Nevěřil bych, že je to přes 70 let staré, té kresbě nic nechybí a vypadá velmi moderně, takž až nadčasově. Příběhy fajn, jako dítě bych to četl počítám tak desettisíckrát za sebou, dokud by z toho nebyl salát. Škoda jen, že to není v nějaké jednotné formě, tak jak vyšel Syn slunce.
Tak u této knihy platí doslova, že cesta je cíl. Rozjezd je pomalý a nevinný, aby se to zvrhlo v celou kaskádu bláznivých událostí, absurdních situací, protkaných laskavým a starostlivým filozofickým ponorem do duší a srdcí. Konec se pak rozplývá v takovém melancholickém prázdnu bez konce. Zábava a hloubka se otevírá během té šílené cesty. Linka s Gótama a prasečími bratry je naprosto dokonalá. Vhodné pro kontemplativně vyklidněné večery v posteli.
Kupil jsem dávno před léty v pevné vazbě na nějakém tom Startovači a dívám se, že mám podepsáno a očíslováno numerem 088. To není úplně pěkné číslo, tak řekněme, že to je jako Pastrňák a hotovo. Na to, že je to prvotina, tak mě to docela posadilo na prdel. Promyšlený děj, v divokém světě budoucnosti, který se svým vrstvením nového světa na starý asi příliš neliší od různých jiných Scáj-fáj, třeba excelentního Vynálezu profesora Van Troffa. Kresba je ještě taková neustálená a rozháraná, ale získává na jistotě během čtení. Za mě velká spokojenost, konečně jsem se k tomu dostal a jdu si přečíst pokračování.
Blacksada miluju, takže je super, že vyšly další tři knihy. Tak jen houšť a větší kapky. Nicméně první příběh na mne působil tak odbytě a nedařilo se mi do něj pořádně ponořit, i ten konec byl tak od ničeho k ničemu. Takže ubírám jednoho bludišťáka.
Ty dystopické romány miluju - společnost, tvořena likvidací všeho živého, klonováním, genocidou, totální kontrolou a drogami, ale vše už tu tak nějak bylo. Miluju Zajdela, Huxleyho i Zamjatina, je to pořád příjemně svírající, nicméně není to poprvé. Trochu se tak obávám, že Skynet už pomalu přebírá kontrolu a bohužel k této budoucnosti možná máme blíž než si myslíme, tak proč si to zas neužít masakrem klonů? Jodo si to dělá svým tradičním způsobem, androgynně a velkohubě, nic malého, je to moc hezky nakresleno a je tam to varování. Hodně varování. Ale víc jak 3 hvězdy tomu holt nedám. Nakonec vždycky přijde přece nějaký rakušák, vezme si motorku a hadry, nechá si típnout doutník na hrudi a všechny zachrání:)
To jsem teď viděl mnohem vážnější varování psané jako reportáž z Benzínky od takové rozteklé hnusné tlusté rádoby novinářky na antidepresivech, chudák paní vlastně, která si strká párek v rohlíku na později do kapsy. Z média, které po lince Soroš-Bakala-Tabery jde postupně s odstřihnutím peněz přirozeně do pyče a chudáci se museli stěhovat kajsi do Karlína, tak takové zoufalství a zmar té zaprodané rozcuchané čarodějnice jsem necítil ani z této ve finále veselé dystopie. Blahopřeji všem hrdým abonentům za ryzí intelekt!!! A za mě už asi toho Jodorowského bylo dost, já nemám ani nic proti drogám, ale všeho by mělo být tak nějak s mírou;)
Tohle mě docela potěšilo a líbilo se. Pěkné doplnění celé série, které např. oproti Živými mrtvými není zbytečné a nudné. Ještě poměrně pěkně naroubováno na Šeherezádu. Za mě plný počet a spokojenost.
Mě to přišlo špatně uvěřitelné, tak nějak samoúčelně moc brutální a úchylné, asi pošlu tu sběratelskou verzi dále. Jsem to tak nějak tušil, když jsme si to nechal naježuchovat pod stromek - tehdá jsem vyřešil dárek od mamy, početl jsem si a teď shrábnu prašule (no jo, nějak moc jede doma Spanžbob;))
Taková příjemná oddechovka. Když si člověk uvědomí, že tahle oddychovka zabrala dva roky práce....to je asi stejné v literatuře obecně, filmu, divadle, muzice. Barva Nikkarinovi sluší.
Mám taky dvanáctiletou dceru, takže se mi při čtení vše svíralo. Moc dalšího k tomu psát nejde, to je třeba přečíst. Každopádně řemeslně zvládnutá práce po všech směrech na jedničku. Uff!!!
Zatmění už není tak dobré jako Přístav Země. Je to takový obyčejný americký akční ani ne moc napínající příběh v zajímavých kulisách, s neúplně standardní kresbou, která měla sice cosi do sebe, ale na prdel mě neposadila (teď tak uvažuju, na co jiného by mě taky měla posadit?) Bonusů za mě zbytečně moc a dělat celý výtisk znova kvůli přehozeným dvěma stránkám....
Co musím ocenit, je, že autor sice nevědomě, ale přece, ukázal přesně na důvod té strašné "klimatické změny." On celý ten podvod s kysličníkem uhličitým i Zeleným úderem, jenž je tu s neuvěřitelným úsilím a evidentně nekonečnými zdroji budován, aby byly splněny cíle vrátit Evropu do doby kamenné, a aby se jisté skupiny neskutečně napakovaly, začíná být pomalu nahlodáván a doufejme, že brzy padne. Jinak tu fakt skončíme ve svoji zemi jak v chudobinci v jeskyních! Proto nám tak lžou, aby čtenáři Respektu se svým omezeným kaleidoskopickým rozhledem nic nepoznali a nevěděli, a ještě to aktivně podporovali, dokud nebude pozdě.
Hodnocení nechávám stejné, Přístav Země byl taková pecka, že Zatmění snížilo mé hodnocení přesně o 0,004%, takže ho nechávám na pěti hvězdách. Jo a práci Mighty Boys oceňuju, mám ty jejich bichle rád.
Výborné!!! Dlouho jsem si nic tak neužil jako tuto nevinnou parádu, nemá to chyby a kdo je hledá, tak je buď střízlivý a nebo úplný kokot. A měl by být vystřelen z přetlakové komory!
