Nedalo mi to a hned jsem se pustil do pokračování. Některé věci, které mi v prvním díle chyběly, se objevují až zde, a celkově mi přišlo, že má vyprávění větší spád. I díky jedinečným Hazel a Cha-Che je příběh více ujetý a všemu dává korunu další teorie atentátu na JFK. Jediné, co mne mrzelo, bylo, že tentokrát nedostala skoro žádný prostor Vanya.
No jsem hodně zvědavý, kam s tímto příběhem budou autoři směřovat dále. O tom, že by neudržely nastavenou laťku, tak nějak nepochybuji.
Náhodou jsem narazil na seriál a ten mne hodně nadchnul, rychle jsem tedy dal všech deset dílů a pak sáhnul doma do knihovny a začetl se do knihy. Což byla takto rychle po seriálu chyba. Kniha je výborná, ale nešlo to nesrovnávat se seriálem a po dlouhé době zase pro mne jednou byla adaptace lepší než komiksový originál. Především jde o daleko hlubší představení jednotlivých členů UA, jejich historie, vzájemných vztahů a postojů. No možná, že další pokračování to napraví. Každopádně i kniha stojí za to, přičemž trochu mi to připomínalo Moorea s jeho tak trochu jinými hrdiny a poselstvími.
Druhé legendy se mi líbily více než první. Na rozdíl od prvních, které se snažily navázat především na hrdinskou nótu Myších hlídek, což v krátkém rozsahu jednotlivých příběhů úplně nefungovalo, tak zde mají povídky více pohádkový a hravý nádech. Zapomeňte tedy raději na Myší hlídku a ponořte se do myších dobrodružství, přičemž u některých se vám může dostat i hlubší myšlenky.
Ačkoliv některé povídky byly pěkné, a to především z výtvarného hlediska, tak vysoké laťce nastavené základní Myší hlídkou se Legendy ani nepřiblížily. Povídky jsou příliš krátké na to, aby se děj nějak rozvinul, takže vše působí jako pohled z rychlíku na pěknou krajinu, kdy byste asi rádi strávili delší čas, ale jelikož vlak nezastavuje, tak nemáte šanci krajinu více poznat a ocenit.
K této sérii je snad i nadbytečné něco více dodávat. Sice se v této knize hlavní děj moc neposune a někomu to může připadat jen jako nastavovaná kaše, ale pořád jsou to dvě výborné hororové povídky s úžasnou kresbou. Pojetí každé z nich je trochu jiné, ale ani u jedné z nich jsem nebyl zklamán. To zase bude absťák do dalšího pokračování:).
Beletrii jsem četl hodně hodně dávno, film jsem neviděl a pokud jde o komiks, tak to bylo moje první setkání s Conanem. Takže jsem byl celkem zvědav, jak to dopadne. Na první pohled pěkná velká kniha, potěšení ji vzít do ruky a kochat se obrázky. Příběhově jsem se trochu hledal. Obyčejně tomu tak u podobných knih není a baví mne sledovat, jak různí autoři pojímají určitý námět odlišně, ale tentokrát mi to vadilo. Když už jsem si na nějaký styl zvyknul, tak buch a odznovu. Slabší 4 *.
Zpočátku mne příběh chytl hodně, ale postupem času to nadšení trochu opadlo. Děj je poměrně předvídatelný, a to i v případě nevypočitatelného Jokera, kde je spíše nejistá jeho nálada, než to, jak se zachová vůči dalším postavám. U Jokera mi pak přišlo, že se příliš vyzdvihla právě ta nevypočitatelnost a šílenost a málo se pracoval s tím, že za tou šíleností bývá chladně kalkulující osoba. Kresba se mi hodně líbila, stejně jako zapojení velké části Batmanových protivníků z Gothamu, ačkoliv všichni působí vedle Jokera jako třetí liga. Po dočtení však ve mne zůstal dojem ne zcela využitého potenciálu, který námět umožňoval.
Nečte se to špatně, ale stejně jako v prvním díle zde chybí jakákoliv invence. Opět jde o pouhý doslovný přepis seriálu - vlastně jen výtah ze seriálu, když na 190 stránkách těžko obsáhnout celý seriálový díl, takže dochází i k vypuštění některých sekvencí.
