Kdo mě trochu zná, tak ví, že mám ornitologické sklony, havrani jsou mi obzvlášť milí a tady tento grantový kousek Prokůpovského stylu mě, musím říct, dost potěšil. Nádherná obálka, i trochu splněný sen autorů, divoké představy beze slov. Moc pěkná knížka. Z příběhů nad ostatní vyčnívá a nejvíce se mi líbí první část, malovaná Tomášem Kučerovským, z galerie vzadu mne pak nejvíce zaujal Lubomír Kupčík. Obrázek od Nikkarina jsem si koupil origo na Komiksfestu i s věnováním, teď ho jen zapaspartovat a někde si pověsit:-) Knihu jsem si na stejném Komiksfestu nechal podepsat a pokreslit od všech tvůrců, chybí mi akorát p. Lastomírský, takže sběratelský klenot.
Tak jsem za týden ve Španělsku neviděl jediný komiksový obchod ani nic komiksu podobného ve výloze, až na letišti hromady "Super humor" s těmito dvěma postavičkami. Jako základní školou smradi povinní nám ve třídě kolovala asi tři čísla německého Clevera a Smarta. Do dnešních dnů jsem si taky myslel, že to německý komiks je, ale madridské letiště mi dodalo chuť vyhrabat z mé kupy zatím nepřečtených komiksů "Tajné poslání," které jsme si pořídil za pade v mém oblíbeném antiqariátu. No a zjistil jsem, že komiks je španělský (jinak choze dík za vyčerpávající resumé). Zhltl jsme to před spaním a do včerejška jsem ani netušil, že to jsou "tajní agenti." Německy jsme samozřejmě tehdá neuměli (a já neumím ani teď), mysleli jsme, že to jsou jen takoví dva ztřeštěnci a smáli jsme se šíleným kouskům a mrakům s nožema, šibenicím a klikihákům nad hlavama, značících ne zcela přátelský postoj kohokoli, s kým se tito dva potkali. Taky se není čemu divit, když skončí většinou v obvazech, kaktusech či latríně. Být mi stále osm až deset, asi bych to žral stejně, ale v těchto letech je to spíš k pousmání. Český překlad je otřesný a plný chyb, ale přiznám se, že kdyby u nás vyšly někdy nějaké další díly, tak si je s chutí koupím.
No tak já tady trochu subjektivně Honzovi Céčku pokazím reputaci. Jako třicátníka mě tento kousek v dětství bohužel úplně minul a dostal se mi do pařátů až teď, vyhandlován na aukru. Mám z něj radost, ale jen jako ze sběratelské raritky. Ten kousek příběhu se mi nepovedlo strávit a asi po pěti stránkách jsem to musel nasraný odložit. Skoky v ději a podivné zvraty jsou větší a méně pochopitelné než nižší gravitací Marsu způsobené skoky hlavního hrdiny. Na jednom obrázku ho chtějí zabít a na druhém se mu už klanějí apod. Kresba taky nic moc. No hodně slabý podprůměr. Sentimentální milovníci prosím nekamenovat, možná kdybych jako dítě nečetl donekonečna "Příběhy malého boha" a otevřel je teď, možná bych si taky myslel, co je to probůh za sračku.
NÁDHERA. Nádhera. Příběhy z Žluté planety, Vzpoura mozků, Výpravy na prehistorickou plošinu a má nejoblíbebější z nejoblíbebějších - Galaxia, to jsou naprosto nejkultovnější příběhy mladých techniků a přírodovědců. Sice jsem neplakal celým tím sentimentálním rozněžněním ani se mi nedělo nic podivného v trenkách, ale evokovaly se mi všechny ty závany bezstarostného dětství, kdy jsem tyto příběhy hltal znovu a znovu. Velice jsem se bavil nad momenty, které jsem jako děcko nezaznamenal - např., když přilétává výprava na Žlutou planetu, Goa nebo jaxe jmenoval ten šavlozubý tygr nahání antilopu a "bohyně" říká "bohovi" jak je to kruté a ten ji mravokárně odpovídá něco ve smyslu, že to je příroda a že "nesmíme zasahovat do přirozeného vývoje" a hned za kopcem se zjevují Gronchům a dávají jim evoluční výhody několika stovek generací:-) Koupí tohoto špalku jsem taky konečně mohl povyhazovat vystřihané zadní strany ábéceček, které jsem si dlouho skladoval. Cartera jsem viděl poprvé a nebyl jsem to schopen ani přečíst - to se mi fakt nelíbilo, asi qůli té otřesné naivitě a hodně extrahovanému ději. No ale i tak mi tento špalek udělal obrovskou radost a jsem moc rád, že mám všechny příběhy dětství pěkně pohromadě v pevné vazbě.
