Pokud bych měl shrnout příběh v pár větách, tak by mi z toho zas až tak originální vyprávění nevyšlo, ale Lemirova práce s jednotlivými postavami je opravdu výborná. Každá postava se svými radostmi, traumaty, vzpomínkami na minulost, nadějemi, … je do posledního kousku svého chování uvěřitelná a i když se těžko dá napsat, že jsou to kladné postavy, tak si je rychle oblíbíte (tedy samozřejmě ne všechny). K tomu si přidejte atmosféru stísněné kanadské mrazivé zimy, kdy vám křoupe sníh pod nohami (úplně jsem to při prohlížení těch obrázků slyšel), někde v opuštěné části země. Kresba využívající především modrou a bílou (v níž o to více vynikne rudá barva krve) se k vyprávění výborně hodí. Každý výraz tváře je plný emocí, každá na první pohled nicneříkající kresba krajiny dotváří nádech příběhu, který by právě bez těchto krajinek nebyl tím, čím je, tj. skvělým vyprávěním o mezilidských vztazích.
Tak tahle série šlape. Sice je to trochu odbočka z kurzu nastaveného předchozími knihami, ale souběžné vyprávění ve dvou časových liniích s mnoha podobně vyznívajícími obrázky autoři zvládli opravdu dobře. Stejně jako Bullseye jsme potřebovali zjistit Frankovu minulost, abychom ho dokázali lépe poznat a chápat. Člověk poznamenaný válkou, kde pozbyl většinu citů - živná půda pro to, aby se z Franka Castla stal Punisher.
Toto není jeden šťavnatý steak v podobě dlouhého příběhu, jako v případě dalších jiných Sin City knih ale "pouze" kupa malých delikates, které se dají konzumovat i samostatně, ale mnohé vyniknout o něco více právě spolu se steakem. Jasně, že se tam najdou i slabší kousky, ale pořád je to vše na vysoké úrovni s výbornými pointami. A kresba mi přijde kniha od knihy lepší (a ženy kniha od knihy krásnější).
Jeden z vrcholů celého Sin City univerza. Jasně rozdělené role kladného a záporného hrdiny, přičemž především Hartigen je hodně propracovaná postava, které nelze nedržet všechny palce, které najdete. Na druhé straně žluťák je skvěle odporný, že byste si o něj ani kolo neopřeli a úplně cítíte ten nechutný smrad, který se z něj musí linout. Takže potěšení z jeho nepěkného konce jen žlutě stříká okolo vás. Kresba mi přijde díl od dílu lepší a lepší a využití další barvy je až překvapivě dobré. Naprostá čtenářská radost.
Pointa příběhu mi přišla od začátku odhadnutelná a tak tentokráte pro mne bylo vyprávění bez větších zvratů. Jinak ale samozřejmé stále je to zábava ze Sin City se vším, co k tomu patří a setkání s Miho a Dwightem vždy potěší - tedy alespoň mne, například u některých jedinců z italské mafie na to asi bude panovat jiný názor.
Slabší než předchozí díly, ale pořád je to Sin City se vším, co mám rád - depresivní, krvavé, plné soubojů a krásných holek, s kterými si není radno zahrávat a přesto originální v zápletce. Dwight je ten správný chlap na šikmé ploše, který má stále jednu nohu v hrobě. A pak je nutno zmínit nezapomenutelnou Jackieho "hlavu Medúzy" s částí pistole zaseknuté na čele , stejně jako jeho návštěvu záchodu a první seznámení se s Dwightem.
Super noirová záležitost. I když mám asi Drsné sbohem radši (prostě Marv:)), tak zde je propracovanější kresba i psychologie postav. Ava je ta pravá femme fatale, která si s chlapy jen hraje a ti jsou pro ni schopni udělat cokoliv a oddělat kohokoliv. Dwight pak přes svou drsnost zakrývá citlivá zranitelná místečka, kterých samozřejmě Ava využije. Ale tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se bouchačka neudrží v klidu. No jo, prostě Sin City.