V příběhu je využita většina tradičních Jodových atributů - násilí, krev, zvrácenné rodinné vztahy, sex, zrada, pomsta, nejednoznační hrdinové. Jen to duchovno chybí, ale za mne to je snad i dobře.
Tím, že jde o již známá témata, která jsou tentokrát z důvodu rozsahu knihy méně rozvinutá, je příběh celekm předvídatelný a ne zcela originální. Přesto se čte dobře a díky krásné kresbě ve velké formátu se jedná o knihu, která určitě stojí za přečtení.
Využití přerodu USA v padesátých a šedestých letech minulého století - aneb od mccarthismu po Kennedyho - k vystavění příběhu o novém postavení superhrdinů a jejich úloze ve společnosti. Korunu tomu dává skvělý epilog, který je příslovečnou třešničkou na dortu.
Epická bitva se smrtícím nebezpečím je spíše jen kulisou, ty hlavní na první pohled spíše minipříběhy slévající se v silné vyprávění, jsou jinde.
Tak prý, že poslední díl už je jen epilog za vším důležitým a že vše podstatné se vyřešilo v předchozím díle. Ha ha. Sice jsou tam úseky pomalejší, kde jednotliví protagonisté vysvětlují své myšlenkové pochody, ale vedle toho máme opět akční jízdu s mnoha mrtvými a osudovými zvraty, jak se na finále takového série sluší a patří. Na zakončení Skalpů jsme byl hodně zvědav a tak, jak se Aaronovi dařila průběžně celá séria, tak se mu podařilo i ukončit tento příběh na výbornou. Pro mne jedna z nejlepších sérií, co u nás vyšla. Už se těším, jak si jí po čase dám pěkně zhuštěně bez dlouhého trýznivého čekání na to až vyjde další díl. Děkuji Crwi, že to i přes horší prodeje vydržela.
Obecně týmovky moc nemusím, ale tato byla zatím výborna. No ona to na druhou stranu zatím velká týmovka nebyla. Spíše rozehrání partů jednotlivých postav, mnohdy v hodně civilním pojetí, kde byste superhrdinských atributů pohledali. Darwyn Cooke opět potvrdil schopnost originálního přístupu k zavedeným superhrdinským postavám. Za výborně zvládnuté také považuji využití dobových reálií k vytvoření fiktivního příběhu. Ne nadarmo tady v komentářích zaznělo slovo Strážci. Zatím do šlape a těším se na pokračování.
Výborný začátek, slabší střední část (kromě Hlav) a to nejlepší nakonec. Raději mám u Hellboye ty delší kousky, což se projevilo i v této knize, kde skutečným vrcholem je závěrečná Skříňka. O kresbě nemá cenu se moc rozepisovat - klasicky u Mignoly bezkonkurenční, vytvářející skvělou ponurou atmosféru. Oproti předchozím knihám mi tato přišla především díky prostřední části o něco slabší, ale stále je četba Hellboye potěšení.
Propadák to nebyl,ale ani nějaká bomba. Čekal jsem příběh více realistický z prostředí okupované Prahy a vlastně i nesuperhrdinský. Takto to sklouzlo do varaice na Indianu Jonese stříknutého Spidermanem. A ani samotný Pérák nedokázal získat nějak velké sympatie. Nejoblíbenější postavou tak byl jednoznačně Žiletkář, který ke konci dokonce překvapil maxivariací na své zbraně. Kresba byla jako vždy u Petra Kopla fajn.
Každopádně Péráka nezatracuji a těším se na pokračování.
Poslední dobou jsem četl několik komiksů, které měly předlohu v beletrii či filmu a většinou jsem byl zklamán, Platí to i zde. Je to hodně zkratkovité, přeskakuje se z akce do akce, aniž by se dostatečně využil potenciál jednotlivých částí vyprávění. Možná kdyby byl komiks dvakrát tak dlouhý, trochu se rozpracovali jednotlivé postavy a některé části děje, tak by to fungovalo. Ale takto to zachraňují občasné vtipné hlášky a občasná povedená scéna. Kresba je na první nahlédnutí líbivá, ale hodně statická. Tenhle nářez mohl být hustější.
