A mě se to celkem líbilo, sice to temno, které se povedlo vybudovat úvodními sešity se v dalších částech rozpustilo a z temného manipulativního Constantina se stává pouze divák a nechtěný kompars, ale nebylo to až zas tak špatné. Ty dvě "zvířecí" pointy jsou takové naivní a nedotažené, ale až do konce jsem nevěděl co se to tam vlastně točí. Sebelítostivý konec je dost špatný, vše zachraňuje zlepšená kresba s jemnou linkou, ze začátku pěkně noirová + super obálky. Jsem jediný, kdo si všimnul, že se uprostřed příběhu prohodily bráchům barvy fousů a vlasů? Chvíli měli prohozené šedé a zrzavé ochlupení na hlavě a trochu mě to mátlo - i když ono je to vlastně jedno, jeden jako druhý, s vykreslováním charakterů vedelejších postav si Azzerello taky hlavu moc nelámal. Musím říct, že teda umí (Azzarello) mnohem líp, když chce, nicméně příští týden má vyjít další díl, kterému rozhodně šanci dám, tak snad to půjde nahoru. Dávám těsně 4 hvězdy, spíč 3+, takových 65%.
Tak jsem se včera okradl o hodinu a půl cenného spánku, protože jsem nedokázal Kůstka zavřít nedočteného. Taky jsem si musel trochu projet předchozí díl, ale stálo to za to, takové divoké sny jsem dlouho neměl a zívám jaxviňa;) Obálka je skvělá, akorát mi nesedí hřbet(y) - jsou opravdu nevýrazné, nejdou moc přečíst a až teď jsem si všiml, že jsou číslované, chtělo by to výraznější barvu na té černé, font je taky nepovedený. No ale to jsou relativně malé věci. Začíná přituhovat a přitemňovat, pořád uvažuju od kolika let tak to půjde dát ke čtení dcérečce...pravda času opravdu dost než bude něco číst, ale jsem na vážkách, ono se to tváří, že by to mohlo i malé dítě, ale nevím do jakých hlubin temnot se to propadne. Já jsem si to fakt užil, baví mě to moc, čte se to samo a těším se na další díly. Podfa je naprosto šílený, jen mě tak při čtení napadalo, jestli mu nechybí na té hvězdě jeden cíp;) Vidláci dělají opravdu čest svému jménu, to je opravdu parta povedených tupounů, no jak říkám, už ať je venku další díl a nemusím to číst znova před dalším pokračováním.
Opravdu důstojné rozloučení s touto fantastickou sérií. Většinu z toho obrovského množství postav jsem identifikoval a i když určitě ne vše, spoustu věcí se Gaimanovi povedlo pěkně ukončit. Kresba také na té nejvyšší úrovni, hodně zajímavý je především sešit s p. Li. Veliká spokojenost, zdá se až neuvěřitelným, že se povedlo vydat Sandmana komplet. Doufám, že někdy najdu čas, abych si přečetl všech 10 dílů v jednom kuse a doufám v dovydání všech minisérií, které se k Pánovi snů váží, stejně tak připravovaných prequelů.
Mám ale jednu faktickou - překladatelsko-ornitologickou, nejvíc asi na Viktora. Vine se to celou sérií a jde o Matouše, více než v dílech předchozích je zřejmé, že matouš není Havran (polní), ale Krkavec (velký), rozeznatelný hlavně podle peří na hrdle a velikosti. Většina lidí nerozliší krkavcovité ptáky od sebe - vránu, havrana, krkavce, kavku a asi ani nic dalšího, takže je jim to jedno, já jsem to řešil celou dobu a až tu je to jasné. Tak bych se chtěl zeptat, jestli by opravdu neměl být Matouš přeložen jako Krkavec? V originále je určitě Raven, což může znamenat oba druhy a musí se nechat, že i slavná báseň od E.A.Poea s názvem Raven se překládá odjakživa jako Havran, i když báseň pojednává stopéro o Krkavci. Jako jediný je se schopen naučit pár slov, je ze všech nejinteligentnější. Taky na všech těch videích (třeba v prvním Diablu), kdy pták vyklovává oko mrtvole se jedná o Krkavce.... (kdyby někoho zajímalo zde je takové rychlé srovnání: ( http://www.national-geographic.cz/detail/kdo-z-vas-rozezna-vranu-havrana-a-krkavce-klid-to-zvladne-jen-malokdo-6710/ )
Mne to, nemůžu si pomoct i přes tu nepřirozenou ukecanost, strašně baví. Na každé stránky si říkám, kam bych vedl děj já a každá další stránka mne vždy překvapí, že tohle mne vůbec nenapadlo - asi proto, že to vždycky tak zhltám. Trocha brutality, málo mrtvých známých postav, nějaké to zmrzačení, napnuté vše k prasknutí. Super, já jsem spokojen, vůbec netuším, kam se bude děj ubírat dále, ale to je na tom to nejkrásnější, že je to celé otevřené. Trochu se mi tu asosciuje povinná četba na ZŠ - Robinson Crusoe, kdy on si taky kousek po kousku zařizoval ten svůj od základu změněný život. Takže jen houšť a další díl nejlépe na vánoce!!
Tak půjdu proti proudu, u tohoto dílu jsem se až zas tak moc nebavil a co mě fakt sralo je prasení češtiny (ano, ano můžete se do mně pustit, ať si to vidlák vydávám sám v Ostravě po svojem;-)), ale už v názvu máme jinÝ planety a uvnitř to jede ještě děsnejí, sám tEJden a Voči, hrůzoděs. Ano, chápu, že i v originále to není psáno zcela spisovně, hlavní postavou je malý kluk a na části našeho území se tak i mluví. A překousávám to u spousty jiných věcí, zde mi to holt nesedlo, asi jsem měl krámy a vyloženě mi to kazilo dojem ze čtení. A aby to nevypadalo jako hlas umírajícího v poušti, tak jsem teď byl svědkem, kdy paní s malým klukem chtěla koupit něco své ratolesti a dala se se mnou do řeči u regálu v Librexu. Paní byla celkem upovídaná, učitelka češtiny, a když vzala do ruky tohoto CaH, tak ho zase odložila, že tohle dítku kupovat nebude, aby si nekazil jeho teprve se rodící znalosti českého jazyka a nefixoval si takové zhovadilosti. Tak možná jsem papežštější než papež, ale možná by se v Crwi mohli zamyslet - je škoda odhánět potenciální komiksové fanatiky prasením našeho pěkného jazyka pepíkováním. Jo a heléééé, píšu to bez emocí, ty krááso, viď;-) Tak mě neukamenujte, co jsem za zaprděného úzkoprsého prudila z ukrajinské zemědělské usedlosti:-)
No, hmm....není to špatné, ale čekal jsem teda mnohem více. Myslím, že potenciál tohoto originálního nápadu nebyl využit ani z 30%. Orwellovská atmosféra v tom není bohužel ani za mák - i když tu byly obrovské možnosti jak ji rozprostřít nad sovětským impériem - ale to by se musel děj nebo aspoň některá z jeho linek odehrávat z pohledu obyčejného občana. Těžko popisovat děsivou totalitu a kompletní špiclování veškerých aspektů lidského konání (což vidíme, v rámci boje proti "terrorismu", čím dál dokonaleji den za dnem zavádět ve "svobodné" Americe a postupně v celém světě) z pohledu vládnoucí gatnitury, která tato opatření aplikuje. Naopak čtenář získává dojem, že tak to je správně a že to je v jeho zájmu. Takže na Orwella zapomeňme, Superman je sice sovět, ale někde vzadu v duši a genomu je to přece jenom správnej amík, takže panuje spravedlivě, bez represí a válek a i když všechno slyší a vidí, lidé se mají jak prasata v žitě a na nic si nestěžují. Nakonec to Amerika samosebou všechno zachrání a vykutí, protože tak to přece je, je paradigmaticky jasné, kdo je hodný, kdo špatný a tak to i docela očekávaně dopadne. Kniha má klesající tendenci a i když Millar si asi cosi nastudoval, zpod americké pokličky se nedostal, tak sovětská WW používá jednotky v mílích apod. O tom, že se naše mateřská hvězda změní v Rudého obra víme už teď, pokud Luther vyřešil "všechny problémy", asi by toto přední mozky řešili kapku dřív, no nic, pro mne je to velké rozladění, i když samo o sobě bez těch PR keců by to asi mohlo fungovat, to je tak, když je člověk na něco natěšený......marné
Pro mne opět úchvatné, pokud ne naprosta špička komiksové tvorby u nás vycházející, tak rozhodně zařazuji mezi "osmitisícovky". Nudit se u Lucifera opravdu nejde a to i bez kyslíku. Tento díl mi přišel kapku tak říkajíc jednodušší v tom smyslu, že jsem neseděl co 5 stránek u internetu, abych si dohledával prameny a souvislosti, tudíž čtení docela odsejpalo (proboha co to používám za pepíkovské výrazy??). Kresebně opět a nepřekonatelně vede Dean Ormston, ale střídání malířů (a stylů) je osvěžující. Carey dokáže proplétat nitky jednotlivých příběhu vskutku geniálně a s takovou lehkostí, podobně s jakou jem běžel teď na hajzl, co jsem se napil ranní kávy. Příběh z pekla je pro mně osobně ten nejlepší - to co Gaiman započal ve 4.dílu Sandmana, kdy nás nechal poprvé nakouknout za brány pekelné, zde Carey rozvíjí geniálním způsobem. V pekle nejsou jen démoni a trpící, Carey přidává další hladinu a dělá peklo mnohem hmatatelnější a uvěřitelnější, mocenské boje mezi pekelnou šlechtou a strasti jejich běžných životů, povinnosti, práce, to všechno perfektně dokresluje toto prostředí. No zkrátka bomba, velice nekriticky hodnotím plnou palbou a jsem nadšen, že se do vydávání zapojí brzy Crew a tak snad se už brzy dočkám dalších pokračování.