Zpočátku mne kniha moc neoslovila. Poměrně surrealistické, aniž bych se chytal, jaký je smysl vyprávění. Ale postupně se příběh stával ucelenějším a čtivějším, takže se celkem těším na pokračování.
Tak tahle noirová komiksová klasika se neomrzí. A v tomto případě nejen kniha, ale i film, který je hodně doslovnou adaptací příběhu, takže při čtení před očima vyskakuje neohrožený Marv v podání skvělého Mikeyho Rourka celý polepený náplastmi, mající zálibu v kabátech a dychtící po pomstě za smrt Goldie, která se za jedinou noc stala jeho životní ženou. Z celého Sin City je Drsné sbohem jedno z nejlepších, takže vedle Marva se nedá zapomenout ani na tichého Kevina, který nehlesne ani při brutálním konci, který mu přichystá Marv.
Tak toto se mi hodně líbilo. Za mne od Vybírala zatím nejlepší kniha (ještě jsem se nedostal k četbě Murény). Příběh je zasazen do v poslední době celkem oblíbeného a hojně využívaného prostředí Vikingů, ale vyprávění by mohlo stejně dobře fungovat i v jiných kulisách. Občas jsem se v duchu ptal, zda k základní dějové linie není přidáváno až příliš odboček, z nichž hlavní hrdina vždy na poslední chvíli mnohdy spíše jakoby náhodným přičiněním někoho dalšího vyvázne vítězně, ale ono se to tak příjemně čte a kniha je tak krásně zpracovaná (pěkná kresba ve velkém formátu na kvalitním papíře), že jsem na tento autorův styl téměř bez výhrad přistoupil. Závěr navnadil na možné pokračování, na které bych se rozhodně těšil.
Kresba super, to byla pastva pro oči, ale příběh je ze strany Joda v jiných aranžích opakování vlastních témat z jiných jeho knih. Asi pokud by to byla pro mne první, druhá kniha od Joda, tak bych k tomu neměl připomínek a byl bych s příběhem hodně spokojen, ale takto mi to trochu vadilo. škoda, že příběh není dokončen, z náčrtů to vypadá, že pokračování mohlo být hodně pěkné.
Trošku pomalejší tempo vyprávění, v některých částech poměrně surrealistické a retrospektivní, vysvětlující některé nezbytné detaily z Hellboyových dobrodružství, s jejichž odkazy se můžeme setkat v průběhu jiných příběhů s Hellboyem. V této knize nejde jen o podivná místa, ale jak je Mignolovým zvykem, je zde i dostatek podivných postav, které mají s Hellboyem rozličné záměry. Ačkoliv by to zpočátku mohlo vypadat, že Hellboy se nechává vláčet osudem nakonec každá postava dospěje k poznání, že s Hellboyem je těžké (vlastně nemožné) si zahrávat. Podle epilogu to vypadá, že zvolnění vyprávění bylo jen dočasné a že v dalším pokračování se zřejmě dočkáme větších soubojů.
U Žoldnéře bude příběh vždy na druhé koleji, ale vzhledem k tomu, že jde o cca 35 let starou knihu, tak to není zas až tak špatné. Každopádně i scénář u druhého dílu je oproti prvnímu pokračování lepší a slibuje, že by i v této oblasti mohl Žoldnéř překvapit. Ono i na tak omezeném rozsahu není možno očekávat velké zvraty a překvapení. Pokud jde o kresbu, tak tam není co vytknout. To je to, co dělá Žoldnéře něčím, co byste určitě neměli minout. Pro milovníky fantasy kresby povinnost:).
