"Bezmezně přeceňujeme současné dění, pocit přítomnosti, to, co tu je. Přeceňujeme to. Stejně tak by to mohlo být i jinak." Jednoduché. Strohé. Přesné. Doporučuji.

Makabrózní, oslnivá jízda napříč vesmírem. Na jedné straně genialita v detailech a především v kresbě, a na druhé určitá idiocie v jednání většiny postav, a to včetně samotných metabaronů. Komix snese ledacos a je ideálním médiem k realizaci bizarních a bláznivých nápadů, ale tady "božský" Jodo přeci jen občas - a to především s tou falickou symbolikou - přepísk pysky. Ale celkově opravdu vynikající komix a surreálná zábava čerpající mnohé z odkazů nikdy nenatočené Duny. Před Giménezovou kresbou smekám a nápady sršící Jodo je místy také úžasný, ale stejně bych ho u některých replik občas proplesknul... On, jakožto surrealista, by to určitě pochopil.

Jedni z nejzábavnějších a nejošuntělejších hrdinů co znám; Rudo a jeho parta: Soetkin, Nela, Lama a docent estetiky a gambler Palacký. Takový Rychlý šípy po x letech a naruby. Daniel Majling alias Antifoglar:-)

Kresba je vynikající, stejně jako v předchozí trilogii se surreálné nálady střídají s těmi civilními. Sny prostupují realitou, až není jasné, co je realita a co jen výplod Oskarovi zjitřené imaginace. Příběh mě žel tolik nezaujal. Je to dost depresivní a ukecané čtení. Stále dokola se omílají témata zklamání, zneužívání, izolace a útěku před realitou do imaginárních světů. Jednotlivé kapitoly jsou výtvarně propojené a jednotlivosti a střípky vzpomínek se tu a tam nečekaně objevují v různorodých variacích. Celkově je ale příběh natažený a hemží se až neúnosným počtem divně se chovajících a jednajících osob, v čele s duem velmi nepříjemných rodičů. Celé to působí jako zlý sen s dialogy, co skřípou jak nůž řezající kámen. Syrové, autentické - snad, ale literárně někdy dost únavné čtení. Celkově ale nadprůměr v rámci Česko-Slovenského komixu.

Příběh za 2-3; atmosféra za 4; kresba za 5. Celkově slušný 4 hvězdy.

Stání na zastávce už nikdy nebude stejné, jako před přečtením této knihy. Pokud jezdíte autobusem a pokud jím jezdíte často a pokud jste snad řidič autobusu, pak je tato kniha přesně pro Vás. Existenciální a surrealistická jízda tímto zdánlivě nevinným dopravním prostředkem se stává hrou i noční můrou zároveň.

Výborný sci-fi komix s kriminální zápletkou a takovým oldschoolovým psychedelic feelingem, tak jak to umí jen Daniel Clowes. Doporučuji.

Každý máme své strachy, ale jen málokdo je umí ztvárnit s takovým nadhledem a grácií jako Fran Krause. Doporučuji.

Přímočará akce s charismatickým zachmuřeným soudcem. Výbornej béčkovej komix s parádní kresbou a dystopickou atmosférou.

Moby Dick patří k mým nejoblíbenějším románům a tohle zpracování je sice poněkud útržkovité a soustředí se víceméně pouze na příběh, což na jedné straně možná lépe ukazuje dynamiku a symbiličnost příběhu, ale na druhé straně mu bere potřebnou pomalost a čas pro pozvolný vývoj některých postav. Tady je to často ráz na ráz a o některých postavách se nedovíme skoro nic. Ale i tak to není vůbec špatně zpracovaný komiks a může svým způsobem otevřít čtenářům cestu k samotnému románu spíš, než kdejaký čítankový rozbor. Kresba prostředí je výtečná, i když ty vykulené oči a vystrčené brady u každé druhé postavy mi leckdy přišly na hranici komična.

Celkově, v rámci adaptací klasických děl do komiksové podoby, se jedná o velmi dobrý a zdařilý počin. Nevím jen, jak je to s překladem a odkud se braly jednotlivé repliky. Někdy to ale řádně zašustí papírem. Některé dialogy by asi zasloužily vhodnější překlad (interpretaci) pro zvolenou formu komiksového vyprávění. Nejsilnější momenty jsou tak nakonec ty, ve kterých se nemluví a vše je vyprávěno jen v uhrančivých černobílých obrazech. - Doporučuji.