Já kdybych dostal jedno přání, tak si přeju, ať ti všichni kokoti, co si pořídí do bytu ve městě vlčáka, malamuta nebo páreček haskyjů či irských setrů a s kterýma pak otráveně vylezou ráno na šest minut na dvorek, kde je nechají vesele vysrat hromadu jak od slona, aby pak do toho vletěly hrající si děcka, tak bych si přál, ať jim všechny ty hovna, co nechali venku za ty roky, se zhmotní v jednu chvíli nad postelí v ložnici a nad gaučem v obýváku a zbytek pak nad kuchyňskou linkou. A samosebou i všechna budoucí hovna taky. To by bylo najednou čisto venku. Ale ne, dělám si legraci, pro ty pomaleji chápající, tak bych to nepromarnil, myslím, že úplně každý nad tímhle strávil hodiny uvažováním, osobně snad už od té doby, kdy ve Čtyřlístku si někdo přál, ať má tolik přání, kolik je stébel pod kloboukem. To se divím, že to nikoho nenapadlo, vždyť by asi bohatě stačilo tisíc nebo i deset. Otázkou je, jestli by to džinové nezrušili, to je docela možné, takže by to bylo třeba promyslet asi trochu hlouběji. Taky by mě lákalo být aspoň rok havranem a proletět se tam a zpátky, nicméně stejně jako „Pan nápaditý“ bych si, jak už bych měl přání jen jedno, nasázel taky hromadu podmínek a podpřání, třeba ať mě jako havrana nikdo nezabije, že? Taky mě napadlo, že by bylo fajn, kdybych měl moc přinutit lidi říkat pravdu a to i na dálku. To by spousta lidí koukalo, kdyby stála v řadě Adamová-Pitkarová, tragikomická parodie na diplomata kinder-minister bakalář Lipánek, teolog i traktorista a vůbec celá ta nekompetentní zkorumpovaná banda neschopných prolhaných mamlaszmrdů. To by možná i zdejší progresivní anticivilizační kliku přinutilo se zamyslet, kdyby ty absolventy Aspen institutu slyšeli říkat konečně pravdu.
Škoda, že si to můžu jen přát. Nikdy mě nenapadlo uvažovat, jak by to bylo, kdyby si přát mohli všichni a přání by šla proti sobě nebo by se nulovala. Nad tím se autoři evidentně zamýšleli podstatně více, hlouběji a déle. A musím říci, že se jim to velice povedlo a to včetně opravdu pěkného konce. Další velice podařená kniha z dílny cyboye, díky moc a nenech si zkazit svou snahu žádným zapšklým škarohlídstvím. Oceňuji i to, že jsem objednával dohromady s Fear agentem a psal jsem, že mi 8 miliard stačí poslat dohromady v dubnu a on mi to poslal hned. Takže opět skoro plný počet, vskutku skvělá kniha!
Mrazivě aktuální, se spádem, který nedovolí tento porotherm jen tak zavřít. Kolik se tam toho jen povedlo autorovi nacpat a schovat! Hodnotím tedy zatím jen Přístav Země, který je samostatnou knihou, protože kdoví, kdy začnu číst druhou knihu, tak ať to vysypu začerstva. Možná mohla kniha vyjít samostatně - ale zase chápu motivaci Mighty Boys při vydání jejich prvního počinu. Akorát teda, jde vidět, jak ty desítky let klima-aktivistické paniky už stihlo lidi naformátovat a ještě si myslí, že to myslí dobře. Jak to tam bylo s tím vodním pohonem? Že lidstvo už nahrazovalo fosilní zdroje spolehlivě obnovitelnými zdroji? Tak nějak to tam bylo podprahově. Tak ne-e, nenahrazujeme a tyto "obnovitelné" zdroje ještě dloouhooo nenahradí stabilní zdroje energie (fosilní, jádro), tato myšlenka je akorát v myslích fanatických rádobyzelených hitlerjugend, s velmi pochybným vzděláním, nahony vzdáleného vzdělání technickému, kteří to tu momentálně vedou ke kolapsu, ne nepodobnému tomu, který jsem viděl v knize. Ale to je jen na okraj, takové bezvýznamné povzdechnutí v poušti, karavana pojede stejně dál k propasti a nebude poslouchat štěkající psy. Jinak nemám Přístavu Země co vytknout, opravdu skvěle napsaný i nakreslený autorský komiks, není tam hlavně žádný altruistický, citlivý, ale zároveň tvrdý, chytrý, silný a krásný Pan Prezident, nejvyšší velící je obyčejný pragmatický chlap. Opravdu paráda, už se těším na tu druhou část, která asi bude trochu apokalypticky popisovat tu prapříčinu té slavné klimatické změny.
Tak jsem ještě dokončoval uložení nějakých komiksů do krabic a tohle na mne vykouklo, tak jsem to rychle zpucoval a musím říct, že opravdu bardzo fajne :) Takhle brutálně asi nebyli napsání ani původní Hänsel und Gretel, promícháno s houbičkami a máme na světě povedenou čamaládu z ojczyzny. Moc jsem od děje nečekal, ale dokonale mě zakončení krátkého příběhu překvapilo. Pěkná androšovina na 7 minut, ještě se dívám na doslov a jejj uups, autorka s přezdívkou Zavka získala cenu za grafiku na festivalu, no považte, pššššš, v Rusku!!!! Tak volám do zbraně, probuzení pražští hipsterští bolšánci!!! Na protestní nótu či petici do Centrály to určitě je, na bojkot jejich produkce taky, neztratí se ani nějaký sprostý profitransparent a jak už nic, tak minimálně aspoň ozvučit na sockách, naplivat tam na ni pořádně a počastovat hromadou odporných nadávek!! :))
Vcelku zbytečné, nic moc nepřidávající, trochu jsem se pobavil u Negana. Nevím, jestli autor byl někdy v nějaké vypjaté situaci a zda-li v takové situaci mluvil v rozsáhlých košatých monolozích. Ono to tak spíš nebývá, když se situace nečekaně zvrtne a člověk nemá moc času. No tak ale, protože mám doma všech 32 dílů, tak jsem za těch pár kaček přibral i tento, myslel jsem ale že to bude lepší.
Tak, nebudu trapný s koncem a zvoncem, což mě pochopitelně napadlo hned jako první, ale konec jedné série tu opravdu je. A jsem za to vděčný. Je to navíc konec velice pěkný, až mé citlivé a něžné nitro, schované pod hrubou ostravskou slupkou, jihlo. Autor projevil obrovskou snahu za sebou pozametat a nenechat žádnou nitku bezcílně vlát v severním větru. Trvalo to věru dlouho – moment…, komentář k prvnímu dílu jsem psal v červenci roku 2008, takže bezmála před 16 lety. To někteří zdejší progresivní libtardí admini si sotva začali tahat kačera a někteří ho netahali ještě ani po dvoře. Velký dík Crwi, že tuto Netopejrem nastartovanou sérii dotáhli ke zdárnému konci. Z příběhů nejvíce oceňuji ty s Jezkou a Geppettem, měly největší kuliska. Na kresbě se tu podílela celá řada autorů a všem se to docela povedlo. Je s podivem, že i když jsem první díl četl už tak dávno, neztrácel jsem se v ději a souvislostech, což svědčí pouze o kvalitě této série, i když mi určitě některé věci unikly. Nebudu tu psát ani to okřídlené “a teď si to přečtu v kuse“ ale to jen proto, že se na to teď nechystám. Pro mne je to skutečně konec, další přídavky mne už po tom tragickém crossoveru nezajímají, to budu radši poslouchat několikahodinové pusté žvanění některého (libovolného) zkurveného politika. Takže ještě jednou díky, byla to skvělá jízda!