Výtečné...opět. Pauzy mezi jednotlivými díly nejsou tak dlouhé a tak se mi podvědomí o jednotlivých postavách velice rychle obnovilo a netápal jsem co, kdo, kde, jediným problémem tak zůstává PROČ? Na to si však budu muset počkat, věřím, že Azzarello smotá všechny nitky do grandiózní tapisérie a odhalí nám skutečné motivy těch opravdu nejmocnějších. Je zajímavé, jak se autor důsledně vyhýbá židovské i zednářské symbolice. Asi by to pak nevydali:) Komplexní a propletený příběh se spoustou drobných vsuvek a titěrných životu na okrajích, způsob vyprávění obrazy, kdy člověk musí být opravdu pozorný na každý náznak v každém panelu a geniální, přímo božská Rissova kresba, dělá z této série takovou malou komiksovou šlechtičnu. 100 nábojů je po všech stránkách zážitek a geniální záležitost. Klepu se na další díly a hlavně na to, až si to jednou přečtu v celku.
Tuto neotřelou, přímočarou kritiku dnešní doby a doby blízké orwellovské budoucnosti je opravdu radost číst. Žádné zbytečné záseky a filozofické odbočky, vracení se v textu, abych věděl co se to děje. Údery přímo na pysk a na solar, rektální vodopády, chytnout pod krk, kopačka do kulí, paráda. Kdyby tak bylo více takovýchhle novinářů - a nejlépe skutečných - kteří vybočují ze zažitého stereotypu dnešních korporátních médií, patřících po celém spektru jedněm a těm samým lidem, které tvaříc se levicově či pravicově, v zdánlivém rozporu, předhazují tupé lůze ty stejné předžvýkané lži. A tupá nová lůza předžvykané sračky spolyká večer otupěle před Ordinací u Bráníka a slevněného gothaje z Lídlu a pak dští síru a oheň na ty hrozné diktátory tam někde, kteří se zprotivili bankstersko-ropné moci a souhlasně přikyvuje honoraci jiných diktárorů, kteří mohou vlastní lidi vraždit bez problémů, protože bohatství svých zemí poslušně distribují tam kam mají, případně hostí nějakou tu "spřátelenou" demokratickou flotilu. Zaplaťpámbů, že ještě máme svobodný internet, kde se dá zatím dopátrat skutečné pravdy, kterou v "jasném a spolehlivém" proudu polopravd, lží a propagandy nenajdeme. Jen tak dál Ellisi, jen tak dál Spidere, žeru Vás oba.
Zatím furt nerodím, tak aspoň píšu a možná tu bude sem tam nějaký spoiler upozorňuju.
Příběh, co Mike Carey rozjel, minimálně konkuruje samotné předloze a oceňuji, že jsou v tomto booku na gaimanova Morfea a svět věčných uctivé odkazy. I když startovní příběh je až moc okatou kopií Sandmanovy cesty za svými ukradenými symboly moci, nemám s tím nižadných problémů, protože je to svižný start a chladnokrevně kalkulující Lucifer má charisma, které by zbortilo nejednu říši mrtvých. Příběh se tak čte sám. Pán snů je přece jenom moc neutrální, řídící se moc pravidly, Lucifer si dělá v podstatě co chce. Bere se sice úplně stejně vážně (což se mu vzhledem k okolnostem dá odpustit), ale je takový lehčí, není brácha od osudu a tak vůbec. Úplný začátek s démony, hrajícími o kosti a oči je vůbec jeden z nejlepších začátků vůbec. Takový hravý a nevinně roztomilý......“tak to nebyl člověk...hraje se dál“.
Izanami-no-Mikoto, bohyně stvoření, která podle všeho se svým chotěm vytvořila pomocí Nebeského kopí celé Japonské souostroví, je po smrti poměrně nemluvná a je i s torzem famylyje jen tichou loutkou na světlonošově cestě. Trochu zamrzí jak je českým překladem průhledně přelepen název prvních dvou sešitů, to už je lepší ten černý pruh. Ale to není moc podstatné. Musubi a její zmanipulování a přechod je prostě kuleidechrvoucí. Nevymyslelo snad rétoriku a manipulaci, ty esence propagandy, samo peklo;)?
V komnatách bez oken bych opravdu nechtěl trávit věčnost zatracení, ostatně když nad tím tak uvažuju, vůbec bych nechtěl být věčně zatracený – stejně jako mě ale příliš neláká např. představa křesťanského “nebe”, kde bych měl po věčnost po bocích andělů pět chvalozpěvy na Stvořitele. Jitřní kníže odhalí zneužití spících k šíření hrůzy a vzpomene si btw. na pařížské divadlo naturalistické hrůzy “Velký Guignol”, které přestalo hrát, protože hrůzám skutečného světa 20.století nemohlo konkurovat:) Vše zacvakne, získá poslední zbraň proti Izanami, celý plán Lucimu samosebou dokonale vyjde, zatímco v LA se děje u brány do nicoty obrovské rodeo. Saul a Cestits z beztvarých jsou naprosto dokonalí a jejích souboj s Mazekeen a kartami je bezchybný, tato pasáž se mi líbila obzvlášť. Cestis, i přes pohrdání lidstvem cituje z Roberta Frosta o ohnivé vášni, pěkný je pak i rozhovor Jill s Luciferem, kdy mu vmete do tváře, že je arogantní nevděčný zkurvysyn, až do mrákot opojený svou mocí a on jen lakonicky odpoví “Ha, úžasné, naprosto přesně řečeno” a pak ji, sice s mizející trpělivosti, velkomožně propustí. Každý je sám sebou, na nic si nehraje, perfekt.
No snad se v sérii ještě “kartářka” Jill objeví – tato postavička mi byla sympatická – ostatně jede dořešit něco se svoji matkou, tak možná se někde do děje ještě zaplete. Co mi vskutku uniklo a nevím oč jde je, když Saul dá ve fastfoodu poďobanému uklízeči “Rezidium pečeti – pařát”, že “bolest i blaženost budou pokaždé silnější”, neví někdo co to má být?