Příběhově tak nějak stejně "slátané" jako Metabaroni, ale celkové vyznění a upozornění na nebezpečí virtuální reality i možné důsledky propojování těla a stroje je inspirativní, a komiks je ideální médium ve kterém se dají vykreslit různé bizarní možnosti a situace jak takové splývání takzvané reality a virtuální reality může probíhat. Je to vlastně takový Matrix kosmických rozměrů. Jodovi už nestačí Země nebo naše galaxie, ne, tady se děj klene napříč celým Vesmírem a snad i dál, podobně jako v Metabaronech. Ale i tak mi připadá, že i když se jedná o sci-fi hýřící bizarními nápady, tak Jodovi jde především o to popsat současnost, tj. společnost závislou na technologiích, která se odvrací od přírody, od duchovních tradic a upíná se ke konzumní pseudorealitě, která se snaží vyždímat ze svých konzumentů co nejvíc, rozuměj co největší zisk, aniž by ji zajímalo cokoliv jiného. I když by se dalo Technokněžím vytknout leccos, a i když to není úplně můj "cup of tea", tak ta odvaha, s jakou se do toho Jodo i Janjetov pouští, ta si, když nic jiného, pozornost určitě zaslouží.

Neskutečná šílenost, která mísí snad všechny žánry, od pohádky, přes romantiku, dobrodružný román, alegorii, sci-fi, fantasy, horor... prostě všechno možné dohromady vhozeno do jednoho kotle, který si říká New York nad Loirou. Žánry se navíc mění každou stránkou, každým oknem. Je to zkrátka taková hodně ztřeštěná férie s takřka archetypálním příběhem souboje dobra a zla, nebe a pekla. Jako kdyby se Milton na tripu rozhodl zpracovat Ztracený ráj do komiksové podoby. Ale ono to, i přes tu ztřeštěnost a bizarnost, nějakym zvláštním způsobem funguje. Myslím, že za to může především velkoformátová barevná kresba a pak podivně zvrácený smysl pro humor a ironii. Napadá mě, že něco jako tenhle komiks by vzniklo, když by se obrátil Medvídek Pú naruby:-)

Četl jsem jen pár a některé kousky byly opravdu dobré, jako ten s Nietzschem jako "skautským" velitelem nebo Wittgensteinův komediální výstup s koštěte,. Na Mahlerovi se mi líbí, jak dokáže vážnost filosofie přizpůsobit komiksové hravosti a takříkajíc si vystřelit z těch tak velkých a do zemdlení omílaných děl a myšlenek a brát je s patřičným nadhledem.

Návrat bohužel ukazuje, že i když komiks nacucáte všemožnými (byť i někdy zajímavými) myšlenkami a rádoby filosofickym uvažováním, zachmuřeností, melancholií a důvěryhodně působící lamentací nad stářím, tak to ještě neznamená, že z toho bude "majstrštyk". Možná proto, že jsem Návrat četl po Watchmanech, mi přišel jako nedomrlej pobratim. Nějak mě prostě ten postarší Batman nepřesvědčil. Pořád, i přes ty úvahy a bilancování, je to takovej trochu natvrdlej a siláckej typ, ale to je zřejmě už Millerův rukopis, tyhle těžkotonážní mlátičky na hranicích příčetnosti. Občas je tam zajímavá úvaha o roli samozvaného ochránce zákona, a jak sám Batman svým jednáním defakto vytváří (asi v rámci jakési zvrhlé rovnováhy) své pološílené protivníky, ale stejně to všechno působí tak nějak na efekt. Navíc ty telekomentáře - to už je jen pro otrlé. Kresba nic moc a obrázky jsou někdy tak malý, že často ani není poznat, co se vlastně děje. Příběh tak působí, i přes ty ódy, zmateným dojmem. Jako by chtěl Miller říct tak strašně moc, až nakonec neřekne nic, a zůstane tak jen trpký pocit zmatenosti a ztraceného času.