Další dva dílky do světa vytvořeného Alechandrem, který nijak nevybočuje ve své brutálnosti, úchylnosti a velkofatalismu ze zavedených kolejí. I přesto se povedlo do díla dostat poctivou porci originálnosti, aspoň já tedy neměl pocit, že by se krušné příhody metabaronské famylyje nějak moc okatě opakovaly. Kresba standardně špičková. Až vyjde něco dalšího, tak to bez váhání kupuju.
Klasicky velkohubé, fatalistické, bez úsměvu, prokleté na celé generace, bez úsměvu - jo to už jsem psal, ale furt mě to baví, druhá část se mi se svoji propracovaností výtvarně líbí více než ta první. Gadžopádně je tu jistě prostor pro další nesčetná fatalistická dobrodružství a já je budu i nadále kupovat, pokud se bude to Jodouniversum rozrůstat.
Tááák, jelikož jsem včera koupil za pár kaček poslední u nás vyšlý díl, rozhodl jsem se v knihovně najít díl první, který tam mám dlouhé roky a povedlo se - byl ještě ve fóóóliiii;) abych vlastně zjistil o co jde. A je to veskrze milá, zábavná, po francouzsku mírně lechtivá oddechovka. Párkrát jsem se i docela zasmál, je to pěkně nakresleno, akorát teda podle mně to pro děcka kolem těch 7-8 let není. Ne, že by to bylo nějak sprosté či přehnaně lascivní, ale mám doma 7-letého kluka, kterého by to stopéro nebavilo, ho ty lumpárny spíš baví dělat než o nich číst. Myslím, že i ty děcka potřebují trochu odstup od svých eskapád, aby se tomu zasmály, dle mého ideální věk, aby to děcka ocenily bude někde kolem 10-12 let, ale horní hranice už pak neexistuje, na dětství většinou rádi vzpomínáme.
A to mi pak nesedí, že to vychází v Mateřídoušce. Dlouhé roky jsme děckám předpláceli Sluníčko, všechno fajn, ale kolem toho šestého roku je už to přestalo zajímat, nemyslitelné, že by si vzali Sluníčko někam s sebou mezi kámoše. S Mateřídouškou to bude to samé, desetileté děcko o ni dle mých zkušeností nebude jevit zájem, tak pro koho tam ten Titeuf vycházel? Pro děcka ve školce? Tak obrázky tam jsou, chápat to nemusí, že, ok, ale stejně mi to přijde divné, i když u Mateřídoušky už se nedivím ničemu. Sluníčko bylo celou dobu "čisté", děckám tam ani podprahově necpali nic do palic - mohu to dosvědčit, protože jsem jej s nima čítával. Kdežto Mateřídouška ta to vzala ideologicky od podlahy a minimálně v březnovém čísle nabrala směr 50. léta a bezskrupulózně začala děcka indoktrinovat, kdože je ten náš konečně jediný a správný Pan Prezident. Děti měly dokonce napsat dopis soudruhu Gottwaldovi teda uuups soudruhu agentu Pávkovi, t.č. hlavě naši těžce zkoušené země. Takže děti, s generálprezidentem agentem Pávkem, hloupým, nevzdělaným, zaprodaným, s gumovou páteří a citem se otáčet jak vítr vane, ale s hezkým profilem progresivněliberální vpřed, dozadu ni krok!!! Mateřídouško, bravo!!!
Ale Titeuf dobrý, ten za to nemůže, asi si dokoupím zbylé díly, nicméně do časopisu pro děti ve školce to opravdu není a manipulace a indoktrinace dětí je přímo zavrženíhodná, tfuuuj.
Excelentní, myslím, že autor dal svému dílu přesně tu délku, aby nespadl do nějaké otravné repetetivnosti a aby odvyprávěl svůj příběh originálně, dostal tam všechno to, co tam dostat chtěl a nevycpával to nějakou zbytečnou vatou. Jízda je to opět parádní, drsná a bez skrupulí. Udělal jsem tu chybu, že jsem se před čtením podíval dozadu. V předešlých čtyřech dílech tam byly obálky - v tomto, jak jinak, jsou obálky před každým sešitem a na konci není ani jedna stránka navíc, takže jsem věděl, kam to směřuje a jak to dopadne:/ No nešť, ta cesta k tomu konci byla dost zábavná i tak, ale doporučuju se na konec nedívat. Kresba, barvy, dialogy, styl odvyprávění, atmosféra, pan Biskup, vše dokonalé, včetně konce, kdy hlavní hrdina, stejně jako skoro ve všech Lovecraftových dílech končí nepříčetný, což jistě není náhoda, ale zcela záměrná pocta Mistrovi. Za mě až nečekaně nadšená spokojenost. Nemám co vytknout a dávám 10 z 10, když i šmejděníčko stálo za to:)
Zběsilá fantasktní jízda neubírá nic na svém tempu. Já, co mám rád Twin Peaksy a všemožné tajemné záhady si to neskutečně užívám. V Seattlu (i v těch místech, kde se natáčel Twin Peaks) jsem jako študák v rámci WAT USA byl a určitě tam furt v kuse nepršelo, jako v této knize - navíc, když furt prší, tak lidé bývají mokří, kdežto v komiksu furt prší, ale nikdo mokrý není. Nicméně nebudu se hrabat v detailech a na rovinu říkám, že ani této knize nelze nic pořádně vytknout, jak skvěle doplnila strukturu celého příběhu. Akorát teda já mám rád konzistenci a pan Bishop tu je pan Biskup, drobnost, kterou jsem hned odhalil.
Tak a teď si to jen tak pro sebe v rámci té konzistence chronologicky sesumíruju, než se vrhnu na závěrečný díl.
Takže máme tu "čarodějnici" Mathildu někde v hlubokém středověku ve Francii, kterou nebylo možno ani upálit. Měla ochránce, který "věděl".
Pak až Divoký západ někde na konci 19. století, kdy ji je "Matkou" vysvětleno, že nemá moc nad všemi muži a že jsou celé kulty či sekty, co se její moci dokážou ubránit. Nakonec ji dávali do hrobu vedle Mlékem kojeného.
Další znovuzrození se datuje už do 20.století a nebohá Josephine hledá a pátrá, co se to robí. Pan Bishop už nabývá reálné podoby a ona zjišťuje, že není pomatená bláznivá hysterka a že to, co vidí je skutečné.
Pak 2. světová - kdy ji "Stařena" v Paříži dost toho vysvětlí a naučí, např., že musí umřít vždy třikrát, tudíž se musí znovunarodit, nicméně při tom svém obsesivním pátrání se dostane do osidel nacistických démonů, kde ji od obětování zachrání Waltr, který zrovna taky dostal dotek nezemských bohů a nezbláznil se z toho. Pan Bishop dostane první bodanec kamennou dýkou.