Aaron plynule navazuje na první knihu a z nastoleného trendu neustupuje ani o píď, možná naopak ještě přitvrzuje. Z Bullseye je psychopat, že by mu Joker mohl závidět a ani Frank se nechová jako někdo, podle něhož by bylo možno psát příručku pro mladé gentlemany - dokonce i mrtví či zranění policisté již nejsou pro Franka tabu. A vypadá to, že to hlavní nás teprve čeká. Ennisovu sérii jsem zatím nečetl, takže pro má očekávání dosud laťka není možná tak vysoko, a proto jsem s tímto pojetím Punishera spokojen. Ale musím souhlasit s jinými recenzenty - i mne kresba, která mi v prvním díle nevadila, tentokráte rušila a maličko snižovala nadšení z knihy.
Pro mne byla kniha hlavně nostalgií za něčím, co už se nikdy nemůže vrátit. Červeňákovi vzpomínky na různé okamžiky, které prožil s Rychlými šípy, moje vzpomínky, kdy jsem se dostal k prvním hodně osahaným sešitům, které na mne působily jako zjevení, kdy jsem jednotlivá dobrodružství hltal s očima navrch hlavy a záviděl, že takové příběh neprožívám sám. A jak autor v doslovu zcela vystihnul "Je mi smutno. Snad z Červenáčkova příběhu, snad že už si nikdy nepřečtu Rychlé šípy dětskýma očima a poprvé. Snad že je knížka opravdu hotová, snad že něco skončilo, snad že ta bílá oblaka na obloze plují rychleji a rychleji.". Nakonec si toto pomalu musí uvědomit i Červenáček.
Koncept příběhu není nikterak originální, ale i tak se zde najdou atributy, které vyprávění posunují přece jen na jinou kolej. Jednotlivé postavy si v celé knize moc radosti neužijí, takže vyznění je takové neradostné odcházení. Velkým plusem je krásná kresba, která o to více vyzní díky velkému formátu knihy, takže i když kniha nemá moc stránek, strávil jsme s ní dost času právě užíváním si jednotlivých obrázků.
Ani jedna povídka není špatná, ale rozhodně by lépe vyzněly, pokud by byly rozvinuté do delších příběhů. Takto to je většinou jen nastřelení námětu a rychlé vyřešení problému, aniž by byla dostatečně vybudovaná atmosféra, udělala se větší a složitější zápletka, případně, aby se více pracovalo s postavami (což je škoda, protože právě náznaky pocitů hrdinů ÚPVO naznačují velký potenciál). Slabší 4 hvězdičky.
Přemýšlím, komu je kniha určena a myslím, že především mladším čtenářům, kteří se ve zkratce chtějí dozvědět něco o historii Ruska (Sovětského svazu) první 1/2 20. století a seznámit se s jeho hlavním představitelem Stalinem a aby je těch 100 stran příliš nenudilo, tak jim k tomu autoři přibalili i nějaké ty humorné repliky. Z tohoto pohledu OK, ale asi ne všem se tento tvůrčí přístup bude líbit. Pokud jde o obsah, tak není samozřejmě možné na 100 stranách obsáhnout všechny důležité události ze života osoby, která takovým výrazným způsobem zasáhla do dějin, ale přesto mi to občas přišlo až moc zkratkovité.
Doctor Strange je sympatická postava, Aaronovo pojetí mne bavilo, zakončení jeho runu bylo OK, jen mi po dočtení poslední knihy připadají některé pasáže podobné pasážím v předchozích dílech a celkově tato kniha nepřináší k této postavě nic moc nového. Celá série byla fajn, ale asi dobře, že už Aaron končí. Jsem zvědav, s čím přijdou noví autoři.
Tak toto mne moc neoslovilo. Užívání na přeskáčku časových rovin mi přišlo zbytečné - nemělo to žádnou přidanou hodnotu a o nějakém tom zapadnutí všech koleček do super hodinového stroje se mi může jen zdát. Jak ž jsem psal u první půlky - základní nápad s nesmrtelnými rozhádanými bratry, kteří se mohou převtělovat, má velký potenciál. Ten však bohužel z mého pohledu nebyl dostatečně využit. Chtělo to časově lineární děj s méně různými místy, kde se příběh vypráví a větší důraz na popis vztahu obou bratrů. Neurazilo, ale ani nijak závratně nepobavilo. Alespoň, že kresba byla fajn.