Záměrně srovnávám s tím nejlepším, protože tenhle komiks patří mezi ty rádoby best of. Tím chci říct, že kdybych bral průměr, tak je Návrat silně nad průměrem, ale rozhodně mi nepřijde nijak zásadní, jako právě třeba Watchmani. S trochou nadsázky lze říct, že tenhle komiks nesahá Watchmanům ani po kotníky.

Miller holt není můj cup of tea, zatím se mi od něj líbila jen Drsná škola, a to bude asi tím, že se jedná o adaptaci P.K.Dicka a ne Millerův vlastní příběh a také díky skvostné cyberpunkové kresbě Geofa Darrowa.

Dobře zpracovaná komiks a parádní počtení. Chápu, že jde o legendu a tak jde psychologie stranou, ale to leckdy hodně zkratkovité, akční a tezovité zpracování mi k tomu úplně nesedělo. Myslím, že je to v lecčems krajní demonstrace kodexu bušidó a dalších samurajských principů. Myslím, že ve skutečnosti by se našlo spousta nejasností, ale to už by byl kaz na kráse tohoto legendami opředeného příběhu. Ostatně dobře to říká v závěrečném rozhovoru sám Stan Sakai. V této podobě to působí bezmála jako agitka o takzvaně dokonalých samurajích. Ale je to jedna z možných verzí legendy. Myslím, že hlavní strůjce pomsty Jošio Óiši je prototypem charismatického a na první pohled sympatického psychopata, který vše provádí až s nelidsky chladnou důsledností, a je to to vlastně on, kdo roztáčí spirálu smrti. Chybí mi tam nějaká pochybnost, všichni ti róninové, až na Jošia, působí jen jako stroje na vykonání pomsty. Je to ale zajímavý pohled na jinou mentalitu. Ne nadarmo se někdy o Japonsku říká, že je to "země za zrcadlem". Ještě bych vyzdvihl kresbu Stana Sakaie, která je výtečná. Doporučuji.

Přehledné dějiny se spoustou ukázek a to i z děl ryze undergroundových.

Kresba a zpracování je vynikající. Je ohromující kolik si toho Moore musel načíst a zjistit aby byl schopen vytvořit něco tak komplexního. Na druhou stranu mi přijde, že komiks trochu trpí určitou sebestředností. Ono, když se jeden zajímá o něco do takovéhle hloubky, tak je jasné, že pak vše vidí prizmatem této hlubiny, a jak je v závěru jedné kapitoly ve Watchmanech, a jak napsal Nietsche (zde volná parafráze): "Dej pozor, ty, kdo zápasíš s monstry, aby ses sám nestal monstrem; a ty, kdo dlouho hledíš do propasti, i propast hledí do tebe." A takový je ten komiks. Je bezbřehý, ale ta bezbřehost je někdy na hranicích příčetnosti. Někomu to ale může sedět. Já si na tomto komiksu cením odvahy s jakou se pouští do dosti spekulativního tématu a příběhu, toho zpracování a té pečlivosti. Pro mě je Z pekla především výsostný komiksový kumšt par excellance. Žel, otázky konspiračních teorií, zednářství, symbolů, náznaků a okultismu většinou jen nepozorovány procházejí skrze mne. Doporučuji.

Surreálné a přitom dětsky naivní, a rozhodně méně temné než Nebeské bibendum. Celkově se jedná o výtečný příběh, jehož jediným mínusem je neukončenost. Poslední díl, v českém překladu závěrečná část, vyšla v roce 2010. Tak jen doufám, že autor na Salvatora nezanevřel. Doporučuji.

Výborně komiksově zpracovaný životopis Johnyho Cashe. Navíc skvělá černobílá kresba. Cashe mám rád, takže pro mě to byla jasná volba. Samozřejmě se autor neubránil i nějakému tomu klišé, ale vyvažujít to zas momenty, jako například rozhovor s Bobem Dylanem, které jsou příjemným zpestřením. Doporučuji.

Liniers je ďábel sršící originálními nápady. Tahle série nemá chybu a dokáže vždy překvapit. Gooooo-olgaaaa.