Tak teď jsem u prvního dílu, kdy Jo žije v padesátých letech se svým nezkorumpovaným zachráncem. Ví co a jak, skrývá se, je opatrná, kreslí znamení, ale začne se kolem nich motat jeden novinář, který později zapálí dům, kde Josephine ve své stávající podobě někde od přelomu století byla "poprvé zabita". A kdy pak altruistický pan Bishop skončí bez očí a znovu bodnut kamennou dýkou, docela pocuchaný v nějaké bezedné studni ve Friscu a znovuzrodí se ve vyříznutém plodu pana novináře. Pan novinář dožívá na samotě s poněkud pošramocenou hlavou a napíše knihu, kterou nikdy nevydá. Pan novinář je kmotrem současného hrdiny Nicka (ne Slotra z vražedného pobřeží).
Pak tu máme šedesátky, kdy se Jo pečlivě skrývá (nicméně kupodivu skoro nadohled satanistického kultu, který jde právě a hlavně po ní) a vleze ji do zahrady jeden skoro herec, který nakonec končí utopený v bazénu, bo ho mama nenaučila plavat, ač žili u oceánu. Sídlo hoří a pan Bishop dopadne jako Natálka z Vítkova. Jo zdrhá i s knihou, která se tak nějak prolíná celým příběhem, ale o které toho nic moc nevíme.
Pak tu jsou devadesátky a tato kniha, kdy Jo chytne nějaký vzorný polda a asi dost odporným způsobem ji zabije. To máme druhé zabití. Ona se pak v amnézii motá po okolí, než ji naloží alter ego Kurta Cobaina do auta, zaveze ji do jejich minimalistického domku a následně nevědomky rozloží doslova celou kapelu do krvavých kousků, včetně milého pana pochůzkáře. Opět se v novinách píše o satanistickém kultu, jako na konci každého dílu, atakdále, Jo utíká a už zase ví, která bije.
No a pak tu máme úplný začátek série a to je pohřeb pana spisovatele, kdy jeho dědic, Nick, který by beztak to vražedné pobřeží vlastně i vyměnil za tuto parapsychózu, kdyby věděl do čeho jde, má taky to neskutečné neštěstí, že potká tuto Femme Fatale. Ta mu zcela neočekávaně zničí život jako všem před ním a nakonec se mu rýsuje, že ho bude Kurt Cobain, který vydal tu nevydanou knihu, z které vyndal ty prokleté pasáže, mučit v nějakém zkurveném sklepě.
Je to snad úplně jasné konečně. Zapomněl jsem kurva na něco, než se vrhnu na ten poslední díl?
Bravurní jízda pokračuje čtyřmi samostatnými epizodami, které přikládají další důležité kousky do puzzle tohoto úžasného příběhu. Pozorný a zanícený čtenář už asi chápe jak to pravděpodobně s naší hlavní hrdinkou je - (brojler) - umřít může, má holka ale kapku nevýhodu, že se musí po třetí smrti učit všechno znovu, když se znovu narodí. Takže začátek je minimálně někde v 12. století, přes divoký západ a 30. léta se pak dostáváme podle mne k dílu nejzásadnějšímu, kde je to nejčistší zlo tím nejčistším zlem, co musel tento svět zažít (a mám hrozný strach, že nás to čeká znova) a to nacismem. Stránky 78 a 79, kde je popsáno a božsky nakresleno, jak si démoni užívají "na frontách války, v koncentrácích a na zmrzlých ruských pláních" jsou pak vrcholem knihy. Nepočítám-li tedy obálku, protože ta je naprosto šílená a pana Bishopa, když už je v ráži, pochopitelně. V tomto díle se taky dovysvětlí asi nejvíce toho, jak se Jo dala dohromady s Waltrem, kdy ji pak ta paměť pár desetiletí sloužila a co je potřeba pro pochopení pokračování sklonku 20. století.
Scénáristicky, hloubkou úvah i popisů děje ve 3. osobě, dialogy, kresbou, barvami, atmosférou, tajemnem, slídící hrůzou, která se nemůže unavit a celkovým vyzněním má tato série jednoznačných 100%. Normálně při čtení sedím na prdeli, ale tentokrát jsem si sedl tak nějak víc hlouběji, když jsem cítil ten rytmus hudby z hlubin Země. Bravo!
Fantastická záležitost, dokonale promyšlená, skvěle napsaná, nakreslená i kolorovaná. Jestli jsem u prvního dílu psal, že Phillips nedosahuje Rissových kvalit, tak to beru zpět, kreslí oba fantasticky a k takovému temnému mysterióznímu démonickému thriller-horroru sedí Phillipsova kresba asi i lépe. Je otázkou, jak by to vypadalo, kdyby Risso dostal temnější barvy.
Když si člověk představí hollywoodský večírek, tak už ta představa sama o sobě je dost děsivá, ale Brubaker vytáčí napětí do nadkritických otáček a i ta hrůza, místy se už ani neplížící, je doslova hmatatelná. Atmosféra je až dusivá, tento díl není tak zamotaný, plyne svižněji a nutí nebohého čtenáře hltat další a další úžasně kreslené strany. A i ta vazba, o níž jsem měl na první pohled strach, vypadá, že cosi vydrží. Složí se nám tu pár dalších střípků z životů Josephine i jejího démonického pronásledovatele. Je to tak hutné čtení, které mě tak absolutně baví, že sice čtu už čtvrtý díl, ale dokonale si vybavuju vše z tohoto dílu. Začíná se z Fatale stávat má srdeční záležitost, zdá se.
Tak tohle je dokonalé. Precizně vystavěný a promyšlený příběh, řádně zamotaný, s prolínajícími se časovými linkami, kdy jednomu člověku se říká více způsoby, aby to nebylo tak jednoduché. Možná až lehce samoúčelně brutální, ale k nadzemskému (nebo podzemskému?) zlu to vlastně docela sedí - co jiného by náleželo k počínání démonického kultu, než krvavé rituály, obětování a párání lidských těl zaživa. K tomu pořádná dávka temnoty, tísnivá atmosféra plíživého strachu a hrůzy, skvěle vystavěné dialogy a parádní neuhlazená noirová kresba Seana Phillipse (i když Rissovy dokonalosti nedosahuje), povedl se hlavně tedy p. Bishop, když se proměňuje. Líbí se mi styl vyprávění ve třetí osobě. Zkrátka dokonalý koktejl, který mne hned pohltil a podmanil si mne. Jsem rád, že jsem se čtením počkal, až je série vydaná komplet a nemusím vyhlížet vydání dalších dílů. Parádní!
Další doplnění světa Černé Palice, která mě začíná nezajímat více a více. Ani mě to teda nějak zvlášť nedojalo. Ale třeba vše lépe sedne, když tomu dám šanci celému naráz někdy v budoucnosti, jestli to sakum pikum neprodám.
Jelikož se to prodalo v aukci za neuvěřitelných 6900 a já zrovna měl po rekonstrukci bytu trochu narušen cash flow a ještě shodou okolností jsem to zahlédl v krabicích s komiksy, které momentálně nemají místo a leží u knihovny, rozhodl jsem se to prodat taky. Takové ceny jsem nedosáhl sice ani z poloviny, ale dvě nuly navíc tam byly - za sešit, co mě stál 30 kaček v antikvariátu docela dobré.
