Tak tady se hodně přitlačilo na pilu a ta to kosí hlava nehlava a nezastaví se ani před dětmi. Z hracího plánu ubylo pár figurek, z nichž některých je opravdu škoda a v jednom případě jsem nevěděl, o koho se jedná (takže mi buď něco uniklo nebo bude teprve vysvětleno:)), ale ono to možná i tak bylo jen předtančení před závěrečným krvavým bálem. Tak jsem hodně zvědav komu byly rozdány jaké noty a jak kdo dosud hrál falešně, nějak to pořád nemohu poznat.
První půlka knihy byla lepší než druhá, která mi přišla méně akční a hodně retrospektivní, spíše vysvětlující. Na druhou stranu musím ocenit tyto potůčky - vedlejší přítoky, bez nichž by hlavní řeka nebyla tak silnou a krásnou. Minipříběhy vyprávěné jakoby jen tak mimochodem souběžně s hlavním příběhem dávají vyniknout skvělým dialogům, po nichž se mi při čtení dalších komiksů asi bude stýskat.
Tak tu máme konečně do skládačky zasazené všechny Minutemany, ale ne všichni jsou na stejné straně skládaného obrazu. Nebo to tak alespoň v současné chvíli vypadá - což samozřejmě nic neznamená, protože dějových obratů u některých postav již bylo vícero. A naopak ze současného obrazu pomalu vypadávají některé rodiny Trustu. Ne všichni si mohou dovolit ten přepych zemřít stářím. Mám pocit, že v této sérii si to nakonec bude moci dovolit málokdo.
Tak tvůrci zřejmě i u mne dosáhli svého cíle. Po tomto díle mohu směle prohlásit „Vím, že nic nevím“. Jak jsem si dosud myslel, že v hlavních směrech tuším, o co komu jde a proč, kdo s kým a proti komu, tak nyní v tom mám pěkný guláš. Takže je jasné, že sovy nejsou tím, čím se zdají být, ale čím skutečně jsou, to se snad dozvím ve zbývajících dílech. No, ale aby to hodnocení nevyznělo negativně – stále skvělé čtení i kresba, které si opravdu užijete.
Tak, pokud jsem u minulého dílu psal, že dochází jen k pomalému posunování a rozestavování figurek na šachovnici, tak v této knize se poměry na šachovnic zcela změnily a samozřejmě zcela jinak, než jsem očekával. Nejdříve je tedy v knize jubilejní 50. díl, který je spíše historickým exkurzem, ale rozhodně ne nedným, který osvětlí vznik Trustu a Minutemanů. A pak už se neworleanské blues smutně rozezvučí naplno a vypráví příběh nejen několika hlavních, ale i zajímavých vedlejších postav, z nichž málokdo z toho vyjde s čistým štítem. Ale s tím se v této sérii tak nějka počítá. Každopádně několik situací mne opravdu dostalo (asi jako opravdu dobré procítěné blues) a tak je z toho pro mne asi zatím nejlepší díl.
V této knize je to spíše poziční hra - pokračuje se v lehkém posunování figurek na šachovnici, ale zatím nedochází k útoku a pořádně ani nevíme, proč autoři figurky rozestavují tímto způsobem. Hlavní role v prvním příběhu z vězeňského prostředí dostávají Loop s Lonem, s nimiž jsme se již dříve setkali, a jak se dá od vězeňského prostředí očekávat, je to celkem drsné prostředí, kde se každý snaží být na vrcholu potravní pyramidy či alespoň ne úplně dole. A aby toho nebylo málo, přijde na návštěvu pan Shephard. V druhé části je hlavní figurou již také dobře známý Jack, který dostal 100 nábojů na sebe, avšak místo toho je použil jiným způsobem. A pár nábojů vystřílí i zde. Ale stále mu jich ještě asi pár zbylo do Atlantic City.
Tak finále celkem překvapilo a bylo lepší, než jsem z průběhu série očekával. Nechybí emoce, napětí a naštěstí se nedostává sentimentu. Je vidět, že Vaughan je silný především v dialozích a ve vykreslování vzájemných vztahů a na tom je závěr postaven. Celkově jsem asi od série čekal více a tak nějak mám stále pocit, že by se při vymření mužů ženy chovaly jinak a stejně tak Yorck, ale poslední díl mne bavil. Epilog mi zpočátku přišel nadbytečný, ale i ten nakonec stál za to a byl plnohodnotnou součástí závěru.
