Tokijský ghúl #12
CREW1. vydánílistopad 2018série Tokijský ghúl 12/14
3.3
...
...
...
...
+ 5 dalších ukázek
Koupit
Ken Kaneki konečně dostává to, po čem celou tu dobu toužil – odpovědi, ze kterých si může poskládat celý obrázek o tom, co se mu přihodilo, a kým vlastně je. Není však jediný, komu se náhle otevřou oči. Inspektor Amon se shodou okolností dozvídá zásadní informaci o ÚPG, která otřese jeho jistotou a vírou v organizaci, jíž zasvětil svůj život.

Scénář
Sui Ishida
Art
Sui Ishida
Obálka
Sui Ishida
Lettering
Karel Petřík
Překlad
Anna Křivánková (hotate)
Redakce
Filip Gotfrid, Boris Hokr
CdbID
7380
Žánry
detektivka, horor
ISBN/ISSN
978-80-7449-521-2
Vazba
lepená v měkkých deskách
Formát
128 x 182 mm
Hmotnost
232 g
Tisk
černobílý
Stran
204
Původní cena
199 Kč
Originál
Tokyo Ghoul #12 (Shueisha Inc., 2014)
Jde vidět, že se to už chýlí ke konci a jsem za to rád. Celkově nemastné neslané, ale zase tento díl je o dost lepší než předchozí. Je to taková ghulí telenovela, velké štěstí, že to čtu v době, kdy už vyšly všechny díly. Kdybych na pokračovaní měl čekat 3 měsíce neměl bych z děje vůbec nic.
Tokijský ghúl #12 - Obsahově velmi nabitý díl, který sráží na kolena až poslední dvě kapitoly s absolutně zbytečným vyústěním, které pohřbívá nějaký větší smysl hned tří předchozích knih. Kaneki svým pátráním v tajemné minulosti svých přátel a známých totiž zjišťuje, že jeho cíl vlastně nikoho až tak nezajímá a v pozadí událostí jde všem o někoho úplně jiného ... Za mě 2*!
// Společný komentář ke všem dílům. Obsahuje lehounké SPOILERY //
Na sérii jsem se vcelku těšil (námět super, prvotní zápletka taky) a vcelku to i vypadalo dobře, ale podle mě se to zase dostalo do té typické mangové rozplizlosti, kdy se kupí stránky, kapitoly a celé knihy a zas tak moc se toho neuděje. Pořád souboje na život a na smrt, ale nakonec se stejně oba válečníci rozlezou každý do své zotavovny. Komentáře zde na comicsdb jsem si četl až po přečtení celé série, takže ten názor, že souboje jsou strašně nepřehledné, jsem si vytvořil sám. Šlo to až tak daleko, že některé kratší souboje jsem prostě přeletěl očima a až na konci jsem se z bublin snažil vydedukovat, co kdo komu udělal. Úplně to křičí třeba v porovnání s Gantz, kde jsou klidně za kapitolu dvě citoslovce a tři výkřiky, ale člověk prostě ví, co se komu stalo.
Další věc, co mě žrala, jsou ty betlémy postav, chvílemi to vypadá, že se autor rozkračuje k sáze minimálně rozsahu Hry o trůny. A ten konec nekonec... aspoň trochu zakončení si těch čtrnáct knih zasloužilo. Dávám všem dílům tři hvězdy, těm, které mě zaujaly trochu více (1, 7, 8) pak čtyři.