No tak to je obrovská parádička a ohodnotím to jako celek. Moore je opravdu génius a zdá se, že může do ruky chytnout jakýkoli žánr a stvoří naprostou pecku. Detailní kresba se sice nese na hlavní vlně, ale je dokonalá, ty spousty sračiček kolem a děje na pozadí hlavní linie jsou orgasmické. Už jsem to přečetl před nějakými dvěma měsíci, ale pořád mám před očima ty dvě děcka, jak si "hrají" s hmyzem a nepotřebují k tomu zapalovač a jakoby v pozadí přijíždí vyšetřovatelé - a toho jsou plné obě knihy, no paráda. Taková mutantní kočko-myší válka s vlastními vesmíry, odehrávaící se v podstatě bokem hlavní linie je dalším zářným příkladem. Ten způsob jakým běží děj kupředu mi připomínal střih napínavého serálu v televizi (Zacku, četl jsem tvou starou recenzi a mohl bys prozradit, který detektivní seriál jsi měl na mysli?) a musím říct, že to funguje naprosto perfektně. U grafické stránky věci mě ještě moc na koulích zahřála práce se světlem - efekty lamp, světel, výstřelů, skel, průhledná policistka, vždy tak jemně zmatněno, přímo lahůdka (což kresbu v mých očích ještě povyšuje). AM rozjíždí ve velkém tempu fantastický kolotoč děje, zvratů a bočních linií, nedotahuje však pointy všech událostí do úplného konce a nechává čtenáře, aby pomocí dostatečného množství vodítek si dal všechno dohromady sám a tím aspoň mne držel pevně připoutaného ke čtení. Jak to má být u správné detektivky. Propracovanost jednotlivých postav, jejich zázemí, minulost, vývoj jejich vztahů, problémy a všechna ta omáčka kolem je tak realistická, že netrvalo dlouho, abych se s nimi sžil a opět byl prožitek hlubší. Celé to má obrovskou dynamiku a spád. Smekám před moorovou jasnozřivostí a komplexním přístupem k alternativní realitě, krásným příkladem je vyváženost sociálních modelů a problémů světa plného lidí se superschopnostmi. Např. taková politická korektnost (které teď má každý plnou hubu), když přijde řeč na "plecháče," že by spíš ocenili pojmenování "mecho-američani" či "post-organické bytosti." S tím taky související nevraživost mezi živými a mechanickými - nápisy po zdech atd. Je to prostě lahůdka a četba byla čirým potěšením.
No tak to je obrovská parádička a ohodnotím to jako celek. Moore je opravdu génius a zdá se, že může do ruky chytnout jakýkoli žánr a stvoří naprostou pecku. Detailní kresba se sice nese na hlavní vlně, ale je dokonalá, ty spousty sračiček kolem a děje na pozadí hlavní linie jsou orgasmické. Už jsem to přečetl před nějakými dvěma měsíci, ale pořád mám před očima ty dvě děcka, jak si "hrají" s hmyzem a nepotřebují k tomu zapalovač a jakoby v pozadí přijíždí vyšetřovatelé - a toho jsou plné obě knihy, no paráda. Taková mutantní kočko-myší válka s vlastními vesmíry, odehrávaící se v podstatě bokem hlavní linie je dalším zářným příkladem. Ten způsob jakým běží děj kupředu mi připomínal střih napínavého serálu v televizi (Zacku, četl jsem tvou starou recenzi a mohl bys prozradit, který detektivní seriál jsi měl na mysli?) a musím říct, že to funguje naprosto perfektně. U grafické stránky věci mě ještě moc na koulích zahřála práce se světlem - efekty lamp, světel, výstřelů, skel, průhledná policistka, vždy tak jemně zmatněno, přímo lahůdka (což kresbu v mých očích ještě povyšuje). AM rozjíždí ve velkém tempu fantastický kolotoč děje, zvratů a bočních linií, nedotahuje však pointy všech událostí do úplného konce a nechává čtenáře, aby pomocí dostatečného množství vodítek si dal všechno dohromady sám a tím aspoň mne držel pevně připoutaného ke čtení. Jak to má být u správné detektivky. Propracovanost jednotlivých postav, jejich zázemí, minulost, vývoj jejich vztahů, problémy a všechna ta omáčka kolem je tak realistická, že netrvalo dlouho, abych se s nimi sžil a opět byl prožitek hlubší. Celé to má obrovskou dynamiku a spád. Smekám před moorovou jasnozřivostí a komplexním přístupem k alternativní realitě, krásným příkladem je vyváženost sociálních modelů a problémů světa plného lidí se superschopnostmi. Např. taková politická korektnost (které teď má každý plnou hubu), když přijde řeč na "plecháče," že by spíš ocenili pojmenování "mecho-američani" či "post-organické bytosti." S tím taky související nevraživost mezi živými a mechanickými - nápisy po zdech atd. Je to prostě lahůdka a četba byla čirým potěšením.
Moc pěkné dokreslení Mignolova universa. Líbí se mi mít všechny krátké povídečky a ústřižky v pěkné knize pohromadě (to platí tak celkově i o Hellboyových dobrodružstvích, vyšlých u nás). Dutozem rozhodně nejlepší, graficky je mimo akorát poslední povídka, jinak kreslíři dobře drží styl "Mastera." Uvažoval jsem, že to koupím jen v brožované vazbě, ale nějaxe mi dostala do pařátu pevná za cenu brože a proč tedy ne? Nakonec jsem rád, že to mám v pevné vazbě.
Hellboyova sólovka - to by tak jeden řekl, jak ten svět není pln prokletých míst a hrůzostrašných oblud, když se tak polo-utopený dostanete od kruté čarodějnice, tak hned vylezete na ostrově s heretikem, který čeká 500 let jen na to, až vylezete z vody:-) Teď měl Hellboy docela štěstí, že ho zachránili bratři v Pánu. Musím říct, že jsem pořád uchvácen grafickou stránkou věci, sécnaristicky jsem si nemohl nevšimnout jistých stereotypů, do kterých Hellboy upadá. Nicméně na hutné atmosféře Lovecraftovských kulis, padající jak temný příkrov to vůbec neubírá a Epilog dává příslib krvavé řezby. Nádhera - a jak to voní, když to poprvé otevřete.....;-)
Zašel jsem se i na Jablonské Vítejte v KLDR a při čtení mě tak napadlo, že víc tam člověk za plotem neuvidí a hned mi Guy empaticky odpověděl v jiné rovině na str. 140, ale musí to být stejně silný zážitek - taky bych si tam dovedl představit výlet, dokud to stojí/nestojí;-) Pěkná věcička tenhle komiks.