A než jsem to zabalil a odnesl, tak jsem to rychle přečetl. Je to o napadení Znojma švédskými vojsky a jak je místní zlikvidovali a vystrašili ve znojemském podzemí (které opravdu stojí za návštěvu). Je tam takový pokus o ten typický saudkovský humor v detailech a drobných poznámkách. Bohužel se to moc nepovedlo, kresba je nicméně vcelku zdařilá.
Tak a já budu muset zase po dlouhé době do svého oblíbeného antikvariátu, se pár hodin prohrabat v kupách těch časopisů, co tam jsou, jestli zase nenajdu něco podobného.
Já už nějakou dobu nevím, co k tomu napsat. Jsem bezradný, nějak to nedokážu trefit na hlavičku, abych to s vnitřním klidem vyjádřil. Ale tak mě napadla analogie, která to snad trochu reflektuje - Nejen tady Slaďouš, ale i třeba Černá Palice, mi připadají jako když si tak člověk pěkně šuká, všechno je v pořádku a jede to, ale stane se nějaká věc, která způsobí, že to je bez Šťastného konce. A tím nemyslím nějakou "dysfunkci" (bo příběh i kresba fungují dokonale), ale třeba když nohou převrhnete stůl s flaškou vína a sklenicema, což vaše figurantka úplně nevydýchá, obzvlášť, když to letí do jejich věcí na zemi. Nebo, když vám začne v nejlepším zvonit soused, že vám zrovna praskla voda a vytápíte půlku baráku.
Nevím, jak to líp popsat, svým způsobem je to dokonalé, ale až trochu násilný hepyend mi způsobil, že u mě se hepyend úplně nekonal. Nicméně rozhodně silně nadprůměrné dílo, ty 3 díly na Aljašce byly obzvlášť silné.
Tak, přitvrdilo se, rozkrylo se pár dalších osudů, z kterých samosebou ani jeden nebyl idylický, kresba nemá chybu a pak ty barvy vodovkama, to je fakt pecka. Úzkost a naléhavost začínají taky nabírat na síle, takže hurá do finále, a za všechno dík, přátelé!
Není to McCarthyho Cesta, takové míry bezútěšnosti a zmaru se nepovedlo docílit, i když třeba to ani nebylo záměrem. Stejně tato postapokalyptická Země není místem, kde by jeden chtěl žít. Autor v první knize začíná teprve budovat pozadí katastrofy a jednotlivých postav, které nejsou nikterak plytké a zatím střídmě servíruje jednotlivé střípky tohoto roztříštěného světa. Kresební rozsah Lemireho je taky úctyhodný, takže jsem zvědav, co se bude dít dále. Jedno je jisté, nic hezkého to nebude.
Tak v 19. díle jsem vznesl otázku, jestli bude finále ve stylu, “žili šťastně až do smrti“ a ejhle, už je to tady. Někteří ovšem nedožijí a někteří už vůbec ne šťastně. Tento díl ukončil pár linek, kdy vždy těch pár stránek kreslil někdo jiný, což je dobrý koncept, líbilo se mi to – jediný, kdo je extrémně nezajímavý, nesympatický a celkově se mi ekluje, je ten Jack of Fables. Jestli to u nás bude chtít Crew vydat, tak už předem hlásím, že tohle nebudu chtít ani zadara.
No takže tak kolkolem, tento předposlední díl mě opět pořádně chytl a celkem úspěšně navozuje očekávání na velké finále, které asi bude stát za to. Za mě tentokráte po dlouhé době 5 rozpáraných pohádkových růží s useknutýma hlavama za takových dejžtopánbů 95%. A poslední díl má být v prosinci, což po těch letech už je jako příští týden. Jen tak uvažuju, že bych nechtěl naskočit na tuto sérii až teď a skupovat to celé.
Tak přečteno v barvě, po Domečku pro panenky rozhodně druhý nejlepší díl a pospojoval jsem si kompletně začátek Sandmana s úžasnou povídkou v Zámku a Klíči, obě dvě díla jsou rozhodně na špici komiksové tvorby a pokud někomu něco doporučuji, tyto dvě série nevynechávám.
Koupil jsem v Levné Knize a jelikož má malá narozky dneska, rozhodl jsem se jí to dát a tudíž to před tím ještě přečíst. Atmosféra i kresba je potemnělá, co taky čekat od někoho, kdo žije půl roku v polární noci, že;)? Je to vystavěné zajímavě, tajemně, přišlo mi to ale celé jakési nedotažené, očekávání vystavěna, záhady rozmístěny a pak to celé tak nějak vyšumělo, i když se příběh uzavřel. Ale je to duchařina, tajemno, lišky, uvidíme, jak se to bude líbit 11-leté holce, která bude pro tento komiks jistě větší cílovkou, než já. A pokud 6 let další díl nevyšel a koupil jsem to v LK, tak s nějakým pokračováním u nás nepočítám.
Nemám rád kočky, ale i tato povídka dává ve světě Sandmana dokonalý smysl, stejně jako ostatní tři. V barvě mi to sedí mnohem více, ale nechám si doma jako sběratelský dement i černobílé verze. Tak a je třeba se podívat ještě na tu cestu do Pekla za Nadou, kterou, nebohou, i Joe Hill ve svém povídkovém propojení neopomněl, když šel Morfeus pro svou přilbu.
Po úžasném propojení Zámku a Klíče se Sandmanem jsem si musel konečně přečíst barevné vydání prvních dílů, které roky akorát stojí v knihovně. A byl to opět skvělý a mrazivý zážitek, za mě je tato kniha pomyslným vrcholem série a tím nejlepším, co ze sebe Gaiman dostal. Obilná konference, co dodat? Barva se povedla, Joe Hill ve své skvělé povídce potvrdil, že Sandmana přepečlivě četl taky a tudíž nezbývá, než jen vzdát hold!
Nějak se mi to povedlo posbírat všech 24 dílů po 29 korun v LK a s potěšením sleduju, jak si to děti samy našly v knihovně, malý Kapis si to prohlížel, ještě ani mluvit neuměl. No a dneska si to tak četli spolu po obědě, než jsme si zašli zahrát fotbal, až mi srdíčko plesalo, a já se k nim přimazlil a četl s nima a ponořil jsem se s nima do příběhu jejich očičkama a teda, vůbec to není špatné musim konstatovat. A dokonce kousek tu má i Moebius. Za mě fajne jak cyp.
Tak jsem si to dal po letech znova, tentokrát v barvě a nemusím na svém, skoro 18 let, starém komentu nic měnit, opět to byla skvěla jízda plná fantazie, brutality, děsu i melancholie.
Úžasné, nadupané, perfektně a citlivě propojující původní sérii s novými příběhy a se světem "před Sandmanem." Fantastická rodriguezova kresba, do které jsem se zamiloval už u původní série. Vše perfektně sedí a navazuje i s universem Neila Gaimana, zkrátka zde není absolutně co vytknout. Kdyby se někde hlasovalo za komiks roku 2022, tak to hodím zde. Tak mě to navnadilo, že jsem si rovnou plynule otevřel barevné vydání Sandmana, které jsem zatím nečetl a při jednom si ho osvěžím a přečtu v barvě.