Nějak úplně nevím, co si o tom myslet. Je to zatím jen v polovině, tak se mi hůře hodnotí. Má to být bratrovražedný souboj, ale zatím k žádnému boji nedošlo. Dějové linky probíhají v několika časových obdobích, ale přesný důvod, proč tomu tak je (pokud pominu, že to ukazuje bratry, jak přežívají v různých tělesných schránkách), jsem zatím nepochytil. Základní nápad mi přijde dobrý, tak jsem zvědav, zda potenciál bude využit, v první knize tomu tak nebylo, ale to ještě nemusí nic znamenat.
Povídání k jednotlivým "legendám" mi přišlo špatné. Ne moc vysvětlující a propracované, spíše snůška všelijakých všude možně pochycených zpráv - to je snad i škoda číst, protože moc informací z toho nedostanete. Alespoň některé komiksové příběhy měly na konci pointu či vtipné zakončení, ale nejsou schopny zachránit celkové vyznění knihy.
Sice to nemá až takovou atmosféru jako první kniha, ale určitě je to lepší než předchozí spíše povídkový díl. Škoda, že tu není moc běsů, ale alespoň oblíbení chlapec bez kůže a Zatracenec čtenáře potěší. Co pro mne knihu povyšuje, je kresba Tylera Crooka - je skvělé, že i pro spíše hororový příběh autoři dokáží používat sytých barev a když je prolita krev, tak je krásně rudá:). Série mne baví, jen mám občas pocit, že Charles Bunn úplně neví, kam s příběhem dále, takže občas vytáhne z klobouku zajímavé postavy, jichž se tak nějak zbytečně rychle a jednoduše zbaví (jako na konci tohoto vyprávění). Ale možná, že tomu je úplně jinak, což snad poznáme v dalších dílech. Mám rád v každém pokračování bonusové krátké příběhy, naopak přípravný scénář mne neoslovil a zase bych si musel postesknout jako v minulém díle, že za těch peněz je jen málo muziky.
Kdo není fanoušek seriálu, tak asi ne vše z knihy pro něj bude pochopitelné. No a pro fanouška seriálu to nude osvěžení první řady, ale nedozví se nic moc jiného, než už věděl - spíše se podívá na některé scény z jiného úhlu pohledu, což mi však přišlo málo. Vykreslení druhé strany bylo fajn, to bylo na celém tomto "díle" zřejmě to nejlepší.
Nečetl jsem původní knihu, neviděl jsem seriál. Takže má očekávání se odvíjela spíše od znalosti Gaimanova stylu psaní. První kniha má pomalejší tempo, s mnohými odbočkami do historie a kromě příběhu hlavních protagonistů je zde spousta postav, které se zatím jen mihly dějem. Vyprávění má atmosféru, ale zatím je to spíše rozehrání určité hry, u níž dosud nebyla plně vysvětlena pravidla a nebyli představeni všichni hráči, tak uvidíme, co přinese pokračování.
Příběh není nijak převratný (ale co byste chtěli na pár desítkách stran třináctidílné série), avšak na druhou stranu neurazí a pobaví. takže tu máme prostředí dvou světů, nahé krasavice, které je nutno nasazením vlastního života zachránit, draky, s jejichž pomocí (případně s pomocí částí jejich mrtvých těl) se dá překonat nejedna obtíž, intriky, tajemný kult, … Když to takto vypíšu, tak si říkám, že toho nakonec nebylo málo. K tomu všemu jako bonus dlouhý doslov autora. A především nádherná kresba - tady jsem se kochal každým panelem. Moc jsem nečekal (i s ohledem na stáří komiksu), ale nakonec jsem byl hodně spokojen.
