu skvěle hodí a těžko v komiksovém světě hledat někoho jiného, kdo by dokázal hororovou atmosféru hraběte Drákuly lépe vystihnout. Bohužel z důvodu rozsahu knihy je děj občas vyprávěn trošku zkratkovitě, některé části příběhu jsou jen naznačeny v pár okýnkách. Příliš se spoléhá, že každý, kdo komiks čte, zná předlohu či ještě spíše film. Ale možná jsem jen myšlenkově líný a chtěl bych mít vše podáno na velkém talíři až k ústům s pořádně velkými špičáky:).
Šejić si mne hodně získal svou Harleen, tak jsem se na tuto knihu hodně těšil. Nebyl jsem zklamán, ale takové nadšení jako z Harleen se zde zatím nedostavilo, na druhou stranu u tohoto příběhu ještě nejsme u konce. Opět výborná kresba s převažující červenou barvou ve všech možných odstínech. Na tohle se dá koukat často a dlouho, a to nejen kvůli obnaženým ženským tělům:). V celé knize se toho vlastně ani moc nestane, děj by se dal shrnout do několika vět. Je to spíše o vyvíjejícím se vztahu několika osob, především však Lisy a Ally. Takže hodně dialogů, hodně hlášek, ale i skrytých pravd.
Něco jako fastfood. Tak nějak na chvíli zažene hlad, ale nějak si nepochutnáte, protože je to rychle udělaný prefabrikát, který byl vytvořen bez jakékoliv invence. Když máte známou značku, tak se stává, že se na ní chce někdo přiživit a bohužel to je i případ fenoménu Stranger Things. Je to hodně zkratkovité a využívající klišé zlého individua manipulujícího s těmi hodnými. Toho zlého už známe ze seriálu a ze své role ani v nejmenším nevystoupí. A pak je potřeba v příběhu odkázat i na Jedenáctku, protože tu má rád každý, ačkoliv pro samotný příběh je to úplně zbytečné. No ještě, že toto jsem měl jen půjčeno z knihovny.
Pokračování Conanových dobrodružství z per a štětců evropských autorů se mi líbilo určitě více než první kniha. Především úvodní Dcera pána mrazu neměla chybu a ve srovnání s komiksovým pojetím tohoto příběhu od Comics centra mne oslovilo mnohem více. Nespoutaná živočišná touha s níž se Conan žene za tajemnou ženou nechávajíc za zády dozvuky krvavé bitvy. Výborné. I druhá povídka Stíny měsíční záře je výborná. Hororové pojetí tajemných soch opravdu nahání husí kůži. Obě povídky pak jsou doprovázeny zajímavou kresbou a nemám ji co vytknout. Zato závěrečná Šarlatová citadela byla po namlsání z předchozích dvou povídek zklamáním. Neoslovil mne příběh, byl bez invence a překvapení a bohužel to nezachránila ani kresba. Conan zde není jedinečným Conanem, ale tuctovým evropským panovníkem. Škoda. Ale celkově spokojenost.
Tak tohle se mi hodně líbilo. Výborný civilní origin postavy. HQ jinak moc nemusím, pojetí dané postavy mi moc nesedí, ale zde k tomuto nemám co vytknout. Propracovaný příběh má myšlenku, jsou v něm emoce, kterých rozhodně není málo. Je snadné vnímat pocity hlavní hrdinky a chápat její vnímání, pohnutky a finální přeměnu. Příběhem se mihne velké množství postav Batmanova univerza, ale všechny jsou do vyprávění zabudovány nenásilně a nerušivě. Jinak musím samozřejmě pochválit super kresbu a krásně zpracovanou obálku. Kniha prostě nemá chybu od prvního uchopení do odložení na čestné místo v knihovničce.
Kresba super, to jsem si užíval každou stránku, každý jednotlivý obrázek. Naopak příběh mne vůbec nezaujal. Jakou úlohu tam měl Constantine a některé další postavy? Co tím vším chtěl autor říct? Jediná zajímavá linka se týkala Brucova dětství. Celkově ke konci jsem se na text už ani moc nezaměřoval, prostě nebavilo. Ale jen kvůli té kresbě stojí za to se na knihu podívat.
Některé povídky byly výborné, některé průměrné, ale díky originálním nápadům, kterých má autor zřejmě na rozdávání, je většina příběhů nezapomenutelných. Vyprávění je mnohdy stísněné až surreální, občas nechutné - prostě to, co bych od správného hororu očekával. Vizualizace nápadů pak k celkovému vyznění napomáhá - těžko se bude zapomínat na bizardní modelku, všudypřítomný tuk ve stejnojmenné povídce či balónky poseté nebe. Toto byl příjemně strávený čas:).
