Jedním z hlavních hrdinů je BO, takže to musí být Ostravak!
Před desíti lety, když ještě existoval Komiksfest v Roxy, jsem seděl s Nikkarinem u stolu, koupil jsem si jeden obrázek (z Havraního Aarghu), který mám na stěně a tuto knížku mám od něj podepsanou i s obrázkem o rok později, když už byl Komiksfest jinde (a stál za hovno) - a po necelých desíti letech jsem se dostal konečně i k jejímu přečtení.
V tomto díle už nejsou mozaiky náhodných událostí a situací, naopak děj je semknut v hlavní linii, jak už autor zjevně dal svou koncepci dohromady a ví přesně co se děje a co se dít bude. Taky všechny ty surreálnosti nějak ukotvil do příběhu, aby dávaly smysl. Kresba se taky zlepšila - vyloženě se mi nelíbila jenom kolem strany 70, kdy došlo k velkému souboji s Lupusem - na zemi se tam válel odpad a byly to jen takové kostičky a trubičky, vypadalo to úděsně - stejně jako na více místech, kde se válí více věcí stejného původu - buď ho to už kreslit nebavilo nebo neměl trpělivost.
Celkově posun směrem dopředu nebo (vzhůru), robotí ráj s Adamem a Evou (a jabkem) byl taky docela originální nápad, podobá se to už více dobrému SF. Tak uvidím, co mě čeká ve třetím díle.
Nejsem lezec, spíše vysokohorský turista/normální turista, ale něco polozené ve vertikálnějším terénu mám, pár lezců znám, malá taky leze, takže vtípky jsem pochopil, nicméně to vykouzlilo max. úsměv na tváři - nejvíce jak ho "hodnotila" vystajlovaná mládež, že není dostatečně draho oblečen na lezení či progresivisitická, enviromentalisticky-povrchně-poblouzněná mládež, která po skalách lézt nemůže, protože by šlapali po trávě. Možná, že ti v tom "lezeckém tunelu" se nad tím budou i řezat. Přečteno během jízdy autobusem do práce, takže rychlovka. Ale jsem rád, že to mám.
Tak, leží mi to v knihovně bohdá 10 let a když jsem teď spěchal do práce a rychle hledal, co si vzít na čtení, padl mi zrak na tuto trilogii a došel jsem v momentě k přesvědčení, že na Stotřicítku právě dozrál čas. Čapl jsem ji, těpl do batohu a v autobuse se do toho konečně ponořil.
Sled nesouvisejících surrealit je naštěstí trochu stmelen na straně 53 a pak to začne dávat jakž takž smysl. Jakoby těch prvních pár desítek stran bylo kresleno jen tak pro radost a až posléze se to Nikkarin rozhodl posešívat nití obsáhlejšího příběhu. Ale i tak zůstávají některé výjevy čistě solitérním příspěvkem, bez hlubšího smyslu pro celý příběh. Odkazy v detailech jsou příjemné, některé jsou zjevné (Malý princ, Dálí, Rychlé šípy), některé méně - třeba Voleman či na straně 72 je na televizi komiks Kook, který vyšel v nákladu 100 ks a kdo nebyl komiksák před deseti lety, asi o něm nemá ani páru (http://comicsdb.cz/comics/2740/kook). Všechny ty tzv. "popkulturní" odkazy jsem určitě nerozšifroval, zajímalo by mě na co odkazuje třeba scéna na "šrotišti." No, celkově atmosféra i kresba se mi líbila, ale jsem jakýsi nenaplněn zcela, přece jen jistá křečovitost v tom ještě byla, ale jsem zvědav, kam se to bude ubírat v druhém díle, který jsem dostal podepsaný od N. osobně.
Kdysi dávno, když Stodolní bývala ještě cygánské ghetto, kterémužto zdevastovanému bloku baráků se lidi radši vyhýbali, aby nebyli příliš kulturně obohaceni, se na ni otevřel první SF/F obchod - Geralt. Dej mu pámbů věčný pokoj - a my tam jezdili utrácet svých pár korunek, které jsme byli schopni nasyslit z kapesného od maminek. A než jsme objevili MAGICy, Zeměplochu, Magiu i Miecz a Zelazneho, bohatší kámoši kupovali art-booky po pětistovce (a že to bylo peněz) s fantasy kresbami plných lepých děv, pekelných monster a svalnatých fešáků, potřených baziliščím olejem, až se jim ty nepřirozeně deformované svaly leskly ve svitu vzdálených sluncí. Listovali jsme si tím tam a zpět, hráli u toho dračák a tak jsme alkohol, drogy a to, že s babama jdou robit aj jinči věci, než je na šmigrusta polít smradlavou březovou vodou, objevili až někdy v šestnácti a tudíž z nás vyrostli spořádaní a kurva slušní lidé, kteří to mají v hlavě jakžtakž srovnané a kteří nad dnešními "čtrnáctiletými" Bulhary a Pakistánci v Západní Evropě jen nechápavě kroutí hlavou:))
No a tato kniha mě vrátila do těchto ještě poměrně bezstarostných let listování těmito áčtyřkami. Veškeré kecy o tom, že to má slabý scénář jsou liché a zcestné bludy zpovykaných konzumentů, přesycených nepřeberným množstvím komiksů na našem trhu. Tohle je prostě paráda, onanistická orgie a mít to ve vzpomínaných letech, asi s tou knihou chodím i spát a koupu se s ní ve vaně. Prostě fantastická jízda fantastickým světem se svými obyvateli a pravidly, fantasticky namalovaná a to všechno přebije případné drobné nedostatky. Jsem rád, že jsem to zkusil koupit - další díly beru zcela nekriticky bez debat, hned jak vyjdou. BOMBA!
Nečtu zásadně komentáře, pokud nemám knihu přečtenou - nevím proč jsem četl komenty k 9. a 10. dílů Skalpů před jejich přečtením, ale stalo se. No a já si tak nějak podvědomě zapamatoval, že Skalpy vyvrcholily minulým dílem a tento - desátý - díl je pouze jakýsi prolog. Jak jsem se mýlil!! Zvraty, vraždy, brutální nenávist, krvavé masakry a divoká jízda pokračuje, nic nevyvrcholilo a nic se neprologuje. Aaron uzavřel až poslední stranou všechny linky svého majstrštyku, i když samosebou život jde dál a protagonistům životní linky nekončí - ale to už je jiný příběh:) A uzavřel je opravdu promyšleně a geniálně. Každý došel svého cíle, ať už tam dojít chtěl, či ne. Guéra kresbu dotáhl snad ještě o stupínek výše ke genialitě a musím říct, že celý tento syrový, opravdový koktejl hlubokých charakterů a příběhů je rozhodně jednou z nejlepších sérií co u nás kdy vyšly.