Mignola do příběhu dal osvědčené ingredience, z nichž, jak už mnohokrát dokázal, je schopen uvařit chutnou krmi (monstra, nacisti, tajemno, technické vychytávky, ...), ale tentokrát to nějak nefunguje a výsledek až tak moc nechutnal. Hlavní hrdina k srdci nepřirostl - vidíme ho mnohokrát v akci, ale čtenář se vůbec nemá možnost seznámit s jeho myšlenkami a s jeho motivací. Prolínáním více dějových linek je pak navíc příběh občas trochu méně přehledný. Spíše slabší 3 hvězdy.
Tak se dostáváme k vysvětlení pohromy a několika dalším odpovědím. To mi přišlo celkem OK - žádné velké deux ex machina, ale spíše taková normální rodinka. Přesto se nevyhneme několika zápletkám a překvapením. A doufám, že se jich dočkáme i ve finálové knize. Vůbec mne neoslovil závěr v posledních dvou sešitech, který je odbočkou od hlavního děje a vrací se zde některé vedlejší postavy z minula - to mi přišlo jako hodně nastavovaná kaše.
Šest samostatných povídek, takové střípky spíše vysvětlující, na první pohled moc hlavní děj neposunující, ale v dalším pokračování se předpokládám ukáže, že až tak "nedůležité" to nebylo. Jinak příběhy i kresba opětovně výborné - je až k neuvěření, kolik děje se autorům do jednotlivých povídek podařilo vměstnat, když víceméně v každé povídce je vedle hlavního příběhu vyprávěna ještě nějaká dodatečná dějová linka. Opět naprostá spokojenost.
Tak už se pomalu zatáčí do cílové rovinky, kde už bych čekal začátek finiše, ale autor si ještě dovolí udělat pár odboček, převratů a jiných nečekaných úkonů. Z postav pokračujících v závodě některé utrží poměrně velké šrámy, až je otázka, zda budou schopny pokračovat. K již dlouho předpokládaným finišmenům se přidává ze zálohy několik postav, jejichž existenci jsme v některých případech tušili, v některých případech ne. Jo, série mne začíná bavit čím dál více a zatím nevím, kam ta cílová rovinka bude směřovat.
Tento díl je koncipován jako pocta drsným soukromým očkům noirového střihu se všemi klišé, co k tomu patří, ale ono je to tak výborně napsáno a především nakresleno, že vám ta klišé vadit nebudou a budete si užívat příběhu Milo Garetta, možná bývalého Minutemana, pátrajícího ve své minulosti. Kniha hlavní děj moc neposouvá (alrespoň nyní po přečtení si to myslím:)), mohla by fungovat i samostatně, ale samozřejmě v celku si ji vychutnáte ještě více (i když začínám mít čím dál více intenzivní pocit, že mi některé dějové linky unikají).
Tak opět rozhozeno do světa pár koleček z Orloje mistra Azzarella. Kniha obsahuje několik výborných příběhů, které by fungovali i samostatně. V provázanosti na celek pak dávají na vše punc nejvyšší kvality. A konečně se nám odhaluje Trust.
Čím dál více si užívám i kresbu - pohledy z originální perspektivy, zdůraznění někde mimo centrum obrázku některých maličkostí, které jsou důležité v následujícím ději, využívání černé barvy a stínů k navození atmosféry a zdůraznění určitých detailů.
Kniha se skládá ze čtyř sešitů, z nichž první mne hodně naladil, ale ve zbytku je kvalita povídek hodně kolísavá - od výborných kusů až po těžko stravitelné případy. Oceňuji, že na konci každého sešitu autor k jednotlivým povídkám uvádí svůj komentář - možnost navodit se trochu na způsob Moebiova myšlení v chápání jeho díla rozhodně pomáhá. V každém případě Moebiovo experimentování a vizionářství mělo velký vliv na mnoho komiksových autorů v budoucnosti, takže jsem rád, že jsem si knihu mohl přečíst.
První část byla ještě OK a navazovala kvalitou na předchozí knihy, ale pak to šlo hodně rychle z kopce a končil jsem knihu s hodně rozporuplnými pocity. Kam se podělo to napínavé a na mnagu nadprůměrné vyprávění. Autor bez vysvětlení skáče v čase, příběh doplňuje zbytečnými postavami a celkově je to takové dosti nesourodé. Ve finále tedy zklamání z nevyužitého potenciálu.