Pohled na Supermana očima hlavní záporné postavy Lexe Luthora a ještě spíše cesta do hlubin záporákovi duše, z níž LL nevychází až tak radikálně špatně. Aneb dobrými úmysly avšak špatnými prostředky dlážděná cesta za lepší svět bez mimozemského hmyzu. Naopak Superman nevypadá až jako ten pravý americký skautík a takto mu to více sluší a vykreslení emocí ho polidšťuje. Nečernobílé pojetí postav a přesto nevybočení z historie jednotlivých postav tedy za mne bylo hlavním kladem příběhu. Jen jsem čekal nějaké větší finále, určitá gradace na konci chyběla. Slabších 5.
Pominu-li crossover, tak asi zatím nejslabší díl. Celé to bylo takové sterilní bez napětí, emocí, překvapivých zvratů. Supertým se vlastně nekonal a neohrožený záporák byl přemožen nakonec až příliš lehce a příliš rychle. Tak snad další díl bude povedenější.
Ne každý den čtenář dostane do ruky tisícistránkovou knihu těchto rozměrů. Sice se s tím hůře manipuluje, ale i tak je to potěšení a kresba ve velkém formátu je vždy radostí. Původní příběh se mi hodně líbil, především začátek je skutečně výborný a napjatě a zvídavě jsem otáčel stránku za stránkou. Postupem spíše detektivní a vztahový příběh jednotlivých speciálů plný zajímavých postav sklouzává do otázek vztahu lidí ke všemu odlišnému, aby nakonec skončil poselstvím o velké odpovědnosti těch, co mají velkou moc a obětování se pro druhé za lepší budoucnost. Pro někoho mohou být takovéto postupné změny záporem, ale z mého pohledu právě tento posun byl zajímavý. Už ne tak mne zaujaly dodatečné příběhy. Ty se snaží doplňovat hlavní děj o příběhy některých speciálů, ale bylo to spíše trápení. Za to dávám jednu hvězdu dolů.
První Okko se mi líbilo, tak jsem byl rad, ze se MC k této sérii vrátila. Cyklus vody se ,i určitě líbil více, zde mi přišel cíl cesty hlavních hrdinů, jakožto i některé dějové situace, hůře uchopitelné, strastiplné putování mezi kláštery byl trochu natahované, ale přesto přese vše mne čtení celkem bavilo. Historické Japonsko je pro mne atraktivní námět a trocha tajemna je ta správná přísada. Slabší 4 hvězdy.
Bavil jsem se, jako už u Baltimora obvykle, ale něco tomu chybělo. Přestože kniha sleduje dvě dějové linie, z nichž ta v Kartágu bez Baltimora mi dokonce přišla lepší než petrohradská dobrodružství Baltimorova, a i když v obou městech dojde ke krvavým bojům, tak možná i tím skákáním z jednoho místa na druhé, mne vyprávění úplně nevtáhlo a spíše jsem to cítil jako nějaké intermezzo před něčím větším. Kresba jaké obvykle výborná. Mozkomoři lepší než u Harryho Pottera:).
Dlouhý příběh UPVO sluší. Oproti předchozím povídkovým sbírkám se mi to líbilo mnohem více. Ačkoliv se zde Hellboy nevyskytuje, tak se setkáváme s mnoha odkazy na první knihy s Hellboyem a tak je určitě výhoda mít alespoň první dva díly načtené. Jinak tu máme klasického Mignolu - kupa příšer lovecraftovského stylu, trochu nadpřirozena, pořádný záporák a k tomu naši hrdinové, kteří zprvu dostávají řádně na prdel, aby však nakonec vše se k dobrému obrátilo a přitom nechalo dosattek prostoru pro možné pokračování. Líbilo se mi i finální vyprávění o původu Abe Sapiena, které jsem pochopil až po dočtení a musel si to projít ještě jednou. Jen kresba, ačkoliv pěkná, není Mignola, a musel jsem si na ni trochu zvykat - Mignola je v tomto směru nepřekonatelný a každý jiný kreslíř vstupuje do arény s určitým hendikepem.