Mám sám ze sebe pocit, že to píšu nějak často, je to dáno tím, že tohle mám čerstvě v hlavě a takového Sandmana, Zámek a Klíč či Lucifera mám už trochu sněhem zaváté, sám si to musím ujasnit, ale rozhodně patří SKALPY do moji desítky nejlepších sérií. A nebo je to tím, že nemám čas číst braky a čtu jen to nejlepší, co u nás vyšlo. A což už samo o sobě je dost výběr z masivní světové tvorby, kde naši vydavatelé třídí zrno od plev a na náš trh se dostává opravdu jen to nejlepší, což je signifikantní znak našeho komiksového trhu. Jak je krásné žít v té naší krásné zemi:)
BRAVO!!!! Dlouho mě nic tak neuzemnilo a zároveň nenaplnilo a neutvrdilo v určitých morálních postojích. Tohle se nepovedlo dlouho žádné sérii. Budu ji vychvalovat a doporučovat do konce svých dní, ať se Crwi zaplatí aspoň náklady, čímž chci i nápadně poděkovat Crwi, že to dorazila do konce, i přes mizerné - a mou hlavou neberoucí - prodeje. Díky!!
Drobné brutální intermezzo o skalpování, z dob, kdy původní obyvatelé Ameriky byli ještě jakžtakž svobodní, než je chamtivý a krutý bílý muž zmasakroval a vymezil jim nejnuznější kousky neúrodné mrtvé země, aby tam vychcípali jako prašiví psi, uvádí tento vrcholný díl série a my se máme možnost seznámit s prapředkem Zlého Koně. Krev je více než voda a indoši tady stále jsou!
Dále už to nelze zavřít, protože tento díl peláší postupně klusem, pak tryskem a pak raketovým tempem čím dál rychleji jako zběsilý zlý kůň, až k poslední straně, kde zůstane většina otázek "jak to tedy vlastně bude" zodpovězena. Když jsem se k té poslední straně dostal, zůstal jsem chvíli civět, zavřel jsem to a musel jsem to celé vstřebat, protože je to fakt hutná, syrová, brutálně krvavá, nelítostná jízda, plná emocí. Poslední díl, který bude jistě důstojným zakončením této jedné z nejlepších sérií, co u nás vyšly, jsem mohl otevřít až dneska a velice si ho vychutnám, pomaličku jako poslední doušek vody na horách, když stojím žízniv u vyschlé studánky a o další vodě vím, že je až za 10 kilometrů a to kdoví jestli.
Pomaličku se začíná klubko rozmotávat, některé zvraty vyrážejí dech, vedlejší postavy už mizí jako krev z podříznutého krku a nebudu používat klišé s šachovnicí, to už tu párkrát pode mnou je;) ale celý příběh se posunul do míst, kde je možné úplně všechno, věřit nelze nikomu a Dash to může nasměrovat po celém spektru všech vlnových délek. Tak a s posvátnou bázní a latentním smutkem, že už ten úžasný příběh bude brzy za mnou, otevírám následující díl.
Lehounce jsme zpomalili tempo, ale životy v této knize nečekalo o nic méně hnusného marasmu a bezvýchodného zoufalství. UFF - tak a konečně přichází čas na díly, které jsem ještě neměl tu čest číst - a to si teda užiju!! Není jak to číst v kuse.
Včera jsem si vzal volno a sjel jsem si do Kunčic pod Ondřejníkem. Určitě vás zajímá, co bylo dál, takže: Udělal jsem si k 40.křížku za hrbem konečně dlouho odkládanou radost a koupil jsem si stan. Po dvaceti letech služby toho prvního od té stejné místní firmy, která mimojiné říká, že: Držíme se odkazu našeho otce, vyrábět kvalitní, spolehlivé a trvanlivé vybavení, a hlavně poskytovat k němu celoživotní servis, aby jsme nezatěžovali naši zemi přebytečným odpadem, jak se to dnes děje jinde v honbě za ziskem a "trvalým ekonomickým růstem za každou cenu". Takže zkrátka jsou mi blízcí po všech stránkách. Pak jsem si vyběhl na Malou Stolovou, kde jsem si otevřel pivo, trochu slivovice, kterou jsem musel bohužel chudáček vypít sám, neb jsem potkal pouze takovou partu čuráčků, od kterých jsem se rychle dekoval pryč a neměl se tudíž s kým o ní podělit, zapálil si skleněnku, rozvalil se na trávě a v kontemplativním míru a pohodě, skryt před ostrým poledním sluncem, pouze za zvuků intenzivního bzučení a zpěvu ptáků, rušeným jen sem tam zasraným letadlem jsem se ponořil do pátého dílu této famózní série.
A jelikož tento díl jde do hloubky historie jednotlivých postav a neřeší se tam tolik vraždy zfetovaných matek a jejich dětí, žijících v nelidských podmínkách, byla ta moje "čítárna" to pravé ořechové. Dozvídáme se pozadí a motivace, kdo a proč je taková nevybírává svině a přes kolik sraček vedla jeho cesta životem až do dnešního bodu, kde se ty životy protkly v rezervaci Prérijní růže. Přes zdánlivé zpomalení děje tento ocelový oř nabírá stále na rychlosti.
Jedinou skvrnkou na tom všem bylo, že jsem si nevzal s sebou hned i další díl.
Když myslíte, že stojíte ve sračkách přece už až po krk a hůř být nemůže, vylijí vám je ještě na hlavu. Dashe pomalu ale jistě rezervace likviduje a potápí ho hlouběji do hustších hoven. Špína, hnus, hektolitry krve, tichá infuze hrůzy a odpornými způsoby zničené životy. Série začíná nabírat strhující tempo a u čtení si říkáte, kam až autor může zajít - a zajde až tam, kde si to ani nepřejete - a až je z toho úzko. Dvorní kreslíř Guéra má zmáknutou přesně tu špinavou temnou kresbu, která k tomuhle brutálnímu noiru dokonale sedne, ale i ostatní kreslíři drží vysokou laťku skličující atmosféry. Netrpělivě otevírám další díl.
Tak, kupoval a četl jsem každý díl, hned jak vyšel, ale když jsem se pokusil číst osmé pokračování, zjistil jsem, že jsem ztracen a požitek by byl poloviční. Tudíž, počkal jsem, až budu mít sérii komplet a po zkušenosti se 100 náboji to jedu pěkně v kuse od začátku, přece jenom, není to 11 let, ale i skoro 4 roky je dost velká mezera. No a co říci po přečtení prvního dílu? Opět jsem se ponořil do bahna, špíny, krve, říznutého fetu, levného chlastu a nelítostné brutality, až se mi zas blbě spalo. Postavy, když už je trochu pamatuji z následujících dílů, hned dávají lepší smysl a rozpoznávám je, protože kreslíř svým brutálním surovým špinavým stylem čtenáři jejich identifikaci neulehčuje. Stejně tak děj dává hned lepší smysl, protože autor skáče v čase tam a zpátky jako splašený mustang. Určitě jedna z nejvýraznějších sérií u nás, rychle dejte mi lajnu druhého dílu!!!