Po minulém akčním díle dochází ke zklidnění - je zde několik retrospektiv, které dávají pár odpovědí či alespoň náznaků odpovědí. A na významu ještě více roste úloha Héró, Alter, obou Beth, dr. M, Rose. No blížíme se pomalu k cíli a těch strategicky rozestavěných figurek je tam poměrně dost.
V tomto pokračování máme pouze jeden příběh, který zdánlivě celkový děj nikam neposunuje, ale konec vše změní a my můžeme pozorovat, jak několik málo koleček zapadne přesně do celkového soustrojí a vytvoří tak další část skvěle vyprávěné a neméně výborně nakreslené skládačky. No ještě, že nemusím na další várku této návykové látky čekat roky.
Jeden z těch akčnějších dílů - oproti předchozím spíše konverzačním dílům, jsem si zde příběh více užíval. Nechybí ani několik překvapivých zvratů a některé nové či staronové postavy by mohly v následujícíh pokračováních sehrát důležitou roli.
Čtení stále baví, ale stejně jako název tohoto pokračování, mi přijde, že vyprávění se trochu točí "v kruhu". Sice se dozvídáme, proč Yorick a Ampersand přežili, ale něco mi tam pocitově chybí, i když nevím co. Tak uvidíme, zda se v další knize z kruhu posuneme.
Při čtení jsem se ptal - je to parodie? je to hold románům Karla Maye?
No když si vzpomenu na patos knih a především filmů s Old Shatterhandem, tak je to asi nakonec na hraně obého. Má to spoustu vtipných momentů i vtipných detailů v kresbě, takže celkem jsem se bavil, jen konec byl takový urychlený.
A konečně mi přišla zajímavá i Babička:).
To, co v první knize vypadalo jako líbivý, ale možná trochu kýčovitý obraz, se v druhém pokračování vyjevilo jako jedna velká skládačka rozbitá na nespočet kousků, z nichž se začíná skládat mistrovské dílo. Tato kniha mne hodně bavila, užíval jsem si každé stránky, ale přitom nikam nespěchal - jednak je zřejmé, že jakýkoliv dialog může mít svůj význam v budoucnu, jednak skvělá noirová kresba se musí vychutnávat.
Usagi a Hvězdné války - zdánlivě dvě nesourodá témata zakomponovaná do jednoho příběhu fungují lépe než jsem očekával. Oproti klasickému Usagimu je tu menší důraz na samurajský kodex, příběh je více akčnější, intrikami se nešetří a dojde i na souboje ala laserové meče. Klasického Usagiho mám radši, ale ani toto nebylo špatné.
Hlavní hrdina se konečně začíná nějak vyvíjet a tím celý příběh dostává na vyšší úroveň, za což palec nahoru, na druhou stranu mi trochu vadí stále se opakující schémata v příběhu používaná
- ozbrojená skupina žen prosazujících své zájmy za každou cenu bez ochoty k jakémukoliv dialogu a
- smrt postavy, s níž se putující trojice potká a blíže seznámí.
Dlouho jsem odkládal a doufal, že budou dovydány všechny díly. Tak konečně jsem se do toho mohl pustit:). Zatím jsou to pouze střípky, ale podle ohlasů by se z těch střípků v dalších dílech mohl složit hodně zářivý drahokam. Takže kniha bavila, ale zatím se to ještě pořádně nerozjelo.
Tak toto už není Liga výjimečných - sice tam nějaké styčné body jsou, ale už tam není žádná z postav LV, už to není ta skvělá týmovka s výbornou interakcí mezi jednotlivými postavami, které známe z dobrodružné a sci-fi literatury a s dobře zvolenými odkazy tak, že vše zapadalo do smysluplného čtivého příběhu. Tak jako se Nemova dcera snažila vyrovnat svému otci a navázat na jeho odkaz, tak se zřejmě Moore těmito příběhy snažil vyrovnat Lize výjimečných a navázat na ni, ale tady to nějak nefunguje. Vše je postaveno pouze na jedné postavě a různé odkazy a alternativní historie již nemají tu údernost. Možná je to krátkostí příběhů, takže autor více nerozvinul všechny nápady a musel vše rychle uzavřít. První příběh hodnotím jako nejslabší, , naopak nejpovedenější byl příběh poslední. A pak mi vadilo hodně bublin německého textu, kde jsem neměl sílu vše prohánět překladačem.