Závěrečné číslo hodně zajímavého fanzinu...nu což, škoda. K Milošovi Mazalovi není co dodávat, je to skvělý kus po všech stránkách, dívím se, že tento člověk není "masověji známý." Ten syn mi až znepokojivě připomíná Karla Čapka. Zvláštní dny jsou taky fantastické. A to mi stačilo, abych byl vrcholně spokojeny. R.I.P. ZKRATe
Výborné číslo. Jézédaček to je borec, taxe má hospodařit...:-D;-) Tleskám K. Jerriemu za malou poctu Jimmymu C.
Reumann i Sjunnessonův Errol jsou pořádné palby, především ten kočičí happy end, jaxi nevzrušené letí dvě a půl strany - no paráda, Radegast, rybář i závěrečný Gruss hodně v pohodě, takže toho co se mi nelíbilo, bylo vskutku minimum. Moc velká spokojenost.
Tenhle Zkrat se mi až tak moc nelíbil. Možnost vstoupit někde za kartotékou "Do hlavy Pavla Knieža" bych asi netoužil. Vůbec ta slovenská produkce v tomto čísle mě moc nevzala. Mazal opět výborný, Larsson mi taky není jasný, ale líbí se mi to :-) Jinak zbytek v pohodě.
90% za Mazala, kterému to příjimení fakt nepřísluší;-) Vždy jsem obdivoval lidi, co si své scénaře i kreslí, takže klobouk, který nenosím, dolů. Znám spoustu bruntáláků, ale tady tohohle přímo osobně ne....bohužel...zatím snad. Cukrová kostka i Balík Bo mají velký potenciál, ale cosi tomu chybí. Věřím, že aspoň u Balíka to není překladem, kruciš (slyšel někdo někoho toto slovo použít v praxi???) . Možná jen by potřebovali trochu přitvrdit, ale to je zase jen můj pocit, ale jak říkal jeden z adminů, který pyčo není admin - o tom to tady je, abysme tu blili naše nejvnitřnější pocity.
Četl jsem to snad čtyřikrát, než jsem se odhodlal o druhém Zkratu něco napsat - nemám rád když nemám ve věcech úplně jasno, což teda furt asi nemám, ale musím své subjektivní pocity zde připojit. V Infekci vidím zcela jasně záblesk "manifestu o komiksech beze slov" o němž píše T. Prokůpek zde: http://www.comicsdb.cz/comics.php?id=736. Poslední panel je úplně jasný i když ho jistě může každý chápat po svém. Pro mne znázorňuje úpěnlivou představu člověka blízkého smrti o místě, kde by se rád nacházel místo toho být zasypán kuličkami. Ať už tyto představují cokoliv - některý ze sedni hříchů nebo jen snad hodně špatný sen, kde se dá ukrýt úplně cokoliv. Ano, podle mého je na posledním panelu zcela bez pochyby přední strana dveří kam náš hrdina z panelu předposledního marně zvedá ruku. Hodně se mi líbil "Život je někde jinde," který si na nic nehraje. S hodně přimhouřeným okem neuškodila Zacko-Andrastovská ornitologická patologina, která má aspoň údernnost ale číslo je zakončeno docela dost trapnou rukou boží, bez urážky, ale to je patlanina neskutečná. Ještě ten ostrov mohl mít více biblický název třeba Jericho, to by bylo sice víc k blití, ale tématicky našponované. No tak asi tak:-)
Takže máme tady dalšího kreslíře magického světa Donžonu a pro mne zatím po Trondheimovi nejlepší, dalo by se až říci k nerozeznání od mistra Lewise. Po této stránce není co vytknout, scénař už malinko pokulhává, ale fakt jen malinko - je to pořád moc dobrá zábava. Umíněnost, ignorance a flegmatismus Herberta je jednoduše k sežrání - a vůbec vykreslenost jednotlivých charakterů je komplexní a děj si to pěkně mašíruje ke konci, který ovšem víc než kdy jindy potřebuje pokračování!!!! Proto si po sedm dní, poslušen své klášterní výchovy, budu dávat čtyři kola bolestného a slavného růžence, nelítostně se budu mrskat v koňských žíních sklem zapleteným, klečíc na trnovém polštáři a týden nepozřu víc než 4 zrnka pšenice a do dlaně vody v tichých modlitbách za rychlé vydání dalšího dílu!!! Argo vyslyš mé volání!!! :-)
Toe: tak "Ňácí borci z brna?" :-D
No nic, tak to se těm neznámým borcům celkem vyvedlo. Fakt pěkný posun kvalitativně, při pořád krásné lidové ceně, tak jen ať jim to vydrží. To, že je číslo focusováno ne tématicky, ale přísně gender-nevyrovnaně, pak dělá z třetího bubláku mnohem výraznější díl než byla třeba dvojka, zaměřená na násilí. Pro mne královny čísla Tina Robbins a Bára Jílková, taky jsem si takhle počítal desítky dnů ubíjející nekonečné brigády u pásu s rybama, naštěstí si žádný řidič před námi péro nehonil. Moc pěkné kluci, tak doufám, že jste si nenasadili laťku příliš vysoko a budete pokračovat ve velkém stylu ;-) +5% za nápad.
Tak jsem rád, že se mi povedlo toto číslo sehnat a jsem docela spokojený. J. Gruss zde ukazuje svůj rostoucí potenciál i když příběh je slabší. Z těch protiválečných mě extra nic moc nezaujalo, celkově ale dobrý.