Hodně zajímavé a vymykající se běžné komiksové produkci. Neradostný pohled na část dnešní společnosti, moc médií, samozvané šiřitelé pravd a konspiračních teorií. Vyznění příběhu je celkem depresivní, na druhou stranu žádná postava mi nepřirostla k srdci takovým způsobem, že by mne příběh naplno zasáhnul. Možná je to zapříčiněno i zakončením, které z mého pohledu bylo trochu do ztracena. Každopádně kniha určitě stojí za přečtení.
Tato série mne baví, a to přesto, že při detailnějším rozebrání některých skutečností a přihlédnutí k ději v předchozích knihách bych asi měl výhrady k logice toho, co je vyprávěno. Z Pochmurného kraje mám stále pocit spíše spojených povídek, než jednoho uceleného příběhu, ale tato kniha na pozadí naznačuje i možný komplexnější příběh, tak jsem zvědav, kam budou směřovat další pokračování. První půlka knihy je retrospektivní vyprávění doplňující další kousky do historie místního kraje a jeho některých postav. Druhá půlka pak je celkem akční vyprávění a jednom nepovedeném lovu a na konci se nám (poměrně nepřekvapivě) naznačuje návrat důležité postavy. Druhá půle je výborná, a to i díky kresbě Tylera Crooka, který má velký podíl na mé oblíbenosti Harrow County. První půlka je kreslená jinými autory, a přestože není špatná, tak pro mne byla spíše rušivým elementem.
Supermanovo poselství humanismu, které mnohými není přijímáno tak nadšeně, jak by Superman očekával. Ono není nic černobílé a i snaha o dobrý skutek může být z jiného úhlu pohledu chápán jinak a především pokud určitý čin není podepřen dalšími skutečnostmi, tak nemusí nic znamenat. Ano, je to trošku agitka, ale ono to tak nějak k Supermanovi patří a na celkovém vyznění příběhu mi to nevadilo. O kresbě Alexe Rose asi není potřeba nic moc uvádět. V takto velkoformátové knize prostě výborné.
Lehké a zároveň těžké časy dospívání. Být plný emocí, ale přitom se tvářit a chovat, jako že o nic nejde, být za všech okolností cool a nad věcí. Zpočátku to vypadá jen jako série vtipných hlášek, avšak postupně vše dostává širší záběr a konec jako nevyhnutelná srážka s realitou je zajímavým vyvrcholením povedeného příběhu (i když možná by si konec zasloužil o něco více stránek).
Brubakerova část je pouze malý střípek vytržený z kontextu, ale naštěstí jej znám z omnibusu, takže to nevadilo, ale jinak bych z toho nebyl úplně na větvi. K představení Winter Soldiera to stačí, ale žádný ucelený příběh to nedá. Naštěstí hlavní Remegerův příběh ve stylu Bonda je akční jízda představená od začátku do konce, kde právě ten konec patří k vrcholům celé knihy.
Bavilo mne to, ale moc to nebylo o MM, ale spíše o PP, takže jedna hvězda dolů za to, že pokud to má být edice o představování hrdinů z Marvelu, tak to tentokráte byla střela vedle. Pokud však od tohoto odhlédnu, tak příběhově jsem byl spokojen.
Začátek mne hodně nadchnul, ale ke konci děj trochu stagnoval a po dočtení ve mne zůstal pocit trochu promarněného potenciálu hororově westernového příběhu. Rozhodně Ennis umí vyprávění lépe vygradovat. Naštěstí alespoň kresba zůstala po celou dobu nadstandardní a za ní palec hodně nahoru.
V této sérii mi každá kniha přijde lepší než předchozí. A tato je zkrátka výborná. Detektivní příběhy a především plně uvěřitelné postavy se svými radostmi a starostmi, do nichž superzáporáci a superhrdinové nevstupují jako deux ex machina, ale jako zcela přirozený prvek. Především Batman se zde objevuje mnohem více než v prvních dílech, avšak jeho role stejně jako u všech dalších postav není černobílá a ne vždy je přijímán s otevřenou náručí. Rucka a Brubaker se skvěle doplňují a dokazují, že oba patří k top tvůrcům komiksového žánru.
Tak pořád je to jen doslovný přepis, ale tentokrát se mi to líbilo. Autor dokázal vypíchnout ty správné momenty a správné hlášky. Možná je to i tím, že i v seriálu patří tento díl mezi nejlepší, ale každopádně jsem se při čtení bavil.