Je osvěžující taky vidět Elfy jednou jako krvežíznivá zabijácká monstra s maniakálními pohledy a ostrými zuby a ne jen jako éterická téměř průhledná stvoření se zasněnými pohledy. I když jak už víme po přečtení této knihy, sami si za to asi nemohou a na konci této ságy zas budou beztak poletovat jak buzíčci po rozkvetlých loukách s motýlky:)
Kniha je opět nabitá nepřebernou fantazií a autorovými nápady, kdy nenechává hrdinům ani chvíli na oddech, pomaličku odkrývá temné detaily, ale přese všechna protivenství mi tentokráte přišlo, že jde hrdinům všechno tak nějak samo. Aspekt starostlivé maminky přidává do příběhu zase trochu jinou rovinu a jo, já jsem pro-rodinný typ, takže by se mohlo zdát, že tam mamka své děti brzdí, ale mě to tam dává smysl. Kresba je stále jednoduchá, srozumitelná, takže čtení se nebrzdí hledáním detailů, které by dávaly smysl až po dvaceti stranách - pro děti ideální. Příběh se opět posunul o sto tisíc mil dále, nějaké opakovačky prostředí se tu nedějí - vše je pořád nové a atraktivní. Těším se, kam bude příběh pokračovat dále, myslím, že tak idylické to v tom městě v oblacích nebude.
Příběh potemněl a trochu rozkryl pozadí, přičemž neztrácí na tempu a skvělých, originálních nápadech. Člověk se nemůže s hrdiny nesžít a nefandit jim. Finální rodinné setkání bylo až dojemné. Velice povedená série, které všechny ty superlativy, kterými je ověnčena, docela sedí, i když srovnávání s Pánem prstenů je kapku marketingově nadsazeno. Jdu hned na třetí díl, malá už ho má přečtený :)
Vyhrál jsem dva díly této série a po přečtení pár oslavných glos jsem to tak trochu vnutil dcerce ke čtení - ta už jede třetí díl, tak jsem si řekl, že je třeba se vlastně na to podívat, co ji to předkládám ke čtení.
Jak jednou napsal jeden člověk, mnohem chytřejší než já, všechny příběhy světa už byly napsány - ano, všechno, co je v této knížce jsem už někde viděl, ale dohromady to tvoří harmonický, nápaditý celek, který je docela napínavý, kresba je jednoduchá, není ji třeba sáhodlouze studovat a tak čtení docela odsýpá. Celostránkové obrazy jsou pak jako třešnička na dortu, akorát ten lettering je takový rozvrkočený.
Jo, pro tu moji prvňačku už to je, jsem usoudil, mě to baví taky. Jsem zvědavý jak to bude pokračovat, autor má rozhodně bohatou fantazii, kterou se mu daří přenést na stránky.
Vědecko-romantická fantazie - v takové definici si můžete se svým dílem dělat co chcete a vymyslet si cokoli :) A jak se to povedlo!! Fantastické, grandiózní, krvavě-romantické finále v úžasné kresbě plné detailů. Já jsem z celé té série nadšený a jsem rád, že to u nás vyšlo komplet, CC jsem moc vděčný. Jen mi furt vrtá hlavou, že takový až skororevoluční levičák se dal kejši do holportu zrovna s Dortem a MdS;) Ale je třeba mít na paměti, že cesty Páně vedou dál než cesty lidské a ubírají se cestami nepředvídatelnými.
Zdá se mi, že to celé trochu ztratilo tempo, jak jsem byl nadržený po předchozím dílu, ale rozhodně se to celé zase posunulo někam dále. S dalšími díly počkám a pak buď koupím až jich bude více - v návaznosti na reakce čtenářů - nebo s tímhle dílem končím. Uvidíme.
No, nebavilo od začátku. Chvilku mě zaujala pasáž s halucinacemi u meditující opice, ale asi to bylo tím co jsem zhulil těsně před tím. Od nikud nikam, jak to vypadalo poutavě a zajímavě po vydání, tak to nenaplnilo žádné očekávání. Škoda.
Velkolepé zakončení divoké adaptace Voltairova díla. Ani jsem nečekal, že to bude taková jízda, plná vizuálních nápadů, vtipných situací a nenápadných poct ikonám komiksové historie - nejvíc mě pobavila místnost s postavami ze Saudkova Arnala a Tintin. Co více říct, skvělá kresba i scénář, velký formát, dokončilo se to!! Za to díky BBArte a možná by se to mohlo zkusit vydat i v zahraničí, to by se mohlo chytnout.
Velice pěkná, dalo by se říci staromilská kniha , která nenásilně učí něco z dějepravy, starých řemesel, ekologie i o nezměnitelném chamtivém lidském charakteru ale i o čisté lásce k přírodě. Jsem zastáncem toho, abychom navrátili přírodě co jak nejvíc prostoru, kde si bude panovat sama a my jí do toho nebudeme zasahovat. Nechápu, kde se v nás pořád bere ta dutá arogance, že to zvládneme lépe než příroda. Proto mě třeba kácení v Bělověžském pralese hodně rozesmutnilo. Stejně tak mě serou všichni, kteří by nejradši všechno vykáceli, na všem hospodařili (rozuměj káceli) a ještě mají tu drzost křičet cosi o tom, že za stávající kůrovcovou katastrofu mohou ekologičtí aktivisté. Šumava je dostatečným důkazem toho, že pokud necháme přírodu být, poradí si se vším nejlépe sama, i když někteří - ať už z hlouposti nebo z zištnosti - to nikdy nepřiznají.
Opravdu pěkná, milá knížka, kterou zařazuji do dětské poličky v naší velké knihovně, ať si to můžou děti kdykoli vytáhnout a přečíst.
Opravdu pěkně a srozumitelně vysvětlená rozvaha a výsledovka. Může to být poměrně motivační pro některé děti (ale i rodiče!). Ale cpát to děckám zatím určitě nebudu, protože nevidím smysl v tom, aby četly někdy před - chm, těžko říct... desátým, dejme tomu - rokem, něco o nakupování aktiv, když mají ve své pokladničce s beránkem Timmym nasbíraných 350 korun. A taky aby to děti nevzaly příliš vážně a nestaly se z nich malé vychcané kurvy, které nedají zadara ani "sveza." Pravda, kniha vede spíše k "hledání příležitosti" a rozumnému nakládání s prostředky, ale stejně.
Celkově je to ale velice pěkně uděláno, až nečekaně mě to bavilo a musel jsem, chudák, místo činností, naplánovaných mi ženou, si sednout do hospody, vypít tři piva a dočíst to do konce:) Akorát se na mě zase číšnice dívala tak schovívavě, když viděla na obálce napsáno....a staň se bohatým dítětem. Druhá a třetí část, kdy autor vykrádá sám sebe z jiné knihy, je kreslená hodnotněji než zbytek, jehož ukázku jde vidět na obálce. Za 39 kaček z Levné knihy není vůbec o čem uvažovat, ať už chcete k finanční gramotnosti nějaké děti vést nebo ne. Nicméně, ještě mám vlastně poslední výhradu - kniha oslavuje "vlastní podnikání" a tvrdí, že být zaměstnancem se rovná být skoro otrokem - nějak mi tam chybí aspoň zmíněno, že i to podnikání sebou nese jistá rizika a ne každý se super nápady dopadl jako superboháč. Že to klidně může dopadnout i naopak.