Ačkoliv Temné vítězství navazuje na Dlouhý Halloween, nenazval bych to přímo pokračováním, ale spíše využitím základů příběhu z DH k vytvoření zcela samostatného vyprávění, které zatím vyznívá trošku jinak než DH. Vystupuje zde více postav z Batmanova universa, skoro všechny postavy řeší nějaké vnitřní postavy, takže vyznění knihxy je temnější než u DH. Zatím spokojenost, uvidíme, kam co s tím udělá druhá kniha.
Důstojné zakončení příběhů s Tommym, který ukázal, že se není třeba bát ani takových šefů jako je Lobo: Zpočátku byly příběhy spíše průměrné, ale ke konci to nabralo rychle rostoucí křivku a především Rakev plná dolarů, vzdávající hold spaghetti westernům, a závěrečný příběh s JLA, jsou skvělé. Tak jako Supermana úplně nemusím, tak tady je právě on tím nejlepším superhrdinou (samozřejmě kromě Šestipíva) a naopak oblíbený Batman je tady moralistický vopruz. A rozjímání nad prostředky, kterými lze dosáhnout cílů, by si asi měl přečíst každý superhrdina než oblékne elasťáky a spoďáry.
Kresba výborná, té jsem neměl co vytknout, jak už je u autora zvykem, Ale scénáristicky je to horší. Občas se jde do zbytečného detailu, aby se následně naopak některé události vzaly velmi stroze či se jen naznačily. Určitě je dobré znát alespoň základní rámec příběhu, jinak se můžete v některých pasážích trochu ztrácet.
Na poli mangy dobrý počin. Celkem dost postav, kde každá sleduje své vlastní cíle a kde se před dalšími skrývají nějaká ta tajemství, přičemž není zcela jasné, komu lze věřit a kdo má v záloze ještě nějaké překvapení. K tomu nějaké ty zvraty, napětí, překvapení, způsobující spíše zaplétání než rozplétání děje. A přitom ten příběh působí věrohodně. Za mne spokojenost. Tedy až na sestru Krone – z ní mám opravdu strach, snad mne nebude pronásledovat v nočních snech:).
Tahle série měla stoupající tendenci a poslední díl (nepočítám, že přídavek na tom může něco změnit) byl nejlepší. Je to finále, k němuž se stoupá po malých krůčcích po krvavé cestičce osudu, z níž neexistuje odboček. Nakonec mi bude po Tommym smutno - budu si muste dát na něj panáka. A pak na všechny jeho kumpány z baru u Noonana. „Sbohem, chlapci.“
Určitě nejlepší DW, který u nás vyšel (a to i včetně 12.). Z minulého 10. DW jsem byl spíše zklamán, ale tato kniha vše vynahradila. Výborná ukázka hrůz a nesmyslnosti první světové války, do níž jsou zakomponováni příslušníci mimozemské civilizace, živící se životní energií lidí a kteří ve své andělské podobě opravdu nahánějí hrůzu. K tomu dobrý nápad s přesunem v čase, takže výsledkem je zajímavý a napínavý příběh. Druhý krátký příběh je už jen takový doplněk, který pro svou krátkost nemohl být moc rozveden a v totmo případě mne kresba moc neoslovila.
Ono to není špatné, čte se to dobře a má to celkem spád, ale je to bez jakékoliv větši invence přepis seriálu. Kopie podoby postav by asi nevadila, ale doslovný přepis dialogů by být nemusel - samozřejmě vše zkráceno, čímž oproti seriálu dochází k vynechání detailů, drobných vtípků a ukázky důvtipu Sherlocka. Tak nevím, zda dám další díl nebo se raději nepodívám přímo na seriál.