Kresba Petra Grosse prvních tří sešitů byla sice spíš v hlavním proudu, ale neměl jsem s ní problém, kresba prologu k Monstrům od Deana Ormstona, to je však jiné kafé, daří se ji zachytit o dost více, tak nějak z ní dýchá tisícileté prokletí. Příběh je hutný, kresba mu dává správnou atmosféru, historické události jedou paralelně s přítomností, vše odsejpá jako namazaný stroj. Nemohu se odtrhnout, akorát mi trochu neklape u pokorné kněžky Erišad, denodenně potracující své dítě, že cítila vůni kukuřice v chaldejském Uruku. Jak jsem obeznámen, kukuřice nepochází z úrodného poříčí Eufratu. Není nikde ani tesaná do kamene.....nebo, že by její pěstování snad za těch pár tisíc let bylo zapomenuto, nebo ví Carey víc, nebo si to jen neuvědomil, nebo se spletl? Nějak moc nebo:)
První sešit Dětí a monster přebírá opět P. Gross, což ve mně zvedá malou vlnu nevole, ale nedá se nic dělat, příběh plynule sviští.
Sestup Anadiela, v úvodu třetí části, je jako z nějaké fresky a tím, že je se spoustou barokních přiblblých andělíčků v tak malém okénku na celém dvoulistu, přijde mi to jako kvalitní sarkastický výsměch tomuhle přebubělému šlehačkovému stylu....a i malou předzvěstí. Dynamické střídání kresby v “andělské” a “mrtvé” lince akceleruje příběh a musím ohromeně říct, že se ten propletenec daří Careymu udržovat mistrovsky. Konec knihy dává velká očekávání, víc o tom už nemá cenu psát. Je to parádička.
Hnidopišsky ještě dodám, že mi chybí čísla stránek a záložka by byla přímo ultra-potřeba, ale pal to čert;) Hlavně by totiž této sérii pekelně slušel aspoň jeden díl ročně.
Několikrát jsem tuto knihu nasraně odhodil, co je to za rádobyintoušskou kokotí pyčovinu, ale pak jsem na to přišel! Nesmí se na ní moc spěchat, je třeba číst pomalinku, listy otáčet co prst prstík mine a nemít přehnané očekávání v kontinuitu dějové linie. Pokud člověk zpomalí ještě více, začne si užívat hutnou surrealistickou poetiku a musí se sklonit před geniálností tohoto dílka, které spřádá obrazce a okamžiky bez jakéhokoliv vodícího schématu. Pokud si k tomu pustí ještě Tiger Lillies a zpomalí ještě malinko, bude zážitek přímo extaktický. Jsem rád, že nejsem úplný debil a dokázal jsem nakonec ocenit sílu tohoto téměř dokonalého počinu. Kdo čte komiksy na čas, tak zde moc nepochodí a bude akorát nasraný jako já při mých prvním uspěchaných pokusech zdolat tuto parádičku.
Je s podivem, jak úderné tohle dílko je, i když to tak zkraje nevypadá. Melancholická dramata, kde není třeba slov, se surrealistickými přechody a nečekanými vyvrcholeními, která občas vlastně žádnými vyvrcholeními nejsou. Minimalistická kresba a nerušící úsporné pozadí člověka neodtahují od zásadních detailů, v jejichž jednoduchosti a přirozenosti je ta opravdová krása. Kdo aspoň některé zde ztvárněné životní útrapy a radosti nezažil už na vlastní kůži a necítil podobné pocity, které se této knížce povedlo výtečně zprostředkovat, tak toho v životě zatím moc nezažil.
V komentu lehce (ale fakt jen kapku) spoileruju, upozorňuji hned zkraje. Kirkman nenechá své hrdiny chvíli vydechnout a když už to vypadá, že se to začíná zabydlovat a usazovat, žene je bez ustání dál, momentálně do náruče dobrosrdečnému filantropovi, který si nechává říkat Guvernér. Čtvrtý díl měl taky spád, ale přece jenom, za mřížemi probíhající telenovela nedávala příběhu příliš prostor pro velkou eskalaci. Zde ji ovšem najdeme v plné míře, protože se posouváme dál do blízkého městečka, kde žije zbožná komunita přátelsky naladěných samaritánů. A to je opravdové štěstí - aspoň pro čtenáře. Takže se těším na další díl, kdy bychom se měli vrátit do věznice, zase trochu jinak. Jsem ochoten omluvit toporné monology, dlouhé jak kázaní bigotního narcise, největší silou téhle série je prostě její spád a jistota, že si nemůžete být jisti ničím. Autor nešetří nic a nikoho, Rick už si při honění nebude moct střídat holky;-). Už se těším na další pokračování, i když zase budu mít problém s množstvím postav, jejich jmény, historií a jejich interakcemi, vztahy apod., myslím, že mě další díl vtáhne hned, ani nemrknu. Jsem docela zvědav na tu dobročinnou misii, která se za nebožáky do vězení chystá, aby jim ukázala cestu ke světlu.
To big D.: já jsme při psaní omdlel několikrát, žena říkala, že jsem mluvil zapomenutými jazyky. Sice nevím, jak ví, že jsou zapomenuté, ale jelikož jsem měl poblité záda, tak ji věřím;-)
Lucifera jsem už onehdá četl, zážitek byl tak silný, že jsem nechával tomu čas a dlouho čekal na tu správnou rezonanci, abych napsal koment. Ale čekal jsem až příliš dlouho, až hluboký dojem se stal jaksi plytčím, asi jako živý sen, který vytrhne propoceně ze spaní, ale už během dopoledne se jako křehká matérie ztrácí v záplavě všedností. Tak jsem si ho kurva přečetl znova! A jsem stejně ohromen. Dal jsem si hlavně pro sebe i malinko rešeršní práce a proto upozorňuju na potenciální spoiler. Jednomu kamarádovi, od kterého mám pár obrazů doma na stěně, se značně pohoršilo v jeho nelehké psychické nemoci, když se začetl do knih o hierarchii andělů a zanícených oslavně-tmářských andělských textů. Z jednoho takového díla hned při prvním setkání se svým bratrským andělem Lucifer cituje. A už nepustí...
Důstojnost, to je asi ten pocit, který mi nejlépe sedí k pánu pekel t.č. na volné noze, neústupná síla vůle, která jde krok za krokem za svým cílem bez jakéhokoli ohledu, ale s takovou grácií, tak impozantně, že i panenský řád kastrovaných premonstrátek by s chutí podřezával a ošukával své eunušské učitele filozofie během přestávky mezi katechezí a hodinou bolestného růžence. A neměli by na výběr. V Nedělních listech by se pak psalo o pomatení myslí a pár sukub by upálili. Nářky, kvílení a skřípot zubů by se ozývalo z hranic..a Knížeti by to bylo jedno. Konečně poprvé vidím Pekelného vládce, z kterého jde opravdu respekt, žádného rohatého bambulu ani zbytečně agresivního imbecila s hořícími vidlemi, ztělesněné krystalicky čisté, vyrovnané zlo, které si je naprosto jisto samo sebou a jež je neskutečně mocné, moudré, rozvážné a nelítostně kruté. Arogance, která je většinou u smrtelníků trestána je tady nepostihnutelně vyzvednuta jako vlastnost, s kterou se nebohý čtenář, drcený běžnými denními problémy, nevědomky ztotožní. Všichni chceme být jak Jitřní kníže! Mít tu moc.. Být tak bezprostředně přehlíživě sebevědomý. Ani nevíme a jsme uctívači ďábla. Pokud by však někdo v samaelském opojení začal po přečtení jako hotový půlsatan kázat doma věčné zatracení, tak radši bacha, Luciferovi to bude dozajista úplně u prdele, horší pak s manželkou doma.