Tak po tom odporně komerčním průseru je tahle série opět zpátky a to v klasicky velkém stylu - nechybí napětí, humor ani akce a i když by se mohlo zdát, že je to místy přece jenom trochu nastavované, dá se to odpustit, protože vše nakonec dává docela dobrý smysl a čte se to jedním dechem. Takže ještě čtyři roky do konce......
Bože, to byla píííčárna a ztráta času a nervů. Dlouho se mi nestalo, že jsem komiks četl týden a musel jsem se do něj nutit. Otravný, rádoby rozverný, příběh s imbecilním humorem, který nikam nic neposunul, akorát vydavatel v Americe crossoverem jedné skvělé a dvou odpadových sérií vytlouká peníze z lidí. Tři kozaté sestry nemohou nic zachránit, bylo to nechutně nenápadité, postavy z ostatních sérií otřesně napsané, celý ten nápad s literáry ubohý, děs od začátku do konce. Jednu hvězdu dávám Crwi za to, že si dala tu práci a pokusila se českému čtenáři přinést zkompilovanou knihu s bohatými vysvětlivkami a doufejme, že už podobné komerční vysávání takovými strašnými sračkami bylo poslední. Dávám si na knihu samolepku, která mi připomene, až budu číst někdy Mýty komplet, ať se tomuhle dílu z dálky vyhnu a rovnou ho celý přeskočím. Fujtajxl! Ona vlastně i ta kresba, co si tak vzpomínám, u toho, jak se objevil Jack v jedné knize byla dost otřesná. I když pro tupou americkou masu asi prodejné. Jdu si spravit chuť dalším dílem.
Pět francouzek, pět stylů kresby a všechny dost povedené, pět klasických pohádek. Leží nám to na stole a malý se furt dožaduje, ať mu z toho čteme - tak mu z toho čteme. Opravdu vyvedená a nenápadná knížečka, která je řekl bych neprávem zapomenutá.
Uffff. To byla jazda, pane gazda, která zatím překonala asi všechno. Nevím, jestli je kde gradovat, ale Kirkman to určitě zvládne, navíc vzhledem k tomu, co se žene. Teď je jen otázkou, jestli vydržím já, až budu mít více dílů pohromadě nebo už v únoru budu bušit na dveře Matrixu, ať mi kurva dupou osmadvacátý díl, jinak BRAKKA BRAKKA SVAASH BLAM. Je to asi pravděpodobnější varianta, vzhledem k tomu, že v květnu vyjde speciál o Neganovi a devětadvacátý díl bude až v srpnu. Tak dlouho asi nevydržím.
To se nám to pěkně rozfičelo, Kirkman opět šlápl na plyn a když je na scéně Negan se svým masitým čurákem, tak je o zábavu postaráno. Je to jízda a když člověk zapomene nějakou postavu, v této sérii se autor nebojí zopakovat, čeho byla součástí nebo co udělala. Člověk se tak nemusí nikam vracet a dohledávat, jede to jak namazané horkou krví - a je to přesně jak jsem čekal, musím si dneska koupit 27.díl, nedá se svítit. Nejvíc jsem zvědav, co se vyklube z toho rádia, protože Negan si asi bude schopen udělat pořádek ve svoji nové partě. A dívám se na net, že v Americe je venku teď 30 knih, takže je brzo doženeme.
Tak po 100 nábojích jsem se vrhl konečně na něco u čeho nemusím číst všechno co vyšlo, stokrát se vracet v ději a studovat každý panel deset minut. I po skoro roce to naskočilo samo a smlsl jsem si během jízdy do a z práce + hodinku v hospodě jak Vlado Tépeš na Turcích. Je neuvěřitelné, že se Kirkmanovi neustále daří přicházet s něčí novým a neopakovat se. Samosebou ty povídačky mezi postavama jsou takové moc strojené, každý v pravou chvíli s precizní argumentací ze sebe vysype přesně do posledního slova co má na srdci, nezasekne se a ani nic nezapomene. Ono to tak v normálním životě není, navíc ve vypjatých situacích, ale na to jsem si už zvykl, jsou to jen malé kapky stékající po kůlech. Jedu dál, ještě, že mám další dva díly v pohotovosti!!!
Furt jsem si říkal, že mi tam chybí rodina Rockefellerů, kteří přece jenom v té Americe mají cosi pod palcem a ejhle, nejmocnější spojkou se ukáže samotný Abe Rothstein :)
Přestal jsem si dělat zápisky někde u jedenáctého dílu, protože mě to tak strhlo, ženebylčaspyčo. A to byla trochu chyba, protože jsem musel opět dohledávat střípky informací, které jsou nenápadně rozesety po všech sto sešitech - především ty události, kdy Augustus s Javierem a Gravesem v podstatě Trust převzali po zabití svých rodičů někdy v šedesátkách - a nedohledal jsem všechno, protože to bych nad tím musel strávit ještě týden. Tyto kousíčky jsem si měl červeně zakroužkovat ve svých poznámečkách. Celá situace s upálením na molu, jež se táhla jako nit od probuzení Colea Burnse byla odstřelena jedním obrázkem, z kterého usuzuji, že to byl pan Dietrich, i když ho měl Graves před tím na mušce v autě po hlasování o rozpuštění minutemanů v Atlantic City.
Mám za to, že kdo zvládne tuto TOP sérii, tak se může považovat za dospělého komiksového čtenáře. Tato série vyžaduje plně soustředěné pomalé čtení a hodně uvažování a spojování si události do jednoho celku. Mě třeba sralo, když jsem nevěděl co se děje a co kdo proč mluví, proto jsem si to vypisoval a i tak jsem se musel hodně vracet, protože zjevně nedůležité může být o 80 sešitů zásadním. Vodítkem může být třeba stav nehtů Lona, tvar opasku (třeba zrovna v této bichli jsou scény, které na sebe na první pohled navazují, ale jsou úplně z jiných míst), či napůl vyslovená věta, kterou si musí čtenář později domyslet a zasadit do kontextu a to nemluvím o celých událostech, které se stanou mimo záběr.
K božské kresbě, její kompozici a geniálnímu coloringu netřeba nic dodávat, je to to nejlepší, co český čtenář může dostat.
Strávil jsem nad těmito sto sešity sedm týdnů, nepočítám-li těch jedenáct let před tím - nečetl jsem samozřejmě furt, protože doma večer už na čtení není síla, ani po tom, co ti dva malí neposedové jsou uloženi do postele - a musím říct, že to bylo krásných sedm týdnů, užil jsem si každou chvíli v tomto nelítostném světě krvavých jatek, zvrhlých bestií a nejvyšší politiky, skláním se před autory, děkuji BBArtu, že to nakonec dotáhl a .... prostě děkuji za tuto parádičku a přikládám obrázek svých výpisků:)
Před osmi měsíci, kdy jsem to četl poprvé, jsem v tom měl slušný guláš, teď SE SITUACE JEVÍ CELKEM JASNĚ (mrkmrk;)) což znamená, že všechno může být úplně jinak. Škoda Pahejla, ten mi byl sympatický a ta poprava malých dětí mi opět neudělala úplně dobře - ale divil bych se, kdyby v této úžasné sérii něco podobného chybělo. A taky se dívám, jak s postupujícími díly tady ubývá komentujících. Stejně jako postav v sérii, no nic, s posvátnou úctou otvírám poslední dvanáctisešitový svazek, vrážím nos mezi jeho tiskem vonící listy a jdu na to. Fakt jsem napnutý jak to celé skončí, tohle jedenáctileté bečení, aby to už BBArt konečně vydal. Myslím, že byla jedna snad i dvouletá pauza a obávali jsme se, že to utnou úplně. Ještě, že se tak nestalo a BBArtu děkuji, že to do konce dotáhl.