Je to opravdu dobrý dokumentární komiks. O válce v bývalé Jugoslávii jsem již něco četl, takže mi téma nebylo neznámé. Myslím, že je t odobrý úvod do toho, co tento konflikt znamenal (a stále ještě znamená). Množství příběhů a rozhovorů skládá portrét konfliktu, který se vzpírá rozumovému chápání. Specifičnost války v Jugoslávii je ta, že je velmi snadné ukázat prstem na toho a toho, ale velmi obtížné určit, kdo je vítěz a kdo poražený, kdo viník a kdo oběť... Někdy mi připadá, že tahle válka neměla vítěze ale jen poražené, jen množství obětí. Tento komiks dává nahlédnout i takříkajíc za frontu, do života běžných lidí. Je to sice občas trochu schematické, ale to je možná i problém samotného komiksu, který staví vždy, i přes veškerou autenticitu výpovědí, na subjektivním záznamu a pohledu kreslíře.

Šíbr je prototyp člověka, jenž dokázal využít nepříznivou situaci ve svůj prospěch, hodně zažil, hodně vypil, hodně vykouřil (kouří vlastně pořád, skoro v každém okně je s cigaretou), rád vypráví zaručeně pravdivé válečné historky, nebo se spíš rád poslouchá, a u nějž jeden nemá nikdy jistotu, jestli to, co vypráví, se skutečně stalo, nebo jestli se náhodou nenechal unést svým nesporným vypravěčským talentem. Z příběhu tak vystupuje množstí tu více tu méně uveřitelných válečných historek. Ale i na těch sto stranách je to dost ukecané a nepřehledné. Sám Neven se celým tím válečným marasmem tak nějak proplácal. Mírový stav ale těmhle postavičkám balancujícím neustále na hranicích zákona moc nepřeje... Celkově slabší než Goradže, ale i tak dobré.

Začátek je opravdu dobrý ale postupně, kdy jsou nám předkládány různá tajemství, se nic moc neděje a poslední dvě kapitoly to celé posouvají do roviny frašky. Škoda, protože atmosféru to rozhodně má a kresba je výborná, včetně povedených dialogů. Taková rádoby duchařina, která ale vyšumí do ztracena. Není to špatné, ale ani nijak výjimečné.

Znepokojivé jako filmy od Davida Lynche. Už v Černé díře Burns ukázal jak rafinovaně dokáže pracovat s dějem, kresbou, ale i samotnou stavbou příběhu. V Naposled Burns přidává barvu, kterou používá naprosto fámozně, a dokazuje opět své mistrovství. Komorní příběh, jehož nitky vedou ale i do tajemné říše snů, nebo snad promarněných ambicí a iluzí... Mnoho tak zůstává na čtenáři, aby doplnil tuto surrealistickou skládačku. Doporučuji.

Napsat, že Svatá Barbora je jedním z nejlepších komiksů, který v tuzemských končinách vznikl, je snadné, ale ona je to navíc i pravda. Myslím si ale, že to také ukazuje, že český komiks vzniká přeci jen kvalitativně tak trochu ve stínu toho, co se tvoří jinde ve světě.

Příběh je výborně zpracovaný, i když mi přišli tak trochu zbytečné a efektní ty dvě spekulativní vsuvky "co kdyby?" včetně samotného trochu uspěchaného závěru. Škoda, že se autoři nedrželi víc linky "true detective", takto to zas vypadá na jednu z mnoha konspiračních teorií, která je v lecčems asi pravdivá a o to děsivěji vše působí, ale na druhé straně to celé působí tak nějak nedotaženě, což ale byl asi záměr autorů, jen naznačit možné spojitosti, podobně jako Alan Moore v komiksu Z Pekla, kde to bylo přeci jen ale více propracované a šlo se více do hloubky, včetně závěrečných bonusů v podobě množství textů, ze kterých Moore vycházel. Ale zpět k Barboře: Čan se objevuje jen jako postava v klobouku a bez tváře, vše se domlouvá strašně rychle, vše jde jako po drátkách, vše do sebe zapadá... Ale i tak, to co tu píšu jsou jen kosmetické vady na kráse a vše vynahrazuje precizní počítačová kresba Marka Pokorného. Ty hrátky s druhým plánem, ve kterém se objevují filmové plakáty nebo různé detaily, skládají profil jednotlivých aktérů lépe než mnohé popisky. Snad jen, že je tu jistá podobnost s Jimmy Corriganem, ale to je jen dobře, takto hravé a propracované obrázky i celé stránky budete v českém komiksu jen těžko hledat; no a pak ty stařecké oči skoro všech postav jsou trochu zvláštní, ale jak se do tohoto temného příběhu ponoříte, tak vám to už ani nepřijde.