Kresba Scotta Hamptona je vtahující, i když v pár okýnkách se mi asociovali ábecečkoví Strážci, letní speciál 89 od Kovaříkové, což ignoruji (uFF) a hltám příběh, který je podkreslen fantasticky. Musím říct, že vstupní “Světlonošova cesta“ staví stabilní základ monumentálního příběhu a mám neodbytný pocit, jako kdyby žák začínal přerůstat mistra. Slepý Briadach, nevlastní bratr Mazikeen, syn Lilith, a spíš fiktivního anděla Ibriela a jeho lid “Lilim ve vyhnanství“ vychází z mytologie Mezopotámie, jako nesčetně jiných příběhů. Je pak vhněten a k nalezení také v judaismu, kde si žije vlastním životem. Lucifer kráčí věky, kde jsou tyto skoro zapomenuté příběhy pouze kulisami na jeho cestě. Posvátná hora národa Navajo, kde se s citlivým pochopením k zarezervovanému původnímu obyvatelstvu těžil intenzivně uran, je stejně chytlavá jako Faramond sedící u alhamberského lvího dvora – už chápu proč je v pevnosti nad Granadou furt jen kopie a tu ještě neustále opravují.
Co slovo, to skoro citát a rozumím už co znamená nemrhat slovy, hutné příběhy se zauzlovávají samy do sebe, aby se pak spojovaly v nečekaných souvislostech a tíhu si nesou bubliny tak nějak samy, holt v knihovnách jsou celé police plné křesťanských hypotéz o tom jak utrpení prospívá duši, Světlonoš se s tím nesere, přechod na kresbu Chrise Westona by se mohl zdát nepříjemný, ale dynamika příběhu nedovoluje se moc pozastavovat. Sešity s kartami hltám ve stejném tempu, akorát bych autorovi vytkl malinký renonc, který si jako amík asi neuvědomil – kdyby někdo chodil po Hamburku s vykérovaným hakáčem na čele, tak by skončil v base velice rychle, ne tak jak v Americe, kde to trestné být ani nemůže.
Poslední příběh je příslibem věci budoucích, které prolínají do druhého dílu, s kterým jsem už taky měl tu čest, změna kresby, opouštějící hlavní proud, plynule se blížíc k břehu, pomaleji k duchařskému minimalizmu má sakra říz a akorát může trochu nasrat, že příběh zdánlivě se zbytkem nesouvisí. Tedy jestli bych neměl doma pokračování, kterého je za ty roky žalostně a bídně málo. Bylo by třeba probrat Netopejry v jejich klimbavém spánku v temné jeskyni.
Lucifer v kresbě poslední dvojice kreslířů nevypadá vůbec tak důstojně a infinitivně...nicméně na ketaminu člověk vidí všechno jinak, a je snad i záměrem vykreslit Lucifera takto, ve stavu disociativní anestezie...kdy cestujete vesmíry - není bez zajímavosti, že tato běžná součást uspávacích injekcí je např. v Americe rušena jinými látkami, které zabraňují dosahování těchto stavů...
Příčina, následek, prolínání lidských cest, omylů a osudů, na který nevěřím, zvraty a butterfly efect to tu všechno je a Mike Carey je snad satan sám. Bomba, jsem natěšen na pokračování, i když matně pamatuju jak dvojka pokračuje, těším se, až se vrhnu do detailů a strhujícího pokračování příběhu. Bylo něco nesrozumitelného? Tak to jsem kurva rád! 99 percent ze sta!! Myslím, že skoro 100....a Luciferovi je to úplně jedno...ještě, že jsou na světě tyto jistoty. Pane Petříku, pome trochu;-)!!!
Tak kdysi jsem nakoupil v LK na Václaváku hromadu Asterixů a přibral jsem si i toto a po nedávném stěhování, při vytváření nových místešek pro komiksy v novém bytešku jsem si tohle pro zajímavost otevřel a při jednom přečetl. Osobně nesnáším westerny, divoký západ a celkově tuto kulturu glorifikace největší genocidy v dějinách lidstva, ale Lucky Luka je třeba brát s nadhledem a tak jsem to taky udělal a musím přiznat, že nelituju času, který jsem strávil přečtením tohoto sešitu. Vzpomínám, jak jsem Lucky Luka sledoval jako animovaný seriál (ostatně jako každý jiný v té chudé nabídce), takže i po té době to bylo takové sentimentální, milé, nezávažné, příjemné počteníčko. Vycházet toto, když mi bylo 10 roků, tak bych doma nedal pokoj, dokud by mi to mama nekupila. Oceňuji zapojení skutečné historické postavy do děje, to je velký bonus a báseň je naprosto skvělá. Úplně se vidím v těch zmíněných 10 letech, jak bych pátral, co to tam jakože má být za slovo místo těch teček. Jen tak pro zajímavost indiáni (kteří jsou zde vykreslení dle mého jemnocitu urážlivě a ne, že ne) považovali vyježděné rýhy po dostavnících jako jizvy na Matce zemi, to jen tak pro úplnost. Jinak dávám tedy 65% a k oddechu si dám někdy další díly.
Tak jsem se po dlouhé době dostal zpátky k těmto dvěma výlupkům, tedy jednomu s plyšákem, a vždy před spaním jsem si dal v posteli pár stripů na lepší spaní. Občas mi však naopak spaní zarazila děsivá představa, že se nám už brzy narodí něco podobného a spaní jako takové, tedy přirozená fyziologická obnova sil bude už jen příjemná vzpomínka. Celkově jsem se příjemně pobavil i poděsil a dávám cca 85% a přidávám neanarchisticky, nelevičácky, naprosto neutrálně 4...zlaťoučké penízky v kapsišce, ale kuš...hvězdičky:-)
Bomba, Dogbert exceluje a dokud je dáván prostor této ultracynické psí hyperinteligenci, všichni ostatní stojí jen v řadě s žebrací miskou. Každý z megalomanských, sebestředných a krutopřísněkrutých Dogbertových projektů je naprosto geniální. Doufám, že ještě pár dílů pojede na ne tak vyostřené hraně nadnárodních korporátně fašistických firemních porad a bude tak krásně světovládně uvolněných. Nemám moc času teď číst ani ty obrázkové publikace, které jsou jak známno určeny pro nedospělé jedince s krizí osobností, ale tomuhle jsem se nemohl vyhýbat dlouho. Tenhle díl je opravdu pecka a těší mě i konzistence formátu vydávané řady, kdy tento díl je vlastně polovina z původní velkoformátové knihy a obálku k 3.dílu Crew vytvořila sama. Vtipy o "Elbonii" patří opět k tomu slabšímu, ale je to v kontextu amerického hegemonického velkoimperialismu pochopitelné. Spokojenost až na půdu a jebou mě ty hvězdičky vyjebané, kvůli kterým jsem dlouho ani neměl chuť hodnotit, takže si pojedu po starému a dávám 95%
Jelikož CopánkovSKÉ trápeníčko, kterému přiznejme si, více sluší zaběhlé pojmenování Trápeníčko copánkoVÉ, nesmazatelně už zaryto do našich srdcí a duší, je jeden z nejzásadnějších, nejkrásnějších i neprávem opomíjených, příběhů, je konečně na čase zkomentovat jej. Nevím, zdali jsem povolaný k takovému úkolu, nicméně s pokorou se pokusím popsat můj vztah k tomuto výraznému klenotu a upozorňuju, že to je spoiler jako velký krásný kouzlo-vzdušný balón, ať nikoho neochudím o krásné napětí.
První a zásadní informace popsal krásně už blackJag, musím však encyklopedicky dodat, že správně je opravdu Kadeřinka – jedině že by měl ultra-raritní vydání s háčkem, což mu přeju a měl by ho dát okamžitě do multifunkční vakuové stabilizační komory, s kterou jinak vyvádí roztovidné veselé kousky.