To jsem to hezky napsal minulý leden :))) Když to čtu v kuse, tak už se necítím jako s cizí ženou v cizím pokoji, asi to bičování růžencem zabralo a vše dává mnohem větší smysl. I když Azael umí překvapit a i tam, kde jsem si myslel, že fakt vím, tak posléze zjistím, že nevím. Došlo mi, že Neila Walkera upálit nemohli, protože to bylo někdy v šedesátkách, co "umřel." Kdo má hlavu v tom pytli, na to jsem fakt zvědavý. Jak jsem si pochvaloval, že autor aspoň do toho propletence nemíchá skoky v čase, tak to už taky neplatí. Nedostaneme nic zadarmo. Rozhovoru Graves/Shepherd s Wyliem u kolotočů, po tom, co jim bylo oznámeno, že se jich chce Trust zbavit, jsem nerozuměl ani po přečtení té pasáže s Rose Madridovou v 8. knize. Tam je ještě něco neodkryto, co dá smysl asi až v posledním díle. No uffff - co a jak se přesně semlelo v té Itálii taky nevím, v čekárně u zubařky jsem na to neměl úplně to správné rozpoložení mysli a snad ten průběh nebude úplně důležitý - předpokládám, že Echo má obraz i prachy, Ronie je mrtvý a to mi pro teď stačí. Tak ještě jednu tenkou knížku, kterou jsem už četl a jde se na finále, které bude pro mně nové. Těším se na to jak cyp!!!
Ententýky, dva špalíky a z kola i elektriky je venku další rodina. Zato rodina minutemanů se nám rozrůstá a už máme na správném místě Netvora Highjacka i na druhé straně barikády Svatého Remiho, zvaného tež mámrádkurvajatka;) Kluci kdysi na té pláži na molu možná upálili Neila Walkera? Co? Zatím nevím. Na koho to slovo padne příště? Nebo kdo spadne? Tuhle knihu jsem četl poprvé poměrně nedávno, takže jsem si pamatoval zhruba, co bude následovat. Vůbec to nebylo na škodu a zavíral jsem sešit, jež ohraničil třetí čtvrtinu série, s velkým uspokojením.
Takže se nám zase pár věcí dovysvětlí a pár se zamlží, trochu si zakucháme a máme zase o jednu až dvě rodinu méně. Graves se jmenuje Filip a Shepherd Pepa, to je jediné jasné. Na kolik stran, v kolika vrstvách to Graves hraje a jaké jsou jeho cíle ale není jasné vůbec. Spain se objevil pouze jako postava na pozadí, kdežto Mindžu (skvělá přezďýfka morééé) už jsme viděli při pašování Arating z Mexika. Na konci nám zůstane zajímavý smutně milostný čtyřúhelník. Na druhé čtení mi ta obecná čeština tak nevadila, jako minule, když to po sobě čtu a už celý slintajíc nadržeností otevírám desátý díl!
Tak v 50. sešitě je nám odvyprávěn příběh ostrova Roanoke a slova Croatoa(n), kterýžto se skutečně stal a dodnes není spolehlivě vysvětlen. Příběh nám poví nový minuteman na scéně - Victor Ray. V sešitě 37 vypráví Graves Shepherdovi, že právě aktivoval jednoho minutemana v Chicagu - myslel jsem, že mluví o Dizzy - nemluvil o ní, ale o Victorovi, kterého jakoby náhodou oslovil na ulici. On to má ten ďábel Azael fakt promyšlené od začátku do konce, každý detail na půl huby řečený má svůj význam, třeba i o 40 sešitů dále. Ve stejném sešitě se také bavili o tom, že "další na řadě je Předák," padla jména "Netvor nebo Svatý - a o Svatém se prý radši nemluví."
Zbylých sedm sešitů této knihy je strhující jízdou skrz New Orleans a pasti na medvědy, ve strhující kresbě a kulestrhujících barvách. Wylie Times se konečně probudí a v Trustu je hned na to už pouze 11 rodin. Dizzy se nám taky probere a evidentně byla naprogramována na Shepherda, který se nakonec projeví jako milovník divoké přírody:) Tady se opět ztrácím ve vztahu Graves-Shepherd, který ještě stihne oznámit Lonovi do basy, že Medici potřebuje velitele proti Gravesovi + chce i ten obraz, o který šlo v 5. knize a který má (pravděpodobně) Megan Dietrichová. Lono souhlasí a evidentně nebude problém dostat z basy vraha policajtů. Padne i věta "Pes zabil parchanta v L.A." Potřetí se nám taky dostane vzpomínka na akci, kdy šest minutemanů upálí pravděpodobně sedmého z nich.
Takže si to shrnu ohledně těch minutemanů:
MIlo Garret - Parchant (mrtvý)
Lono - Pes
Victor Ray - Déšť (1. aktivovaný po Atlantic city)
Cole Burns - Vlk nebo Předák ?? (Vlk je prý s Gravesem, ale Předák byl aktivovaný hned po Viktorovi, což na Colea taky sedí)
Wylie Times - ??
A zůstává nám Svatý a Netvor, s tím, že mám jenom 5 jmen. Patřil mezi minutemany i Curtis Hughes? A to mi přináší další otázku - pokud jich to všech sedm přežilo, koho to teda Trust sejmul v Atlantic City?? No, těch otázek by bylo mnohem více, ale radši se vrhám na další díl. Tato série je návyková a rozhodně v TOP 3, co kdy u nás vyšlo!
Táák, mé přání z před pěti let se nevyplnilo a dohromady si to mohu přečíst až v roce 2018. Ale i za to zaplaťpámbů. V tomto díle se setkáváme s postavami, které jsme už viděli a které evidentně neměly jen epizodní roli. Loop Hughes, který si odmítnutím nabídky agenta Gravese podepsal vstupenku do basy, je už ostřílený mukl, když později dojede jeho známý - Lono the imortal.;) Příběhy s Lonem jsou vždycky nejzábavnější, i když potkat bych ho nechtěl nikdy. Ve věznici strávíme čtyři sešity a jak se to vyvrbí si budeme muset počkat. V dalších třech sešitech se nám na scéně znovu objevují feťáci Jack a Mikey ze sešitů 21. a 22., 4. knihy (popsaná A4ka je skvělý pomocník), kteří na začátku hledají krevetovou restauraci o které se zmínila "Mia" na summitu trustu, který proběhl v Atlantě, v sešitech 23. až 25. stejné knihy a který má mít prý neopakovatelnou atmosféru. Daniel Peres si tam už nestihl skočit. Bratránek od Mikeyho provozuje takzvané ZOO a skončí to velice vesele celé. Jack, jenž dostal 100 nábojů, aby sejmul sám sebe, ale on místo toho poslal hnít do země hromadu jiných, nakonec prohlédne a dá se na cestu čisté žíly. Myslím, že o něm ještě uslyšíme, protože vchází do Atlantic City, kde se stala ta taková ošklivá a skoro bych řekl zlá, zlá, pane řediteli, nepěkná věc:) Tímto se dostávám do půlky, další sešit nese číslo 50.