Stejný pocit, jako mám z posledních třech knih. Toš tak, Císaře porazili, Temného pána porazili, pořád to bylo tak napínavé, když byly tyto hrozby před námi, ale teď to je takové odnikud nikam. Nevidím proti čemu a proč se brojí a staví a i když mě to pořád baví, těch možností vydojit pohádky jsou jistě na desítky dalších knih, už se těším, až to zakončení uvidím aspoň na obzoru. Jsem na to dost zvědavý po těch letech, tak věřím, že nebudu zklamán a závěr bude důstojným zakončením jedné z nejlepších sérií a nepokazí to.
Výborné, opravdu. Příběh, jenž napíná a je skvěle nakreslen, tato kolonizační loď rozhodně není místem, kde bych chtěl s nadšením žít. Nebohé děti na pozadí konfliktu mezi kolonizátory a separatisty, o kterémžto pozadí se ale nic nedozvíme a tak těžko soudit, co se vlastně stalo, kdo má jaké motivace a kdo je tudíž dobrý a kdo ten zlý. Kniha to sice lehce implikuje, ale jasné to opravdu není. Což je zároveň škoda a zároveň není, a samozřejmě to některým nebrání bez hlubší znalosti hned typicky nálepkovat "svoločí." Pokud by šel autor více do hloubky, mohlo to být z tohoto pohledu zajímavější, ale už by to nebylo tolik o dětech. A tato kniha je hlavně o dětech a situaci, do které se nevlastním zaviněním dostaly. A tak je to asi dobře, příběh drží pěkně pohromadě a nerozbíjí se celkovou situací. Za mě velká spokojenost. Nevím, zda-li by nějaké pokračování dávalo smysl.
Celé je to plné docela zajímavých nápadů a imaginace, nicméně mám pocit jak bych přežvykoval v hubě vatu. Je chvályhodné, že autor chce ukončit co jak nejvíc linek, ale nějak se to možná samoúčelně celé táhne více než je třeba. A nedovedu si představit "finále." Jakože pokud nezemřeli, žijí všichni šťastně až do....do čeho vlastně, pokud jsou nesmrtelní? Tak uvidíme, s jakou grácií se to povede či nepovede ukončit.
Tak jsem to konečně po sedmi měsících, kdy mi tato blasfemická kniha bránila číst jiné knihy, dorazil a mohu říct jen to, že je to GENIÁLNÍ. Od začátku až do konce. Novinář Robert Blake je alter ego Lovecrafta, zde to je tedy Robert Black, ale v Salemu ho dokonce rybí muž osloví pane Blakeu, a to je jen jedna ze stovek drobných Moorových hříček, které všechny rozklíčovat snad ani není možné. Nebo třeba Pickmanův model, nepříliš výrazná a známá povídka, která zde dostává úplně jiné grády. Jo, číst to bez znalostí díla HPL to nemá cenu, musí to být akorát úchylný guláš. Geniální mi přijde i to, jak Moore použil v kontextu asexuálního HPL, jehož někteří dnešní strážci jediných správných pravd a názorů označují za rasistu, homosexuálního žida. Těch (homo, hetero, mezidruhových)-sexuálních motivů (i v Neonomiconu) bylo na mě možná až přespříliš a byly i dost brutal - když si jdou dospívající kluci hrát do opuštěného kostela, tak co jiného, než “si hrát se svými dírkami“, že? Ale vnímám to jako záměrný kontrast mezi autorem a objektem jeho díla, který nepokrytě obdivuje. Nemám s tím problém. Jde vidět, jak poctivě opět Moore nastudoval úplně vše, co na světě o HPL existuje, já se třeba o jeho korespondenci nikdy nezajímal, ale rozhodně může být zajímavá, Moore ji evidentně přečetl do poslední čárky. Taktéž 11. kapitola je jakýmsi extraktem 60 - 70 let vývoje tohoto kultu, kdy jsou popsány asi skutečné události, které se mi nechce dohledávat a Mistrovi budu věřit. Poslední kapitola je pak takové výživné vyvrcholení, kde se všechny nitě potkají a vše se vysvětlí. Moc se mi líbí jak “nejstarší člen řádu“ (ten malý s doutníkem) vysvětluje, jak bylo 20. století těžké, Vykupitele v sedmatřicátém ještě nikdo neznal atd., taky to dává určitou odpověď, proč že Lovecraftův kult pronikl do skoro všech základů popkultury a ovlivnil snad všechny budoucí autory. V některém komentu jsem četl, že čtenář začal přeskakovat deníkové záznamy na konci kapitol – že to je jen shrnutí toho, co se stalo v sešitě – to je hrubé nepochopení celého konceptu a bez těchto zápisků celá kniha nemůže dávat už vůbec žádný smysl. I když přiznávám, že občas to bylo úmorné a taky jsem to párkrát odložil. Ale ty zápisky jsou nedílnou součástí díla.
Hmm, no, byl to příjemný zážitek, asi se budu opakovat, ale je to grandiózní geniální dílo se vším všudy. K tomuto vydání od Arga bylo napsáno už dost, takže se v tom hrabat nebudu, ale nikterak příjemně se to bez bublin s malým fialovým sešítkem nečetlo. Taky tam bylo pár chyb, které bily do očí, třeba překlad Redhook jako Rudý hák, ufff, to mě vždy až otřepalo – přitom Central Hill apod. redakci k překladu nějak nenutil. Kdybych to býval byl tušil, počkám na ten omnibus, který je i s Neonomiconem dohromady a snad se mu podobné chyby vyhly.
Nevím, co se to stalo, ale v létě jsem se nějak zasekl na Providence a od té doby jsem v podstatě nic nepřečetl. Je to evidentně prokletá blasfemická kniha! Ale Ježíšek mi přinesl pod stromeček tuhle knížečku a nějak jsem, i přes tiché výhrůžné bubnování zpod stolu, do ní zalistoval, způlky přečetl a teď s angínou jsem ji dorazil a po dlouhé době si teda napíšu koment, na což mám náladu a hodlám si to užít.
Začněmež knihou samotnou. Je to kurevská bichle, těžká jak cyp, na čtení v buse v deštivém lednovém temném ránu to fakt není, ale když jsem si sedl na gauč a na svá svalnatá stehna si dal dva polštáře, přičemž ten horní byl předsunut a udělal mi úhel 45°, na něž jsem knížečku položil, četlo se to velmi pohodlně, nemusel jsem to držet v ruce, ani jsem to nijak nehmoždil. Vazba vypadá, že vydrží, papír je dobré kvality, překlad, tisk, lettering, korekce, vše za jedna a jelikož nesdílím Zackovo přesvědčení, že kolosálky jsou čiré zlo, konstatuji, že to je krásný artefakt.