Kadeřinčino království, krom neobyčejné krásy, se vyznačuje především tím, že každý tam má krásné dlouhé třpytivé vlasy. Kadeřinka i její sestry jsou dokonale krásné nakadeřené modrooké princezny. Kadeřinka je však nejenom krásná, krása ji pryští mohutně ze srdéčka a proto vše co dělá, je krásné. Krásní malincí Copánkové, společníci princezen, nepříliš úspěšné kopie majlittlpony, krom jiného že jsou princeznám neustále nablízku, hlavně dovádějí. Jednoho dne, když princezny připravovaly kouzelný balón pro cestu na Kouzelný ostrov, jeden z Copánků se stratil (sic) a našli ho až po dlouhém hledání v truhlici, odkud se nemohl dostat, protože, sic velmi krásný, je jako ostatní Copánkové také velmi malinkatý.
Obecně byli copánkové spokojeni a vyváděli veselé kousky, avšak potom co jeden z nich spadl do truhlice, nějak je to poznamenalo, už to nikdy nebylo jako dřív, svět se změnil, i když byl stálé moc krásný. Jako divokou bouři, které se však později nevyhne kouzelný balón, rozhánějí princezna Kadeřinka i všichni ostatní krásní obyvatelé jejího království děsivé liliputofobské samasebenenávidějící prozření populace Copánků, spoustou příkladů ze života, jak je krásné být malinký. Copánkové stále ještě neúplně přesvědčeni o nepřekonatelných výhodách svého malinkého vzrůstu se však začali na Kouzelném ostrově krmit a zapomněli na své naříkání a po chvíli už vyváděli v moři s vlnami, když tu najednou zpod mořské mušle vychází pláč. Krásná princeznička Levandulka pod ní uvězněna a hrdě vysvobozena vypráví srdcervoucí příběh o zakletí. Zlá ježibaba zmenšila Levandulku a poslala ji na loďičce z mušle na širé moře, aby ji nenašel její milovaný princ. Ale čerstvě sami se sebou vyrovnaní Copánkové ji dokazují jak krásné je, a kolik výhod má, být malinkým. Na živoucí důkaz toho pak tančí pod kvítky. Princezna Kadeřinka si však stále láme hlavu jak najít jejího milého a obzvlášť krásného prince Peperminta, čímž se v podstatě uzavírá první dějství tohoto díla, které má ovšem přesahy do dalších částí.
Tak např. kouzelný balón má uprostřed kamna, odkud proudí kouzlo, zatím opomíjeného kouzelníka Svatozora, nahoru a tak ho nadnáší. Tento balón, v kterém princezny letěly, byl v strašné bouři roztrhaný na mnoho drobných kousků! Princezny, nezraněny, ho cobydup sešily pak svorně na břehu s pomocí Copánků, kterým, nutno přiznat, nevybíravě zatrhly hru v koupání, při které jinak užili (Copánci) mnoho zábavy.
S krásným princem Pepermintem, zoufale hledajícím krásnou Levandulku, to nakonec taky dopadne dobře, i když možná kapku jinak, než si to ze začátku princ představoval. Nemůžeme však prozradit vše a věřme, že si to Pepermint v dalších dílech, které bohužel u nás nikdy nevyšly, nerozmyslí. Nejkrásnější napětí je to stále neukojené, proto emocionální exponovanost dramatického závěru je schopna nás bez náležitého vyvrcholení děje - bez aspoň klišovitého “žili spolu až navěky amen“, provázet dlouhé roky. A v tom je síla tohoto nízkorozpočtového sešitu.
Tento kousek nejsem oprávněn hodnotit, zejména, nepatřím-li úplně zcela do cílové věkové skupiny ani pohlaví...ale moji dospělé ženě krásná slza skápla, když jsem to donesl domů, tudíž kdo ho nemá a natožpak nezná, jako by nebyl a měl by zalézt pod kvítky nebo rovnou do ďury!
VÝBORNÉ, VÝTEČNÉ, SKVĚLÉ – po slabším 4.díle, který byl takovým trochu už vyceděným odvarem předchozího, tento díl jede na nové vlně nápadů a celkově působí velmi harmonicky a úderně. Druhý, celopanelový, sešit je příjemným, kontemplativním ponořením do reality Ellisova cyberpunkového světa, který přirozeně a originálně navnadí čtenáře na další četbu. Jsem rád, že střet s novým prezidentem Ellis neuspěchává a připravuje tomuto (doufám) velkolepému představení důstojnou cestu, kdy budou padat velké kulisy a nejedno oko, jakož i střevo nezůstane sucho. Líbí se mi, že v tomto díle jsou více zapojeny hi-tech future biotechnologie jako “potulná kamerová infekce, ilegální sekreční nanosenzory“ apod. To fakt žeru.
Ellisovi se tentokrát i dokonale povedlo zapracovat do tohoto světa neblahé budoucnosti praktiky mocných této doby. Pro ty méně vnímavé, a ať vím, kde to případně příště hledat, takové malé shrnutí (spoiler): Policajti postřílí nevybíravým způsobem protestanty přímo před svou služebnou – vrazi jsou chráněni a odvezeni do bezpečí. V následném tiskovém prohlášení mainstreamového média, které je plně pod kontrolou governmentu, jsou jako standard “false flag operation“ označeni za viníky sami protestanti, když prý napadli služebnu a z “davu padl výstřel“. Z incidentu není žádný záznam, protože policajti ruší veškeré kamery a záznamová zařízení nějakými rušičkami. Toto je opět standard false flag označeno jako “terroristická aktivace el-mag pulzu.“ Stále to neevokuje žádné události dnešní doby? Tak jedeme dál – následně je vydán “N-zákon“ - články, vyhodnocené jako nebezpečné pro lokální či národní bezpečnost a mezinárodní postavení země mohou být a budou staženy Callahanovou administrativou (sic!). Cenzura tisku a internetu. Vítejte v roce 2012, řízeném AIPAC, NATO, CIA,.....and many many others.....skuteční teroristé a pachatelé jsou oslavováni a možná dostanou i medaile za příkladnou obranu bezpečnosti civilního obyvatelstva – podle toho, kdo jich víc postřílel, tím větší medaile.
Važme si takovýchto děl a radši je pořádně schovejme, možná bude jejich držení za pár let nezákonné a budou pálena novodobými Koniáši i s náma a nahrazována tou “jedinou správnou literaturou“. Smekám klobouček a dávám skoro stovku, jen tak dál, na další díl jsem teď natěšen jak na nic jiného.
YES, tato jako buldozer se řítící série neztrácí nic na svém úžasném spádu a napínavosti, mrtvá místa nejsou. Jak už to člověk otevře, zavřít se to nedá. Mám trochu problém se jmény - je jich prostě moc, navíc podléhající prudké turbulenci a po měsíci a půl jsem je pozapomínal. Ale v cca čtvrtině knihy už jsem se naštěstí zase orientoval kdo je kdo. Zombie jsou v této fázi v podstatě pouze obecenstvo, které zpovzdálí sleduje kruté představení na prknech lidství. Líbí se mi nápadistost s jakou nechává Kirkman své hrdiny trpět a umírat, pokaždé je to trochu jiné. Co mi přijde trochu nepřirozené jsou ty megaproslovy a úderná prohlášení, ale dejme tomu, je to třeba, aby vše dávalo smysl. U mně spokojenost až na půdu věznice a mít po ruce další díl, nic mě nezastaví ho okamžitě zhltat.
Zkusil jsem, jestli postavy na úvodní stránce navazují na předchozí díly a je to tak - když si položíte všechny 4 (a určitě i ty další co vyjdou) knihy vedle sebe, dostáváme krásný pásek hnijícího masa(kru). Tenhle nápad se mi líbí moc.
Opět výborné, ale po těch letech je spousta nití přestřihnutých a i když jsem si většinu postav zařadil a uvědomil která bije, přece jenom jsem místy tápal - po zběžném prolistování Preludií a Domečku vše dává trochu větší smysl. Gaiman rotočil obrovský vír událostí, z nichž některé jsou bohužel odstředivě odmrštěny a nevysvětleny, některé však zapadnou přesně tam kam mají. Střídání stylů kresby mi nevadilo, naopak bylo docela osvěžující, bohužel mám z toho celého dojem, že si Gaiman vzal až velké sousto, když opravdu hodně konců zůstalo volných...ale záhada přetrvá věky, ne rozluštění, jestli správně parafrázuju Luciena (nebo Kaina;)). Abych si to užil pořádně a pochopil snad více, počkám si na desítku a pak si to přečtu celé v kuse, třeba pak dám o nějaký bodík ještě více. Jinak bichle řádná, četl jsem ji před spaním poměrně dlouho.