Ačkoliv kniha obsahuje dva příběhy, jedná se vlastně o jedno společné vyprávění z pera dvou kreslířů. Kresba se samozřejmě liší, ale nevadila mi ani v jedné části a především v té druhé se mi hodně líbila. Jde o další doplnění Hellboy univerza, kdy s virilovým oblekem jsme se již mohli setkat v jiných knihách. Boj s nacisty, nové vynálezy v podobě válečných strojů, bitvy, zajímavý záporák - to bylo OK. Jen postupem času se to čím dál více stávalo opakovaným bojem dvou téměř nezničitelných postav.
Trošku slabší než předchozí díl, ale jinak stále platí to, co u něj - nádherná malba, která vyniká ve velkém formátu, jednoduchý příběh plný draků, soubojů, krásných žen. Žoldnéř musí podstoupit několik životu nebezpečných zkoušek, do nichž se navíc zapletou úklady zrádce, s nímž jsme se zřejmě nesetkali naposledy. A opět výborné bonusové stránky.
Skvělá kniha. Těžko něco vytýkat. Výborný historický příběh zasazený do kulis starověkého Říma. Pád císaře Claudia a nástup Nerona k moci na pozadí vražd a intrik a pod dohledem několika osudových žen. Je vidět, že autoři měli reálie dopodrobna nastudované a na těchto základech vystavěli strhující vyprávění o touze po moci, kde city nemají místo a pokud nějaké někdo projeví, stává se to zranitelným místem, kterého budou chtít rivalové využít.
Kresba jen podtrhuje příběh a ani té nemám, co vytknout.
Jestliže mne Jean Dufaux potěšil Ságou Valty, tak zde mne přímo nadchnul.
Četba mne donutila několikrát hledat historické souvislosti, takže pro mne částečně i poučné:).
Vždy, když už to vypadá, že míříme k finále příběhu, autor přijde s novým nápadem, novou odbočkou, novou postavou. Styl vyprávění se od první knihy postupně hodně mění, je čím dál akčnější, méně snivý, kresba propracovanější, jen mi přišlo v kresbě méně hříček a odkazů (nebo jsem je nepochytil:)). Někdy si to dám celé znovu, ale to až bude příběh dokončen (doufám, že bude co nejdříve). Předpokládám, že pár věcí, které mi předtím unikly, si ještě vychutnám.
Ne, že by to bylo úplně špatné, ale jsem teď namlsaný z Aaronova runu, kde mne Punisher hodně baví a oproti tomu jsou tři příběhy, které jsou v této knize obsažené, prostě o level slabší. Nic originálního, spíše klasické pojetí Punishera jako bojovníka s mafií, zabalené do vánočního hávu, resp. oblečené do Santa klausovského obleku. Na druhou stranu, kdo má Punishera rád, tak určitě četbou této knihy neudělá chybu a rád si s Frankem připomene časy vánoční i v předletním období.
Superman není úplně můj šálek kávy, takže jsem od knihy neměl nějaká velká očekávání, ale nakonec mne příběh celkem bavil. Samozřejmě by se dalo vytknout až příliš snadné zboření léta budovaného Luthorova mýtu, jakož i bz větších obtíží přemožení všech záporáků, ale to asi tak nějak k Supermanovi patří. Stejně jako Kentův výraz absolutního hňupa:). Za největší pozitivum považuji vyprávění z Kentova dětství, vztah k rodičům a vliv prostředí na Kentův vývoj. Povedený origin. Jen tu vsuvku s mládeží z budoucna jsem nepobral, ta mi přišla na příběh násilně našroubovaná a zbytečná.
Bez Stana Leeho by Marvel nebyl tím, čím byl a je, takže kniha není pouze životopisný příběh Stana Leeho , ale i historií Marvelu a vzniku jeho nejznámějších postav. Od knihy nelze čekat detailnější rozebrání některých historických okamžiků, ani nezaujaté vyprávění. Jde spíše o oslavu jednoho geniálního komiksového tvůrce a jeho pohled na proběhlé události. Pokud však k tomu takto přistoupíte, tak je to zábavné, poučné, se špetkou nostalgie.
My, co jsme na Rumcajsovi a na dalších postavách z reklam vyrůstali (a v mládí pak i s Vetřelci a Predátory), máme pro tyto hrdiny zvláštní slabost, takže s nimi moc rádi prožíváme všechna možná i nemožná dobrodružství. Pro mne je to návrat ke kořenům v plné palbě žaludů.