Další na řadě je kresba a jak se mi líbila, což je samosebou čistě subjektivní disciplína a nelze ji objektivně a všeobjímajícím způsobem zhodnotit. Takže tento odstavec je zcela bezpředmětný. Kresba je ….no nehezká, místy až odpuzující a všichni kreslíři mají podobný styl. Příliš pitoreskní, bez temnějších nádechů, barvičková a to mám hrubé linky rád. Občas se mi stane během čtení, že napíšu “kresba nic moc, ale během čtení jsem na ni přivykl“ či “ač ze začátku jsem byl ze stylu kresby znechucen, zhruba v půli knihy jsem prozřel, pochopil a až do konce jsem si nad každou stránkou dvakrát vyšulil honina.“ Zde se to nestalo. Bohužel, ale pro zkušeného komiksového matadora to není žádná velká překážka.
Tak a teď se dostáváme k tomu nejpodstatnějšímu a to ději. Kniha je tvořena dvěma nitěmi, které štopujou příběh do jedné pevné kompaktní ponožky, teda kuš, příběhu, asi bych si měl dát s těmi kurzy háčkování na chvíli pokoj. První niť je JŮ-ES-EJ!! JŮ-ES-EJ!! JŮ-ES-EJ!! Druhá niť je pak vědecko-fantastická. A předem říkám, že vyzvoním úplně všechno, takže varuju před BROJLEREM! A kdo bude číst dále, tak dostanete ptačí chřipku!
Niť č.1. – Děj knihy je zasazen do let 1999 až 2008, kniha pak byla psaná v letech 2013-2017, kdy byla spousta věcí jinak, takže se na tuto niť podívejme kapku drobnohledněji. US army, nejlepší a v podstatě neporazitelná armáda na celém široširém světě, charakterní a pevně morálně i lidsky ukotvena, plná nejlepších altruistických lidí nejlepšího národa světa, bojuje stále i za Prahu v Afghanistánu proti kozojebům. Jak už teď víme, tato armáda nebyla tyto kozojeby schopná ani za 20 let okupace porazit a statečně utekla před rokem a půl. Druhou světovou taky samosebou vyhrála tato armáda (jo a pak ještě trochu ti zatracení prokletí Sověti). Musí se zase férově nechat, že zaznívá i protiválečná struna, kdy nový Pan Prezident chce všechny ty nesmyslné války ukončit, dokonce tam padne i to, že Vietnam byla prohraná válka, to se zas tak často nevidí. Přes hlahol a lesk slávy US Army však nejde tento hlas moc slyšet.
A teď bacha “Pan Prezident!“ Bacha, jo Pan Prezident nejskvělejšího národa, co kdy kráčel po povrchu zemském, je duchem i tělem mladík v nejlepší kondici, kdy jeho nespoutané mládí se už snoubí s rašícími šedinami důstojné moudrosti. Pan Prezident, jenž svými demokratickými pěstmi dokáže zrubat i svého bodyguarda, cvičeného to zabijáka tak, že zůstane v bezvědomí ležet a dodělat ho může jeho žena. Pan Prezident pak, s rozmlácenou hubou a hematomy zvícími granátového jablka, je ještě téhož večera opět bez jediné oděrky a řídí Zemi. Pan Prezident je etalon morálky, lidství, sebeobětování, rázné laskavosti, rozvahy a pevného charakteru, má skvělou superkuňdáckou ženu a roztomilého, šikovného a skvěle vychovaného klučinu. Dělá těžká rozhodnutí, a to, pozor skoro sám! Hehe, kapku odbočím, bo si myslím, že snad i méně bystrým musí být jasné, že žádný prezident/premiér/monacha/atd.., ani americký ani ruský ani žádný jiný, nedělá rozhodnutí sám, vždy za ním stojí klanově korporátní skupiny, které ho drží ve funkci a on musí jejich zájmy vyvažovat, aby se ve funkci udržel. Je to celé obzvlášť pikantní v kontextu toho, jak celý svět může sledovat, že současný Pan Prezident je dementní stařec, kterému musí psát, co má říkat, netrefí z pódia, polovina žen z jeho týmu jsou ženy a když nedej bože začne něco říkat na vlastní pěst, tak ho jeho lidé radši típnou. Konec odbočky. Takže jediným subjektem světové politiky je USA a její Pan Prezident, zbytek světových velmocí jsou pouhé objekty, které hrají druhé housle. Jelikož žádní soupeři pro USA na světě v žádné oblasti neexistují, nemůže být pochopitelně Nemesis našeho nového Pana Prezidenta nikdo jiný, než zase Pan Prezident, tentokrát ten bývalý, nikdo jiný na to nemá.
ALE NEŠŤ!!!! Jsem v dobrém rozpoložení a jako tolerantní muž kompromisu musím konstatovat, že se to nijak zvlášť neliší od toho, co do nás soustavně tlačí americká propaganda v tsunami své degenerativní “umělecké“ tvorby, kterou zaplavuje svět. Opravdu nic nového, je to ve všech filmech i seriálech a ani mi to vlastně tolik nevadilo, když jsem na tu hru chtěnechtě musel přistoupit. Škoda akorát nevyužité příležitosti, kdy to autor mohl pojmout trochu jinak, a ne tak hloupě šablonovitě, ještě s adorací všech těch povinných agend. Ale říkám OK, mám angínu a je to přece jen americký komiks.
2. niť je pak vědeckofantastická. Ta je tak celkově zajímavější, ale bez 1. nitě by nefungovala. Cosi se našlo v pásu asteroidů a Pan exPrezident odkloní značnou část rozpočtu do projektu Monolit, jenž má za cíl vyslat jednosměrnou loďku, aby prozkoumala, co tam ti mimozemšťané dělají a druhou značnou část odkloní do své kapsy, aby altruisticky zachránil pár lidí ve vyřazeném protiatomovém krytu v Šošonských horách, aby mu tam mohli říkat Pane Prezidente. Loď má fúzní a ne termojaderný motor, což jsem odvodil z možností dočerpat palivo někde po cestě, což musí být vodík, ten půjde jistě těžit jednodušeji, než zpracovávat na lodi uran do využitelné podoby. A tento motor musí dávat spoustu odpadního tepla, proto je na lodi teplo jak v ráji, nikdo ani svetr nepotřebuje, všichni si to štrádují v tílkách a paní doktorka má pitkáče tak nízko v bocích, že kdyby si ju poctivě po 2000 dní mise neholila, tak ji musí lézt ven kocur. Na lodi to není vůbec gender vyrovnané, rasově jakž takž, aby to prošlo přes ideově-cenzurní komisi Svaté Inkluze Black Lives Buzerants (SI-BLB), nově nasazenou povinně do každé redakce, jejíž funkci ovšem nadšeně většinou už zastává dobrovolně a zadarmo přímo někdo z týmu; ) Loď, i když je na ni teplo, není vůbec dokonalá, protože ji šili horkým nýtem a dějou se tam teda věci. Mám tyhle Hard Vě-Fa rád, např. The Expanse apod., kdy lidé dobývají teprve sluneční soustavu na “kosmických dvouplošnících.“ Určitě by se zde něco našlo, ale za mě dost spokojenost s touto nití.