Šest sešitů, šest samostatných dílků do mozaiky. Moje A4-ka, kde si píšu co se kde dělo je už skoro popsaná z obou stran. Opět je třeba připomenout, že největší zážitek ze čtení lze dosáhnout jedině, když to člověk čte naráz v rychlém sledu. Ten díl s Lonem, kdy skončí jak skončí - tak to jsem si říkal, že je nějaká retrospektiva, ale jelikož jsem už začal číst další knihu, je zřejmé, že se to děje všechno postupně a autor nás netrápí v tom brutálním propletenci ještě časovými skoky. To už by bylo k zesrání a Lono je zjevně nesmrtelný. Setkáváme se i se stále spícím minutemanem Willim Timesem a s tím koncem se to celé zamotává ještě více. Je to geniální po všech stránkách.
Nóóó, tak to je zamotané kvalitněji, než ta šňůra od draka, co mi uletěl a někdo mi ho hned ukradl (shoř v pekle, hajzle!!). I když jsem to pročetl snad třikrát, nejsem si úplně jist, že přesně vím kdo s kým komu a hlavně proč. Nic není vyřčeno zcela jasně, vše se ztrácí v oparu cigaretového kouře a není jisté ani to, jak se kdo skutečně jmenuje. Jmenoval se minuteman Milo Garett Claude Rains? A jmenuje se ta kobra, co si hrála na děvku v Paříži a pan Branch ji v domnění, že neumí anglicky vyklopil všechno co věděl (a podepsal si tím rozsudek smrti počítám), opravdu Echo Memoria? A ovládá ona Lona nebo Lono jí? Ono bez velmi pozorného čtení nejde ani poznat ono minutemanské "probuzení." Objevuje se tu i vzpomínka, která proběhla hlavou i Coleovi, když se "probral" - autor to zase narafičil tak, že ta oběť, kterou zapálili, vypadá úplně jako Milo a nechá nebohého čtenáře klidně se topit.
No brutalitka po všech stránkách - hlavní hrdina této nadupané knihy je soukromé očko a ta jeho klišévitost, kdy je to klasicky supertvrďák, co všechny zmlátí či vyklátí a samomluvou vše vyřeší, je jediná minišmouha, ale i tak to docela sedělo, beru to jako poctu starým drsným detektivkám. A další věc, která mě na této sérii fascinuje a ještě jsem ji myslím nezmínil, jsou ty příběhy na pozadí, které se dějí při rozhovorech hlavní dějové linky - občas jsou důležité a mají přesah do jiných dílů a někdy zase ne. A hlavně - a to oceňuji snad nejvíc - furt se tam na tom pozadí jí a pije, to mě neskutečně baví. Stejně jako Lem v sci-fi je jeden z mála autorů, který neřeší jen epičnost a rozmáchlost, ale zabývá se praktickými záležitostmi - tím co postavy jí a kde chodí na záchod - tak stejně to dělá Azael v této své mistrovské sérii - já na sledování výbavy baru dokážu strávit několik minut. A ta pečlivost s kterou je to kresleno, uchh - na začátku je pohled na Mila přes ležící foťák, o tři sešity dál je jiný pohled na jeho kancl a ten foťák i s objektivy a filmy leží přesně na stejném místě.
Čtení této fantastické série v kuse a celé je prostě lahůdka, když člověk netápe v postavách a jejich minulých interakcích. I když jsem si začal vypisovat co se kdy stalo, tak ani tak jsem třeba nepoznal týpka "Osmu," který se objevil na začátku celé série s Dizzy - holt zas každého negra si člověk zapsat/zapamatovat nemůže, protože nejde na první pohled poznat, kdo je postava do budoucna důležitá a kdo zmizí po své epizodní roli v jednom sešitu. Ale byl vzpomenut dizziyn brácha, který nedopadl moc dobře - a o kterém možná ještě uslyšíme.
Čtu svůj starý koment a už tehdá jsem rezignoval na to, číst po každém díle celou sérii od začátku, to se prostě nedá, takže mi nedávalo smysl více věcí - teď je chápu mnohem lépe - je to všechno tak brutálně propojené, že musím před tím satanovým vtělením na zemi, Azaelem, a jeho Luciferiánským kreslířem hluboce smeknout, je to geniální a dál už se nerozepisuju, je třeba se začít mazlit s dalším dílem.
jirin: proboha, tak proč to kurva čteš až do čtvrtého dílu? Vždyť to je od začátku plné vulgarity, sexu, násilí a drog - kdybys nebyl takový moula, tak bys zjistil, že je to velice odlišné a hlubší, o tuposti být tebou se radši nezmiňuju a radši si počti tady, to bude evidentně spíš tvůj šálek kakaa: http://comicsdb.cz/comics/2754/novy-zakon-obrazkova-bible
Tááák, dívám se, že první díl jsem komentoval v říjnu 2007 (ty vole, přesně před jedenácti lety 18.10.2007, to je haluz!) a tento třetí o tři roky později - a prý, že se to dá číst samostatně, chachacha, naivní o 8 let mladší Kapis - takže mi úplně uniklo, že rozstřílený gangsta-niga Malý Moe i s gansta-niga fotrem Velkým Moe se nám představí na policejní stanici, na konci první knihy, kdy agent Graves dá kufřík policajtovi (a bylo to i v ukázce v Crwi) - druhý houmless-niga na popelnici to pak komentuje, že je sejmul jeden z nich - zkurvený fízl. Autor nám to pak připomene jedním panelem, kdy se Graves ďábelsky usměje, když malého Moea nakládají. Bratrance Carlose i s jeho píchačkou jsme měli možnost vidět v druhé knize, kdy Graves přemlouvá Lona ke spolupráci a Carlos nakopne psa, zatímco píchačka tam dělá servírku - servírce pak Graves sdělí, po tom, co ho Lono odmítne, že Lono odchází s dvěma milióny v kufříku a vatos se rozjedou za ním. V tomto díle se s vatosem Carlosem i jeho chiqitou ve vatě opět setkáme a dozvíme se, že Lona vatos sejmuli autem zcela mimo záběr a kufřík si vzali. Co se stalo se zbytkem vatos se nedozvíme - asi tyčinky do uší. Autor to opět dává najevo pouze v náznácích, abychom si to do souvislosti dali sami. Vyjebávat s Lonem se ale neoplatí. V tom je krása této úžasně propletené série, když se čte v kuse a ne jeden díl za rok. A je to kurevská jazda!!!! Je to napínavé doslova k prasknutí a zábavné až to píchá v podbříšku.