Tentokrát jde spíše o povídky, které alespoň prozatím nemají velký význam k hlavnímu dění, ale jsou zde určité náznaky, že by tomu tak být ve všech případech nemuselo být. Nejvíce se mi líbil sešit dvě a tři, věnující se Berenice a Hadilovce. Naopak hodně se mi nelíbil poslední sešit - ošklivě nakresleno a ani příběh nezaujal. Tím se hodně sráží potěšení z celé knihy.
Ještě bych ocenil krátké příběhy na konci. Vypointovat jednostránkový příběh bývá obtížné a zde se to vesměs podařilo.
Přesto si říkám, jestli za čtyři sešity a bonusy není za hodně peněz málo muziky. Ještě, že kupuji knihy od CC v akci, to se pak ještě dá snést.
Příběh by sám o sobě nebyl zas až tak špatný, ale ta kresba byla pro mne tak rušivá, že jsem si těžko budoval nějaký vztah k jednotlivým postavám a bez toho se vývoj děje hůře prožívá. Ze zvědavosti dám i pokračování, ale i při sebelepším druhém díle při stejné kresbě z toho pro mne bude větší čtenářský zážitek.
Hlavní hrdina jako režisér a herec v hlavní roli divadelní hry, v níž má od začátku promyšlené role jednotlivých postav a využívá je spolu s jím vytvořenými kulisami k vytvoření příběhu vedoucímu k závěru antických rozměrů. Autor se nebojí na svou inspiraci divadlem poukázat a jako už tradičně u Moorea jsem určitě nepochytil všechny odkazy. Pomsta zde není cílem, ale pouze nutným mezikrokem v cestě za vyššími metami. Totalitní Anglie (ale mohl to být i jakýkoliv jiný stát), jež k tomuto řádu dospěla z počátku možná dobrými úmysly, které se však změnily ve snahu o udržení moci za každou cenu a likvidující každého, kdo neplave v hlavním proudu. Sice občas až moc vysvětlující, ale pořád nadčasové. I když především v době vzniku to musela být skutečná pecka.
Povedena kresba vytváří až snovou atmosféru tohoto hororového příběhu. Trochu mi vadilo, že Abe je spíše jen pasivním přihlížejícím událostí odehrávajících se v jeho okolí - myslím, že by mu slušelo větší zapojení do akce. V první samostatné zakázce bez Hellboye spíše bojuje s vlastními pochybnostmi než s okolím.
Za mne asi dosud nejlepší díl. Tolik fantazie, které se zde vejde do jedné knihy (a mnohdy jde o skvělý nápad, jenž je využit jen okrajově) se ne vždy vidí. Vyprávění není komplikované, takže rychle ubíhá a naši hrdinové jdou z jednoho dobrodružství do druhého. Vše doprovázeno pěknou kresbou. Jedna z nejlepších dětských komiksových sérií.
Další povedený příběh od Xaviera Dorisona využívající jeho oblíbenou šablonu osamělého hrdiny, který pro nějaký důvod (čest, pomsta, slib, ...) neváhá nasadit život, aby dosáhl svého cíle. Dorison však vždy dokáže vytvořit nové kulisy, v nichž se jeho příběhy odehrávají a těchto kulis využít k dobrodružnému a napínavému příběhu. Ne jinak je tomu i u Mistra meče a knihu mohu jen doporučit.
Tak toto mne zklamalo. Přesunutí z temné viktoriánské Anglie do westernového prostředí se úplně nepovedlo. Sevřené kulisy Londýna vyprávění svědčily více než rozlehlé pláně Divokého západu a především samotný příběh hodně pokulhával bez napětí, překvapení a pomáhal si málo uvěřitelným náhlým zjevením postav. Ani kresba nepomohla, sice není špatná, ale k Mignolově stylu se podle mne nehodí.
