4

Edwarda prostě miluju. Ta estetika ilustrací ze starých brakových románů nemá chybu. A umí zatraceně pobavit.

Ke knize jsem se dostal bohužel až po Octárně a Hloupém žertu a od počátku čtení Lenošky mi bylo jasné, že jsem do říše pana Goreyho vstoupil špatným vchodem. Tahle kniha je minimálně o stupeň lepší než obě později vydané. Za mě 4,5 hvězdy, pokud by sbírka obsahovala nějakou povedenou abecedu (což je můj neoblíbenější útvar páně autora), bylo by to jasných pět. Dávám nakonec pět i tak, je to prostě lepší než ta Octárna.

Několikrát jsem tuto knihu nasraně odhodil, co je to za rádobyintoušskou kokotí pyčovinu, ale pak jsem na to přišel! Nesmí se na ní moc spěchat, je třeba číst pomalinku, listy otáčet co prst prstík mine a nemít přehnané očekávání v kontinuitu dějové linie. Pokud člověk zpomalí ještě více, začne si užívat hutnou surrealistickou poetiku a musí se sklonit před geniálností tohoto dílka, které spřádá obrazce a okamžiky bez jakéhokoliv vodícího schématu. Pokud si k tomu pustí ještě Tiger Lillies a zpomalí ještě malinko, bude zážitek přímo extaktický. Jsem rád, že nejsem úplný debil a dokázal jsem nakonec ocenit sílu tohoto téměř dokonalého počinu. Kdo čte komiksy na čas, tak zde moc nepochodí a bude akorát nasraný jako já při mých prvním uspěchaných pokusech zdolat tuto parádičku.

Tak trochu šálek mé kávy... vsadím se, že autoři mnou adorovaných Večerů Analogonu, měli s Goreyem své zkušenosti.

Nebudu se ani pokoušet popsat svůj dojem - je nepřenosný (možná i pro svou velikost). A důvod lze vyčíst třeba dole u Draco... :---)

Naprosto parádní skloubení viktoriánství a "nonsensualismu" Edwarda Learyho.

Nádhera.Kresba osciluje mezi viktoriánstvím a art deco,nádherné stylizace,tajemné dětinské texty a děj i vyvrcholení je čistě na imaginaci čtenáře.Miluju to od první chvíle,co jsem to otevřela.

Trochu okrajová věcička, která je imho komiksem jen tak "líznutá". Text vidíme pouze pod obrázky a text je navíc i hlavní nositel příběhu. Právě ale spojení obrázků s textem vytváří poněkud netradiční a nápaditou realitu.
Kniha je rozdělena do několika povídek, každý příběh má nějaký začátek a gradaci, případně i vyvrcholení (nechci přímo použít termín konec nebo pointu).
Spíš než k surrealismu bych sekvence zařadil někam do pseudo-dada. Na surrealismus je to málo surrové a na dada to má moc hlavu a patu. :-)
Za přečtení stojí. Navíc po několikerém přelousnutí se v tom dají najít i nové věci.

Spojení viktoriánské kresby a surrealistického scénáře je takové... Roztomilé.