Kurva to jsou jatka!!!!!! Kresba Jirky Gruse naprosto fantastická, scénař jasný, rychlý a krutý. Žádné sraní s mladou paní. Čuměl mi přes rameno nějaký klučina, když jsem to četl a zdál se nějaký zděšený:-) Kluci mi to na Crweconu ještě oba podepsali, takže ani nelituju, že jsem si to pořídil až letos.......od Jánošíka Judyho :-D:-D:-D. Kdosi (..andré..) tu psal, že by to fungovalo v jakémkoliv čase a prostředí, proto jsem rád, že to je v ScájFáj prostředí, které mám moc rád:-) Jen tak dál a houšť takovýchhle výrazných českých počinů.
Jak píše Woffce, je to vtipná hříčka, o zabití Hitlera vlastně nejde, děj je trochu moc předvidatelný, ale konec to zachraňuje. Jo a první stránka je ještě parádní:-) Jestli jsem to dobře pochopil, tak je ale zajímavé jak je svět bez Adolfa mnohem agresivnější, že se lidé střílejí na ulici a nikoho to nijak zvlášť neznepokojuje (nemá to být nějaké latentní sdělení?) Přečteno hodně rychle, komiks samozřejmě je hlavně o kresbě, ale když už je kresba tak minimalistická, mohly být panely menší a třeba hustěji nasázené, v tomto případě nejde čučet na stránku deset minut a vychutnávat si kresbu, protože mezi řádky (panely) není co číst a ani z po- za/pře -dí žádná na první pohled skrytá překvapení nevyskočí. Celkově takové "ale jo:-)"
Sáákryš, před ani ne půl rokem jsem byl v Divadle komedie na nejlepší představení r.2007: Proces, kvůli toho jsem si i znova přečetl knihu a ejhle, ono tu vychází i jako komiks, no paráda, tak do toho určitě brzo půjdu. I když mám radši Zámek:-)
Myslím, že dobře zvolené příběhy, duch Howarda jde ze stránek znatelně cítit. Buscemova kresba dělá s Cimmeřana skutečného "Swords a sorcery" hrdinu, před kterým se klepe celý svět:-) Cena za 160 stran v pevné vazbě přímo směšná - tomu ale odpovídá i kvalita tisku, kde místy linky skoro nejsou vidět. Škoda Barlowu, že už taky odešel do kytek - taky jsme mohli mít v Ostravě jedno funkční vydavatelství. Celkově jsem s tímto bookem spokojen. Tak a fantasy mám na nějakou dobu tak akorát:-)
Pro mně sand až příliš naivní a takové.....odnikud nikam....nicméně jde vidět, že kresba se během sešitku vyvíjí. Věřím, že AZA má potenciál kreslit špičkově, své lepší kousky má ještě před sebou a že nás bude mít ještě čím přeqapit. Tímto přeju hlavně sílu vytrvat v práci :-)
Scénaristicky i dějově nemám co vytknout. Kdo by to v prvním díle Zenitu řekl, co se z Herberta vyklube za Dark-mage;) Donžon je prostě skvělá uvolněná a ulítlá zábava, akorát mám pocit, že v Dračím hřbitově se Sfar ještě snažil, ve Vulkánu mi přijde kresba místy vyloženě odbytá, jakoby kreslená někde za pochodu - nevím jestli to je tak z originálu nebo je to českým tiskem, ale některé linky jsou vyložené roztřesené. Ty postavičky už trochu křečovité, chybí jim lehkost. No ale Rudý zajíc s mečem bez rukojeti to zachraňuje, celkově je Donžon prostě bomba a těším se moc na další díly.
Tak první díl Soumraku.....(konečně se orientuji v jednotlivých eopchách).....je stále dost zábavný, i když smíchy jsem nevybuchoval. Trondheim prostě drží scénaristickou laťku vysoko a když už jednou máte takový svět stvořen, musí to být radost v něm spřádat osudy bizardních hrdinů. Barbar Rudý Marvin je postavička přímo k sežrání a myslím, že je velkou devizou Soumraku. Myslím, že bez jeho chuti sekat hlavy všemu kolem by se série propadla do soumračné nevýraznosti. Poslední moje připomínka se týká kresby, která se mi nelíbí - teda v porovnání s Trondheimem. Sfar mě prostě nevzal, myslím, že má dost problémy s perspektivou, zbytečné vyčerňování ploch dělá kresbu méně přímočarou k tomuto odlehčenému příběhu. Schválně jsem si vedle Dr. hřbitova položil Kačerovo srdce a ta čistá Trondheimova kresba k tomu zkrátka sedne mnohem více a je (dle mého) prostě kurvárensky hezčí. Možná jsem jen ale na Trondheima moc fixovaný. Tak jako tak, sláva Argu, že Donžon vydávají dále a jen houšť, ať tu máme další díly:-)
Krvinka56: nemáme tu návrat (zatím) minimálně ke dvěma postavám, které známe už z dřívějška;-)?
Myslím si, že hravou atmosféru Donžon-světa se povedlo kvalitně uchovat, Blainova kresba se hodně blíží nadupané kresbě Trondheimově a i když Košile noci není tak vtipná jako první booky Zenitu, jedná se stále o nadprůměrnou záležitost s notnou dávkou nadhledu, který ve fantasy světě není až zas tak běžný. Podle mne je to důstojný "start" celého Donžon-universa;-) Jsem velice spokojen, že Donžon nebyl pohřben s Motem a že v tom našem kocourkově jsou se lidé schopni na něčem ještě dohodnout. Díky Argo. Ve mně máte jistotu podpory formou jisté koupě každého dalšího dílu, takže se s náma moc nemazlete a vydávejte jak o život!!!!!