Kromě pár šerifů zcela zmizely atributy westernu, ale to vůbec nevadí, protože souboj Hrobaře a jeho "ladies" s hlavním záporákem vše vynahradí. A záporák je skvělý, chvíli jsem ho miloval, chvíli nesnášel, ale pořád mne přitahoval. Každopádně dokázal nastolit otázky, které jednání všech nestavělo do černobílé roviny, což bylo dobře. V součtu obou knihspolu s Johnem Silverem asi nejlepší příběh, který dosud v MC vyšel.
Kniha obsahuje tři příběhy, které každý vyzní hodně odlišně (což neznamená, že by byly špatné, ale po dočtení každého z nich budete mít hodně odlišné pocity). První dinosauří příběh mne úplně nenadchnul. Samozřejmě, je to nahláškované, je tam akce, ale mám pocit, že se z návštěvy pár drobečků v Gothamu dalo vytěžit více. Zato Staré páce není až na trochu předvídatelný konec moc co vytknout. Silný příběh, kde jde Ennis do hlubin Tommyho duše - ale nejen jeho. Možná zatímní vrchol celé Hitmanovy série. Je vidět, že Hitman dokáže bavit i bez humoru. I když ani ve třetím příběhu není konec šťastný, tak zde se napak bez humoru neobejdeme, což u Šestípíva a jeho party Paragraf 8 ani jinak nejde. Hodně ujetá partička, po ktreré se mi bude stýskat.
Tak zatím je to lepší než jsem očekával. Čekal jsem spíše přímočařejší mangu pro mládež, takže o to více mne čtení potěšilo. Úvod může působit trochu jako klišé, ale má to asmosféru a spád a rychle to čtenáře vtáhne. No a ani kresba není nejhorší (nemusel jsem u žádného obrázku přemýšlet, co by asi tak ten obrázek mohl představovat, což se mi u některých mang stává). Asi slabších 5*, ale na úvodní díl to bylo dobré.
Tak tohle jsem si skutečně užil. Povídky, někdy opravdu krátké, rychle vtáhnou do děje, který rychle plyne, a vy nemůžete přestat, dokud nejste na konci. Má to atmosféru, má to emoce, je tam akce - prostě krásně nakreslená (a s výborně využitými barvami) lahůdka mnohdy vystavěná na starých legendách a pověstech. Některé povídky navazují a rozvíjejí děj, který byl v úvodních dvou knihách s Hellboyem, ale většina se dá číst bez nutnosti znalosti předchozích knih.
Magie už moc na světě nezbylo, ale Doctor Strange i s tím málem, co má k dispozici, s pomocí svého důvtipu a s pomocí svých přátel dokáže odolat všem svým protivníkům - a že jich v této knize je nemálo. Tak trochu psychedelická jízda pokračuje a pořád baví.
Výborná kresba, ve své době to musela být pecka (no vlatně i teď stále je), určitě kvůli kresbě stojí za to vzít knihu do ruky a kochat se celostránkovými fantaskními nápady autorů, avšak příběh byl rozvláčný a tak celkové vyznění je takové spíše neutrální.
Po dočtení této knihy jsem si listoval prvními dvěma díly s Hitmanem a uvědomil si, jak se vyznění příběhů hodně posunulo. Je to čím dál více syrové, vážné (přestože humoru je stále dostatek), těch posezení s kamarády v hospodě ubývá (tak jak bohužel ubývá kamarádů a dalších lidí, na kterých Tommymu záleží).
Ještě, že Tommy občas musí vystřílet nějaké ty stovky upírů a jiné havěti. No a pak tu máme Tiegelovou, která má na bývalou policistku až překvapivě dost humoru (i když ne vždy to Tommy asi ocení:)).
Za mne jeden z nejlepších dílů této série.
Kniha začíná úsměvným vánočním příběhem - před Vánoci si ho přečtu znovu, abych se naladil na tu správnou atmosféru. Dokonce je to ve verších. A pak už je to celkem na vážno vyprávěný příběh, kdy Tommyho s Nattem dohání hříchy minulosti v podobě party z SAS. Samozřejmě nechybí vtip, hlášky, nadsázka a kupa rozstřílených mafiánů, ale v tomto příběhu to není ten hlavní atribut - alespoň pro mne nebyl. A zase nechybí pár nových nezapomenutelných postaviček - tentokrát předevím Pánský WC Louie. No a ještě bych chtěl zmínit, že je vidět láska autorů k hospodám - to, jak si vyhrají s různými postavičkami a občas na pozadí hodí nějaký ten vtípek, opravdu pobaví.
