Jakari #02: Jakari a bílý bizon
Kentaur / Polygrafia1. vydání 1992série Yakari 5/16
3.4
...
Zima letos nějak nechce končit. Zvířata i lidé mají hlad, na všem však pořád leží chladivá sněhová pokrývka. Indiáni proto sbalí svůj tábor a vydají se na jih, vstříc bizoním stádům. Navzdory tomu, že stopaři objeví stopy velkého stáda, nečekaná bouře zabrání lovcům zvířata dostihnout a po jejím odeznění už je pozdě. Bizoni prapodivně zmizeli a před zraky pátračů se prostírá jenom nekonečná poušť, která nedává naději objevit potravu…
Tam, kde neuspěli zkušení lovci, nastupuje do akce malý Jakari. Díky věšteckému snu a nemalé pomoci Velkého Orla i svého věrného mustanga Malého Bleska přežije strašlivou cestu pouští, aby v jejím nitru objevil…

Scénář
André Jobin (Job)
Art
Claude De Ribaupierre (Derib)
Barvy
Dominique De Ribaupierre
Obálka
Claude De Ribaupierre (Derib)
Překlad
Anna Kokinová
CdbID
800
Žánry
dětský, dobrodružný
ISBN/ISSN
80-85285-20-7
Vazba
šitá v tvrdých deskách
Formát
230 x 303 mm
Tisk
barevný
Stran
48
Náklad
15000ks
Originál
Yakari #02: Yakari et le bison blanc (Dargaud, 1977)
Varianty
Yakari #02: Yakari a bílý bizon (2020)
Yakari #02: Yakari a bílý bizon (pevná vazba) (2002)
Yakari #02: Yakari a bílý bizon (paperback) (2002)
Jakari #02: Jakari a bílý bizon (1992)
Nabízí se nějaké eko blbiny, ale opak je pravdou. Komiks nemá s ekologií nic společného a srovnání s ideově mladším Lvím králem je víc než na místě. Nosná linka koloběhu života, funkce přírody a jejího koloběhu je zde umně akcentováno a takhle si představuji komiks (příběh), který nevychovává, ale který to má v sobě. Sdělení je jasné, ale naložit s ním je na nás. Pro děti je to nádherně zpracované a pro dospělé skvělá sonda do belgo-frankofonního komiksu.
„Co tím myslel?“ – „S Velkým orlem je to vždycky takové!“ Tento komiks prvý raz v češtine vyšiel v roku 1992, ešte pod názvom Jakari. Vtedy sa detským komiksom darilo, viď. napr. Goliat (nie indiánsky, ale pre zmenu praveký chlapec). Reedícia vyšla v roku 2020 (v slovenskom i v českom jazyku) a vydavateľ v nej hrdinovi v mene vymenil „J“ za „Y“. Potešila ma pevná väzba a štedrý formát A4. Nepotešila ma absencia akýchkoľvek textových bonusov; stránka dve o autoroch alebo o histórii tohto komiksu by nikoho neoskalpovala. Nič proti Goliatovi od Semic-Slovartu, sám som na ňom vyrastal, keďže mi ho kupovali rodičia, ale Yakari je predsa len trošku vyššia liga. Je milý, čarovný, magický a príjemne priamočiary, so sympatickými postavami v čele s fajn ústredným hrdinom, ktorý rozumie reči zvierat a ony rozumejú jeho reči. Nakreslené je to rovnako, teda atraktívne a pritom jednoducho, ale pútavo (indiánska tematika, prérie plné bizóních stád...). Nemám naňho nostalgické spomienky, ale páčil sa mi. Nemyslím si, že detský komiks rovná sa automaticky hovadina. A keďže je to moje prvé stretnutie s Yakarim, pridávam s jemne prižmúrenou čelenkou aj štvrtú hviezdu. Pri jeho ďalšom dobrodružstve už ale asi budem na scenár prísnejší. Lebo ten v tomto zošite je síce fajn, rozkošný a príjemne vynaliezavý, ale sem-tam som vyvalil oči (Yakari komplikovane hľadá stádo a keď ho nájde, vodca mu povie, že dnes sa tak či tak plánovali vrátiť). Veľmi zmiešané pocity som mal z toho, ako Biely bizón odvádza svoje stádo v podstate na istú smrť, ale je s tým zmierený a „utešuje“ sa tým, že Indiáni zabijú a zjedia len najslabších z nich. Mohlo by to vyzerať ako WTF, ale zas je v tom istý kolobeh života a zmierenia sa so svojím postavením v rámci živočíšneho rebríčka. Biely bizón chápe prirodzený kolobeh života, že Indiáni musia jesť a veľmi dobre vie, že zabijú len toľko kusov, koľko spotrebujú (!).
Ale jo, v rámci žánru pohodové čtení pro děti, které není úplně bezduché, se standardní evropskou dětskou ilustrací, která neurazí. Jakari je brácha Goliata ?