Češi 1948 #04: Jak se KSČ chopila moci

Únor 1948. Velká chvíle premiéra Klementa Gottwalda. Dvanáct demokratických ministrů jeho vlády podává demisi s vidinou, že Gottwald padne a prezident Beneš jmenuje prozatímní úřednickou vládu, která zemi dovede k předčasným volbám, v nichž už by komunisté rozhodně nevyhráli. Během několika rozhodujících dnů se ale tento taktický manévr ukazuje jako politická hloupost a hrubé podcenění protivníka.

Všech devět dílů vyšlo také souborně v okrasném boxu pod ISBN 978-80-204-4479-0 Ocenění Muriel 2017 v kategorii Nejlepší kresba.

Scénář: Pavel Kosatík
Art: Karel Osoha (K-Os)
Redakce: Jana Bromová, Vojtěch Čepelák, David Pazdera

CdbID: 6377
Žánry: historický
ISBN/ISSN: 978-80-204-3728-0 (Česká televize)
978-80-204-3728-0 (Mladá fronta)
Vazba: lepená v měkkých deskách
Formát: 185 x 250 mm
Hmotnost: 410 g
Tisk: barevný
Stran: 128
Původní cena: 299 Kč

Fry23.2.2017 18:33Češi 1948 #04: Jak se KSČ chopila moci

Češi 1948 #04: Jak se KSČ chopila moci - Suverénně jedno z nejzajímavějších období minulého století českých dějin ... Nemám moc zájem číst o meziválečném období, ani mě nijak extra nezajímá druhá polovina dvacátého století, s kterou je spojen i vznik samostatné České republiky. Ale právě situace kolem roku 1948, mě docela zajímá a vzhledem k tomu, že patřím ke generaci, která se narodila až po roce 1989, tak se můj zájem o toto téma stále více prohlubuje. Komiks je navíc vyprávěn chytlavou formou, některé vsuvky a i vedlejší linie o boji za klubovnu rozhodně nepůsobí rušivým dojmem a kresba pana Osohy je k danému tématu více, než jen zdařilá. Navíc, kdy jindy číst o 'Vítězném únoru', než právě v únoru? ... Za mě 4*!

George Walker Bush18.1.2017 13:30Češi 1948 #04: Jak se KSČ chopila moci

"Naši demokraté... víte, myslím si, že jejich největší a nejnebezpečnější iluzí je, že považují náš československý lid za demokratický."

Tak "konečně" poslední dílek do mozaiky v podobě velmi povedené série Češi pojednává asi o nejmrazivějším období české historie vůbec. Rozsahem jde o větší komiks a otázkou zůstává, zdali byl onen foglarovský motiv, který celé dílo natahuje, opravdu nutný, ale taková je zkrátka kreslířsko-básnická licence (podobně jako čarodějnické vsuvky, nebo jiné skrytější vtípky), která se v jiné podobě vyskytovala například i u benešovského dílu od Štěpánky Jislové. Kresba je velmi zdařilá, opět taková barevně příjemně instagramově vyblitá (ještě více nesytá než u Štěpánky) a "příběh" je dost silný sám o sobě. Ta zvláštně naroubovaná klubácká linie by podle mě mohla být rozpracována úplně v jiném autonomním díle a možná by mě bavila i číst.

A tak zatímco u Mnichova Beneš neměl skutečně příliš na výběr, v roce 1948 se mohl alespoň pokusit o odpor, šlo však o starého, nemocného a zlomeného muže. Jeho vlastní sebereflexe ke konci komiksu je zajímavá, místy možná dojemná, ale též i příliš alibistická a nabubřelá. Jeho vize socialistické demokracie byla a je prostě utopie a bullshit. Tehdy Edvard těžce zklamal a selhal... k doplňující četbě doporučuji knihu nedávno zesnulého historika Václava Vebera s názvem Osudové únorové dny 1948 (NLN, 2008).

Celkový dojem: 80%