Hellboye jsme znal dosud jen z filmového plátna a tam se mi hodně líbil. A přestože ani Mignola až na pár výjimek nezklamal a třeba v případě Baltimoru přímo nadchnul, tak jsem se knižnímu Hellboyovi a trochu se bál možnému zklamání. A to byla chyba. Nad očekávání dobrá kniha, a to jak kresbou, tak i samotným příběhem, který má dostatek, napětí, akce, tradičních záporných postav (upíři, nacisti, Rasputin), ale i vtipu, plus několik nakousnutých dějových linií, abyste se těšili na další pokračování.
Nadpřirozena by tam pro mne mohlo být méně, ale to je tak jediné podtatné, co se tomu dá vytknout. Ennis si libuje v bizardních postavách a tady jich servíruje nemálo. Celý supertým Paragraf 8 je sbírka neskutečně ujetých týpků, kde těžko určit, který je ten nej - samozřejmě kromě Šestipíva, který má přece jen v celém příběhu podstatnější roli.
Vztah Tommyho s Tiegelovou se dále rozvíjí a tento ženský prvek v ději ani není rušivý:), naopak je příjemnou dějovou linií. A Tiegelové děda vzpomínající (když mu pamět nevynechá) na sladké Německo, je další nezapomenutelnou postavičkou.
A pak je tu také Catwoman - a tradičně jako v každém příběhu, v němž se objeví, je těžké či možná nemožné, se do ní nezamilovat.
Na základě skutečných reálií jsou představeny dva fiktivní příběhy, které čtenáře donutí zabrousit trochu do historie. Těžko si budete hledat postavu, kterou by bylo možno označit za plně sympatickou, ale dobře funguje vyznění příběhů, kdy jednání postav směřujííc k určitému cíli se z dlouhodobějšího hlediska a širší perspektivy jeví zněčně odlišně od původních záměrů. Kresba pěkná, jen jsem především v druhém příběhu měl problém identifikovat vždy jednotlivé postavy, trochu mi to splývalo.
Začátek ještě jde, pár hlášek pobaví, ale celkově spíše nuda rozdrobená do příběhů jednotlivých postav. Bez vzájemné interakce to spíše působí jako nastavovaná kaše, což jsem u Bendise úplně nečekal. Nakonec nejvíce mna bavil Venom, což v případě, že se má jednat o knihu Strážců Galaxie vypovídá o všem. A k tomu ještě střídání kreslířů, přičemž ne vždy je to ku prospěchu. Takže celkově zklamání.
Když jsem dočel jedničku, tak jsem si říkal "Jako dobrý, ale to je všechno?". Prostě jsem si knížku užil, ale odvařenej jsem z toho nebyl. Něco ke spokojenosti chybělo. Ale dvojka mne dostala na vrchol blaha. Směs situačních gagů, akce, nadsázky, ale občas i odbočka k vážnější stránce fungují skvěle.
Bar u Noonana se všemi jeho postavami je těžké si nezamilovat, o čemž se přesvědčí i Green Lantern. Kdo by to byl řekl, že se takový klaďas bude zahazovat s pochybnými existencemi, které mnohdy ani neví, kdo ot GL je.
Příjemná je i linka se suspendovanou detektivkou, která jde po Tommym. Jen si za to sloveso "jde" bude možná v průběhu času nutno dosazovat různé významy.
A finální zombie boj v zoo nenechá klidného žádného milovníka zvířat.
Využití základů severské mytologie k vytvoření originálního příběhu mi přišlo dobré a v první polovině knihy jsem byl hodně spokojen. Ke konci však vyprávění trochu ztrácí na tempu a i na přehlednosti, kdy ne vždy je zcela zřejmá motivace jednotlivých postav k jejich chování. A úplný konec je takový nějaký urychlený, takže po dočtení jsem byl zklamán. Po zhodnocení celého obsahu však kniha nevyznívá tak špatně, jak může hned po dočtení vyznít, takže celkově byla kniha fajn a kresba na velikém formátu mé oko hodně potěšila. Jen škoda toko závěru.