Zakládám si na své apolitičnosti, nenechám se řadit ani vlevo ani vpravo, navíc když si myslím, že to jsou už dávno pouze vyprázdněné pojmy - nicméně jsem se od puberty pohyboval v levicově smýšlejících kruzích, takže bych byl směšný, kdybych si nepřiznal, že mě to neovlivnilo. Propogoval jsem nejeden punxnotdead koncert a tento komiks mi přijde jako takový trochu nadstandard zin, kterých jsem měl možnost prolistovat za život více než dost. Jde vidět, že anarchistická scéna je přece jen co k čemu a dokážou tvořit - ne tak tupé náckovské stádo, od kterého se dá dočkat akorát bezdůvodná agrese.
No ale pojďme ke komiksu, kterému sluší samizdatová kvalita, je dobře, že příběhy jsou postaveny na skutečných historických událostech a jsou vzadu i sumárně popsány. Jinak spravedlivý anarcho-eko-teror šířený hlavní postavou je výtečný - je krásně naivní a roztomilé, jak na bojišti za střelby kanónů a jízdy dokážou dva protivníci sypat encyklopedické šablonové definice zcela přirozeně, každý jeden voják vštěpeny základní ideje strany, za kterou bojuje. Utápění se v nenávisti vůči bolševikům, kapitalistům, stejně jako socialistům, hodní nebozí venkované a superhodní anarchisté, proti karikaturovaným slintajícím bolševickým bestiím, nese všechny znaky propagandy, ale to se tak nějak dalo čekat, už při otevření sešitu.
"Padl korupční návrh" jako zářný vzor všech vznešených myšlenek nositele příběhu, mě málem do koulející role pod stůl složil. Následné mučení je ale spravedlivé:-) Myslím, že taky trochu utekl překlad z polštiny, kdy si všichni všude tykají a malý kluk říká něco ve smyslu co "PÁN" myslel nebo tak něco (nemám sešit u sebe) - to poláci používají běžně toho pána a myslím, že by se to nemělo překládat - když taxe radši podívám doma konkrétně, ale přišlo mi to jako pěst na oko.
Jinak celkově jo, dobře, že taková věc u nás vyšla a klidně si s chutí dám další likvidátorskou ideologickou masáž:-)
Dlouho jsem to odkládal, protože dlouho to vypadalo, že další díly nebudou - teď se trochu děsím těch barviček, které mě tam čekají, ale podle všech reakcí zdejšího osazenstva to bude vstřebatelné. No ale vraťme se k tomuto dílu - mně osobně přijde geniální - konstrukce děje jednotlivých sešitů, stavba panelů, narážek a souvislostí v kombinaci retro B-čkovýma obálkama je úchvatná. Kresba je dechberoucí, poslední sešit s hostujícím výtvárníkem byl výtvarně výrazně slabší. Moore zase dokázal, že co uchopí do rukou, to přetaví v dokonale propletený příběh a umí člověka posadit na prdel. Spokojenost až na půdu, paráda, jen ať vychází dále.
Tak pro mně trochu zklámání, jako bych to všechno už někde viděl/četl. Nezaujal tentokráte moc scénář a kresba i kompozice panelů mi občas přišly odbyté. Co mě však hodně baví jsou všechny ty vychytávečky kolem - delfíni hlavy, mražené placenty, mleté chilské děti, pečené lidské stehna atd. a samozřejmě lidsky-nelidský pod povrch vidící Spider, který v tomto díle ani nefetoval a byl takový zasmutnělý...jsem zvědav, co mu Fešák připraví za peklo, nakonec více lidský z toho vyjde Sviňák. Doufám, že pátý díl vyjde do vánoc a najdu ho pod větví.
Ano, barometr stoupá, koupil jsem hned po přečtení druhého dílu a odtrhnout jsem se nemohl, dokud jsem nebyl na konci - dokonce, a to se mi kurevsky dlouho nestalo, jsem si četl za chůze domů a vnímal okolí jen tak, abych nedošel k úhoně. Tento komiks má neskutečně obrovskou dávku napětí a spádu, dlouho jsem nic tak napnutého, plného zvratů, nečetl.
Upozorňuju, že budu taky SPOILERovat! Myslel jsem si, že Kirkman bude šetřit děti, ale vyvedl mě fešák z omylu - a ještě takovým brutálním stylem. Na druhou stranu je sympatické, že ty root postavy z kempu od Atlanty, na které jsem si už zvykl a mám už je zařazené v struktuře této zoufalé skupinky, šetří a zabijí ty později příchozí - něco mi ale říká, že to tak nebude furt:-) Taky se nedívím, že naše přátele už zase vyhazujou, nikdo je nikde nechce chudinky:-D
eik, Black bro yo: nemám to teď u sebe, píšu z práce, ale mám pocit, že oni byli v té jídelně zavřeni - stejně jako byla zatarasená tělocvična. Než do jídelny hlavní hrdinové vlezli, tak museli vystřílet menší armádu zombies, kteří za nima šly ven, když slyšely výstřely. Jídelna a přidružené prostory byly už bezpečně vyčištěné a izolované, ale kolem muselo být plno - taky nikam, beze zbraní, nemohli vylézt a srali do mrazáku. I ten nigga přece říkal, když tam Ricka prováděl, že v té garáži ještě nebyl, zkrátka byli zaryglováni u hromady jídla, v bezpečí. Pravda, že se po několika měsících takové situace tvářili jako sluníčka, je taky divné, že neslyšeli střelbu, ale to byl podle mne záměr, aby byl šok dokonalý, protože každý čekal armádu nemrtvých. Na druhou stranu Kirkman vyřešil logické dilema obživnuvšího Shanea, kterému to trvalo týdny, když ve vězení oživla ta černoška skoro hned, když nechal Ricka pronést, že "se to nějak zrychluje".
Super, opravdu povedená série, která jede jak šikanzen s úderností kladiva, škoda, že ten televizní seriál tak pokurvili. Dávám s každým dílem více bodů, snad si to bude držet laťku i do budoucna.
Kresba se hodí kapku více k hnijící ponuré atmosféře, ale zase se špatně orientuju v jednotlivých ksichtech a místy jsem se ztrácel, kdo je kdo. Zvládnout se to ale dá, navíc si evidentně nebudu potřebovat pamatovat všechny tváře nějak moc dlouho;-) Fluktuace tu je a podle všeho se teprve rozjíždíme. Farmář spekulativně naznačil, že může jít o nějaký chemický pokus a zvykl jsem si, že zde každý náznak má svůj smysl, no uvidíme. Některé dialogy byly tentokrát nepřiměřené dlouhé a toporné, vzhledem k probíhající situaci...to vlastně i v jedničce. Kirkman nedává postávám moc klidu a ze zajištěného bezpečí k masakru nejde daleko. Super, jak jsem to dneska četl, sedl jsem do špatného busu a ještě jsem pak zapomněl vystoupit na správné náhradní zastávce, totálně ukován v ději. Tahle série si mě definitivně získala a těším se co bude dál, zíra jdu pro třetí díl a snad nebudu muset zase odhánět teenagery, ať mi čumí přes rameno. A jedem jedem, snad na vánoce budu číst čtvrté pokračování. Moje žena to má přečtené už taky - a baví ji to taky zjevně.