Tak tohle mě teda dostalo!! Při prvním pokusu o zdolání této, hustě textem, piktogramy a různými sympatickými neobvyklostmi nacpané, knihy jsem nebyl úspěšný a dřív, než jsem si z apatického zoufalství podřezal hrdlo, jsem ji radši v nastupující depresi z myšlenek na smrt mou i mých nejbližších odložil. Druhý pokus byl úspěšnější a tento poloautobiograficko-piktografický román mi vzal vskutku vítr z plachet. Jimmy je ten člověk, kteréhož by mi bylo spíše líto, kdybych byl nucen s ním trávit nějaký čas. V jeho pohledu se jasně značí zděšení a panika, kdykoli má opustit bezpečí svého hnízdečka, přesto se ale vydá na cestu letadlem za svým biologickým otcem, kterého v životě neviděl. Btw tam potká i svou “sestru“ a svého děda, jehož dětský příběh s otcem a babičkou se nese jako druhá příběhová paralela komiksem – tento pro změnu vyrůstal bez matky, na kterou je oproti tomu aktuální Jimmy poněkud nezdravě fixován. Povětšinou miniaturní piktogramy - zhusta bez textu, prolínající se dějové linie a naprosto nezaznamenatelné přechody mezi skutečností a Jimmyho představami způsobí, že občas člověk vypadne z toho která bije a jestli by si neměl tu mašlu motat rychleji. Je až k neuvěření, jak srozumitelně se maestrovi povedlo v někdy opravdu minipanýlcích ztvárnit výrazové pocity od zděšení, přes strach, zoufalství, beznaděj, příšernou sebelítost, naléhavost až po odevzdaně nervózní mlčení. Autor si nedělal hlavu s počtem panelů a na některé scény jsou použity desítky oken, i když se zdánlivě nic neděje. Ale právě s tímhle komiks pracuje a tohle dává kresleným okamžikům, u kterých by se v reálu asi každý cítil minimálně nesvůj, spíš ale trapně, empatický potenciál a schopnost zažrat se do mozku tak, že jsem místy nevnímal co se kolem mne děje, jak jsem byl vtažen do této nelehké psychózy.
Myslím proto, že toto výrazné dílo jasně ukazuje, že komiks jako médium nemá hranice možností o čem je schopen vyprávět a zrovna tento román je posouvá ještě trochu dále. Jsem si vědom paradoxu v předešlém souvětí;-) Umělecky, lidsky a technikou vyprávění i kresby je o hodně výše než většina komiksové produkce u nás. Styl nebo spíš zvláštní typ diagramu, kterým bylo popsáno na jedné dvojstraně narození matky + otce + kousek dál po časové linii Jimmyho, z toho vedoucí šipky do různých období života hrdinů, k roztrženým fotkám apod., mi na pojmutí zabral dost času (myslím, že jsem tu stránku louskal ze všech stran snad 15 minut), ale po jejím vstřebání jsem byl na sebe hrdý, že tato nitěrná práce nepřišla vniveč a bohatší o pro mne úplně nový způsob pojetí juxtapoziční sekvence. Stejně funguje třeba obrovská plachta obálky a takovýchto nelehkých momentů, kdy intuice je to jediné, co člověku zbývá, aby pochopil co se před ním děje, je v knize požehnaně. Nedá mi to, abych nepřesně necitoval přímo z vnitřní dvoustránky desek: “je možné, že lidé neobeznámeni s novými vlnami avantgardy mohou mít problém držet se děje v předkládaném piktografickém materiálu.“ Omlouvám se za výcuc, ale rozvinutý text je v knize dlouhý asi jako tento megakomentář. Ostatně přední dvoustrana je sama o sobě dostatečně šílená, aby si čtenář udělal představu do čeho jde. Doporučuji před čtením samotného komiksu důkladně přelouskat. Někdo třeba už pak dál ani číst nebude, většina se však perfektně pobaví.
Gadžopádně jediná věc mi kazí dojem a to, když jsem na výše zmíněné úvodní dvoustraně vyplnil test, zda-li jsem vůbec zralý začít se čtením, pásovou pilou jsem ho dle návodu vyřezal z pevné vazby a zaslal autorovi, spolu s 20 dolary, tak mám teď díru v deskách.:/ No ale tuto maličkost jsem nahradil tím, že jsem si neskládal vystřihovánku z přebalu a tak to na první pohled nejde vidět. Tak jako tak, zážitek z tohoto dílka je příliš silný, než abych dal méně bodů než plný počet a gratuloval si k tomu, že můj život byl zatím vlastně jen procházka růžovou zahradou:-)
Hza Bažant je sympatický týpek, jeho kresba je vskutku osobitá a já ji hodně můžu. Tohle se nedá splésti s ničím jiným. Jak už bylo pode mnou zmíněno, rozhodně by dílku prospělo více stránek, ale co už? Trochu mi vadily schématické šipky, kde se kdo otočil a jak kývá rukama - intuitivnímu čtenáři by snad tohle mohlo být předloženo trochu méně přímočaře. Dále mi trochu nesedí "robotické uši" postav. Naopak mne velmi zaujal a potěšil způsob nakreslení plynoucích dní a nocí v laboratoři v jednom panýlku, kdy tam Ing.P. je po marném pokusu o útěk zavřen, aby vytvořil výbušninu z pudru. Tomu říkám maximálně využitý minimální prostor vysoce vytříbeným komiksovým stylem;-) Celkově se mi Krakatit moc líbí (i cenově) a dávám 90%
denny: obávám se, že to hned tak nebude, předpokládám, že ještě nejsou zdaleka ani nakresleny, natož aby se to vydalo;-)
No tak musím říci, že tohle je epochální záležitost. Sama myšlenka mnohovesmíru asi není tak origo, ale komiks rozhodně je. Přímo mě fascinuje kniha 1984 a zde jsem měl stejné pocity. Totalitními systémy ovládany svět, říznutý filozofičnem, míchaný v různých paralelách a časových přeskocích není úplně lehké čtení, když si na to člověk ale dá čas a nesnaží se to číst po příchodu z hospody "před spaním," je to zážitek. Skvěle logicky sestavený a jako puzzle do sebe zapadající. Vzpomínky na mládí promíchány s budoucností, střídání kresebních stylů, spousta bonusů a nejlepší světové vydání stavějí tento kousek hodně vysoko na mém pomyslném žebříčku komiksů. Talbot na mě dělá stále větší a větší dojem.