Zajímavé proplétání fikce s realitou - těžko oddělit, kde končí fakta a kde nastupuje poue fantazie autorů. Možná, že komiks dokonce více ocení ti, kteří reálné základy kauzy neznají. Každopádně vyprávění příběhu z pohledu novinářky s retrospektivními jí zjištěnými informacemi mi přišlo jako dobrý nápad, jen se tam neměly zamotávat problémy samotné novinářky, to mne úplně nebavilo a při rychlém stylu vyprávění rušilo. Pokud si toto odmyslíme, tak je to výborná kniha.
Oproti prvnímu dílu k velkému posunu nedošlo (v ději samozřejmě ano, ale ve schématu vyprávění moc ne), pořád si říkám, o čem chce autor psát deset knih, aby se děj nějak vyvíjel a nezačal nudit. Jak už je Vaughana obvyklé, nemá problém hodit do děje pár nových zajímavých postav, pár se jich bez mrknutí oka zbavit (což u něj oceňuji), občas přidat vtip, do toho zamíchat sem tam nějakou hlubší myšlenku. Celkem to baví, ale jak už jsem, jestli nepřijde s něčím překvapivým, tak by to mohlo začít nudit. A poslední stránky tohoto dílu naznačily, že by to překvapení přijít mohlo.
Tak toto mne nebavilo. Možná se v dalším pokračování vše vysvětlí, ale asi se budu do dalšího čtení muset trochu přemlouvat. Kresba fajn, ale když chybí příběh, který by zaujal, tak ani ta to nemůže zachránit.
Tak zatím je to jen takový pomalý rozjezd, vhození do placu spousty postav (žen) s různými zájmy a postoji k mužům, tak uvidíme, kam se vším tím autoři namíří a jak se budou osudy jednotlivých žen kolem jediného muže protínat. Oceňuji autorovu styl se skoky v čase - stejně jako u Ságy to povyšuje vyprávění o level výše.
No občas se čtenář nějakému vtípku zasměje, ale takových momentů je jako šafránu a mimo to je to nuda.bez překvapení a čtenář zvyklý na vysokou kvalitu klasických Mýtů jen skřípe zuby. Možná, že základní námět s literáty by nebyl špatný, ale v tomto případě se to nepovedlo.
Trochu méně odkazů (alespoň méně jsem jich odhalil), ale to neznamená, že Moore nevzdává hold žádným literárním hrdinům. V tomto případě je hlavní předlohou Válka světů, ale dostane se i na další. Hlavní hrdinové tvoří ještě mnohem méně kompaktní skupinu než v prvním díle, projevují se zde více osobní zájmy, sympatie a antipatie a to vše směřuje k velkému finále, kde je jasné, že Liga výjimečných již nikdy nebude tím, čím byla. Pro mne osobně byl největší (a to nejen vzrůstem) postavou knihy pan Hyde, kde jeho scéna s vyřízením si účtů s jednou zde nejmenovanou postavou a následný oběd s objevující se krví jsou nezapomenutelné.
Tak tady do tohoto dortu se autor snažil dát až příliš moc ingrediencí a nějak se mu to nepovedlo dopéct - měla to být akční sci-fi? detektivka? space opera?politická agitka převlečená do vesmírného hávu? od všeho trochu, ale nic pořádně. Příliš mnoho postav, mnoho cílů, co vyprávět, až se čtenář ztrácí o co komu jde a proč. Některá v první knize nakousnutá témata a intriky v druhé knize vůbec nejsou, což je škoda. Takže celkově spíše zklamání z nevyužitého potenciálu . Do případného dalšího pokračování bych přesto šel, ale k této knize se zřejmě vracet nebudu.
Vzít tolik fiktivních nesourodých postav, vymyslet k nim výborný příběh vzdávající hold spisovatelům fantastické, dobrodružné a detektivní literatury 19. a počátku 20. století a k tomu přimíchat spoustu odkazů (z nichž jsem určitě odhalil jen menší část) a udělat z toho výbornou knihu, to se podaří málokomu. Alanu Moorovi se to bezpochyby podařilo a já si tak mohl připomenout bezpočet hrdinů, jejichž dobrodružství jsem už dlouho nečetl a vychutnat si tuto komiksovou lahůdku. Kresba na první nakouknutí nezajímavá, ale k navození atmosféry dávno minulé se určitě hodí.