Pravdu jsem však měl v tom, že tuto sérii budu dočítat s potomky pod nohama a že si to přečtu celé v kuse, i když jsem si tehdá myslel, že série má pouze 12 knih:) Jsem takový magor, že jsem si opravdu začal vypisovat, co se v jednotlivých sešitech dělo a začíná mi to nést ovoce, protože jsem už dohledával detaily v předešlých knihách. Krom kresby a její kompozice mého nejoblíbenějšího kreslíře je taky třeba určitě ocenit coloring, kdy i minitrojúhelníček tang, vykukujícíh zpod pekelně krátké minisukýnky je pěkně červený, a v neposlední řadě i vazbu knihy, která je šitá a tak drží jak hlupý dveře. A musí, protože určitě nebyla čtena naposledy. Tak a jede se dááál, už se nemůžu dočkat co všechno bude následovat!!!!
Je to paráda, když to čtu po letech s mlžnou znalostí věcí budoucích, vyznám se v postavách a v tom o čem se baví. To při prvním čtení zkrátka není možné, protože Azael má tuto sérii promyšlenou hodně dopředu, ne-li do samotného konce a nebohý čtenář nemá šanci rozhovory postav rozklíčovat a vidí jen drobné kousky mozaiky. Sám teď nevím, jestli je mrtvý Chucky nebo Pony a jak to bude důležité do budoucna, stejně tak jsem musel dumat nad slovy Colea v úplném závěru, kdy mluvil o tom jak "jí" pozměnili a reprízou, kterou chtěl Trust provést, ale Graves to nedovolil. Asi si budu muset začít dělat krátké poznámky, ke každému dílu, abych se mohl vracet k určitým momentům a nehledat to po pěti knihách. Detaily a nenápadné drobnosti tu hrají obrovskou roli. Excelentní kresba a kompozice pohledů z různých úhlů, přes zrcadla nebo vodu či z hlavně pistole dokresluje dokonalost této série. Tak a šupkydupky na třetí díl.
Tak, jelikož vyšel před nedávnem poslední díl - po jedenácti letech od vydání tohoto prvního dílu - a není v lidských mozkových silách si pak v desátém díle pamatovat jakékoliv podrobnosti z počátečních kousků, začetl jsem se s chutí pěkně od začátku znova.
V novějších dílech jsem měl za to, že tyto první epizodky byly jen takové náhodné akcičky s nevystopovatelnými náboji a autor ještě nevěděl, kam tím vším bude v budoucnu mířit - och jak jsem se mýlil. On to vtělení Azaela na zemi, jež se kryje za nevinným civilním jménem Azzarello, to měl evidentně promyšlené aspoň v hrubých rysech úplně od začátku, včetně všech důležitých figur, které při prvním čtení nebohý čtenář, lapen do autorových temných tenat, nemůže znát, ale napodruhé je hned pozná a dojde mu jak moc důležitý je v celkovém kontextu i hned první sešit! Tak mě to včera dostalo, že jsem musel tento první bůk zhltat v posteli do konce až do půlnoci, i když bych se tak pozdě už cpát neměl! Padla na mě opět chmura z toho popsaného prostředí hispánsko-negerského předměstí Chicaga, plného zločinu, zrady, drog a vražd. Zachumlal jsem se ještě více s vděkem za to, kde jsem vyrůstal a v jakém bezpečí mohou (a snad i budou nadále moci) vyrůstat moje děti a jen jsem se kochal úžasnými kulisami mistra Rissa. V téhle knize mi ještě nepřijde tak vykreslený a tak jistý jako v dalších dílech, ale i tu je to už výtvarný karneval. Odpaluju světlice, nespalo se mi úplně nejlíp, ale hned po ránu v buse jsem otevřel druhý díl a jedéééééééééém!!!!!!
Jak už jsem psal, na Kačery jsem se díval dlouho spatra, jako na jednoduchou dětskou zábavu pro děti do 10 let. Před nedávnem jsem zapnul s děckama Duck Tales a bylo to celé předabované a vůbec se mi to nelíbilo a pak jsem viděl ještě nové Kačery z roku 2017 tuším a to byl přímo hrůzoděs – jeden ze tří –ulíků tam ležel naprosto znuzený a shnilý u televize a bylo mu líno se i natáhnout pro mobil, Skrblík ho obskakoval a podával mu nějaké sodovky, které byly v nedostižné vzdálenosti půl metru, ale on z nich odpil pouze první hlt a pak to vyhazoval – no vypínal jsem to zcela zděšen a stáhl jsem 100 dílů Duck Tales i s filmem v “původním“ dabingu a na to se s děckama díváme a po venku sklízíme úsměvy a uznání, když začne ten dvouletý zpívat skoro jako Čok se Střihavkou “Káááčejjj úůůůů“ :)
Nicméně jsem ke kačerům stále cítil jistý despekt, z kterého jsem byl vytržen letos andrem, když mě chtěl sbalit po Crweconu u něho doma na svou úctyhodnou až úchylhodnou kačeří sbírku v několika jazycích. Dostal jsem erudovaný až zamilovaný výklad o Carlu Barksovi i Danu Rosovi, který se od Duck Tales distancuje, obdivoval jsem podepsané obrázky na hajzlu, prolistoval jsem pár knih a nakonec usnul na zemi v dětském pokojíčku, aniž jsme dopili všechna piva a bez ztráty věnečku:) Netrvalo dlouho a Skrblíka jsem si musel pořídit a přečíst.
A musím říct, že je to VÝTEČNÉ! Takových drobných detailů, ta preciznost a láska, s kterou je to nakresleno a když jsem si četl úvodní předmluvy ke každé kapitole, tak jsem si uvědomil, že jsem narazil na KULT a to doslova. Redakční práce tu byla zmíněna, je to škoda, ale já byl tak překvapený tou kvalitou samotného díla po všech stránkách, že mi to moc nevadilo a přimhouřil jsem očko. Studoval jsem každý panel a mohl jsem jen obdivně kývat hlavou, prostě parádička, skalní fanoušci jistě ocení všechnu tu práci, kterou si s tím Rosa musel dát, já smekám taky. Nejlepší kapitola byla rozhodně z Klondiku, pobavilo mě ztvárnění Rockefellerovské famylyje v kapitole 3, akorát teda u 11. kapitoly jsem trochu trpěl, protože zde dostala ta preciznost pořádně na prdel. Přičítám to tomu, že Rosa je typický Američan – všechny kapitoly, které se týkaly Ameriky, byly vycizelované do posledního detailu, včetně barvy trenek prezidenta Roosvelta, stejně tak anglosaské kolonie Austrálie i Jižní Afrika, ale v tom Kongu udělal hrozné boty. Tak např. žádný domorodý kmen nemohl vlastnit kaučukovou plantáž – to tam zavedli belgičtí okupanti a spáchali na domorodcích strašlivou genocidu. Stejně tak nemohl žádný náčelník v Kongu v roce 1910 vědět o existenci nějakého Kapského města. Že by z Konga jezdila železnice do Jižní Afriky a do Egypta a pak ještě do Jemenu je absolutní nonsens, ale jak se říká chujstym, přece jenom musel autor naroubovat desítky let do pár stran, na zážitku z perfektního komiksu to nenechalo následky. Jsem nadšený! Nevím, jestli půjdu do Zlatých klasik, ale aspoň už vím, co čekat.
