5

V poslední době trpím mírnou averzí k nezávislému či řekněme artovému komiksu zejména tuzemské produkce. Už jsem toho přečetl nějak moc a raději si oddechnu u profi komerce. I přes tuhle neodbytnou náladu mi nezbývá, než konstatovat, že Magda je výbornej komiks.

Pro mě nejlepší část Brutto. Příjemná kresba na kterou se pěkně kouká a příběh jakmysmet. Neobyčejná obyčejnost. Tak bych to nazval .o)

Na některých českých tvůrcích a dílech (Nebel ad.) mě fascinuje, jak dokáží často vypodobnit klasického českého průměrného člověka se vším tím "obyčejným", co k tomu patří. Důsledkem je vždy taková mrazivá melancholická atmosféra. Tohle je další případ. Příjemná "jednohubka".

Vyborna jednohubka, ktera krom vymazleneho visualu, ma i prekvapive hlavu a patu. Obe casove linie pribehu jsou velmi prijemne pospojovane (obrazove prechody mezi nimi jsou slusny osvezeni misto ostrych strihu, kterych se clovek bezne u comicsu docka). Dialogy me trochu rusily, ta prehnana hovorovost vyjadrovani hlavni hrdinky byla na muj vkus trochu prehnana, aniz by to melo nejaky vnitrni duvod (teda, mozna jsem ho jen nechytil), skoro se chce rict "takhle nikdo nemluvi". Celkove rozhodne jedna z nejlepsich veci, co jsem za poslednich par let od ceskych autoru videl.

Na úvod - celé Brutto pro mě představuje velmi významný počin, jelikož se nesestává z pseudofilozofických uměleckých experimentů, jak jsme u většiny českých komiksů zvyklí, ale z děl komiksově vyzrálých autorů s propracovanou přehlednou kresbou a nápaditým scénářem. Také méně formální a svobodnější vydání v oddělených sešitech se mi zamlouvá, navíc každý autor si zde mohl umístit reklamu na vlastní uměleckou činnost (!).
První díl Brutta od Lely Geislerové je dle mého názoru povedený kousek. Nehodnotím jej tak kladně z důvodu nějakého mimořádného příběhu, který nijak zvlášť napřekvapí, ovšem především pro skvělou postavu Magdy. O této babě bych si klidně přečetl ještě nějaké další díly (co třeba sešitovky typu Voleman?), protože je nesmírně zajímavě vymyšlená a taky vtipně nakreslená. Začátek příběhu, ve kterém se upravuje, snídá chleba s máslem a zároveň obhajuje svou životní filozofii, se řadí k nejsilnějším momentům v příběhu. Pointa je sice zvláštní (vlastně se dá z většiny dost dobře odhadnout), ale mě rozhodně nezklamala.
Co mě trošku otravovalo, bylo zpracování. Geislerová je sice výborná kreslířka, postavy jí jdou a lettering se v tomto příběhu překvapivě dobře přečíst (narozdíl od jejích předchozích děl), ovšem nesedí mi ta technika. Pokud jsem to správně pochopil, autorka většinu komiksu nakreslí ručně, pak to šoupne do počítače a přidělá tam různé světlé čáry a "vystínované" bubliny. Nemám rád počítačovou kresbu; v tomto případě by ta kombinace sice mohla fungovat, nicméně autorka s tím podle mě neumí moc zacházet. Nic to ale nemění na tom, že některé části jsou výtvarně celkem geniální (zase třeba začátek, nebo naopak poslední 3 strany).
Podle mě asi nejlepší Brutto.

Medailonek ze života stárnoucí ženy s poněkud zvláštním náhledem na to, jak pomáhat? Proč ne. Dílu ale chybí gradace děje, už v první třetině příběhu mi došlo, jak to asi skončí. Oproti tomu kresba je vynikající, posiluje odpudivost jednotlivých postav, i ponurá barevnost k dílu sedí. Autorka má stále ještě lehký problém s komiksem, příběh neplyne dokonale hladce, pokud bych to měla k něčemu přirovnat, tak je to slečna učící se plést, ale semotamo jí oko uteče...