Tak z toho jsem hodně zklamaný a asi budu trochu sprostý. Možná by tomu více slušela kresba jen tužkou, ty nevzhledné tušové černé mazanice v pozadí snad mají dokreslovat atmosféru nebo WTF?? A jakou atmosféru, když už jsme u toho? Myslím, že Smrt měla v Gaimanových rukách mnohem větší potenciál, příběh je plytký až to bolí, Smrt, když už jako jedna ze starších věčných tu je od počátku, musela takovýchto dní zažít už mraky, proč se kurva promenáduje po světě jak zfukana hipisačka, která vypila silný koncentrát kyseliny lysergové a je hotová z každé pičoviny? Šílená Hettie ji pošle pro srdce, nahání ji šílenec a ona si tak chodí kolem jako by se nic nedělo a bez nějaké vlastní vůle se nechá tahat nudným dějem. Osvětově-populární návod jak si nasadit kondom na banán a srdceryvné rady ať šukáme jen s prověřeným partnerem tomu nasadily korunu. To jsem myslel, že buď špatně vidím nebo mi už finálně jeblo. I ta cena mi přijde na takový sešitek nadsazená. U mně teda hluboce oraný průměr, takže vzhledem k tomu co jsem očekával to byl propadák na celé čáře:-(
No rozhodně to stálo za přečtení, i když jsem od toho čekal více. Některými pasážemi jsem se musel ale prokousávat. Gadžopádně že to je docela základové dílko pro ty, kteří to s komiksem "myslí vážně" plně souhlasím - taková škarpa plná krve je prostě skvěle uchopená a popsaná věc, která mi byla tak nějak jasná, akorát by mě nikdy nenapadlo to tak rozebrat a teoreticky podchycenou jsem ji viděl poprvé.
Scarface: Právě, že kresba Guye Davise byla to, co jsem na Kago no tori vypíchl, tzn., že líbila. Potkat někde ty jeho postavy (a nemyslím jen slečinky, které by lezly z řeky s vyhřezlými střevy), tak se bojím i za bílého dne a utíkám, až by se mi za patami prášilo;-) Trochu mi evokovaly Mignolovy "Hlavy" z Hellboye - tam v tom Kjótu (myslím) bych taky určitě nepřijal pozvání k přespání.
Tahle Crew se mi nějak zvlášť nelíbila. Čekal jsem "hodinu šermu" přímo z Fables, kdy si to rozdává Modrovous s......teď si nejsem jistý a hledat se mi to nechce, takže trochu překvapení, kresba moc dobrá, ale jaxi bez gradace a něčeho nečekaného nakonec - vyšumělo to do ztracena jak šampus, když se ráno probudíte na zemi a dopíjíte skleničky z včerejšího večera, stejně tak Sláineho scénař (ale dobrý nápad;-)) Stejně tak Kago no tori - zde bych ale opět vypíchl kresbu, která byla docela děsivá. Ukázka z Nikdykde je tak vytržená, že celá ukázka je úplně na hovno, z publicistiky se mi líbila akorát Next generation. Obálka má být asi taky k Mýtům, ale nadšen z ní taky nejsem. No takže tak.
Krew a whisky příjemné doplnění Preacherova světa (a podle Crwe nutnost před dalším bookem). Akorát tak uvažuju, když popřeli všechny upírské legendy, teda kromě slunce a rozmnožování kousnutím, a už oba vypili dost lidí, mělo by těch upírů lítat po světě už množství limitně blížící se celkovému počtu lidí na planetě, ale jsem možná jen hnidopich. Pro mě Cassidy výborný. Next generation sqělá, trocha komiksové teorie nikdy neuškodí. Pana Martina Němce bych rád opravil, když tam vyčítal kreslíři, že ten dědek nemá levou ruku - MÁ!! Má ji vzadu vyčuhující zpoza zad. Trocha pochvaly druhému kreslíři mě až překvapila, myslím, že v kombinaci s objektivním vypíchnutím chyb takové posouzení žádnému začínajícímu kreslíři neuškodí. Stejně jako mně nikdy neuškodí Red Meat. Pro mne celkem našláplé číslo.
Taxem si říkal, že Crwe začnu číst a hodnotit postupně, až si seženu první číslo, ale sral to pes, Preacherovsé speciály mě přinutily můj plán změnit. Hoši z jihu, ač je nekreslil Dillon jsou příjemným doplněním série. Po pravdě řečeno Dillonova kresba mi přijde lepší. Mám takový pocit jakoby tam chyběla stránka, dvě - jak ten polda láká tu modelku od ohně do křoví tak ona nic a najednou ji tam někde najíždí...taky mi přijde divné, že ji neojeli oba na místě a mu hned nevystřelili mozek z hlavy. Mě se "hoši" líbili a získla jsem k nim trochu sympatičtější postoj. Usagi ušel, jinak nic moc. Publicistika moc dobrá, zaujal mě především "Storm" a líbilo i Zackovo pitvání.