Ještě bych rád zmínil jeden zajímavý aspekt, který s tím vším tak nějak souvisí – kdysi dávno byla vyhlášena akce “čti komiks na veřejnosti,“ u nás myslím pršelo, ale já čtu komiksy na veřejnosti celkem furt a po očku sleduju, jak mi lidi nechápavě hledí přes rameno nebo na obálku. U tohoto komiksu byly ty pohledy nechápavé o něco více a i mí kámoši, když jsem jim vykládal nadšeně o McKvákovi, se na mě dívali poněkud shovívavě. Chce to tvrdě čtením pracovat na změně!!
A poslední, z čeho se musím vypsat a co mi tak běželo hlavou u čtení a jak je to v Skrblíkovi pěkně ukázáno je, že kam se nacpala ta naše bílá/křesťanská/západní civilizace, tak tam hned rabovala a drancovala, zabírala, loupila, zotročovala a vraždila, bez ohledu na to, jestli tam někdo původně žil nebo ne. Třeba ty claimy – přišels, zarazils kolík a bylo to “tvoje.“ Indiáni nikdy koncept “vlastnění Matky země“ nepochopili a teď jsou posledními občany v zemi, která jim kdysi patřila. Ale nechci na tuto vážnou strunu moc brnkat, tenhle komiks je čistokrevná zábava, za mě po dlouhé době jednoznačných 100%, práci Egmontu do hodnocení nezahrnuju – nějaké opravené vydání třeba ještě ve větším formátu bych kupoval okamžitě.
Nejslinější pocit při čtení byl, že čtu Kometu, je to tak krásně barevné a různorodé - ale Kometa to opravdu není. Mám radši delší příběhy, i když občas zvládnu i povídkové sbírky, nicméně četl jsem tuto knihu tak na šestkrát, na sedmkrát po autobusech, takže mi krátké povídky nevadily. Určitě ale úplně první povídka, podle které se toto album jmenuje, by si zasloužila tak pětkrát delší rozsah, protože byl vytvořen poměrně povedený svět, škoda z něj tak rychle utíkat. U druhého alba mi nepomohlo ani se zhulit jak prase a myslet u čtení na něco jiného, stejně jsem se vůbec nechytal - asi to chtělo silnější model nebo pořádný Peyotl na kterém je to předpokládám napsané - tu poslední pičózu jsem ani nedočetl, vtipnost povídek s vymyšlenými slovy mi zcela unikla. S třetím albem se to ale celé napravilo a Výlet na Pharagonescii je vrcholem knihy - to jsem se opravdu skvěle bavil. I další povídky a poslední album mě poměrně saturovaly a i když další Moebiovy knihy asi vyhledávat nebudu, s touto sbírkou jsem velice spokojen. Ty kraťásky se dají použít i pro propagaci komiksu mezi známými. Jsem velice zvědav, co nám CREW naservíruje v této skvělé edici příští rok.
S Flafíkem jsem z knihovny vytáhl i tuto brožurku, která je mým dlouhodobým restem k přečtení. Nadšený teda nejsem, i když propagace technických oborů je jistě potřeba, bo jak se člověk podívá na ta zvěrstva, která se momentálně nabízejí na různých pseudofakultách a soukromých školách pro rozmazlené zmrdy bohatých fotrů, jde z toho člověku na zvracení. Hlavně, že se generace přiblblých kokůtků s přebujelým sebevědomím bude honosit tituly!
No nic, sešitek má jeden zcela zásadní nedostatek!!! Kde jsou, KURVA, Jojin a Hedgehog, jejichž stripy o Profesorovi ZLU a životu na ČVUT nám rozjasňovaly život na výšce??? To je teda obrovské zklamání a neúcta k dvěma absolventům, kteří pro propagaci ČVUT udělali podle mně nejvíce. Knížečka je propagací školy pro žáky ZŠ a SŠ, takže už nejsem nějaký ten pátek cílovka a zaujal mě pouze Kučerovský, zbytek velká slabota - ale děckám na základce by se to možná líbit mohlo. Moji dcerušce v 1.třídě rozhodně, starším smradům s tabletama v ruce asi už těžko. Navíc, když to nebylo zadara. Takže za mě slabých dejme tomu 30%.
Knihu jsem před tak deseti lety vytáhl z knihovny a po dvou stránkách jsem ji znuděně až znechuceně vrátil zpátky. Teď, když jsem ji otevřel znova a viděl jsem to "Tatííííí" na každé stránce, a odehnal stejně kvílející děcka a přivázal je ve sklepě k topení, ať dají chvíli pokoj, mě hned pohltila. Lidský hrdina je takový tichý mamlas, co by se nechal zežrat i muchama ale podle všeho už není panic. Má malého králíčka, který je jeho synem - takže jasně, že nemůže být panic, to dá rozum, ne?! Akorát teda nevím, jestli bych ho pouštěl do ZOO a o velikonocích do obchodu. Králíček se jmenuje Flafík a podle něj se jmenuje i tato kniha, kdyby to někomu nedošlo. Flafík je králíček, který s odzbrojující naivitou, dětskou nevinností a bezstarostností čtenáři upozaďuje a prozařuje problémy jeho lidského otce a rodiny.
Tento náš hrdina je v apatickém zoufalství nad neuspokojivým stavem svého nudného života. Za celou knihu se skoro nic zajímavého nestane, ale autorka to "nic" přenesla s takovou ženskou lehkostí a jemným vtipem, že jsem to zhltl jak králíka na smetaně. Velice povedená kniha, jsem rád, že jsem ji doma z knihovny konečně vyštrachal. Všechno je jasné, doufám!
Tak, od "Tajemství Prikónů" jsem čekal trochu více a trochu něco jiného, ale nakonec je to poměrně uspokojivé, proč vlastně ne. Tajemství vzniku civilizace a podobného světa tomu našemu na Ekhu mi pak přijde trochu kostrbaté a autorovi se nedaří úplně nejlépe na to všechno naroubovat. Třeba ti indiáni. A proč tam byly ty těžební zařízení na ropu, když se jezdí na zvířecí pohon? Příběh z jižanských bigotních končin a trocha toho showbyznysu mi taky sedl, docela jsem se bavil, jako u Ekha pokaždé, za čež může i specifická bohatá kresba a jsem spokojen. Milostná linka mezi Mravenou a Jurijem má úplně všechno, co bych od podobného dílka čekal, včetně kazišuka Sigisberta. Pokud by měl vyjít v MC další dvoudíl, určitě budu hlasovat pro.