Skvěle poskládaný příběh - vlastně ten příběh si čtenář musí poskládat sám a výsledkem není zcela jednoznačný obraz, k jehož intepretaci je možno použít více náhledů
- může to být obraz celkem obyčejného příběhu podaného hodně neotřelým způsobem,
- může to být obraz na hranici reality a snů, protkaný mnoha náznaky naznačujícími stav mysli hlavního hrdiny a jeho utváření vlastní reality,
- může to být obraz slabosti, vyrovnávání se s vlastním selháním a se snahou o nápravu vlastních chyb učiněných v minulosti,
- anebo t může být všechno jinak:).
Burns opět potvrdil svůj originální a sugestivní styl vyprávění, který čtenáři zůstane v hlavě dlouho po dočtení.
Vaughana můžu a již dříve jsem si vyhledal nějaké anglické ukázky této série, takže když toto vyšlo v NHM, tak to byla jasná koupě i při vědomí, že je to jen začátek, který u nás zřejmě nikdy dokončen nebude. Což je škoda, protože je to příjemné čtení s dobrým základním nápadem. I když po přečtení knihy si nejsem jist, zda potenciál byl plně využit. Dětský (mládežnický) svět i s jejich náhledem na rodiče je vykreslen dobře a dětští hrdinové jsou fajn, ale způsob řešení konfliktu mezi dětmi a jejich rodiči mi ani z jedné strany nepřišel zcela přesvědčivý. Tak nějak jsem z prvotních náznaků myslel, že došlo u dětí k mýlce a že rodiče superpadouchy nejsou, že se vše nakonec vysvětlí, ale ono to vypadá, že ne:). Každopádně tady bych pokračování uvítal.
Těžko se mi hodnotí. Hudba Nicka Cavea se mi líbí. Kniha je životopisná jen částečně, spíše reflektuje tvorbu Nicka Cavea a výborně vystihuje jeho uměleckou rozervanost a jeho dílo. Autorovi se povedlo v poměrně abstraktní formě s využitím citací z písní a knihy popsat umělecký vývoj Cavea. Přesto mne kniha nedokázala chytit a četl jsem ji spíše ze zvědovosti než ze čtenářského požitku. A čtenáře neznalé tvorby Nicka Cavea bude kniha zřejmě obtížně oslovovat. No raději si půjdu pustit nějakou Caveovou hudbu.
Druhé pokračování se mi líbilo trochu méně než jednička. Ale pořád je to velká zábava a velká škoda, že další díly již nevyšly, protože byly načrtnuté některé dějové linky, jejichž dokončení se v češtině zřejmě nedočkáme.
Ano, je to vulgární. Ano, je to úchylné. Ano, je to parodické. Ale kdo toto vše akceptuje, tak se bude královsky bavit. A když si odmyslím všechny ty karikatury rádobysuperhrdinů, tak si mne hodně získal Řezníkův pejsek Teror:).
Další z pokojů pekla, kterými si musí Dashiel projít. Ale má výdrž a urputnost, se kterou jde za svým cílem, je nezlomná. I když stále jsem zvědav, zda cíl, který je ukázán na konci tohoto dílu, je skutečně ten cíl, za nímž se celou dobu žene. Svým peklem a očistcem si však v tomto díle musí projít i někteří další, především Šunka a šerif, přičemž především u Šunky je to skvěle napsaný příběh plný emocí, které byste u takového tvrďáka asi ani nečekali. Prostě skvělý začátek rovinky do finiše této jedinečné série.
Po nepodařeném crossoveru se Mýty vrátily v plné síle a kvalitě. Kniha rozehrává několik dějových linií (boj o moc na farmě, retrospektivní příběh pečetníků promítající se do putování Frau Totenkinder, Baba Jaga versus Bufkin o ovládnutí lesíku, pan Temný a zbytky Mýtova, plus závěrečný poučný příběh z Azylu krále Ambrože), z nichž většina bude zřejmě pokračovat v dalších knihách. Nejvíce mne bavil Bufkin, což byla dosud hodně vedlejší postava, avšak jako už u mnoha jiných postav v této sérii se nyní chopil příležitosti a pořádně nepřátelům ukáže, že ani malá stvoření nelze podceňovat - a pozor - je nebezpečný, protože čte a čte všechno:).