Po slabším třetím díle je čtyřka opět parádní jazda. Dekadentní úchylárna, kde nové postavy jsou fakt nové a originální. Zgrcaná sutana jak ze středověku byla přímo osvěžující (....á dortík...:-D) Myslím, že Ennise, jako malého ministranta, museli kněží pořádně "protáhnout;-)." Zdá se mi, že Ennis tak trochu "vyzrává," stejně jaxe to tvrdilo např. o Tarantinovi u Jackie Brown. Jesse to nepřehání s hlasem, děj krásně klouže jak po vyhřezlém mozku, zábava přímo dunivým tryskem pádí kupředu a aspoň pro mě je to krvavě čisté potěšení. Nakonec nám vydavatelé předloží začátek dalšího sešitu a doufám, že se nemýlím s tím, kdo to leze na té obálce jako zombie-terror z hrobu;-) Štěpán Kopřiva to na stránkách CRWE krásně obkecal, s tím, že další díl má být pěkný macek (snad ještě větší než to mrdadlo, co si nosí Herr Starr v kufříku;-)) a hlavně by měl vyjít za cca tři týdny a i když stahuju do sbírky spíš starší věci, které mi chybí, tento nový kousek si pořídím okamžitě, Preacher mě prostě fakt baví a těším se na další bláznivá dobrodružství naší trojky;-)
..btw celého Preachera i se speciály zhlatala i má přítelkyně, která se u toho docela bavila, v hlavě mi rezonuje otázka, zda-li nemám celou sérii pod větev koupit svému bigotnímu nevlastnímu otci.....i když to by asi nerozchodil a já nemám zájem na jeho infarktu, tak to asi nechám odrezonovat zase;-)
No byla tady místa, která byla křečovitá a ne úplně věrohodná až naivní. Kdyby si takový kanón chtěl zašukat ve Frisku, taxi kurvu sežene sám, nenechá to na nějakém onanistickém přizdisráči, zavolá si ji xobě a nepoleze za ní někde do uličky........navíc volal chlapovi, že? A to neuvažuju, že by přece musel zlámat jak suchou větev. Našlo by se toho více, ale jinak je vyprávění stále poměrně svěží a Ennis přichází s novými nápady, i když z globálu je to taková zábava na jedno brdo, konec však dává příslib zajímavého počtení do dalších dílů. Ale už jsem po třech knihách trochu přepreachrovaný, nicméně Křižáky si dám hned v návaznosti + speciály z Crwe sjedu, ať to mám pohromadě. No takže ve finále dobrý, pořád je to výborná čistokrevná zábava oddechového typu, plná uchláren, které jinde jen tak neuvidíte.
Taxem se po dlouhé době, jež mi zabrala kompletace této série, k Preacherovi opět vrátil a musím říct, že mi tato čistokrevná a svižná zábava rozjasnila tyto pošmourné dny. Ennis umí ty uchylárny rozehrát fakt pěkně;-) a nápady mu rozhodně nechybí, takže se ani neopakuje. Jedničce jsem kdysi dal pouze 85%, trochu ovlivněn dlouhým půstem a přečteným Punisherem, který je pro děcka. Preacher si ale zaslouží více a tímto to napravuji, dokonce jsem cítěl po přečtení tu rodinnou křivdu a pocit zadostiučinění. Už hltám trojku;-)
Tak aspoň se jedna evropská minisérie uzavřela. I když zde ta konspirace vyšroubovala až nad míru mé možnosti dílku uvěřit, myslel jsem, že XIII mě zaujme, bohužel se nestalo. +2 body za kvalitní tisk.
No zde už to přeagentované tak, že už jeden neví kdo je kdo;-) Ale pořád mě to zkrátka nijak zvlášť nebavilo.......k tomu nekvalitní, rozostřený tisk mi nedává možnost bodovat výše 70%.
No jaxem to četl těsně po vydání, byl jsem nadšen. Během let se mi to nějak ztratilo, taxem si to pořídil znova, přečetl ještě jednou a už tak nadšen nejsem. Přece jenom je to 25 let stará záležitost, což je vidět, věřím, že se to muselo stát předlohou nejednomu filmu (možná i Bourne z toho čerpá), ale už mě to zkrátka moc nebavilo. Superultra dvoj až trojití megatajní agenti, zabijáci, spousta mrtvol, možná až trochu překonspirované, škoda no.......k tomu nekvalitní, rozostřený tisk mi nedává možnost bodovat výše 70%.
No jaxem to četl těsně po vydání, byl jsem nadšen. Během let se mi to nějak ztratilo, taxem si to pořídil znova, přečetl ještě jednou a už tak nadšen nejsem. Přece jenom je to 25 let stará záležitost, což je vidět, věřím, že se to muselo stát předlohou nejednomu filmu (možná i Bourne z toho čerpá), ale už mě to zkrátka moc nebavilo. Superultra dvoj až trojití megatajní agenti, zabijáci, spousta mrtvol, možná až trochu překonspirované, škoda no.......k tomu nekvalitní, rozostřený tisk mi nedává možnost bodovat výše 70%.