Hailující Cap se často nevidí. Dobrý nápad na zápletku, která je celkem uvěřitelná, takže v rámci Capova univerza poměrně osvěžující prvek. Retrospektivní děj všemu dává trochu větší hloubku. Jen je to o maličko více upovídané, a tudíž se tempo vyprávění občas zadrhne. Bohužel neznám příběhy, které tomuto předcházely a na něž je ve vyprávění občas odkazováno. S nimi bych asi pochytil více souvislostí, ale i tak to nebylo špatné.
Příběh celkem ubíhá, Bond se zbytečně nevykecává, ale zas ani ničím nepřekvapí. Ono v tom rozsahu knihy asi není ani moc prostor pro nějaké dějové odbočky a velké zvraty, takže se vzaly všechny tradiční 007 ingredience a bez větší invence se z nich upekl chutný pokrm, který zasytí, ale nic více. Pokud jde o kresbu, tak u ní palec nahoru. Váhal jsem mezi 3 a 4 hvězdami, ale nakonec dávám slabší 4 - kniha se mi líbilo k něco více, než předchozí dva díly.
Asi nejsem ta správná cílová skupina. Příběh není zas až tak špatný, ale přesto mi chybělo něco, čím by mne čtení více bavilo. Občas mi vyprávění přišlo zkratkovité, kdy se děj pohnulo hodně dopředu v pár sekvencích. Nečetl jsem předlohu, tak nemohu porovnávat, ale prostě mi přišlo, že si autoři komiksu z původního díla vybrali jen některé pasáže, na něž dali větší důraz a zbytek jen rychle nadhodili.
Není to úplné top ze Sin City, ale pořád je to skvělé čtivo, které nezklame. Setkáváme se tu s pár postavami z minulých dílů, ale kniha se dá číst i bez znalosti předchozích knih. Je zbytečné se rozepisovat o kvalitách této série, které obsahuje i toto závěrečné dějství, takže jen povzdech nad tím, že už je konec tohoto báječného vyprávění. Ale já se do uliček Sin City zase někdy vrátím, budu si dávat pozor na malou Miho, těšit se na panáka s Marvem, na setkání s Dwightem, přičemž kolem nás projde Hartigen a já budu po očku koukat po všech těch krásných ženských, které je možno v Sin City potkat.
První díl byl zpočátku poměrně surreální, ale ke konci vyprávění již dostalo celkem jasné kontury, na něž navazuje toto pokračování, ve kterém sledujeme putování trojice hlavních hrdinů postapo světem. Na jednu stranu kresba může vypadat jednoduše, ale mnohé obrázky obsahují detaily se skrytými významy, s nimiž si autor pohrál, a které mne opravdu bavily. Už se těším na další díl.
Zpočátku hodně rychlé střídání scén a jednotlivých protagonistů, takže jsem měl co dělat, abych se v tom zorientoval (a na první přečtení mi určitě i hodně uniklo). Čtení mne bavilo, ale když nad tím teď přemýšlím, tak bych asi nedokázal odvyprávět celý děj knihy. Což samozřejmě nemusí být chyba knihy, ale moje:). Každopádně po dočtení nemám tak spokojené pocity jako u předchozích dílů.
Tak tohle mne bavilo nad očekávání. Samotných X-menů tam není zas až tak moc, ale na druhou stranu právě proto měl autor větší prostor si s postavami pohrát a dát jim větší propracovanost, emoce, vzájemnou interakci (a to někdy i zápornou) a nemálo povedených hlášek. Ne zcela mne bavil hlavní záporák, ale o něj v této knize nakonec úplně nešlo. Těším se na pokračování.
Kresba mne zaujala hned na první nakouknutí - propracovaná, míchající několik stylů, vytvářející zajímavé spíše pochmurné prostředí. Ale v příběhu jsem se zpočátku trošku topil, nebylo mi jasné, kdo, s kým, proti komu, ale hlavně proč. To se naštěstí v průběhu vyprávění lepšilo a navnadilo mne na pokračování. Asi si budu muset v rychlosti přečíst ještě jednou, možná pak docením informace, kterým jsem na začátku nepřikládal významu.
Některé povídky jsou povedené, některé méně, ale celkově jsem z knihy odvázaný moc nebyl (což u Hellboye obvykle bývám). Více mi sedí delší příběhy, kdy to není jen krátké pojednání o tom, že Hellboy někam přijde, zjistí, kdo je příšera, ta na něj zaútočí a Hellboy ji vymlátí. Mignola v předchozích knihách nastavil tak vysoko laťku, že hodnotím asi přísněji než pokud by to bylo mé první setkání s Hellboyem.