Abych to uzavřel: ty ódy jak je to kvalitní atd. nejsou vůbec nemístné, naopak, je to opravdová komiksová lahůdka, především tedy po výtvarné stránce, smekám před Markem Pokorným, a doufám jen, že tenhle "maják" nezůstane sám, a že se snad do budoucna můžeme těšit na další podobně propracované české komiksy. Nedávám plný počet jen proto, že si myslím, že tenhle komiks zdaleka nevyčerpal potenciál tohoto autorského tria. Mám takový nejasný dojem, že to nebude jejich poslední spolupráce... Doporučuji.

PS - Kdopak si všiml plakátu na zatím připravovaný animovaný film Hurikán animátora Jana Sasky:-) a takových vtípků je tam víc.

Parádní kresba, ale i děj, kterrý nenudí. První příběh je trochu slabší, kresba je ale opulentní, romantická, místy až barokní a k ději se výborně hodí. Samotný děj neurazí, ale ani nijak na mě nezapůsobil. Taková dobrodružná klasika ve stylu A. Dumase. Druhý příběh (Western) je žánrovou lahůdkou a bavil mě mnohem víc než příběh první. Tlumená ale přesto precizní kresba s několika skvostnými barevnými dvojstránkami dělají z Westernu to vůbec nejlepší, co jsem zatím v rámci žánru komiksového westernu četl. Doporučuji.

Dobré, velmi dobré, ale když všude čtete, jak je to úžasné a pak konečně otevřete a čtete dobré, řemeslně dobře odvyprávěné noirové příběhy, ovšem bez toho, aniž bych si byť jedinkrát řekl: jo, tohle jsem ještě nečetl, tohle je skutečně něco úžasného. Ne, je to prostě dobrý komiksový noir s lehce fantaskním pozadím Gothamu, kde občas správnej policajt doplatí na osobní rozbroje mezi superhrdiny a superpadouchy. Ale jelikož je dobrých vcelku realistických noirů v komiksu pomálu, tak chápu to vysoké hodnocení. Ale kdyby kolem toho nebyl takový humbuk, tak si myslím, že se jedná o nadprůměrně dobrý, nikoliv však převratný počin. I tak ale: Doporučuji.

Velmi pěkně udělaný komiks s dobrou zápletkou. Stará sídla, těžký nábytek, přítmí v místnostech a záhada Holmesovi smrti... Přesně tak si představuji "starou dobrou viktoriánskou Anglii".

Kresba opět výborná a precizní, ale příběh začíná být notně rozplizlý a snaží se sledovat až moc linií a ty rádoby věrné historické postavy a události (včetně dost protivného moralizování) mi přišly spíš na úkor čtivosti. Dialogy šustí papírem a momentů, kdy jsem se bavil, a kdy mě nebylo jedno, co se bude dít, bylo opravdu málo. První kniha dobrý, druhá nic moc, třetí (jestli někdy vyjde) si možná přečtu ze zvědavosti, ale mám takové obavy, že to "bratři" s těmi ambicemi krapánek přehnali. Škoda, rozjezd byl totiž slibný.

Zaslouženě jeden z těch nejlepších komiksů. Místy jsou sice ty dialogy nebo spíš monology až příliš didaktické, připadal jsem si jako na nějaké přednášce. V těch filosofičtějších pasážích to mohlo být odlehčenější a i jednání a chování některých postav občas postrádalo hlubší logiku, ale i tak to jsou jen kosmetické vady, které jsem třeba u Strážců tolik nevnímal, ale tady toho "tlachání" bylo přeci jen někdy trochu moc. V důsledku je to ale jako srovnávat, jestli je lepší Král Lear nebo Macbeth. Prostě naprostá komiksová klasika bez ohledu na to jestli někdo radši V nebo W. Doporučuji.