Tak jsem si na zkoušku koupil 1. díl, spolu s prvními díly DMZ a Y na zkoušku a zkusil jsem. Den Trifidů mne hned napadlo...nelíbil se mi ten super policajt, ztělesnění snad všech správňáckých vlastností ani mainstreamová kresba a hranaté brady. Ale ten spád, jakým si příběh jede, mě ke knížežce přikoval. Jelikož je celá sága neuzavřena, dovolím si bezstarostný tip, že za tím vším stojí vláda nebo někdo ještě za nima, aby si Zemi trochu očistili nebo se jim něco vymklo z rukou...konspiri, konspiri;-), Ostatně nemám ponětí, jestli se to v už vyšlých dílech v USA nějak rozklíčovává, tak proč si netipnout. Hned jsem si šel koupit druhý díl. Všimli jste si, že když dáte knihy vedle sebe - zombíci na obálkách booků navazují a tvoří jednu řadu? A podle obálky třetího dílu, který jdu kupovat zítra, to vypadá, že taky navazuje. To by byl pěkný dlouhý, úzký plakát...např. do dětského pokoje.
Příjemné snové probírání se závěsy vzpomínek k rozevlátým záclonám vytěsněného až k pohledu do zamračeného mlžného dne, kde nakonec vše do sebe zaklapne a snad jako sen tak rychle nevyprchá. Ideální počteníčko na tyto pošmourné podzimní dny, ale je zřejmé, že McKean i Gaiman mají své vrcholové kousky teprve před sebou.
Kresba mě moc nezaujala, ale charaktery jsou vykresleny poměrně přesvědčivě a nápad na všechno se vysrat a vyrazit do vesmíru za všemožným roztodivným i neroztovidným fetem je velice lákavý:-) !!SPOILER!!Náladový a výbušný zelený mozek by neměl opruzovat v dalších dílech, což mě těší!!SPOILER!! Nevím proč překladatel mezi spoustou těch chemických i přírodních dobrot, které pravda asi k překladu úplně nejsou, nechal slovo "Aluminium" nepřeloženo. Jak známo, tohle slovo v češtině ekvivalent má;-) Ale celkově příjemné počteníčko, které mě totálně nepřišpendlilo, ale dočíst jsem to musel do konce. Tudíž spoko a začínám s hodnocením na 80% a uvidíme kam ho potáhnou další díly. Jo a hodně sympatická obálka, druhý díl se dívám pěkně oranžový, myslím, že to bude vedle sebe okulahodící...tak hlavně to vydat do konce!
No, musím říct, že v motivech jednotlivých postav v tomhle díle mám kapku guláš, možná proto, že jsem to četl snad na pětkrát, nicméně hutné a kvalitní čtivo to bylo jako zatím vždy. Navíc jsem trochu pochopil o co agentu Gravesovi jde a jakým způsobem se to snaží udělat. Risso opět předvádí naprosto mistrovskou záležitost a souhlasím s chozem, že jde o ejakulační věc do kalhot s každou stránkou silnějšího tlaku:-) Moc se mi líbí např. pohledy přes šálek kávy nebo kouř - kdyby se to někdo pokusil takhle nafotit, asi by měl problém z hloubkou ostrosti. Z celého tohoto šestidílného booku jsem měl silný pocit, jako bych četl Sin City nebo Fell. Vrcholná spokojenost, jednoznačná bomba a orgasmus, jakému rozumíme jen my kluci ve sprše;-)
Jsem opět nadšen, nechápu, že mi tak dlouho trvalo se ke čtyřce dostat, bohužel není čas číst starší díly znova, takže mi rozhodně pár souvislostí uniká. Konečně se dozvídáme něco o pozadí celého příběhu a začínají se kapku rozkrývat karty. Způsob vyprávění je zde dotažen k dokonalosti, ke které se Azzarello v předchozích dílech jen pomalu propracovával. Ty detaily a vedlejší děje namotané na hlavní linii jako dýleři, černošští ošetřovatele se starou můrou, co jim kantne, mrdací Angelina, děvka s novinářem a tak dále, krásně drží napětí a přitom vůbec neruší – střídání úhlu náhledu, pohled zespod skrz popelník či plátno, nenásilné prolínání dějových linií, ladné přechody a tak dále zase příběhům dávají nepřekonatelnou jiskru. O božské Rissově kresbě snad ani není třeba psát, ale zmínit se musí, protože hladit ji očima je naprosto orgastický zážitek a to nemyslím kresby sexy kober jako Megan, Dizzy a dalších. Kresba je prostě dokonalá, jsem plně zamilován. Postavičky, co dostávají od Gravese nevystopovatelné kombo v kufříku jsou originální a taktéž jejich příběhy a způsoby konání mají vždy jedinečné parametry, nemluvě o způsobu, jakým jsou čtenáři vyprávěny, o nějakém stereotypu nemůže být ani řeč. Hodně se mi líbil sešit, kde hostovala spousta jiných kreslířů, opravdu vyvedený kousek.
Když už jsem se konečně dozvěděl něco o všemocném “Trustu“, Gravesovo rozdávání kufříků mi jaxi nedává smysl, rozumím, že když nechal zapíchnout toho tlusťocha, tak Trust poškodil a řádně vystrašil starého Mediciho, ale čím tohle rozdávání poškozuje třináctku rodin opravdu nevím. Snad se vše vysvětlí v dalších dílech. Taky jsem znepokojen z množství much v tomhle díle, to předtím nebývalo;-) Byly tam všude a nejen nad hnijící hromadou mrtvol ve feťáckém sklepě. Běžím dneska hned pro pětku, protože jsem zvědav, co se stalo přesně pánovi s obvazem přes pysk:-) a doufám, že všech dvanáct knih bude doma co nejdřív, ať si to můžu v klidu sjet komplet a konečně si to pospojovat. Taky přeju BBArtu hodně zdaru, snad budeme mít za rok další dva díly.
Když jsem to zahlédl v antikvariátu za 80Kč, neváhal jsme ani chvilku a po prolistování jsem nadšen. Tolik vzpomínek a asociací, co mi to vyvolalo z dob opravdu nějdětštějšího dětství bych nečekal. Vzpomínám si na skoro všechny tyhle kreslené dováděčky z různých starých časopisů a periodik, je opravdu zajímavé jaké detaily se mi v hlavě uchovaly - jako např. cedulka "Zlý pes" nebo píchlé kolo od kuřete Napipi, háčky na kaktusu na "lov" velbloudů atd. no palba, to je opravdu něco. Lovec Animuk je opravdu killer a v dnešní době pochybuju, že by to ještě mohlo vyjít, holt, kdysi jsme byli asi tvrdší. Jsem nečekaně dojat a rád, že tohle mám, i když je to na některých stránkách trochu zgychané, mě to neva, na to zas tak nehraju:-)
Koupený kapku dráž, ale v dobrém stavu, takže spokojenost. Popelku znám z Haló tady, nebo 20x 4lístek, takže slzičku nostalgie zamáčknout a šup s ním do krabice se starými 4lístky, která začíná být pomalu malá, doufám, že než budou děcka velké budu mít krabice plné dvě:-)
Tak tento čtyřlístek jsem koupil už kapku dráž v aukro-rauši, chvíli jsem se obával, protože po podrobnějším sjíždění obrázků vypadal salátově, ale došel mi luxus kousek, akorát s nějakou číčovinou nakreslenou na obálce, která se tváří jako hakinkrojc, překreslený do okýnka, což mi tak připomnělo dětské doby, kdy jsem něco podobného udělal jako harant něčím do omítky doma na hajzlu - akorát, že ramena svastiky šla k sobě - na výsledném okýnku to pak nešlo poznat, ale na prdel jsem tehdá dostal tak jako tak:-) Tento díl je pro mně vyloženě premiéra, nevyšel v žádném starém souboru, takže jsem ho četl poprvé a zarazilo mě, jaký je to Myšpulín bezohledný liqidátor a znečišťovatel přírody, lijící do řeky olejové emulze a podobné sračky, no fuj, kdo by to čekal od takových pokrokových environmentalistů, teda ochránců přírody:-) Mám radost z dalšího starého kusku ve sbírce.