Tradiční Mignolovské schéma neohroženého jedince bojujícího se všemi (ne)možnými nestvůrami na hranici sebeobětování. Ve srovnání s Baltimorem mne to bavilo méně a především hlavní hrdina mne nechával chladným a nepřirostl mi k srdci. Ale jinak pořád zábavné čtení se skvělou kresbou.
Opět jsem knihu hltal se zvědavostí stránek a panelů příštích, ale asi o trošku méně dychtivě, než u knihy první. Už tady není takové to objevování zcela nového neznámého, ale je to spíše o vztahu dvou povahově protichůdných sester, k nimž se přidávají hejna běsů.
Konec mi přijde takový skutečně ukončený, jako by nemělo již býti pokračování, tak jsem zvědav, kam se příběh bude posouvat dále. Jinak kresba stále hodně dobrá
Tak tady jsme litoval, že kniha obsahuje jen čtyři sešity. Byl jsme napjat, jak bude příběh pokračovat, takže jsem dychtivě otáčel stránku za stránkou a najednou byl konec. Resp. za koncem byla ještě velká kupa bonusů, které jsem si rovněž vychutnal.
Nejsou běsi jako běsi - někteří jsou hodní, někteří zlí, někdy jsou běsi v lidech horší než ti běsi skuteční. Rozhodně nejvíce mne zaujal chlapec bez kůže/kůže bez chlapce a největší běs hovořící s výrazným nářečím.
Jako rozjezd série to fungovalo dobře.
Česká variace na "Revoluce požírá své děti". Člověku snad ani není líto Slánského, protože i on byl jedním z tvůrců této komunistické mord mašinérie, ale spíše je smutné, jaká doba tady panovala a že pohrobci takových lidí tady u nás mohou nyní spoluvládnout. Ze série Češi snad nejlepší kousek. Jen jsem měl občas problémy s obličeji, kdy jsem si ne vždy byl jist, o kterou postavu se jedná.
Skvěle vykreslený postapo Marvel svět, který si rozparcelovalo několik postav a kde lidský život nemá zas až tak velkou cenu. Logan už není Wolverine a vlastně nikdo, koho z Marvelu známe, již není tím, čím býval. Cesta Logana tam a zase zpět je plná zvratů, napětí, hlášek, mrtvol a celkového rozkladu světa. Přitom to má ale celé skvělé tempo, kde se ani chvíli nenudíte. Vše podtrhují krásné velké akční panely. Millar opět nezklamal a já se královsky bavil.
Líbilo se. Více akčnější než jednička, trochu méně tajemna. Zlých elfů přibývá (a hlavně jsou nasazováni ti nejschopnější a všeho schopní), ale naštěstí je tu lišák Rudovous, který vyrovnává misky vah a spolu s Navinem, Emily a jejím amuletem a spoustou dalších přátel tak mohou překonávat i ty největší překážky a zažívat přitom nezapomenutelná dobrodružství. Skvělá dětská komiksová kniha, která neurazí ani dospělého.
Několik postav mne bavilo (především SheHulk, Ghost Rider, Thor), pár hlášek také pobavilo, ale jinak mne takovéto mlátičky, kdy pár postav je schopno zlikvidovat cokoliv, nebaví. Tentokrát tomu nepomohla ani kresba, která je občas nepřehledná a celkově pro mne nijak zvlášť atraktivní.
Zase jednou DCKK, které stojí za to. Pro mne nová hrdinka Huntress na cestě za překonáním svých traumat z minulosti v kulisách mafiánského boje o ukrojení co největšího koláče z nelegálních zisků. Spíše než Batman, který je tam skoro jen do počtu, je další důležitou postavou Question a závěr mezi Huntress a Questionem je opravdu povedený. Není to čistých 5, ale přesto jsem se k nim pro některé silné pasáže přiklonil.
Brubakerův příběh byl dobrý, ale on má tak vysoko nastavenou laťku, že jsem čekal zase nějakou nezapomenutelnou pecku a to tedy bych takto nehodnotil. Ale rozhodně je to čtivé, pěkně nakreslené a Joker vytahuje své nejlepší karty, s nimiž rád s Batmanem hraje.