Kresba mne úplně neoslovila, ale příběh to zcela vynahradil. Sice hlavní postavou je spíše Kingpin, avšak Punisher mu skvěle sekunduje a oba se předhánějí v tom, kolik za sebou nechají znetvořených mrtvol. Přestože každý jedná z jiných pohnůtek, tak užívají podobné prostředky k dosažení svých cílů a konečný výsledek u obou je hodně podobný. Jedinečnosti Skalpů to nedosahuje, je to více přímočařejší, ale i tak Aaron opět zabodoval a už teď se těším, jak tento smrtící koktejl obohatí Bullseye.
Zajímavý nápad na týmovku - zdánlivě nesourodý tým vyslaný do cizí země za neznámým úkolem a následky, které přijdou po roce a jež teprve přináší tu pravou řež. Celé je to vyprávěno ve více časových rovinách, takže občas jsem se musel vrátit do již přečtených pasáží, ale celkově toot pojetí bylo fajn. A přestože jde o týmovku, tak hlavním hrdinou je jednoznačně Nick Fury tahající někde vzadu za nitky a manipulující s jednotlivými superhrdiny. Toto je pak podepřeno dodatečnými materiály z archivů SHIELDu, které ještě více ozřejmují Furyho roli v celé akci. V příběhu mi chyběl především větší popis akce v Latveře a trochu propracovanější zakončení. Celkově však spokojenost.
Zase jedna kniha, u níž je radost ji jen dostat do rukou - velký formát, tvrdé desky, pěkná kresba. A k tomu i napínavý vikingský příběh, kde boj s nestvůrou je pouze jedna z linií vyprávění. Děj plyne rychle, nemá naštěstí žádné velké logické zaškobrtnutí a hlavní postavy jsou dobře vystižené, takže se svými chybami a pochybami čtenáři nezbývá než jim od začátku držet palce. Zamlouvalo se mi i ukončení, které nemělo žádných epických rozměrů, ale o to více bylo uvěřitelnější a zapadající do kontextu celé knihy. Dorisonova Třetím zákonem trochu padlá hvězda byla Johnem Silverem opět pozvednuta na nebe a Asgard ji vyleštil, že opět jen září.
Tak jak je kresba velkým plusem knihy, tak je příběh mínusem. Ale ono u knih tohoto typu asi až tak o ten příběh nejde. Takže vypněte logiku a jen se kochejte obrázky, pak budete s knihou spokojeni.
Ačkoliv se Sága ve svých pokračováních drží stále stejného základního schématu, tak mne nepřestává překvapovat nápaditostí - ať už některými dialogy či postavami - v této knize například nápad s imaginárním bratrem či rodinka "kentaurů". Méně mne bavily poslední dvě kapitoly, které od hlavní dějové linie odbočily a já se přistihnul, že si po delší době od předchozích knih všechny detaily z těchto "vedlejších" linek nepamatuji, ale to neznamená, že by byly špatné a je jasné, že i tyto části budou hrát důležitou roli v hlavní linii.
Zpočátku je hodně postav, které mají různé zájmy a cíle a tak se v tom trochu hůře orientuje kdo s kým a proč, ale v průběhu si vše začíná sedat a může z toho být celkem poutavé sci-fi vyprávění. Trochu hůře se hodnotí pouze polovina příběhu, kdy tato část nabídla celkem dost věcí, které zatím nebyly vysvětleny, ale po dočtení jsme zklamán nebyl a jsem zvědav na dokončení.
První kniha s DW se mne líbila více - ani v této sice nechybí vtip a akce, ale tak nějak mi zde oba příběhy přišly méně zajímavé a propracované a při určitém zjednodušen podle stejného formátu, ale to se v případě knihy s DW možná dá očekávat. Fanoušci seriálového fanouška (já seriál neznám) asi ocení knihu více.
Realita mísící se s imaginací hlavního hrdiny vytváří poměrně hodně depresivní studii lidských a hlavně rodinných vztahů. Především střední pasáž knihy s dialogy rodičů v autě je hodně silná a buduje atmosfétu zmaru, bezvýchodnosti a celkového odcizení, naopak závěr mne trochu zklamal, ale možná to bylo přílišným očekáváním. Černobílá výborná kresba se k vyznění celého příběhu hodně hodí.
Zpočátku knihy jsem měl pocit, že mi v tomto případě ucelený děj v minulých knihách přišel lepší než jednotlivé příběhy v tomto pokračování, ale později i díky delším povídkám se to skoro vyrovnalo. Povídky jsou plné nejrůznějších příšer (nejen netopýrů, ale i červů, pavouků a nepojmenovatrelných stvůr), nechybí v nich pěkná pointa (i když párkrát je to přece jen rychlovka) a větší či menší provázanost s dějem hlavním. Můj oblíbeny inkvizitor soudce Duvič tentokráte dostal menší prostor, ale vypadá to, že v příštím pokračování, na něž se již nyní moc těším, bude opět jednou z ústředních postav.