Díl o něco lepší, než předchozí, přesto byl ale takový utahaný, uloudaný a zaměřoval se spíše na rozvíjení vztahů mezi postavami a odhalování jejich minulosti. Co mě mile překvapilo byla minulost pana Jošimury a shledání Kanekiho s Rize, které neproběhlo tak, jak si Kaneki zrovna představoval. Flashbacky Jomy a Uta byly zábavné a považuji je za nejlepší kapitoly v této knize. Naopak jakýsi „vztah“, který se tu rýsuje mezi Kanekim a Tókou je mi silně proti srsti, stejně jako Kanekiho návrat k dobré a citlivé dušičce, která se chce vrátit k práci v Anteiku. Kresba je ale vyloženě pastvou pro oči a na všechny větší panely se nemůžu vynadívat - opravdu krása! Konec knihy slibuje velký střet a konečné rozuzlení, které se pravděpodobně protáhne na poslední dvě knihy, tak jsem zvědavý, jaké bude celkové zakončení (a tím pádem i následné vyznění) celé série. Po posledních dvou silně průměrných volumkách z toho začínám mít celkem obavy...
Trochu slabší než minulý díl, ale pořád dost dobré, bavila jsem se. :-) Nejvíc jsem asi zvědavá, co se ještě vyklube ze spisovatelky Sen Takacuki a jak se teď bude chovat můj oblíbený Amon. Akorát Tóka mi strašně lezla na nervy, nemám ráda tyhle tsundere typy... -_-
Musím zmínit, že obálka tohohle volume je strašně super.

A taky se setkáváme s jedním problémem, který se už jednou objevil (tuším někde kolem 5. volume), je jím nesouhlasící název kapitoly v obsahu a u reálného začátku kapitoly. Nevím, jestli si jen já všímám takových věcí, ale tentokrát to byla kapitola #120, která je v obsahu pojmenovaná jako „Tóka", ale reálně se jmenuje „Vejce černé kozy". Musela jsem si rýpnout. :-D Ale přijde mi, že oproti středu série se kvalita příběhu fakt zlepšila, mám ze čtení mnohem příjemnější pocit. :-)
páni. části s poezií byly tak špatné. něco tak sračkového a nevtipného jsem už dlouho nečetl. co se týče samotného děje, tak už mi začíná lézt na nervy. pokud se tomu vůbec dá říkat děj. hlavní hrdina mění své cíle a rozhodnutí jak spoďáry. má dost síly a informací, aby mohl pro sebe a své přátele udělat něco hodnotného. udělat pro ně něco, aby se už nemuseli bát Aogiri nebo Holubic, ale ne. místo toho si řekne "seru na všechno, budu pracovat v kavárně a možná mi ho pak Tóka jednoho dne pohoní". nesnáším, když hlavní hrdinové nepřevezmou iniciativu a jenom pak reagují na všechno špatné, co se jim přihodí. to není jak Luffy z mangy One Piece. i když ho spousta lidí nemusí, tak jedno se mu musí nechat. on vždycky ví přesně, co má dělat. nenechá si od nikoho srát na hlavu a když mu stojíš v cestě nebo ohrožuješ jeho posádku, tak ti rozmlátí držku tím nejlepším možným způsobem. chtělo by to více takových hrdinů.
Pomalu se blížíme ke konci. Válka vrcholí. A i když se zdá, že ghúlové v okrsku 20 vyhrávají, ÚPG mají jedno eso. Smrtící holubici Kišó Arimu. Labužník bere na procházku malou Hinami a mezi tím se vrací do kavárny Anteiku Kaneki i s přáteli. A pan Jošimura odhaluje svou minulost, ve které hraje velkou roli i Jednooká sova.
Vskutku velkolepe dejove zvratky. Nebyt upozornen na fakt, ze serie ma jen 14 dilu, tak uz bych do toho nesel. Oproti minulemu dilu se to celkem dalo cist, ale fakt, ze je mi porad uplne jedno jak to dopadne, hovori za sve.
50%
scarface: diky za upozorneni. Jeste to promyslim.
Jen upozorňuji že to má čtrnáct dílů, čili vám chybí dva díly do konce.
Jedna ze serii, se kterou koncim (nazajimave, zbytecne ukecane, nikam nevedouci). Dejte mi nekdo prosim vedet, pokud by se to dramaticky zlepsilo. Diky!