Tarzan z rodu opů
Argo1. vydáníkvěten 2026série Argomiks 77/77
0
...
...
...
...
+ 1 další ukázka
Koupit
Francouzské nakladatelství Glénat zdařile pokračuje ve vydávání věrných, ale výtvarně moderních adaptací největších klenotů a nejproslulejších děl světové dobrodružné a fantastické literatury. Po velmi úspěšné sérii adaptací povídek R. E. Howarda o Conanovi došlo i na díla E. R. Burroughse, včetně těch o Tarzanovi.
Převedení prvního svazku Tarzanových dobrodružství do komiksové formy si vzal na starost Eric Corbeyran a výtvarně mu skvěle sekunduje Roy Allan Martinez. Verze těchto dvou autorů je dějově poměrně věrná Burroughsově předloze, ale inspiruje se také různými filmovými podobami světově proslulého příběhu a její vizuální stránka rozhodně není žádné retro; pokud autoři v něčem příběh modernizují, pak právě v obrazovém zachycení, nicméně dělají to vkusně a s mírou.

Vyšlo jako 47. svazek velké řady edice Argomiks.
Finální obálka má obrysové linky a liány vytažené silnou vrstvou parciálního laku viz náhledy v ukázkách.

Scénář
Éric Corbeyran
Předloha
Edgar Rice Burroughs
Art
Roy Allan Martinez
Barvy
The Tribe, Hiroyuki Ooshima
Obálka
Richard Yen (Scietronc)
Lettering
Jiří Nevěřil
Překlad
Richard Podaný
Redakce
Eva Brucknerová, Milan Dorazil, Richard Klíčník, Michal Zahálka
CdbID
12465
Žánry
adaptace, dobrodružný
ISBN/ISSN
978-80-257-5018-6
Vazba
šitá v tvrdých deskách
Formát
220 x 310 x 17 mm
Hmotnost
892 g
Tisk
barevný
Stran
128
Původní cena
588 Kč
Orig. alba
Tarzan, l'homme-singe - Tome 01: Première partie (Glénat Éditions, 2024)
Tarzan, l'homme-singe - Tome 02: Seconde partie (Glénat Éditions, 2024)
louza19.5. 21:08Tarzan z rodu opů
Po velmi slušné euro Conanovské sérii přichází na řadu další legendární pulpový -an a sice samotný Tarzan. Charakter, který, pokud si odmyslíme praotce Allan Quatermaina, začal sešito pulpové šílenství. A to i v mém případě, jen o nějakých sedmdesát let později. První pohled na stránky byl rozčarující. Je těžké se prosadit v hierarchii jíž vévodí císař Zdeněk Burian, pak dlouho nic, pak ještě déle nic, kde na ještě kousek nicu navazuje Gustav Krum v těsném závěsu Russe Manninga, Burne Hogartha, Thomase Yeatese a dlouhým odstupem pak uzavírající skicoidní Joe Kubert (a vůbec, ale vůbec se v ní nenachází John Buscema, jehož Tarzan vypadá jak ostříhaný Conan). Martinezovi se to povedlo, ale nebyla to láska na první pohled. Defenzivní kresba, která je na jindy propracovaný evropský komiks až povážlivě prostá detailů, mě na první dobrou moc neuchvátila. Postupem času, jak jeho Tarzan dospíval z hocha do chlupatýho nařachanýho hromotluka s dredama mi ale začal přirůstat k srdci. Ještě víc se mi líbily změny v původním skriptu, které jsou v první půlce jen načrtnuté, ale druhá půlka příběhu je kompletně přepsaná bez toho, aby se nějak významně změnil průběh vývoje postavy i celá logika příběhu. Corbeyranův scénář vůbec nepůsobí jako fan fikce, ale jako varianta původního románu, kterou někdo vyhrabal po sto letech z Burroughsova šuplíku. Sympatická je i dokonavost děje, který by mohl klidně skončit s touto knihou. Na knihu jsem se dlouho těšil a fakt jsem si to naprosto nekriticky užil. I když jsem to z prvních dojmů vůbec nečekal.