Pořád dobré a originální, WW mne v tomto runu skutečně baví. Azzarello do příběhu přidává další nové postavy a linie vyprávění, které mohou působit nadbytečně - kniha však končí dost otevřeně a tak se hůře hodnotí, zda některé části jsou opravdu navíc či jsou jen rozjezdem něčeho většího. Tak snad se v dohledné době dočkáme dalšího pokračování.
Druhý díl pokračuje ve stopách prvního, ale už není potřeba se rozjíždět, ale je možno od začátku jet na plný plyn. Jen jsem si při čtení říkal, že WW je tam trochu rušivý a zbytečný element a že pokud by se celý příběh odehrával pouze v kulisách starořeckých bohů, že by to vůbec nevadilo. Líbila se i kresba - postavy jako Hefaistos, Svár, Válka, Hádes jsou nakresleny opravdu originálně, nemluvě o Dianiných svatebních šatech. Za mne spokojenost.
Obálka mne moc nezaujala (kresba samotného komiksu je mnohem lepší) plus jsem měl očekávání tradičního superhrdinského příběhu, tak jsem WW dlouho odkládal. Přitom je to celkem dobré akční čtivo se zajímavým nápadem začlenění starořeckého božstva, jejichž nápadité a osobité vyobrazení mne opravdu bavilo. Dobrý rozjezd nové série.
Tady je snad každý delší komentář zbytečný. Prostě opět výborné Skalpy a bez váhání 5*, a to přesto, že tempo vyprávění je tentokráte pomalejší a měl jsem z něj pocit, že Aaron rozestavuje na šachovnici figurky před závěrečným vyvrcholením, přičemž vůbec nemáte tušení, kterou figurkou bude táhnout, která je pro něj důležitá a která ne, kterou chce obětovat a která je vlastně král.
Kresba opět na podtrženou jedničku, ta se neomrzí a povyšuje komiksový žánr na vyšší level. Příběh mne bavil o něco méně než první kniha. Autorům se podařilo vymyslet poměrně logicky vystavěný příběh, který však v některých částech částečně ztrácí přehlednost. Kdo nemá dostatečně načteno DC univerzum, tak určitě nepochytí všechny souvislosti (kam se řadím já), naopak, kdo načteno má, tak si tento příběh o to více vychutná.
Je bych opakoval předchozí komentáře - výborná kresba a tentokráte za ní nezaostává ani samotný scénář. Sice možná trochu pomalejší rozjezd, ale celkově super příběh. S druhou částí nebudu moc otálet.
Detektivka? Horor? Konspirační příběh? Nebo něco zcela jiného? V průběhu čtení se přikláníte tu k jedné, tu k jiné verzi. Autor si s vámi zahrává a když už si myslíte, že víte, kam směřuje, tak máte pocit, že udělá odbočku a vyprávění směřuje jinam, abyste na konci zjistili, že ta otočka byla jen ve vaší mysli. Kresba nemusí být pro někoho na první pohled líbivá, ale k příběhu se hodí a celkové výtvarné pojetí knihy dotváří jakousi neuchopitelnou znepokojující atmosféru, která na mne z knihy po celou dobu čtení dýchala. Za tento výborný český komiksový počin dávám palec nahoru. Moc jsem si čtení užil.
Tak tady bylo potěšení už jen knihu dostat do rukou a jen ji držet, listovat si v ní a užívat si obrázků, aniž bych se věnoval ději. Řádně tlustá bichle plná krásných kreseb, u nichž autoří nešetřili s fantazií:). Ale je to sci-fi? Není to sci-fi? Asi ne - sice jsou tam mnohé mimozemské světy a nespočet vesmírných bitev, ale jsou to pouhé kulisy pro vyprávění příběhu rodu Castaků - největích válečníků ve vesmíru Metabaronů. Co osoba, to hodně originální příběh, k čemuž přispívá i autorův styl, kdy neplatí žádná pravidla a k dosažení nějakého vypravěčova cíle jsou bez jakéhokoliv vysvětlení využívány do té doby nezmíněné prostředky. Ale pokud na tuto autorovu hru přistoupíte, tak si Metabarony jistě užijete.