V druhém příběhu si tradičně neuchopitelný Morisson k sobě přibral neuchopitelnou McKeanovou kresbu, z čehož vzniklo atmosférické depresivní hororové dílo, které je dobré si přečíst vícekráte - nevím, zda jsem napoprvé pobral všechny detaily a myšlenky. Ale jo, líbilo se hodně.
Příběh má vše, co bych u Conana čekal - epické bitvy (kde mečem useknutých hlav či končetin je jak hub po krvavém dešti), zrada a na to nevyhnutelně navazující pomsta, spoře oděné ženy, neznámé světy, mezi nimiž Conan putuje v touze za poznáním a slávou, civilizace ovládající a využívající jiné národy. Oproti úvodnímu dílu mne v této knize tolik nechytla kresba, celkem jsme si na ní dlouho zvykal, což se nakonec podařilo. Nejhůře se mi asi zvykalo na samotného Conana, který mi vedle válečníků Vikingského typu na některých obrázcích přišel jak špatný příklad transvestity.
Origin Conana je pojat celkem civilně a ačkoliv Conan hned od počátku vyčnívá nad svými vrstevníky (a vlastně nejen nad nimi), tak jeho cesta k velkým činům je poměrně trnitá a pro začlenění do společnosti jsou Conanovi schopnosti spíše na překážku. Vyprávění Conanových osudů není až tak přímočaré a zisků a ztrát Conan hned na začátku zažije nemálo a emocí je v příběhu daleko více než jsem očekával.
A rozhodně bych nechtěl opominout kresbu, která se ke stylu vyprávění skvěle hodila. Podle toho, jak jsme nahlédnul do další knihy, tak tato je rozhodně lepší.
Zasazení superhrdinů do reálií konce alžbětinské doby se mi líbilo hodně. Využití charakteristických rysů jednotlivých postav se někde povedlo hodně (např. Fury, Daredevil), někde moc využito nebylo (především Spiderman), někde bylo celkem překvapivé (Cap - ale nakonec mi přišlo jeho pojetí výborné). Kdyby ale bylo na mé volbě, tak bych příběh nepropojoval s naší dobou. Každopádně se jedná o originální vyprávění se skvělou kresbou, kdy rytinový styl jednotlivých obálek navozuje tehdejší dobu. Za mne spokojenost.
Hezký emotivní příběh s nádechem tajemna a plný různých symbolů a náznaků. Asi někdy později zkusím knihu přečíst znovu a jsem zvědav, co nového objevím.
A především musím ocenit kresbu - mám rád černobílou kresbu, kde každý obrázek je příběhem sám o sobě a kde můžete každý obrázek dlouho zkoumat a objevovat další detaily díla.
Mělo to spád, mělo to myšlenku, která se dala pochopit a jestli to mělo sloužit jako DC předěl, tak za mne OK. Raději něco takovéhoto, než nějakou bezmyšlenkovitou rubačku každého s každým. Škoda, že příběh není rozpracovanější, ale některé věci jsou zřejmě řešeny v jiných knihách (například střet Wonder Woman a Aquamana, který je prvotním hybatelem událostí tady vlastně je jen pozadím pro něco jiného), ale příběh funguje i takto samostatně.
Pěkný noir příběh na zajímavém pozadí Výmarské republiky. Skvěle k tomu seděla černobílá kresba podtrhující celkovou atmosféru doby, ale i vnímání samotného příběhu mladého ambiciózního policisty, který se dostane do soukolí protichůdných zájmů přívrženců budoucí Třetí říše, policie, podsvětí … a ještě musí řešit spoustu soukromých trablů. Na to, že se jedná o adaptaci celkem rozsáhlého románu mne překvapilo, jak s málo textem si adaptace vystačila a přitom jsme neměl pocit, že bych byl o něco ochuzen.