Opravdu megaformát, který předurčuje sešit pouze k ležení nahoře na řadě jiných knih, na výšku se to nevleze nikde. Potěšil mě rozhovor s Jirkou G., ve kterém si na nic nehraje a ukazuje svou klukovskou romantickou duši, která v té hektické Praze sice vydržela, ale nakonec stejně utekla blíže k přírodě. Některé Volemanovy příhodičky si pamatuju z novin, je fajn to mít takhle pohromadě, i když o nic zásadního vskutku nejde. Příjemný počin, který mě přesvědčil dosehnat si zbylé dva sešity Volemana, které zatím nemám.
Rád si taky píšu deníčky z delších a zajímavějších dobrodružství, takže vysoce oceňuji tento počin, už jen proto, že bych nic takového nedokázal. Vládnu pouze slovům a to dost omezeně, obrázkům ne, takže takovýhle deníček bych nikdy nevytvořil. T.K. to pojal velmi obšírně a komplexně, začež mu můžeme být vděční, některé informace, které na nás valí jsou sice redundantní, ale skvěle podtrhují atmosféru a jsou zábavné. Za to, když jde o vytažení pointy, jsou Tomášovy komenty úsporně trefné a přesné. Taky se mi líbí více kreslících stylů a spousty skic i fotek. Když si ale tak představím tuhle skupinku, asi bych si myslel, co je to za bandu retardů, kteří všichni skloněni neustále čmárají něco do skicáků:-) K podobným "brainwash projektům" mám intuitivní despekt a jeho program evidentně dokázal rozčílit i některé z účastníků (díky za části deníku Maaike Hartjes - byly asi to nejlepší v knize). Nicméně, když se podívám, do čeho se dneska lijou peníze, musím říct, že tady byly využity nadmíru efektivně a účelně. Tento skvělý sborník je toho důkazem a rád bych viděl i ten, co vypadl jako produkt tohoto projektu. Bylo by to zajímavé doplnění tohoto speciálu. Teď se dívám, že tu mám dokonce obrázek s podpisem od Tomáše, takže s touhle knížečkou za pár šupů jsem moc spokojen.
Výtečné, opravdu citlivě namíchaný koktejl, který začíná trochu přituhovat. Čte se to samo a odložit se to nedá, dokud se nedočte poslední stránka. Kůstci mne opravdu baví, škoda, že Trnka vypadá v tomto booku jako šestileté děcko a lehký latentní nádech erotična je pryč. Těším se na další pokračování.
Mám vždy upřímnou radost, když se mi v mém nejoblbenějším obchodě - jednom blíže nespecifikovaném antiqariátu povede koupit starý 4lístek, který ještě nemám za 20-50kč v perfektním stavu. Tak to se mi dneska opět povedlo. Tento příběh znám ze starých Haló tady 4lístek nebo 20x4lístek, takže závan dětství a starého signifikantního papíru. Tenhle díl je prostě klasika.
Mám vždy upřímnou radost, když se mi v mém nejoblbenějším obchodě - jednom blíže nespecifikovaném antiqariátu povede koupit starý 4lístek, který ještě nemám za 20-50kč v perfektním stavu. Tak to se mi dneska opět povedlo.
Mám vždy upřímnou radost, když se mi v mém nejoblbenějším obchodě - jednom blíže nespecifikovaném antiqariátu povede koupit starý 4lístek, který ještě nemám za 20-50kč v perfektním stavu. Tak to se mi dneska opět povedlo. Tento příběh znám ze starých Haló tady 4lístek nebo 20x4lístek, takže závan dětství a starého signifikantního papíru. Tenhle díl je prostě klasika.
Opravdu mě tyhle Dilbertovy začátky, kdy ještě není totálně monotématický, neskutečně baví. Tenhle díl je skutečná divočina a možná Adams až trochu moc rozbujel fantazii, např. stripy s Elbonií patří k tomu nejslabšímu, co jsem zatím četl. Oni někteří ti amíci vůbec mají problém pochopit, že existuje něco místo JůEsEj (jednou jsem zdlouhavé jednomu vysvětlovat co to je Evropa a zakončil to otázkouu, že to je tedy nějaký ostrov asi ne...??). Pokud je ve stripu Dogbert, pak ale většinou není co řešit, to je opravdu nejsympatičtější pes, jakého znám. Stripy z prostředí korporátního fašismu jsou zatím ostré jak břitvy a trefné jako Wilém Tell. Spokojenost, ale první díly mě bavily kapku více, přesto pořád pro mně naprostá jednička stripových publikací.
Jsem nadšen a nehodlám šetřit superlativy. Dlouho se mi nestalo, že jsem se těšil až se znova vrátím ke čtení a opět se ponořím do děje. Dokonce jsem občas místo autem jel do práce MHD, abych si mohl číst po cestě. Fantasy jsem hltal před takovými 13-18 lety, než jsem přešel na SF a jednou za čas si rád nějaké to zajímavé Might&Magic střihnu. A tento velkolepý, výpravný fantasy příběh v monstrózních a propracovaně různorodých kulisách se opravdu povedl. V každém z dílů nacházím diametrálně odlišné prostředí, procházím se s hrdiny bohatým světem různých klimatických podmínek, od pouště přes prales po zimní zombie-krajinu. Rigovo "loviště", prastaré město, mě uchvátilo asi nejvíc.
Černá krev, tisíc lític, dým a krev, chlapci, chlapci, píšete tu o tom, že to je jednoduchý lineární příběh z bodu A do bodu B, ale on ten náš život, když se ohlídnete zpětně, taky vypadá jako rovná lajna, o které si někteří prosťáčci myslí, že je dána osudem nebo snad ještě něčím vyšším:-) A víme (myslím ty, co už ví, na co mají toho scvrkláka mezi nohama), kolik to stálo úsilí něčeho dosáhnout, kolik nelehkých voleb jsme museli učinit, na kolika životních křižovatkách jsme stáli. Pokud by to bylo dáno nějakým osudem, pak se není třeba nijak snažit, ono by to přišlo samo, ale tak to není a vymlouvat se, že tak něco bylo dáno je zavrženihodná slabost a zhoubný alibismus:-) Proto to není ani zdaleká lineární putování z bodu A do bodu B - natožpak zpátky, protože zpět se dostali jinudy a příběh nekončí přesně tam, kde začínal, i když asi ve stejném "Pomezí", během příběhu se stalo spoustu věcí, kde se události přihodily tak jak se přihodily a kdyby to scénarista vymyslel jinak, lajna by šla úplně jinudy.
Příběhem se táhne jisté tajemno, některé věci se rozkryjí až v samém závěru a "ukecanost" komiksu mluví jen a jen v jeho prospěch. Postavy jsou uvěřitelné a snadno se dá s nima sžít, akorát Pellisa mě srala, ale to tak ty baby mají dané do vínku. Strážce řeky, lehká asociace s Glumem příběh pěkně zastřešuje, kdyby to nebylo velmi nepravděpodobné, řekl bych, že v některých pasážích bylo čerpáno z našeho Malého Boha a Kruana. Kresba mi vyhovovala, líbila více než většina US-produkce, přece jenom jsem evropan:-) No takže celkově super záležitost v krásném zpracování, plnotučný atmosférický příběh v nádherném prostředí, sem tam skoro kozy venku a ač finále nebylo extra vyhroceno, že bych u toho nedýchal, byl konec velmi působivý. Celkově obrovská, nečekaná, spokojenost. Téměř za plný počet:-)
Uff, tak to už bylo fakt moc, všechny ženy proletariátu spojte se a osvoboďte se z machořetězů svých vykořisťovatelů. Celý komiks drží opět kresba, klesající tendence zde nabrala rychlé tempo. Přiznám se však, kdyby došlo k ressurection a někdo začal vydávat další díly v broži za 150, asi bych to ze zvědavosti dokupoval.
...sice se té zvrácené a heretické činnosti běžně moc nevěnuju, ale uvažoval jsem ještě;-) a na hajzlu to přišlo - nejvíce mi Švanda nepřipomíná Goofyho, ale takového toho modrého losa z Happy tree friends, to je tež takový mamlas, postava podobná.....;-) Akorát spíš byl Švanda vzorem, protože je starší :-)