Dál to pokračuje 1. niť, hladce, 2.niť obrace, má to spád superdží, jeden zvrat stíhá druhý, zrada stíhá zradu, když už jsem si myslel, že je vymalováno, tak se najednou oškrábalo a malovalo se nanovo, to se musí nechat, odtrhnout se od toho nedá. Retrospektivní část z minulosti mi přišla rušivě vložena, protože přišla v tom nejnapínavějším, ale to byl asi účel, osobně za mě moc rušivé, myslím, že by to šlo udělat lépe. Ke konci je to jízda, vše se mění, všechno je nakonec jinak, jen Pan Prezident zůstává zakovanou jistotou v rozbouřených časech, etalon mravní pevnosti a morálky zůstává zatesán z důstojného profilu do mramoru. God bless America!!!!
Jo, rozhodně stojí za přečtení, trochu méně toho ultranacionalistického nadřazeného amerického patosu a mohlo být i za 4!
Tak jsem včera před tou naší hvězdou, žhnoucí ve viditelném spektru, doma zavřený, otevřel Neonomicon, sám bez rodiny a zavřel ho v deset večer s vytřeštěnýma očima. Ten starý úchylný hipísák to zase dokázal! Žádná komiksová adaptace HPL mě nějak extra svou atmosférou neoslovila, ale po této knize si říkám, jestli je rozumné kdy otevírat Krále ve žluté;) A přitom to žádná adaptace HPL není, že? Načal jsem už i Providence - a to taková divočina nebude, to vypadá pomaleji, nicméně Neonomicon, no, co říci, já jsem tím uchvácen. HLP ze Zlatého koně i Sebrané spisy jsem přečetl, ale už to je nějaký roček, což, jak jsem zjistil, úplně stačí. Bát se člověk nemusí, že by nic nepochopil, stačilo by asi mít načteno i jen pár hlavních povídek. Pochopit každou narážku stejně snad ani u Moora není možné, ale čím člověk zná více z díla HLP, o to víc si to užije. Věřím, že ti skalní fanošuci, co přespávají v Měsíčních močálech u toho musí buď v extatickém vytržení se masírovat nějakou kopií chapadla nebo to pálit na hranici. Já osobně jsem opravdu unešen a nemůžu se dočkat jak to celé dopadne. Doprdele a to mi začíná dovolená zítra, co mám dělat s tou desetikilovou knížkou, to nemůžu tahat s sebou, Ia Ia Iug-rr vunn dho-na!!!
No a Rudý hák to jak by mi tím hákem jezdili po zádech, vždycky to byl Redhook, to by mohli opravit v kontextu toho, co tu kolikrát už vyšlo u nás aspoň do toho omnibusu.
Tak jelikož to Ježíšek přinesl děckám loni pod větev, musel jsem jako zodpovědný otec, dbající mravního vývoje, správného hodnotového rámce a vzdělanosti svých ratolestí zkontrolovat, jestli už i Ježíška nepostihla nějaká ta degenerativní ideologická deformace.
A nepostihla, což je dobře! Draci u nás jedou skoro pořád nebo aspoň jeli. Myslím, že jsem viděl všechny díly i filmy snad patnáctkrát. Je to fajné - Vikingská vesnice, bojující proti drakům, s kterýma se děcka skamarádí, ochočí je, vycvičí a zažívají různá dobrodružství. Proti nim stojí protivníci, které porážejí důvtipem a odvahou. Jednotlivé postavy mají své charaktery, historii i různé povahové rysy. Draci jsou pestří. Není tam žádný čokoviking!! Řeší se věci, které by měli přesně děti řešit - to jest draci, sekery, přátelství, dračí oheň, štíty, odvaha, věrnost, zodpovědnost vůči kamarádům, meče, katapulty, balisty, bojové lodě, obrana před těmi zlými - což jsou lovci draků, a tak to má u pohádek být. Později už i trochu láska a vztahy, ale kluci jsou kluci, holky jsou holky a necpe se ani podprahově žádné svinstvo, že by to mělo být jinak, nebo patologické nesmysly, že je něco mezi tím.
Seriál je dělán digitálně, já mám radši věci kreslené a tento komiks je kreslený a to docela pěkně. Parta na dracích, stejně jako v seriálu, řeší věci, které dětem přísluší k jejich spokojenému dětství a proto to můžu jen doporučit. Ty 4 hvězdy pro svou věkovou skupinu si to rozhodně zaslouží, možná i 4,5. Další díly jsem už nezkoumal, ale jsem klidný.
Nejsem si zcela jist, zda-li mě hornický učňák na Šumbááárku more s praxí ještě na Dukle, ale s maturytoupyčo, s fyzikou končící někde ve druháku, nulovou chemií a zaplaťpámbů aspoň s povinnou maturitou z matiky, připravil na ty semestry newtonské i nenewtonské fyziky na báňské, ale asi jo. Ve finále to byl zcela životformující boj, bolelo to a přišel jsem u toho o spoustů dočasných známých, kteří v Hitlerovi ty toroidy a integrační plochu odraženého slunečního záření potenciální geostacionární družice země úplně nevěděli jaxi napsat na ruku.
No a tató komiksá je docela pěkná populárně- naučná knížečka, kterou bych se zvídavému středoškolákovi rozhodně nebál darovat, pokud přes příkrov instáče a ostatních pyčovin je schopen porozumět. Jinak bych mu to nedával, bo škoda házet hrách sviním na stěnu.
Takže dávám pěkných 80% a doporučuju a všemi svými údy dávám lajky a doporučuju jak cyp!
Ale jelikož je tady banda matfyzáků a vůbec krutě vzdělaných lidí, tak já si dovolím zajít za horizont událostí. Tato kniha je především o planckově konstantě, že? Ona tam zběsile ve svých kvantových superpozicích poskakuje, stejně jako třeba ptáci, v různých barvách na pozadí jinak monochromatické kresby, aby zdůraznila ten kvantový mnohovesmír, vznikající každou mikro sekundu do nekonečna dalších rovin. ALE! Ona plackova konstanta primárně popisuje závislost vyzáření energie absolutně černého tělesa v závislosti na jeho teplotě.
A já tedy, synek ze šumbarského učnáku, se ptám, jak by vypadal náš život na této planetě, pokud by povrchová teplota slunce nebyla 6000K, ale vrchol planckovy křivky by svoje maximum vyzáření posunul do jiných vlnových délek? V diskuzi jsem k dispozici:)) Pokud někdo tak jednoduchou věc víte, tak ji hned neprozraďte prosím, popovídat si můžem i v mejlu:)
Tak po Orlech Říma jsme byl namlsaný na něco podobného a moc dlouho jsem hledat nemusel. Akorát peníze a knihovny docházejí:))
Příběh se odehrává v dobách největšího rozkvětu Říma. O intriky, politikaření, gladiátorské souboje, vraždy, sex i dekadenci zde není nouze. Zhltl jsem to opět jako malinu, přínosná je určitě historická věrnost i Senecovy proslovy. Asi se budu mrknout po těch pozapomenutých antických knihách, co mám po babičce, ta moudrost v nich je jistě univerzálně platná a ta se jen tak neztratí, navíc, když na ni stavíme kořeny své civilizace, která tu snad ještě chvilku vydrží, i přes urputné snahy o sebelikvidaci.
