Bosenský plackopes
Mot (Mot komiks, s.r.o.)1. vydání 2009
3.1
...
...
...
...


Scénář
Max Andersson, Lars Sjunnesson
Art
Max Andersson, Lars Sjunnesson
Obálka
Daniel Munoz
Překlad
Miroslav Pošta
Redakce
Viola Lyčková
ISBN/ISSN
80-86661-24-5
Vazba
lepená v měkkých deskách
Formát
220 x 165 x 11 mm
Hmotnost
302 g
Tisk
černobílý
Stran
112
Původní cena
260 Kč
Totálně Anderssonovsky ujeté. Není to úplně špatné, ale zdaleka ne lepší, než třeba Pixy nebo Kontejner. Na jednu stranu jsem se musel smát autorské verzi války v Bosně, na straně druhé z osobitého spojení reality se surrealismem běhal chvílemi mráz po zádech. Některým hrůzám prostě nelze čelit s jasnou hlavou a střízlivým rozumem.
I když dějová linie neohromí skrytými významy a neobyčejným poselstvím, je tu několik skutečně výborných nápadů a opravdu skvělých gagů. Ale jinak patří komiks především k těm, které si spíše vychutnají intelektuálové pohrdající běžnou komerční tvorbou. Průměrný čtenář jako já se u Bosenského plackopsa sem tam zasměje a následně na něj úplně zapomene.
Jojoj. Jak já sem se na tohle těšil a jak sem byl zklamanej. Pixy a Kontejner naprosto žeru. Ulítlá kresba, roztomilej příběh, takový ty drobnůstečky. Jenže tady...Kresba furt fajn, drobnůsteček které mě pobavily také dost, ale příběh je dost divnej. Hodně divnej a rozvleklej. Možná sem byl nepozornej a jenom to nepochopil. Třeba mi to někdo časem vysvětlí a já to dám znova a užasnu. Nicméně zřejmě i po pochopení bych nešel o mnoho nahoru. Bohužel tohle mě za srdce nechytlo. Raději si brzo znova přečtu Pixyho či Kontejner. Nemůžou bejt pořád vánoce...
Opět ta zvláštní, místy kubisticko potrhlá kresba podtržená absurdními motivy, kterou mám na Anderssonovi rád. Ale Kontejner je prostě lepší. Tady mě pobavila řada věcí, ale samotný příběh byl až na pár detailů nezajímavý k uzoufání. A slovníček na konci je lízlý humorem, ale také trochu zcestnou levicovou optikou.
Pixy i Kontejner jsou v zábavnosti o třídu výš. Neznám pozadí vzniku tohohle dílka, ale scénář vypadá na výsledek brainstormingu při nějaké pijatice. Nápady hodili na papír a po vystřízlivění se už nějakými dalšími úpravami moc nezabývali. Jinak zpracování, přeložená mapka všechno fajn, ale není to ono.
no......ehmmm......koupil jsme to hned na Komiksfestu 2010, protože Mot je třeba podporovat. Obálka je fantastická, ale z obsahu jsem minimálně rozpačitý. Je to celé taková bizarní slátanina, která se potácí odnikud nikam. Některé nápady asi přišly autorům zábavné a neotřelé, jako třeba Tito v ledničce, atd., OK - kdyby to byl nějaký marginální džouk pro dokreslení, ale na tomto vystavět celý příběh?? No a ta zmrzlina, to mě vyloženě iritovala. Kluky asi situace ohledně "humanitárního bombardování" a ostatní srandy, které se děly na Balkáně nenechaly chladnými a pokusili se reflektovat svůj pohled na tuto složitou situaci. Podle mého se jim to moc nepovedlo a vše aspoň zčásti zachraňují posledními stránkami s vtipným rejstříkem - za tento přidávám 25 bodů, jinak bych byl pod polovinou. Evidentně měli problém tuto zmatenou splácaninu dokončit, ale povedlo se a konec komiksu se tváří tajemněji než Hrad v Karpatech a snaží se vypadat, jako že je v tom něco "více". Nějaký vyšší smysl za dírou z papíru slepenou slinama plackopsů. No možná je, ale jestli ano, tak mne minul - ale totálně. Taky jsem nepochopil ty plackopsy. Že to kreslili dva lidi nejde poznat a graficky se mi to, kromě vsuvky, sumarizující dosavadní děj, líbilo. Takže jestli mi někdo někdy v životě vysvětlí, co to celé mělo vlastně znamenat, třeba hodnocení navýším, teď nemůžu dát více, protože místy jsem byl až nasraný:-)
Tato knížka mě čtenářsky utvrdila, že hlavní síla Maxe Anderssona spočívá hlavně ve zběsilé a neotřelé fabulaci. Té se tentokrát sice dočkáme v míře víc než hojné, ale čím víc nabírá "válečný deník" na zběsilosti, tím míň je srozumitelný. Intermezzo v polovině knihy ukázalo, že oba autoři tvoří metodou "budem plácat motivy, jak nám přijdou pod ruce… a nakonec z toho třeba něco vybředne.“ Inu, chlapci…nerad to říkám… ale nevybředlo. Děj vlastně nikam nedospěl a co chtěli oba básnici říci závěrem, to možná netuší ani oni sami. Počítám spíš, že ukončení poslední kapitoly probíhalo tak, že Andersson zahodil tužku a zahejkal "serem na to!“ No, jo. Já se nezlobím a v podstatě mi to vůbec nevadí. Takovej je prostě pravej underground. Největší mínus ale vidím v markatním snížení prahu zábavnosti. Zkrátka mě to celý ňák moc netankovalo…
Nejlepší na tom je, že to kreslili dva lidi a jejich práce se naprosto prolnula. Příběh startuje nadějně, dynamicky a dosti šíleně, prostě kvalita, kterou od Anderssona i Snujessona čekáme. Užijete si originální nápady až střeva trhající gagy, oceníte spoustu drobnůstek... Ale... Vypadá to, že poslední část byla dodělávána narychlo, později, bez nějaké zvláštní invence a konec je neurčitý, neukončený a hlavně neteplý neslaný (Kapisovými slovy). Prostě to vůbec není takové sádlo-máslo, jako Pixy a další díla... Je to takový scénáristický potrat.