Tak tu máme dva finální souboje s Duvicem a Haigusem a ani jeden nedopadne tak, jak bych očekával a ani jeden nevyzní zcela jednoznačně. Což je však velké plus celého příběhu a otevírá možnosti dalšího pokračování této skvělé série a rovněž nutí čtenáře podívat ce na celé putování lorda Baltimora z jiného pohledu.
Trošku jiná Catwoman než předchozí DCKK, oproti níž už Catwoman oblékla superhrdinský oblek, ale naštěstí to až tak moc superhrdinské není a Brubaker opět nezapře svou lásku k detektivním příběhům ve stylu noir, a to především v druhém příběhu, kde jednou z hlavních postav je detektiv Allen, kterého jsme mohli poznat v jiné Brubakerově sérii - Gotham central a je odkazováno i na další postavy. Minulá Cartwoman mne bavila více (možná tím, že to skoro ani Catwoman nebyla), ale i tato mne potěšila. No a nesmím zapomenut na galérii obálek - jedna hezčí než druhá.
Z výtvarného hlediska nemám co vytknout - to je posunutí Batmana o level výše. Každý obrázek je potěchou a některé detaily, případně nápady z Batmanova vybavení, jsou opravdu skvělé. Samotný příběh je však spíše prúměrný - neutazí, ani nenadchne - což neznamená, že by byl špatný, ale v porovnání s kresbou dopadá hůře.
Atraktivní westernové prostředí s originálním nápadem úkrytu zlata. A pak už jen honba za zlatem, která dělá z lidí všehoschopná individua, která se nezastaví ani před zákonem. A těm se do cesty postaví Hrobař se dvěma ženami, kde každý z nich má jiné pohnutky a v minulosti ukrývá nějaké to tajemství. K tomu přidejte výbornou kresbu a máte možná dosud nejlepší Modrou Crew. Málokdy asi bude funebrák vaší oblíbenou postavou, ale v tomto případě tomu tak bezpochyby bude.
Toto je úplně jiná Catwoman, než bych čekal. Ona by to ani Catwoman být nemusela - až na pár maličkostí, které pro samotný příběh ani nejsou tím nejdůležitějším by tam nemusel být Gotham, Batman, ... Je to prostě výborný noirový příběh od mistra tohoto žánru na poli komiksu - Eda Brubakera. A k tomu skvěle zakomponované soukromé očko Parker v kresbě Darwyna Cooka. Detektivní příběh, který se čte jedním dechem. Tohle DCKK opravdu potěšilo. Tak snad jen té obálce bych vytknul neatraktivnost.
Komiks především pro děti, ale pobaví i dospělé. Pěkná kresba, kupa příšer a podivných tvorů, roboti, nějaká ta kouzla, dobrodružné putování. Takové ty očekávané složky příběhu, ale vše v množství, které nepřebije ostatní části vyprávění. Snad jen síla amuletu je příliš velká a všechno se jím vyřeší, ale asi to nebude zadarmo.
Po téhle sérii se mi bude stýskat. Klobouk dolů před těmi, kdo to četli postupně, jak vycházeli jednotlivé díly. Jak se série blížila ke konci, tak jsem zrychloval čtení jednotlivých knih. Zpočátku jsem četl hodně pomalu, snažil se pochytit co nejvíce detailů, odkazů, skrytých narážek, ale ke konci už jsem nemohl vydržet, abych se nedozvěděl konec, který v počtu mrtvol nezklamal. Takže nevím, kolik mi toho uteklo nebo kolik toho nebylo vyřčeno, protože otázky bych měl, ale na druhou stranu, tady bych mohl parafrázovat slovy klasika "Radime, docela bych si to rád znovu přečetl, až bude klid. Vidíš, každej si to chce znovu přečíst.".