No věci od Divusu mají střídavou qalitu a přestože na Šedovousův názor dám, tenhle kousek mě spíš zklamal. Obsahově bych to i s přimhouřenýma očima bral, s některými názory, jež tato publikace prezentuje souhlasím - nebo apsoň za študáckých let (v kterých to podle mne i autor zplichtil) jsem zastával podobná stanoviska. Zfetovaní a zhulení protagonisté (místo hlav monitory - což opět ukazuje na študáky, protože na škole nikdo nic jiného nedělal, že seděl zhulený u kompu a nebo v hospodě, paxe před zkouškovým 14 dní věnoval studiu) mi nejsou proti srsti, ale jejich "příhody" mi přišly strašně nudné. Stavět celé pointy jen na zhulenosti postav, které na celé stránce na sebe hledí a neví která bije bylo boring až k uzoufání. Výtvarně taky nic moc, myslím, že by to dokázala i má 10letá neteř. A poslední výtka, kterou však stavím nad ostatní je nesmyslné nadužívání slova "HELE." Btw. pravidla českého pravopisu (ta internetová) toto slovo neznají, ale "řekl bych," že to je ukazovací zájmeno (za to nedávám ruku do ohně, nejsem lingvista). Vím také, že toto slovo se používá pro základní stavbu vět v čechách (hele, ........., viď?) a nic proti tomu nemám, u nás se k těmto výplním používají naprosto jiná slova, která zase nesplňují rámec politické korektnosti, ale na jedné stránce v pěti bublinách 5x hele na začátku??? WTF?? To je hnus a bylo mi z toho až špatně. No ale asi nějak musel natáhnout ty nudné texty. Celkově jsem rozladěn.
Red Meat je prostě Red Meat, vždycky jsem tento černočerný styl humoru měl rád a na tom se nic nemění - a i když nemám čas porovnávat překlady, tento mi přišel takový víc korektní a víc "soft." Nevím, jestli to bylo tím, že to vydal Albatros, no kdo ví - abych přidal jeden konkrétní případ (fakta, fakta, fakta;-)) tak když mlíkař Dan tam vykládá Kety (teď si nejsem jist jménem) ty roztomilé věci, v původním vydání bylo "Nenávidím tě mlíkaři Dane" - zde je jen "nesnáším tě." Puntičkář a hnidopich by zde jistě našel více takových zjemnění, která zrovna tomuto dílku nenáleží.
Tak já jsem přímo NADŠEN!! Po Semicu a CL je tohle teda hutný materiál. Zpracování CC není třeba komentovat, je standartně na velmi vysoké úrovni. Pan Howard uměl psát, že to jednoho chytlo za koule a právem nezůstal zapomenut. Dcera pána mrazu je perfektně zasazena do kontextu a je to kurefský rozdíl od zpracování v comicsových legendách - i původního Howardova textu je více. Je fajn si porovnat stejnou věc ve dvou provedeních od jiných autorů v jiných časech, aby se vám na jazyk dralo "když dva dělají totéž, není to vždy totéž." Nádherné barvy se tak přirozeně prolínají kresbou, někde linka dokonce chybí úplně a tvary domodelovává barva, až jsem byl ze začátku přesvědčen, že barvy jsou neoddělitelnou součásti kresby. Kresba že není dynamická?? Chacha, schválně si nalistujte např. tu scénu, kdy Conana napadnou lvi v Hyperborejském paláci - tam jde ten pohyb přímo vidět, lvi jenjen vyskočit z panelu. Nebo pokud někomu nepřijde dynamická, protože postava nemá každý pohyb zdůrazněn čarama se zvýrazněným místem úderu odkud odlétává soupeř s nějakým tím citoslovcem, tak ať čte Spidermana;-) Umělecký dojem ve mně nechal hlubokou rýhu. Scénař je klasické heroic fantasy, ale dobrý autor dokáže formou přidat obsahu několik levelů, v případě Howarda je to jeho nepopiratelnou poetičností, která (subjektivně) evokuje slétající se hejno havranů k řinkotu mečů nad zkrvavenou plání. Dvěma slovy: Nádherný zážitek!! Navíc úplně nové za 520 v antiku, co víc jsem si mohl přát. Snad jen pokračování ve stejném stylu:-)
Pro mně trochu slabší než jednička, příběhy s dokola omílanými zápletkami, Conan zabijí bez respektu čaroděje, obry, bohy, zkrátka vše co mu přijde pod ruku, trochu se to přejídá. Příběhy psané podle povídek někoho jiného než Howarda, naprosto postrádají háv toho krásného poetična, suchá řezačka, bez jakékoliv literární kvality.
Dcera pána mrazu pak celý dojem spravuje, povídka přímo podle Howarda jde rozeznat snadno jako liška v kurníku. Ale i ta není ve srovnání s "Dcerou pána mrazu" od CC dokonalá, ale o tom jinde. Po přečtení komentů na Conana 3 se už chystám ke koupi, ať mám to fantasy období, kterým teď procházím tak nějak kompaktně využito.
Tak tohle číslo se mi líbilo více než jednička, totálním králem čísla je pro mně Unseen a nekorunovaný šachový hooliganking Zbyšek;-) Rozhovor s páně Janišů mě moc potěšil, protože mám moc rád i knihy Louise de Berniéra, které taky překládá. BeeSee měls dobře připravené otázky;-) No další body navíc díky osobním sympatiím k tvůrcům, kteří se snad se mnou ještě baví, navzdory tomu, že mě museli vzpírajícího se tahat a nahánět po Stodolní.
No mě se to líbilo, dokonce jsem se těšil každý večer do postele, že si dám trochu fantasy před spaním. Howardova poetika je prostě krásná, i když příběhy jsou na jedno brdo. Jasně, že Conan není nabušené prase a spíš atlet, když teprve vylezl z rodné Cimmerie a mlíko mu kape z brady, nabušit se teprv musí. U mne spokojenost, lepší než legendový Spidey nebo X-Men, u toho jsem se nudil.
